Koagulace je jednou ze základních fyziologických a imunitních reakcí bezobratlých i obratlovců. Udržuje homeostázi, brání nadměrným ztrátám tělních tekutin a vniknutí potenciálních patogenů do těla. Ideálním modelem pro studium imunity hmyzu je Drosophila melanogaster jakožto dobře prostudovaný a geneticky snadno modifikovatelný organismus. K dispozici je mnoho mutantních a RNAi linií, které umožňují testovat funkce vybraných genů po jejich zablokování. Ke studiu koagulace jsme použili RNAi linie D. melanogaster, které umožňují utlumit produkci enzymu transglutaminázy (TG) důležitého pro zachycení bakterií a zesíťování koagulační zátky. Po vypnutí genu pro TG jsme zjistili defekt v obraně proti nákaze entomopatogenními hlístovkami (EPN). EPN jsou přirození parazité hmyzu, kteří žijí v symbióze s entomopatogenními bakteriemi. Použili jsme několik druhů EPN lišících se svojí patogenitou i ekologií. Nejčastěji využívanými jsou zástupci Steinernematidae a Heterorhabditidae, kteří se uplatňují také v biologickém boji s hmyzími škůdci. Základem našeho testu je inkubace larev D. melanogaster s různými druhy EPN a hodnocení mortality způsobené touto nematobakteriální nákazou. Larvy s ovlivněnou koagulací vykazují oproti kontrolním larvám vyšší mortalitu. Touto metodou lze provádět také testování dalších kandidátních genů, u nichž předpokládáme význam v obraně proti nematobakteriálním patogenům. Jako pozitivní kontrolu používáme dvojité mutanty mušek mající defekt v „immune deficiency“ signální dráze řídící produkci antimikrobiálních peptidů a zároveň nefunkční krystalové buňky, které hrají úlohu v produkci phenoloxidázy. Tyto larvy mají po nákaze určitými druhy EPN až dvojnásobně vyšší úmrtnost než wild type larvy. Studium koagulace hemolymfy je velice zajímavou oblastí v imunologii živočichů a prohloubení znalostí tohoto systému nám může poskytnout nový ucelenější pohled na imunitu hmyzu a vrozenou imunitu obecně. Tato práce byla podpořena projekty STINT a NAZV-KUS QJ1210047.