GRAECO-LATINA BRUNENSIA 17, 2012, 2 LIBOR ŠVANDA (MASARYK UNIVERSITY) KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN The article deals with Claretus’didactic poem Medicaminarius (written before 1348), which is one of the many so called regimina sanitatis of the Middle Ages. The content of each chapter is outlined and the number of verses borrowed from its primary source (Regimen sanitatis Salernitanum) is given. As in the edition of the poem (Klaret a jeho družina I, ed. V. Flajšhans, 1926) the exact extent of such borrowings is not indicated, the second part of the paper provides a complete list of verses borrowed from or inspired by the Salernitan Rule of Health. It comes out that about 51 % of the verses come from this very source. Keywords: medieval literature; Latin literature; didactic poem; Claretus; regimen sanitatis Od dvousvazkového vydání Klaretových spisů pod názvem Klaret a jeho družina brzy uplyne devadesát let.1 Za  zpřístupnění těchto textů sklidil Václav Flajšhans mnoho uznání, byť po stránce ediční techniky a metody byla edice hned zpočátku podrobena ostré kritice.2 V následujících desetiletích pak byly objeveny další rukopisy Klaretových děl,3 autor byl identifikován jako Bartoloměj z Chlumce, školmistr svatovítské katedrální školy,4 a vyšlo několik významných publikací k jeho dílu. Flajšhansova edice však zůstává beze změny základním východiskem pro studium Klaretova díla. Zmíněné publikace vyzdvihují Klareta zejména jako lexikografa a jeho dílo slouží jako primární pramen k poznání staročeského, potažmo slovan­ 1 Klaret a jeho družina. Sv. I: Slovníky veršované. Sv. II: Texty glosované. Text z rukopisů upravil a vydal V. Flajšhans. Praha, 1926 a 1928. K tomu viz také editorovu studii „Klaret“ (LF 50, 1923: 232–244). 2 Srov. zejména Vilikovský (1928: 442–453). 3 Srov. Ryba (1951: 89–123). 4 Hypotézu navrhla a přesvědčivě odůvodnila Vidmanová (1980: 214–219). 216 LIBOR ŠVANDA ského lexika poloviny 14. století.5 Menší pozornost byla prozatím věnována literárním kvalitám Klaretových děl, byť je to – slovy Anežky Vidmanové – „jeden z mála našich autorů, kteří snesou srovnání s cizími středolatinskými spisovateli“.6 Právě Anežka Vidmanová věnovala Klaretovým spisům pozornost v několika statích, v nichž mimo jiné podala základní formální charakteristiku jejich rukopisné podoby7 a v rámci identifikace jejich autora upřesnila časovou posloupnost vzniku jednotlivých textů.8 Hned na  začátek Klaretovy literární činnosti postavila latinské veršované učebnice Medicaminarius9 a Complexionarius,10 které Václav Flajšhans ve své edici vydal jako přílohu k veršovaným slovníkům, protože si nebyl jistý Klaretovým autorstvím (byť ho pokládal za pravděpodobné11). Anežka Vidmanová rovněž zdůvodnila, proč je třeba za autora obou spisů považovat Klareta: vyznačují se charakteristickými promyšlenými úvody, které vždy naznačují obsah spisu, epilogy s výraznou topikou skromnosti, typickým vnitřním členěním jednotlivých kapitol (patrným pouze v rukopisech) a stejným typem leoninských hexametrů. Časově zařadila obě básně spolu s dílem Astronomicus12 (s kterým zase úzce souvisí Complexionarius) do období před rok 1348, kdy Klaret působil ještě v klášterní škole v Opatovicích.13 Tento příspěvek si klade za cíl přiblížit právě didaktickou báseň Medicaminarius. Kodikologickým rozborem (kompletně se báseň dochovala v jediném rukopise14) a datováním se naposledy zabývala Anežka Vidmanová,15 nás tedy bude zajímat její obsah. Zaměříme se také na shody se souborem Regimen sanitatis Salernitanum z počátku 14. století.16 S vědomím 5 Nejúplněji slovní zásobu v Klaretově díle popsal Michálek (1989). O vztahu latiny a staré češtiny u Klareta viz Michálek (1989: 28–37). 6 Vidmanová (1980: 213). 7 Vidmanová (1978: 193–207). 8 Vidmanová (1980: 217–223). 9 Flajšhans (1926: 241–270). 10 Flajšhans (1926: 201–240). 11 Flajšhans (1926: VIII). Tuto pravděpodobnost Flajšans odvodil jednak ze shod s Astronomicem, jednak z jejich umístění v rukopisech mezi dalšími Klaretovými spisy. Viz Flajšhans (1923: 243). 12 Flajšhans (1928: 93–152). 13 Vidmanová (1980: 217–218). 14 Rukopis knihovny pražské metropolitní kapituly L 52, fol. 149r–157v. 15 Vidmanová (1978: především 195–201, 205–206). 16 K problematice datování spisu naposledy Střelická (2004: 126–128). Už ve 14. století koloval po Evropě v mnoha rukopisných variantách. Ze zřejmých důvodů nebyl 217KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN problematičnosti, kterou s sebou nese srovnání s uvedeným pramenem,17 se pokusíme vytvořit přehled veršů, které mají oba spisy společné nebo které se shodují alespoň částečně. Při tomto úkolu nám nepomůže Flajšhansova edice, jež v úvodu k edici udává pouze hrubé rozmezí veršů, kde autor čerpal z Regimina,18 a odlišná čtení z tohoto pramene uvádí v textovém aparátu jen velmi výběrově. Převzaté verše nejsou v aparátu nijak označeny a různočtení jsou zaznamenána ve velmi omezené míře – shodná místa obou textů nejsou proto v edici zjevná, respektive uvedené údaje mohou být spíše zavádějící.19 Klaretova báseň Medicaminarius je složena ze 718 leoninských hexametrů, které berou v  potaz délku poziční, ale nikoli přirozenou (tzv. „Scheinprosodie“); hexametry jsou zpravidla rozděleny cézurou penthémimerés na dvě rýmující se části.20 Báseň je psána in continuo, jednotlivé kapitoly jsou v rukopise naznačeny pouze větší mezerou a majuskulí na začátku nového oddílu.21 Vedle 22 kapitol dílo obsahuje také proemium a krátký epilog. Prolog se skládá z 10 veršů a Klaret v něm nejprve dedikuje dílo svému bratru Marianovi.22 Dále uvádí, že báseň poskládal z různých pramenů (v. 2–3: vario de stipite, ex variis libris), a poté následuje chvála medicíny jako oboru, z něhož mají užitek nemocní i zdraví (v. 8–9: prodest insanis et sanis... convalet infirmus, melior fit corpore firmus). První dvě kapitoly (v. 11–72) se věnují obecným zásadám hygieny, stolování a spánku. Text je uveden jako přímá řeč, resp. list Aristotela k Alexandrovi,23 aby ho poučil dosud kriticky vydán; užíváme vydání od S. de Renzi v Collectio Salernitana I (1852, přetisk 1967 a 2001; dále označován pouze slovem Regimen). O žánru regimin sanitatis viz Střelická (2004: 126–135, 144–154), Říhová (2004: 54–65) a táž (2010:45– 55). Přehled základní zahraniční literatury podává Růžičková (2007: 97–124). 17 Text se dochoval v příliš mnoha variantách už proto, že tvorba nebo alespoň opisování a doplňování textů tohoto žánru byly součástí studia na lékařských fakultách, viz Říhová (2004: 57). 18 Flajšhans (1926: 243, pozn. 10). 19 Vilikovský (1928: 448) tento Flajšhansův editorský postup kritizoval ihned po vydání Klaretových spisů. 20 Vidmanová (1980: 217). 21 Nadpisy, které text dělí na menší úseky, původně nebyly součástí textu a doplněny byly až sekundárně, viz Vidmanová (1980: 217, pozn. 27). 22 V. 1: Suscipe, germane, celer hoc munus, Mariane. K jejich vztahu viz Vidmanová (1980: 216). 23 Jedná se o odkaz na pseudoaristotelský list z 12. století, jehož znalost v pražském univerzitním prostředí je doložena, srov. Říhová (2010: 54). 218 LIBOR ŠVANDA o náležitém denním režimu, přičemž postupuje od ranní hygieny, po které má následovat rozhovor a dále práce či pravidelný pohyb. Poté následuje snídaně, kdy jsou nejprve podávána jídla lehká a potom teprve těžší, přičemž zdůrazněna je střídmost v jídle i pití. Druhá kapitola přináší doporučení ohledně procházek po jídle a následného odpočinku, jenž má zahrnovat především spánek nebo četbu a dále rozjímání a přemýšlení. Ve zbytku kapitoly se autor vrací ke stolování: opět klade důraz na střídmost, na jaře a v létě doporučuje jíst méně apod. Mezi 72 verši prvních dvou kapitol můžeme identifikovat 10 veršů, které mohou pocházet z Regimina. Některé z nich se shodují zcela nebo téměř doslova,24 jiné jsou však přeformulovány a použity v odlišném kontextu, např. v. 17 (visum confortat stomachoque gaudia portat) by mohl mít základ v Regiminu, v. 525 (emendat visum, stomachum confortat anisum). Podobné odchylky přitom nejsou v rámci celého Klaretova textu vzácností. V případech, kdy je převzata pouze polovina verše (např. v. 46), můžeme už jen spekulovat, zda Klaret přejal verš z jiného pramene, nebo jej sám přetvořil a využil v kontextu, který potřeboval. Třetí kapitola (v. 73–102) začíná jednoveršovými stravovacími radami pro každý měsíc v roce, např. v lednu je zdravé požívat teplá jídla,25 v únoru se má člověk vyhnout husímu masu26 apod. V druhé části kapitoly se mluví o poledním spánku,27 kterému se má člověk pokud možno vyhnout, a to zvláště v těch měsících, které ve svém názvu obsahují hlásku -r-. Na rozdíl od předchozího výkladu o měsících, kde se s Regiminem shoduje zřejmě pouze v. 74, většinu veršů tohoto oddílu v Regiminu nalezneme. Závěr kapitoly pak tvoří šest veršů k náležité životosprávě, z nichž polovinu nalezneme v Regiminu. První část čtvrté kapitoly (v. 103–132) je souhrnem různorodých dietetických předpisů, přičemž úvodní šestiverší je incipitem salernského Regimina a v následujícím textu pak rozeznáme dalších devět veršů z téhož pramene. Zbytek kapitoly byl zřejmě převzat odjinud a pojednává o přizpůsobování životosprávy aktuálnímu ročnímu období. V páté kapitole (v. 133–163) se píše o přípravcích na léčbu revmatismu a úlevu od bolestí s ním spojených, na nedoslýchavost, absces na pohrud­ 24 Viz přehled převzatých veršů v druhé části příspěvku. 25 V. 74: Escas per Ianum calidas est sumere sanum. Jiné (rozsáhlejší) regimen dvanácti měsíců je obsaženo v Klaretově díle Astronomicus, Flajšhans (1928: 127–131). Konkrétně uvedený v. 74 Medicaminaria je v něm dokonce uveden jako glosa k v. 546, viz Flajšhans (1928: 127). 26 V. 75: Anser vitetur, quia morbi causa videtur. 27 Sompnus meridianus. 219KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN nici a také opruzení hýždí.28 S Regiminem se shoduje většina textu ka­pitoly (18 veršů), z jiného pramene pochází pravděpodobně větší část výčtu prostředků působících proti revmatu. Verše 158–159 jsou příkladem toho, jak autor Medicaminaria (pokud tuto pasáž nepřevzal odjinud) vzal někdy jeden verš Regimina a vytvořil místo něho verše dva: znění strictius abstineat patiens, si punctura gravatur je zde vyjádřeno dvojverším sub quibus in primo gravior punctura notatur / striccius abstineat paciens, mox aleviatur (řeč je zřejmě o vředu na pohrudnici – apostema sub costis). Šestá kapitola (v. 164–199) popisuje prostředky proti nežitům, svědění kůže, epilepsii a různým typům bolestí hlavy.29 Celých 32 z celkem 36 veršů kapitoly nalezneme v Regiminu. Podobně v sedmé kapitole (v. 200–237), která se zabývá problémy plynoucími z pohybu tělesných šťáv, dále srdeční slabostí, litiázou, problémy s krční páteří, bolestí zubů, hemoroidy, migrénou, zánětem jater a píštělemi,30 najdeme 32 veršů shodných s Regiminem. Osmá kapitola (v. 238–269) začíná radami vztahujícími se k různým typům horečky,31 Tato pasáž v Regiminu chybí, naopak v druhé části kapitoly (o třeštění hlavy, bolesti hrdla, bolesti vnitřních orgánů a o kožním onemocnění zvaném růže32) se autor s Regiminem shoduje ve 12 verších. Závěr kapitoly tvoří výklad o léčbě otoků končetin.33 Devátá kapitola (v. 270–298) je až na jediný verš celá sestavena z veršů Regimina a pojednává o vodnatelnosti, ztrátě řeči a nadměrné sexuální žádostivosti.34 V desáté kapitole (v. 299–330) je čtenář poučen o receptech proti ztrátě hybnosti končetin, proti potížím s močením, proti očním neduhům (krví podlité nebo zanícené oči, jejich zarudnutí a otok, nadměrné slzení), proti poraněním úst (např. polknutí kosti), zápachu z úst, proti tuhému či sevřenému hrudníku.35 Ze tří čtvrtin (24 veršů) se text kapitoly shoduje s Regiminem. 28 Arthetica membra, auricule surde, apostema sub costis, ancharum medium gravatum. 29 Antrax, aspera cutis, epylemsia, dolor capitis ex potu (febris acuta), dolor capitis ex haustu (minucione), reuma capitis post rasuram. 30 Reumata fluxa ex cerebro, debilitas cordis, lapis, rigor colli, dentis tormenta, dens percussus vel putridus, emorroydes, emigranea, epar incensum, fistula. 31 Sinocha, febris alterna, febris cottidiana, febris quartana. 32 Frenesis, dolor gutturis, dolor intestinorum, sacer ignis. 33 Membra tumida. 34 Ydropisis, perditio loquele, luxus. 35 Stupor membrorum, mingere non poteris, sanguine vel sanie perfunduntur ocelli, tumor vel rubor oculorum, si lacrime fluitant, oris vulnera, os fetidum, siccum pectus, oppressum pectus. 220 LIBOR ŠVANDA V jedenácté kapitole (v. 331–359) je uveden recept působící proti ochrnutí,36 návod k  odstraňování i  obnovení růstu vlasů a  chloupků, recept na přípravek potlačující zápach nohou, rady proti vším a blechám, ale také návod na léčení tříselné kýly.37 Z celé kapitoly identifikujeme pouze osm veršů z Regimina a stejné množství shod nalezneme také v kapitole dvanácté (v. 360–389), jež je věnována různým typům žaludečních bolestí, svrabu, krvácení z nosu, škytavce, nespavosti, potížím se slezinou, bolestem lopatek a ramenou, suchému i vlhkému kašli.38 Třináctá kapitola (v. 390–421) radí, jak si počínat při bolestivém nucení na stolici, při křečích v holenní části nohy, při otoku a zarudnutí čípku; dále uvádí postupy proti komplikacím po pouštění žilou, proti zácpě a proti průjmu.39 S Regiminem se zde shoduje 20 veršů. Čtrnáctá kapitola (v. 422–452) je až na dva verše poskládána z veršů Regimina celá. Začíná doporučeními ohledně vředů, pokračuje radou proti puchýřům na chodidlech, dále uvádí recept na nápoj působící proti různým typům poranění, a to včetně jeho dávkování; na závěr připojuje recepty proti bradavicím a proti ochraptění.40 V patnácté kapitole (v. 453–493) po stručném návodu, jak postupovat proti kožním parazitům,41 se autor věnuje postupu při přípravě obkladů k vypuzení hnisu ze zanícených končetin. Následují dietetické předpisy pro pacienty, jejichž vnitřní orgány jsou léčbou oslabeny, a seznam potravin a bylin příznivě i nepříznivě působících na zdravotní stav a psychiku nemocného, podporujících dobré zažívání apod. Zmíněno je mléko, vejce, sýr, víno, úhoř, zeleninová polévka aj. V patnácté kapitole můžeme identifikovat 16 veršů z Regimina. Šestnáctá kapitola (v. 494–534), která rovněž obsahuje 16 veršů z uvedeného pramene, pokračuje ve výčtu některých potravin (např. hrušky, ořechy, česnek) a uvádí několik doporučení a receptů pro zlepšení zraku, mezi něž je mimoděk zařazen i popis účinků routy a kafru na potlačení milostné touhy (v. 530–531)42. 36 Nebo možná proti symptomům Parkinsonovy choroby? Srov. v. 331: Qui tremulis membris paraliticus excruciatur. 37 Pilos removere et revocare, pedum fetiditas, pediculi, pullices, ruptura yguinis. 38 Dolor stomachi ex vomitu et ex replecione, scabies, sanguinis fluctus per nares, singultus, sompnus perditus, splenis dolor, dolor scapularum et humeri, tussis sicca, tussis humida. 39 Tenasmus, spasmus, uvula rubea et tumens, vene inflacio post minucionem, durus venter (constipacio), fluxus ventris. 40 Ulcus durum et rubeum, ulcus subrubeum, vesicae in plantis, diversa vulnera, verucae, raucedo vocis. 41 Vermes. 42 Pokud se spolehneme na  Flajšhansovo čtení, verš 530 (Ruta viris venerem affert, mulieribus auget) je příkladem posunutí smyslu u Klareta oproti Regiminu: zatímco 221KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN Sedmnáctou kapitolu (v. 535–562) tvoří dvojverší a trojverší, které shrnují různorodé návody a doporučení: pro zesílení hlasu, pro potlačení bolestí hlavy, za jakých okolností se má vynechat lázeň, jak pečovat o zuby, jak zahnat horečku, jak se chránit před hady, které byliny prospívají důležitým vnitřním orgánům, čemu se vyhnout při kýle. Celkem 14 veršů z této kapitoly nalezneme i v Regiminu. Začátek osmnácté kapitoly (v. 563–593) pojednává o  plodech, které v těle regulují tvorbu žluči (colera), následují recepty na přípravu pilulek k pročištění organismu, aromatického oleje a masti na rány; závěr tvoří přehled léčebných pomůcek pro péči o končetiny (náplasti, obklady, obvazy, zásypy, odvary apod.43). S Regiminem se v osmnácté kapitole shoduje 16 veršů, v kapitole devatenácté (594–623) pak 13 veršů. Ta se věnuje prostředkům zmírňujícím nebo potlačujícím obrnu44 a vypočítává druhy lepry, uvádí další nakažlivá onemocnění a různé typy bolestí; následuje výčet příčin nedostatečného trávení i následků břišního nadýmání, dále jsou uvedeny tři druhy křečí a seznam potravin, jež v těle podporují tvorbu černé žluči (melancolica) a nedoporučují se proto nemocným podávat.45 Dvacátá kapitola (v. 624–659) je věnována pouštění žilou (minucio) a shrnuje doporučení a rady, které obsahují vždy určitý časový údaj: v které svátky a další dny (popř. měsíce) je zvláště vhodné pouštět žilou, za jakého počasí je lépe odložit tuto očišťovací léčbu (purgans medicina), v kterém ročním období se má pouštět z pravé žíly a v kterém z levé, nebo dokonce která hodina a fáze měsíce je v daném ročním období pro tento zákrok nejvhodnější. V uvedené kapitole nalezneme 13 veršů z Regimina. Pouštění žilou je tématem rovněž jedenadvacáté kapitoly (v. 660–688): uváděny jsou různé druhy barvy krve a vedle toho opět doporučení, kdy se nemá a naopak má pouštění provádět a jakým způsobem. Do výkladu je poněkud nesourodě vloženo čtyřverší o čtyřech tělesných šťávách (humor sanguineus, colericus, melancolicus, fleumaticus), jimž je podle jejich kvalit (suchá, teplá, vlhká, studená) přiřazeno odpovídající roční období, jedna fáze lidského života a jeden prvek (v. 666–669).46 S Regiminem se v jedenadvacáté kapitole shoduje 14 veršů. u Klareta má routa povzbuzující účinky u mužů i žen, v Regiminu je tomu tak pouze u žen, u mužů naopak milostnou touhu potlačuje (de Renzi, v. 707: Ruta viris coitum minuit, mulieribus auget). 43 Emplastrum, cathaplasma, epichima, embrocacio, fomenta, sinapisma, aposima. 44 Paralysis. 45 Proso, cizrna, čočka, kapusta, boby, hrách, maso jelení, zaječí, kozí a hovězí (v. 621–623). 46 Např. v. 667: cum colera gestas iuvenem simul ignis et estas. Protože žluč je teplá a suchá, je k ní přiřazeno také mládí, léto a oheň, které se vyznačují stejnými kvalitami. 222 LIBOR ŠVANDA Dvaadvacátá kapitola (v. 689–717) je málo sourodým souhrnem dalších předpisů: že za novoluní se nemá pouštět žilou, že případná hematurie nemá žádné léčivé účinky, že nemocnému má být podáváno jídlo a pití podle jeho výběru (a nikoli pouze podle úsudku lékaře), že lékaře může nahradit optimismus, klid a přiměřená dieta. Následuje výčet různých smrtelných příznaků (signa mortis), ale také známek, že pacient žije (signa vite). Na závěr jsou vypsány aspekty, které má lékař před podáním léku vzít v úvahu (ars, etas, regio, tempus, aer...). V kapitole můžeme identifikovat 19 veršů z Regimina. Báseň je zakončena jednoveršovým epilogem, kterým je opět věnování Klaretovu bratru Marianovi (v. 718). Po uvedeném přehledu obsahů jednotlivých kapitol připojujeme soupis veršů pravděpodobně pocházejících ze salernského Regimina. Protože kritické vydání spisu Regimen sanitatis Salernitanum dosud nemáme, přehled jeho textových shod s Klaretovým Medicaminariem jsme se pokusili vytvořit na základě dvou různých vydání: prvním z nich je obvykle užívaná edice, kterou v roce 1852 vydal v Neapoli S. de Renzi (Flos medicinae Scholae Salerni)47; druhé vyšlo v Paříži u Baillièra v roce 1861 paralelně s francouzským překladem pod názvem L’école de Salerne.48 Z uvedeného pařížského vydání vycházel V. Flajšans při doplňování různočtení do své edice Medicaminaria a je zřejmé, že tato jeho volba nebyla náhodná, neboť se s ní shoduje více Klaretových veršů než s edicí de Renziho. V tabulce jsou uvedena čísla paralelních veršů, pouze v posledním sloupci je uvedeno číslo strany, neboť pařížská edice verše nečísluje. Není rozlišeno, zda je shoda veršů úplná, nebo jenom částečná. Medicaminarius Flos medicinae Scholae Salerni L’école de Salerne 17 525 39–40 187–188 s. 30 46 160 s. 26 59 194 s. 30 60 197 s. 30 61 216 s. 32 47 De Renzi uspořádal verše pocházející z různých rukopisů v rámci Collectio Salernitana I (poslední přetisk: Neapol 2001). Jedná se o již rozšířenou verzi (2 130 veršů) původního Regimina. V roce 1859 de Renzi vydal verzi už o 3 526 verších (Collectio Salernitana V), mnohé z nich však pocházejí až z novověkých rukopisů, viz Střelická (2004: 126–128). 48 Pařížská edice se hlásí k vydání de Renziho, materiál je však opravený a doplněný, viz Meaux Saint-Marc (1861: VI). 223KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN Medicaminarius Flos medicinae Scholae Salerni L’école de Salerne 68–69 203–204 s. 32 72 170 s. 28 74 447 87 143 89–90 146–147 91 145 92 144 95–96 8–9 s. 4 97 212 101 160 s. 26 102 120 103–108 1–6 s. 2 109 122 111–112 161–162 s. 26 113 159 s. 26 114 158 s. 26 115 176 116 166 119–120 172–173 s. 28 133–136 s. 180 137–138 1894–1895 143 1896 s. 226 152–156 s. 226 157–159 1978–1979 161–163 1980–1982 s. 242 164–167 s. 214 168–171 s. 216 172–174 s. 206 176–184 s. 206, 208 185–186 1925–1926 s. 222 189 1927 s. 222 190 1929 s. 222 191 1928 s. 222 192 1947 s. 226 194 1931 s. 222 195–199 s. 210 206 s. 234 207–208 1985–1986 s. 234 209 s. 234 210–215 s. 238, 240 216–217 1973–1974 s. 230 218 s. 230 224 LIBOR ŠVANDA Medicaminarius Flos medicinae Scholae Salerni L’école de Salerne 219 1975 s. 230 220–222 1966–1968 223–224 s. 228 225–226 s. 226 227–228 2031–2032 229–231 1932–1933 s. 222 232–233 2005–2006 s. 238 234–237 s. 218 252–255 1934–1937 s. 222 256–257 1971–1972 s. 230 258–259 s. 236 262–265 s. 216 270–271 2018–2019 273 2020 274–276 2015–2017 277–280 s. 228 281–298 s. 240, 242 299–300 1884–1885 303–305 2021–2023 306–308 1945–1947 309–313 1950–1954 318–319 s. 228, 230 322–330 s. 232 337–341 s. 224 348–350 s. 218 363–364 s. 234 373–376 s. 234 377–378 s. 224 395–396 2003–2004 397–398 1882–1883 399 1969 401–402 s. 242 403–404 2000–2001 s. 238 405–407 s. 238 408–410 s. 236 412–416 s. 236 422–423 1903–1904 426–427 s. 244 428–445 s. 220 446–449 s. 214 450–452 s. 230 453–454 s. 218 225KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN Medicaminarius Flos medicinae Scholae Salerni L’école de Salerne 472 597 479–480 270–271 s. 42 482 s. 56 484 278 s. 42 485 280 s. 42 486 768 s. 122 487 771 s. 122 488 279 s. 42 489 365 s. 54 490 367 s. 54 491 395–396 s. 58 492 387 s. 58 493 410 s. 62 494 471 s. 70 495 499 s. 70 496 473 s. 70 497 215 s. 32 499 121 s. 18 503–504 205–206 s. 32 508 466 s. 70 511–513 1317–1320 525 1960 526 1962 529 704 s. 114 530 707 s. 114 531 551 s. 88 540–541 163–164 s. 26 542 165 545 s. 228 549–551 1963–1965 s. 226 556–558 541–543 s. 86 559–560 1648–1649 561–562 13–14 s. 4 563 657 s. 106 564 563 s. 90 565–568 658–661 s. 106 569–571 1035–1037 572 1041 573 1039 574 1038 576 1042 586 787 226 LIBOR ŠVANDA Medicaminarius Flos medicinae Scholae Salerni L’école de Salerne 587 796 591 790 594–595 1886–1887 601 2035 s. 218 611–612 1553–1554 613–614 1376–1377 s. 160 615–616 1613–1614 617–618 1328–1329 622–623 282–283 s. 44 624–625 1739–1740 s. 192 626–628 1722–1724 629–630 1735–1736 631–632 1583–1584 645 s. 24 646–647 1770–1771 s. 196 657 1725 660–661 1503–1504 s. 166 662–665 1505–1508 666–669 1214–1217 s. 136, 138 683 s. 198 685 1682 687–688 1683–1684 693–694 1409–1410 s. 172 695 1414 s. 174 700–701 19–20 s. 2 702–704 1400–1402 s. 164 705 1405 s. 164 706–707 1403–1404 s. 164 708–710 1406–1408 s. 164 711–712 1378–1379 s. 160 715–717 1575–1577 veršů celkem 368 veršů celkem 216 veršů celkem 273 Z uvedeného přehledu vyplývá, že se nám z celkového počtu 718 veršů Medicaminaria podařilo identifikovat 368 alespoň částečných shod s verši Regimen sanitatis Salernitanum, což činí přes 51 % Klaretova textu. Václav Flajšhans v úvodu k edici Klaretovy básně uvádí počet 260 shodných veršů (ovšem nespecifikuje, o které se jedná), jejichž předlohu nalezl pařížské edici Regimina,49 což téměř odpovídá našemu údaji 273 veršů shodných s L’école de Salerne (38 % textu Mediacaminaria). Mnohé souvislé 49 Flajšhans (1926: 243, pozn. 10). 227KLARETŮV MEDICAMINARIUS: JEHO OBSAH A ZÁKLADNÍ PRAMEN části Medicaminaria se s touto edicí shodují lépe než s vydáním de Renziho a jiné u de Renziho zcela chybějí. Na jiných místech je však situace obrácená a bližší znění najdeme v edici de Renziho, kde se nám podařilo identifikovat celkem 216 shodných či alespoň podobných veršů (30 % Klaretova textu). Pouze 123 veršů Medicaminaria můžeme nalézt v obou edicích Regimina, 93 veršů je možné dohledat pouze v de Renziho edici, 152 veršů pak pouze v Meaux Saint-Marcově pařížském vydání. Je pravděpodobné, že v jiném vydání salernského Regimina bychom našli další shody 50 a verše, které se shodují pouze částečně, mohl Klaret převzít prostřednictvím jiného pramene. Přesně identifikovat další zdroje Klaretova Medicaminaria a srovnat jejich textové shody je úkol, s kterým se (vzhledem k povaze materiálu a jeho volné prostupnosti různými lékařskými spisy daného období) nebude snadné vypořádat. Přesto je to pro další analýzu krok zcela nezbytný a tímto jsme k němu chtěli skromně přispět. BIBLIOGRAFIE Flajšhans, Václav. 1923. „Klaret.“ Listy filologické, 50, 232–244. Flajšhans, Václav [ed.]. 1926, 1928. Klaret a jeho družina. Sv. I: Slovníky veršované. Sv. II: Texty glosované. Praha. Kábrt, Jan – Kábrt, Jan. 2003. Lexicon medicum. Praha. Meaux Saint-Marc, Charles [ed.]. 1861. L’école de Salerne. Paris. Michálek, Emanuel. 1989. Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících. Praha. de Renzi, Salvatore – Garzya, Antonio [eds.]. 2001. „Flos medicinae Scholae Salerni.“ In Collectio Salernitana I. Napoli, 445–516. Růžičková, Dana. 2007. „De naturis rerum esibilium et potabilium. Regimen sanitatis in the Summa recreatorum compilation.“ Graeco-latina Brunensia, 12, 2007, 97–124. Ryba, Bohumil. 1951. „K rukopisným latinsko-českým slovníkům ostřihomským.“ Listy filologické, 75, 89–123. Říhová, Milada. 2004. „Sanitatem conservare. K typologii jednoho druhu středověké literatury.“ Listy filologické, 127, 54–65. Říhová, Milada a kol. 2010. Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. Praha. Střelická, Dana. 2004. Summa recreatorum. Středověký sborník intelektuální zábavy. (Dizertační práce.) Brno. Vidmanová, Anežka. 1978. „Prolegomena k latinským spisům mistra Klareta.“ Listy filologické, 101, 193–207. Vidmanová, Anežka. 1980. „Mistr Klaret a jeho spisy.“ Listy filologické, 103, 213–223. Vidmanová, Anežka. 1981. „Latinské spisy Mistra Klareta.“ In Svatoš, Michal [ed.]. Mezinárodní vědecká konference Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR. Materiály ze sekce dějin jazyka a literatury. Praha, 144–157. Vilikovský, Jan [Rec.]. 1928. „Klaret a jeho družina.“ Bratislava, 2, 1928, 442–453. 50 Jako další krok se nabízí se srovnání s širší edicí de Renziho z r. 1859 (Collectio Salernitana V). 228 LIBOR ŠVANDA RESUMÉ Příspěvek je věnován Klaretově didaktické básni Medicaminarius, který se žánrově řadí mezi tzv. regimina sanitatis. Je nastíněn obsah jednotlivých kapitol a u každé z nich je uveden počet veršů shodujících se (více nebo méně) s Regimen sanitatis Salernitanum, které tak můžeme považovat za Klaretův hlavní pramen. Protože v edici textu (Klaret a jeho družina I, ed. V. Flajšhans, 1926) nejsou přejaté verše vyznačeny, druhou část příspěvku tvoří kompletní přehled textových shod obou básní, z něhož mimo jiné vyplývá, že z uvedeného pramene pochází cca 51 % veršů Klaretova spisu.