Tvorba fyzikálních modelů reality světa je dlouhá jako sama přírodní filosofie a má svůj původ ještě v předantických náboženských představách. V příspěvku bychom se zaměřili na dva zajímavé historické koncepty toho, jak vzniká fyzikální model. Předně je to příspěvek Johanese Keplera, který ve svém modelu Sluneční soustavy dlouho upřednostňoval matematickou dokonalost před výsledky pozorování. Zcela jiným přístupem je pak axiomatický přístup Nielse Bohra, který upřednostnil fyzikální realitu před osvědčeným teoretickým aparátem. Lze nalézt v obou případech nějaký společný jmenovatel, který by se mohl stát určitou prolegomenou ke každému dalšímu fyzikálního modelu? Má fyzika vědní metodologii, o kterou by se v této oblasti mohla spolehlivě opřít?