Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile

BENEŠ, Jiří, Petr HUSA a Otakar NYČ. Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile. Online. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Praha: Trios s.r.o., 2012, roč. 18, č. 5, s. 160-167. ISSN 1211-264X. [citováno 2024-04-23]

Základní údaje

• Originální název: Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile
• Název anglicky: Diagnosis and therapy of Clostridium difficile infection: Czech national guidelines
• Autoři: BENEŠ, Jiří (203 Česká republika), Petr HUSA (203 Česká republika, garant, domácí) a Otakar NYČ (203 Česká republika)
• Vydání: Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Praha, Trios s.r.o. 2012, 1211-264X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30300 3.3 Health sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/12:00062363
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: Clostridium difficile; post-antibiotická kolitida; doporučený postup
• Klíčová slova anglicky: Clostridium difficile; post-antibiotic colitis; national guidelines
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Kolitida vyvolaná Clostridium difficile je střevní infekční choroba různé závažnosti, která může probíhat jako banální průjmové onemocnění, ale také jako život-ohrožující nemoc provázená paralytickým ileem a bolestivým rozepnutím tračníku, přecházející do sekundární sepse (toxické megakolon). Jiným možným projevem této choroby je rekurentní kolitida s opakovanými atakami průjmů, která postiženého jedince vysiluje fyzicky i psychicky. Pro stanovení diagnózy se doporučuje vyšetřit stolici pacienta pomocí dvou až tří mikrobiologických metod. Imunochemický průkaz klostridiových toxinů A a B má sice dobrou specificitu, ale příliš nízkou citlivost, proto se musí kombinovat s dalšími postupy: průkazem glutamát-dehydrogenázy (klostridiový antigen), průkazem C. difficile anaerobní kultivací nebo průkazem pomocí PCR. Další možnou cestou k stanovení diagnózy je endoskopické vyšetření s nálezem charakteristických ostrůvkovitých pablán na sliznici tračníku. Základními léky v terapii klostridiové kolitidy zůstávají metronidazol podávaný orálně nebo parenterálně a vankomycin podávaný orálně, případně nasogastrickou sondou či formou klysmatu. Z nových léků se jako nejslibnější jeví fidaxomycin. Při opakovaných rekurencích se osvědčila transplantace stolice nasojejunální sondou. Výskyt klostridiové kolitidy ve zdravotnickém zařízení vyžaduje jednak zavedení izolačního režimu u nemocného jedince po dobu trvání průjmů, jednak uplatnění zásad surveillance a navazujících opatření, t.j. aktivní vyhledávání, včasnou léčbu postižených a prevenci šíření nákazy na další osoby. Při vyšším výskytu nemoci na oddělení je nutné revidovat preskripci antibiotik.

Anotace anglicky

Clostridium difficile infection (CDI) is a disease of various severity, manifesting itself from mild diarrhea to life-threatening paralytic ileus, painful distension of the large bowel, and sepsis. The other possible manifestation of the disease is recurrent colitis that can exhaust the patient. For establishing the diagnosis, the patients stool should be examined with two or three different microbiological methods. Immunochemic testing for presence of clostridial toxins A and B shows good specificity but poor sensitivity. Thus it must be combined with other methods: stool testing for glutamat-dehydrogenase (clostridial antigen), anaerobic cultivation, or PCR detection. The alternative way to assessing the etiology is coloscopic examination; the disease is ascertained if typical pseudomembrane isles are present in the bowel mucosa. The basic medication against CDI remains metronidazol (in oral or parenteral form) and/or vancomycin (given by oral or rectal route). Fidaxomicin seems a promising drug. Stool transplant via nasojejunal sonde is effective in recurrent course of the disease. In the hospital setting, patients suffering from CDI should be isolated for the whole period of diarrhea. Surveillance rules also should be applied, together with early treatment of symptomatic patients and prevention of speading the infection. Higher incidence of CDI in a ward implies that revision of the local antibiotic prescription habits should be performed.