DU2002 Seminář II: Metodologie dějin umění

Filozofická fakulta
jaro 2020
Rozsah
0/2/0. 5 kr. Ukončení: k.
Vyučující
prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
Seminář dějin umění - Filozofická fakulta
Dodavatelské pracoviště: Seminář dějin umění - Filozofická fakulta
Předpoklady
Navštěvování a absolvování kurzu Historiografie dějin umění (bakalářský studijní program), případně znalost látky z historiografie v rozsahu publikace: Jiří Kroupa, Školy dějin umění (Metodologie dějin umění I). Brno 2007.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Cíle předmětu
„Umělecké dílo můžeme přirovnat k hvězdě, která se dá nahlížet v různých možných konstelací. To, co vypovídá, závisí od vzorců výkladu, které my mu projektujeme, tedy od systému vztahů, do nichž je postavíme” (Werner Hofmann). Cílem tohoto kurzu je seznámit posluchače s hlavními teoriemi, přístupy a výklady v současné disciplíně dějiny umění. Systematickou formou jsou posluchačům představeny rozmanité možnosti analýzy a interpretace po roce 1945. Hlavní formou přednášek je práce s literaturou v seminární knihovně Semináře dějin umění.
Důležitými tématy jsou: Dějiny umění po 2. světové válce a jejich proměna v 70. letech 20. století; Základní pojmy v dějepisu umění (styl – struktura – téma a symbol – funkce – čas); Uměleckohistorické přístupy (znalectví - formálně interpretační – kontextuální); Heteronomní přístupy; Přístupy aplikovaných disciplín.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování kurzu schopen
- orientovat se v současné metodologii dějin umění a číst současnou uměleckohistorickou literaturu;
- kriticky promýšlet možnosti různých uměleckohistorických přístupů;
- napsat krátkou studii či proslovit přednášku na téma z teorie a metodologie dějin umění.
Osnova
  • Uvedení: Historik umění a jeho „řemeslo“: Umění dějin umění; Poznání mimovědecké – předvědecké - vědecké; Tři osoby historika umění; Uměleckohistorické řemeslo (Popis a rozpoznání – Heuristika – Analýza a komparace – Rekonstrukce kontextu – Konstrukce významu).
  • 1. Dějiny umění po 2. světové válce: Mezinárodní kongresy a CIHA; Obnova uměleckohistorických institucí po válce; nový scientismus; nové výklady a nová témata.
  • 2. Kritická teorie a současný dějepis umění: Hans Belting: Konec dějin umění; kritická teorie v USA; tzv. „New Art History“; antropologie obrazu (Bildanthropologie).
  • 3 Dějiny umění jako humanistická disciplína - hlavní osobnosti: Kurt Badt, Otto Pächt, André Chastel, Pierre Francastel, Jan Bialostocki; podstatný význam badatelského díla Ernsta H. Gombricha (1909-2001).
  • 4. Základní pojmy v dějepisu umění – styl: Pojem stylu před historismem (maniera, styl, ideál); odlišení stylu u Winckelmanna a Rumohra; tři podoby stylu v současnosti (styl jako norma, jako výraz, jako modus).
  • 5. Základní pojmy v dějepisu umění – struktura: Tvarová psychologie a tzv. „Mladší vídeňská škola“; francouzský poválečný strukturalismus; strukturální přístup ve výzkumu umění 19. a 20. století (W. Hofmann).
  • 6. Základní pojmy v dějepisu umění - téma a symbol: Ikonologie v raném novověku (Andrea Alciati, Cesare Ripa); emblematika: hieroglyf, emblém a impresa a jejich rozlišení; vznik křesťanské ikonografie ve 2. půli 19. století ; rozvoj profánní ikonografie; Iconclass.
  • 7. Základní pojmy v dějepisu umění – funkce: Zadání a „úloha“ v uměleckém díle; „decorum“; funkce sociální a sociálně psychologická.
  • 8. Uměleckohistorické přístupy – Znalectví: Znalectví jako předpoklad uměleckohistorické práce; katalogy, soupisy, korpusy; Morelliho metoda, metodické znalectví, znalectví dnes.
  • 9. Uměleckohistorické přístupy - Analýza formy: Školy „čistého vidění“; Heinrich Wölfflin a formální analýza; stylová kritika; stylově historický přístup a Max Dvořák; klasifikace a dějinnost forem - podoba času.
  • 10. Uměleckohistorické přístupy - Ikonograficko-ikonologický: Aby Warburg a kulturní historie; Erwin Panofsky a „vnitřní význam“; rozšíření ikonologie v poválečné době; kritiky ikonologie v 60. a 70. letech 20. století.
  • 11. Přístupy autonomní – uměleckohistorické: Rozlišení autonomních a heteronomních přístupů; hlavní přístupy při založení disciplíny; další autonomní přístupy.
  • 12. Přístupy heteronomní: Definice heteronomních přístupů (tj. přístupů z jiných vědních disciplín) a jejich význam pro dějiny umění; kulturně-historický přístup; sociální dějiny umění versus sociologie umění; psychologie a psychoanalýza; semiotický přístup; užití metod přírodovědných a exaktních.
  • 13. Aplikované disciplíny: Uměleckohistorická muzeologie; Památková péče.
Literatura
  • KROUPA, Jiří. Metody dějin umění. Metodologie dějin umění 2. První. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 343 s. Historiae Artium. ISBN 978-80-210-5315-1. info
  • Art history and its methods : a critical anthology. Edited by Eric Fernie. Repr. London: Phaidon, 1999. 384 s. ISBN 0714829919. info
  • MINOR, Vernon Hyde. Art history's history. 2nd ed. New Jersey: Upper saddle river, 2001. xii, 228. ISBN 0130851337. info
  • Art history, aesthetics, visual studies. Edited by Michael Ann Holly - Keith P. F. Moxey. Williamstown, Mass.: Sterling and Francine Clark Art Institute, 2002. xvii, 271. ISBN 0931102499. info
Výukové metody
Seminář, prezentace referátu a domácí četba textů.
Metody hodnocení
Písemný referát, ústní prezentace.
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.

  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2020/DU2002