Staré Brno a brněnská předlokační aglomerace
Old Brno and the pre-colonisation Brno agglomeration
Dana Zapletalová
Příspěvek je stručnou bilancí stavu bádání o poloze raně středověkých mocenských center na území Brna
a v jeho nejbližším okolí. Zvýšená pozornost je věnována mladohradištnímu období, kdy je Brno podle
písemných pramenů jedním z nejdůležitějších hradů moravských údělníků. Archeologický výzkum se však
stále vyrovnává s problémem jeho lokalizace, popř. s možnými přesuny rezidenčních areálů. Autorka se
snaží na základě dosavadních poznatků předběžně analyzovat, zda je u známých raně středověkých lokalit
(Staré Brno, Dornych, historické jádro města) doložena přítomnost vyšší společenské vrstvy, popř. o jaké
funkci u nich lze uvažovat.
Brno – raný středověk – Morava – údělný hrad – ekonomické zázemí
This contribution is a brief overview of the state of research into the location of the early medieval power
centres on the territory of Brno and in its immediate environs. Greater attention is paid to the Late ‘Hillfort’
period, when according to written sources Brno was one of the most important strongholds of the
appanaged prince of Moravia, although archaeology is still coming to terms with the question of its actual
location, or the possible shifting of the residence. This article attempts on the basis of knowledge available
to date to preliminarily assess whether there is evidence from any of the known Early Medieval localities
(Old Brno, Dornych, the historic city core) for the presence of upper social classes, or of the functions
that they might have fulfilled.
Brno – Early Middle Ages – Moravia – appanage castle – economic hinterland
1. Úvod
Dějiny bádání brněnské předlokační aglomerace se v podstatě kryjí s dějinami archeologického
výzkumu v Brně, které byly nedávno shrnuty včetně charakteristiky jednotlivých výzkumných
etap, užívané metodiky a dobově podmíněné strategie výzkumu (Holub et al.
2004a; tam i obsáhlá bibliografie včetně nálezových zpráv do r. 2003; nejdůležitější historická
literatura k počátkům Brna viz Procházka 2000; novější výzkumy jsou i s odkazy na
nálezové zprávy a terénní dokumentaci každoročně zveřejňovány v Přehledu výzkumů
ARÚ AV ČR Brno).
Historický význam lokality snad není nutno podrobně představovat. V písemných pramenech
11. a 12. století vystupuje hrad brněnských údělníků, případně brněnský úděl či
arcijáhenský obvod (Bláhová 1993; Sulitková 1993; Švábenský 1993; Procházka 1993a).
Ve 13. století se Brno mění v královské město a centrum stejnojmenné správní provincie
(k tomu nejnověji Jan 2000, 17–32).
Zatímco historický význam Brna v době, kdy se vyskytuje v písemných pramenech, byl
vcelku nepochybný, předmětem sporu po dlouhou dobu byla a lze říci, že dosud je, lokalizace
brněnského údělného hradu. Snaha o určení jeho polohy od počátku ovlivňovala
Archeologické rozhledy LVIII–2006 758–771758
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace 759
podobu hypotéz vyslovujících se k významu jednotlivých raně středověkých mocenských
center na území Brna a v jeho blízkém okolí. Dnešní názory jsou výsledkem více než stoletého
bádání, v jehož průběhu došlo několikrát k zásadním zvratům, přičemž rozhodující
význam pro řešení problému měly obvykle výsledky archeologického výzkumu. Je však
nutno zdůraznit, že jakkoli se již určitá základní představa ustálila, zůstává ještě mnoho
nedořešeného a do budoucna není vyloučena možnost zásadních korekcí.
2. Vývoj názorů na polohu raně středověkých
mocenských center
Původně byla možná poloha raně středověkého mocenského centra řešena jako dilema,
stál-li hrad spíše na Špilberku, v místech pozdějšího královského hradu, nebo na Petrově,
v okolí kostela sv. Petra. Nejvýrazněji se prosadila koncepce počátků Brna z pera historika
umění V. Richtera (1936; shrnuje a rozebírá starší literaturu k problému), jenž se v tomto
dilematu přiklonil k Petrovu, kde shledával výraznější indicie. Richterova hypotéza byla
přijímána po dlouhou dobu, i když zdaleka ne všemi badateli a bezvýhradně (k tomu
např. Švábenský 1993, 238–243; zejména úporně trval na Špilberku až do konce života
V. Šujan) a má své vášnivé zastánce dodnes (Konečný 1995/1996; 1996; 2001). Její dlouhotrvající
přijatelnost však nezapříčinila ani tak její logika, jako především fakt, že se příliš
neměnil stav pramenné základny k problému, a nebyl tedy důvod stávající koncepci
nahrazovat.
Situaci však od samého počátku bádání komplikovala existence Starého Brna, které
bylo takto nazváno již r. 1247 (CDB IV.1, č. 102, s. 194–195), a s nímž se bylo nutno také
vyrovnat a vysvětlit jeho význam v počátcích Brna (srov. Červinka 1928, 132; do jisté míry
i Richter 1936, 298, 307; později zejm. Chaloupka 1965; Hurt 1972, 222–223). Navíc
začalo být s postupujícím archeologickým bádáním hledáno centrum středohradištní tzv.
blučinské oblasti, předcházející historickému Brněnsku (Poulík 1948, 81–87, 113–114;
později Staňa 1988, 174–175), a kromě prostoru historického jádra (později zejm. Hrubý
1961, 143) tak do hry o možného mocenského předchůdce královského města vstoupily
další lokality: Staré Zámky u Líšně (Červinka 1902, 234; 1928, 84–85; Poulík 1950, 99–106;
Staňa 1960; 1972; 1985, 190; 1988, 171–173; 1990, 74) a později ještě Rajhrad, u něhož
byl spatřován buď církevní význam (Hurt 1972, 221; Skutil 1993, 102; Konečný 1996, 338),
nebo mojmírovský zásah do svrchovanosti místního, nejspíše starozámeckého velmože
(o hradisku naposledy souhrnně Staňa 1997, k tomu kriticky Zapletalová 2002).
Naprostý obrat v pohledu na počátky Brna a polohu údělného hradu nastal po nálezu
raně románské rotundy v areálu starobrněnského kláštera cisterciaček (Cejnková 1992).
Poprvé byla změna názorů na počátky Brna vyjádřena již v interdisciplinární studii D. Cejnkové,
Z. Měřínského a L. Sulitkové (1984). Již rok nato byl nalezen relikt požárem zaniklé
dřevohliněné fortifikace v domovním bloku mezi ulicemi Křížovou, Křídlovickou a Ypsilantiho
(lokalita „Modrý lev“; Cejnková – Loskotová 1993), jenž mezitím vyslovenou „starobrněnskou“
hypotézu posílil (poprvé výslovně lokalizoval údělný hrad na Staré Brno
Procházka 1991; 1993b). Zhruba ve stejné době pak započal intenzivní záchranný výzkum
v historickém jádru města, který postupně přinesl další informace mimořádné důležitosti.
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace760
K nejvýznamnějším patří výsledky výzkumů v katedrále sv. Petra a Pavla a v jejím okolí,
zejména nález nejstarší fáze kostela s podchórovou kryptou (Unger 1994; Unger – Procházka
1995; Borský – Černoušková 2003), výzkumy spojené s rekonstrukcí hradu Špilberku,
při nichž se vůbec nepodařilo doložit raně středověké osídlení (Cejnková – Loskotová –
Plaček 1995), rozpoznání nejstaršího sídelního horizontu v jižní části historického jádra
(souhrnně Procházka – Loskotová 1999; Procházka 2000, 30–44) a výzkumy v prostoru
Dominikánského náměstí (Holub et al. 2003b). Vně hradeb bylo rozpoznáno intenzivní
raně středověké osídlení na Dornychu (Geislerová – Procházka 1996; Procházka 2000,
28, 89; Holub et al. 2002, 105–107; 2003a, 70, 90; 2004b, 59, 61–65).
Oproti v minulosti nejvíce zažitému modelu, předpokládajícímu hrad na Petrově a podhradí
v místech historického jádra v okolí kostela sv. Michala a počítajícímu spíše s jeho
kontinuálním osídlením od doby velkomoravské (Richter 1936, shrnující starší názory;
později Hrubý 1961, 143; Sejbal 1997, 93), se tedy s postupujícím archeologickým výzkumem
prosadil názor, že na území dnešního statutárního města Brna pravděpodobně došlo
v průběhu raného středověku a poté ve 13. století několikrát k významnému lokálnímu
přesunu mocenských center. V současnosti se předpokládá (Staňa 1988, 174–175; 1994,
278–280; 1998, 90–105; Měřínský 1993; Doležel 2000, 167–168), že od 8. do konce
10. či počátku 11. století bylo hlavním mocenským centrem hradisko Staré Zámky u Líšně.
Někdy na přelomu 10. a 11. století nebo o něco málo později hradisko násilně zaniká,
dále na něm pokračuje již jen osídlení venkovského charakteru a mocenské těžiště se
pravděpodobně přesouvá na Staré Brno. Nejčastěji bývá tento proces spojován s knížetem
Břetislavem, jemuž se připisuje systematické budování hradské soustavy (Žemlička 1997,
43–44, 48; Doležel 2000, 167–168, s odkazy na příslušnou historickou lit.). V průběhu
12. století však vzniká osídlení i v jižní části prostoru pozdějšího vrcholně středověkého
města, a nabízí se tak otázka, kdy mohlo dojít k zániku starobrněnského opevnění a k přesunu
osídlení, příp. i centrálních funkcí, do prostoru pozdějšího města (Procházka – Loskotová
1999; Procházka 2000, 19–44; Doležel 2000, 172).
Obr. 1. Staré Brno a brněnská předlokační aglomerace: 1 – poloha rotundy P. Marie v areálu starobrněnského
kláštera; 2 – křižovatka ulic Křížové a Václavské s kostelem sv. Prokopa a Oldřicha; 3 – lokalita
„Modrý lev“; 4 – nález hradby z r. 1999 na křižovatce ulic Křídlovické a Ypsilantiho; šedě přibližný rozsah
dosud známého raně středověkého osídlení; 5 – plocha dotčená výzkumem v areálu kláštera milosrdných
bratří; 6 – přibližný rozsah mladohradištního pohřebiště, 7 – osídlení při Vídeňské ul. (patrně pokračuje
k západu), 8 – poloha kostela sv. Václava, 9 – lokalita Brno – ul. Polní (ca o 30 m jižněji); 10 – okolí kostela
Všech Svatých v Kopečné ul.; 11 – svah mezi ulicemi Studánka a Kopečná; 12 – Špilberk; 13 – Petrov s kostelem
sv. Petra; 14 – Starobrněnská 6–8; 15 – Stará radnice; 16 – Reduta (Zelný trh 4); 17 – Josefská 7, 9/Novobranská
24–28; 18 – Dornych.
Fig. 1. Old Brno and the pre-colonisation Brno agglomeration: 1 – locations of the Rotunda of Our Lady
within the precincts of the Old Brno monastery; 2 – the crossroads of Křížová St. and Václavská St. with
the Church of SS Procopius & Ulrich; 3 – the ‘Blue Lion’ area; 4 – rampart finds from 1999 at the crossroads
of Křídlovická St. and Ypsilanti St., grey shading indicating the extent of early medieval settlement known
to date; 5 – area affected by excavations in the area of the Mercedarian convent; 6 – approximate extent
of Late ‘Hillfort’ cemeteries; 7 – settlement along Vídeňská St. (apparently continuing to the west); 8 –
location of St Wenceslas’ Church; 9 – location of Brno – Polní St. (some 30 m to the south); 10 – surroundings
of the Church of All Saints on Kopečná St.; 11 – slope between Studánka St. and Kopečná St.; 12 – Špilberk;
13 – Petrov with St Peter’s Church; 14 – Starobrněnská St. 6–8; 15 – Old Town Hall; 16 – Reduta
(Zelný trh 4); 17 – Josefská 7,9/Novobranská St. 24–28; 18 – Dornych St.
Archeologické rozhledy LVIII–2006 761
3. Topografie brněnské předlokační aglomerace
Staré Brno leží ca 1–3 km západně od historického jádra města při obou březích hlavního
toku Svratky, jež odděluje levobřežní část historického katastru, tedy okolí dnešního Mendlova
náměstí spolu s dolní částí Pekařské ulice, a pravobřežní část, tj. severní část dnešní
ulice Vídeňské. Intravilánem levobřežní části protékal v minulosti ještě Svratecký náhon,
s vysokou pravděpodobností částečně regulované boční rameno Svratky (Procházka 2000,
10–12, 19–20, 28–29, 92–94).
Levobřežní část historického katastru leží tedy převážně v inundaci zmíněných vodních
toků na písčitých či jílovitých fluviálních sedimentech, přičemž západní část extravilánu
a intravilánu leží na spraši (ul. Hlinky). Na severní straně je ohraničena svahy Žlutého kopce
(283 m n. m.) a Špilberku (285 m n. m.). Dnešní nadmořská výška povrchu se pohybuje
okolo 202–203 m, povrch geologických vrstev však vesměs leží o 2–2,5 m níže. Konkrétní
informaci o tom zatím máme pouze z křižovatky ulic Křížové a Václavské, kde báze
kulturních vrstev ležela v nadmořské výšce ca 200,2–200,3 m. Výjimku může tvořit domovní
blok mezi ul. Křížovou, Křídlovickou aYpsilantiho (obr. 1: 3), kde údajně archeologický
terén ležel o 2,5 m výše než úroveň dnešní ulice (Cejnková – Loskotová 1993, 25),
absolutní nadmořská výška však není uvedena. Mocnost dochovaných raně středověkých
kulturních vrstev lze přibližně stanovit na 0,3–0,5 m, opět pouze podle situace na křižovatce
Křížové a Václavské. Předpokládá se pokles terénu k náhonu a počítá se s jeho vyrovnáváním
díky povodňové činnosti, zatím je ale k dispozici pouze málo konkrétních informací
(souhrnně Procházka 2000, 19–21).
Pravobřežní část leží převážně na kvartérní terase Svratky překryté würmskou sprašovou,
resp. prachovito-písčitou návějí a holocénním půdním typem. Ze západu je ohraničena rovněž
výraznou vyvýšeninou, východní částí Červeného kopce (250–310 m n. m.), tvořeného
devonskými slepenci, křemenci a pískovci, jenž patrně sloužil již od raného středověku jako
důležitý zdroj kamene. Nadmořská výška se pohybuje od 200–215 m. Terén se svažuje
ke Svratce, na níž je pro raný středověk předpokládán brod v místech pozdějšího mostu.
Raně středověké osídlení směrem k jihu přesahovalo rozsah historické zástavby známé z poloviny
17. století (viz lokalita Brno – Polní ul.; Hrubý 1961, 134–135; Procházka 2000, 20,
26). Jeho pozůstatky mají opět charakter kulturní vrstvy (0,2–0,7 m v okolí kláštera milosrdných
bratří), která je však v důsledku zemědělské činnosti často zcela odstraněná nebo
promísená, popř. ovlivněná svahovými pochody; lépe se dochovaly zahloubené části objektů.
Za významnější z obou částí historického katastru je možno považovat levobřeží, odkud
byl v minulosti hlášen dvakrát nález dřevohliněné hradby (Cejnková – Loskotová 1993;
Zatloukal 2000a; 2000b) a odkud známe nejstarší církevní stavbu na území Brna, již zmíněnou
rotundu z areálu kláštera cisterciaček (Cejnková 1992).
Destrukci hradby z r. 1999 (obr. 1: 4) datuje autor výzkumu do 11.–12. století, u staršího
nálezu (lokalita „Modrý lev“, evokující zaniklý zájezdní hostinec v rámci stejného
domovního bloku, obr. 1: 3) byla datace několikrát měněna (srov. Cejnková – Loskotová
1993, 27; Procházka 2000, 19) a není vyloučeno, že bude ještě zcela přehodnocena. Přesto
lze konstatovat, že jde prozatím o jediné nálezy dřevozemního opevnění, jejichž datace
by odpovídala písemným zmínkám o brněnském hradě a údělu. Navíc je nutno připočíst
i toponymum Brno a fakt, že toto místo bylo již v 1. polovině 13. století vnímáno jako
Staré Brno (např. Švábenský 1993, 223–228, s odkazy na starší lit.).
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace762
Archeologické rozhledy LVIII–2006 763
Prozatím nedokážeme stanovit plochu, kterou toto opevnění mohlo vymezovat, ani její
případné vnitřní členění. Současně neznáme ani přesný rozsah raně středověkého osídlení.
Víme pouze, že se mladohradištní osídlení koncentrovalo v okolí ulic Křížové, Václavské,
Křídlovické a Ypsilantiho a středohradištní sídlištní nálezy jsou známy pouze z domovního
bloku mezi ulicemi Křížovou, Křídlovickou aYpsilantiho. Částečně se ale můžeme vyslovit
k funkci tohoto prostoru. Na mnohokrát zmiňované křižovatce stál totiž do r. 1785
kostel sv. Prokopa a Oldřicha (obr. 1: 2), o němž byl vícekrát vysloven názor, že by mohl
mít raně středověký původ (Chaloupka 1965, 147; Pošvář 1952, 17; Hurt 1972, 224),
příp. mohl být součástí opevněné lokality „Modrý lev“ (Cejnková – Loskotová 1993, 27).
Odtud už byl jen krůček k hypotézám o původním kostele brněnského hradu (Jan 1988;
2004; Sulitková 1993, 57–59; 1995, 47–50). Podle nejnovějších výzkumů však kostel
vznikl až v průběhu 13. století a ještě v 1. polovině 13. století se na místě ukládaly kulturní
vrstvy vysloveně odpadního charakteru, což existenci sakrálního okrsku, navíc nejdůležitějšího
v údělu, příliš nenasvědčuje (Holub et al. 2004b, 67–69; Zapletalová – Peška
2004, 679–680; 2005, 532–535). Oproti tomu máme v areálu dnešního augustiniánského
opatství (obr. 1: 1) doloženu raně románskou rotundu s mladohradištním hřbitovem, do
vzniku kláštera cisterciaček dvakrát přestavěnou (Cejnková 1992), která měla na počátku
13. století patrocinium P. Marie (CDB II, č. 363, s. 391–393; č. 364, s. 393–397; k dějinám
kostela Richter 1936, 295–298; Pošvář 1952; Hurt 1969; 1972; Procházka 2000,
21–24). Mladohradištnímu hřbitovu zřejmě předcházelo ještě středohradištní pohřebiště,
jak patrně ukazuje hrob vybavený sekerou s ostny u násadního otvoru (typu IA) a nožem
(Cejnková 1992, 17–19; k dataci sekery Klanica 1985, 524; Měřínský – Unger 1990, 383;
Galuška 1996, 60–61, 104; Zapletalová 2001, 71). Zapadal by sem i neověřitelný hrob
hlášený z cihelny na Úvoze severně od kláštera, v němž byl zemřelý údajně pohřben s koněm
a se psem, vybavený raně středověkou keramikou (Hrubý 1961, 137; Zapletalová
2001, 72); je však nezvěstný patrně již od 19. století. Již ve střední době hradištní mohla
na Starém Brně sídlit vyšší sociální vrstva, zatím však nemáme k tomuto problému více
než indicie.
Vzhledem ke stavu výzkumu nelze do budoucna vyloučit nález dosud nerozpoznané
raně středověké svatyně, jež se nedočkala vrcholného středověku a výraznějšího zaznamenání
v písemných pramenech. Z levobřežní části historického starobrněnského katastru ale
chybějí další doklady mladohradištních pohřbů, nebyly učiněny ani náhodné nálezy při starších
stavebních akcích. Pravobřeží Svratky naproti tomu mělo patrně spíše funkci hospodářského
zázemí, čemuž nasvědčují nálezy mladohradištních pecí a želené strusky, a také nálezy
obilnic z okolí kláštera milosrdných bratří na Vídeňské ulici (obr. 1: 5). Mladohradištní
kulturní vrstva je známa z okolí Vídeňské ulice a také z již dlouho známé lokality Brno –
Polní ul. (roh Vojtovy a Grmelovy ul., obr. 1: 9; viz Procházka 2000, 20), odkud bylo hlášeno
i unikátní kostěné hřeblo, ostruha s čtyřbokým bodcem a denár Konráda I. (Hrubý
1961, 134–135; Sejbal 1983, 195). Odsud známe i pozdně starohradištní či již středohradištní
nálezy, bohužel však mají všechny vypovídací hodnotu sběru. Odpovídající pohřební
areál ke všem těmto sídlištním areálům představuje středohradištní pohřebiště prozkoumané
v prostoru kláštera a nemocnice milosrdných bratří (Matějíčková 2000; Holub et al.
2003a, 86–87; 2004b, 55; Zapletalová 2005; obr. 1: 5) a mladohradištní hroby při západní
straně Vídeňské ul. (obr. 1: 6), od jejichž výzkumu bylo bohužel upuštěno (Novotný 1973;
Valoch 1975, 3; Cejnková – Loskotová 1993, 23; Procházka 2000, 26). Pohřebiště jsou
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace764
vzdálena ca 200–300 m od kostela sv. Václava (obr. 1: 8), jehož počátky ani okolnosti
vzniku nejsou známy a jenž se připomíná poprvé k r. 1314 (CDM VI, č. 77, s. 54–55). Ani
tento kostel tedy nejspíše nebude raně středověkého původu.
Prozatím je předčasné vyjadřovat se k některým speciálním otázkám, jako např. kde
se mohla nacházet mincovna údělných knížat, kde pozdější arcijáhenský kostel, leželo-li
raně středověké tržiště na levém, či na pravém břehu Svratky, do jaké míry odpovídala raně
středověká komunikační situace pozdějšímu stavu atd. Ani po více než dvaceti letech
terénního výzkumu ostatně nemáme o Starém Brně tolik informací, abychom byli schopni
bezpečně vymezit rozsah rezidenčního areálu či areálů oproti částem nerezidenčním,
popř. rozeznat jejich změny a přesuny.
Pokud okolo Starého Brna, kde lze díky nálezům mladohradištního dřevohliněného
opevnění a sakrální stavby skutečně odůvodněně hledat hrad brněnských údělníků, opíšeme
pomyslný kruh o poloměru ca 2 km, lze do něj s určitým přesahem zahrnout území
levobřežní i pravobřežní části Starého Brna, východně přiléhající území pozdější ulice
Pekařské, území historického jádra města a Dornych.
Z okolí Pekařské ulice neznáme prozatím vůbec starší horizonty raně středověkého osídlení.
Pouze na dvou místech se podařilo doložit horizonty 12. a počátku 13. století, a to
v Kopečné ul. 43, na tzv. Lochenberku, kde starší osídlení předcházelo vzniku farního okrsku
u kostela Všech Svatých (obr. 1: 10), a poté ve svahu mezi ulicemi Studánka a Kopečná
(obr. 1: 11), tedy na západním svahu Petrova, zde ovšem pouze jako ojedinělá intruze
v mnohem mladších nálezových souvislostech (obojí Holub et al. 2005, 146–147, 149–150).
Výzkumy však dosud nebyly podrobněji vyhodnoceny. Situace v těchto místech patrně
odráží vznik osídlení na území pozdějšího královského města a blízkost komunikace.
Historické jádro Brna leží na východním svahu pod výšinou Petrov (245 m n. m.)
s kostelem sv. Petra (obr. 1: 13), v nadmořské výšce ca od 205 do 230 m. V holocénu zde
neprotékala žádná vodoteč, nejbližší byly Svratecký a Svitavský náhon na jihozápadě a jihovýchodě,
Ponávka na východě a tzv. Žabí potok na severu, vesměs dnes zasypané či
kanalizované. Geologické podloží tvoří kvartérní sprašová série, ukončená holocénním
půdním typem, pouze na Petrově vystupuje skalní metabazitové podloží.
Stav vědomostí o nejstarším sídelním horizontu, charakterizovaném nálezy brněnské
keramiky I.1, na území historického jádra města Brna poměrně nedávno shrnul R. Procházka
(2000, 30–44, 126). Od r. 2000 přibyly de facto dva další výzkumy, při nichž byl tento
horizont doložen: Josefská 7, 9/Novobranská 24–28 (obr. 1: 17) a Zelný trh 4 – Reduta
(obr. 1: 16; Holub et al. 2002, 96–97; 2003a, 76–77). Ani výsledky těchto výzkumů nevybočují
z našich dosavadních představ o jeho podobě.
Osídlení se koncentrovalo v jižní části města a patrně nemělo souvislý charakter. Díky
nálezům mincí (Starobrněnská 8, Josefská 7, 9) lze konstatovat, že patrně fungovalo po blíže
neurčitou část 12. století, zejména v jeho 2. polovině. Sídliště tedy leželo i v místech,
kde s ním starší koncepce V. Richtera (1936, 302–304, 307) nepočítala – na východních
svazích pod Petrovem. Od toho poznatku se odvíjí i řešení některých historických otázek,
zejména polohy tzv. forum antiquum. Narozdíl od V. Richtera se dnes vcelku oprávněně
domníváme, že starší z obou brněnských tržišť musel být dnešní Zelný trh (Procházka
2000, 106–107). Nejstarší horizont I.1 naopak neznáme z prostoru Dominikánského náměstí,
kde měl být podle dřívějších názorů (za všechny Richter 1936, 273, 285–286; Dřímal
– Peša 1969, 32–33) raně středověký okrsek kolem kostela sv. Michala, jenž byl před
Archeologické rozhledy LVIII–2006 765
vznikem dominikánského kláštera filiální ke kostelu sv. Petra, potažmo předhradí brněnského
hradu (k tomu Holub et al. 2003b, zejm. 60).
Využiji možnosti vyjádřit se alespoň stručně k dosud trvající úporné snaze některých
historiků umění (naposledy, pokud je mi známo, Konečný 2001, 72) datovat nejstarší fázi
kostela sv. Petra co nejhlouběji do minulosti a doložit zde hrad brněnských údělníků, jmenovitě
Konráda I. Nebudu na tomto místě rozvíjet žádnou významnější polemiku, ráda bych
však zdůraznila několik skutečností. Při zvažování možnosti či nemožnosti polohy hradu
brněnských údělníků na Petrově před 12. stoletím se již dávno nejedná o problém dosud
nenalezeného na vlastní hoře sv. Petra; k tomu snad jen tolik, že nezkoumané území v zahradách
za biskupstvím a farou, ke kterému se upínala a ještě stále upíná naděje zmíněných
historiků umění, je už jen velmi malé na to, aby jeho výzkum mohl současné názory zásadním
způsobem zvrátit. Jedná se mnohem více o problém dosud nenalezeného na východním
svahu pod Petrovem. Zde totiž zcela chybějí starší horizonty mladohradištní keramiky
(Staňa 1994; 1998), ale také spolehlivě lokalizované nálezy mincí 11. století, zejména pak
ražeb těch brněnských údělníků, u nichž je mincovní činnost nesporná a intenzivní (hlavně
u Konráda I.; k tomu Sejbal 1983; 1997, 93–95; Krejčík 1995; Šmerda 1996, 18–19).
Z území historického jádra a jeho nejbližšího okolí také prozatím není známo mladohradištní
pohřebiště, natož pak takové, jehož projev by odpovídal 11. století (k tomu Měřínský
1997 s odkazy na další lit. a jednotlivé výzkumy). Před počátek 13. století by bylo možno
datovat hroby související s nejstarší fází kostela sv. Petra, které však již nevykazují mladohradištní
pohřební ritus a výbavu (Procházka 2000, 33–34).
Připomeňme si, že Brno jako správní centrum muselo existovat již v době dělení Moravy
Břetislavovým synům a ještě spíše již o desítky let dříve. Systematické budování vnitřních
mocenských struktur na Moravě, včetně soustavy kastelánských hradů, klade historické
bádání do doby Břetislava I. (Žemlička 1997, 42–44, 48; Doležel 2000, 168). Brno bylo
navíc ve 2. polovině 11. století patrně jediným centrem západního moravského údělu přinejmenším
do r. 1092, dokonce byl vysloven i názor, že úloha Znojma vzrostla až za Litolda
na počátku 12. století (Wihoda 1997, 22–23; Žemlička 1997, 347–351). Jakkoli asi
význam Brna v průběhu údělného období kolísal (Wihoda 1997, s odkazy na starší lit.),
můžeme předpokládat, že se již v 1. polovině 11. století vyvinulo v jedno z nejvýznamnějších
moravských hradských center. Jeho existenci by rozhodně neodrážela naprostá absence
přesvědčivých nálezů z tohoto období, natolik terén v historickém jádru Brna zničen nebyl.
Bezesporu by navíc bylo obehnáno dřevohliněnou hradbou; vzpomeňme dvojí obléhání
zaznamenané u Kosmy (Bláhová 1993, 79, 83, pozn. 16 a 17). Její pozůstatky však z historického
jádra Brna neznáme, a to ani z 12. století. Při známém rozsahu zdejšího nejstaršího
osídlení by se patrně severní průběh tohoto opevnění nekryl s obvodem pozdějších hradeb
a nebyl by jimi zničen, je tedy přinejmenším podezřelé, že dosud nebylo nic podobného při
výzkumu rozeznáno. A je zároveň nápadné, že se většinu vyjmenovaných jevů nějakým
způsobem podařilo doložit na Starém Brně, jež se ovšem co do intenzity a kvality výzkumu
prozatím nemůže s historickým jádrem města Brna poměřovat. Po mém soudu lze poznat
na první pohled, zda je aktuální názor na polohu brněnského údělného hradu (tzv. „starobrněnská
hypotéza“, srov. Kudělka 1995, 197; Konečný 1995/1996; 1996, 315; 2001, 72)
dostatečně opřený o prameny, nebo zda jen nebyl pochopen a doceněn Richterův výklad
nejstaršího vývoje brněnské aglomerace. Pokusy lokalizovat údělný hrad ještě na jiná místa
(Zřídkaveselý 1998) dnes již vcelku pozbývají smyslu.
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace766
S výjimkou čtyř kostrových hrobů (Hrubý 1961, 138; Merta 1998; Procházka – Loskotová
1999, 177–179) také není z prostoru historického jádra známo žádné středohradištní
osídlení. Rozhodně zde nebyla potvrzena existence velkomoravského hradiska, o němž
uvažoval ještě V. Hrubý (1961, 143), ale ani sídliště. Vzhledem ke stavu výzkumu již patrně
nelze v tomto směru do budoucna očekávat zásadnější změny.
Lze však připustit možnost, že se hora sv. Petra mohla stát přemyslovským rezidenčním
areálem někdy v průběhu 12. století, kdy už zde osídlení bezpečně existovalo. Víme, že kostel
sv. Petra byl zeměpanského založení, byl starší než kostel sv. Jakuba a musel existovat
nějakou dobu před první zmínkou r. 1222. Již v první zmínce u něj vystupuje probošt, což
je obtížně vysvětlitelný titul, uvážíme-li, že kolegiáta zde vznikla až r. 1296; zároveň se
jednalo o kostel arcijáhenský (k dějinám kostela souhrnně Jan – Procházka – Samek 1996;
Procházka 2000, 29, 32–37, 41–44, s odkazy na starší lit.). Lze ho tedy právem považovat
za nejvýznamnější kostel v Brně v době, kdy vystupuje z historické anonymity. V pozdní
tradici, u Balbína, vystupuje jako zakladatel kostela (mylně kolegiátní kapituly) Konrád,
syn knížete Břetislava. Je však známo, že Balbín jednotlivé Konrády nerozlišoval správně
(Švábenský 1993, 240, 243, pozn. 31). V jiné pozdní zmínce se uvádí výstavba neznámým
markrabětem před 440 lety a zároveň měl být kostel sv. Petra téměř sídlem markrabat a jejich
vlastní svatyní, kterou měli každodenně navštěvovat (Richter 1936, 277–278; Švábenský
1993, 240, 243, pozn. 29; Sulitková 1993, 59–60). Již dříve byl vysloven názor, že se
mohlo jednat spíše o Konráda Otu (Richter 1936, 278, 285; Dřímal – Peša 1969, 32–33;
Švábenský 1993, 238–243). Nelze sice přeceňovat pozdní tradici, ale období správy Konráda
Oty nad brněnským údělem, jakkoli zčásti spíše předpokládané než doložené (Bláhová
2001, 636–637; Fišer 2001, 64; Wihoda 1997, 26–60; 1999, 456, 460–462; Žemlička 1997,
356–357), případně ještě období markraběcí vlády Vladislava Jindřicha (Wihoda 1999,
467–469) by jako doba vzniku kostela sv. Petra – vezmeme-li v úvahu dosavadní znalosti
o osídlení v jeho okolí – přicházelo v úvahu nejvíce. Po smrti Vratislava Brněnského totiž
mizí z dějin na dlouhou dobu nebo zcela brněnská údělná větev. Co se stalo s jeho potomstvem,
není známo; předpokládá se, že jeho synové jsou Spytihněv a Svatopluk, doložení
v obnoveném brněnském údělu až v 90. letech 12. století (Wihoda 1997, 30; 1999, 464;
Žemlička 1997, 371; Bláhová – Frolík – Profantová 1999, 745, 752). Došlo tedy na dlouhou
dobu k přerušení správy údělu brněnskou údělnou větví a zároveň mohlo dojít i k násilnému
zániku údělného sídla a přerušení kontinuity jeho polohy. Zánik požárem signalizují
oba nálezy hradby na Starém Brně. Zdůrazňuji ale, že dobu jejich zániku se zatím
nepodařilo stanovit dostatečně přesně na to, aby můj názor překročil hranici hypotézy.
Lze samozřejmě pomýšlet i na další válečné události, známé z písemných pramenů (např.
Wihoda 1997; 1999; Žemlička 1997, 231, 313–320). Pokud by se k násilnému zásahu přidaly
ještě zhoršující se hydrologické poměry, jak usuzujeme hlavně z nálezové situace na
křižovatce ulic Křídlovické a Ypsilantiho (Zatloukal 2000b), vysvětlovalo by to přesun
mocenského centra do vyšší polohy, v níž je nacházíme ve 20. letech 13. století.
Co se ovšem týče odrazu přítomnosti vyšších společenských vrstev v prostoru pozdějšího
města v archeologických nálezech, nemáme se příliš o co opřít. V rámci horizontu I.1
prozatím neznáme jednoznačné doklady obytné zástavby, což ostatně platí i pro Staré Brno
a Dornych, nemáme tedy možnost srovnat její kvalitu ani uspořádání. Chybějí i předměty,
jež by byly pro vyšší sociální vrstvu charakteristické. Příliš výrazně její přítomnosti nenasvědčuje
ani srovnání zvířecích kostí z Petrova a z jiných míst s nálezy příslušného horizon-
Archeologické rozhledy LVIII–2006 767
tu (Procházka 2000, 40). Ve dvou případech máme doloženu kovovýrobu. Z areálu Staré
radnice (obr. 1: 14) pocházejí doklady výroby, resp. zpracování barevných kovů, patrně stříbra
(Loskotová 1993; Procházka – Loskotová 1999, 179–181; Procházka 2000, 40). Kovářství
je nepřímo doloženo přítomností zlomků železné strusky z parcel Starobrněnská 6–8
(obr. 1: 15), odkud zároveň pochází doklad složitějšího pyrotechnického zařízení neznámého
účelu (Merta 1998; Loskotová – Procházka 1999, 177; Procházka 2000, 40). Zejména nálezy
ze Staré radnice by hypoteticky mohly nepřímo ukazovat na šperkařství či mincovnictví.
Donedávna neznámá raně středověká lokalita byla objevena v okolí ulic Uhelné, Spálené
a Dornychu (Geislerová – Procházka 1996; Procházka 2000, 28, 89; Holub et al. 2002,
105–107; 2003a, 69, 70, 90; 2004b, 59, 61–65, 69, 79; obr. 1: 18). Nachází se v nížině,
původně na levém břehu dnes již neexistujícího Svrateckého náhonu a pravém břehu Svitavské
strouhy, jejichž soutok leží ca 0,5 km jihovýchodněji. Současný povrch leží v nadmořské
výšce okolo 202–202,5 m, báze raně středověkého souvrství přibližně v úrovni
198,7 m n. m. Geologické podloží bylo zachyceno spíše v jižním okolí lokality (Holub et al.
2003a, 70, 90; 2004b, 59, 61–64) a mělo převážně charakter fluviálních sedimentů. V okolí
ulic Spálené a Uhelné se uvádí sprašové podloží (Procházka 2000, 28). Nejdůležitější
byly výzkumy provedené v souvislosti se stavbou kolektoru (zejm. Holub et al. 2002,
105–107; 2003a, 70). Bylo zde doloženo intenzivní osídlení od pravěku a poté od starší
doby hradištní do vrcholného středověku. Mělo charakter především kulturních vrstev
a lokálně vymezených vrstviček, popř. kůlových jamek. Celková mocnost raně středověkého
souvrství se pohybovala okolo 0,6 m (Holub et al. 2002, 105–107). Lokalita má význam
zejména pro úvahy o hospodářském zázemí blízkého centra či center. Nebyly prozatím
doloženy žádné stopy po opevnění a jediným předmětem, který by se dal vztáhnout
k vyšší společenské vrstvě, je ostruha z vrstvy datované autorem výzkumu (Antonín Zůbek)
do starších fází mladší doby hradištní (Holub et al. 2002, 106).
4. Perspektivy výzkumu
Základní prioritou pro nejbližší období by mělo být postupné zhodnocování informačního
potenciálu získaného moderně provedeným záchranným archeologickým výzkumem v obou
částech Starého Brna a v okolí přilehlé ul. Pekařské. Konkrétně bude nutno v nejbližší době
přistoupit k vypracování podrobných nálezových zpráv, pokud zcela chybějí, nebo byly
zpracovány pouze pro investora výzkumu. Zároveň bude pořízena grafická dokumentace
nálezů. Přednostně bude věnována pozornost plošně vedeným výzkumům nebo významnějším
sondážím s kvalitní stratifikací. Do tisku je postupně připravováno vyhodnocení raně
středověkých nálezů z výzkumů v areálu Nemocnice Milosrdných bratří a v jejím okolí.
Bez pokroku ve stavu zpracování a publikace nebude možné srovnání Starého Brna
s dalšími raně středověkými lokalitami, zejména s předlokačním osídlením v místech pozdějšího
vrcholně středověkého města a na Dornychu, popř. i na Starých Zámcích u Líšně
a v lokalitách s osídlením venkovského charakteru, a stanovení jejich vzájemného vztahu
(chronologického, mocenského, ekonomického atd.). Pro řešení polohy a podoby případného
mocenského centra, rozložení jednotlivých sídelních areálů, popř. pro poznání jejich
změn v čase však bude nutno vyčkat na výsledky dalších terénních výzkumů. Ty budou mít
i nadále povahu záchranných odkryvů.
V rámci projektu GA ČR „Nerezidenční části raně středověkých centrálních aglomerací v Čechách a na
Moravě“, reg. č. 404/05/2671.
Prameny a literatura
Bláhová, M. 1993: Brno v historiografických pramenech doby přemyslovské, Brno v minulosti a dnes 11,
78–85.
— 2001: Historická chronologie. Praha.
Bláhová, M. – Frolík, J. – Profantová, N. 1999: Velké dějiny zemí koruny české. Svazek I. Do roku 1197. Praha
– Litomyšl.
Borský, P. – Černoušková, D. 2003: K stavebním osudům chrámu sv. Petra a Pavla, Zpravodaj STOP (Časopis
Společnosti pro technologie ochrany památek) 4, sv. 5, 4–23.
CDB: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemie I ss. G. Friedrich – Z. Kristen – J. Šebánek – S. Dušková
– V. Vašků – J. Bystřický edd., Pragae 1904 ss.
CDM: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae I–XV. A. Boczek – J. Chytil – P. von Chlumecký –
V. Brandl – B. Bretholz edd., Olomucii – Brunae/Brünn 1836–1903.
Cejnková, D. 1992: Archeologický výzkum ve starobrněnském klášteře. In: Forum brunense 1992, Brno, 11–20.
Cejnková, D. – Loskotová, I. 1993: Archeologické výzkumy na Starém Brně, Brno v minulosti a dnes 11, 23–28.
Cejnková, D. – Loskotová, I. – Plaček, M. 1995: Předběžné výsledky archeologického výzkumu Špilberku,
Brno v minulosti a dnes 13, 150–160.
Cejnková, D. – Měřínský, Z. – Sulitková, L. 1984: K problematice počátků města Brna, Československý časopis
historický 32, 250–270.
Červinka, I. L. 1902: Morava za pravěku. Brno.
— 1928: Slované na Moravě a říše velkomoravská. Brno.
Doležel, J. 2000: K městskému zřízení na středověkém Brněnsku do roku 1411. In: Mediaevalia archaeologica
2, Praha – Brno, 159–259.
Dřímal, J. – Peša, V. 1969: Dějiny města Brna 1. Brno.
Fišer, R. 2001: Klášter uprostřed lesa. Dvě studie o třebíčském benediktinském opatství. Brno.
Galuška, L. 1996: Uherské Hradiště – Sady. Brno.
Geislerová, K. – Procházka, R. 1996: Brno – kanalizační sběrač I. stavba. Nálezová zpráva v archivu ÚAPP
Brno č. j. 84/94.
Holub, P. – Kolařík, V. – Kováčik, P. – Merta, D. – Peška, M. – Procházka, R. – Zapletalová, D. – Zůbek, A. 2004a:
Systematický archeologický výzkum města Brna. In: Forum urbes medii aevi I, Brno, 57–97.
Holub, P. – Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. – Zapletalová, D. – Zůbek, A. 2004b: Předběžné výsledky záchranných
archeologických výzkumů v Brně v roce 2003. In: Přehled výzkumů 45, Brno, 39–95.
Holub, P. – Kolařík, V. – Merta, D. – Peška, M. – Zapletalová, D. – Zůbek, A. 2005: Předběžné výsledky záchranných
archeologických výzkumů v Brně v roce 2004. In: Přehled výzkumů 46, Brno, 111–169.
Holub, P. – Kováčik, P. – Merta, D. – Peška, M. – Procházka, R. – Zapletalová, D. – Zůbek, A. 2002: Předběžné
výsledky záchranných archeologických výzkumů v Brně v roce 2001. In: Přehled výzkumů 43, Brno,
71–114.
Holub, P. – Kováčik, P. – Merta, D. – Peška, M. – Zapletalová, D. – Zůbek, A. 2003a: Předběžné výsledky záchranných
archeologických výzkumů v Brně v roce 2002. In: Přehled výzkumů 44, Brno, 101–121.
Holub, P. – Merta, D. – Peška, M. – Zůbek, A. 2003b: Poznámky k historické topografii Dominikánského náměstí,
Brno v minulosti a dnes 17, 41–77.
Hrubý, V. 1961: Staroslovanské Brno, Brno v minulosti a dnes 3, 130–148.
Hurt, R. 1969: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Brně-Zábrdovicích. Příloha Vlastivědného věstníku moravského
21. Brno.
— 1972: O poloze starého kostela Panny Marie, Časopis Moravského muzea 57 – vědy společenské,
221–229.
Chaloupka, G. 1965: K nejstarším dějinám Starého Brna, Brno v minulosti a dnes 7, 142–150.
Jan, L. 1988: Kdo byl Cruciburgensis monetae magister?, Folia numismatica 3, 23–30.
— 2000: Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy. Brno.
— 2004: Causa Cruciburgensis monetae magister revidiva, Archeologické rozhledy 56, 393–400.
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace768
Jan, L. – Procházka, R. – Samek, B. 1996: Sedm set let brněnské kapituly. Brno.
Klanica, Z. 1985: Mikulčice-Klášteřisko, Památky archeologické 76, 474–539.
Konečný, L. 1995/1996: Počátky Brna ve světle nejnovějších poznatků. In: Forum brunense 1995/1996,
Brno, 7–20.
— 1996: Nejstarší krypty a funkce svatopetrského chrámu v Brně, Umění 44, 315–344.
— 2001: K aktuálnosti přínosu Václava Richtera v oblasti raněstředověké architektury. In: Václav Richter
1900–1970. Sborník příspěvků ze sympozia pořádaného ke 100. výročí narození a 30. výročí úmrtí
profesora Václava Richtera, Olomouc, 65–80.
Krejčík, T. 1995: Mincovnictví Konráda I. v Brně, Brno v minulosti a dnes 13, 176–185.
Kudělka, Z. 1995: Počátky brněnského dómu, Umění 43, 195–218.
Loskotová, I. 1993: Než vznikla Stará radnice. In: Forum brunense 1993, Brno, 207–215.
Matějíčková, A. 2000: Brno (k. ú. Štýřice, okr. Brno – město). In: Přehled výzkumů 41 (1999), Brno, 153.
Merta, D. 1998: Brno, Velký špalíček, Starobrněnská 2–4, 6, 8. Nálezová zpráva v archivu ÚAPP Brno č.j.
105/99, kopie v archivu Archaia Brno o.p.s., č.j. 17/99.
Měřínský, Z. 1993: Celkový vývoj osídlení brněnské oblasti do vzniku institucionálního města (problémy
a perspektivy dalšího výzkumu), Brno v minulosti a dnes 11, 15–22.
— 1997: K problematice nekropolí druhé poloviny 10. – počátku 13. století na Moravě. In: Z pravěku
do středověku. Sborník k 70. narozeninám Vladimíra Nekudy, Brno, 87–94.
Měřínský, Z. – Unger, J. 1990: Velkomoravské kostrové pohřebiště u Morkůvek (okr. Břeclav). In: Pravěké
a slovanské osídlení Moravy. Sborník příspěvků k osmdesátým narozeninám akademika Josefa Poulíka,
Brno, 360–401.
Novotný, B. 1973: Slovanské osídlení a hroby z pozdní doby hradištní na Starém Brně (okr. Brno). In: Přehled
výzkumů 1972, Brno, 66–67.
Pošvář, J. 1952: Kaple sv. Prokopa na Starém Brně a její význam v 13. a 14. století, Vlastivědný věstník moravský
9, 17–21.
Poulík, J. 1948: Staroslovanská Morava. Praha.
— 1950: Jižní Morava, země dávných Slovanů. Praha.
Procházka, R. 1991: K charakteristice sídelního vývoje Brna do počátku vrcholného středověku. In: Miasto
zachodnioslowiańskie w XI–XII wieku. Spoleczeństwo – kultura, Wrocław – Warszawa – Kraków,
119–144.
— 1993a: K vývoji a funkčnímu rozvrstvení hradů 11.–12. století na Moravě. In: Lokalne ośrodki władzy
państwowej w XI–XII wieku w Europie Środkowo-Wschodniej, Wrocław, 109–141.
— 1993b: Archeologie k počátkům středověkého města Brna, Brno v minulosti a dnes 11, 29–53.
— 2000: Zrod středověkého města na příkladu Brna (k otázce odrazu společenské změny v archeologických
pramenech). In: Mediaevalia archaeologica 2, Praha – Brno, 7–158.
Procházka, R. – Loskotová, I. 1999: K topografii a interpretaci předlokačního osídlení Brna, Archaeologia
historica 24, 169–188.
Richter, V. 1936: Z počátků města Brna, Časopis Matice moravské 60, 257–314.
Sejbal, J. 1983: Brněnská minulost v nálezech mincí do začátku husitských válek. In: Brno mezi městy střední
Evropy, Brno, 191–200.
— 1997: Základy peněžního vývoje. Brno.
Skutil, J. 1993: Nejstarší patrocinia v Brně a na Moravě (diskuse), Brno v minulosti a dnes 11, 101–103.
Staňa, Č. 1960: Slovanské obytné objekty na hradišti Staré Zámky u Líšně, Památky archeologické 51, 240–293.
— 1972: Velkomoravské hradiště Staré Zámky u Líšně. Stavební vývoj. In: Monumentorum tutela –
Ochrana pamiatok 8, Bratislava, 109–171.
— 1985: Mährische Burgwälle im 9. Jahrhundert. In: H. Friesinger – F. Daim, Die Bayern und ihre Nachbarn
2, Wien, 157–200, tab. 1–8.
— 1988: Velkomoravské počátky Brněnska. In: Rodná země. Sborník k 100. výročí Muzejní a vlastivědné
společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc., Brno, 168–180.
— 1990: Staré Město a velkomoravská hradiště. In: Staroměstská výročí. Sborník příspěvků ze slavnostního
zasedání u příležitosti 40 let archeologických výzkumů Moravského muzea ve Starém Městě
a výročí objevu první velkomoravské zděné stavby ve Starém Městě Na valách, Brno, 71–79.
— 1994: Die Entwicklung der Keramik vom 8. bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts in Mittelmähren. In:
Č. Staňa Hrsg., Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Internationale
Tagungen in Mikulčice I, Brno, 265–286.
Archeologické rozhledy LVIII–2006 769
ZAPLETALOVÁ: Staré Brno a brnûnská pfiedlokaãní aglomerace770
Staňa, Č. 1997: Anfänge des Klosters in Rajhrad im Lichte der archäologischen Quellen. In: Život v archeologii
středověku, Praha, 597–609.
— 1998: Die frühmittelalterliche Graphittonkeramik in Mittelmähren. In: Frühmittelalterliche Graphittonkeramik
in Mitteleuropa – Naturwissenschaftliche Keramikuntersuchungen. Internationale Tagungen
in Mikulčice IV, Brno, 87–125.
Sulitková, L. 1993: Brno v listinách do počátku institucionálního města, Brno v minulosti a dnes 11, 54–65.
Šmerda, J. 1996: Denáry české a moravské. Brno.
Švábenský, M. 1993: Osudy města Brna do roku 1243, Brno v minulosti a dnes 11, 223–266.
Unger, J. 1994: Jak vypadal kostel na Petrově ve 13. století, Pravěk NŘ 4, 289–295.
Unger, J. – Procházka, R. 1995: Počátky katedrály sv. Petra a Pavla v Brně ve světle archeologických výzkumů
1991–1992, Brno v minulosti a dnes 13, 90–111.
Valoch, K. 1975: Paleolitická stanice v Koněvově ulici v Brně, Archeologické rozhledy 27, 3–17.
Wihoda, M. 1997: Znojemští údělníci v politickém a mocenském systému přemyslovské monarchie. In:
P. Ciprian red., Znojemská rotunda ve světle vědeckého poznání. Vědecká konference Znojmo
23.–25. 9. 1996. Sborník příspěvků, Znojmo, 18–45.
— 1999: Vznik moravského markrabství, Český časopis historický 97, 453–475.
Zapletalová, D. 2001: Slovanské osídlení na území města Brna do 10. století. Ms., diplomová práce ÚAM
FF MU Brno.
— 2002: Několik poznámek k velkomoravskému Rajhradu, Brno v minulosti a dnes 16, 13–31.
— 2005: Brno, Nemocnice Milosrdných bratří, Pavilon akutní medicíny – 1. etapa. Nálezová zpráva
v archivu Archaia Brno o.p.s., č.j. 01/06.
Zapletalová, D. – Peška, M. 2004: Sv. Benedikt, Oldřich, nebo Prokop? K otázce polohy středověké brněnské
mincovny a její souvislosti se starobrněnskou kaplí sv. Prokopa, Archeologické rozhledy 56, 679–690.
— 2005: Nové poznatky ke starobrněnskému kostelu sv. Prokopa a jeho okolí, Brno v minulosti a dnes 18,
529–555.
Zatloukal, R. 2000a: Brno (k. ú. Staré Brno, okr. Brno – město). In: Přehled výzkumů 41 (1999), Brno, 152–153.
— 2000b: Staré Brno, kabelovod Křídlovická, Ypsilantiho, Poříčí, Vídeňská. Nálezová zpráva v archivu
ÚAPP Brno, č.j. 226/00.
Zřídkaveselý, F. 1998: Staré Brno a knížecí hrad, Vlastivědný věstník moravský 50, 3–13.
Žemlička, J. 1997: Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha.
OOlldd BBrrnnoo aanndd tthhee pprree--ccoolloonniissaattiioonn BBrrnnoo aagggglloommeerraattiioonn
From the 11th century onwards Brno played a key role in the history of Moravia, as one of the most
important Přemyslid strongholds and a centre of the Přemyslid appanage. While its historical
importance is on the whole well known, the problem of its actual location, or of its beginnings
and continuity, have taxes historical scholarship from the very outset. Initially, this question was
resolved as a division between sites at Špilberk and at Petrov. Thanks to the art scholar V. Richter,
the opinion that came to dominate was that the stronghold stood at Petrov. This view of the origins
of Brno remained predominant until the 1980s, but thanks to the results of long-term archaeological
research was gradually reassessed and abandoned. Today, the general feeling is that from the 8th
until the turn of the 11th centuries the most important power centre of the ‘Blučina region’, the precursor
of the historic Brno region, was at the hillfort of Staré Zámky u Líšně. Sometime in the first
half of the 11th century a fortified centre is presumed to have appeared on the left bank of Old Brno,
this being identified with the appanage stronghold. During the 12th century settlement appeared in
the southern part of the historic city core, and evidently the power centre also shifted here at some
point in this period.
The historic built-up area of Old Brno comprises areas on the left and right bank of the river
Svratka; the area on the left bank was apparent further divided by an arm of the Svratka. Thanks to
finds of fire-damaged, earth and timber ramparts around Křídlovická St. and of an early Romanesque
rotunda in the area of the Old Brno monastery, it seems fair to assume that a residence functioned
in this area in the Late ‘Hillfort’ period. Thus far there is insufficient evidence relating to earlier
settlement here, although a Middle ‘Hillfort’ period grave with axe and knife from the Old Brno
monastery may indicate the presence of upper social classes in this time as well. The area on the right
bank (around Vídeňská St.), again settled from at least as early as the Middle ‘Hillfort’ period, was in
Late ‘Hillfort’times apparently the economic hinterland of the area on the left bank, although thanks
to old finds of spurs, a rake with a Scandinavian motif, and coins of Conrad I, it is impossible to rule
out the presence of upper social layers here, too.
From the Early ‘Hillfort’ period to the High Middle Ages, the area of Dornych was also settled.
Thus far, with the exception of a single spur there is no reason to ascribe the function of residence
to this settlement.
During the 12th century, and especially in its second half, settlement developed in the southern part
of what would later become the royal borough. At the same time, sporadic settlement also appeared
west of the town, along the route of what is now Pekařská St. Despite long-term investigations, no
contiguous fortifications are known from the town area. Another contentious issue is the dating of
the Romanesque phase of St Peter’s church. The question of the possible removal of the residence
function to this church, or the period in which this took place, remains open. Other than by the crypt
beneath the choir of this church, the presence of upper social classes is perhaps attested only by the
demonstrable working of non-ferrous metal (silver) on the site of the later Old Town Hall.
English by Alastair Millar
DANA ZAPLETALOVÁ, Archaia Brno o.p.s., Česká 156/6, CZ-602 00 Brno; dzapletalova@archaiabrno.cz
Archeologické rozhledy LVIII–2006 771