Cílem přednášky je zprostředkovat význam vizuality v informačním působení moderní doby, akcentovat roli médií od tisku a rohlasu přes film a televizi až po internet, ozřejmit roli kolektivních identit („my“ versus „oni“), objasnit význam marketingových průzkumů a průzkumů veřejného mínění, vysvětlit základní typy novodobé propagandy.

Cílem přednášky je vysvětlit návaznost především antisemitské propagandy na tradiční předmoderní archetypy, objasnit kořeny dehumanizace usnadňující cestu k holocaustu, nastínit univerzálně platné principy propagandy užívané totalitními režimy i její lokální specifika (komunismus, nacismus, fašismus), přiblížit specifika válečné propagandy užívané různými stranami konfliktu (SSSR, Německo, Velká Británie, Francie, Itálie, Japonsko).

Cílem přednášky je objasnit zásadní kvalitativní proměnu informačního působení na počátku milénia (jeden narativ už není vyvracen druhým, cílem není dosáhnutí dominance jednoho z nich, ale zahlcení veřejného prostoru bezpočtem narativů a vyvolání informačního chaosu), akcentovat roli sociálních sítí a nezbytnost jejich regulace, nastínit možnosti obrany proti hybridnímu působení ze strany vnitřních i zahraničních, státních i nestátních aktérů.

Cílem přednášky je: - seznámení se specifiky masových médií a vybraných vizuálních médií: - v případě historických fotografií zejména na téma prezentace faktorů, které ovlivňují zobrazení skutečnosti a reprezentativnost takového zobrazení, -v případě plakátů a poštovních známek – na téma faktorů ve službách maximální propagandy a ovlivnění příjemce sdělení ve prospěch zpracovaného tématu; - analyzovat témata na konkrétních historických příkladech s uvedením postupů, které ozřejmí nejen obecné mechanismy propagandy, ale i jejich dobové kontexty.

Cílem přednášky je: - návaznost na specifika masových médií pokračující prezentací druhé části vybraných vizuálních médií: - v případě tematického historického komiksu zejména jeho narativity a poměru mezi zobrazenou fikcí a realitou, -v případě karikatury – na téma míry tendenčnosti, odrazu veřejných postojů, symboliky; - analyzovat témata na konkrétních historických příkladech s uvedením postupů, které ozřejmí nejen obecné mechanismy propagandy, ale i jejich dobové kontexty.

Mládežnické časopisy a organizace byly velmi důležitým prostředím propagandy v době nacistické i komunistické totality. Komunistická totalita trvala delší dobu, takže se nejdříve podařilo zneužít a následně zničit např. skautské časopisy Junák a Vpřed (Vpřed pionýři). Vznikla řada nových časopisů – pro nejmladší ročníky, pro druhý stupeň ZŠ i pro střední školy (Sluníčko, Mateřídouška, Pionýr, Ohníček, Stezka, které se většinou povinně odebíraly ve školách. K tomu přibyly i časopisy ze zemí sovětského bloku využívané ve výuce preferovaných cizích jazyků – ruštiny, případně němčiny. Na obsahu časopisů se podíleli významní literáti a umělci spojení s režimem, součástí byly historické příběhy a komiksy korelující s marxistickým podáním dějin. Časopisy glorifikovaly vybrané postavy výkladní skříně socialismu, podněcovaly ve čtenářích negativní vnímání a strach z „reakčního, prohnilého a agresivního“ kapitalistického světa. Významný prostor byl věnován narozeninám a výročím představitelů režimu, událostem druhé světové války, 25. února, kolektivizaci a úspěchům socialistického hospodářství. Cílem bylo vzbudit hrdost a oddanost k režimu a naplňování ideálu mladého socialistického člověka jako budovatele ideální společnosti.

Cílem přednášky je: - identifikovat potenciální výhody a nevýhody pro státy, které se pokusily využít sport k dosažení domácích a/nebo mezinárodních politických cílů; - analyzovat konkrétní historické příklady státem podporovaného sportu na straně jedná a na straně druhé poukázat na okamžiky, kdy jednotlivci demonstrovali svůj politický postoj během sportovního klání jako reakci na politické dění; - zvážit, zda je vůbec možné oddělit mezinárodní sportovní soutěž od mezinárodní politiky, respektive analyzovat, jak sport možná nevědomky ovlivňuje diplomacii a mezinárodní dění a jak vnímat sportovní události s ohledem na aktuální politické dění - interpretovat, jak sport ovlivňuje politické, ekonomické, sociální a diplomatické vztahy;

V rámci přednášky je představeno, jakým způsobem pronikala propaganda do školního dějepisu v průběhu času a jak na ní učitelé reagovali. Pozornost je věnována zejména období let 1918-1989 (první republika, nacistická okupace, období komunismu). Zájem je směřován také na problematiku propagandy v současném školním dějepise - jak a čím může předmět pomocí studia minulosti přispět k jejímu rozpoznání a obraně před ní. Představeny jsou možnosti práce s tématem pomocí aktivizujících metod výuky (badatelská, projektová).

Přednáška bude zaměřena na sochy, památníky, obrazy a symboly jako na nástroje propagandy. Výtvarné umění muselo vyhovovat ideologickým požadavkům a muselo být zastoupeno ve všech prostorech – pracovních, rekreačních, zdravotních aj. Propaganda pronikla i do památkové péče, kde zvláštní postavení získaly tzv. ideologické národní kulturní památky. Pozornost bude věnována Muzeu dělnického hnutí, různým festivalům, manifestacím, vojenský přehlídkám, výstavám, plakátům, ale také proměně státních svátků a památných dnů, včetně pojetí Velikonoc, Vánoc aj.

Komunistická politická a anticírkevní propaganda byla v socialistických zemích, zejména ve východním bloku, široce rozšířená a systematická. Komunistické režimy, které usilovaly o kontrolu nad všemi aspekty veřejného a soukromého života, považovaly náboženství, a zejména církve, za překážku pro plnění svých ideologických a politických cílů. Náboženství bylo komunistickým režimem nazýváno „opium lidstva“, na církve bylo nahlíženo jako na reakční a zpátečnické organizace. Klement Gottwald označil katolickou církev jako „nepřítele číslo jedna.“ Církevní struktura byla systematicky likvidována, kláštery i diecéze. Mnozí církevní představitelé byli v procesech padesátých let odsouzeni k trestu smrti, další k žaláři. Paralelně s likvidací aktivních a nepohodlných představitelů církve byla vytvářeno a podporováno kolaborantské hnutí Pacem in terris. Televize a film byly významnou součástí každodenního života společnosti. Od únorového puče byla veškerá televizní a filmová tvorba cenzurována a využívána k šíření ideologických poselství. Hrdinové filmů a seriálů často pocházeli z dělnické třídy, podíleli se na budování lepší budoucnosti. Důležitou roli v ovlivňování společnosti hráli také pohádky. Cenzuru bylo možné obcházet pouze prostřednictvím různých symbolů, metafor apod. Uvolnění v kinematografii přinesla šedesátá léta a zejména rok 1968, kdy vznikla řada tzv. trezorových filmů. Sedmdesátá léta ve filmové tvorbě odráží šeď normalizačního života, k určitému omezenému oživení dochází až na sklonku komunistické totality, včetně toho, že do českých kin pronikly dnes již ikonické snímky jako Pokání Tengize Abuladzeho aj. Zvláštní pozornost bude věnována také tvorbě budovatelských a propagandistických snímků (Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení).