Základním právním předpisem, který obsahoval úpravu dědického práva v období národního socialismu v Německu, byl německý občanský zákoník. Do jeho ustanovení však bylo v letech 1933 – 1945 několikrát zasaženo. Jak tento příspěvek ukázal, národní socialisté hned v prvním roce po převzetí moci provedli zásadní změny v právní úpravě převodu a přechodu zemědělského majetku, který naplňoval parametry tzv. dědičného statku. Jeho majitelem se tak mohla stát pouze osoba, která naplňovala nacistické představy kladené na sedláka jako na záruku zdravého národního státu. Vytvořena byla rovněž nová struktura speciálních soudů, které rozhodovaly ve věcech dědičných statků. Dílčí změny v dědickém právu týkající se formy uzavření testamentu či dědické smlouvy byly provedeny v druhé polovině třicátých let minulého století. Poslední zásahy doznalo dědické právo v závěru druhé světové války, kdy byla dána možnost soudu změnit zůstavitelovu vůli. Všechny změny, ke kterým v období národního socialismu došlo, měly však společného jmenovatele, a to snahu a o maximální možné omezení vůle zůstavitele a vyloučení určitých osob z dědické posloupnosti, které nebyly dle národních socialistů hodny, aby se staly dědici majetku po příslušníku národního společenství.