Učitelství technické a informační výchovy pro základní školy

Studium učitelství technické a informační výchovy otevírá studentům cestu k pochopení techniky a informatiky v širším slova smyslu a představuje techniku a informatiku jako moderní a společnosti užitečnou vědeckou disciplínu orientovanou na nejnovější technologie v technických a informatických oborech. Základním cílem vzdělávání v oboru Učitelství technické a informační výchovy pro základní školy je připravit plně kvalifikovaného učitele disponujícího solidními vědomostmi a dovednostmi z oborů technika, informatika a jejich didaktik. Obsahem navazujícího magisterského stupně je syntéza nabytých odborných znalostí a rozvoj znalostí a dovedností v oborové didaktice techniky a informatiky. Syntetizující předměty tvoří odborné (např. Novinky ve vědě a technice), informatické (např. Interaktivita a e-learning) a odborně-informatické předměty (Technická zájmová činnost – stavba a programování robotů). Oborová didaktika je zastoupena didaktickými předměty. Předměty Didaktika – dřevo a kovy, Didaktika – elektrotechnika a elektronika, Didaktika – exkurze se soustřeďují na problematiku didaktiky v technickém vzdělávání. Integraci didaktiky a informatiky se věnuje Didaktika – informatika a částečně Didaktika – exkurze. Nedílnou součástí studia jsou předměty orientované na praktické činnosti a technickou zájmovou činnost.

Studiem navazujícího magisterského stupně absolvent získá potřebné kompetence, které mu umožní kriticky uvažovat o využití pedagogických a psychologických poznatků v praxi učitele základní, popřípadě střední školy. Absolvent je plně kvalifikován k výkonu profese učitele. Je připraven zakládat své profesní jednání na dobře strukturovaných znalostech a dovednostech ze svých aprobačních oborů (znalosti obsahu). Účinnost jeho profesního jednání je podmíněna jeho oborově-didaktickými (didaktické znalosti obsahu) a širšími obecnými pedagogickými a psychologickými znalostmi a dovednostmi (znalostmi širších základů vzdělávání a výchovy, znalostmi vzdělávacích a výchovných postupů, znalostmi o aktérech vzdělávání a výchovy apod.).

Studium rozvíjí analytické a komparativní schopnosti, které umožňují porozumět rozmanité pedagogické realitě a využívat při své práci oborové, pedagogické, psychologické publikace pro plánování, realizaci i reflexi výchovně vzdělávací činnosti. Rozvíjí komunikativní dovednosti významné pro komunikaci a spolupráci s žáky/klienty, kolegy na pracovišti, s rodiči žáků/klientů i odborníky z praxe. Významným benefitem studia je rozvoj sebereflektivních dovedností, jež poskytují prostor pro rozvoj postojů k sobě, k vychovávaným jedincům a k profesi: vnímání odpovědnosti pedagogické profese, přijetí morálních závazků pomáhající profese a její etiky.

Studium akcentuje princip interdisciplinarity (propojení některých pedagogických a psychologických předmětů); princip postupnosti a gradace témat a předmětů, od obecnějších ke konkrétnějším. Koncepce je dále charakteristická provázaností teorie a praxe. Významnou součástí koncepce jsou reflektované pedagogické praxe. Principy reflexe praxe a sebereflexe se váží jak na praxe, tak i na další zkušenostně orientované předměty. Důležitou součástí koncepce je také podpora inkluze, která je vnímána jako průřezové téma (zároveň podpořené samostatným předmětem).

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• teoreticky vysvětlit a implementovat databázové a informační systémy, webové prezentace vč. využití programovacích jazyků, tvořit a využívat e-learningové materiály a v návaznosti na znalosti získané v Bc. stupni studia vést výuku v oblasti ICT
• pracovat s technickými materiály a konstrukčními stavebnicemi a navrhovat cíle v oblasti praktických činností na ZŠ, orientovat se v novinkách ve vědě a technice
• aplikovat postupy a navrhovat cíle v oblasti elektrotechniky elektronických řídicích systémů a aplikovat tyto poznatky do praxe učitele
• pracovat s modely a konstruovat v oblasti CAD i 3D grafiky pro oblasti techniky a technických zájmových činností
• pracovat s odbornou a vědeckou literaturou a odborným textem, tvořit výukové pomůcky a materiály, experimentálně ověřovat postupy a zpracovávat základní pedagogicky orientovaný výzkum
• aplikovat didaktické postupy ve výuce s využitím odborných znalostí získaných ve všech oblastech studia
• plánovat, realizovat a reflektovat vlastní výuku v odpovídající úrovni stanovených profesních kompetencí
• používat základní odbornou terminologii a informační zdroje pedagogické a školní psychologie při popisu, analýze, interpretaci a zhodnocení typických výukových situací i při popisu edukačního prostředí školy, na níž absolvoval učitelskou praxi
• používat zákl. metody a nástroje pedagog. diagnostiky v praxi a získávat data pro individuální podporu žáka/klienta a data pro práci se skupinou, třídním kolektivem. Výsledky vhodným způsobem komunikovat s žáky, vyuč., popř. s rodiči a odborníky
• popsat a vysvětlit na konkrétním příkladu ze svého portfolia individuálně specifické procesy učení
• reflektovat zkušenosti z vlastní pedagog. praxe v profes. komunitě a využívat reflexi jako nástroj profes. učení: kriticky nahlíží své postoje k edukaci a posuzuje jednání v roli učitele s ohledem na stanovené cíle
• vysvětlit a při své činnosti reflektovat principy inkluzivního vzdělávání na úrovní kultury, politiky a praxe školy; vytvářet inkluzivní prostředí ve třídě, aplikovat alespoň některé strategie individualizace a diferenciace ve výuce

Studiem magisterského stupně absolvent získá potřebné kompetence, které mu umožní podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících ve znění pozdějších předpisů, pracovat jako učitel. Mimo to je kvalifikován působit v mimoškolních (např. volnočasových) institucích. Je připraven zakládat své profesní jednání na dobře strukturovaných znalostech a dovednostech ze svých aprobačních oborů (znalosti obsahu).

• Učitel druhého stupně základní školy

Bakalářské a magisterské studium probíhá podle celouniverzitního kreditního systému, který je v souladu s pravidly European Credit Transfer System (ECTS). Povinně volitelné předměty jsou ve studijním plánu organizovány do jedné čí více skupin; student volí povinně volitelné předměty na základě stanoveného minimálního počtu kreditů v každé skupině.

Na Masarykově univerzitě došlo k celouniverzitnímu konsensu na pravidlech pro tvorbu studijních programů, které zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů. Pravidla pro tvorbu studijních programů byla schválena ve stejnojmenné směrnici MU (Směrnice MU č. 11/2017: Pravidla pro tvorbu studijních programů) a vymezují šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o 

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studium podle dvou hlavních studijních plánů,
6. plán na dostudování (určen pouze studentům z obdobného studijního oboru, kterému zaniká akreditace).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který slouží jako komplementární doplněk hlavního studijního plánu jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Povinnou součástí studia programu je reflektovaná praxe provázená supervizí v celkovém rozsahu stanoveném studijním plánem. Systém pedagogických praxí je nastaven tak, aby dlouhodobě a systematicky směřoval k rozvoji profesních kompetencí studenta a připravil jej nejprve na plnohodnotné zvládnutí role učitele. Praxe v navazujícím magisterském studiu jsou nadstavbou na praxe realizované v přípravě na roli asistenta v bakalářském studiu. Na konci praxí v magisterském studiu by student měl autonomně působit ve třídě a stát se začínajícím učitelem, který své kompetence rozvíjí v dalším vzdělávání.

Praxe jsou koncipovány jako ucelený a gradující systém s důrazem na propojení s teorií a na reflexi a sebereflexi studenta v roli učitele.

Cílem učitelských praxí je osvojení si profesních kompetencí nezbytných při každodenní práci učitele, seznámení se s rolemi, do nichž učitel při své práci vstupuje, uvědomění si vlastních profesních potřeb a postupné přebírání odpovědnosti za plánování, realizaci a evaluaci výuky. Během praxe student získává reálnou představu o tom, co obnáší každodenní práce učitele.

Praxe tvoří ucelený systém na sebe navazujících předmětů. V navazujících magisterských programech se jedná o předměty učitelská praxe 1 (1. semestr), učitelská praxe 2 (2. semestr) učitelská praxe 3 (3. semestr). Celkově jsou tyto praxe v rozsahu 360 hodin u dvouoborů, 180 hodin major či minor, na které navazuje předmět seminář k učitelské praxi. Seminář k učitelské praxi si studenti zapisují během studia dvakrát (v prvním a druhém semestru). Cílem reflexe je poskytnout studentům prostor pro sdílení a reflexi zkušeností z vlastní pedagogické praxe a pomoci jim prohloubit reflektivní a sebe-reflektivní dovednosti.

Systém praxí je pravidelně evaluován, jak pomocí uzavřených tak pomocí otevřených otázek, a to studenty i provázejícími učiteli. Evaluovány jsou také reflektivní semináře.

Standardní rozsah diplomové práce je 117 000 až 200 000 znaků včetně poznámek pod čarou, titulního listu, obsahu, rejstříku, seznamu literatury a anotací. Diplomová práce má charakter samostatného empirického výzkumu (případnou výjimku musí schválit vedoucí práce). Studující mohou pracovat s již publikovanými texty a daty přístupnými pro sekundární analýzu. Měli by předvést schopnost kriticky pracovat s odbornými texty, zpracovávat koncepty a teorie v nich nalezené a nacházet v nich relevantní odpovědi na zadanou otázku. Pokyny pro státní závěrečné zkoušky a vypracování bakalářské práce jsou upraveny Směrnicí děkana PedF.

Závěrečnou prací studující prokazuje schopnost aplikovat znalosti a dovednosti získané v průběhu studia na řešení konkrétního odborně-pedagogického problému. Typ závěrečné práce odpovídá obsahu a úrovni daného stupně studia. Student si volí z následujících typů prací: a) teoreticko-aplikační, b) teoreticko-empirická (výzkumná), c) teoretická. Typy prací a doporučení pro jejich realizaci se dále řídí manuálem APA. Rozsah závěrečné práce je v rozmezí 117 000 – 200 000 znaků včetně mezer, tj. 65 – 80 normostran.

Standardy pro realizaci závěrečných prací kateder jsou v souladu s Pokynem děkana č. 1/2015 K realizaci závěrečných prací (bakalářských, diplomových, rigorózních a závěrečných prací CŽV) ve znění účinném od 1. 11. 2015.

Závěrečné práce sledují níže uvedené cíle dle profilu absolventa PdF MU. Student/ka:

- prokáže schopnost orientovat se v aktuálních otázkách svého oboru, umí jasně a srozumitelně vymezit téma závěrečné práce a její cíle, popsat výchozí stav poznání a navrhnout adekvátní metody řešení ve vztahu k stanoveným cílům;

- pracuje s adekvátními primárními a sekundárními informačními prameny, cituje je dle platné normy (APA) a v souladu s etikou vědecké práce;

- prostřednictvím tvorby vlastního textu prokáže kompetence stylistické, dokáže vytvořit odborný text.

- prokáže schopnost klást otázky a řešit problémy, formulovat nové myšlenky a závěry, které přinášejí alespoň dílčí nové poznatky o zkoumaném jevu, případně obohacují metodologické (v oblasti výzkumu) nebo metodické (v oblasti edukace) postupy, a to ve vztahu k jasně definovaným a vymezeným cílovým skupinám (žáci ZŠ, studenti SŠ, skupiny se specifickými vzdělávacími potřebami atd.).

Absolvent magisterského studijního programu může pokračovat v odpovídajících doktorských programech.