Karagiozis mezi osmanskou mahallou a řeckým předměstím

KULHÁNKOVÁ, Markéta. Karagiozis mezi osmanskou mahallou a řeckým předměstím. Online. Divadelní revue. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2012, roč. 23, č. 1, s. 46-59. ISSN 0862-5409. [citováno 2024-04-24]

Základní údaje

• Originální název: Karagiozis mezi osmanskou mahallou a řeckým předměstím
• Název anglicky: Karagiozis between Ottoman Mahalla and the Greek suburb
• Autoři: KULHÁNKOVÁ, Markéta (203 Česká republika, garant, domácí)
• Vydání: Divadelní revue, Praha, Institut umění - Divadelní ústav, 2012, 0862-5409.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: Písemnictví, masmedia, audiovize
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/12:00061372
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: řecké stínové divadlo; Karagiozis; vývoj; charakteristika
• Klíčová slova anglicky: Greek shadow theatre; development; characteristic; features
• Štítky: rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Cílem studie je představit řecké stínové divadlo, známé pod názvem Karagiozis podle hlavního hrdiny, s důrazem na odlišnosti od jeho tureckého předchůdce a rysy obecné lidové smíchové kultury. V úvodu se zmiňujeme o vztahu Řeků k jejich stínovému divadlu a snahách nalézt jeho antické kořeny (eleusinská mystéria, Aristofanes, mimus). Následuje stručný přehled vývoje Karagiozise od počátků po současnost. Poté jsou představeny základní charakteristické rysy podívané a přiblíženy okolnosti, za jakých vznikala a byla provozována (technika divadla, práce loutkoherce). Následuje charakteristika hlavních postav a srovnání s tureckým "souborem". Závěrečná část se zabývá repertoárem stínového divadla a přibližuje čtenáři tři jeho hlavní žánry: komedie, pohádkové hry a kusy heroické.

Anotace anglicky

The aim of the study is to introduce the basic principles of the Greek shadow theatre, known by the name of its central character, Karagiozis, and to highlight it differences from its Turkish precursor. The introduction discusses the relation of the Greeks towards their shadow theatre, and attempts to identify its ancient roots (Eleusian mysteries, Aristophanes, mimus). The following part provides the basic historical outline of the development of Karagiozis from the earliest times to the present, and describes the basic characteristic features of the Karagiozis performances, as well as the circumstances under which they were developed and carried out, including the technical aspects of theatre and the methodological principles of puppetry. The central figures of these performances are characterized and compared to their Turkish counterparts. The final part of the study discusses the repertoire of the shadow theatre and its three main genres: comedies, folktale plays and heroic plays.