Edukace žáků-imigrantů v Kanadě
Vzdělávání žáků-imigrantů probíhá nejen ve státech Evropské unie, ale i jinde ve světě. Obsah a
intenzita edukační praxe zaleží na demografické situaci země, historickém kontextu a v neposlední
řadě na počtu přistěhovalců. Můžeme tvrdit, že například ve skandinávských zemích Evropy se model
výuky velice blíží ideálnímu modelu inkluze. Tyto národnostně relativně homogenní země jsou
vynikajícím příkladem přístupu k velmi odlišným skupinám imigrantů a uprchlíků. Také v Kanadě, USA
či Austrálii, kde vidíme přístup národnostně heterogenních politik, bychom mohli čerpat inspiraci.
V tomto textu přiblížíme konkrétně projekty a programy realizované v kanadském státě Ontario.
Zároveň se pokusíme přiblížit i výukové metody, které jsou kanadskými učiteli s oblibou používány.
Heterogenní Kanada
Kanada je zemí národnostně heterogenní. Tato země je známá svojí tolerancí a otevřeností. Kanada je
první zemí na světě, která přijala v roce 1971 koncept multikulturalismu jako součást svojí
oficiální politiky (Bissoondath, 1994). Kanadský multikulturalismus má skoro stejně dlouhou
tradici jako země samotná. Počátky kolonizace můžeme datovat do konce 15. století, od té doby v
podstatě neustále počet obyvatel Kanady přibývá, a to především díky hojné imigraci ze zahraničí
(Statistics Canada, 2010). Přistěhovalci jsou vítáni s otevřenou náručí především proto, že země
nabízí zatím stále dobré možnosti pracovního uplatnění (po ek. krizi v roce 2009 je zde
nezaměstnanost 7%), v zaměstnání či ve škole se zřídka kdy setkáte s diskriminačním přístupem.
Kanaďané nevnímají pocit národní indetity stejně jako Evropané. Všichni obyvatelé jsou svým
způsobem přistěhovalci, proto jsou ostatní imigranti vítáni.
Multikulturalismus je v Kanadě chápán jako koncept rozmanitosti, ze kterého mohou všichni obyvatelé
těžit pozitivní přínos. Je určujícím znakem kanadské identity. Tento přístup je zakotven v Kanadské
listině práv a svobod (1982) a v Kanadském multikulturním zákoně (1988). 27. června slaví Kanaďané
den za multikulturalitu. Jak uvádí úřad Canadian Heritage[1], oficiální multikulturní politiky se
snaží upřednostňovat „inkluzivní občanství“, které je založeno na "hodnotě a důstojnosti všech
kanadských občanů bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ, jejich jazyk, či jejich
náboženskou příslušnost" (Canadian Heritage, 2009). V roce 1978 byl v Kanadě přijat zákon o
imigraci, který umožňoval oficiálně ochraňovat na území státu uprchlíky splňující požadavky
Ženevské konvence. V Kanadě žilo k pololetí roku 2010 z celkové populace 21,3 % imigrantů (7 202
340 osob narozených mimo území Kanady), z tohoto počtu jsou jen 2,3% uprchlíci (163 784). Kanada je
jednou z mála zemí světa, která přijímá desetitisíce uprchlíků ročně.
Této situaci ovšem musí být přizpůsoben i systém integrace přistěhovalců a uprchlíků do sféry
veřejného života. Oblasti školství, zdravotnictví a zaměstnanosti mají v kompetenci jednotlivé
provincie (státní moc je tedy decentralizovaná). Tyto politiky se ve větší či menší míře shodují ve
všech provinciích kromě Quebecku. V této části se budeme věnovat hlavně opatřením týkajícím se
nejlidnatější provincie Ontaria (v této provincii je také největší podíl imigrantské populace).
Celkem je v kanadských školách zastoupena více jak stovka jazyků (Statistics Canada, 2006).
Nejpočetnější skupinu tvoří žáci, jejichž mateřským jazykem je angličtina nebo francouzština.
Nemusejí to však být nutně žáci s kanadským občanstvím. Do Kanady každoročně migruje mnoho
přistěhovalců, kteří mluví plynně anglicky nebo francouzsky. Další jazyky, které se objevují ve
školních lavicích jsou čínština (kantonština i mandarinština), španělština, italština, tamilština
atd. (Basu, 2008). Žáci také mají většinou možnost učit se cizímu jazyku, který je vlastně jazykem
jejich předků. Školy v Ontariu přivítají ročně až 100 000 žáků, kteří se nedorozumí hlavním
vyučovacím jazykem – tedy anglicky.
V 19. století docházelo v Kanadě k výrazné segregaci imigrantů ve vzdělávání. Existovaly školy pro
irské přistěhovalce, pro afroameričany. Nyní jsou školy v Kanadě místem, kde dochází nejen i
integraci žáků, ale i celé imigrantské komunity. Je běžné, že na škole působí poradci pro
přistěhovalce a uprchlíky, kteří jsou oficiálními zaměstnanci neziskových organizací. Integrace
přistěhovalců či uprchlíků velmi často probíhá na komunitní bázi. Běžně je využíváno tzv. peer
programů, které nenásilným způsobem aktivně zapojují jak nově příchozí, tak i zkušené přistěhovalce
(např. Carying village, Mosaic Camp, aj.). Imigranti většinou bydlí v jedné lokalitě poblíž sebe
navzájem, jejich děti navštěvují stejné školy. Svým způsobem by tato praxe mohla naznačovat určitou
ghettoizaci, ale svobodná volba místa bydliště a podpora komunity je silnější než vůle k rychlé
integraci či možná i asimilaci. Po světových válkách byly žáci-imigranti (převážně z Evropy) v
Kanadě nuceni co nejdříve se naučit anglicky nebo francouzsky (záleželo na jazyce výuky), neboť
znalost jazyka byla kritériem umístění žáka do školy. „Někteří učitelé radili v dobré víře rodičům,
aby mateřský jazyk vyměnili v rodinné komunikaci za angličtinu“ (Durán, 1990, s. 11). Žáci tak byli
často zařazování o několik ročníků níž, než příslušelo jejich věku a mentální zralosti. Na přelomu
60. a 70. let došlo vlivem poznatků vývojové psychologie a změny politiky státu vůči imigrantům ke
změně. Bylo běžným standardem vyučovat na školách angličtinu nebo francouzštinu jako druhý jazyk
(tzv. hodiny ESL = English as the sekond langualge), děti už nebyly umísťovány o několik ročníků
níž.
Současná opatření na školách v Torontu
V létě roku 2010 jsem měla možnost být přítomna přípravám některých zajímavých programů v provincii
Ontario v Kanadě. Měla jsem možnost osobně se účastnit vzdělávacích programů pro děti imigrantů,
které jsou podle výzkumných zjištění většinou pozadu za probíraným učivem oproti dětem z majority
(Kalmijn, M.; Kraaykamp, G., 2003).
Graf: Gramotnostní skóre u studentů přistěhovalců ve srovnání se studenty rodilými mluvčími
v průběhu let, výsledky výzkumů PISA (Statistics Canada, 2008)
Obecně lze říct, že máme možnost se setkat skoro na celém území Kanady s těmito programy
podporujícími vzdělávání imigrantů:
- Asistent ve vzdělávání: neziskové organizace poskytují pomoc při zařazení žáka-uprchlíka/
imigranta do příslušné školy. Snaží se vyhovět požadavkům žáka a jeho studijní historii. Pokud to
situace umožňuje, tak je pro žáka vyhledán učitel-asistent, který mluví jeho mateřským jazykem, a
který má s prací s imigranty a uprchlíky zkušenost.
- SWIS (Settlement Workers in Schools): je celostátně podporovaný projekt, do jehož
realizace je např. v Ontariu zapojeno 22 agentur, 250 pracovníků těchto agentur a 22 vzdělávacích
výborů. Jedná se v podstatě o dopasení sociálních pracovníků přímo do škol s větší koncentrací žáků
přistěhovalců. Tito pracovníci jsou k dispozici nejen studentům a pracovníkům škol, ale přes ně
snáz kontaktují a pomáhají zákonným zástupcům a obecně přistěhovaleckým komunitám.
- „Settlement“ agentury: neziskové organizace finančně podporované vládou a jinými
nadačními zdroji, které pomáhají se usadit v Kanadě nově příchozím přistěhovalcům. Jejich pomoc
spočívá i v integraci v oblasti vzdělávání. Mnohé z těchto agentur mají své zastoupení přímo ve
školní budově (program SWIS) a jsou tak žákům a jejich rodičům neustále k dispozici. V Ontariu
můžeme jmenovat organizaci North York community house (NYCH), která obsluhuje takto přes 40 škol v
regionu. NYCH se díky projektu SWIS podílí na níže uvedených orientačních programech pro nové
přistěhovalce. Dalším úkolem těchto agentur je podporovat spolupráci mezi rodiči a školou, atd.
- Orientační programy: pro žáky imigranty jsou na začátku školního roku organizovány tzv.
orientační programy finančně podporované vládou (v Ontariu se jedná např. o programy NOW[2],
WIN[3]). Tyto programy realizují jednotlivé nestátní organizace a jejich obsahem je hlavně
seznámení žáků se vzdělávacím systémem země. Programy jsou založeny na principu věkové rovnosti
(tzv. peer programy). Velmi často jsou mentory žáci dané školy s podobnou zkušeností jako nově
příchozí.
- ESL hodiny (English as a second language[4]): všichni žáci s mateřským jazykem jiným než
je angličtina mají možnost navštěvovat hodiny doučování anglického jazka. Tyto kurzy angličtiny
jsou na školách vedeny velmi intenzivně a žáci se jich mohou účastnit i na úkor své přítomnosti
v jiných předmětech. Pro žáky azylanty, ale především pro jejich dospělé rodiče, jsou k dispozici
tzv. kurzy LINC (Language Instruction for Newcomers to Canada), které jsou vyučovány v pěti různých
úrovních pokročilosti.
- Zařazení žáka do ročníku příslušného jeho věku: v Kanadě je běžné, že je dítě zařazeno
zejména s přihlédnutím k vývojovým zvláštnostem do třídy, která je adekvátní jeho biologickému
věku. Někteří rodiče i žáci si však uvědomují, že toto zařazení je pro ně velmi obtížné, a že žáci
těžko zvládají látku svých vrstevníků. Proto se stává, že někteří rodiče žádají o přeřazení svého
dítěte do nižšího ročníku nebo požadují speciální vzdělávací intervenci.
- Odborné publikace akcentující příklady z praxe uvádějí jako důležitý aspekt vzdělávání
žáků imigrantů vztah s učitelem ESL (tedy s učitelem angličtiny jako druhého jazyka): studenti
často navazují lepší a vstřícnější vztah s tímto učitelem než s třídním učitelem, který často
mluvil rychle a nesrozumitelně a látku neopakuje (Students from refugee backgrounds, 2009).
Přibližme si alespoň jednu z integračních aktivit, které jsou v provincii Ontario organizovány. Jde
o Newcomers orientation week – Orientační týden pro přistěhovalce. NOW je čtyřdenní program
organizovaný koncem srpna pro studenty středních škol, kteří jsou nováčky nejen v dané škole, ale i
v zemi. Tento program je oficiálně financován Úřadem pro občanství a imigraci (Citizenship and
Immigration Canada - CIC) a je součástí projektu SWIS. V roce 2010 proběhl už čtvrtý ročník tohoto
programu, kterého se zúčastnilo přes 1500 nově příchozích žáků.
NOW program je vytvořen tak, aby plně rozvíjel žákovský potenciál jak v rámci školního vzdělávání,
tak i v sociální oblasti. Obsah programu je sestaven na základě poznatků o pozitivním přijetí
v nové škole, které je nezbytné pro úspěch v další vzdělávací kariéře žáka. Nově příchozí studenti,
ať už jsou z jakýchkoli podmínek a jejich dosavadní vzdělávací kariéra byla různá, spojuje jeden
důležitý fakt: škola v Kanadě je odlišná od té, kterou doposud znali. Program NOW je navržen tak,
aby maximálně vyhověl všem nováčkům a je vytvářen s ohledem na možnou kulturní, náboženskou a
rasovou diferenciaci. Základním kamenem programu je nepopiratelný vliv vrstevnické skupiny. Noví
studenti se učí od svých budoucích spolužáků, navazují nová přátelství a do nové školy nastupují
s tolik důležitou podporou.
V průběhu jara vyhledávají učitelé a sociální pracovníci působící na školách vhodné týmy
potencionálních mentorů. Důraz je při výběru kladen na národnostní, náboženskou a genderovou
variabilitu. V průběhu léta jsou pak tito studenti důkladně proškoleni pro svoji budoucí pozici
tzv. peer leaderů. V roce 2010 bylo takto proškoleno na 600 vedoucích. Zajímavým faktem je, že
většina těchto vedoucích byla sama dříve účastníky tohoto programu.
První den programu NOW žáci hrají společně hry tzv. icebreakers[5], které uvádí celý kontext
následujícího několikadenního programu. Participanti vyplňují osobní karty a u příležitosti prvního
společného oběda je nováčkům vysvětleno, že si do školy musí nosit svůj vlastní oběd, což si mohou
v praxi vyzkoušet hned následující dva dny. Druhý den je ve znamení budování důvěry mezi mentorem a
nováčkem. Peer leadři pomáhají novým studentům nacvičit skeče, které ztvárňují první dny ve škole.
Jsou zde využívány prvky dramatické výchovy, důraz je kladen na tvořivost, fantazie a hlavně
spolupráci v týmu. Během druhého dne je nový student seznámen se svojí školní skříňkou a za
asistence mu je vysvětlen přístupový kód s praktickým nácvikem otevírání. Třetí den žáci
poznávají okolí školy, je jim vysvětlena cesta do místní knihovny a některým jsou také přiblíženy
podmínky ukončení studia a případně možnosti dalšího vzdělávání v Kanadě. Poslední den hrají
všichni společně interaktivní hru zaměřenou především na rozvoj osobní podpory ve škole. Závěrem
programu je pro všechny zúčastněné připravena oslava, na které si už většina žáků plánuje, jak se
následující týden ve škole setkají a co všechno se ještě spolu naučí. Ze zkušenosti učitelů a
sociálních pracovníků působících na školách víme, že většina žáků-mentorů se nově příchozím věnuje
v průběhu celého následujícího školního roku.
Lze shrnout, že v průběhu čtyř dnů plných nejrůznějších aktivit, které v sobě zahrnují prvky nejen
sociálního učení, výchovy k tvořivosti, ale i dramatické výchovy či jiných aktivizujících metod,
dochází u většiny nových žáků ke ztrátě ostychu a stresu z nově vzniklé životní situace, kterou
nástup do nové školy v nové zemi nepochybně je. Program NOW je založen jak na vlivu vrstevníků, tak
i na působení přirozené autority. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že na základě enormního
úspěchu programu NOW byl v roce 2008 započet podobný projekt zaměřený na studenty středních
odborných škol (MacCullum, 2009).
S celým projektem SWIS a jeho dílčími programy korespondují i doporučení z odborné literatury.
Učitelé budou zaznamenávat větší úspěch při edukaci přistěhovalců tehdy, budou-li dodržovat
následující pravidla (Yau, 1995):
- je nutné podporovat inkluzi přistěhovalců do vzdělávacího systému takovým způsobem, aby
se noví studenti cítili ve škole přijímáni, a aby bylo umožněno všem ostatním studentům lepší
pochopení potřeb nováčků a jejich životních okolností;
- je žádoucí spolupracovat se zdravotnickými a sociálními službami;
- je nezbytné zapojit rodiče do vzdělávání a podrobně jim vysvětlit vzdělávací systém;
- je vhodná podporu pedagogického personálu formou dalšího vzdělávání a jiných benefitů.
Závěrem
Celonárodní testy EQAO[6] prokazují horší vzdělávací výsledky žáků imigrantů ve srovnání s jejich
protějšky z majority (People for education annual report, 2010). I přes tato zjištění lze považovat
kanadský model výuky imigrantů za pokrokový. Kanadská zkušenost v praxi ukázala, že pluralitní
přístup podporující rasovou a etnickou harmonii a mezikulturní porozumění, odrazuje od nenávisti,
diskriminace a násilí.
I když je realita v České republice a potažmo v české škole diametrálně odlišná (počty imigrantů
jsou daleko nižší než v Kanadě, počty nově příchozích do škol jsou také odlišné, způsoby přijímání
a integrace přistěhovalců jsou různé, legislativní zakotvení se liší, atd.), myslím si, že stále
je možné čerpat z kanadského modelu určitou dávku inspirace. Jsem přesvědčena, že i když v České
republice nenajdeme školu, která by organizovala podobný program s využitím aktivizujících metod a
vlivu vrstevnických skupin, mohli bychom podobné akce realizovat v lokaci určitého města nebo
regionu. Dokázala bych si velmi dobře představit, že bychom realizovali takové aktivity, které by
kanadskou zkušenost adaptovali na naše domácí podmínky. Vzhledem k tomu, že nově příchozích cizinců
je mnohem méně než v Kanadě (v roce 2009/2010 studovalo na českých základních školách 13 583
cizinců včetně Slováků[7], v Kanadě studuje každý rok cca 350 000 studentů-přistěhovalců ve věku
mezi 5 – 16 lety), je nutné aktivity přizpůsobit. V českém prostředí by podobné programy s akcentem
na vliv vrstevnických skupin mohly mít nejen integrační charakter s ohledem na žáky-cizince, ale i
výchovný charakter s ohledem na mentory, kteří v českým podmínkách mají stále malou šanci setkat se
v praxi s interkulturní výchovou. Myslím si tedy, že kdyby byl podobný projekt finančně podpořen i
v České republice, mohlo by dojít k oboustrannému obohacení a výchově nové, tolerantnější generace.
Použitá literatura:
Department of Justice (1982). [online]. c1982 [cit. 2010-08-03]. Canadian Charter of Rights and
Freedoms. Dostupné z WWW: .
Department of Justice (1988). [online]. c1988 [cit. 2010-08-03]. Canadian Multiculturalism Act.
Dostupné z WWW: http://laws.justice.gc.ca/eng/C-18.7/page-1.ht Canadian Heritage (2009). [online].
c2009 [cit. 2010-08-03]. Spotlight on Canada: Our International Accomplishments . Dostupné z WWW:
.
BASU, R. (2008). Multiculturalism through Multilingualism in Schools: Emerging Places of
‘Integration’ in Toronto. In Annals of the Association of American Geographers. s. 1 – 68. ID:
AN-2008-0190.R2
BISSOONDATH, N. Selling Illusions: The Cult of Multiculturalism in Canada. Toronto : Penguin Books,
1994. 234 s. ISBN 978-0-14-100676-5.
DURÁN, M. (1990). Some Thoughts Concerning the Education of Refugee Children. Refuge. Vol. 10. no.
2. s. 10 – 13
KALMIJN, M., G. KRAAYKAMP (2003). Down and Out in the Educational Career. An Event-History Analysis
of Ethnic Schooling Differences in The Netherlands, Educational Research and Evaluation, vol 9, s.
265-287.
MACCULLUM, D. Newcomer Orientation Week in Ontario High Schools. INSCAN (International Settlement
Canada). 2009, vol. 23, no. 2, s. 3-4.
A New Goal for Public Education: Schools at the centre. In The Annual Report on Ontario’s Publicly
Funded Schools 2010 [online]. Toronto: People for Education, 2010 [cit. 2011-03-05]. Dostupné z
WWW: http://www.peopleforeducation.com/annualreport/ONpublicschools 2010>.
STATISTICS CANADA (2010). [online]. c2010 [cit. 2011-03-05]. Canada's population estimates.
Dostupné z WWW: .
STATISTICS CANADA (2008). [online]. c2008 [cit. 2011-03-05]. Children of immigrants: how well do
they do in school?. Dostupné z WWW: .
STATISTICS CANADA (2006). [online]. c2006 [cit. 2010-08-03]. Selected Demographic, Cultural,
Educational, Labour Force and Income Characteristics (830), Mother Tongue (4), Age Groups (8A) and
Sex (3) for the Population of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census
Agglomerations, 2006 Census . Dostupné z WWW:
.
Students from Refugee Backgrounds. In A Guide for Teachers and Schools [online]. British Columbia :
Ministry of Education, 2009 [cit. 2011-03-05]. Dostupné z WWW:
.
YAU, M. (1995). Refugee students in Toronto schools: An Exploratory Study. No. 211. Toronto:
Toronto Board of education. ISBN-0-88881-234-5
________________________________
[1] Překlad: kanadské dědictví
[2] Newcomers orientation week
[3] Welcome and Information for Newcomers
[4] Angličtina jako druhý jazyk
[5] Ledoborky – tyto hry navozují požadovanou atmosféru a dochází u nich k „prolamování ledů“ a
překonávání možných prvotních bariér.
[6] Education quality and accountability office
[7] údaje Ústavu pro informace ve vzdělávání – národní statistiky – výkonové ukazatele - školní
rok 2009/ 2010