HORÁKOVÁ, Jana. Soft skills : k problematice metodologie umění nových médií. In Soft skills : aktuální otázky metodologie (umění) nových médií. 2012.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Soft skills : k problematice metodologie umění nových médií
Název anglicky Soft skills : towards new media art methodology
Autoři HORÁKOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant, domácí).
Vydání Soft skills : aktuální otázky metodologie (umění) nových médií, 2012.
Další údaje
Originální jazyk čeština
Typ výsledku Konferenční abstrakt
Obor Umění, architektura, kulturní dědictví
Stát vydavatele Česká republika
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV RIV/00216224:14210/12:00062961
Organizační jednotka Filozofická fakulta
Klíčová slova česky softwarová studia; softwarové dílo; softwarové umění; metodologie teorie nových médií
Klíčová slova anglicky software studies; software work; software art; new media art methodology
Štítky rivok
Příznaky Mezinárodní význam
Změnil Změnila: Mgr. Vendula Hromádková, učo 108933. Změněno: 4. 4. 2013 17:48.
Anotace
V posledních letech můžeme sledovat zvyšující se zájem teoretiků nových médií o metodologické nástroje, které užívají. Definice nových médií jako programovatelných médií pracujících v reálném čase, která se rozšířila diskurzem softwarových studií, oslabuje autoritu dosud převládajícího metodologického arzenálu využívajícího jazyk filmových studií, literární vědy nebo studií vizuální kultury. Z hlediska filmových studií se nová média jeví jako znovu vynalezený film (L. Manovich). Aplikace post-strukturalistické literární teorie na povahu díla (a jeho recepce) v prostředí digitálních a síťových médií vede k přesvědčení, že jde o dokonalou symbiózu a naplnění vizí o smrti autora a posílení role interpreta (G. P. Landow). Z pozice teorie vizuálních kultury se nová média dávají poznat skrze ontologii digitálního obrazu, jako jedno velké simulakrum, falešný obraz, využívající různé strategie simulace svého vztahu k realitě (J. D. Bolter, R. Grusin, J. Baudrillard). Chápání informačních technologií jako programovatelných médií nás vede spíše ke zdůraznění vazeb mezi uměním nových médií a živým uměním druhé poloviny 20. století. Pozornost se obrací k procesuálnosti, participatornímu způsobu recepce a dvojí existenci novomediálního díla, jako skriptu (scénáře, návodu, programu, algoritmu, softwaru, nebo dokumentace) a jeho (opakovanému) provedení (performance). Ve svém příspěvku představím aktuální debatu o zvláštnostech metodologie umění nových médií (E. Shanken, H. Jenkins, M. Fuller), která svědčí o potřebě teoretiků nových médií vyhledávat nebo nově formulovat specifické metody výzkumu umění nových médií a tímto způsobem tematizovat otázku umění nových médií jako samostatné vědní disciplíny.
Anotace anglicky
In recent years we can observe an increasing interest of new media theorists in the methodological tools they use. The definition of new media, understood as programmable media working in real-time, has expanded within software studies discourse, and weakened the authority of methodological arsenal of film studies, literary studies, or visual culture. Information technology as programmable media leads us rather towards emphasizing links between new media art and Live arts of the second half of the 20th century. Attention turns to process, participation, reception and new media artwork dual existence as a script, score, manual, program, algorithm, software, or documentation, and its (re) performance. In this paper I will present the current debate on specific features of new media art methodology (E. Shanken, H. Jenkins, M. Fuller), which demonstrates the need for newly formulated research methods of new media art as a part of discussion on new media art as a separate discipline.
VytisknoutZobrazeno: 28. 3. 2024 17:31