Badminton
Badminton
je letní olympijský sport, při kterém hrají dva (čtyři) hráči proti sobě přes
síť. Cílem této raketové (pálkovací) hry je zahrát míček soupeři do kurtu tak, aby
ho už nemohl vybrat (na rozdíl od dříve rekreační formy badmintonu, který se
hrál nejčastěji u vody nebo na zahradě a cílem bylo uhrát co nejdelší výměnu).
Závodní forma badmintonu je pestrá a zábavná. Základem hry je specifický pohyb
po kurtu a vysoká rychlost létajícího míčku. Po kurtu se hráči pohybují nejen
během, ale především suny, cvaly, výskoky a výpady. Badmintonový míček u
profesionálních hráčů létá i rychlostí přes 400km za hodinu, u rekreačních
hráčů to může být i okolo 200 km za hodinu. Badminton se v poslední době v
České republice stává stále více populárním díky své rozmanitosti. Na jedné
straně existuje jeho soutěžní forma, které se věnují profesionální sportovci.
Na druhé straně je široká veřejnost, která si chodí zahrát do nových
badmintonových hala hru si udělají takovou, jakou chtějí oni. Díky tomu, že raketa
je lehká a základy techniky se dají naučit relativně snadno, má badminton
určité přednosti i na poli prevence civilizačních onemocnění a je skvělou
pohybovou aktivitou pro zdravý životní styl. S badmintonem se tak často
setkáváme na společenských akcích firem, je vhodnou volbou pro uspořádání
půldenního či jednodenní turnaje. Vhodnou volbou je především výběr čtyřher, které
jsou společensky více oblíbené a klienti si u nich užijí hodně zábavy, mezi
které se řadí dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen, smíšená
čtyřhra. Na rozdíl od ostatních pálkovacích sportovních her (tenis, stolní
tenis, squash) se hraje všech pět disciplín na každém oficiálním turnaji či
soutěži družstev.
Historie
Historie
badmintonu sahá do dávné doby. Inkové a Aztékové se bavili hrou s „opeřenými
míčky“. Další prameny mluví o podobné hře ze 7. století na asijském kontinentu
(Čína, Japonsko), kde míček byl odehráván rukou či nohou. Za přímého předchůdce
se považuje indická hra Poona, která byla dovezena do Anglie na konci 19.
století. Anglický důstojník vévoda z Beaufortu na svém sídle Badminton house
uspořádal v roce 1873 první turnaj. O čtyři roky později už měla hra svoje
pravidla a ještě ve stejném století se konal první turnaj All England
Championship, který je v dnešní době obdobou tenisového Wimbledonu.
V roce
1934 vznikla mezinárodní badmintonová federace (IBF). V roce 1967 v Evropě
vzniká Evropská badmintonová unie (EBU) – jedním ze zakládajících členů bylo i
Československo. Od roku 2006 se světová badmintonová federace nazývá BWF –
Badminton World Federation a evropská BEC – Badminton Europe Confederation.
Velkým milníkem v novodobé badmintonové historii bylo zařazení tohoto sportu do
programu letních olympijských her (OH). Poprvé se badminton představil jako ukázkový
sport na OH 1992 v Barceloně.
Pravidla sportu
Badmintonový kurt a jeho vybavení
Rozměry
kurtu jsou 13,4m na délku a 6,1 metrů na šířku pro čtyřhru, respektive 5,18
metrů pro dvouhru. Badmintonový kurt musí být pravoúhlý je vymezen čarami
širokými 40 mm. Všechny badmintonové čáry jsou součástí kurtu, který vymezují.
Sloupky musí být vysoké 1,55 metru – měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat
kolmé při napnutí sítě. Horní okraj sítě je vzdálen od povrchu dvorce 1,524
metru uprostřed dvorce a 1,55 metru nad postranními čarami pro čtyřhru (czechbadminton.cz).
Badmintonový
míček
Míček
musí být zhotoven buď z přírodních, anebo syntetických materiálů. Ať je míček z
jakéhokoliv materiálu, letové vlastnosti musí být všeobecně obdobné jako
vlastnosti míčku zhotoveného z přírodních per s korkovou základnou pokrytou
tenkou vrstvou kůže. Péřový míček musí mít 16 per pevně zasazených do základny.
Míček musí být o hmotnosti mezi 4,74 až 5,50 gramů. Nepéřový míček má přírodní
pera nahrazena sukénkou nebo napodobeninou per ze syntetického materiálu.
Rozměry a váha míčku musí být v souladu s pravidly o míčku péřovém.
Losování
Před
zahájením utkání se provede losování a strana, která vyhrála los, si zvolí: zda
bude podávat, nebo přijímat jako první, na které straně dvorce začne hru.
Straně, která prohrála losování, zůstává zbývající volba. Losování se obvykle
provádí hozením míčku do sítě, los vyhrává ta strana, na kterou ukazuje korková
hlavička míčku.
Počítání
Utkání
se hraje na dva vítězné sety ze tří, pokud nebylo dohodnuto jinak. Vítězem setu
se stává ta strana, která jako první dosáhla 21 bodů, s výjimkou případů
uvedených níže. Bod získá strana, která vyhrála výměnu. Strana vyhraje výměnu,
jestliže se soupeřící strana dopustí chyby nebo míč přestane být ve hře,
protože se dotknul povrchu hřiště na soupeřově straně.
Změna
stran
Hráči
mění strany po skončení prvního setu, před začátkem třetího setu (pokud se
hraje) a ve třetím setu, když jedna ze stran poprvé dosáhne 11 bodů. Jestliže
hráči opomenou změnit strany tak, jak je uvedeno výše, musí tak učinit ihned,
jakmile je omyl zjištěn a míček není ve hře. Stávající bodový stav zůstává v
platnosti.
Podání
Při
správně provedeném podání podávající i přijímající hráč musí stát uvnitř
protilehlých polí pro podání, aniž se dotýká čar ohraničujících tato pole pro
podání, některá část obou chodidel jak podávajícího, tak přijímajícího hráče se
musí dotýkat podlahy hřiště a musí zůstat bez pohybu od doby, kdy je podání
zahájeno, až do okamžiku, kdy je podání provedeno, raketa podávajícího musí
nejprve udeřit základnu míčku, celý míček musí být pod úrovní pasu podávajícího
hráče v okamžiku jeho zasažení raketou tohoto hráče, hřídelka rakety
podávajícího hráče musí v okamžiku zásahu míčku směřovat směrem dolů, pohyb
rakety podávajícího hráče musí pokračovat kupředu od okamžiku zahájení podání
do okamžiku provedení podání, let míčku od rakety podávajícího hráče musí
směřovat vzhůru přes síť, pokud není zachycen, dopadne do pole podání
přijímajícího hráče (tzn. na nebo mezi čáry ohraničující tuto oblast), při
pokusu o podání podávající nesmí minout míček.
Dvouhra
Pole
pro podání a pro příjem podání Hráči musí podávat, ze svého pohledu, z pravého
pole pro podání a přijímat v pravém poli pro podání, pokud podávající hráč
ještě nebodoval nebo dosáhl sudý počet bodů v tomto setu. Hráči musí podávat –
ze svého pohledu – z levého pole pro podání a přijímat v levém poli pro podání,
pokud podávající hráč dosáhl lichý počet bodu v tomto setu.
Pořadí
hry a pozice na hřišti
Míček
je střídavě odbíjen podávajícím a přijímajícím hráčem, dokud nedojde k „chybě“
nebo míček přestane být ve hře.
Zisk
bodů a podání
Jestliže
podávající hráč vyhraje výměnu, získává bod. Podávající hráč pak opět podává z
druhého pole podání. Když přijímající hráč vyhraje výměnu, získává bod.
Přijímající hráč se stává podávajícím.
Čtyřhra
Pole
pro podání a pro příjem podání
Hráč
podávající strany musí podávat z pravého pole pro podání, pokud podávající
strana ještě nebodovala nebo dosáhla sudý počet bodů v tomto setu. Hráč
podávající strany musí podávat z levého pole pro podání, pokud podávající
strana dosáhla lichý počet bodů v tomto setu. Hráč přijímající strany, jenž
podával naposled, musí zůstat ve stejném podávacím poli, z něhož naposledy
podával. Pro spoluhráče platí toto schéma obráceně. Hráč přijímající strany,
který stojí úhlopříčně proti podávajícímu, je přijímající hráč. Hráči nesmějí
měnit svá příslušná podávací pole, dokud nezískají bod při podání své strany.
Podání v jakémkoliv postavení musí být provedeno z podávajícího pole, které
odpovídá počtu bodů podávající strany (sudý = zprava, lichý = zleva), s
výjimkou případů uvedených v části chyby.
Pořadí
hry a pozice na hřišti
Jakmile
je při výměně míček po podání vrácen, je střídavě odbíjen hráči podávající a
přijímající strany, dokud nedojde k „chybě“ nebo dokud míček nepřestane být ve
hře.
Zisk
bodů a podání
Jestliže
podávající strana vyhraje výměnu, získává bod. Podávající hráč pak opět podává
z druhého pole podání. Když přijímající strana vyhraje výměnu, získává bod.
Přijímající strana se stává podávající.
Pořadí
podání
V
jakémkoliv setu se právo podávat předává v tomto sledu:
1. z
prvního podávajícího, jenž začal podávat na začátku setu z pravého podávacího
pole,
2. na
spoluhráče počátečního přijímajícího. Podání se provádí z levého podávacího
pole,
3. na
spoluhráče počátečního podávajícího,
4. na
počátečního přijímajícího,
5. na
počátečního podávajícího a tak dále.
Žádný
z hráčů nesmí podávat nebo přijímat mimo pořadí nebo přijímat dvakrát za sebou
jdoucí podání ve stejném setu. Kterýkoliv z hráčů strany, která zvítězila v
setu, smí podávat jako první v dalším setu a kterýkoliv z hráčů strany, která
set prohrála, smí přijímat jako první v dalším setu.
Vybavení sportu
Nezbytným
vybavením pro badminton je raketa a míček. Pro závodní formu je třeba
hala či tělocvična s badmintonovými kurty nebo badmintonovými koberci a sítí.
Rakety jsou
z různých materiálů (nejčastěji z karbonových a grafitových vláken) a váží 80
až 90 gramů. Existují rakety vyvážené více do hlavy (pro útočné hráče) a na
střed (pro technickou hru). Pro výuku se doporučují rakety lehké a pružné
(lepší manipulace, odehrání míčku). Důležitý pro výběr rakety je tedy hmotnost (pod
100 gramů), pružnost (bez krčku), pevný výplet (aby se míček nedostal mezi
struny). Obrázek 8 zobrazuje jednotlivé části badmintonové rakety.
Míčky jsou
péřové a plastové. Zatímco vrcholoví hráči používají bez výjimky péřové míče,
začátečníci a rekreační hráči používají míčky plastové. Pro výuku doporučujeme
míčky plastové (jsou odolnější, déle vydrží), které jsou finančně méně náročné.
Důležitý je výběr míčků: rychlost, kvalita – správné letové vlastnosti.
Plastové míčky mají 3 rychlosti, které jsou na korkové hlavičce vyznačeny
barevným pruhem: červený, modrý a zelený proužek. Červený míček je
nejrychlejší, zelený nejpomalejší, nejčastěji se v našich podmínkách používá
míček střední rychlosti, tedy s modrým proužkem. Je důležité, aby míček měl
korkovou hlavičku a kvalitní plastovou sukénku. Proto doporučujeme vybavení
nakupovat ve specializovaných prodejnách. Míček musí při letu držet směr.
Nezbytností
(prevence poranění) je dobře odpružená a lehká obuv, neboť na nohy je
kladen velký nápor (rychlé starty, časté změny směru, prudké zastavení,
výskoky). Kvalitní odpružená obuv tlumí otřesy procházející do celého těla a je
stabilní.
Technika úderů
Pokud
začínáme s výukou badmintonu, je třeba se naučit především správně držet raketu
a zvládnout základy techniky badmintonových úderů. Při samotné zápase je pak
neméně důležitá zvolená taktika hry. Závodní hráči využívají více způsobů
držení rakety, tzv. „grip“. Pro základní výuku si vystačíme s tzv. forhendovým
a bekhendovým držením. Zatímco forhendové neboli univerzální držení využíváme
především u úderů ze zadní části hřiště a na síti z forhendové strany,
bekhendové držení využíváme při hře na síti z bekhendu a při krátkém
bekhendovém podání.
Mezi
základní údery v badmintonu řadíme klír, drop, smeč, drajv, lob a kraťas.
Ze
zadní části kurtu zahráváme klír, drop a smeč. U těchto úderů při odehrání
využíváme především rotace předloktí (princip supinace-pronace). Technika těchto
úderů je stejná, liší se pouze intenzitou při odehrání a dotažením úderu.
Klír
je úder, který odehráváme
do zadní části kurtu soupeře.
Drop
je úder, který umisťujeme
protihráči za síť. Křivka míčku při smeči má prudce klesající tendenci.
Od
sítě se hrají kraťasy a loby. Kraťasy jsou údery, které soupeři vracíme
opět těsně za síť. Obměnou je sklepnutí na síti. Loby vyhazujeme na
zadní lajnu, jedná se o údery, kterými chceme soupeře přehodit. Ve čtyřhře se
ještě často využívá drajvů, úderů, které letí zhruba do půlky kurtu,
typická je pro ně velká rychlost při odehrávání. Tyto údery létají přibližně ve
výšce očí hráčů, resp. těsně nad síti. Obranným úderem je vlastní obrana, při
které míček odehráváme bekhendovým držením ze spodu nahoru. Mezi útočné údery
řadíme především smeč, drop, sklepnutí na síti a drajv. Obrannými údery jsou
klír, lob a klasická obrana. Podáním uvádíme míček do hry.
Výuka Badmintonu na MU
Tréninková jednotka (TJ) 1:40 min
Obsah TJ volí lektor dle
úrovni studentů v seminární skupině, tréninkového plánu na 12 týdnů, a dle
individuálních potřeb studentů ve skupině.
TJ vždy obsahuje:
rozcvičení bez rakety/s raketou + míčkem (individuálně, ve skupině);
trénink jednotlivých úderů, kombinací ve hře, soutěže, taktika;
hra dvouhra/čtyřhra
závěr tréninkové jednotky – zklidnění, strečink.
Referenční seznam
PĚTIVLAS, Tomáš, Martina BERNACIKOVÁ, Michal PŘIKRYL a
Martin VILÍM. Sportovní hry IV. Brno: Masarykova univerzita, 2014.
s. nestránkováno, 56 s. ISBN 978-80-210-7407-1.
Bernaciková, M.,
Mendrek, T., Bernacik, S., Sebera, M., & Zaoral, P. (2008). Badminton -
interaktivní průvodce. Retrieved December 12, 2012, from
http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js08/badminton/ed_2/pages/uvod.html
Bernaciková, M.,
& Svobodová, Z. (2011). Raketové sporty (badminton, squash) ve školní TV. A
proč ne? Textová opora ke kurzu. Brno, Czech Republic: Masarykova univerzita.
Český
badmintonový svaz (n.d.). Pravidla a řády. Retrieved March 11, 2013, from http://www.czechbadminton.cz/pravidla-rady.
Mendrek, T.,
& Novotná, M. (2007). Badminton. Praha, Czech Republic: Grada Publishing.
“Badmintonweb.cz, 2014.” [Online], Dostupný z: http://www.badmintonweb.cz/badminton_v_cr_50_let_badmintonu_v_ceskych_zemich .htm, [cit. 09-10-2015].
https://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js08/badminton/ed_2/pages/technika.html