PS_BA033 Státní závěrečná zkouška bakalářská

Filozofická fakulta
podzim 2019
Rozsah
0/0/0. Ukončení: SZk.
Vyučující
prof. PhDr. Marek Blatný, DrSc. (přednášející)
doc. PhDr. Iva Burešová, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Jaroslava Dosedlová, Dr. (přednášející)
doc. PhDr. Jana Marie Havigerová, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Martin Jelínek, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Vojtěch Juřík (přednášející)
Mgr. Helena Klimusová, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Irena Komendová, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Tatiana Malatincová, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Katarína Millová, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Hana Přikrylová Kučerová, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Zuzana Slováčková, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Lubomír Vašina, CSc. (přednášející)
PhDr. Dalibor Vobořil, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D.
Psychologický ústav - Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Jarmila Valchářová
Dodavatelské pracoviště: Psychologický ústav - Filozofická fakulta
Předpoklady
Podmínkou přístupu k státní závěrečné zkoušce bakalářské je odevzdání bakalářské diplomové práce a získání příslušného počtu kreditů – tj. celkem min. 180 kreditů (z toho 159 kreditů A a 21 kreditů B).
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory
Cíle předmětu
Státní závěrečná zkouška bakalářská je ústní, jejíž imanentní součástí je obhajoba bakalářské diplomové práce a zkouška z uvedených předmětů v rozsahu kurikula jednooborového studia psychologie:
• Obecné psychologické vědy (obecná psychologie, psychologie osobnosti)
• Metodologie psychologie
• Vývojová psychologie
• Sociální psychologie
• Psychopatologie
Výstupy z učení
Studenti prokáží své schopnosti propojovat poznatky z jednotlivých psychologických disciplín, které jsou součástí státní závěrečné zkoušky bakalářské.
Osnova
  • Okruhy z předmětu PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI:
  • 1. Pojem osobnost v psychologii, přístupy k definování a pojetí osobnosti.
  • 2. Historie psychologie osobnosti. Definice osobnosti. Normalita, abnormalita. Tři tradice výzkumu.
  • 3. Diskuse nature vs. nurture. Výzkumy dvojčat.
  • 4. Rysy osobnosti. Hlavní rysové modely (Allport, Cattell, Eysenck, Big Five).
  • 5. Temperament. Klasické a moderní teorie (Pavlov, Kretschmer, Jung, Eysenck, Buss a Plomin, Thomas a Chessová, Kagan, Cloninger)
  • 6. Inteligence. Faktorovo-analytické, kontextové, vývojové a systémové modely. Emoční a sociální inteligence.
  • 7. Atribuce, kognitivní styl.
  • 8. Motivace. Intrinsická a extrinsická motivace. Homeostatické a růstové modely. Základní modely (Freud, Murray, McClelland, Festinger, Maslow, sebedeterministická teorie)
  • 9. Sebepojetí. Kognitivní, emocionální složka. Konativní složka sebepojetí - seberegulace. Základní modely (Markusová, Higgins, Greenwald, Festinger, Snyder, Carver a Scheier, Bandura, Baltes).
  • 10. Aktuální výzkumy v psychologii osobnosti (osobní pohoda, temná triáda, HEXACO model).
  • 11. Přehled základních teoretických přístupů ke zkoumání osobnosti. Teorie a její funkce.
  • 12. Psychoanalýza a navazující teorie: Freud, Erikson, Horneyová, Fromm, Murray, Sullivan.
  • 13. Analytická a individuální psychologie: Jung a Adler.
  • 14. Behaviorismus a související teorie: Pavlov, Watson, Skinner, Dollard a Miller.
  • 15. Humanistická psychologie a existenciální analýza: Goldstein, Rogers, Maslow a Frankl.
  • 16. Kognitivní teorie a související teorie: Lewin, Kelly.
  • 17. Rysový přístup: Allport, Cattell, Eysenck, pětifaktorový přístup k osobnosti (Big Five).
  • 18. Teorie sociálního učení a sociálně-kognitivní přístup: Rotter, Bandura, Mischel, Seligman.
  • 19. Další směřování psychologie osobnosti: pozitivní psychologie, feministická psychologie, narativní psychologie.
  • Základní literatura:
  • Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. (2. opr. vyd.) Chrudim: Mach.
  • Blatný, M. a kol. (2010). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada.
  • Cervone, D., & Pervin, L. (2014). Personality psychology: international student version. (12th ed.). Singapore: Wiley.
  • Drapela, V. (2011). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál.
  • Hall, C. (1997). Psychológia osobnosti: úvod do teórií osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. (nebo novější vydání)
  • Hřebíčková, M. (2011). Pětifaktorový model v psychologii osobnosti: přístupy, diagnostika, uplatnění. Praha: Grada.
  • John, O., Robins, R., & Pervin, L. (2008). Handbook of personality: theory and research. (3rd ed.) New York: Guilford Press.
  • Schultz, D., & Schultz, S. (2013). Theories of personality. (10th ed.) Australia: Wadsworth Cengage Learning.
  • Okruhy z předmětu METODOLOGIE PSYCHOLOGIE:
  • 1. Problematika vědeckého poznání. Cesty poznání. Věda jako předmětné, systematické, kritické, kontrolovatelné, reprodukovatelné poznání. Členění výzkumu v psychologii podle cíle a výzkumných designů. Cíle výzkumu v psychologii – deskripce, predikce, explanace. Postup vědecké práce, základní pojmy - teorie, hypotéza, konstrukt, operacionalizace, proměnná. Základní výzkumné designy – experiment, kvaziexperiment, korelační studie. Specifické výzkumné strategie, longitudinální a průřezový výzkum.
  • 2. Problematika měření v psychologii. Nepřímé měření konstruktů, validita a reliabilita nástrojů. Validita výzkumu – validita statistických postupů, konstruktová validita, externí a interní validita. Členění proměnných podle jejich role ve výzkumu.
  • 3. Kvalitativní a kvantitativní data, typy škál. Popisná a induktivní statistika. Princip falzifikace, testování hypotéz, postavení nulové hypotézy v procesu testování hypotéz, chyba I. a II. druhu.
  • 4. Výzkumný soubor. Základní a výběrový soubor. Sestavování výběrového souboru. Reprezentativnost. Pravděpodobnostní a nepravděpodobnostní výběry. Velikost výběrového souboru.
  • 5. Kauzální interpretace vztahů, Millovy kánony indukce. Experiment versus korelační studie. Typy experimentálních designů podle způsobu manipulace s nezávislými proměnnými. Varianty jednofaktoriálních a vícefaktoriálních experimentů. Zdroje ohrožení vnitřní validity.
  • 6. Mezisubjektový experiment. Znáhodnění a vyrovnání. Design kontrolních skupin a podmínek v psychologickém výzkumu.
  • 7. Vnitrosubjektový experiment. Efekt pořadí, progresivní efekt, efekt transferu. Counterbalancing (vyvažování) – kompletní a částečné vyvažování, reverzní vyvažování a blokové znáhodnění.
  • 8. Kvaziexperiment. Design s neekvivalentní kontrolní skupinou, plány vícenásobných časových sérií. Specifika ohrožení vnitřní validity.
  • 9. Korelační studie. Omezení závěrů korelačních studií. Typy zkreslení v korelačním výzkumu – nepravá korelace, vývojová sekvence, chybějící střední člen, dvojí příčina.
  • 10. Etické aspekty výzkumu v psychologii. Problematika klamání účastníků, informovaný souhlas, anonymita, riziko poškození, debriefing, vědecký přínos studie. Vědecké podvody – vymyšlená a zkreslená data, plagiátorství.
  • 11. Výzkumný projekt. Struktura výzkumného projektu – název, teoretická východiska, otázky a hypotézy, metoda, diskuse, citace zdrojů.
  • 12. Rozdíl mezi každodenním a vědeckým poznáním, porovnání kvantitativních a kvalitativních metod ve vědeckém výzkumu.
  • 13. Typy kvalitativních přístupů. Participativní a neparticipativní metody, archivní metody. Rysy kvalitativních metod.
  • 14. Symbolický interakcionismus a odvozené přístupy. Pragmatismus, realismus, konstrukcionismus. Etnometodologie.
  • 15. Východiska a postupy analýzy diskursu, foucaultovská tradice a psychologie diskursu, omezení získaných výsledků.
  • 16. Postupy a principy dobře zakotvené teorie, otevřené, axiální a selektivní kódování.
  • 17. Fenomenologie, cíle a použití fenomenologických postupů v psychologii.
  • 18. Případové studie ve vědeckém výzkumu, typy případových studií, jejich problémy a omezení.
  • 19. Kritéria hodnocení kvality kvalitativního výzkumu.
  • Základní literatura:
  • ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2004. 377 s. ISBN 807178804X.
  • DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele. 4. nezměněné vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2011. 372 stran. ISBN 9788024619668.
  • FÉRJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu : jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 2. Praha: Portál, 2010. 255 s. ISBN 9788073678159.
  • GOODWIN, C. James. Research in psychology : methods and design. 6th ed. Hoboken: Wiley & Sons, 2010. xxiii, 600. ISBN 9780470522783.
  • HENDL, Jan. Přehled statistických metod : analýza a metaanalýza dat. 4., rozšířené vyd. Praha: Portál, 2012. 734 s. ISBN 9788026202004.
  • HENDL, Jan. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 278 s. ISBN 8024600307.
  • KERLINGER, Fred N. Základy výzkumu chování : pedagogický a psychologický výzkum. Vyd. 1. Praha: Academia, 1972. 705 s.
  • MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 332 s. ISBN 9788024713625.
  • Okruhy z předmětu VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE:
  • 1. Vývojová psychologie: vymezení, předmět, cíle, metody (fylogeneze, antropogeneze, aktuální geneze psychických procesů)
  • 2. Metodologie vývojové psychologie: metody, typy výzkumů, psychologická zkoumání dvojčat.
  • 3. Vývojová věda: vývoj a obecné znaky psychického vývoje, vývojová změna (diferenciace, integrace, interiorizace, fixace), činitelé vývoje, způsoby realizace psychického vývoje.
  • 4. Znalost a ukotvení pojmů: fenotyp, genotyp, socializace, duševní vývoj, vývojová změna, intraindividuální a interindividuální rozdíly, intraindividuální změna.
  • 5. Socializační činitelé vývoje.
  • 6. Průběhové modely (trendy) vývoje. Senzibilní a kritické fáze vývoje (vývojová fáze, vývojový mezník, vývojová krize).
  • 7. Periodizace životní dráhy člověka; kritéria periodizačních systémů, shody a rozdíly ve vymezení vývojových etap. Vývojové teorie: klasické teorie vývoje a moderní teorie vývoje, teorie zaměřené na specifická vývojová období.
  • 8. Školy vývojové psychologie: ženevská škola, vídeňská škola, pařížská škola. Významní autoři vývojové psychologie a jejich přínos.
  • 9. Vývojová psychologie v České republice; brněnská škola vývojové psychologie.
  • 10. Vývojové škály.
  • 11. Periodizace vývojových období a jejich charakteristika.
  • 12. Význam kresby, hry a pohádky ve vývoji.
  • 13. Poruchy vývoje.
  • Základní literatura:
  • Arnett, J. J. (2004). Emerging adulthood : the winding road from the late teens through the twenties. Oxford: Oxford University Press.
  • Blatný, M. (Ed.) (2016). Psychologie celoživotního vývoje. Praha: Karolinum.
  • Lerner, R. M., & Damon, W. (Eds.) (2006). Handbook of child psychology (vol. 1.). New Jersey: Wiley.
  • Millová, K. (2012). Psychologie celoživotního vývoje: uvedení do moderních teorií. Brno: Host.
  • Říčan, P. (2006). Cesta životem (2. přeprac. vydání). Praha: Portál.
  • Švancara, J. (1986). Kompendium vývojové psychologie (4. vydání). Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  • Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie. Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál.
  • Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Praha: Karolinum.
  • Vágnerová, M. (2007). Vývojová psychologie: dospělost a stáří. Praha: Karolinum.
  • Okruhy z předmětu SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE:
  • 1. Úvod do sociální psychologie Předmět studia SP, SP v kontextu příbuzných disciplín. Historie SP, základní trendy v sociálně psychologickém myšlení 20. století, současná vlivná paradigmata. Metody výzkumu v SP, aplikační možnosti SP.
  • 2. Sociální kognice a) sociální percepce a kategorizace Asocianistické a konstruktivistické modely sociálního poznávání. Schéma procesů kognitivního zpracování (sociálních) informací. Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací. Zkreslení a chyby v sociální percepci. b) interpretace sociální reality – teorie atribuce Naivní psychologie F. Heidera, implicitní teorie osobnosti H. Kelleyho jako východiska atribučních přístupů. Teorie kauzálních schémat, základní principy atribuování (Weiner, Fiske, Taylor). Chyby v atribučních procesech (zákl. atribuční chyba, Ross), atribuce úspěchu a neúspěchu. Optimismus jako explanační styl (Seligman), depresivní atribuční styl (Abramson, Seligman, Teasdale). c) vztah k sobě samému jako produkt sociální interakce – sebeuvědomění, sebeúcta (Rosenberg, Tafarodi, Swan), sebeobranné a sebepodporující mechanismy. Socializace.
  • 3. Skupinové procesy a) malá sociální skupina Vymezení, klasifikace a typologie skupin. Struktura a vývoj skupiny. Skupinová dynamika. Role vůdce ve skupině, styly vedení. Skupinový vliv (sociální facilitace, sociální zahálení, deindividuace, skupinová polarizace). b) velké skupiny Typologie velkých skupin. Charakteristika davu, fenomény davového chování. Mezikulturální psychologie (Hofstede). Psychologie etnických společenství (mezietnické vztahy).
  • 4. Sociální komunikace Komunikační proces. Syntax, sémantika, pragmatika. Verbální, paraverbální a neverbální komunikace (mimika, gestika, kinezika, haptika, posturologie, proxemika, chronemika). Metakomunikace. Komunikační styly a vztahy. Komunikační axiomy (Watzlawick, Bavelas, Haley, Jackson). Empatická a asertivní komunikace.
  • 5. Interpersonální vztahy a styly chování Agresivita, rozlišení forem agrese, teorie agrese (Freud, Lorenz, Eibl – Eibesfeld, Dollard, Doob, Sears, Bandura, Geen), biologické, osobnostní a situační determinanty agrese, zvládání agrese. Afiliace, její význam, osamělost, nárazníková hypotéza sociálního kontaktu, sociální opora. Faktory ovlivňující navazování interpersonálních vztahů (afiliace, sociální dovednosti, prostorová blízkost, obeznámenost, atraktivita), teorie interpersonálních vztahů Láska – triangulární teorie lásky (Sternberg), spokojenost ve vztahu, stabilita vztahu – investiční model (Rusbult), intimita, prosociální chování. Základní dimenze interpersonálního chování (Leary).
  • 6. Postoje a) postoj - základní vymezení postoje, teoretické přístupy. Vztah mezi postojem a chováním (LaPière, Fishbein, Ajzen, Madden). Metody měření postojů - postojové škály (Likert, Thurstone, Guttmann, Bogardus), sémantický diferenciál (Osgood), maskované techniky. b) postojové změny Záměrná a nezáměrná změna postojů - teorie kognitivní disonance (Festinger), balanční teorie (Heider). Stereotypy a předsudky. Persuase. Konformita a poslušnost vůči autoritě (Asch, Milgram).
  • Základní literatura:
  • Sociální psychologie. Edited by Jozef Výrost - Ivan Slaměník. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. 404 s. ISBN 9788024714288.
  • Sociální psychologie : moderní učebnice sociální psychologie. Edited by Miles Hewstone - Wolfgang Stroebe, Translated by Dagmar Brejlová - Pa. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 8073670925.
  • MYERS, David G. Sociální psychologie. Brno: Edika, 2016. 536s. ISBN 978-80-266-0871-4.
  • Okruhy z předmětu PSYCHOPATOLOGIE:
  • 1. Definice oboru, jeho zařazení do systému věd.
  • 2. Stručný přehled dějin oboru.
  • 3. Sociální psychiatrie.
  • 4. Transkulturální psychiatrie.
  • 5. Pojetí normality.
  • 6. Etiopatogeneze psychických poruch.
  • 7. Etické problémy v psychiatrii.
  • 8. Systematické třídění poruch lidské psychiky.
  • 9. Poruchy vnímání.
  • 10. Poruchy pozornosti.
  • 11. Poruchy paměti.
  • 12. Poruchy myšlení.
  • 13. Porucha řeči.
  • 14. Poruchy inteligence.
  • 15. Poruchy pudů.
  • 16. Poruchy emotivity.
  • 17. Poruchy vůle.
  • 18. Poruchy jednání.
  • 19. Poruchy vědomí.
  • 20. Poruchy osobnosti.
  • 21. Incidence, epidemiologie duševních poruch.
  • 22. Typy terapie (stručný přehled).
  • Základní literatura:
  • Svoboda, M. (ed.), Češková, E., Kučerová, H. (2006). Psychopatologie a psychiatrie pro psychology. Praha, Portál. ISBN 80-7367-154-9. 320 stran.
  • Okruhy z předmětu OBECNÁ PSYCHOLOGIE:
  • 1. úvod – vznik a zdroje kognitivní psychologie (historie, výzkumné metody, cíle výzkumu),
  • 2. kognitivní neurověda (organizace nervového systému, stavba a funkce mozku),
  • 3. pozornost a vědomí (dělení pozornosti, teorie pozornosti),
  • 4. vnímání (čití a percepce, vnímání hloubky, vnímání barev, poruchy percepce, teorie vnímání),
  • 5. paměť (dělení paměti, paměťové procesy, modely paměti, učení),
  • 6. mentální reprezentace (externí a interní reprezentace, analogová a propoziční reprezentace, teorie a modely mentální reprezentace),
  • 7.jazyk (vlastnosti jazyka, sémantika, syntax, pragmatika, vztah jazyka a myšlení),
  • 8. usuzování, řešení problémů, rozhodování
  • 9. inteligence (teorie a modely inteligence, měření inteligence, kulturní kontext a inteligence),
  • 10. motivace jako proces, základní pojmy motivace (reflex, pud, instinkt, homeostáza, motivace, motiv, …),
  • 11. základní teorie motivace a jejich vzájemné srovnání,
  • 12. výkonová motivace, (teorie pole, atribuční model, efekt Zeigarníkové, Flow - fenomén…),
  • 13. přežití jednotlivce a druhu (regulace příjmu potravy a tekutin, sexuální a rodičovské motivy…),
  • 14. fyziologický základ emocí, psychofyziologický doprovod emocí,
  • 15. základní teorie emocí a jejich vzájemné srovnání,
  • 16. základní úskalí při výzkumu emocí, problémy a způsoby studia emocí, využití přístrojových metod,
  • 17. klasifikace emocí z hlediska síly, časové průběhu a z hlediska ontogenetického a fylogenetického.
  • Základní literatura:
  • EYSENCK, Michael W. a Mark T. KEANE. Kognitivní psychologie. Translated by Miroslav Filip. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 748 s. ISBN 9788020015594.
  • STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Translated by František Koukolík. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 636 s. ISBN 80-7178-376-5.
  • STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vydání druhé. Praha: Portál, 2007. 227 stran. ISBN 9788073672829.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996. 270 s. ISBN 8020005927.
Literatura
  • Základní literatura je uvedena u jednotlivých zkušebních předmětů.
Výukové metody
Výuka předmětu Státní závěrečná zkouška bakalářská je realizována v příslušných předmětech během předchozího studia.
Zkouška před zkušební komisí.
Metody hodnocení
Státní závěrečná zkouška bakalářská sestává z odděleně klasifikovaných součástí: obhajoby bakalářské diplomové práce a z ústní části. Pro absolvování SZZ bakalářské je nutné úspěšné složení všech jejích částí. Celkový výsledek SZZ bakalářské se hodnotí některým ze stupňů podle klasifikační stupnice stanovené čl. 17, ods. 1 Studijního a zkušebního řádu MU. Hlasování zkušební komise o státní závěrečné zkoušce bakalářské.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každý semestr.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2018, podzim 2018, jaro 2019.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2019/PS_BA033