Symetrie trigonální, zhášení rovnoběžné.
Štěpnost nemá, častá je nepravidelná odlučnost kolmo k protažení sloupců.
Tvoří obvykle krátce i dlouze sloupcovité průřezy, může být jehlicovitý, radiálně paprsčitý, příčné průřezy jsou zpravidla ditrigonální. Barva je velmi rozmanitá od světle okrové přes světle zelenou a modrou až po velmi syté odstíny zelené, modré nebo hnědé. Nápadným znakem je velmi silný pleochroismus, kdy absorpce ve směru řádného paprsku je větší (ω>>ε). Vzhledem k optickému charakteru vykazuje ve směru kolmém na osu z tmavší a rovnoběžně s ní světlejší odstíny. Zcela běžná je zonální stavba, někdy i velmi komplikovaná. Některé Li-turmalíny pleochroismus nejeví a jsou bezbarvé.
Ve směru vertikály je index ω. Chm−, Chz−.
Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů v turmalínu (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).
Indexy lomu (skoryl):
- n(ω) = 1,633–1,640
- n(ε) = 1,660–1,672
V křemeni a živcích má pozitivní reliéf.
Dvojlom:
D = 0,027–0,032
Střední dvojlom, obvykle vykazuje interferenční barvy 2. řádu.
Zpravidla je stabilním minerálem.
Turmalín je velmi variabilní ve svém složení a tomu odpovídají i optické vlastnosti. Nejběžnějším typem je skoryl. Výjimečně jsou turmalíny anomálně dvojosé, vykazují pak malý úhel 2V.
Nejběžnějším horninotvorným turmalínem je skoryl. Ten je hojnou akcesorií kyselých granitů, běžný je v pegmatitech. Může tvořit i monominerální horninu – turmalínovec. Je součástí i některých metamorfitů – především rul a svorů. V sedimentech bývá detritický, v některých vápencích a pískovcích může být autigenní. Li-turmalíny (elbaity) jsou zpravidla vázány na speciální Li-pegmatity. Běžnou asociaci tvoří skoryl s křemenem, živci a muskovitem, elbaity zpravidla s křemenem, lepidolitem a topazem.
1A. Zrno turmalínu ve směru vertikály vykazuje světlé
odstíny barev; rula, PPL.
1B. Zrno turmalínu ve směru kolmém na vertikálu vykazuje
tmavé odstíny barev; rula, PPL.
1C. Typický dvojlom turmalínu v úhlu 45° od polohy
vyhasínání; rula, XPL.
2A. Typický dvojlom turmalínu v úhlu 45° od polohy
vyhasínání; rula, XPL.
2B. Nepravidelně omezené zrno turmalínu, podle tmavších
barev lze poznat směr kolmý k optické ose; rula, PPL.
2C. Nepravidelně omezené zrno turmalínu, podle světlejších
barev lze poznat směr paralelní s optickou osou; rula, PPL.
3A. Příčné průřezy turmalínem jsou bez pleochroismu –
stále tmavě zbarvené, chlorit; PPL.
3B. Příčné průřezy turmalínem jsou kolmé k optické ose,
tj. izotropní, chlorit; XPL.
4A. Sloupcovitý krystal elbaitu – je bezbarvý a bez
pleochroismu, má vystupující reliéf; Li-pegmatit, PPL.
4B. Sloupcovitý krystal elbaitu vykazuje střední dvojlom;
Li-pegmatit, XPL.
5A. Výrazně zonální stavba zrna turmalínu, pegmatit, PPL.
5B. Výrazně zonální stavba zrna turmalínu, pegmatit, XPL.