Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Poruchy zvuku řeči

Hlas každého člověka zní jinak. Způsobují to rezonanční dutiny (hrtanová, hltanová, ústní, nosohltanová, nosní), jimiž prochází přerušovaný a vibrující sloupec vzduchu z prostoru nad hlasivkami (tzv. základní hrtanový/hlasivkový tón). Rezonance je fyzikálním jevem, jež má rozhodující význam pro akustickou skladbu hlásek (tónů – samohlásek a šumů – souhlásek). Průchodem přes dutiny se k základnímu tónu přidávají šumy a tóny rezonující v těchto dutinách. Rezonance závisí na objemu a tvaru dutiny, jejího vstupního a výstupního otvoru i vzájemném uspořádání dutin. Na výslednou akustickou podobu hlásky má velký vliv vzájemný poměr rezonancí v jednotlivých dutinách.

Specifické postavení má dutina nosní, neboť její rezonance do artikulace zapojena být může i nemusí. U orálních hlásek je artikulační výdechový proud vzduchu směřován z hrtanu do dutiny ústní, u nazálních hlásek se zapojuje dutina nosní i nosohltanová. Zvuk řeči a míru nosní rezonance (nazality) ovlivňuje především správná funkce patrohltanového uzávěru (velofaryngeálního uzávěru – VFU), ale také průchodnost a prostornost dutin, poloha jazyka, čelistní úhel, intenzita výdechového proudu vzduchu a stupeň tlaku vzduchu v okolí nad, pod i v úrovni hlasivek, v nosohltanu a v hltanu za dutinou ústní.

Rinolalie/Rinofonie

Terminologicky se setkáváme se dvěma pojmy rinolalie (užívaná spíše logopedy) a rinofonie (užívaný spíše lékaři), které jsou synonymy. V zahraniční literatuře se častěji používá rinolalie.

Rinolalie neboli huhňavost je projevem poruchy nosní rezonance, která může být patologicky zvýšená nebo snížená. Způsobuje to většinou nedostatečná funkce patrohltanového uzávěru, nebo-li velofaryngeální insuficience (dále VFI). Dochází k porušení rovnováhy mezi oralitou a nazalitou a výsledným akustickým dojmem je, že člověk mluví výrazně „přes nos“ (hypernazalita) nebo se naopak nazální rezonance téměř nezapojuje (hyponazalita).

Hypernazalita

K patologicky zvýšené nosovosti, jinak také otevřené huhňavosti (rhinolalia aperta, hyperrhinolalia), dochází tehdy, pokud jsou nosní a ústní dutina při tvorbě orálních hlásek propojeny a artikulační proud směřuje do úst namísto do nosu. Nazální rezonance se tím zapojuje jednak do nosovek, ale také do hlásek orálních, čímž vzniká narušení zvuku řeči.

Etiologie: z komplexního pohledu se jedná o:

  • snížení orality (hypoplazie palatum velum, elevace a refrakce dorsum lingue, malý čelistní úhel)
  • VFI
  • oronasální komunikace

Příčiny hypernazality mohou být funkční a orgánové – vrozené a získané.

V případě příčin orgánových vrozených může jít o:

  • parézy periferní i centrální
  • rozštěpy tvrdého a měkkého patra včetně submukózních (viz dále)
  • kongenitálně zkrácené měkké patro
  • kongenitální vývojové vady (např. syndrom Sedláčkové)
  • nedostatečný/nepravidelný vývoj či patologická činnost svalstva měkkého patra
  • velký epifaryngální prostor – hluboký megafarynx

Příčiny orgánové získané:

  • parézy periferní i centrální
  • perforace měkkého či tvrdého patra způsobující atrofii tkáně
  • defekty patra po chirurgickém zásahu v dutině ústní
  • velofaryngeální insuficience
  • infekční onemocnění (např. chřipka, encefalitida, TBC, lues, záškrt)
  • nádory
  • neurologická onemocnění (Parkinsonova choroba, myastenia gravis)
  • pseudobulbární obrny

Hypernazalita způsobená funkčními příčinami se projevuje zejména nepravidelnými příznaky a neporušenou funkcí VFU. Příčinami mohou být:

Hyponazalita

Zavřená huhňavost (rhinolalia clausa, hyporhinolalia) je patologicky snížená až chybějící nosovost. Etiologie: ke vzniku hyponazality dochází v tom případě, pokud nosový výdechový proud vzduchu z důvodu zavřeného VFU (či kvůli jiné překážce v nose) nemůže nosem procházet. Artikulační vzduchový proud tedy prochází dutinou ústní a ztrácí se tím nosovost. Nosové hlásky m, n, ň znějí jako b, d, ď. Neprůchodnost dutiny nosní a/nebo nosohltanové může být částečná, ale i úplná, což způsobuje tzv. denazalitu, čili naprostou absenci nosovosti. Příčiny mohou být vrozené či získané, organické či funkční, přechodné či trvalé.

Hyponazalitu můžeme ještě dále klasifikovat na zavřenou huhňavost přední (rhinolalia clausa anterior) a zavřenou huhňavost zadní (rhinolalia clausa posterior). Organickými příčinami přední zavřené huhňavosti jsou hlavně chronické či alergické rinitidy (záněty nosní sliznice), zduření nosní sliznice při rýmě, polypy, deformace nosní přepážky, vrozené úzké nosní průduchy, nádory, orofaciální deformity, vrozené syndromy. Jedná se zde o neprůchodnost dutiny nosní. Pokud je neprůchodná dutina nosohltanová, jde o zavřenou zadní huhňavost. Neprůchodnost může způsobovat hypertrofie adenoidní vegetace nebo tonzil, lues, atrezie, nádory, mohutný Passavantův val, deformace nosní přepážky po úrazech aj. Mezi funkční příčiny hypernazality řadíme funkční poruchy svalstva měkkého patra způsobující zvýšenou činnost a sílu VFU.

Hyper-hyponazalita Může dojít i ke kombinaci hyponazality a hypernazality, čímž vzniká tzv. smíšená huhňavost (rhinolalia mixta). Dochází k tomu v případě VFI a při současném zúžení až neprůchodnosti dutiny nosní či nosohltanové. Příčiny mohou být organické i funkční. Projevuje se narušením výslovnosti nejen vokálů a sykavek, ale i nazálních konsonantů.

Diagnostika: Základní vyšetřovací zkoušky:

  • Gutzmanova A-I zkouška
  • Czermakova zkouška
  • zkouška nafouknutí tváří
  • zkouška otofonem

Přístrojové vyšetřovací techniky: velofaryngometr, manometr, spirometr, ultrazvuk, kefalometrické vyšetření, videofluoroskopie, endoskopie, fibroskopie, RTG, elektromyografie, elektropalatografie, artikulografie, sonografická a aerodynamická analýza.

Terapie: Na terapii spolupracuje lékař (léčba, operativní zákrok…doplníte Vy…) a logoped. U hyponazality se po operaci zaměřuje logopedická péče na nácvik dýchání nosem a správnou artikulaci nosovek. Při hypernazalitě se užívá cvičení ke zlepšení funkce VFU a tím i k lepší rezonanci. Cvičení mohou být aktivní (foukání, pískání, sání, kloktání, zívání, polykání atd.) či pasivní (aktivizace bránice a měkkého patra různými činnostmi – masáže, elektrostimulace, dávivý reflex, správné držení těla apod.). U smíšené formy se terapie přizpůsobuje převažující složce rinolalie.

Rinolalie se vyskytuje jak v dětství, tak v dospělosti. Operativní zákrok v dětství nemusí znamenat vymizení projevů. Většinou je nutná dlouhodobá reedukace zahrnující cvičení odvíjející se od typu rinolalie. U dospělých osob se rinolalie může objevit někdy např. jen náznakově přetrvávajícími (sociálně nepříznivě působícími) poruchami mimiky jako pozůstatkem kompenzačních mechanismů při omezených možnostech artikulace.

prof. MUDr. Ivo Šlapák, CSc. |
MUDr. Dalibor Janeček, Ph.D., MUDr. Lukáš Lavička |
Klinika dětské ORL Lékařské fakulty MU a Fakultní Nemocnice Brno |
Nahoru, návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Lékařské fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009
| Kontakt, stránky střediska na Elportále