All antagonisté v léčbě hypertenze a prevenci CMP

ŠPINAR, Jindřich and Jiří VÍTOVEC. All antagonisté v léčbě hypertenze a prevenci CMP (All antagonists in the treatment of hypertension and prevention of CVA). Vnitřní lékařství. Brno: Ambit Media a.s., 2013, vol. 59, No 1, p. 71-78. ISSN 0042-773X.

Basic information

• Original name: All antagonisté v léčbě hypertenze a prevenci CMP
• Name (in English): All antagonists in the treatment of hypertension and prevention of CVA
• Authors: ŠPINAR, Jindřich (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution) and Jiří VÍTOVEC (203 Czech Republic, belonging to the institution).
• Edition: Vnitřní lékařství, Brno, Ambit Media a.s. 2013, 0042-773X.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 30201 Cardiac and Cardiovascular systems
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• RIV identification code: RIV/00216224:14110/13:00068285
• Organization unit: Faculty of Medicine
• Keywords (in Czech): AII antagonisté; hypertenze; cévní mozkové příhody; kognitivní funkce; eprosartan
• Keywords in English: All antagonists; Cerebrovascular accidents; Cognitive functions; Eprosartan; Hypertension
• Tags: Reviewed

Abstract

AII antagonisté (sartany) jsou považovány za lékovou skupinu se srovnatelnými indikacemi a srovnatelným účinkem jako ACE inhibitory, ale téměř bez výskytu suchého kašle. U nemocných s ischemickou chorobou srdeční a/nebo srdečním selháním měly ve velkých klinických studiích srovnatelný (statisticky nevýznamně menší) efekt na tzv. tvrdé cíle – mortalitu a morbiditu. V léčbě hypertenze byly zkoumány nejprve u diabetiků a nemocných s mikroalbuminurií, kde měly významný renoprotektivní efekt. Pak již následovaly velké klinické studie u hypertenze v primární i sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Cévních mozkových příhod a kognitivních funkcí si všímalo 5 velkých klinických studií s AII antagonisty – LIFE, SCOPE, OSCAR, MOSES a POWER. Studie LIFE (Losartan Intervention For Endpoints) u 9193 nemocných s prokázanou hypertrofií levé komory prokázala větší efekt losartanu na cévní mozkové příhody a vznik nového diabetes mellitus než atenolol, což vedlo i ke statisticky významně nižšímu primárnímu cíli (úmrtí, infarkt myokardu a cévní mozková příhoda) (p = 0,021), a to při stejném poklesu krevního tlaku. Ve studii SCOPE (The Study on COgnition and Prognosis in Elderly hypertensives) byl srovnáván candesartan s jinou antihypertenzní léčbou u 4937 hypertoniků starších 70 let. Primární cíl, pokles velkých kardiovaskulárních příhod (úmrtí, IM, CMP), byl o 10,9 %, což nedosáhlo statistické významnosti (p = 0,19). Statisticky významný byl pokles cévních mozkových příhod (p = 0,04). Ve studii MOSES Morbidity and mortality after stroke) byl u 1 405 pacientů srovnáván eprosartan s nitrendipinem v sekundární prevenci cévní mozkové příhody. Krevní tlak byl snížen na srovnatelnou míru bez významných rozdílů mezi oběma skupinami. Během sledovaného období došlo k celkem 461 primárním příhodám: 206 u pacientů s eprosartanem a 255 u pacientů s nitrendipinem (p = 0,014), kardiovaskulární příhody: 77 u eprosartanu a 101 u nitrendipinu (p = 0,06), cerebrovaskulární příhody: 102 u eprosartanu a 134 u nitrendipinu (p = 0,03). Studie OSCAR byla otevřenou studií, jejímž cílem je vyhodnotit dopad léčby založené na eprosartanu na kognitivní funkce. Použití eprosartanu bylo spojeno s výrazným snížením krevního tlaku z 161,9/93,1 mm Hg na 136,1/80,8 mm Hg po 6 měsících (p < 0,0001). Celkové průměrné skóre zkoušky MMSE po dokončení následného období bylo 27,9 +/- 2,9 ve srovnání s 27,1 +/- 3,4 na začátku (< 0,0001). Výsledky studie OSCAR podporují tvrzení, že antihypertenzní léčba založená na lécích, které se zaměřují na systém renin-angiotenzin, je spojená se zachováním kognitivních funkcí. Studie POWER prokázala u velké a neselektované populace vhodnost a praktický aspekt snížení celkového kardiovaskulárního rizika prostřednictvím systematické léčby vysokého krevního tlaku.

Abstract (in English)

AII antagonists (sartans) are considered to be a group of pharmaceuticals with comparable indications and comparable effects as ACE inhibitors, while almost lacking the side effect of a dry cough. Large clinical trials showed that AII antagonists had a comparable (statistically insignificantly smaller) effect on so called “hard targets”, i.e. mortality and morbidity, in patients with ischemic heart diseases and/or heart failure. The study of their effect in the treatment of hypertension was first limited to diabetics and patients with microalbuminuria and showed that they had a significant renoprotective effect in said cases. Large clinical trials followed, focusing on hypertension in primary as well as secondary prevention of cardiovascular diseases. Five large clinical trials focusing on AII antagonists addressed cerebrovascular accidents and cognitive functions: LIFE, SCOPE, OSCAR, MOSES and POWER. The LIFE study (Losartan Intervention For Endpoint) confirmed that in 9,193 patients with proven left ventricular hypertrophy, losartan led to a lower incidence of cerebrovascular accidents or new development of diabetes mellitus than atenolol, which in turn led to statistically significant lower primary endpoint (fatality, myocardial infarction and cerebrovascular accident) (p = 0.021), while blood pressure dropped at the same rate. The SCOPE study (Study on COgnition and Prognosis in Elderly hypertensives) compared candesartan with another antihypertensive treatment in 4,937 hypertonic patients older than 70. The primary endpoint was a decrease in massive cardiovascular accidents (fatality, MI, CVA). The decrease rate reached 10.9%, which was not considered statistically significant (p = 0.19). However, statistically significant was the decrease in cerebrovascular accidents (p = 0.04). The MOSES study (Morbidity and mortality after stroke) compared eprosartan and nitrendipine in secondary prevention of cerebrovascular diseases in 1,405 patients. Blood pressure was reduced to a comparable extent without showing significant differences between the two groups. During the study period, a total of 461 primary accidents occurred: 206 in patients with eprosartan and 255 in patients with nitrendipine (p = 0.014). Cardiovascular accidents were: 77 with eprosartan and 101 with nitrendipine (p = 0.06); cerebrovascular accidents were: 102 with eprosartan and 134 with nitrendipine (p = 0.03). OSCAR study was an open study with the objective to assess the impact of eprosartan treatment on cognitive functions. Use of eprosartan was associated with a significant reduction in blood pressure from 161.9/93.1 mm Hg to 136.1/80.8 mm Hg after 6 months (p < 0.0001). The total average score of the MMSE test after the completion of the follow-up period was 27.9 +/- 2.9 compared to 27.1 +/- 3.4 at the beginning(p < 0.0001). The results of the OSCAR study support the statement that antihypertensive treatment based on drugs that target the renin- -angiotensin system is associated with the preservation of cognitive functions. The POWER study proved in a large unselected population the suitability and practical aspect of a reduction in the total cardiovascular risk by means of systematic treatment of high blood pressure.