Při přeměnách typu β hrají významnou roli tzv. slabé interakce, které se zúčastňují na reakcích leptonů a hadronů. Z hlediska β přeměn je důležitá přeměna:
neutronu → proton + elektron + elektronové antineutrino.
β-přeměny zachovávají počet nukleonů, ale mění se protonové číslo nuklidu.
Přeměna β- nastává u jader s nadbytkem neutronů vzhledem k optimálnímu poměru N/Z. Nadbytečný neutron se mění na proton a z jádra je emitován elektron a elektronové antineutrino. Přeměnová energie se projeví v kinetické energii produktů. Rozdělení energie mezi elektron (β-částici) a antineutrino je náhodné, takže energetické spektrum β-částice je spojité. Speciálními případy jsou dvojitá přeměna β- a přeměna β- do vázaného stavu.
Pozitronová přeměna β+ je typická pro jádra s nadbytkem protonů (jádra z jaderných reakcí), kdy se nadbytečný proton mění na neutron a z jádra je emitován pozitron a elektronové neutrino. Nukleonové číslo A zůstává, snižuje se Z. Energetické spektrum pozitronů je rovněž spojité.
Elektronový záchyt je typ přeměny při nadbytku protonů. Proton v jádře zachytí orbitální elektron (K nebo L záchyt) za vzniku neutronu a neutrina. Emitované neutrino odnáší celou přeměnovou energii a zaplněním vakance v elektronovém obalu je emitováno charakteristické RTG záření.
Princip přeměny beta. Nadbytečný neutron se mění na proton tím, že kvark d přejde na kvark u, což je doprovázeno emisí elektronu a antineutrina. Podle Hály (1998).
Při přeměně beta je vzniklá energie rozdělena mezi elektron a antineutrino náhodně, takže energie emitované beta částice mají spojité rozdělení energií. Podle Hály (1998).
