PSA_0SZ Souborná zkouška

Filozofická fakulta
podzim 2009
Rozsah
0/0/0. 0 kr. Ukončení: SoZk.
Vyučující
prof. PhDr. Marek Blatný, DrSc. (přednášející)
doc. PhDr. Jaroslava Dosedlová, Dr. (přednášející)
PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Martin Jelínek, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. (přednášející)
doc. PhDr. Mojmír Tyrlík, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Lubomír Vašina, CSc. (přednášející)
Mgr. Zuzana Pokorná, Ph.D. (pomocník)
Garance
PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.
Psychologický ústav – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Jarmila Valchářová
Předpoklady
Podmínkou přístupu k souborné zkoušce je odevzdání písemné práce (výzkumného projektu), která musí být přijata vedoucím práce, odevzdání psychopatologické kazuistiky a získání příslušného počtu kreditů - tj. celkem min. 180 kreditů (z toho 140 kreditů A a 40 kreditů B).
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Souborná zkouška má dvě části: písemnou a ústní. Zkouška se skládá ze 7 předmětů:
obecná psychologie
metodologie psychologie
psychopatologie
vývojová psychologie
sociální psychologie
psychologie osobnosti
neurovědy
Součástí ústní části souborné zkoušky je i rozprava nad písemnou prací.
Studenti prokážou své schopnosti propojovat poznatky z jednotlivých psychologických disciplín, které jsou součástí souborné zkoušky.
Osnova
  • Otázky k Souborné zkoušce z předmětu OBECNÁ PSYCHOLOGIE:
  • A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace
  • A 2. Mozek a lidská psychika: empirická data, klasifikace pojetí. Různá pojetí tzv. psychofyzického (resp. psychofyziologického) problému. Vědomí, nevědomí, prožívání, chování, činnost, jednání.
  • A 3. Různá pojetí kognitivní psychologie v USA a v Evropě: východiska zkoumání, interdisciplinární spolupráce. Umělá inteligence.
  • A 4. Psychofyzika: zaměření, nejdůležitější výsledky. Weberův a Fechnerův zákon: význam v historii psychologie, pokus o kritické zhodnocení. Osobní časová rovnice. Zkoumání reakčního času.
  • A 5. Rozlišení čití a vnímání. Gestalt: tvarové faktory. Interpretace tzv. zrakových klamů. Synestézie. Negativní paobrazy. Purkyňův fenomen. Pojetí cyklu vnímání: schéma, aplikace. Specifika auditivního vnímání.
  • A 6. Interindividuální rozdíly ve vnímání. Interfunkční zkoumání vnímání. Stroopův fenomen. Percepční obrana. Pozornost: charakteristika, metody zkoumání, starší a moderní teorie pozornosti Selektivní pozornost v optickém a auditivním vnímání.
  • A 7. Představy: statická a dynamická struktura, poznávací funkce. Eidetická představivost. Práce brněnské školy o aktuální genezi představy.
  • A 8. Pojem reprezentace a mentální reprezentace. Formy mentální reprezentace.
  • A 9. Myšlení: tvoření pojmů, vztah řeči a myšlení. Pojem-soud-úsudek.
  • A 10. Hierarchická struktura pojmů. Model struktury intelektu. Intuice. Produktivní a reproduktivní myšlení. Typy problémů a jejich řešení. Novější teorie myšlení. Předpoklady svobody myšlení.
  • B 1. Paměť a její úloha v procesu poznávání; popište vztahy mezi paměťovým procesem a ostatními poznávacími procesy. Vztah paměti a učení. Interakce osobnostních charakteristik v paměťových procesech.
  • B 2. Neuropsychologické základy paměti a učení. Podmínky a podstata ultrakrátkodobého a krátkodobého zapamatování. Podmínky a podstata dlouhodobého zapamatování. Neuropsychologické aspekty procesu zapomínání.
  • B 3. Fáze paměťového procesu.
  • B 4. Uveďte kriteria členění paměti a stručně je charakterizujte.
  • B 5. Objasněte podstatu epizodické a sémantické paměti .
  • B 6. V kontextu sémantické paměti vysvětlete jevy kategorizace, inference, reprezentace.
  • B 7. Jaké jsou příčiny zapomínání? Zaměřte se zejména na teorii rozpadu paměťové stopy, teorii interference a teorii tzv. úmyslného zapomínání.
  • B 8. Modely paměti.
  • B 9. Obecné zákonitosti učení. Teorie učení. Úloha učení v regulačních a autoregulačních procesech. Učení jako součást a předpoklad aktivního tvořivého života.
  • B 10. Hlavní druhy učení na subhumánní rovině a na humánní rovině. Pokus o srovnání.
  • C 1. Představivost a fantazie: jejich úloha v kognitivních procesech.
  • C 2. Tvořivost a kreativita: pojetí, interdisciplinární zkoumání.
  • C 3. Princip divergentního myšlení. Argumenty laterálního myšlení
  • C 4. Metody měření tvořivosti.
  • C 5. Strategie rozhodování. Situace, kdy jde použít algoritmizovatelného rozhodování a rozhodování za neurčitosti.
  • C 6. Klasický přístup k rozhodování.
  • C 7. Nové přístupy k rozhodování.
  • C 8. Pravděpodobnostní funkcionalismus: základní východiska, odlišnost od klasického pojetí psychologie.
  • C 9. Teorie sociálního usuzování: podstata a oblast užití.
  • C 10. Adaptační funkce psychiky
  • D 1. Charakteristika prožívání. Klasifikace emocí a citů.
  • D 2. Metody zkoumání emocí a citů, psychofyziologické indikátory emocí, přístrojové metody.
  • D 3. Klasické a moderní teorie emocí: pokus o srovnání. Autoregulační funkce emocí a citů.
  • D 4. Motivace: základní pojmy, principy, definice. Pět teorií motivace podle vlastního výběru.
  • D 5. Klasifikace motivů v různých psychologických systémech.
  • D 6. Výkonová motivace. Zkoumání aspirační úrovně. Efekt Zeigarnikové. Metody měření výkonové motivace. Flow - fenomén.
  • D 7. Prožívání a řešení frustračních situací. Intrapsychický konflikt. Charakteristika, příklady, modely.
  • D 8. Interakce emocí a poznávacích procesů.
  • D 9. Charakteristika volních procesů. Vlastnosti vůle.
  • D 10. Vztah volních a poznávacích procesů. Činitel "úsilí" v atribuční teorii.
  • E 1 Fyzická a psychická realitaPojem integrace, důležité integrační pojmy, interakční paradigma v psychologii.
  • E 2 Paradigmata hlavních psychologických systémů: asocianismus, psychofyzika, strukturalismus, funkcionalismus, psychoanalýza, analytická psychologie, logoteorie, ženevská škola, behaviorismus, celostní psychologie, humanistická psychologie. Paradigma nomotetického a idiografického pojetí. Ekologické paradigma v psychologii.
  • E3 Významní reprezentanti jednotlivých psychologických směrů a jejich myšlenky. Masarykovy psychologické názory.
  • E4 Tradice brněnské psychologické školy.
  • E5 Integrativní funkce světového názoru.
  • E6 Základní faktory utváření osobnosti a psychického vývoje. Životní dráha člověka jako psychologický problém.
  • E7 Kognitivní obrat v psychologii: zdroje, autoři, důsledky. Mentální reprezentace.
  • E8 Polarita vědomí-nevědomí, chování-prožívání.
  • E9 Psychofyzický (psychofyziologický) problém, klasická a moderní pojetí
  • E10 Adaptace jako psychologická kategorie.
  • E11 Integrativní pojetí funkce vědomí.Fyzická a psychická realita.
  • E 12 Chování a jednání. Vztah prostředí, jeho psychické reprezentace a aktivity.
  • Otázky k Souborné zkoušce z předmětu METODOLOGIE:
  • 1. Problematika vědeckého poznání. Cesty poznání. Common sense jako východisko poznání. Věda jako předmětné, systematické, kritické, kontrolovatelné, reprodukovatelné poznání. Teorie a empirie. Zkušenost a poznání. Vymezení vědy předmětem zkoumání, metodou, jazykem, sumou dat a faktů, teorií a modelů a lidí kolem vědy. Klasifikační, explikační, predikční, verifikační a rozhodovací funkce vědeckého poznání.
  • 2. Kauzalita a finalita. Nepravá kauzalita - kondicionalita, koincidence jevů. Uzavřený a otevřený systém. Lidský jedinec jako dynamický systém a možnosti kauzální interpretace vztahů mezi psychickými jevy.
  • 3. Co je metodologie. Pojmy metoda, metodika, technika. Základní metody v psychologii - pozorování rozhovor, experiment, analýza produktů. Exterospekce a introspekce. Objektivní a subjektivní ve vědeckém poznání. Pozitivistické fenomenologické propozici v metodologii. Hermeneutika. Povaha dat a faktů. Nomothetické a idiografické paradigma v psychologii.
  • 4. Logika vědeckého poznání. Indukce, dedukce a abdukce. Dvouhodnotová a vícehodnotová logika. Výroky o množinách. Množinové operace. Třídění. Relace. Jazyk vědy. Termín a pojem. Utváření pojmů. Konstrukt. Sémantika. Definice a jejich typy.
  • 5. Předmět a objekt výzkumu. Psychické jevy. Předmět výzkumu v blízkých vědách - sociologii, antropologii, politologii, lingvistice atd.
  • 6. Problém. Poznané a nepoznané. Problém jako znalost o neznámém. Problém jako otázka. Úloha otázky ve vědě. Otázky typu "zda", "který", "proč".
  • 7. Teorie jako řešení vědeckého problému. Struktura vědeckých teorii. Axiom a teorém. Axiomatická, hypotetická a empirická vrstva teorií. Ověřování teorií. Hypotézy.
  • 8. Kvantifikace a měření v psychologii. Typy škál. Operacionální definování. Proměnné a invarianty. Typy proměnných ve výzkumu. Výzkumné a intervenující proměnné. Kontrola proměnných ve výzkumu. Validita měření a reliabilita. Typy validity. Zjišťování a zvyšování reliability.
  • 9. Kvalitativní přístup ve výzkumu. Kvalita a kvantita. Deskriptivní, klasifikační a explikační funkce kvalitativního přístupu. Etnografická metoda v psychologii
  • 10. Výzkumný soubor. Základní a výběrový soubor. Sestavování výběrového souboru. Náhodný a systematický výběr. Výzkumné projekty se dvěma a více skupinami. Velikost výběrového souboru.
  • 11. Interní a externí validita výzkumu. Ekologická validita. Zajištění validity.
  • 12. Typy výzkumů z hlediska výzkumné strategie. Výzkumy experimentálního a korelativního typy. Prospektivní a retrospektivní výzkumy. Experiment, kvazi-experiment a ex-post facto výzkum. Vývojové výzkumné projekty. Průřezový a longitudinální výzkum. Zrychlený longitudinální výzkum.
  • 13. Projektování výzkumu. Ideový a technický plán. Zpráva o výzkumu.
  • 14. Pozorování jako základní výzkumná metoda. Strukturovanost pozorování. Selekce a třídění pozorovaných jevů. Posuzovací škály. Techniky pozorování. Zúčastněné pozorování.
  • 15. Rozhovor a dotazník. Struktura rozhovoru. Typy rozhovoru - individuální, skupinový, focus group. Výzkumný, diagnostický, terapeutický, motivační fce. Rozhovoru. Dialog. Technika přípravy a vedení rozhovoru. Téma - otázky. Otevřené a uzavřené otázky. Analýza záznamu interview. Typy dotazníků. Validita a reliabilita. Psychometrický paradox. Výzkumné a diagnostické užití dotazníků.
  • 16. Experimentální metoda. Rozdíl v požadavcích na experiment v psychologii vs. Přírodní vědy. Funkce experimentu v rozvoji vědění. Výzkumy experimentálního typu - kvazi- experiment, pre-post test. Laboratorní a terénní experiment. Přirozený e. Plány exp. výzkumu.
  • 17. Analýza produktů činnosti. Formální a obsahová analýza. Kritéria třídění a kategorie. Požadavky na sestavení systémů kategorií.
  • 18. Výzkum kognitivního a emočního obsahu. Psycho-sémantické metody. Vztah jazyka a myšlení. Vztah jazyka a zkušenosti. Funkce jazyka v poznání. Zkoumání pojmu a významu. Konotativní a denotativní složka významu. Sémantický diferenciál. Analýza asociačních struktur mysli. Projektivní metody.
  • 19. Zpracování výsledků - Kvalitativní a statistická analýza. Deskriptivní a induktivní statistika. Parametrická a neparametrická statistika.
  • Okruhy otázek k Souborné zkoušce z předmětu PSYCHOPATOLOGIE:
  • Definice oboru, jeho zařazení do systému věd.
  • Stručný přehled dějin oboru.
  • Sociální psychiatrie.
  • Transkulturální psychiatrie.
  • Pojetí normality.
  • Etiopatogeneze psychických poruch.
  • Etické problémy v psychiatrii.
  • Systematické třídění poruch lidské psychiky.
  • Poruchy vnímání.
  • Poruchy pozornosti.
  • Poruchy paměti.
  • Poruchy myšlení.
  • Porucha řeči.
  • Poruchy inteligence.
  • Poruchy pudů.
  • Poruchy emotivity.
  • Poruchy vůle.
  • Poruchy jednání.
  • Poruchy vědomí.
  • Poruchy osobnosti.
  • Incidence, epidemiologie duševních poruch.
  • Typy terapie (stručný přehled )
  • Tématické okruhy z předmětu VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE:
  • Jednotlivé tematické okruhy jsou blíže specifikovány v syllabu předmětu Vývojová psychologie (viz Syllabus pro předmět Vývojová psychologie).
  • A. Obecné poznatky a teorie vývojové psychologie
  • Vývojová psychologie: vymezení, předmět, cíle, metody.
  • Předmětné okruhy vývojové psychologie: Fylogeneze, ontogeneze, antropogeneze, aktuální geneze vývoje psychických procesů.
  • Metodologie vývojové psychologie: metody, typy výzkumů (průřezové, longitudinální, zrychlené longitudinální), jejich přednosti a nedostatky. Retrospektivní (anamnestický) a prospektivní (katamnestický) výzkum.
  • Vývoj a obecné znaky psychického vývoje. Vývojová změna. Diferenciace, integrace, interiorizace, fixace.
  • Činitelé vývoje: dědičnost, faktory vnějšího prostředí. Způsob realizace psychického vývoje: zrání, učení.
  • Pojmy: fenotyp, genotyp, socializace. Socializační činitelé. Socializační funkce rodiny. Ortogenetický princip.
  • Průběhové modely: konstantní průběh, akcelerační trend, retardační trend, pozitivní asymptotický trend, pozitivní trend, konkávní trend, negativní asymptotický trend, konvexní trend, negativní trend. kontinuita versus diskontinuita, stabilita versus instabilita, synchronní a diachronní vývoj. Vliv výchovy, vzdělávání a sebevýchovy. Kritické stanovisko k jednostranným koncepcím (hereditarismus, environmentalismus, situacionismus). Interakční pojetí faktorů vývoje.
  • Periodizace životní dráhy člověka; kritéria periodizačních systémů, shody a rozdíly ve vymezení vývojových etap. Vývojová fáze, vývojový mezník, vývojová krize.
  • Psychologie životní dráhy člověka. Kritéria "vrcholu života" (kritický komentář). Pojem "kvalita života".
  • Vývojové teorie (charakteristika stadií a jejich věkové zařazení, srovnání koncepcí jednotlivých autorů): S. Freud, E. Erikson, M. Mahlerová, J. Piaget, Kohlberg, W. Stern, Bowlby (pojem attechment) a navazující autoři (Ainsworthová).
  • Psychologické školy vývojové psychologie: ženevská škola, vídeňská škola, pařížská škola. Někteří významní autoři a jejich přínos: Ch. Darwin, H. Spencer, F. Galton, G.S. Hall (teorie rekapitulace), A. Gesell (zákonitosti psychomotorického vývoje), E. Claparède, J. Piaget, škola Vygotského, K. a Ch. Bühlerovi a vídeňská škola, A. Adler, C.G. Jung, E. Spranger, H. Werner, B.G. Anaňjev, R. Havighurst, S. Freud, E. Erikson, M. Mahlerová, J. Piaget, Kohlberg, W. Stern, Bowlby (pojem attechment) a navazující autoři (Ainsworthová), R.Spitz.
  • Naši významní představitelé v oblasti vývojové psychologie: brněnská škola (M. Rostohar, F. Kratina, V. Chmelař, L. Koláříková, R. Konečný ad.); J. Langmeier, Z. Matějček, J. Švancara, D. Krejčířová, M. Vágnerová ad.
  • Vývojové škály: Brazeltonova neonatální škála, psychodiagnostické škály: Gesellovy, Bayleyové, Bühlerové-Hetzerové
  • B. Charakteristika vývojových období a vývoj psychických funkcí
  • Celková charakteristika jednotlivých vývojových období (etap, stadií) v rozsahu celého životního cyklu: a) období prenatální, b) novorozenecké, c) kojenecké, d) batolete, e) předškolní, f) školní, g) pubescence, h) adolescence, i) mladá dospělost, j) střední dospělost, k) starší dospělost (presenium), l) stáří-rané a pravé. (Věkové vymezení období, charakteristika jednotlivých oblastí psychického vývoje: biosociální, kognitivní psychosociální.)
  • Psychologická kritéria "školní zralosti". Psychologická kritéria dospělosti.
  • Vývojové úkoly podle Havighursta pro jednotlivá vývojová období (adolescence až stáří)
  • Vývoj tělesný a vývoj jednotlivých psychických funkcí, složek osobnosti a celku osobnosti: a) Tělesný růst a vývoj, b) senzorickomotorické schopnosti, c) vnímání, d) paměť, e) představivost, f) myšlení, g) inteligence a její složky, h) hudební schopnosti, i) řeč, j) motivace a řízení jednání (vůle, pozornostní výkony, výkonová motivace, zájmy), k) emoce a city, l) vývoj sociální percepce, komunikace a interakce (vztah k matce, dospělým autoritám, sourozencům, vrstevníkům), m) v. mravní, l) erotika a sexualita v pubescenci, adolescenci, v preseniu a seniu, m) vývoj zobrazovacích schopností, n) vývoj osobnosti jako celku.
  • C. Speciální témata vývojové psychologie a aktuální problémy společnosti
  • Vývoj zobrazovacích schopností. Dětská kresba a její význam.
  • Funkce hry v duševním vývoji. Klasifikace her, vývoj hry v ontogeneze, teorie hry.
  • Dětská pohádka.
  • Pojem psychická deprivace. Typy deprivace. Důsledky. Reakce na psychickou deprivaci (fáze, typy reakcí) "Vlčí děti". Autoři, kteří se zabývali touto problematikou
  • Pojem attachement - vazba, typy vazby.
  • Vývoj rodiny, výchova a styl výchovy
  • Psychologické souvislosti vztahů mezi generacemi.
  • Sekulární akcelerace pohlavního dospívání. Trend, souvislosti, důsledky.
  • Celoživotní trend fluidní a krystalické inteligence.
  • Proměny profesní, partnerské a rodičovské role v jednotlivých vývojových obdobích
  • Partnerství. Manželství a jeho alternativy. Problematika druhých manželství.
  • Rodičovství a jeho alternativy
  • Krize středního věku
  • Teorie stárnutí. Teorie adaptace na stáří. Změna způsobu života ve stáří: pečovatelská služba, domovy důchodců
  • Podíl asimilace a akomodace v procesu vývoje.
  • Psychologická zkoumání dvojčat: problémy, metodologie, závěry.
  • Princip kauzality (lineární, cirkulární), princip finality a synchronicity ve vývojové ps.
  • Integrace nových zkušeností v průběhu ontogeneze.
  • Definice duševního vývoje, pojem "vývojová změna"; intraindividuální změny, interindividuální rozdíly, intraindividuální rozdíly.
  • Senzibilní a kritické fáze vývoje.
  • Druhy učení na úrovni subhumánní a humánní.
  • Předpokladem je schopnost aplikace poznatků a metod vývojové psychologie a také orientace v aktuálních problémech společnosti z hlediska vývojové psychologie.
  • Tématické okruhy z předmětu SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE:
  • 1. Úvod do sociální psychologie
  • Předmět studia SP, SP v kontextu příbuzných disciplín. Historie SP, současná vlivná paradigmata. Metody výzkumu v SP, aplikační možnosti SP.
  • 2. Sociální kognice
  • a) vztah k sobě samému jako produkt sociální interakce - kognitivní, emocionální a konativní složky sebepojetí
  • b) sociální percepce a kategorizace
  • Asocianistické a konstruktivistické modely sociálního poznávání. Schéma procesů sociální percepce. Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s emočními procesy a motivací. Zkreslení a chyby v sociální percepci. Pojem sociálního stereotypu (autostereotyp a heterostereotyp), sociální reprezentace (Moscovici).
  • c) interpretace sociální reality - teorie atribuce
  • Teorie atribuce (Heider; Fiske, Taylor), teorie korespondujícího usuzování (Jones, Davis), model kovariance (Kelley). Atribuční tendence (chyby v atribučních procesech). Atribuční styly, depresivní atribuční styl (Seligman et al.). Optimismus jako explanační (atribuční) styl (Seligman), jiné teorie optimismu (Carver, Scheier, Peterson, Cantor, Norem).
  • 3. Socializace a identita osobnosti
  • a) socializace osobnosti.
  • Základní charakteristiky procesu socializace, význam rané sociální zkušenosti a uspokojení bazálních psychosociálních potřeb pro pozdější vývoj. b) osobní a sociální identita.
  • Osobní a sociální identita - základní vymezení, vývojový pohled na jejich utváření. Teorie identity (Erikson, Marcia, Stryker, Tajfel, Giles, Garfinkel, Goffman, Harré, Weinreich).
  • 4. Skupinové procesy
  • a) malá sociální skupina - vymezení, klasifikace a typologie skupin. Struktura a vývoj skupiny. Skupinová dynamika. Role vůdce ve skupině, styly vedení. Skupinový vliv (sociální facilitace, sociální zahálení, deindividuace, skupinová polarizace).
  • b) velké skupiny - typologie velkých skupin. Charakteristika davu, fenomény davového chování. Mezikulturální psychologie (Hofstede). Psychologie etnických společenství (mezietnické vztahy).
  • 5. Sociální komunikace
  • Komunikační proces. Syntax, sémantika, pragmatika.Verbální a neverbální komunikace (mimika, gestika, kinezika, haptika, posturologie, proxemika, chronemika).
  • Metakomunikace. Komunikační styly a vztahy. Komunikační axiomy (Watzlawick, Bavelas, Haley, Jackson). Empatická a asertivní komunikace. Masová komunikace, teorie masové komunikace.
  • 6. Interpersonální vztahy a styly chování
  • Afiliace a její význam, nárazníková hypotéza sociálního kontaktu
  • Atraktivita a další faktory ovlivňující navazování interpersonálních vztahů
  • Láska – triangulární teorie lásky (Sternberg), spokojenost ve vztahu, stabilita vztahu – investiční model
  • Prosociální chování (teorie sociální výměny, sociálních norem, empatie), situační a osobnostní faktory ovlivňující prosociální chování
  • Agresivita - rozlišení forem agrese, teorie agrese, biologické předpoklady agrese, situační faktory spouštějící agresi, osobnostní charakteristiky ovlivňující agresi, zvládání agrese, šikanování, mobbing, domácí násilí.
  • 7. Postoje
  • a) Postoj - základní charakteristika.
  • Základní vymezení postoje - teoretické přístupy. Metody měření postojů - postojové škály (Likert), sémantický diferenciál (Osgood), škála sociální vzdálenosti (Bogardus), maskované techniky.
  • b) Postojové změny.
  • Záměrná a nezáměrná změna postojů - teorie kognitivní disonance (Festinger), balanční teorie (Heider). Persuase. Konformita a poslušnost vůči autoritě. Vztah mezi postojem a chováním (LaPière, Fishbein, Ajzen, Madden).
  • Tématické okruhy z předmětu PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI:
  • 1. Pojem osobnost v psychologii, přístupy k definování a pojetí osobnosti
  • 2. Získávání dat o osobnosti (tři tradice výzkumu)
  • 3. Zdroje utváření osobnosti (dědičnost a prostředí), vývoj osobnosti
  • 4. Rysy osobnosti: možné přístupy k definování a pojetí rysů
  • 5. Hlavní strukturální modely osobnosti: G. Allport, R.B. Cattell, H.J. Eysenck, Big Five
  • 6. Temperament
  • 7. Klasické teorie temperamentu: E. Kretschmer, W.H. Sheldon, G. Heymas a E. Wiersma, H.J. Eysenck
  • 8. Moderní teorie temperamentu: S. Chessová a A. Thomas, D. Buss a R. Plomin, C.R. Cloninger
  • 9. Inteligence
  • 10. Strukturální modely inteligence: W. Stern, C. Spearman, E.L. Thorndike, E. Thurston, , H.J. Eysenck, R.B. Cattell, J. Guilford
  • 11. Kognitivní a kontextové modely inteligence
  • 12. Systémové teorie inteligence: R.J. Sternberg, H. Gardner
  • 13. Emoční inteligence
  • 14. Kognitivní styl, schema, atribuce, přesvědčení
  • 15. Motivace
  • 16. Modely motivační dynamiky
  • 17. Hierarchie potřeb podle A. Maslowa
  • 18. Prvky motivační struktury: cíle, aspirace, standardy, postoje, zájmy, hodnoty
  • 19. Vědomí vs. nevědomí (úrovně vědomí), sebeuvědomění, pojmy ego a self
  • 20. Já: činné Já a sebepojetí
  • 21. Psychologické charakteristiky činného Já (selektivní vědomí a pozornost, efekty paměti)
  • 22. Obraz činného Já – sebepojetí a další související konstrukty, Já jako schema a prototyp, typy reprezentací Já, obsahová stránka sebepojetí
  • 23. Emocionální rozměr sebepojetí – citový vztah k sobě, sebehodnocení, zdroje sebehodnocení, obrana sebehodnocení
  • 24. Seberegulace (koncepce M. Snydera, Carvera a Scheiera, E.T. Higginse, A. Bandury)
  • Tématické okruhy z předmětu NEUROVĚDY:
  • I. Historie neurověd. Předmět neurověd. Mozek a psychika. Současné pojetí psycho- fyzického problému. Základní paradigma: energie-informace-adaptabilita. Metody zkoumání struktury mozku. Neuronové sítě a UI. Kybernetický neuron a reálný neuron. Neuron uchovávající zkušenost a ze zkušenosti se učící. Mozek a zvláštnosti lidské psychiky.
  • II. Stavba a funkce neuronu. Základní typy neuronů a gliových buněk. Význam mikrotubu- lů, mikrofilamentů a neurofibril /S. HAMEROFF/. Neurohumorální součinost při zpra- covávání informací. Podráždění a útlum. Iradiace, koncenrace, indukce. Dynamický stereotyp. Synapse. Synapse elektrické a chemické. Elektrické synapse: jednoduchý styk, jednoduchý styk bez štěrbiny, gap junction. Chemické synapse: synapse prvního Grayova typu, synapse druhého Grayova typu, vícenásobná chemická synapse. Hemato- encefalická bariéra. Daleův princip a Kandelova charakteristika různé účinnosti trans- miteru na presynaptické a postsynaptické membráně. Neurotransmitery-základy neuro- biologie. Transport neurotransmitérů z jádra neuronu k synapsím. Význam různých druhů neurotransmiterů /jejich normo-, hypo-, hyperhladina/ pro funkčnost lidské psy- chiky v jejich různých rovinách.
  • III. Vývoj mozku-fylogeneze, antropogeneze, ontogeneze a aktuální geneze. Základní architektura mozku-dynamika vertikálního a horizontálního uspořádání. Integrační a asociační funkce – Brodmannova mapa. Informační sytém mozku a jeho tři základní subsystémy. Vstupní a výstupní systémy CNS. Míšní segmenty, spinální nervy a dva systémy převádějící senzitivní informace do vyšších etáží CNS. Uspořádání senzitivní kůry. Sestupné dráhy modulující přenos senzitivních informací. Základní synaptické spojení senzitivních a motorických neuronů míchy. Uspořádání motoneuronů v míše. Dva descendentní systémy, které z mozkového kmene kontrolují míšní motoneurony. Dva systémy descendentních drah z mozkové kůry.
  • IV. Somatický senzorický systém a viscerální senzorický systém /bolest, teplotní smysl, hmat, propriocepce/. Somatomotorický systém /posturální aktivita, lokomoce, okulo- motorika, vnější dýchání, nutriční motorika, řeč, mimika, gestikulace, orientační akti- vita, obranná aktivita/.
  • V. Stavba a funkce mozečku. Stavba a funkce bazálních ganglií. Účast mozečku a bazál- ních ganglií při řízení motoriky. Vestibulární systém. Centrální řízení motorické akti- vity.
  • VI. Percepce. Centrální zraková dráha. Magnocelulární a parvocelulární dráha. Dráha pu- pilárního reflexu.Periferlní mechanismy prostorového vidění. Periferní mechanismy ba- revného vidění. Korová projekce.
  • VII. Sluchová centrální dráha. Čichová a chuťová dráha. Telencefalická projekce a centra.
  • VIII. Autonomní nervový systém, stavba a funkce. Hlavové nervy.
  • IX. Retikulární systém, stavba a funkce. Neuronové mechanismy. Pozornosti. Spánek a bdění.
  • X. Limbický systém, stavba a funkce. Emoční, viscerální a sexuální funkce.
  • XI. Funkční specializace hemisfér.
  • XII. Funkční systémy čelních laloků a jejich poruchy.
  • XIII. Mozek a vědomí.
Literatura
  • STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Translated by František Koukolík. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 636 s. ISBN 80-7178-376-5. info
  • EYSENCK, Michael W. a Marc Peter KEANE. Cognitive psychology :a student's handbook. 4th ed. Hove: Psychology Press, 2000, viii, 631. ISBN 0-86377-551-9. info
  • SOLSO, Robert L. Cognitive psychology. 5th ed. Boston: Allyn and Bacon, 1998, xx, 601 s. ISBN 0-205-27418-8. info
  • POWER, Mick a Tim DALGLEISH. Cognition and emotion : from order to disorder. Hove: Psychology Press, 1998, xii, 496 s. ISBN 0-86377-738-4. info
  • MADSEN, K. B. Moderní teorie motivace. Vyd. 1. Praha: Academia, 1979, 468 s. info
  • KERLINGER, Fred N. Základy výzkumu chování : pedagogický a psychologický výzkum. Vyd. 1. Praha: Academia, 1972, 705 s. info
  • Úvod do metodologie psychologického výzkumu :jak zkoumat lidskou duši. Edited by Ján Ferjenčík - Petr Bakalář. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 255 s. ISBN 80-7178-367-6. info
  • ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. Translated by Karel Šprunk. Vyd. 2., přeprac., V Portá. Praha: Portál, 2004, 377 s. ISBN 807178804X. info
  • SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. Psychopatologie a psychiatrie pro psychology. první. Praha: Portál, 2006, 320 s. prvni vydani. ISBN 80-7367-154-9. info
  • RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, 622 s. ISBN 80-7262-140-8. info
  • HOSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigis, 2002, 895 s. ISBN 80-900130-1-5. info
  • HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA. Psychiatrie. 2., doplněné a opravené vyd. Praha: Tigis, 2004, 883 s. ISBN 80-900130-7-4. info
  • ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 435 s. ISBN 80-7038-078-0. info
  • LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualizované vydání. Praha: Grada, 2006, 368 stran. ISBN 9788024712840. URL info
  • Vývojová psychologie :dětství, dospělost, stáří. Edited by Marie Vágnerová. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-7178-308-0. info
  • ŠVANCARA, Josef. Psychologie stárnutí a stáří. 2., přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 111 s. URL info
  • Sociální psychologie. Edited by Jozef Výrost - Ivan Slaměník. 2., přepracované a rozší. Praha: Grada, 2008, 404 stran. ISBN 9788024714288. info
  • Sociální psychologie : moderní učebnice sociální psychologie. Edited by Miles Hewstone - Wolfgang Stroebe, Translated by Dagmar Brejlová - Pa. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 769 s. ISBN 8073670925. info
  • BLATNÝ, Marek a Alena PLHÁKOVÁ. Temperament, inteligence, sebepojetí :nové pohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Vyd. 1. Tišnov: Sdružení SCAN, 2003, 150 s. ISBN 80-86620-05-0. info
  • NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. Vyd. 2. Praha: Academia, 1997, 336 s. ISBN 8020006281. info
  • BALCAR, Karel. Úvod do studia psychologie osobnosti [Balcar, 1983]. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. info
  • SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister&Principal, 2002, 517 s. Studium. ISBN 80-85947-80-3. info
  • MACEK, Petr. Sebesystém a vztah k vlastnímu já. In Sociální psychologie. Praha: ISV, 1997, s. 181-210. ISBN 80-85866-20-X. info
  • RUISEL, Imrich. Základy psychologie inteligence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 183 s. ISBN 80-7178-425-7. info
  • DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. Translated by Karel Balcar. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 175 s. ISBN 80-7178-134-7. info
  • DIAMANT, Jiří a Lubomír VAŠINA. Kapitoly z neuropsychologie. Brno: vydavatelstvi MU, 1997, 178 s. ISBN 80-210-1739-2. info
  • UYLINGS, H.B.M., van EDEN, C.G. et al.: The prefrontal cortex. Elsevier Science Publ., Amsterdam 1991.
  • DIMOND, S.J., BEAUMONT, J.G. /eds./: Hemispheric function in the human brain. El. Science, London 1974.
  • MYSLIVEČEK, Jaromír a Jarmila MYSLIVEČKOVÁ-HASSMANNOVÁ. Nervová soustava : funkce, struktura a poruchy činnosti. Vydání 1. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1989, 318 stran. info
  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vyd., zcela přeprac. a r. Praha: Grada, 2004, xiii, 435. ISBN 802470630X. info
  • The cognitive neurosciences. Edited by Michael S. Gazzaniga - Emilio Bizzi. 3rd ed. Cambridge: MIT Press, 2004, xiv, 1385. ISBN 0262072548. info
  • TROJAN, S. a kol.: Nárys fyziologie člověka. /Sešit VI./. SPN, Praha 1990.
Výukové metody
Výuka k předmětu Souborná zkouška je realizována v příslušných předmětech během předchozího studia.
Zkouška před zkušební komisí.
Metody hodnocení
Souborná zkouška má dvě části: písemnou a ústní.
Písemná část: test zahrnující předměty: obecná psychologie, metodologie psychologie, vývojová psychologie, psychopatologie, sociální psychologie, psychologie osobnosti, neurovědy. Je hodnocena jednou známkou, koná se zpravidla 1 - 2 dny před ústní částí SZ.
Ústní část: uvedené předměty jsou zkoušeny a klasifikovány společně (cílem je prokázat schopnost studenta propojovat poznatky z jednotlivých psychologických disciplín), součástí je i rozprava nad písemnou prací.
Pro absolvování souborné zkoušky je nutné úspěšné splnění všech jejích částí, celkový výsledek SZ se hodnotí některým ze stupňů podle klasifikační stupnice stanovené čl. 17 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu MU.
Hlasování zkušební komise o souborné zkoušce.
Informace učitele
http://www.phil.muni.cz:8088/wups/w-studium/informace-ke-studiu/okruhy-k-souborne-zkousce-oboru-psychologie
Materiály pro přípravu k Souborné zkoušce z předmětu Vývojová psychologie pro studenty Psychologického ústavu FFMU jsou ke stažení z tohoto odkazu: http://www.phil.muni.cz/~hump/VyvPs/SoubornaZkouska/
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každý semestr.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 1998, jaro 1999, podzim 2001, jaro 2002, podzim 2002, jaro 2003, podzim 2003, jaro 2004, podzim 2004, jaro 2005, podzim 2005, jaro 2006, podzim 2006, jaro 2007, podzim 2007, jaro 2008, podzim 2008, jaro 2009, jaro 2010, podzim 2010, jaro 2011, podzim 2011, jaro 2012, podzim 2012, jaro 2013, podzim 2013, jaro 2014, podzim 2014, jaro 2015, podzim 2015, jaro 2016, podzim 2016, jaro 2017, podzim 2017, jaro 2018, podzim 2020.