Film v paměti a paměť ve filmu

KOKEŠ, Radomír. Film v paměti a paměť ve filmu (Film in memory and memory in film). Pandora. Ústí nad Labem: PF UJEP, 2013, Neuveden, 24-25, p. 205-214. ISSN 1801-6782.

Basic information

• Original name: Film v paměti a paměť ve filmu
• Name (in English): Film in memory and memory in film
• Authors: KOKEŠ, Radomír.
• Edition: Pandora, Ústí nad Labem, PF UJEP, 2013, 1801-6782.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: Art, architecture, cultural heritage
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Organization unit: Faculty of Arts
• Keywords in English: Collective memory; film narratology; fictional worlds; complex narrative

Abstract

In essay I propose relation between film and memory in two different perspectives: relation between film and collective memory and relation between and memory as function of narrative. In my argumentation I chosen way of oscilation between two extremes: (a) film as a part of historical collective memory x memory as a part of film form, (b) interpretation of films regardless of historical collective memory x interpretation of films through their effect on historical collective memory, (c) narrative functions of memory in the case of characters-narrators x narrative functions of memory in the case of characters-agents. This functional distraction of perspective finally makes possible to explain quite wide field of questions about memory and film.

Abstract (in English)

V příspěvku pojímám vztah mezi filmem a pamětí ze dvou radikálně odlišných perspektiv. Za prvé tak činím v širokém slova smyslu, kdy z teoreticko-historického hlediska testuji takové podmínky, za nichž (a) film může sloužit jako reprezentant sdílené kolektivní či kulturní paměti a (b) naopak primárně reprezentuje autonomní entitu možného fikčního světa. Za druhé se tématem paměti ve vztahu k filmu zabývám z perspektivy naratologické, kdy téma paměti je nástrojem rozvíjení vyprávění, což demonstruji na několika úrovních (narativ pracuje se vzpomínáním postavy, narativ pracuje se ztrátou paměti postavy, narativ využívá motivu paměti jako základního mechanismu svého vlastního uspořádání). Pojednal jsem tak o vztahu mezi filmem a pamětí, přičemž jsem volil vždy cestu oscilace mezi dvěma extrémy: (a) filmem jako součástí historické kolektivní paměti a pamětí jako součástí filmové formy, (b) intepretací filmů nezávisle na historické kolektivní paměti a interpretací filmů skrze jejich působení na historickou kolektivní paměť, (c) narativními funkcemi paměti u postav-vypravěčů a postav-konatelů. Takto účelově rozptýlené a zejména ve volbě dvou rámujících klíčových oblastí značně heterogenní hledisko umožnilo v důsledku pokrýt – respektive systematickou cestou naznačit – relativně širokou oblast otázek, které si lze v souvislosti se vztahem paměti a filmu klást. Pevně věřím, že jsem tímto příspěvkem přispěl do debaty o funkcích filmu jako kulturního nástroje, a zároveň do debaty o způsobech uspořádání filmového narativu.