SV4BP_SPgS Sociální pedagogika (seminář)

Pedagogická fakulta
jaro 2016
Rozsah
0/2/0. 3 kr. Ukončení: z.
Vyučující
Mgr. et Mgr. Markéta Sedláková, Ph.D. (přednášející)
Mgr. et Mgr. Martina Kurowski, Ph.D. (cvičící)
Garance
doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.
Katedra sociální pedagogiky - Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Kateřina Štěpařová
Dodavatelské pracoviště: Katedra sociální pedagogiky - Pedagogická fakulta
Rozvrh seminárních/paralelních skupin
SV4BP_SPgS/01: St 8:25–10:05 učebna 39, M. Sedláková
SV4BP_SPgS/02: Út 12:05–13:45 učebna 25, M. Sedláková
Předpoklady
Předmět navazuje na SV4BP_USP – Úvod do sociální pedagogiky a SV4BP_SPgP Sociální pedagogika (přednáška). Předpokládá se znalost základních sociálně pedagogických kategorií, očekává se orientace v dané disciplíně, kultivované vystupování před spolužáky, schopnost organizace skupiny, řízení diskuse ve skupině, schopnost zpracovat elektronické podklady (seminární práce) na didakticky propracované úrovni. Nezbytná je i schopnost sebereflexe, přijímat zpětnou vazbu ostatních studentů, odborně a smysluplně reagovat na podněty a připomínky kolegů v rámci zadaného tématu.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Cílem předmětu je integrace stávajících znalostí z jednotlivých vědních disciplín (psychologie, sociologie, pedagogiky, filozofie apod.) a jejich propojení v kontextu hlavní disciplíny (oboru) sociální pedagogiky. Smyslem je také rozšíření spektra teoretických a praktických dovedností opírajících se o dovednost kritické reflexe, hledání analogií a komparace, schopnost reflektovat sociálně pedagogické jevy v každodenní realitě a vysvětlovat je prostřednictvím dostupných teorií nebo na základě vlastního výzkumu vytvářet teorie nové. Po absolvovaní předmětu budou studenti znát základní sociální, pedagogické a psychologické teorie vysvětlující chování a jednání člověka v různých sociálních situacích a kontextech. Budou schopni reflektovat běžné sociálně pedagogické jevy a vysvětlit je prostřednictvím dostupných teorií a navrhnout výzkumné šetření vedoucí k jejich poznání; vytvořit smysluplnou edukativní strategii (soubor metod a technik výchovné práce s člověkem) s cílem rozvoje osobnosti nebo eliminace dalších rizikových faktorů patologického vývoje. Student v rámci zadaných seminárních cvičení prokáže schopnost integrativního (holistického) přístupu k interpretaci a explanaci sociálních jevů (především specifického způsobu jednání lidí). Předpokládá se znalost základů pedagogické metodologie, psychologie, filozofie a sociologie atd.
Osnova
  • Témata seminárních cvičení a jejich popis: Seminární cvičení k tématům a jejich popis: 1)Metafora místo definice: Metafora jako cesta k pochopení předmětu zájmu sociální pedagogiky. Základní pojmy ve vědeckých disciplínách obvykle charakterizujeme prostřednictvím exaktních definic (z latinského de = od, pryč a finis = hranice, tedy definitio = ohraničení, vymezení). Prostřednictvím definování, tj. „vymezení přesných hranic“, obvykle usilujeme o pokud možno jednoznačné a přesné určení významu určitého pojmu (např. výchova je ….). Přesná vymezení odborných pojmů nacházíme v odborných slovnících a encyklopediích (viz např. Pedagogická encyklopedie, Průcha, 2009). Pojem, který máme definovat, nazýváme také definiendum (lat. to, „co máme definovat“), popis samotného významu (tedy definovaného) označujeme jako definiens (definující). Proč je důležitá definice ve vědecké komunitě? Aby se určitá vědecká komunita domluvila a rozuměla si, má svoji terminologii, specifický výčet pojmů, které jsou definovány a používáme je k vysvětlení daných jevů. Pojem, který je srozumitelný např. určité sociálně pedagogické komunitě, může být v rámci jiných disciplín (komunitách) vnímán odlišně, s pozměněným významem. Proto je vždy nutné, abychom ctili danou oborovou terminologii a pojmy, se kterými pracujeme, přesně definovali. Jedině pak budeme vědět, „o čem se vlastně bavíme“. Na rozdíl od přesné definice je metafora specifická jazyková konstrukce, jejíž podstata spočívá v přenesení významu na jiný předmět na základě vnější nebo vnitřní podobnosti. Je tedy specifickým druhem tropu – přeneseného významu. Přenesený význam pojmů, který používáme v běžném jazyce, ale i v uměleckém vyjádření, může být projevem spontánního vývoje jazyka, ale už z kognitivní psychologie víme, že dokladem schopnosti abstraktně myslet, tvořivě nacházet nové analogie, asociace, významy atd. Prostřednictvím použití přeneseného významu můžeme (s trochou nadsázky – rozuměj analogicky - podobně jako při definici) vyjádřit podobnost označovaného (denotátu) s věcí nebo vztahem, který označuje jeho základní význam. Jak uvádí Peterka (2006, 103), „trop je tedy přímým přivoláním konotace, tedy asociativní významové složky. Výraz trop pochází z latinského tropus a řecký tropos ze slovesa trepo = obracím, měním.“ Metafory můžeme vytvářet na základě podobnosti tvaru (struktury), rozsahu (množství) funkce, místa nebo polohy apod. Součástí metafory je také personifikace (zosobňovaní - oživování neživých věcí), např. „skála si zívla a vznikla jeskyně“. Smyslem seminárního cvičení je vytvořit několik tvořivých metafor, které by lépe a živěji charakterizovaly sociální pedagogiku, její předmět, metody, cíle apod. Můžete se zaměřit na metaforické zobrazení sociální výchovy apod. Výstupem je pět tvořivých metafor, které „lépe“ jako vědecká definice vystihnou podstatu našeho oboru. Toto vymezení napomůže např. lepší prezentaci sociální pedagogiky před laickou veřejností. Student práci odevzdá vytištěnou nebo prostřednictvím LMS (viz zadání vyučujícího). PETERKA, J. Teorie literatury pro učitele. 2. vyd. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2006. 248 s. ISBN 80-7290-244-X. s. 103. 2) Živé vztahy k neživým věcem Výchova sociálních vztahů? Kdy můžeme mluvit o tom, že vztah je sociální? Jeden spolužák říká druhému: „V takovém tričku od Vietnamců bych se styděl přijít do třídy“. Není asi pochyb, že se jedná o vyjádření určitého, v tomto případě jednostranného, sociálního vztahu, který vyjadřuje specifický postoj k samotnému tričku (levnému neznačkovému zboží), ale také ke spolužákovi samotnému. Významu sdělení rozumějme v tomto smyslu: „Když nemáš na to, aby ses slušně oblíkal, tak sem nelez! Nepatříš do naší party, jsi něco méněcenného.“ Může se jednat i o sociální vztah, když to stejné řekneme neživé loutce? Existují sociální vztahy lidí a věcí? Existují sociální vztahy věcí? Existují vztahy mezi lidmi a věcmi? Považujete tyto vztahy za normální, nebo se jedná o deviaci? Jaké významy přisuzují lidé věcem? Na konkrétním případě popište vztah člověka s věcí. Na základě rozhovoru s ním se pokuste vysvětlit význam věci pro člověka samotného. Co do něj projektuje, co od něj očekává, jaký zaujímá postoj. Pokuste se zhodnotit a popsat tuto sociální relaci se znalostí výzkumných metod a technik. Výstupem je max. dvoustránkový příběh člověka a věci, která má významný sociální rozměr, je důležitá z hlediska jejího skrytého významu, smyslu. Formu realizace si student vybere sám, může se jednat o esej, ale také o odbornou analýzu a interpretaci rozhovoru. Stejně tak je možné využít různé metodologické přístupy „hrající si s časovou perspektivou“. Popis vztahu v čase (on-line), retrospektivní pohled, biografické šetření atd. 3) Sociální výchova Správný sociální pedagog by měl umět dobře obstát v argumentační válce na bitevním poli předmětu sociální pedagogiky. (Hle, není to metafora?) V praxi to znamená, že bychom si měli uvědomit rozdíly mezi vzděláváním a výchovou ve škole (v pojetí klasické školní pedagogiky) a edukací v rámci působení sociálního pedagoga (také i volnočasového pedagoga). Školní pedagogika má poměrně dobře propracovanou disciplínu, kterou nazýváme didaktika (rozuměj oborová didaktika, tedy didaktika konkrétních předmětů – např. angličtiny, fyziky apod.). Komenský o didaktice říká, že se jedná (volná parafráze) o vědu, která má všechny naučit všemu, tedy učinit to tak, aby učitel učil méně a žáci se naučili více (pro přesnou citaci vizte Didaktika velká). Jak jistě víte, předmětem sociální pedagogiky není primárně rozvoj vědomostí, ale především sociálních vztahů, které jsou úzce navázány na rozvoj celé osobnosti a její socializace. Vyberte si jednu oblast ze sociální výchovy a prostřednictvím zvolené metody (techniky) popište, jak ji budete rozvíjet. Nejdříve se pokuste přesně popsat a definovat oblast rozvoje osobnosti, vlastnosti, psychické funkce atd. (např. sebepojetí), a pak vytvořte detailní popis metodiky. Výstupem je písemná práce v rozsahu 2 - 3 stran, v níž v první části přesně definujete rozvíjenou oblast sociální výchovy (se znalostí potřebné teorie a adekvátní literatury) a v druhé se zaměříte na popis metody (její pojmenování) a detailní popis metodiky, tedy dílčích kroků, jak postupovat, abychom se dostali k našemu cíli. 4) Objektivem objektivně? Sociální pedagogika bývá někdy nesprávně a jednostranně vymezována jako věda o prostředí. Význam prostředí jistě nemůžeme podceňovat, ale také v žádném případě přeceňovat. O sociálním prostředí se hodně píše, ale o jeho vlivu na osobnost člověka v podstatě nemáme dostatečné množství empirických studií. Je sociální prostředí měřitelné? Jak můžeme sociální prostředí exaktně popsat, aby vlastní deskripce byla vyjádřením určité specifické kategorie determinující osobnost jedince a utváří jeho sociální vztahy. Následující seminární úkol má dvě části. V rámci první se student pokusí přesně vymezit šest objektivních deskriptorů, které jsou měřitelné a které určitým specifickým způsobem dané prostředí charakterizují a mohou být signifikantní pro jeho začlenění do určité „kvalitativní“ kategorie. Dále se pokusí o vymezení čtyř subjektivních deskriptorů, které jsou obtížně měřitelné, které můžeme popsat např. prostřednictvím kvalitativních přístupů, např. rozhovoru a analýzy zkušenosti, ale také jsou významné pro popis prostředí. Výstupem první části seminární práce je písemný soupis deskriptorů s jasným vysvětlením, jak je můžeme zjišťovat a jakou mají významnost (o čem vlastně vypovídají) z hlediska posuzování sociálního prostředí. V rámci druhé části práce si student(ka) vybere jedno konkrétní („typické“) prostředí (rodina, subkultura, specifická sociální skupina atd.) a pokusí se ho zachytit objektivem fotoaparátu. Vlastní zobrazení bude determinováno tvořivostí realizátorů. Příklad: Jeden z umělců (který působil jako pokojská služba – uklízeč) se rozhodl zachytit život obyvatel pokojů, ve kterých uklízel. Vždy, když byl hotelový host mimo svůj pokoj, dotyčný umělec tam vnikl a pokusil se vyfotit pár snímků, které by významně mohly charakterizovat vlastního člověka. (V této souvislosti je třeba podotknout, že daný umělec to měl těžší, protože v každém pokoji pracoval se stejným kontextem – prostředím. To, co tedy mohl zachytit, byly např. osobní věci, odpadky atd., na základě kterých mohl vymyslet příběh člověka). V našem seminárním cvičení nám půjde o zachycení „projekčního – vztahového systému člověka“ skrze prostředí ve kterém žije.
Literatura
  • KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 9788073673833. info
  • KNOTOVÁ, Dana. Jaká je současná sociální pedagogika? In sborník Konstituování Sociální pedagogiky jako vědeckého oboru. 1. vyd. Brno: IMS Brno, 2004. s. 61-67. ISBN 80-902936-5-4. info
  • Pedagogický slovník. Edited by Jan Průcha - Eliška Walterová - Jiří Mareš. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. info
  • JŮVA, Vladimír. A. Hopf. Sociální pedagogika pro učitele. Pedagogika. Praha: UK - PedF, 2002, LII, č. 4, s. 470-471. ISSN 3330-3815. info
  • HRADEČNÁ, Marie. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha: Karolinum, vydavatelství Univerzity Karlovy, 1998. 89 s. ISBN 8071840157. info
Výukové metody
Příprava na praxi - praktická orientace, práce individuální i ve skupinách, kooperativní vyučování
Metody hodnocení
Typ výuky: seminář. Ukončení: zápočet. Požadavky na ukončení: splnění seminárních úkolů a aktivní účast.
Navazující předměty
Informace učitele
BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika jako životná pomoc. Bratislava : UK, 2005. ISBN 80-89236-00-6. BERGER, P. L.; LUCKMAN, T. Sociální konstrukce reality. [Jiří Svoboda] 1. vyd. Praha : CDK, 1999. ISBN 80-85959-46-1. Blackmore, S. Teorie memů : kultura a její evoluce. [Martin Konvička] 1. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-394-3. 236 s. Dawkins, R. Sobecký gen. Praha : Mladá fronta, 2003. ISBN: 80-204-0730-8 HOPF, A. Sociální pedagogika pro učitele. Praha : UK, 2001. ISBN 80-7290-053-6. KABELE, J. Přerody principy sociálního konstruování. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-359-8. Katrňák, T. Odsouzeni k manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha : Slon, 2004. ISBN 80-86429-29-6. KOHN, P. Kolik naděje má smrt. Židovské děti z poválečné akce „zámky“ vzpomínají. Brno : L. Marek, 2000. KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-383-3 KRAUS, B. K aktuálnímu pojetí a postavení sociální pedagogiky. In Konstituování Sociální pedagogiky jako vědeckého oboru. 1. vyd. Brno : IMS, 2004. ISBN 80-902936-5-4. s. 9 – 19. KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. [Tomáš Jeníček] 1. vyd. Praha : Oikoymenh, 1997. ISBN 80-86005-54-2. MAŘÍKOVÁ, H.; PETRUSEK, M.; VODÁKOVÁ, A. Sociologické pojmosloví. 1. vyd. (sv. 4) Praha : Slon a AV ČR, 2000. ISBN 80-85850-81-8. Orbis scholae : Sociální determinanty vzdělávání. Praha : UK, 2009, roč. 3., č. 1. ISSN 1802-4637. Pitter, P.: Na předělu věků. Kruh přátel duchovní obrody, 1959. Pitter, P Nad vřavou nenávisti. Praha : Kalich, 1996. Pitter, P Duchovní revoluce v srdci Evropy. Praha : Kalich, 1995. Pitter, P Život pro druhé. Praha-Litomyšl : Paseka, 1998. PASÁK, T. Život Přemysla Portera. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, Pedagogické centrum J. A. Komenského, 1995. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. ISBN80-7178-170-3. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno : BARRISTER a PRINCIPAL, 2002. ISBN 80-85947-80-3. SMÉKAL, V. O lidské povaze. Krátká zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou osobnosti. Brno : Cesta, 2005. 80-7295-069-X. Wright, R. Morální zvíře. Praha : Lidové noviny, 1995. Odkazy na další, zejména elektronické studijní zdroje: Science world (elektronický časopis) Potíže „sociální“ teorie nemocí http://scienceworld.cz/medicina/potize-socialni-teorie-nemoci-1385 Zločiny během náměsíčnosti http://scienceworld.cz/clovek/zlociny-behem-namesicnosti-5263 Námitky proti darwinismu v lidské psychice (2): Rozdílné chování sourozenců http://scienceworld.cz/biologie/namitky-proti-darwinismu-v-lidske-psychice-2-rozdilne-chovani-sourozencu-3403 Např. k problematice karteziánského dualismu vizte: Šmejkal, V. Krize newtonovsko-karteziánské vědy. E-LOGOS, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/97, ISSN 1211-0442. dostupné z: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/science/smejkal.htm
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2020.