3
dvouměsíčník/ročník 7 2013
Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce
a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní
úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní
správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav
vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù
výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné
projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se
zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje
vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní
výzkumné zájmy ústavu patøí:
l trh práce a zamìstnanost,
l sociální dialog a pracovní vztahy,
l sociální ochrana,
l rodinná politika,
l pøíjmová a mzdová politika,
l rovné pøíležitosti,
l teorie sociální politiky.
Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních
knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních
vìcí, které zajiš uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.
V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván
fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené
oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.
The RILSA´s main role is applied research on labour
and social affairs at regional, national, and international
levels, formulated in accordance with the current needs
of the state administration, and in some cases the nonprofit
sector and private clients. The Institute provides
consultancy for the users of research results and organizes
seminars and conferences. Research projects are
prepared each year in collaboration with interested
parties, with regard to the continuity of science and
research in the areas in question. The Institute´s main
research interests include:
l labour market and employment,
l social dialogue and labour relations,
l social security,
l family policy,
l wages and income policy,
l equal opportunities,
l social policy theory.
An important activity of the Institute, essential for carrying out
its research objectives, is the provision of comprehensive
library and information services in the field of labour and social
affairs. This is done by RILSA's library and information services
department.
03_OBALKA_3cislo13.qxd 7.6.2013 9:20 StrÆnka 1
Summaries of selected articlesObsah
Extrapolation of trends in earnings movements. Earnings
forecast in selected branches of the non-manufacturing
sphere - p. 2
Average gross monthly earnings is a closely monitored
indicator in the national economy. Its development in
branches of the manufacturing sphere is partly conditional on
market developments. Forecasting future developments must
reckon with a large degree of risk. In the Czech Republic,
branches of the non-manufacturing sphere are mostly part of
the public sector, so average gross monthly earnings are
primarily influenced by the decision-making of the authorities.
Although market economics does put pressure on the
authorities' decision-making, the official process of adjusting
average earnings according to current economic developments
moves more slowly than in branches of the economy
driven by supply and demand. It is this slower reaction that
creates in the development of average gross monthly
earnings in the Czech non-manufacturing sphere longerlasting
waves than in the manufacturing sphere, so the time
series have a more systematic trend. By using the appropriate
assumptions, this system found in time series can be used to
forecast an expected future trend. The aim of this study is to
analyse the development trend in selected time series of
average gross monthly earnings in the non-manufacturing
sphere and to provide a forecast for this development up to
the end of 2016. According to the expectations of economic
organisations, economic growth in the Czech economy will
restart in 2013. That raises the question, however, whether
there will also be a corresponding change in the development
of gross monthly earnings. That depends what alternatives
and what scenarios the Czech authorities are already
reckoning with now.
Keywords: average gross monthly earnings, CZ-NACE,
forecasts, SARIMA
Maltreatment in carer relationships - starting points for public
policies - p. 13
The author of the study approaches the issue of maltreatment
in carer relationships in the context of research into current
changes in the care system, especially long-term care of
dependents and the socio-political response to these changes.
She does not examine maltreatment in terms of individual
failing on the part of the carers, but as a multi-dimensional
systemic phenomenon that integrates both the carers and
care recipients and their personal and societal circumstances.
She highlights the necessity for individualised assessment
and acknowledgement of the needs and rights of both the
care recipients and the carers as a basis for suitable support
measures and policies designed to prevent maltreatment. The
international frameworks of such policies are outlined. The
author proposes public policies to prevent this phenomenon.
The study focuses on the relationship between policies
targeting the individual needs of carers and care recipients
and "family-based" policies, stressing their complementarity.
Keywords: maltreatment, care relationships, carers, care
recipients, individualised needs and rights, family-based
policies, interventions
Use of space and outdoor mobility of urban seniors - p. 19
The text examines the issue of ageing in an environmental
context, specifically the environment of city centres. Outdoor
mobility, i.e. the ability to move around an outdoor
environment, is a fundamental requirement for full
participation in the life of society and for maintaining selfsufficiency.
The text deals with the time that seniors spend
outside their homes and the ways they satisfy their mobility
needs. It concentrates on differences based on age, gender and
health. It is founded on a sample-based survey of over-60s in
the thirteen biggest cities in the regions of the Czech Republic
and in Prague, conducted in 2011. The analysis reveals that
seniors are active users of the outdoor environment, but
environmental barriers and their health conditions place
considerable restraints on their outdoor mobility.
Keywords: social gerontology, environmental gerontology,
outdoor mobility, city centres
National Action Plan Promoting Positive Ageing for the Years
2013 to 2017 - p. 24
The aim of the article is to present the creation process and
substance of the National Action Plan Promoting Positive
Ageing for the Years 2013 to 2017, which will determine the
direction of state policy in the field of population ageing and
seniors for the coming period. Given the broad spectrum and
complexity of the topics in the presented document, the article
deals solely with one of the priorities of the NAP 2013-2017,
namely "Employment of Older Persons and Seniors in
Relation to the Entitlement to Old-age Pension", for the
measures proposed in this area may significantly help
prolong the active life of older people and seniors. The ongoing
demographic changes mean that older people
remaining for longer in the labour market would contribute
considerably to a more sustainable pay-as-you-go system of
pension insurance and to the overall economic development
of society.
Keywords: age management, ageing, action plan, older workers,
labour market
Editorial 1
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Extrapolace trendů pohybů výdělků.
Predikce výdělků ve vybraných odvětvích nevýrobní sféry 2
Ondřej Šimpach, Jitka Langhamrová
Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských vz ahoch
- východiská pre verejné politiky 13
Kvetoslava Repková
Užívání prostoru a venkovní mobilita městských seniorů 19
Marcela Petrová Kafková
Statistiky a analýzy
Národní akční plán podporující pozitivní
stárnutí pro období let 2013 až 2017 24
Poznatky z praxe
Indikátory sociálního podniku 26
Zajímavosti ze zahraničního tisku
Krize podrobuje evropský sociální model
vážnému testu 29
Informační servis čtenářům
Recenze:
Financování sociálních služeb vyžaduje novou úpravu 30
Novinky v knižním fondu 31
Z domácího tisku 31
Ze zahraničního tisku 32
Příloha
Z výsledků výzkumu v roce 2012 I - VIII
Obsahové zaměření časopisu
Sociální problematika v nejširším vymezení,
zejména tyto tematické okruhy:
l sociální teorie, sociální politika,
l sociální služby, státní sociální podpora, hmotná nouze,
l posudková služba, zdravotní postižení,
l rodina, sociálně-právní ochrana dětí, rovné příležitosti,
l pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazové
pojištění,
l příjmová politika,
l zaměstnanost, politika zaměstnanosti,
l služby zaměstnanosti, trh práce,
zahraniční zaměstnanost,
l mzdová politika, mzdové a platové systémy,
l bezpečnost práce a pracovní prostředí,
l pracovní podmínky, organizace práce,
l sociální dialog a kolektivní vyjednávání,
l migrace, integrace cizinců,
l mezinárodní spolupráce v oblasti sociálního
zabezpečení,
l legislativa upravující všechny tyto oblasti,
l další příbuzná tematika.
Informace pro autory
Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze
recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení,
které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky.
Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které.
Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě.
Autor by měl připojit úplnou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy.
Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na e-mailovou adresu: helena.lisa@vupsv.cz.
Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.
Formální požadavky
Rukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy na
odbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včetně
mezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a klíčová slova v češtině.
Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou, příklady viz www.vupsv.cz.
Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový).
Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory.
Redakce provádí jazykovou úpravu textu.
For summaries of selected articles see the 3rd page of the cover.
03_OBALKA_3cislo13.qxd 7.6.2013 9:20 StrÆnka 2
FÓRUM sociální politiky 3/2013 1
Editorial
Vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.
Palackého nám. 4
128 01 Praha 2
IČO 45773009
Šéfredaktorka: Mgr. Helena Lisá
kontakt: helena.lisa@vupsv.cz
tel.: 224 972 645, 721 094 106
Tisk: Vydavatelství KUFR, s. r. o.
Naskové 3, 150 00 Praha 5
Distribuce a předplatné: Postservis
Poděbradská 39, 190 00 Praha 9
Kontakt: e-mail postabo.prstc@cpost.cz
fax: 284 001 847
tel.: 800 300 302 (bezplatná infolinka ČP)
www.periodik.cz
Prodej za hotové:
Knihkupectví Karolinum
Celetná 18, 116 36 Praha 1
Cena jednotlivého čísla: 50 Kč
Vychází: 6krát ročně
Dáno do tisku: 10. 6. 2013
Registrace MK ČR E 17566
ISSN 1802-5854 – tištěná verze
ISSN 1803-7488 – elektronická verze
© VÚPSV
Redakční rada:
Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV)
Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. (FHS UK)
Prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU)
Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS)
Mgr. Aleš Kroupa (VÚPSV)
PhDr. Věra Kuchařová, CSc. (VÚPSV)
Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU)
Doc. JUDr. Iva Chvátalová, CSc. (MUP, o. p. s., VŠE)
3/2013
FÓRUM
sociální politiky
odborný recenzovaný časopis
Vážení čtenáři,
i když se jarní údaje o vývoji hospodářství a nezaměstnanosti střídavě
zdají ukazovat na mírné zlepšování ekonomického vývoje, míra
nezaměstnanosti zůstává stále velmi vysoká a některé skupiny obyvatelstva
se na trhu práce uplatňují stále hůře. Podle prognóz mezinárodních
organizací i centrálních bank však ekonomické oživení nastane
později, než se předpokládalo ještě v závěru minulého roku. Na tento
vývoj reaguje jak vláda opatřeními na podporu hospodářského růstu,
tak MPSV svým sedmibodovým plánem na podporu zaměstnanosti.
Rubrika Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy přináší tentokrát
3 články, z nichž první se věnuje predikci výdělků v některých odvětvích
nevýrobní sféry a další dva se zaměřují na život seniorů v městském
prostředí a na špatné zacházení v pečovatelských vztazích. Autoři
článku „Extrapolace trendů pohybů výdělků. Predikce výdělků ve
vybraných odvětvích nevýrobní sféry“ vycházejí z toho, že v České
republice jsou odvětví nevýrobní sféry většinou součástí veřejného
sektoru, proto má na výši průměrných hrubých měsíčních výdělků
prvotní vliv rozhodování úřadů. Na rozhodování úřadů sice tlačí vliv
tržní ekonomiky, ale korekce výše průměrných výdělků je zde pomalejší
než v odvětvích pod tlakem nabídky a poptávky, což způsobuje ve
vývoji průměrných hrubých měsíčních výdělků české nevýrobní sféry
vlny o delším trvání a systematičtější trend uvažovaných časových řad.
Cílem článku je analyzovat trend vývoje ve vybraných časových řadách
průměrného hrubého měsíčního výdělku odvětví nevýrobní sféry
a poskytnout predikci tohoto vývoje do konce roku 2016. Dle očekávání
ekonomických subjektů dojde v české ekonomice od roku 2013 k ekonomickému
růstu. Nabízí se ale otázka, zda přitom dojde i k patřičné
změně ve vývoji průměrných hrubých měsíčních výdělků. Záleží na tom,
s jakou alternativou a s jakým scénářem již nyní české úřady počítají.
Autorka příspěvku „Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských vz ahoch
- východiská pre verejné politiky“ umís uje problematiku špatného
zacházení v pečovatelských vztazích do prostředí výzkumu současných
změn v systému péče, zvláště dlouhodobé péče o závislé osoby a sociálně-politické
reflexe těchto změn. K špatnému zacházení nepřistupuje
jako k individuálnímu selhání pečujících osob, ale jako k multidimenzionálnímu
systémovému fenoménu integrujícímu subsystémy opečovávaných
a pečujících osob, stejně jako jejich životního a sociálního
kontextu. Zdůvodňuje nutnost individualizovaného posuzování a uznávání
potřeb a práv opečovávaných i pečujících osob jako základu pro
podpůrná opatření a politiky směřující k prevenci špatného zacházení.
Uvádí mezinárodní rámce takovýchto politik. Představuje návrh podpůrných
intervencí k prevenci uvedeného fenoménu pro oblast veřejných
politik. Soustře uje se na vztah politik zaměřených na individuální
potřeby subjektů pečovatelských vztahů a těch, které jsou více orientované
na pečující rodinu jako celek, přičemž upozorňuje na jejich komplementární
povahu.
Autorka článku „Užívání prostoru a venkovní mobilita městských
seniorů“ se soustředila na problematiku stárnutí v environmentálním
kontextu, konkrétně v prostředí městských center. Venkovní mobilita,
tj. schopnost pohybu po venkovním prostředí, je základním předpokladem
pro plnohodnotné participování na životě společnosti i pro
udržení soběstačnosti. Text se věnuje době, kterou senioři tráví mimo
svůj domov, a způsobům, jakými své mobilitní potřeby naplňují. Soustředí
se na odlišnosti vzhledem k věku, pohlaví a zdravotnímu stavu.
Z analýz vyplývá, že senioři jsou aktivními uživateli venkovního prostředí,
environmentální bariéry však společně se zdravotním stavem
jejich možnosti venkovní mobility značně omezují.
V nerecenzované části je do rubriky Statistiky a analýzy zařazen článek
o age managementu, rubrika Poznatky z praxe přináší článek
o indikátorech sociálního podniku, v rubrice Zajímavosti ze zahraničního
tisku článek o tom, jak krize testuje evropský sociální model.
Rubrika Informační servis čtenářům obsahuje kromě obvyklých podrubrik
a aktuálních informací recenzi publikace o financování sociálních
služeb.
Příloha seznamuje s výsledky výzkumu v roce 2012.
Helena Lisá
šéfredaktorka
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 1
2 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Extrapolace trendů pohybů výdělků.
Predikce výdělků ve vybraných odvětvích nevýrobní sféry
Ondřej Šimpach, Jitka Langhamrová
Průměrný hrubý měsíční výdělek je v národním hospodářství pozorně sledovaným ukazatelem. Jeho vývoj v odvětvích
výrobní sféry je zčásti podmíněn vývojem na trhu. Predikce budoucího vývoje musí počítat s velkou mírou rizika.
V České republice jsou odvětví nevýrobní sféry většinou součástí veřejného sektoru, proto má na výši průměrných
hrubých měsíčních výdělků prvotní vliv rozhodování úřadů. Na rozhodování úřadů sice tlačí vliv tržní ekonomiky, ale
úřední proces s korekcí výše průměrných výdělků dle aktuálního ekonomického dění je pomalejší, než je tomu
u odvětví přímo se nacházejících v tlaku nabídky a poptávky. Právě tato pomalejší reakce vytváří ve vývoji průměrných
hrubých měsíčních výdělků české nevýrobní sféry vlny o delším trvání, než tomu je u sféry výrobní, uvažované
časové řady tudíž mají systematičtější trend. Tento systém, který se v časových řadách nachází, je možno s použitím
příslušných předpokladů využít k predikci budoucího očekávaného trendu. Cílem této studie je analyzovat trend
vývoje ve vybraných časových řadách průměrného hrubého měsíčního výdělku odvětví nevýrobní sféry a poskytnout
predikci tohoto vývoje do konce roku 2016. Dle očekávání ekonomických subjektů dojde v české ekonomice od roku
2013 k ekonomickému růstu. Nabízí se ale otázka, zda přitom dojde i k patřičné změně ve vývoji průměrných hrubých
měsíčních výdělků. Záleží na tom, s jakou alternativou a s jakým scénářem již nyní české úřady počítají.
Úvod
Vývoj průměrných hrubých měsíčních
výdělků sleduje v České republice poměrně
sofistikovaným způsobem odhadu jak
Informační systém o průměrném výdělku
(ISPV), tak Český statistický úřad (ČSÚ)
s využitím podnikového výkaznictví. Předkládaná
studie využije časových řad
s čtvrtletní frekvencí z podnikového výkaznictví
ČSÚ. Z odvětvové klasifikace ekonomických
činností CZ-NACE druhé revize
byla zvolena čtyři odvětví, pro něž bude
průměrný hrubý měsíční výdělek analyzován
ve dvou scénářích. Jedná se o skupinu
„O“ - Veřejná správa a obrana, povinné
sociální zabezpečení, skupinu „P“ - Vzdělávání,
skupinu „Q“ - Zdravotní a sociální
péče a o skupinu „R“ - Kulturní, zábavní
a rekreační činnosti. U uvedených odvětví
je důležité upozornit na jejich strukturovanost
na subodvětví, která mají rozdílné
procesy utváření prostředků na odměňování
zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že
v subodvětví zdravotní péče lze sledovat
zdravotní péči s prolínáním veřejného
a soukromého sektoru, (v subodvětví sociálních
služeb je to obdobné) a dále např.
u veterinárních služeb jasně převažuje
soukromý sektor, dochází tak k prolínání
mzdové a platové sféry. Toto prolínání je
obdobné i v případě vzdělávání.
Zmíněné časové řady vykazují sezonnost
- i na 1% hladině významnosti, viz Arlt, Arltová,
(2007), začínají 1. čtvrtletím roku 2000
a končí 4. čtvrtletím roku 2011. Jelikož
výpočet publikovaných odhadů je časově
náročný, jsou tyto odhady zveřejňovány
s velkým zpožděním a v době tvorby předkládané
analýzy ještě vybalancované odhady
pro 1.–4. čtvrtletí roku 2012 publikovány
nejsou, pouze prvotní odhady 1. a 2. čtvrtletí.
Studie poskytuje bodové odhady
dosud nezveřejněných hodnot 1.–4. čtvrtletí
2012, k nimž jsou dopočteny 95% intervaly
spolehlivosti, a dále predikci budoucnosti
od 1. čtvrtletí 2013 do 4. čtvrtletí 2016,
na které ekonomické a zainteresované
subjekty očekávají již plné zotavení z období
hospodářského poklesu roku 2009 a nastartování
potenciálního ekonomického
růstu.
Z obecných postupů, uvedených Boxem
a Jenkinsem (1970) a dále aplikovaných
např. Šimpachem a Langhamrovou (2012)
pro potřeby predikce očekávaného trendu
zaměstnaných osob, je možno analyzovat
sezonní i nesezonní časové řady a odhadnout
předpovědi do budoucna (za předpokladu
ceteris paribus). Postup, který v práci
bude využit, je vhodný pro krátkodobé až
střednědobé předpovědi - viz také Langhamrová,
Bílková (2011). V případě tvorby
dlouhodobějších předpovědí je potřeba
využít zcela jiného přístupu, který by využíval
např. aditivní informace a různé techniky
z teorie očekávání. V závislosti na různých
okolnostech, a už ekonomických,
sociálních či demografických, je možno
zkonstruovat jiný model, kterým by bylo
možno střednědobé předpovědi z tohoto
příspěvku zkorigovat a případně i modifikovat
směr dlouhodobého trendu. Technika,
která byla využita v tomto příspěvku, je
konzervativnější a na dlouhodobější předpovědi
se spíše nevyužívá. Nevyužívá se
zejména z toho důvodu, že v dlouhém
období by již byly velmi široké intervaly
spolehlivosti, nebo napozorovaný trend
a čas již nestačí jako jediné vysvětlující proměnné,
zahrnuté do modelu. V delších
obdobích se bez aditivních informací, korigujících
budoucí vývoj, nedá obejít. I přesto,
že je zde použit pro odhady budoucího
vývoje průměrného hrubého výdělku konzervativnější
postup odhadu, jsou výsledky
dobře použitelné pro představu o budoucím
vývoji hrubého výdělku v nevýrobní
sféře do doby, než budou publikovány odhady
ISPV či ČSÚ.
Upozorněme ještě, že studie se nebude
zabývat rozborem faktorů zásadně exogenně
ovlivňujících vývoj výdělků, mezi které
patří např. záměry a postupy vlády (programové
kroky ve vládních výdajích, rozpočtová
opatření pro jednotlivá odvětví nevýrobní
sféry), dále zásadní opatření v oblasti
odměňování (deregulace až 1/3 platového
tarifu, opatření pro vybrané skupiny zaměstnanců,
například pedagogů), způsoby
a zdroje financování jednotlivých odvětví
(ze státního rozpočtu, z veřejného zdravotního
pojištění, popřípadě z jiných rozpočtů),
dále změny způsobu poskytování
veřejné služby soukromými subjekty, úroveň
nezaměstnanosti, inflace a vývoj reálných
výdělků a jiných faktorů. Jejich
zohlednění by nežádoucím způsobem změnilo
charakter studie. Tyto studie konstruují
jiné instituce a jsou vysoce náchylné na
změnu by jediné exogenní proměnné,
brané v úvahu. Předkládaná studie je čistě
statistická a na zmíněné výkyvy je nezá-
vislá.
Metodika
Základní výstupy jsou uvedeny ve dvou
scénářích, a to ve scénářích A-KOMPLET
a B-ČÁST. Rozdělení na tyto dva scénáře
vyplývá z charakteru trendu minulého vývoje
podle hodnot průměrných výdělků publikovaných
ČSÚ. V posledních 11 letech
vývoje průměrných hrubých měsíčních
výdělků se střídaly ekonomické fáze jak
růstové, tak klesající, proto využití kompletní
časové řady pro výpočet odhadovaného
budoucího trendu poskytne jiné predikce
než využití časových řad zkrácených. Pro
výpočet předpovědí dle scénáře A-KOMPLET
bude tedy uvažována celá délka časové
řady, tj. od 1. čtvrtletí roku 2000 do 4. čtvrtletí
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 2
FÓRUM sociální politiky 3/2013 3
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
roku 2011. V období od 1. čtvrtletí roku 2000
do 4. čtvrtletí 2006 národní hospodářství
České republiky zaznamenávalo expanzi,
a proto je trend z tohoto období pro výpočet
odlišných (např. pesimističtějších) verzí
předpovědí nevyhovující. Od počátku roku
2007 došlo k mírnému oslabení růstového
trendu a od roku 2009 se již naplno začala
projevovat vlna ekonomického oslabení.
Stagnující až mírně klesající trend je patrný
v závěru analyzovaných časových řad, proto
období od 1. čtvrtletí 2007 do 4. čtvrtletí 2011
bude využito k odhadu budoucího trendu
průměrných hrubých měsíčních výdělků ve
scénáři B-ČÁST. Ve výstupech bude patrné,
že v některých případech mohou předpovědi
ze scénáře A-KOMPLET být optimističtější
než ze scénáře B-ČÁST, v některých případech
tomu však bude naopak.
Veřejná správa a obrana,
povinné sociální zabezpečení
V odvětvové klasifikaci ekonomických
činností CZ-NACE druhé revize je pod znakem
„O“ uvedena „Veřejná správa a obrana,
povinné sociální zabezpečení“. Odhadované
hodnoty průměrných hrubých
měsíčních výdělků jsou zjiš ovány z výsledků
zpracování podnikových výkazů
a průběh časové řady od 1. čtvrtletí 2000
do 4. čtvrtletí 2011 publikovaný ČSÚ je
zobrazen na obrázku č. 1. Jedná se o časovou
řadu sezonně neočištěnou, kde sezonnost
je přítomna i na 1% hladině významnosti.
To však napomůže s využitím sofistikovaného
přístupu vhodně namodelovat
trend, který posléze může být pro lepší
patrnost sezonně očištěn. Průměrný hrubý
výdělek začínal v 1. čtvrtletí roku 2000 na
13 538 Kč/měsíc, respektive ve 4. čtvrtletí
roku 2000 na 17 691 Kč/měsíc a do 1. čtvrtletí
roku 2006 vyrostl na 22 096 Kč/měsíc,
respektive do 4. čtvrtletí roku 2006 na
24 876 Kč/měsíc. Z grafu je tedy patrné období
permanentního růstu, který byl podmíněn
ekonomickou stabilitou v České
republice. Sezonní volatilita časové řady
od počátku roku 2007 klesá, rozdíly mezi
jednotlivými čtvrtletími nejsou tak výrazné,
jako byly v uplynulých šesti letech.
Ještě do konce roku 2009 je však časová
řada průměrných hrubých měsíčních výdělků
rostoucí, i když vlna hospodářského
oslabení zasáhla Českou republiku už
v závěrečném čtvrtletí roku 2008.
Mezi lety 2007 a 2009 ještě průměrné výdělky
rostly. Růst výdělků v průběhu roku
2009, kdy již česká ekonomika procházela
fází poklesu, je způsoben právě informačním
a rozhodovacím zpožděním úřadů, které určují
výši průměrných výdělků nevýrobní sféry.
Nárůst byl z 23 619 Kč/měs. v 1. čtvrtletí roku
2007, respektive z 27 115 Kč/měs. ve 4. čtvrtletí
roku 2007 na 25 240 Kč/měs. v 1. čtvrtletí
roku 2009, respektive na 29 808 Kč/měs.
ve 4. čtvrtletí roku 2009. Pokles průměrných
výdělků zaznamenali zaměstnanci ve veřejné
správě a obraně, povinném sociálním
zabezpečení od roku 2010 a v roce 2011 byla
již úroveň výdělků 24 922 Kč/měs. v 1. čtvrtletí,
resp. 28 305 Kč/měs. ve 4. čtvrtletí.
Pomocí Boxovy-Jenkinsovy metodologie
(Box, Jenkins, 1970) byl identifikován
model SARIMA (1, 0, 1) (0, 1, 0), jehož parametry
jsou v tabulce č. 1.1
Jedná se o odhady
parametrů modelu pro celou délku
časové řady průměrného hrubého měsíčního
výdělku zaměstnanců ve veřejné
Obrázek č. 1: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
ve veřejné správě a obraně, povinném sociálním
zabezpečení, čtvrtletní údaje, sezonně neo-
čištěno
Zdroj dat: ČSÚ
Obrázek č. 2: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců ve
veřejné správě a obraně, povinném sociálním zabezpečení
+ předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní
údaje, sezonně neočištěno, A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ
2012Q1 24 516 2013Q1 24 171 2014Q1 23 879 2015Q1 23 630 2016Q1 23 419
2012Q2 25 438 2013Q2 25 107 2014Q2 24 826 2015Q2 24 588 2016Q2 24 385
2012Q3 25 905 2013Q3 25 587 2014Q3 25 318 2015Q3 25 089 2016Q3 24 894
2012Q4 27 946 2013Q4 27 641 2014Q4 27 382 2015Q4 27 162 2016Q4 26 976
Tabulka č. 2: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku ve veřejné správě
a obraně, povinném sociálním zabezpečení, scénář A-KOMPLET
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
AR(1) 0,959915 0,038849 24,708810 0,0000
MA(1) -0,577154 0,138818 -4,157635 0,0002
Tabulka č. 1: Odhady parametrů modelu SARIMA pro skupinu „O“ dle CZ-NACE: Veřejná
správa a obrana, povinné sociální zabezpečení, scénář A-KOMPLET
2012Q1 -1,6% 2013Q1 -3,0% 2014Q1 -4,2% 2015Q1 -5,2% 2016Q1 -6,0%
2012Q2 -1,5% 2013Q2 -2,8% 2014Q2 -3,9% 2015Q2 -4,8% 2016Q2 -5,6%
2012Q3 -1,4% 2013Q3 -2,6% 2014Q3 -3,7% 2015Q3 -4,5% 2016Q3 -5,3%
2012Q4 -1,3% 2013Q4 -2,3% 2014Q4 -3,3% 2015Q4 -4,0% 2016Q4 -4,7%
Tabulka č. 3: Procentní přírůstky či úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku
ve veřejné správě a obraně, povinném sociálním zabezpečení k bazickému
období roku 2011, scénář A-KOMPLET
Zdroj: vlastní výpočet
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 3
4 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
správě a obraně, povinném sociálním
zabezpečení, tj. jde o scénář A-KOMPLET.
Diagnostické testy modelu indikují, že
nesystematická složka modelu není autokorelovaná,
je homoskedastická a má normální
rozdělení.2
Odhadnuté budoucí hodnoty
na období od 1. čtvrtletí roku 2012 do
4. čtvrtletí roku 2016 jsou zobrazeny
v obrázku č. 2 i s dopočtenými 95% intervaly
stability. Scénář A-KOMPLET, využívající
celý minulý vývoj časové řady, tedy
očekává klesající tendenci trendu do bu-
doucna.
Predikované hodnoty pro období 1. čtvrtletí
2012 až 4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 2
jsou přehledně zobrazeny v tabulce č. 2, ke
které byly dopočteny procentní přírůstky,
respektive úbytky, vztažené ke konkrétním
bazickým čtvrtletím roku 2011, aby bylo
možno klasifikovat budoucí vývoj ve srovnání
se současnou úrovní. Tyto přírůstky,
respektive úbytky, zobrazuje tabulka č. 3.
S využitím celého trendu od 1. čtvrtletí
roku 2000 do 4. čtvrtletí roku 2011 očekává
předpově potenciální úbytky v průměrném
hrubém měsíčním výdělku ve všech
analyzovaných budoucích obdobích. Odvětví
veřejné správy a obrany, povinného sociálního
zabezpečení má v současnosti korigovány
průměrné výdělky směrem dolů.
V případě, že od roku 2013 skutečně nastane
ekonomický růst, tito zaměstnanci budou
v národním hospodářství velmi znevýhodněni,
nebo v průběhu roku 2016 by mohly
jejich výdělky být i o 6 % nižší ve srovnání
s rokem 2011.
Protože výrazná sezonnost může zakrývat
trend, je na obrázku č. 3 zobrazena
i časová řada sezonně očištěná (metodou
X12-ARIMA).3
Výrazný rostoucí trend od počátku
časové řady je ukončen jasně patrným
vrcholem, nacházejícím se na konci
roku 2010. Následuje pokles do konce roku
2011, odkud již není pravděpodobné, že by
se vývoj trendu otočil. Pokud nenastane
změna v podobě přepočítání tarifních
tabulek v odvětví veřejné správy a obrany,
povinného sociálního zabezpečení, do
konce roku 2016 budou výdělky permaObrázek
č. 3: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců ve
veřejné správě a obraně, povinném sociálním zabezpečení
+ předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní
údaje, sezonně očištěno, scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ
Obrázek č. 4: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců ve
veřejné správě a obraně, povinném sociálním zabezpečení
+ předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní
údaje, sezonně neočištěno, scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ
2012Q1 24 583 2013Q1 24 452 2014Q1 24 401 2015Q1 24 381 2016Q1 24 374
2012Q2 25 561 2013Q2 25 457 2014Q2 25 417 2015Q2 25 401 2016Q2 25 395
2012Q3 26 068 2013Q3 25 986 2014Q3 25 955 2015Q3 25 942 2016Q3 25 937
2012Q4 28 139 2013Q4 28 074 2014Q4 28 049 2015Q4 28 039 2016Q4 28 035
Tabulka č. 5: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku ve veřejné správě
a obraně, povinném sociálním zabezpečení, scénář B-ČÁST
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
AR(1) 0,78922 0,158727 4,972176 0,0002
Tabulka č. 4: Odhady parametrů modelu ARIMA pro skupinu „O“ dle CZ-NACE: Veřejná
správa a obrana, povinné sociální zabezpečení, scénář B-ČÁST
Tabulka č. 6: Procentní přírůstky či úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku
ve veřejné správě a obraně, povinném sociálním zabezpečení k bazickému
období roku 2011, scénář B-ČÁST
Zdroj: vlastní výpočet
2012Q1 -1,4% 2013Q1 -1,9% 2014Q1 -2,1% 2015Q1 -2,2% 2016Q1 -2,2%
2012Q2 -1,0% 2013Q2 -1,4% 2014Q2 -1,6% 2015Q2 -1,7% 2016Q2 -1,7%
2012Q3 -0,8% 2013Q3 -1,1% 2014Q3 -1,2% 2015Q3 -1,3% 2016Q3 -1,3%
2012Q4 -0,6% 2013Q4 -0,8% 2014Q4 -0,9% 2015Q4 -0,9% 2016Q4 -1,0%
Obrázek č. 5: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců ve veřejné správě a obraně,
povinném sociálním zabezpečení + předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní
údaje, sezonně očištěno, scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 4
FÓRUM sociální politiky 3/2013 5
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
nentně klesat. Scénář A-KOMPLET se tudíž
jeví jako velmi pesimistický.
Jak bylo uvedeno v úvodní části studie,
zkrácení časové řady a analýza pouze její
závěrečné části nám poskytne odhady odlišné.
Z uvažované časové řady od 1. čtvrtletí
roku 2007 do 4. čtvrtletí roku 2011 byl dle
scénáře B-ČÁST identifikován model SARIMA
(1, 0, 0) (0, 1, 0), jehož parametry jsou
v tabulce č. 4. Diagnostické testy modelu indikují,
že nesystematická složka modelu není
autokorelovaná, je homoskedastická a má
normální rozdělení. Odhadnuté budoucí
hodnoty na období od 1. čtvrtletí roku 2012
do 4. čtvrtletí roku 2016 jsou zobrazeny v obrázku
č. 4 i s dopočtenými 95% intervaly stability.
Je patrné, že výsledky se v mnohém
odlišují, nebo předpově očekává trend
mnohem méně klesající.
Predikované hodnoty pro období 1. čtvrtletí
2012 až 4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 3
jsou i nyní přehledně zobrazeny v tabulce
č. 5, ke které byly dopočteny procentní
úbytky, vztažené ke konkrétním bazickým
čtvrtletím roku 2011. Tyto úbytky zobrazuje
tabulka č. 6.
Vždy na začátku každého roku je očekáván
největší úbytek v průměrných výdělcích.
1,4 % v roce 2012, 1,9 % v roce 2013
a dále 2,1 %, 2,2 % a 2,2 % v letech 2014,
2015 a 2016. Jelikož je průběh trendu zakryt
sezonností, je zobrazen i průběh po
sezonním očištění, který můžeme vidět na
obrázku č. 5. Očekávaný mírný pokles je
patrný v celé délce predikce.
Vzdělávání
Další z důležitých oblastí nevýrobní sféry
je vzdělávání, proto je ve druhé části analýzy
proveden odhad modelu pro předpovědi
průměrných hrubých měsíčních výdělků
ve skupině „P“ - Vzdělávání, dle klasifikace
ekonomických činností CZ-NACE, druhé
revize. Při pohledu na průběh časové
řady od 1. čtvrtletí roku 2000 do 4. čtvrtletí
roku 2011 na obrázku č. 6 je možno tvrdit,
že amplituda se rok od roku zvyšuje, čili se
zvyšují rozdíly mezi výdělky, které pracovníci
pobírají v průběhu školního roku,
a těmi, které pobírají v období letních
prázdnin. Průměrný hrubý výdělek začínal
v 1. čtvrtletí roku 2000 na 10 508 Kč/měs.,
resp. ve 4. čtvrtletí r. 2000na14230Kč/měs.a do
1. čtvrtletí r. 2009 vyrostl na 20 877 Kč/měs.,
resp. do 4. čtvrtletí r. 2009 na 27 101 Kč/měs.
Z grafu je tedy patrné období permanentního
růstu od 1. čtvrtletí 2000 do 4. čtvrtletí
2009. Všimněme si tedy, že z vývoje průměrných
hrubých měsíčních výdělků zaměstnanců
v odvětví vzdělávání není příchod
hospodářského poklesu ve 3. čtvrtletí
roku 2008 vůbec patrný. V odvětví veřejné
správy a obrany, povinného sociálního
zabezpečení byl patrný jistý náznak zpomalení
růstového trendu již v roce 2007. Zde se
trend pro roky 2007, 2008 a 2009 od trendu
předchozího prakticky nijak neliší. Poklesprůměrných
výdělků zaznamenali zaměstnanci
voblastivzdělávánítedyažodr.2010 a v r. 2011
byla již úroveň 21 704 Kč/měs. v 1. čtvrtletí,
resp. 26 948 Kč/měs. ve 4. čtvrtletí.
Pomocí Boxovy-Jenkinsovy metodologie
byl identifikován model SARIMA (1, 0, 1)
(0, 1, 0)c, jehož parametry jsou v tabulce
č. 7. Jedná se o odhady parametrů modelu
pro celou délku časové řady průměrnéObrázek
č. 6: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti vzdělávání, čtvrtletní údaje, sezonně neo-
čištěno
Zdroj dat: ČSÚ
Obrázek č. 7: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti vzdělávání + předpovědi pro roky 2012–2016,
čtvrtletní údaje, sezonně neočištěno, scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
2012Q1 4,1% 2013Q1 8,8% 2014Q1 13,8% 2015Q1 19,3% 2016Q1 25,1%
2012Q2 4,2% 2013Q2 8,9% 2014Q2 14,1% 2015Q2 19,5% 2016Q2 25,4%
2012Q3 4,3% 2013Q3 9,1% 2014Q3 14,2% 2015Q3 19,8% 2016Q3 25,6%
2012Q4 4,4% 2013Q4 9,2% 2014Q4 14,4% 2015Q4 19,9% 2016Q4 25,8%
2012Q1 22 601 2013Q1 23 609 2014Q1 24 709 2015Q1 25 891 2016Q1 27 148
2012Q2 24 021 2013Q2 25 107 2014Q2 26 286 2015Q2 27 549 2016Q2 28 890
2012Q3 24 167 2013Q3 25 272 2014Q3 26 467 2015Q3 27 744 2016Q3 29 098
2012Q4 28 132 2013Q4 29 432 2014Q4 30 832 2015Q4 32 324 2016Q4 33 904
Tabulka č. 8: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti vzdělávání,
scénář A-KOMPLET
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
Konst. 0,048468 0,023717 2,043655 0,0476
AR(1) 0,881787 0,102094 8,637043 0,0000
MA(1) -0,458262 0,205781 -2,22694 0,0316
Tabulka č. 7: Odhady parametrů modelu ARIMA pro skupinu „P“ dle CZ-NACE: Vzdělávání,
scénář A-KOMPLET
Tabulka č. 9: Procentní přírůstky / úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku
v oblasti vzdělávání k bazickému období roku 2011, scénář A-KOMPLET
Zdroj: vlastní výpočet
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 5
6 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
ho hrubého měsíčního výdělku zaměstnanců
v oblasti vzdělávání, tj. jde o scénář
A-KOMPLET a z důvodu vysoké variability
zejména v závěru časové řady byly odhady
parametrů spočteny z logaritmů časové
řady. Diagnostické testy modelu indikují, že
nesystematická složka modelu není autokorelovaná,
je homoskedastická a má normální
rozdělení. Odhadnuté budoucí hodnoty
na období od 1. čtvrtletí roku 2012
do 4. čtvrtletí roku 2016 jsou zobrazeny
v obrázku č. 7. Scénář A-KOMPLET nyní
očekává permanentně rostoucí trend od
roku 2013.
Predikované hodnoty pro období 1. čtvrtletí
2012 až 4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 7
jsou přehledně zobrazeny v tabulce č. 8, ke
které byly dopočteny procentní přírůstky,
vztažené ke konkrétním bazickým čtvrtletím
roku 2011, aby bylo možno klasifikovat
budoucí vývoj ve srovnání se současnou
úrovní. Tyto přírůstky zobrazuje tabulka č. 9.
Rostoucí trend byl od počátku roku 2000
opravdu velmi silný, a tak ani nepatrné
snížení průměrných hrubých měsíčních
výdělků v roce 2010 neznamenalo, že by
snižování mělo být dle predikce trvalé.
Procentní úbytky se od roku 2012 dle předpovědi
modelu A-KOMPLET neočekávají
žádné. Průměrný hrubý výdělek by mohl být
dle tohoto scénáře necelých 34 000 Kč/měs.
na konci roku 2016.
Protože výrazná sezonnost i nyní zakrývá
trend, je na obrázku č. 8 zobrazena
časová řada sezonně očištěná (metodou
X12-ARIMA). Výrazný rostoucí trend od
počátku časové řady je ukončen jasně
patrným vrcholem, nacházejícím se na
konci roku 2010. Následuje pokles do konce
roku 2011 a posléze oživení a silný permanentní
růst.
Odlišnou verzi předpovědi poskytne scénář
B-ČÁST. Z uvažované časové řady od
1. čtvrtletí roku 2007 do 4. čtvrtletí roku 2011
bylidentifikovánmodelSARIMA(1,0,0) (0, 1, 0),
jehož parametry jsou v tabulce č. 10. Diagnostické
testy modelu indikují, že nesystematická
složka modelu není autokorelovaná,
je homoskedastická a má normální
Obrázek č. 8: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti vzdělávání + předpovědi pro roky 2012–2016,
čtvrtletní údaje, sezonně očištěno, scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Obrázek č. 9: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti vzdělávání + předpovědi pro roky 2012–2016,
čtvrtletní údaje, sezonně neočištěno, scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
2012Q1 22 701 2013Q1 23 162 2014Q1 23 370 2015Q1 23 464 2016Q1 23 506
2012Q2 23 908 2013Q2 24 304 2014Q2 24 483 2015Q2 24 563 2016Q2 24 599
2012Q3 23 873 2013Q3 24 196 2014Q3 24 341 2015Q3 24 407 2016Q3 24 436
2012Q4 27 618 2013Q4 27 922 2014Q4 28 060 2015Q4 28 121 2016Q4 28 149
Tabulka č. 11: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti vzdělávání,
scénář B-ČÁST
Tabulka č. 10: Odhady parametrů modelu SARIMA pro skupinu „P“ dle CZ-NACE:
Vzdělávání, scénář B-ČÁST
Tabulka č. 12: Procentní přírůstky / úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku
v oblasti vzdělávání k bazickému období roku 2011, scénář B-ČÁST.
Zdroj: vlastní výpočet
2012Q1 4,6% 2013Q1 6,7% 2014Q1 7,7% 2015Q1 8,1% 2016Q1 8,3%
2012Q2 3,7% 2013Q2 5,5% 2014Q2 6,2% 2015Q2 6,6% 2016Q2 6,7%
2012Q3 3,0% 2013Q3 4,4% 2014Q3 5,1% 2015Q3 5,4% 2016Q3 5,5%
2012Q4 2,5% 2013Q4 3,6% 2014Q4 4,1% 2015Q4 4,4% 2016Q4 4,5%
Obrázek č. 10: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců v oblasti vzdělávání + předpovědi
pro roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně očištěno, scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
AR(1) 0,843772 0,117365 7,18927 0,0000
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 6
FÓRUM sociální politiky 3/2013 7
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
rozdělení. Odhadnuté budoucí hodnoty na
období od 1. čtvrtletí roku 2012 do 4. čtvrtletí
roku 2016 jsou zobrazeny v obrázku č. 9
(včetně dopočtených 95% intervalů stability).
Výsledky se od předchozího případu odlišují,
ne ale zas až tak příliš. Trend je i v případě
druhého modelu dle scénáře B-ČÁST
očekáván rostoucí.
Predikované hodnoty modelu dle scénáře
B-ČÁST pro období 1. čtvrtletí 2012 až
4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 9 jsou i nyní
přehledně zobrazeny v tabulce č. 11, ke
které byly dopočteny procentní přírůstky,
vztažené ke konkrétním bazickým čtvrtletím
roku 2011. Tyto přírůstky zobrazuje
tabulka č. 12 a je patrné, že i přes zkrácení
časové řady a vypuštění nejvýznamnějšího
období rostoucího trendu je pro rok 2016
očekáván na jednotlivá čtvrtletí nárůst oproti
čtvrtletím roku 2011 v rozsahu 2,5 %–8,3 %.
Sezonně očištěný průběh odhadnutých
hodnot je následně zobrazen v obrázku č. 10.
Zdravotní a sociální péče
Populace České republiky stárne, zvyšují
se nároky na zdravotní a ambulantní péči
a bez zdravotnictví se žádná země neobejde.
Vzhledem k tomuto asi příliš nepřekvapí,
že vývoj průměrného hrubého měsíčního
výdělku v oblasti zdravotní a sociální
péče měl ve své historii prakticky neustále
rostoucí trend, bez žádných statisticky
významných poklesů, a to ani v období hospodářského
oslabení v roce 2008. Časová
řada průměrných hrubých měsíčních výdělků
od 1. čtvrtletí 2000 do 4. čtvrtletí 2011 ve
zdravotní a sociální péči, která je odvětvovou
klasifikací ekonomických činností CZ-NACE
druhé revize označena jako skupina „R“, je
zobrazena v obrázku č. 11. Průměrný
hrubý výdělek začínala v 1. čtvrtletí r. 2000
na 10 640 Kč/měs., respektive ve 4. čtvrtletí
roku 2000 na 13 466 Kč/měs. a do 1. čtvrtletí
r. 2011 vyrostl na 23 320 Kč/měs., resp. do
4. čtvrtletí r. 2011 na 26 709 Kč/měs. Z obrázku
č. 11 je tedy patrné období permanentního
růstu. Výdělky se zaměstnancům v období
hospodářského poklesu prakticky
nesnížily, (jen nepatrný náznak bude později
patrný v posledním období roku 2009
v obrázku č. 13, kde je průběh časové řady
zobrazen po sezonním očištění).
Opět za pomoci Boxovy-Jenkinsovy
metodologie byl identifikován model SARIMA
(1, 0, 0) (0, 1, 0)c, jehož parametry
jsou v tabulce č. 13. Odhady parametrů
modelu jsou pro celou délku časové řady
průměrného hrubého měsíčního výdělku
zaměstnanců v odvětví zdravotní a sociální
péče, tj. jde o model dle scénáře A-KOMPLET.
Diagnostické testy modelu indikují,
že nesystematická složka modelu není
autokorelovaná, je homoskedastická a její
rozdělení je normální. Odhadnuté budoucí
hodnoty na období od 1. čtvrtletí roku 2012
do 4. čtvrtletí roku 2016 jsou zobrazeny
v obrázku č. 12 i s dopočtenými 95% intervaly
stability. Velmi optimistický scénář A-KOMPLET
tedy očekává doposud nejvíce rostoucí
trend, jaký byl v předkládané analýze pre-
zentován.
Predikované hodnoty modelu dle scénáře
A-KOMPLET pro období 1. čtvrtletí 2012 až
4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 12 jsou přehledně
zobrazeny v tabulce č. 14, ke které byly
dopočteny procentní přírůstky, vztažené ke
Obrázek č. 11: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti zdravotní a sociální péče, čtvrtletní údaje,
sezonně neočištěno
Zdroj dat: ČSÚ
Obrázek č. 12: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti zdravotní a sociální péče + předpovědi pro
roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně neočištěno,
scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
2012Q1 6,7% 2013Q1 11,9% 2014Q1 17,0% 2015Q1 22,1% 2016Q1 27,2%
2012Q2 5,7% 2013Q2 10,7% 2014Q2 15,6% 2015Q2 20,4% 2016Q2 25,3%
2012Q3 5,2% 2013Q3 10,0% 2014Q3 14,8% 2015Q3 19,5% 2016Q3 24,3%
2012Q4 4,7% 2013Q4 9,2% 2014Q4 13,6% 2015Q4 18,0% 2016Q4 22,5%
2012Q1 24 879 2013Q1 26 102 2014Q1 27 291 2015Q1 28 476 2016Q1 29 660
2012Q2 25 764 2013Q2 26 970 2014Q2 28 157 2015Q2 29 342 2016Q2 30 527
2012Q3 26 266 2013Q3 27 463 2014Q3 28 649 2015Q3 29 834 2016Q3 31 018
2012Q4 27 962 2013Q4 29 154 2014Q4 30 339 2015Q4 31 524 2016Q4 32 708
Tabulka č. 14: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti zdravotní
a sociální péče, scénář A-KOMPLET
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
Konst. 1184,592 174,4517 6,790371 0,0000
AR(1) 0,567379 0,131602 4,311317 0,0001
Tabulka č. 13: Odhady parametrů modelu SARIMA pro skupinu „Q“ dle CZ-NACE:
Zdravotní a sociální péče, scénář A-KOMPLET
Tabulka č. 15: Procentní přírůstky / úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku
v oblasti zdravotní a sociální péče k bazickému období roku 2011, scénář
A-KOMPLET
Zdroj: vlastní výpočet
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 7
8 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
konkrétním bazickým čtvrtletím roku 2011,
aby bylo možno klasifikovat budoucí vývoj
průměrných hrubých měsíčních výdělků
v odvětví zdravotní a sociální péče ve srovnání
se současnou úrovní. Tyto přírůstky zobrazuje
tabulka č. 15.
Velmi optimistický scénář predikce A-KOMPLET
očekává pro odvětví zdravotní a sociální
péče pravděpodobně nejvýznamnější
přírůstky v průměrném hrubém měsíčním
výdělku vůbec. Z hodnot roku 2011, které
v současné době odpovídají přibližně celorepublikovému
průměru, by mohly průměrné
výdělky v konfrontaci s jednotlivými
čtvrtletími roku 2011 vzrůst o více než 27 %.
Znamenalo by to nárůst na hodnotu 29 660 až
32 708 Kč/měs., dle příslušného čtvrtletí.
Aby byl lépe patrný průběh trendu, bylo
i zde provedeno sezonní očištění uvažované
časové řady metodou X12-ARIMA. Tyto
hodnoty jsou zobrazeny v obrázku č. 13,
kde je patrné již z úvodu zmíněné nepatrné
snížení průměrných hrubých měsíčních
výdělků v závěru roku 2009. Toto snížení
bylo skutečně jen symbolické, nebo jak
ukazují již veřejně publikovaná empirická
data, v průběhu roku 2010 již probíhal růst,
který nepřestával ani v roce 2011. Optimistická
verze předpovědi dle scénáře A-KOMPLET
se v odvětví zdravotní a sociální péče
jeví z dosud uvažovaných odvětví jako nejpravděpodobnější,
avšak i zde bude proveden
výpočet druhého scénáře B-ČÁST
ze zkrácené časové řady.
Z uvažované zkrácené časové řady průměrného
hrubého měsíčního výdělku zaměstnanců
zdravotní a sociální péče od 1. čtvrtletí
roku 2007 do 4. čtvrtletí roku 2011 byl identifikován
model SARIMA (1, 0, 0) (0, 1, 0)c, jehož
parametry jsou v tabulce č. 16. Diagnostické
testy modelu jsou na 5% hladině významnosti
v pořádku. Odhadnuté budoucí hodnoty
na období od 1. čtvrtletí roku 2012 do
4. čtvrtletí roku 2016 jsou zobrazeny v obrázku
č. 14 (i s dopočtenými 95% intervaly stability).
Je důležité konstatovat, že výsledky
se nijak významně neliší.
Uvažované časové řady mají poměrně
nízkou volatilitu, a i když neuvažujeme příObrázek
č. 13: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti zdravotní a sociální péče + předpovědi pro
roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně očištěno,
scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Obrázek č. 14: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti zdravotní a sociální péče + předpovědi pro
roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně neočištěno,
scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Tabulka č. 17: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti zdravotní
a sociální péče, scénář B-ČÁST
Tabulka č. 16: Odhady parametrů modelu SARIMA pro skupinu „Q“ dle CZ-NACE:
Zdravotní a sociální péče, scénář B-ČÁST
Tabulka č. 18: Procentní přírůstky / úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti
zdravotní a sociální péče k bazickému období roku 2011, scénář B-ČÁST
Zdroj: vlastní výpočet
2012Q1 6,9% 2013Q1 12,6% 2014Q1 18,0% 2015Q1 23,5% 2016Q1 28,9%
2012Q2 6,1% 2013Q2 11,4% 2014Q2 16,6% 2015Q2 21,8% 2016Q2 27,0%
2012Q3 5,6% 2013Q3 10,7% 2014Q3 15,8% 2015Q3 20,9% 2016Q3 26,0%
2012Q4 5,0% 2013Q4 9,8% 2014Q4 14,6% 2015Q4 19,3% 2016Q4 24,0%
Obrázek č. 15: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců v oblasti zdravotní a sociální
péče + předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně očištěno,
scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
Konst. 1265,348 397,1246 3,186274 0,0072
AR(1) 0,611699 0,231856 2,638274 0,0205
2012Q1 24 939 2013Q1 26 254 2014Q1 27 526 2015Q1 28 793 2016Q1 30 058
2012Q2 25 849 2013Q2 27 145 2014Q2 28 414 2015Q2 29 680 2016Q2 30 945
2012Q3 26 359 2013Q3 27 643 2014Q3 28 911 2015Q3 30 176 2016Q3 31 442
2012Q4 28 055 2013Q4 29 332 2014Q4 30 599 2015Q4 31 865 2016Q4 33 130
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 8
FÓRUM sociální politiky 3/2013 9
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
liš mnoho pozorování, intervaly stability
nevychází široké. Predikované hodnoty pro
období 1. čtvrtletí 2012 až 4. čtvrtletí 2016
z obrázku č. 14 jsou i nyní přehledně zobrazeny
v tabulce č. 17, ke které byly dopočteny
procentní přírůstky, vztažené ke konkrétním
bazickým čtvrtletím roku 2011. Tyto
úbytky zobrazuje tabulka č. 18.
Při srovnání tabulky č. 15 s tabulkou č. 18
je zřejmé, že rozdíly v jednotlivých přírůstcích
nejsou v každém čtvrtletí větší než 2 procentní
body. Očekávaná hodnota průměrného
hrubého měsíčního výdělku v oblasti zdravotní
a sociální péče je dle scénáře B-ČÁST
pro 1. čtvrtletí r. 2016 rovna 30 058 Kč/měs.
a pro 4. čtvrtletí r. 2016 je rovna 33 130 Kč/měs.
Rozdíly v obou modelech jsou minimální.
Jelikož i nyní je průběh trendu zakryt sezonností,
je zobrazen průběh po sezonním
očištění metodou X12-ARIMA, který můžeme
vidět na obrázku č.15.
Kulturní, zábavní a rekreační
činnosti
Poslední analyzovaná skupina průměrných
hrubých měsíčních výdělků, skupina
„R“ dle klasifikace ekonomických činností
CZ-NACE, je pravděpodobně s ekonomickými
výkyvy nejflexibilnější časovou řadou.
Při pohledu na zobrazený průběh, který
ukazuje obrázek č. 16 (a který bude dále
lépe patrný ze sezonně očištěného průběhu,
např. z obrázku č. 18), je jasně patrné,
že ke snížení výdělků došlo již v závěru
roku 2009. Sezonnost je v časové řadě
rovněž přítomna, příslušné testy prokázaly
přítomnost na kterékoliv hladině významnosti.
Z průběhu časové řady je patrné, že
od počátku sledovaného období až do
konce roku 2009 byl trend prakticky rostoucí,
pouze s malými a nenadálými výkyvy.
Od začátku roku 2010 prakticky až do
poloviny roku 2011 výdělky těchto zaměstnanců
klesaly. Vzhledem k tomu, že kultura,
zábava a rekreace je pro spotřebitele
statek zbytný (viz Kubátová, 2011), v období
poklesu agregátní poptávky zaznamenává
sektor nabízející zbytné statky významnou
restrikci. Tato restrikce v sobě pochopitelně
skrývá propouštění zaměstnaných
osob i snižování výdělků.
Úroveň průměrných hrubých měsíčních
výdělků zaměstnanců v kulturní, zábavní
a rekreační činnosti je položena ze všech
zkoumaných průměrných výdělků v této
studii nejníže. Hluboký pokles průměrných
výdělků v zimních měsících je způsoben
zejména sníženou poptávkou po rekreačních
službách a nedostatkem příležitostí pro
volnočasové aktivity. Zábavní centra, hrady,
zámky, památky, koupaliště a spousta dalších
míst, kde lze trávit volný čas, v zimních
měsících nejsou v provozu. Průměrný
hrubý měsíční výdělek začínal v 1. čtvrtletí
roku 2000 na 10 250 Kč/měs., respektive ve
4. čtvrtletí roku 2000 na 12 772 Kč/měs. a do
1. čtvrtletí r. 2009 vyrostl na 17 729 Kč/měs.,
resp. do 4. čtvrtletí r. 2009 na 21 441 Kč/měs.
Z obrázku č. 16 je tedy patrné období růstu
od 1. čtvrtletí 2000 do 4. čtvrtletí 2009, přičemž
lokální výkyvy jsou (především pak
v sezonně očištěném průběhu v obrázku č. 18),
patrné v 1. čtvrtletí roku 2002 a 1. čtvrtletí roku
2009.
V průběhu roku 2010 zaznamenali zaměstnanci
odvětví kulturní, zábavní a reObrázek
č. 16: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti kulturní, zábavní a rekreační činnosti,
čtvrtletní údaje, sezonně neočištěno
Zdroj dat: ČSÚ
Obrázek č. 17: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců
v oblasti kulturní, zábavní a rekreační činnosti
+ předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní údaje,
sezonně neočištěno, scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Tabulka č. 19: Odhady parametrů modelu SARIMA pro skupinu „R“ dle CZ-NACE: Kulturní,
zábavní a rekreační činnosti, scénář A-KOMPLET
2012Q1 19 519 2013Q1 20 245 2014Q1 20 990 2015Q1 21 736 2016Q1 22 482
2012Q2 20 324 2013Q2 21 059 2014Q2 21 804 2015Q2 22 551 2016Q2 23 297
2012Q3 20 238 2013Q3 20 978 2014Q3 21 724 2015Q3 22 470 2016Q3 23 216
2012Q4 22 067 2013Q4 22 810 2014Q4 23 556 2015Q4 24 303 2016Q4 25 049
Tabulka č. 20: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti kulturní,
zábavní a rekreační činnosti, scénář A-KOMPLET
2012Q1 2,6% 2013Q1 6,4% 2014Q1 10,3% 2015Q1 14,2% 2016Q1 18,2%
2012Q2 3,1% 2013Q2 6,8% 2014Q2 10,6% 2015Q2 14,4% 2016Q2 18,2%
2012Q3 3,4% 2013Q3 7,2% 2014Q3 11,0% 2015Q3 14,9% 2016Q3 18,7%
2012Q4 3,3% 2013Q4 6,8% 2014Q4 10,3% 2015Q4 13,8% 2016Q4 17,3%
Tabulka č. 21: Procentní přírůstky / úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku
v oblasti kulturní, zábavní a rekreační činnosti k bazickému období
roku 2011, scénář A-KOMPLET
Zdroj: vlastní výpočet
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
Konst. 746,2505 138,2523 5,397742 0,0000
AR(1) 0,531852 0,133877 3,972678 0,0003
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 9
10 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
kreační činnosti pokles průměrných výdělků
a jejich úroveň v roce 2011 dosáhla
hodnoty 19 026 Kč/ měs. v 1. čtvrtletí, resp.
hodnoty 21 359 Kč/měs. ve 4. čtvrtletí.
Identifikovaný model je pro toto odvětví
SARIMA (1, 0, 0) (0, 1, 0)c, jehož parametry
jsou zaznamenány v tabulce č. 19. Jedná
se o odhady parametrů modelu pro
celou délku časové řady průměrného hrubého
měsíčního výdělku zaměstnanců
v dané oblasti, tj. jde o model A-KOMPLET.
Diagnostické testy modelu indikují, že nesystematická
složka modelu není autokorelovaná,
je homoskedastická a má normální
rozdělení. Odhadnuté budoucí hodnoty
na období od 1. čtvrtletí roku 2012 do
4. čtvrtletí roku 2016 jsou zobrazeny v obrázku
č. 17. Scénář A-KOMPLET tedy tentokrát
očekává optimisticky rostoucí trend již od
počátku roku 2013.
Predikované hodnoty pro období 1. čtvrtletí
2012 až 4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 17
jsou pak přehledně zobrazeny v tabulce č. 20,
ke které byly dopočteny procentní přírůstky,
vztažené ke konkrétním bazickým čtvrtletím
roku 2011, aby bylo možno klasifikovat
budoucí vývoj ve srovnání se současnou
úrovní. Tyto přírůstky zobrazuje tabulka č. 21.
Vzhledem k tomu, že ze zkoumaných
odvětví nejflexibilněji reaguje na tržní podněty
odvětví kulturní, zábavní a rekreační
činnosti a empirická data průměrných hrubých
měsíčních výdělků vykazují v závěru
roku 2011 růst, s růstem počítá i optimistická
verze předpovědi dle scénáře A-KOMPLET.
V závěru roku 2012 by se průměrný výdělek
těchto zaměstnanců mohl pohybovat nad
22 000 Kč/měs. a pod tuto hranici již neklesnout
k žádnému budoucímu konci roku.
Rok 2016 počítá s 22 482 Kč/měs. v 1. čtvrtletí,
resp. s 25 049 Kč/měs. ve 4. čtvrtletí. Protože
výrazná sezonnost opět zakrývá trend,
je na obrázku č. 18 zobrazena časová řada
sezonně očištěná (metodou X12-ARIMA).
Empirická data již v závěru roku 2011 vykazovala
rostoucí trend průměrného hrubého
měsíčního výdělku. Bude proto zajímavé
přistoupit nyní k analýze s využitím
předpokladu scénáře B-ČÁST. Z uvažované
Obrázek č. 18: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců v oblasti
kulturní, zábavní a rekreační činnosti + předpovědi
pro roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně očištěno,
scénář A-KOMPLET
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Obrázek č. 19: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců v oblasti
kulturní, zábavní a rekreační činnosti + předpovědi
pro roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně
neočištěno, scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
2012Q1 19 214 2013Q1 19 257 2014Q1 19 267 2015Q1 19 270 2016Q1 19 270
2012Q2 19 842 2013Q2 19 873 2014Q2 19 880 2015Q2 19 881 2016Q2 19 882
2012Q3 19 653 2013Q3 19 675 2014Q3 19 679 2015Q3 19 681 2016Q3 19 681
2012Q4 21 422 2013Q4 21 436 2014Q4 21 440 2015Q4 21 441 2016Q4 21 441
Tabulka č. 23: Odhady výše průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti kulturní,
zábavní a rekreační činnosti, scénář B-ČÁST
Parametr Koeficient St. chyba t-statistika p-hodnota
AR(1) 0,694581 0,167962 4,135353 0,001
Tabulka č. 22: Odhady parametrů modelu SARIMA pro skupinu „R“ dle CZ-NACE: Kulturní,
zábavní a rekreační činnosti, scénář B-ČÁST
Tabulka č. 24: Procentní přírůstky / úbytky průměrného hrubého měsíčního výdělku v oblasti
kulturní, zábavní a rekreační činnosti k bazickému období roku 2011,
scénář B-ČÁST
Zdroj: vlastní výpočet
2012Q1 1,0% 2013Q1 1,2% 2014Q1 1,3% 2015Q1 1,3% 2016Q1 1,3%
2012Q2 0,7% 2013Q2 0,8% 2014Q2 0,9% 2015Q2 0,9% 2016Q2 0,9%
2012Q3 0,5% 2013Q3 0,6% 2014Q3 0,6% 2015Q3 0,6% 2016Q3 0,6%
2012Q4 0,3% 2013Q4 0,4% 2014Q4 0,4% 2015Q4 0,4% 2016Q4 0,4%
Obrázek č. 20: Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců v oblasti kulturní, zábavní a
rekreační činnosti + předpovědi pro roky 2012–2016, čtvrtletní údaje, sezonně
očištěno, scénář B-ČÁST
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 10
FÓRUM sociální politiky 3/2013 11
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Tabulka č. 25: Bazické indexy pro jednotlivá období (zobrazeny v %)
se zvoleným základem 2011, scénář A-KOMPLET
Veřejná správa Vzdělávání Zdravotní Kulturní,
a obrana, a sociální zábavní
povinné sociální péče a rekreační
zabezpečení činnost
2000Q1 54,3% 48,4% 45,6% 53,9%
2000Q2 62,6% 55,0% 50,3% 59,4%
2000Q3 55,0% 49,3% 46,1% 55,7%
2000Q4 62,5% 52,8% 50,4% 59,8%
2001Q1 59,3% 53,2% 51,1% 59,4%
2001Q2 68,3% 60,8% 56,9% 67,1%
2001Q3 59,4% 55,1% 52,3% 64,4%
2001Q4 68,4% 57,7% 55,8% 67,2%
2002Q1 62,5% 56,6% 55,6% 61,4%
2002Q2 75,7% 67,6% 65,0% 69,5%
2002Q3 66,2% 61,2% 59,9% 65,1%
2002Q4 75,1% 63,4% 63,3% 68,8%
2003Q1 69,9% 65,1% 63,6% 67,7%
2003Q2 81,3% 74,7% 70,3% 74,3%
2003Q3 69,9% 66,6% 63,8% 69,5%
2003Q4 79,8% 71,8% 67,1% 74,3%
2004Q1 75,8% 72,7% 67,8% 72,0%
2004Q2 79,8% 75,9% 68,3% 76,3%
2004Q3 75,8% 72,7% 66,9% 74,3%
2004Q4 84,8% 77,3% 68,7% 79,6%
2005Q1 84,1% 78,1% 70,9% 78,7%
2005Q2 85,0% 80,1% 70,8% 80,7%
2005Q3 83,1% 79,2% 71,1% 81,8%
2005Q4 85,6% 79,3% 70,6% 81,3%
2006Q1 88,7% 83,7% 77,3% 82,8%
2006Q2 89,9% 85,5% 77,2% 85,2%
2006Q3 87,3% 83,9% 77,2% 85,0%
2006Q4 87,9% 84,6% 75,1% 84,9%
2007Q1 94,8% 89,0% 81,4% 88,5%
2007Q2 95,6% 90,4% 81,7% 90,9%
2007Q3 94,1% 90,4% 81,7% 90,1%
2007Q4 95,8% 88,7% 79,9% 90,1%
2008Q1 97,7% 92,0% 85,8% 93,9%
2008Q2 98,7% 93,3% 84,9% 94,2%
2008Q3 97,8% 93,3% 84,7% 94,3%
2008Q4 103,4% 94,1% 85,5% 94,9%
2009Q1 101,3% 96,2% 91,3% 93,2%
2009Q2 101,8% 98,4% 92,1% 97,9%
2009Q3 101,9% 99,3% 92,3% 98,8%
2009Q4 105,3% 100,6% 94,7% 100,4%
2010Q1 104,3% 98,8% 97,0% 100,2%
2010Q2 103,2% 98,3% 95,6% 99,7%
2010Q3 100,4% 97,0% 94,4% 99,8%
2010Q4 101,5% 94,7% 93,1% 98,7%
2011Q1 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2011Q2 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2011Q3 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2011Q4 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2012Q1* 98,4% 104,1% 106,7% 102,6%
2012Q2* 98,5% 104,2% 105,7% 103,1%
2012Q3* 98,6% 104,3% 105,2% 103,4%
2012Q4* 98,7% 104,4% 104,7% 103,3%
2013Q1* 97,0% 108,8% 111,9% 106,4%
2013Q2* 97,2% 108,9% 110,7% 106,8%
2013Q3* 97,4% 109,1% 110,0% 107,2%
2013Q4* 97,7% 109,2% 109,2% 106,8%
2014Q1* 95,8% 113,8% 117,0% 110,3%
2014Q2* 96,1% 114,1% 115,6% 110,6%
2014Q3* 96,3% 114,2% 114,8% 111,0%
2014Q4* 96,7% 114,4% 113,6% 110,3%
2015Q1* 94,8% 119,3% 122,1% 114,2%
2015Q2* 95,2% 119,5% 120,4% 114,4%
2015Q3* 95,5% 119,8% 119,5% 114,9%
2015Q4* 96,0% 119,9% 118,0% 113,8%
2016Q1* 94,0% 125,1% 127,2% 118,2%
2016Q2* 94,4% 125,4% 125,3% 118,2%
2016Q3* 94,7% 125,6% 124,3% 118,7%
2016Q4* 95,3% 125,8% 122,5% 117,3%
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Bazické indexy pro jednotlivá období [ · 100 %]
Období 1Q2011 - 4Q2011 (tučně) je bazické
Období s [*] jsou predikované hodnoty
Tabulka č. 26: Bazické indexy pro jednotlivá období (zobrazeny v %)
se zvoleným základem 2011, scénář B-ČÁST
Veřejná správa Vzdělávání Zdravotní Kulturní,
a obrana, a sociální zábavní
povinné sociální péče a rekreační
zabezpečení činnost
2000Q1 54,3% 48,4% 45,6% 53,9%
2000Q2 62,6% 55,0% 50,3% 59,4%
2000Q3 55,0% 49,3% 46,1% 55,7%
2000Q4 62,5% 52,8% 50,4% 59,8%
2001Q1 59,3% 53,2% 51,1% 59,4%
2001Q2 68,3% 60,8% 56,9% 67,1%
2001Q3 59,4% 55,1% 52,3% 64,4%
2001Q4 68,4% 57,7% 55,8% 67,2%
2002Q1 62,5% 56,6% 55,6% 61,4%
2002Q2 75,7% 67,6% 65,0% 69,5%
2002Q3 66,2% 61,2% 59,9% 65,1%
2002Q4 75,1% 63,4% 63,3% 68,8%
2003Q1 69,9% 65,1% 63,6% 67,7%
2003Q2 81,3% 74,7% 70,3% 74,3%
2003Q3 69,9% 66,6% 63,8% 69,5%
2003Q4 79,8% 71,8% 67,1% 74,3%
2004Q1 75,8% 72,7% 67,8% 72,0%
2004Q2 79,8% 75,9% 68,3% 76,3%
2004Q3 75,8% 72,7% 66,9% 74,3%
2004Q4 84,8% 77,3% 68,7% 79,6%
2005Q1 84,1% 78,1% 70,9% 78,7%
2005Q2 85,0% 80,1% 70,8% 80,7%
2005Q3 83,1% 79,2% 71,1% 81,8%
2005Q4 85,6% 79,3% 70,6% 81,3%
2006Q1 88,7% 83,7% 77,3% 82,8%
2006Q2 89,9% 85,5% 77,2% 85,2%
2006Q3 87,3% 83,9% 77,2% 85,0%
2006Q4 87,9% 84,6% 75,1% 84,9%
2007Q1 94,8% 89,0% 81,4% 88,5%
2007Q2 95,6% 90,4% 81,7% 90,9%
2007Q3 94,1% 90,4% 81,7% 90,1%
2007Q4 95,8% 88,7% 79,9% 90,1%
2008Q1 97,7% 92,0% 85,8% 93,9%
2008Q2 98,7% 93,3% 84,9% 94,2%
2008Q3 97,8% 93,3% 84,7% 94,3%
2008Q4 103,4% 94,1% 85,5% 94,9%
2009Q1 101,3% 96,2% 91,3% 93,2%
2009Q2 101,8% 98,4% 92,1% 97,9%
2009Q3 101,9% 99,3% 92,3% 98,8%
2009Q4 105,3% 100,6% 94,7% 100,4%
2010Q1 104,3% 98,8% 97,0% 100,2%
2010Q2 103,2% 98,3% 95,6% 99,7%
2010Q3 100,4% 97,0% 94,4% 99,8%
2010Q4 101,5% 94,7% 93,1% 98,7%
2011Q1 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2011Q2 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2011Q3 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2011Q4 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
2012Q1* 98,6% 104,6% 106,9% 101,0%
2012Q2* 99,0% 103,7% 106,1% 100,7%
2012Q3* 99,2% 103,0% 105,6% 100,5%
2012Q4* 99,4% 102,5% 105,0% 100,3%
2013Q1* 98,1% 106,7% 112,6% 101,2%
2013Q2* 98,6% 105,5% 111,4% 100,8%
2013Q3* 98,9% 104,4% 110,7% 100,6%
2013Q4* 99,2% 103,6% 109,8% 100,4%
2014Q1* 97,9% 107,7% 118,0% 101,3%
2014Q2* 98,4% 106,2% 116,6% 100,9%
2014Q3* 98,8% 105,1% 115,8% 100,6%
2014Q4* 99,1% 104,1% 114,6% 100,4%
2015Q1* 97,8% 108,1% 123,5% 101,3%
2015Q2* 98,3% 106,6% 121,8% 100,9%
2015Q3* 98,7% 105,4% 120,9% 100,6%
2015Q4* 99,1% 104,4% 119,3% 100,4%
2016Q1* 97,8% 108,3% 128,9% 101,3%
2016Q2* 98,3% 106,7% 127,0% 100,9%
2016Q3* 98,7% 105,5% 126,0% 100,6%
2016Q4* 99,0% 104,5% 124,0% 100,4%
Zdroj dat: ČSÚ, vlastní výpočet
Bazické indexy pro jednotlivá období [ · 100 %]
Období 1Q2011 - 4Q2011 (tučně) je bazické
Období s [*] jsou predikované hodnoty
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 11
12 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
časové řady od 1. čtvrtletí roku 2007 do
4. čtvrtletí roku 2011 byl identifikován model
SARIMA (1, 0, 0) (0, 1, 0), jehož parametry
jsou v tabulce č. 22. Diagnostické
testy modelu na 5% hladině významnosti
indikují, že nesystematická složka modelu
není autokorelovaná, je homoskedastická
a má normální rozdělení. Odhadnuté budoucí
hodnoty na období od 1. čtvrtletí
roku 2012 do 4. čtvrtletí roku 2016 jsou
zobrazeny v obrázku č. 19 (včetně dopočtených
95% intervalů stability). Výsledky se
od předchozího případu odlišují. Trend je
i v případě pesimističtějšího modelu dle
scénáře B-ČÁST očekáván rostoucí, takže
pokud budeme uvažovat do budoucna nastoupení
spíše tohoto scénáře, zaměstnanci
v odvětví kulturní, zábavní a rekreační
činnosti by rozhodně neměli jít se svým
výdělkem pod úroveň roku 2011. Výrazně
ale nad úroveň roku 2011 také nepůjdou.
Předpově nepočítá s více než 1,3% nárůstem.
Případné zvyšování výdělků, pokud by
nastalo, by bylo v řádech desetin procent.
Predikované hodnoty modelu dle scénáře
B-ČÁST pro období 1. čtvrtletí 2012 až
4. čtvrtletí 2016 z obrázku č. 19 jsou přehledně
zobrazeny v tabulce č. 23, ke které
byly dopočteny procentní přírůstky, vztažené
ke konkrétním bazickým čtvrtletím roku
2011. Tyto přírůstky zobrazuje tabulka č. 24
a je patrné, že přes zkrácení časové řady
a vypuštění nejvýznamnějšího období rostoucího
trendu je pro rok 2016 očekáván na
jednotlivá čtvrtletí nárůst oproti čtvrtletím
roku 2011 v rozsahu 0,4 %–1,3 %. Sezonně
očištěný průběh odhadnutých hodnot je následně
zobrazen v obrázku č. 20.
Shrnutí
Cílem předloženého příspěvku bylo nastínit,
jak by se vyvíjely výše průměrných
hrubých měsíčních výdělků ve vybraných
odvětvích nevýrobní sféry v České republice
v jednotlivých čtvrtletích roku 2012–2016
na základě jejich předchozího vývoje. Vzhledem
k tomu, že z ekonomického hlediska se
od roku 2013 očekává mírné oživení, významné
vybočení ze spočtených intervalů
spolehlivosti hrozí minimálně. Je to způsobeno
i tím, že předkládaný přístup je ve výpočtech
poměrně konzervativní a opatrný.
Využití stochastických modelů se jeví
jako zajímavý nástroj v předpovídání. Jakmile
bude možné porovnat tyto předpovězené
hodnoty a hodnoty skutečné, které
budou publikovány Českým statistickým
úřadem, lze očekávat, že tyto hodnoty
budou spolu silně korelovat. Pro doplnění
je uvedena tabulka č. 25, kde jsou vypočteny
bazické indexy, které ukazují, jak se
liší jednotlivá odvětví oproti čtvrtletím
roku 2011 dle modelu A-KOMPLET, a dále
tabulka č. 26, která ukazuje tytéž indexy,
ovšem vyplývající z modelu B-ČÁST. Technika,
kterou byly odhady v příspěvku
vypočteny, není vhodná k predikcím na
dlouhodobé horizonty, je čistě statistická
a využívá se maximálně na horizont n/2,
kde n je počet pozorování v uvažovaných
časových řadách. (pozn.: I takto stanovené
omezení se někdy nedoporučuje použít,
zvláště když je uvažovaná časová řada
velmi rozkolísaná. Hrozí pak velké riziko
vychýlení se z očekávaných intervalů spolehlivosti).
V případě potřeby predikce na
dlouhodobý horizont by se muselo využít
zcela jiného přístupu, který by uvažoval
i např. aditivní informace a různé druhy
informačních očekávání. Cílem příspěvku
bylo poskytnout sofistikovanou technikou
předpovědi průměrných hrubých měsíčních
výdělků jiným způsobem, než využívají
některé české instituce, zabývající se
lidskými zdroji, které si své know-how
pochopitelně tají.
Asi nejhorší budoucí vývoj je očekáván
u zaměstnanců v odvětví veřejné správy
a obrany, povinném sociálním zabezpečení.
V případě, že dojde k naplnění optimističtější
varianty, vyplývající z modelu B-ČÁST,
do konce roku 2016 budou tito zaměstnanci
pod úrovní, na které se nacházeli v roce 2011.
Zaměstnanci z odvětví kulturní, zábavní
a rekreační činnosti budou jen lehce nad
touto úrovní jednotlivých čtvrtletí roku 2011.
Světlejší budoucnost vychází jak ze scénáře
A-KOMPLET, tak ze scénáře B-ČÁST pouze
pro zaměstnance v odvětví vzdělávání a odvětví
zdravotní a sociální péče. I kdyby nastala
jen nižší varianta z modelu B-ČÁST,
zaměstnanci odvětví vzdělávání by v roce
2016 mohli být přibližně o 4,5-8,3 % nad
úrovní roku 2011, v závislosti na tom, o jaké
se jedná čtvrtletí. Zaměstnanci odvětví zdravotní
a sociální péče by se mohli nacházet
dokonce až o více než 27,0 % nad úrovní
roku 2011, bez ohledu na to, jaký scénář byl
použit. S jistotou lze tvrdit, že odvětví zdravotní
a sociální péče očekává do konce roku
2016 permanentní růst průměrných hrubých
měsíčních výdělků, z analyzovaných
odvětví české nevýrobní sféry jde o růst nej-
významnější.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu
VŠE IGA 29/2011 „Analýza stárnutí obyvatelstva
a dopad na trh práce a ekonomickou
aktivitu“.
1 SARIMA (p, d, q)(P, D, Q) je označení modelů, nesezonních
či sezonních časových řad (viz Hamilton,
1994). Význam značení: S = Seasonal - [sezonní],
AR = Auto Regressive - [autoregresní], I = Integrated
- [integrovaný], MA = Moving Averages - [klouzavé
průměry]. P, D a Q označují řád modelu
ARIMA, kde p je řád AR, d je řád nesezonní diference
a g je řád MA. P, D a Q určují řád modelu
SARIMA, kde P je parametr SAR, D je řád sezonní
diference a Q je řád SMA.
2 Diagnostické testy musí na 5% hladině významnosti
nezamítnout testovanou hypotézu o neexistenci
autokorelace, dále nezamítnout testovanou hypotézu
o neexistenci heteroskedasticity a v poslední
řadě i nezamítnout testovanou hypotézu normálního
rozdělení nesystematické složky modelu - viz
Greene, (2003).
3 Metoda X-12 ARIMA (viz Bruce a Simon, 1992) slouží
k očiš ování sezonních časových řad od sezonních
variací, aby byl lépe vystižen trend, který bývá
často sezonními variacemi zakryt. Tato metoda je
široce využívána a její algoritmus je zakomponován
téměř ve všech statistických a ekonometrických
software na trhu. Dříve se využívala metoda X-11,
z důvodu jejích nedostatků byla po roce 1992
nahrazena touto, která se využívá doposud.
Literatura:
Arlt, J., Arltová, M. (2007): Ekonomické časové řady,
Grada Publishing, 285 s.
Box G. E. P., Jenkins, G. (1970): Time series analysis:
Forecasting and control, San Francisco, HoldenDay,
375 p.
Bruce, A. G., Simon, R. J. (1992): Non-Gaussian Season
Adjustment: X-12 ARIMA Versus Robust Structural
Models, Bureau of the Census Statistical Research
Division, Statistical Research Report Series,
November 16, 1992, Seattle.
Greene, W. H. (2003): Econometric analysis (fifth edition),
Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey,
1024 p.
Hamilton, J. (1994): Time Series Analysis, Princeton
University Press, 799 p.
Kubátová, K. (2011): Tax Revenues of Post - Communist
E.U. Member Countries, Creative and Knowledge
Society, Volume 1, Number 2 / December 2011,
Versita, Warsaw, pp. 57-69.
Langhamrová, J., Bílková, D. (2011): Vývoj příjmových
rozdělení podle krajů v České republice
v letech 2002–2009 a predikce pro rok 2010. Praha
05.12.2011 - 06.12.2011. In: RELIK 2011 - Reprodukce
lidského kapitálu, vzájemné vazby a souvislosti
[CD-ROM]. Praha: VŠE, 2011, s. 1-9.
Šimpach, O., Langhamrová, J. (2012): Očekávané
trendy ve vývoji zaměstnanosti. Predikce zaměstnaných
osob ve vybraných odvětvích nevýrobní sféry.
Fórum sociální politiky, 2012, roč. 6, č. 4, s. 11-17.
Oba autoři působí na katedře demografie
Fakulty informatiky a statistiky VŠE Praha.
V Ženevě se počátkem května konala konference Potential and Limits of Social and Solidarity Economy
(Potenciál a limity sociální a solidární ekonomiky), spolupořádaná výzkumným institutem OSN
Research Institute for Social Development (UNRISD) a ILO. Při jejím zahájení generální ředitel ILO
zdůraznil, že družstva, sociální podniky a vzájemně prospěšné organizace mohou mít pozitivní vliv na
ekonomiku a přispět k vytváření důstojné práce a pracovních příležitostí, které jsou v ohrožení
v důsledku úsporných opatření přijímaných vládami v reakci na ekonomickou krizi. Tomu, co mohou
podniky a organizace sociální a solidární ekonomiky (SSE) nabídnout v oblasti důstojných a produktivních
pracovních příležitostí, je třeba hlouběji porozumět. Pozitivně mohou působit zejména v době
ekonomické krize, při řešení nezaměstnanosti mladých, v neformální ekonomice a oblasti zaměstnanosti
v zemědělských oblastech. Jen v samotné Evropě sociální a solidární ekonomika poskytuje placené
zaměstnání více než 14,5 mil. lidí, což představuje zhruba 6,5 procenta celkové evropské placené
zaměstnanosti. Může se také stát základem strategie oživení orientované na vytváření pracovních
míst, mladým lidem může poskytnout placenou práci a podporu při samostatné výdělečné činnosti.
SSE mají rovněž potenciál stát se mostem mezi neformální a formální ekonomikou. V zemědělských
oblastech hrají družstva, vzájemně prospěšné společnosti a organizace zaměřené na mikrofinancování
hlavní úlohu při snižování chudoby a podpoře sociální inkluze.
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 12
FÓRUM sociální politiky 3/2013 13
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských vz ahoch
- východiská pre verejné politiky
Kvetoslava Repková
Problematiku zlého zaobchádzania v opatrovate ských vz ahoch autorka umiestňuje do prostredia výskumu súčasných
zmien v systéme starostlivosti, osobitne dlhodobej starostlivosti o odkázané osoby a sociálno-politickej reflexie
týchto zmien. K zlému zaobchádzaniu nepristupuje ako k individuálnemu zlyhaniu opatrujúcich osôb, ale ako
k mnohodimenzionálnemu systémovému fenoménu integrujúcemu subsystémy opatrovaných a opatrujúcich osôb,
rovnako ich životného a sociálneho kontextu. Zdôvodňuje potrebu osobitného (individualizovaného) posudzovania
a uznania potrieb a práv opatrovaných i opatrujúcich osôb ako základu pre podporné opatrenia a politiky smerom
k prevencii zlého zaobchádzania. Uvádza medzinárodné rámce takýchto politík. Následne predstavuje návrh podporných
intervencií pre oblas verejných politík na prevenciu uvedeného fenoménu. V diskusii sa zameriava na vz ah
politík zameraných na individuálne potreby subjektov opatrovate ských vz ahov a tých, ktoré sú viac orientované na
opatrujúcu rodinu ako celok. Prezentuje názor o ich komplementárnej povahe.
V rámci Špeciálneho Eurobarometra
(2007) k zdravotnej a dlhodobej starostlivosti
v EÚ (Health, 2007) sa respondenti
a respondentky vyjadrovali aj k otázke, aké
je najlepšie riešenie starostlivosti o samostatne
žijúcich starších udí odkázaných na
dlhodobú starostlivos . Najčastejšie ako
prvú vo bu uvádzali riešenie, kedy staršia
osoba zostáva ži s jedným zo svojich detí.
Vyššie zastúpenie mala len druhá vo ba,
pod a ktorej by jedno z detí malo pravidelne
navštevova rodiča v jeho domácnosti
a poskytova mu potrebnú starostlivos .
Slovenskí a českí respondenti a respondentky
ešte častejšie preferovali starostlivos
poskytovanú v domácnosti die a a.
V tom istom prieskume zároveň takmer
polovica respondentov EÚ vyjadrila názor,
že zlé zaobchádzanie, zneužívanie a zanedbávanie
starších odkázaných udí je v ich
krajinách dos alebo výrazne rozšírené. Aj
ke v Čechách a na Slovensku bol tento
odhad približne o polovicu nižší, ove a
častejšie respondenti a respondentky
z našich krajín uvádzali, že je to práve
najbližšia rodina, t.j. deti, manželia a súrodenci
staršej osoby, ktorí sa na nich dopúš
ajú zlého zaobchádzania.
Prečo rodina, ktorá sa tradične chápala
ako prostredie naprogramované na pozitívne
interakcie a vz ahy (van Gaalen et al.,
2010), ako norma „dobrej starostlivosti“
(Pfau-Effinger – Rostgaard, 2011), generuje
riziko zlého zaobchádzania s jej odkázanými
členmi? Výklad poskytuje teória
medzigeneračnej ambivalencie (Lüscher –
Pillemer, 1998; Lowenstein, 2007; van Gallen
et al., 2010), ktorou sa vysvet uje prítomnos
mixu pozitívnych a negatívnych
interakcií, psychologických a sociologických
kontradikcií a dilem, ktoré tieto vz ahy
sprevádzajú a ktoré môžu vies k prejavom
zlého zaobchádzania, najmä v situáciách
intenzívneho opatrovania v rodine.1
Na psychologické aspekty ambivalencie
v kontexte meniacich sa podmienok zabezpečovania
starostlivosti poukazuje napr.
B. Pfau-Effinger, T. Rostgaard (2011:17-18):
„...starostlivos motivovaná niečím, čo
možno nazva ako povinný altruizmus,
obsahuje ove a viac emócií ako len lásku.
Preto netrvalo dlho, a začali sa študova
negatívne skúsenosti spojené so starostlivos
ou, ako napríklad násilie“. Okrem psychologických
sú podstatné aj sociologické
ambivalencie, ktorých zdroje vychádzajú
zo stále viac inkompatibilných normatívnych
očakávaní spoločnosti od opatrujúcich
členov rodiny rovnocenne sa angažova
v rozličných spoločenských rolách
(v zamestnaní i starostlivosti o odkázaných
blízkych). F. Hoffmann, R. Rodrigues (2010)
v tejto súvislosti hovoria o kontradiktórnych
sociálno-politických cie och, kedy sa
na jednej strane podporuje zvýšenie
zamestnanosti dospelej populácie, zároveň
je vo verejnom záujme podporova
zabezpečovanie starostlivosti o odkázané
osoby dospelými členmi rodiny v ich prirodzenom
domácom prostredí.
Ak vychádzame z uznania nadindividuálnej
povahy zlého zaobchádzania v opatrovate
ských vz ahoch, potom je na mieste
otázka, ako by mali by dizajnované
verejné politiky zamerané na jeho prevenciu.
V článku sa pokúsime načrtnú odpove
, resp. uvažova o jej alternatívach.
Pojem zlé zaobchádzanie a súvisiace
pojmy
Na základe štúdia dostupnej literatúry
zaoberajúcej sa problematikou zlého zaobchádzania
môžeme v súčasnosti identifikova
dve výrazné charakteristiky jej odbornej
komunikácie, ktoré sa následne premietajú
aj do príslušnej terminológie. Prvou je
spájanie zlého zaobchádzania s opatrovate
skými vz ahmi formujúcimi sa v procese
dlhodobej starostlivosti, jeho kontextualizovanie
primárne do situácie, kedy je
nejaká osoba z dôvodu funkčných, prevažne
chronických porúch odkázaná na pomoc
inej osoby pri zabezpečovaní bežných
denných a inštrumentálnych činností. Druhou
charakteristikou je vz ahovanie zlého
zaobchádzania zo strany neformálne i formálne
opatrujúcich osôb a inštitúcií primárne
k starším u om.2
Stále intenzívnejšie
sa preto používa spojenie „zlé zaobchádzanie
so staršími u mi“ (angl. elder maltreatment/poor
treatment; Sethi, 2011:1), či ešte
špecifickejšie „zlé zaobchádzanie s odkázanými
staršími u mi“ (angl. maltreatment
of dependent elderly people; Health,
2007:107). T. Tošnerová (2002:12-16) ho
vymedzuje ako situáciu, ke „... osoba
starší 60-ti let, nebo celkově oslabená postupujícím
věkem či tělesným nebo psychickým
postižením, je vystavena některému
z dále uvedených působení: (1) tělesné
týrání, (2) materiální/finanční zneužívání,
(3) zanedbávání druhou osobou, (4) vlastní
zanedbávání péče o sebe sama, (5) emocionální
týrání, a (6) jiné známky zneužívání
či týrání člena rodiny“. D. Sethi et al.
(2011:1) v rámci Európskej správy o prevencii
zlého zaobchádzania so staršími
u mi, ktorú vydal v roku 2011 Regionálny
úrad Svetovej zdravotníckej organizácie,
vymedzujú zlé zaobchádzanie so staršími
u mi (identifikovanými ako 60-ročnými
a staršími), ako „... jednorazový alebo opakovaný
akt alebo nedostatok vhodnej akcie
spôsobujúcej staršiemu človeku ujmu
alebo trápenie; objavuje sa v rámci akéhoko
vek vz ahu, v ktorom sa očakáva dôvera“.
Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských
vz ahoch sa samozrejme viaže aj na starostlivos
o osoby so zdravotným postihnutím,
bez oh adu na ich vek.3
Zlé zaobchádzanie v opatrovate
ských vz ahoch – sekundárna
výskumná analýza
Ako uvádzajú D. Sethi et al. (2011:3):
„Zlé zaobchádzanie so staršími u mi je
pervazívny problém postihujúci všetky
spoločnosti a krajiny“, napriek tomu sa
mu venuje málo systematickej výskumnej
práce a rutinne poskytované informácie
(zdroje) sú skôr ojedinelé. Zároveň však
pripomínajú, že vyšší vek negeneruje riziko
zlého zaobchádzania zo strany iných
osôb automaticky. Kým u staršej populácie
všeobecne predstavuje len necelé 3 %,
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 13
14 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
v prípade, že ide o osoby vo vysokom rozsahu
odkázanosti na pomoc inej osoby, sa
prevalencia zvyšuje až na 25 %. Preto je
naliehavá potreba venova sa otázkam
zlého zaobchádzania primárne v kontexte
dlhodobej starostlivosti a opatrovate ských
vz ahov, a to ako v rodinnom, tak
v mimorodinnom prostredí (napr. v rámci
rezidenčných služieb), či v rámci kombinácie
formálneho a neformálneho opatrovania.
Z dôvodov uvedených vyššie sa však
budeme v alšom texte venova najmä
zlému zaobchádzaniu súvisiacemu so starostlivos
ou poskytovanou v rodinnom
prostredí.
V súčasnosti absentujú reprezentatívne
kvantitatívne výskumy zamerané na výskyt
zlého zaobchádzania v opatrovate ských
vz ahoch priamo v rodinách, kde sa dlhodobá
starostlivos poskytuje. Tie, ktoré sú
k dispozícii, majú skôr povahu mienky
a postojov verejnosti k tejto otázke a odhadu
jej rozšírenosti v spoločnosti. Vo výskumoch
R. Bednárika v rokoch 1999 a 2004
takmer 31 % respondentov/tiek uviedlo, že
pozná prípady ubližovania starším osobám.
Najčastejšie šlo voči nim o egoizmus a vnímanie
ako zá aže pre ostatných (vyše 16 %),
ubližovanie spojené s neschopnos ou rodiny
zvláda starostlivos o staršieho človeka
(16 %), či o snahu získa jeho byt, dom
a majetok (takmer 14 %). Poci ovanie neúcty
a ahostajnosti prichádzalo najčastejšie
od mladých udí (vyše 30 %), potom od pracovníkov/čok
inštitúcií a úradov (takmer 24 %)
či zdravotníckych zariadení (17 %). Zo strany
rodiny bolo takéto správanie odhadované
najmenej často (necelých 5 %). Výsledky
sa v priebehu porovnávaných rokov výraznejšie
nemenili (Bednárik, 2004).
K pomerne odlišným zisteniam dospel
Špeciálny Eurobarometer k Zdravotnej
a dlhodobej starostlivosti v EÚ (Health,
2007),4
najmä ak ide o otázku nosite ov
zlého zaobchádzania. Respondenti a respondentky
v ňom vyjadrovali svoj názor na
rozšírenos zlého zaobchádzania s odkázanými
staršími u mi v ich krajine (QA30)
a na osoby, ktoré sú najčastejšie jeho nosite
mi (QA32). Priemerne 47 % respondentov
EÚ uviedlo, že zlé zaobchádzanie, zneužívanie
a zanedbávanie starších odkázaných
udí je v ich krajinách dos alebo výrazne
rozšírené. Pomerne vyrovnane šlo o vytváranie
zlých životných podmienok (70 %),
nedostatočnú pozornos pri uspokojovaní
ich telesných potrieb (67 %), zneužívanie
majetku staršej odkázanej osoby (67 %),
zhoršovanie zdravotného stavu z dôvodu
neadekvátnej starostlivosti (66 %) či o psychické
zneužívanie (64 %). Telesné zneužívanie
uvádzala približne polovica respondentov/tiek
(52 %). Len v necelej tretine prípadov
šlo o sexuálne zneužívanie (31 %).
V našich krajinách vyjadrilo názor, že zlé
zaobchádzanie so staršími u mi je dos
alebo výrazne rozšírené, podstatne menej
respondentov/tiek (ČR: 27 %, SR: 20 %). Na
strane druhej ove a častejšie pripúš ali
výskyt zlého zaobchádzania zo strany najbližšej
rodiny, t.j. detí, manželov a súrodencov
staršej osoby (SR: 55 %, ČR: 53 %
v porovnaní s EÚ priemerom 36 %). Naopak,
výrazne menej, v porovnaní s európskym
priemerom (rámcovo o 20 %), pripúš
ali ako nosite ov zlého zaobchádzania
zamestnancov a zamestnankyne profesionálnej
sféry angažujúcich sa v domácej,
rezidenčnej a nemocničnej starostlivosti.
V tabu ke č. 1 sumarizujeme zistenia o tom,
aké skupiny udí boli najčastejšími nosite mi
zlého zaobchádzania so staršími odkázanými
osobami.
K podobným zisteniam dospel vo svojom
ostatnom prieskume zameranom na
zneužívanie a týranie starších udí aj
P. Guráň (2012). Takmer 20 % respondentov/tiek
jeho prieskumu malo zo svojho
okolia, niekedy aj na základe vlastnej skúsenosti,
vedomos o zneužívaní v rodinách,
v porovnaní s 12 % v zariadeniach sociálnej
starostlivosti. Najčastejšou formou zlého
zaobchádzania so staršími osobami v rodinách
bolo pritom fyzické násilie (krik, bitka,
necitlivé dotýkanie), potom psychické násilie
(vyhrážky, zastrašovanie, snaha o izoláciu)
či finančné zneužívanie (odobratie
dôchodku, nátlak na prepis majetku). Najohrozenejšou
skupinou bola pod a výsledkov
prieskumu skupina sedemdesiatnikov.
Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských
vz ahoch sa v odbornej literatúre kontextualizuje
aj cez negatívne dopady intenzívneho
opatrovania, teda cez perspektívu
opatrujúcich osôb. V rámci palety negatívnych
skúseností opatrujúcich osôb sa
uvádza vysoké riziko vyhorenia, sociálna
izolácia až vylúčenie či negatívne ekonomické
a psychické súvislosti s jasnou evidenciou
v bio-markeroch dĺžky dožitia
a zdravia (FUTURAGE, 2011; Kroutilová
Nováková – Jandzíková, 2012). Zdravotné
i mimo-zdravotné negatívne účinky potvrdili
vo svojom kvalitatívnom výskume aj
B. Bodnárová, K. Šelestiaková (2011). Autorky
uvádzajú obmedzenie pracovných aktivít,
redukciu času stráveného s ostatnou
rodinou či redukciu alebo úplnú elimináciu
spoločenského života. Pod a D. Sethi et al.
(2011) výlučné spoliehanie sa v opatrovaní
na rodinu vedie k nezvratným následkom
na neformálne opatrujúcich osobách a kvalite
ich života vo forme:
l stresu (rastúci čas strávený starostlivosou,
viac domácej práce, poruchy spánku,
emocionálny dopad, izolácia a osamelos
),
l slabších príležitostí pre zamestnanie
(redukovanie práce alebo jej úplne zane-
chanie),5
l rastúce požiadavky na deti (u chlapcov
očakávanie skoršieho vstupu na trh
práce, u dievčat zvýšená účas na domácich
prácach a starostlivosti o odkázaného
člena rodiny),
l s ažovanie situácie starnutím opatrovaných
osôb (ako opatrované osoby starnú,
môže by pre opatrujúcich členov
rodiny stále ažšie poskytova im potrebnú
opateru).
Vo výskume R. Joy (2011) až 69 % respondentov/tiek
označilo intenzívnu opateru
za primárny zdroj ich stresu a pod a viac
ako štvrtiny sa opatrovanie negatívne
dotýka rodinných vz ahov. Na nepriaznivý
účinok systematického opatrovania smerom
k postupnému narúšaniu podporných
sociálnych vz ahov a vz ahov s členmi širšej
rodiny poukazuje vo svojej práci aj
R. Bužgová (2010). V rámci vz ahovej dimenzie
opatrovania zdôrazňuje K. Pillemer
(in Lüscher, Pillemer, 1998) prítomnos
vysokej miery vzájomnej závislosti oboch
strán. Nejde len o odkázanos starších
osôb na pomoc v bežnom živote, ale aj
o závislos opatrujúcich detí, ktoré majú
často z dôvodu potreby zabezpečenia
bývania či finančnej podpory rodičov problém
osamostatni sa a založi si vlastný
nezávislý život.
V našich kvalitatívnych výskumoch v rokoch
2009–2011 (Repková, 2011) zameraných
na životnú situáciu opatrujúcich členov
rodiny sme sa osobitne venovali aj
problematike zlého zaobchádzania. V prvej
časti výskumu z roku 2009 sa intenzívne
opatrujúce osoby len zdržanlivo vyjadrovali
k tejto otázke, ak mohli, radšej sa jej
vyhli všeobecným konštatovaním, že občasné
kritické situácie (napr. ke bolo
treba zvýši hlas) boli zvládnute né. Na
druhej strane, otvorene hovorili o nepriaznivom
dopade opatrovania najčastejšie na
ich prácu a profesionálnu kariéru, rovnako
ako na sféru súkromného života a koníčkov
(Hromková, 2011, hovorí o „vzdaní sa
vlastného života“). Najmenej často pripúšTabu
ka č. 1: Nositelia zlého zaobchádzania so staršími odkázanými u mi (v %)
Nositelia Priemer EÚ ČR SR
Deti staršej osoby 23 38 32
Manžel alebo partner staršej osoby 8 10 13
Súrodenci staršej osoby 5 5 10
Spolu 36 53 55
Známi 11 8 16
Spolu 11 8 16
Opatrovatelia/ ky v domácnosti staršej osoby 30 17 20
Zamestnanci/kyne v rezidenčnej starostlivosti 32 22 21
Zamestnanci/kyne nemocnice 11 12 12
Spolu 73 51 53
Zdroj: Špeciálny Eurobarometer (Health, 2007)
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 14
FÓRUM sociální politiky 3/2013 15
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
ali negatívne účinky na vlastné zdravie.
V následnom výskume na prelome rokov
2010/2011 boli v rámci pološtrukturovaných
rozhovorov dotazované respondentky
k problematike zlého zaobchádzania
otvorenejšie. Často ho popisovali v kontexte
pocitov vlastného zlyhania, ktoré sa
však takmer výlučne spájalo so situáciami
nevyspytate ného, nepredvídate ného správania
opatrovaných členov rodiny a ich
vlastnej vyčerpanosti.
„ To sú také situácie, že ja som úplne
zúrila ... ja som vrieskala, ja som kričala, ja
som bola hysterická. Ja som nebola nejaká
ideálna opatrovate ka, ako to napokon...
lebo to je život“. (respondentka Irena)
„...ke je ten človek, akoko vek hlbokú
lásku má, akéko vek odhodlanie, to sústavné
dráždenie tým, že najmä tam, kde je
mentálny defekt, tak ten jedinec svojím
správaním dráždi. A tam ve mi, ve mi na
tenkom ade človek chodí a ve mi sa treba
kontrolova . Nedarilo sa mi vždy, určite ...
ani nie je čudo, že skutočne aj starí udia sa
stanú obe ami týrania, lebo možno niektoré
deti a rodinní príslušníci nepochopia, že
toto nejde agresivitou...“. (respondentka
Eva)
Otvorene sa dotýkali aj ostatných aspektov
intenzívnej starostlivosti. Vz ahovú dimenziu
neviazali len na svoj vz ah k opatrovanej
osobe, ale na celkové vz ahy v rodine
a ich zmeny vyvolané situáciou odkázanosti
na opateru a jej zabezpečovania. Za
problematické označili nezdie anie záväzkov
opatrovania v širšej rodine, nedocenenie
starostlivosti zo strany ostatných členov
rodiny či nevyhnutnos opatrovanej
osoby prihliada na potreby všetkých členov
rodiny rovnomerne. Zmieňovali aj závažné
ekonomické dopady na svoj (rodinný)
rozpočet kombinované len s epizodickou
verejnou podporou.
„...ale som padla na kolená a úplne som
sa finančne viac ako poddimenzovala, pretože
považujem takéto postihnutie člena
rodiny, že to je ako hora neš astia... už som
chudobnela a chudobnela...
...tie tortúry okolo zdravotníctva, okolo
sociálnych vecí... to jeden nemôže by aj
intenzívnym opatrovate om, lebo dostane
sa sám do konfliktov... čo som nemusela,
to som nežiadala...“ (respondentka Eva)
Zistené poznatky sme popísali ako dvojitý
fenomén privatizácie záväzkov opatrovania,
kedy si rodina „privlastňuje“ tieto
záväzky vo vz ahu k verejným autoritám,
zároveň opatrujúca osoba si ich privlastňuje
vo vz ahu k ostatným členom rodiny,
čo jej spôsobuje dvojitú zá až a znižuje
vlastné šance v živote. Okrem toho sme na
základe výsledkov upozornili na syndróm
naučenej bezmocnosti, ktorý sa u neformálne
opatrujúcich členov rodiny prejavil
vo forme podceňovania zdravotných rizík
systematického a intenzívneho opatrovania,
rovnako odmietaním alebo rezignovaním
na možnú pomoc zvonku.
Vo svetle našich záverov o privatizácii
záväzkov opatrovania interpretujeme aj
výsledky zis ovania preferencií foriem
verejnej pomoci zameranej na prevenciu
zlého zaobchádzania v opatrovate ských
vz ahoch. Pod a Špeciálneho Eurobarometra
(Health, 2007) by to malo by predovšetkým
lepšie odmeňovanie tých neformálne
opatrujúcich osôb, ktoré pre
opatrovanie musia redukova alebo zanecha
prácu (ČR - 35 %, SR - 39 %). Vo výrazne
nižšej miere bola uplatňovaná požiadavka
lepšie trénova formálne i neformálne
opatrujúce osoby pre kvalitný výkon
opatrovania (ČR - 11 %, SR - 17 %). Prakticky
rovnaké zistenia priniesol aj najnovší
Eurobarometer k otázkam aktívneho starnutia
(Active, 2012).6
Pod a jeho výsledkov
by mali vlády v ČR a SR pomáha neformálne
opatrujúcim osobám predovšetkým
primeranou odmenou za starostlivos
(ČR - 57 %, SR - 65 %) či možnos ou dočasne
odís z práce s právom následne sa vráti
(ČR - 42 %, SR - 45 %). Ostatné formy
pomoci boli zastúpené výrazne nižšie, vrátane
získania primeraného tréningu pre vykonávanie
opatrovania (ČR - 8 %, SR - 16 %).
Zo stručného prierezu vybraných výskumných
zistení vyvodzujeme predbežne
nieko ko sumarizujúcich poznatkov. Prvým
je prevažne sprostredkovaná informácia
o prevalencii zlého zaobchádzania s odkázanými
osobami v „opatrujúcich rodinách“.
Prakticky v žiadnom z výskumov
neboli dotazované priamo opatrované osoby
(tradične chápané ako obete zlého
zaobchádzania), ale osoby rozličných
vekových kategórií, ktoré uvádzali svoj
postoj (stanovisko, odhad) k rozšírenosti
tohto fenoménu voči opatrovaným osobám
vo svojej krajine. Ďalším je poznatok
o stále intenzívnejšom záujme komplexne
pochopi a popísa dôvody (podmienenos
) zlého zaobchádzania v domácom
prostredí zo strany blízkych opatrujúcich
osôb ako základu pre dizajnovanie verejných
podporných politík. Poznatky smerujú
k vymedzeniu zlého zaobchádzania
ako systémového fenoménu, ktorý zasahuje
ako stránku opatrovaných, tak opatrujúcich
osôb fungujúcich v určitých konkrétnych
životných a sociálnych podmien-
kach.
Zlé zaobchádzanie v opatrovate
ských vz ahoch ako systémový
fenomén
Pre účely vymedzenia zlého zaobchádzania
ako systémového fenoménu využijeme
prístup D. Sethi et al. (2011), ktorí na
základe odbornej európskej literatúry
identifikovali určité faktory, ktoré významne
zvyšujú riziko zlého zaobchádzania so
staršími u mi. Autorský tím ich usporiadal
na piatich úrovniach, ako ich znázorňuje
tabu ka č. 2.
Systémové h adisko zlého zaobchádzania
vychádza z premisy, že jeho príčiny
môžu v rodinnom prostredí prameni zo
všetkých úrovní: môže ho provokova
vyzývavé správanie na strane staršej či
inej odkázanej osoby; rovnako dlhodobý
stres opatrujúcej osoby spôsobený intenzívnym
opatrovaním bez podpory; významnú
úlohu môže zohráva vzájomná závislos
opatrovanej a opatrujúcej osoby; rovnako
chýbanie podpory opatrujúcich rodín
z komunitnej či národnej úrovne; často
môže prispieva aj tolerovaná kultúra násilia
a ochrana rodiny zvnútra pred pripúš aním
si zlého zaobchádzania v opatrovate ských
vz ahoch.7
Ako uvádzajú D. Sethi et
al. (2011:29), „...žiaden jednotlivý faktor
nevysvetlí, prečo sa niektorí udia správajú
voči iným násilnícky alebo prečo je zlé
zaobchádzanie so staršími u mi v niektorých
komunitách rozšírenejšie ako v iných.
Zlé zaobchádzanie je výsledok komplexnej
interakcie individuálnych, vz ahových, sociálnych,
kultúrnych a environmentálnych
faktorov“. Systémový prístup k problematike
zlého zaobchádzania a jeho prevencie
je potom založený na identifikovaní,
Tabu ka č. 2: Rizikové faktory zlého zaobchádzania so staršími u mi
Úroveň
Individuálna (obe )
Individuálna (násilník)
Vz ahová
Komunitná
Spoločenská
Hlavné rizikové faktory
Žena; staršia ako 74 rokov; ažký stupeň telesného alebo mentálneho
postihnutia a závislosti z dôvodu demencie, Alzheimerovej
choroby; prítomnos depresie; agresívne a vyzývavé
správanie
Muž v prípade telesného zneužívania, žena v prípade zanedbávania;
stav depresie; alkoholizmus alebo zneužívanie
iných drog; hostilita a agresia; finančné problémy; stres a vyhorenie
z opatrovania
Finančná závislos na obeti; emocionálna a bytová závislos
na obeti; medzigeneračný prenos násilia; dlhodobé problémy
vo vz ahoch; pozícia die a a alebo partnera; spoločné bývanie
Sociálna izolácia obete i násilníka; nedostatok sociálnej podpory
Diskriminácia založená na veku - ageizmus; iné formy diskriminácie
- sexizmus a rasizmus; sociálne a ekonomické faktory;
tolerovaná kultúra násilia
Zdroj: D. Sethi et al. (2011:30)
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 15
16 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
poznávaní, popisovaní, analyzovaní a následnom
ovplyvňovaní subsystémov opatrovanej
i opatrujúcej osoby; integruje
v sebe subsystémy individuálnych obetí
a násilníkov, spolupôsobiacich v subsystémoch
vzájomných opatrovate ských vz ahov,
komunitných vz ahov a celkových
spoločenských noriem, politík, hodnôt
a tradícií (vo ne pod a Sethi et al, 2011).
Vychádza z novej paradigmy starostlivosti
ponímanej ako sociálne právo opatrovaných
i opatrujúcich osôb presadzované cez
systém verejných politík a občianskych iniciatív
na rozličných úrovniach. Pod a
Z. Uhde (2009:15) „...je tedy třeba uvažovat
o péči nikoli pouze jako o právu každého
jedince na zajištení péče, které je v současné
době formálně uznáváno, avšak
reálně není vždy naplňováno, ale rovnež
jako o společenském závazku, z něhož vyplývá
právo na podmínky péče poskytovat“.
V súlade s takýmto prístupom sa zlé
zaobchádzanie v opatrovate ských vz ahoch
neinterpretuje primárne ako individuálne
zlyhanie subjektov týchto vz ahov
(opatrovanej alebo opatrujúcej osoby), ale
ako dôsledok dlhodobejšej nerovnováhy
v celom systéme podmienenej zlyhávaním
vonkajších podmienok opatrovania a sta-
rostlivosti.
Na základe dostupnej odbornej literatúry
možno v súčasnosti identifikova dva
smery (prístupy) k odstraňovaniu takejto
nerovnováhy. Prvý, ktorý pracovne nazývame
ako individualistický, stavia na uznaní
a rešpektovaní dištinktívnych (osobitných,
individualizovaných) práv, potrieb,
predstáv a preferencií subjektov opatrovate
ských vz ahov (opatrovaných i opatrujúcich
osôb), ktoré nemusia by vždy súladné.
(Triantafillou, 2010; Pfau-Effinger - Rostgaard,
2011) Pod a D. Sethi et al. (2011)
možno „vzájomné oddelenie“ práv a potrieb
neformálne opatrujúcich a opatrovaných
osôb, h adanie rovnováhy medzi nimi tak,
aby každá strana mala právo na nezávislos
, dôstojnos a kvalitu života, považova
za jednu z ciest znižovania rizika zlého
zaobchádzania v opatrovate ských vz ahoch.
Pripúš ajú dokonca, že takéto oddelenie
je niekedy potrebné aj za cenu, že
politická podpora potrieb opatrujúcich
osôb môže „súperi “ s požiadavkami
odkázaných osôb na podporu ich nezávislého
života a participácie. Súhlasíme
s názorom B. Pfau-Effinger, T. Rostgaard
(2011:125), že: „...žiaden člen rodiny nemôže
by zvonku zaviazaný povinnos ou
stara sa o staršieho príbuzného; ak sa
však pre to rozhodne, má ma na základe
požiadania k dispozícii formálne služby,
ktoré mu/jej v tom pomôžu“. Pod a zástancov
tohto smeru pomáhajú dištinktívne
politiky a opatrenia pre obe strany opatrovate
ských vz ahov navodzova v rodinách
rovnováhu a minimalizova riziká zlého
zaobchádzania. Navyše, majú v sebe zakomponovaný
prvok zmiešaných riešení
smerom k spolupráci medzi neformálne
opatrujúcimi osobami, formálnymi službami
a dobrovo níckou zložkou (FUTURAGE,
2011; Repková, 2012), rešpektujúc pritom
zdroje, ktoré opatrujúce osoby potrebujú
k opatrovaniu v jednotlivých fázach svojho
životného cyklu (Tang, 2006).
Druhý prístup by sme mohli pracovne
nazva ako prístup orientovaný na rodinu.
Základnou jednotkou verejnej podpory je
v ňom rodina ako celok. Reprezentuje ho
skupina odborníkov a odborníčok projektu
FAMILYPLATFORM (2009–2010)8
zameraného
na výskum rodiny a rodinnej politiky.
V projekte a jeho odborných výstupoch
boli kriticky reflektované trendy individualizácie
v rámci rodinných vz ahov. Pod a
autorského kolektívu takýto prístup vedie
k sociálnej individualizácii a k znižovaniu
rodinnej kohézie. Vyjadril obavy, že zvyšovaním
práva na individualizované vo by,
individualizované právne nároky členov
rodiny v jednotlivých oblastiach sociálnej
ochrany, môžu udia zača stráca väzby ku
svojej rodine alebo ku komunite (miestnej,
etnickej, náboženskej) a budú ma potrebu
h ada nezávislé spôsoby osobnostného
naplnenia. Opakovane vyzýval k návratu
k silným rodinným väzbám, ktoré sa považujú
za ve mi dôležité pre život každého
individuálneho jednotlivca (Liedekerke,
Bergeyck, 2010). K uplatneniu oboch prístupov
sa vrátime v rámci diskusie.
Prevencia zlého zaobchádzania
v opatrovate ských vz ahoch podporné
medzinárodné doku-
menty
Východiskovým dokumentom zameraným
na prevenciu (ochranu) zlého zaobchádzania
v opatrovate ských vz ahoch je
OSN Dohovor o právach osôb so zdravotným
postihnutím (2006). Pod a čl. 16 Dohovoru
„...zmluvné strany prijmú všetky
príslušné opatrenia, aby zabránili všetkým
formám vykoris ovania, násilia a zneužívania
tým, že okrem iného zabezpečia primerané
formy pomoci a podpory osobám so
zdravotným postihnutím a pre ich rodiny
a opatrovate ov zoh adňujúce ich pohlavie
a vek...“. Bližšiu špecifikáciu požiadaviek
na podporné politiky následne vymedzujú
vybrané udsko-právne charty.
Prvou je Európska charta pre rodinných
opatrovate ov/ ky (European Charter for
Family Carers; alej len „ECHRO“), ktorá
implementuje výsledky projektu „Assistance
to Family carers“ realizovaného v rokoch
2005–2006 vybranými členskými organizáciami
COFACE-Handicap. Text ECHRO
(2009) vychádza z poznania, že odpove
verejných politík na otázku závislosti udí
na pomoci iných z dôvodu zdravotného
postihnutia, choroby, veku, úrazu, at . je
v súčasnosti vo väčšine európskych krajín
neadekvátna alebo úplne chýba. Tento
nedostatok sa potom nahrádza starostlivos
ou známych a rodiny, prevažne žien,
ktorá by však nemala nahrádza úlohy štátnych
a iných verejných autorít. K účovou
tézou je preto uznanie významu podpory
rodinných opatrovate ov a opatrovateliek,
pomocou ktorej je možné udrža a/alebo
zlepši kvalitu života tak odkázaných
osôb, ako aj tých, ktorí im poskytujú starostlivos
. ECHRO je systematizovaná do
10 hlavných článkov. Okrem operacionalizácie
pojmu „rodinný opatrovate / ka“
(family carer; alej len „RO“) vymedzuje
otázky:
l Výberu RO (ide o právo opatrovanej
osoby vybra si niekoho z okruhu blízkych
k opatrovaniu, rovnako ako právo
blízkej osoby zvoli si, či chce zastáva
opatrovate skú rolu).
l Verejnej solidarity (verejné autority sa
nemôžu vzda povinností v oblasti opatrovania,
a to ako vo vz ahu k RO, tak vo
vz ahu k opatrovaným osobám).
l Rodinnej solidarity (ide o komplementaritu
rodinnej a verejnej solidarity).
l Statusu RO v oblasti zdravotných systémov
a starostlivosti.
l Oficiálneho uznania statusu RO (v oblasti
zamestnaneckých vz ahov, prístupu
k službám, v oblasti dôchodkových nárokov
a validizácie skúseností získaných
opatrovaním).
l Kvality života (uznanie autonómnosti
a nezávislosti opatrovaných aj opatrujúcich
osôb smerom k nárokom na podporné
opatrenia verejných politík).
l Práva na oddych pre RO.
l Práva na informácie a tréning (pre kvalitnejšie
vykonávanie roly RO).
l Hodnotenia potrieb (uznanie autonómie
a nezávislosti potrieb opatrovaných aj
opatrujúcich osôb, ich schopnosti vyjadri
ich a uplatni voči verejným politikám).
Aj ke by názov dokumentu indikoval,
že sa bude jednosmerne zameriava na
práva rodinne opatrujúcich osôb, rovnovážne
systemizuje práva oboch subjektov
opatrovate ských vz ahov v záujme preventova
zlé zaobchádzanie ako s opatrovanými,
tak s opatrujúcimi osobami.
Novším dokumentom je Európska charta
práv a zodpovedností starších udí
odkázaných na dlhodobú starostlivos
a pomoc (European Charter of the rights
and responsibilities of older people in
need of long-term care and assistance,
alej len „ECHPZS “). ECHPZS bola publikovaná
v júni 2010 za podpory európskeho
programu DAPHNE III explicitne zameraného
na prevenciu a boj s násilím páchaným
na de och, mladých u och a ženách
a na ochranu obetí a skupín v riziku násilia.
Dokument vychádza z neodňate ného
práva každého človeka na dôstojnos , pričom
vek alebo odkázanos na pomoc inej
osoby sa nemôžu sta dôvodom pre jej
odopretie. U starších osôb odkázaných na
pomoc inej osoby ECHPZS upravuje sériu
práv:
l Právo na dôstojnos , telesný a duševný
blahobyt, slobodu a zabezpečenie.
l Právo na sebaurčenie.
l Právo na súkromie.
l Právo na vysoko kvalitnú a na mieru šitú
starostlivos .
l Právo na individualizované informácie,
poradenstvo a informovaný súhlas.
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 16
FÓRUM sociální politiky 3/2013 17
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
l Právo na kontinuitnú komunikáciu,
účas v spoločnosti a kultúrne aktivity.
l Právo na slobodu vyjadrovania a svedomia:
viery, kultúry a náboženstva.
l Právo na paliatívnu starostlivos a podporu,
rešpekt a dôstojnos pri zomieraní
a v smrti.
Článok 9 ECHPZS pod názvom „Právo
na zmenu/náhradu“ oprávňuje odkázané
staršie osoby odoprie starostlivos v prípade,
že sa cítia zneužívané, alebo ke sa
s nimi inak zle zaobchádza, a to ako v rámci
rodinnej, tak rezidenčnej starostlivosti.
Dáva im alej právo očakáva , že profesionálni
pracovníci a pracovníčky budú trénovaní
k rozpoznávaniu príznakov zlého zaobchádzania
a že budú vedie účinne kona
smerom k jeho budúcemu zabráneniu;
právo by informovaní, akými spôsobmi
a kde možno ohlási zneužívanie, bez
akýchko vek negatívnych dopadov na vlastnú
osobu; rovnako sa ustanovuje právo na
zaobchádzanie, ktoré pomôže starším
u om plne sa zotavi z fyzickej alebo psychickej
traumy vyplývajúcej zo zneužívania
alebo zlého zaobchádzania. Právna ochrana
opatrujúcich osôb je v dokumente implicitne
zakomponovaná do článku 10 vo forme
vymedzených „Zodpovedností/Povinností
starších udí“. Ustanovuje sa ich povinnos
rešpektova práva a potreby ostatných udí
komunity, v ktorej žijú; práva neformálne
opatrujúcich osôb a profesionálnych pracovníkov,
ktorí by rovnako nemali by
v rámci opatrovate ských vz ahov zneužívaní.
Záverečným ustanovením je zodpovednos
starších udí informova relevantné
autority a tých, ktorí sú s nimi v kontakte,
o situáciách zneužívania, zlého zaobchádzania
alebo zanedbávania, ktoré sami zažívajú,
alebo ktorých sú svedkami.
Návrh preventívnych opatrení
Na základe vlastnej výskumnej činnosti
a opierajúc sa o charakter uvedených
medzinárodných odporúčaní sme na inom
mieste (Repková, 2011) spracovali návrh
intervenčných sociálno-politických nástrojov,
ktoré by mohli napomôc zlepšova
pozíciu jednotlivých aktérov opatrovate ských
vz ahov a tým v nich preventova zlé
zaobchádzanie. Inšpirovali sme sa ekologickým
modelom, ktorý pre oblas zlého
zaobchádzania v opatrovate ských vz ahoch
formulovali D. Sethi et al. (2011:5):
„Ekologický model je užitočný pre uznanie
rizík a je hodnotný pre pochopenie typov
programov, ktoré musia zasahova rozličné
úrovne“. Pri stanovovaní jednotlivých
intervenčných programov sa vychádza
z kombinácie všeobecných a špecifických
rizík spájaných s intenzívnym opatrovaním
zabezpečovaným primárne neformálnou
cestou (členmi rodiny). Rešpektujú sa pritom
špecifické potreby opatrovaných i opatrujúcich
osôb ako osobitných cie ových skupín
podporných politík (intervencií, programov),
a to aj v prípade, že niektoré podporné
nástroje môžu fungova ako podporné
voči obom.
Diskusia a záver
Identifikované riziká a im zodpovedajúce
navrhované opatrenia (intervenčné
nástroje) sú samozrejme len indikatívne.
Vždy ich treba vz ahova k národným, regionálnym
a miestnym politikám, okolnostiam
a tradíciám v konkrétnej komunite, rodine,
či vo vz ahu k preferenciám konkrétnej
opatrovanej a opatrujúcej osoby. Podoba
a intenzita intervenčných nástrojov bude
záleža od množstva faktorov na všetkých
uvedených úrovniach. Za každých okolností
je však k účovým princípom rešpekt
k rôznorodosti individuálnych skúseností,
postojov a preferencií členov rodín s opatrovanou
osobou, nevylučujúc ani také,
kedy sa intenzívne opatrovanie nevníma
ako žiaden problém, či potenciálne riziko
v oblasti zlého zaobchádzania (čo opakovane
potvrdila aj naša výskumná práca).
Pri takomto prístupe zastávame názor,
že individualistický a na rodinu zameraný
model fungujú skôr komplementárne než
vylučujúco. Ich komplementaritu vymedzujeme
rôznorodos ou potrieb členov
Tabu ka č. 3: Prevencia zlého zaobchádzania v neformálnych opatrovate ských vz ahoch
- preh ad intervenčných nástrojov
Úroveň
Spoločenská
úroveň
Komunita
Rodinné
vz ahy
Individuálna
úroveň
Riziká pre neformálne opatrujúce osoby
l Starnutie populácie
l Vyšší vek dožitia spojený so zvyšovaním
odkázanosti
l Znižovanie verejných zdrojov na dlhodobú
starostlivos
l Zvyšovanie očakávaní od rodiny v oblasti
starostlivosti
l Zvyšovanie očakávaní v oblasti zamestnanosti
(najmä žien)
l Anonymita a znižovanie sociálnej kohézie
l Nedostatočné miestne zdroje na služby
l Spoliehanie sa na rodinu pri plnení záväzkov
opatrovania
l Nízka informovanos cie ových skupín
l Re azenie rodinnej starostlivosti u neformálne
opatrujúcich osôb
l Nedoceňovanie náročnosti opatrovania,
slabé zdie anie starostlivosti
l Negatívny dopad opatrovania na vnútro
rodinné vz ahy
l Nedôvera pre finančné otázky
l Negatívny dopad opatrovania na zdravie
l Podceňovanie zdravotných rizík
l Zvýšená ekonomická závislos opatrovanej
osoby, strata ekonomickej suverenity
l Zužovanie života na sféru opatrovania
(„vzdanie sa vlastného života“)
l Protirečivé prežívanie a problémy so
sebahodnotením a sebaúctou
l Rezignácia na možnos zmeny pomocou
vonkajších podporných intervencií
Príklady intervenčných nástrojov
l Kampane na budovanie rešpektovaného
imidžu vyššieho veku a úcty k nemu
l Stanovovanie priorít v oblasti sociálnoekonomického
vývoja, vrátane fiškálnej
decentralizácie
l Tvorba nových pracovných miest
v oblasti dlhodobej starostlivosti
l Legislatíva ústretová zosúla ovaniu
práce a opatrovania
l Primeraná sociálna a pracovno-právna
ochrana neformálne opatrujúcich osôb
l Legislatíva integrovaných služieb dlhodobej
starostlivosti
l Podpora dobrovo níctva v oblasti dlhodobej
starostlivosti
l Podpora IKT v dlhodobej starostlivosti
l Zníženie administratívy a zvýšenie
dostupnosti podporných nástrojov
l Komunitné plánovanie v oblasti sociálnych
služieb
l Budovanie kapacít na úseku sociálnych
služieb
l Marketing a informovanos v sociálnych
službách
l Prepúš ací nemocničný manažment
l Kvalita v sociálnych službách
l Dobrovo nícke organizácie a programy,
osveta
l Implementácia IKT v dlhodobej starostli-
vosti
l Zníženie administratívy a zvýšenie
dostupnosti podporných nástrojov
l Svojpomocné opatrovate ské skupiny,
osveta
l Individualizované rodinné poradenstvo
a krízová intervencia
l Opatrovate ský mix a zdie aná starostlivos
- príklady dobrej praxe
l Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských
vz ahoch ako odtabuizované riziko a jeho
prevencia v rodinách
l Informačné kampane o dôsledkoch systematického
opatrovania
l Preventívne zdravotné prehliadky
l Alternatívy osobného opatrovania - príklady
dobrej praxe
l Senzibilizácia pre od ahčovacie programy
l Depistáž neformálne opatrujúcich osôb
l Prevencia burn-out, vyčerpanosti
l Krízová individualizovaná intervencia
(podpora budovania sebaúcty, asertivity)
Zdroj: Modifikované pod a K. Repková (2011:211-212)
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 17
18 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
opatrujúcich rodín, ktoré sa v rozličných
fázach ich individuálneho životného cyklu,
rovnako rodinného cyklu, môžu presadzova
rozličným spôsobom. Pod a našich
skúseností predpokladáme, že rodiny, kde
sa intenzívne opatrujú menšie deti so zdravotným
postihnutím, budú viac priate ské
k univerzálnejším „rodinne“ orientovaným
riešeniam (napr. cez systém štátnych
rodinných dávok). Čím sa však intenzívna
opatera časovo predlžuje alebo sa posúva
do neskorších období rodinného cyklu,
tým intenzívnejšie môže vystupova do
popredia otázka individualizovanej podpory
oboch strán opatrovate ských vz ahov
(napr. v oblasti zdravotného, zamestnaneckého
či dôchodkového poistenia, ale aj
podpory v oblasti duševného, telesného
a sociálneho zdravia). Pri preferencii rozličných
modelov a opatrení budú zrejme
významnú úlohu zohráva aj tradície konkrétnych
rodín a postoje jej jednotlivých
členov, rovnako skutočnos , či rodina žije
v rurálnom či ve ko/mestskom prostredí.
Nemožno teda univerzálne stava na predpoklade,
že individualizované politiky
smerované k jednotlivým stranám opatrovate
ských vz ahov, budú vždy nápomocné
prevencii zlého zaobchádzania. Možno
dokonca pripusti , že v osobitných prípadoch
(napr. v rurálnom prostredí so silne
zakorenenou predstavou o prirodzenosti
obetovania sa žien – matiek, manželiek
a dospelých dcér v prospech odkázaných
členov rodiny) môžu vies k odsúdeniu
opatrujúcich osôb s „individualistickými
záujmami“ členmi širšej rodiny a komunity.
Prístup k prevencii zlého zaobchádzania
cestou nezávislého a systematického/opakovaného
hodnotenia potrieb opatrovaných
i opatrujúcich osôb, rovnako diagnostiky rizika
alebo už prítomného zlého zaobchádzania,
ktoré viacerí autori a autorky považujú za
cestu jeho prevencie (napr. ECHRO, 2009;
Sethi et al, 2011; Pfau-Effinger – Rostgaard,
2011; FUTURAGE, 2011), tak môže ma
v budúcnosti svoje reálne limity.
V závere považujeme za dôležité zdôrazni
, že bez oh adu na preferovaný model
by v rámci primárneho rešpektu k rôznorodosti
mala verejná politika vždy garantova
podmienky pre uplatňovanie práva
opatrovaných i opatrujúcich osôb na možnos
vo by a informovaný výber. Tieto sa
zabezpečujú včasnou a ahkou dostupnosou
všetkých relevantných informácií dôležitých
pre prijímanie rozhodnutí týkajúcich
sa dlhodobej starostlivosti o odkázané
osoby. V rámci systémového prístupu to
bude zrejme najúčinnejší východiskový
bod k prevencii zlého zaobchádzania
v opatrovate ských vz ahoch.
1 Pre výklad zlého zaobchádzania v mimorodinnom
rezidenčnom prostredí sa využívajú iné teórie,
napr. teória totálnej inštitúcie (Goffman, 1961; in
Scott, Marshal 2009:764) či teórie inštitucionálnej
kultúry (Pfeiffer, 2011).
2 Aj ke sú v súčasnosti k dispozícii prevažne informácie
o zlom zaobchádzaní so staršími osobami,
spájanie tohto fenoménu primárne s uvedenou skupinou
udí môže by za určitých okolností a pre určité
účely (výskumné i sociálno-politické) limitujúce.
Vychádzame z faktu, že zlé zaobchádzanie sa môže
vz ahova voči u om všetkých vekových kategórií,
preto považujeme pre výskumné účely za inšpirujúci
aj pojem „násilie páchané na u och so zdravotným
postihnutím“ (violence against people with
disabilities). Použila ho napr. Svetová zdravotnícka
organizácia v rámci Svetovej správy o zdravotnom
postihnutí, vydanej v roku 2011 (World, 2011).
3 Druhý poznatok nekorešponduje so skúsenos ami
B. Balogovej (2007), pod a ktorej sa problematika
násilia a zlého zaobchádzania v rodine často spája
s de mi, potom so ženami, a až s oneskorením nieko
kých rokov sa o nej hovorí v súvislosti so seniormi.
Ako autorka alej uvádza, s alternatívou syndrómu
CAN pôvodne vyvinutého v súvislosti
s de mi, sa v prípade starších udí stretávame až
v 90. rokoch minulého storočia.
4 Prieskumu sa zúčastnilo 28 660 respondentov/tiek
z 27 krajín EÚ 15-ročných a starších. Zo Slovenska
ich bolo celkovo 1075, z ČR 1024.
5 Na Slovensku len približne 2 % intenzívne opatrujúcich
osôb zároveň pracuje (Repková, 2008).
6 Prieskumu sa zúčastnilo 31 280 respondentov/tiek
z 32 európskych krajín. Zo Slovenska ich bolo celkovo
1000, z ČR 1003.
7 B. Balogová v tejto súvislosti uvádza, že „Všeobecná
mienka o rodine, že ako spoločenstvo si sama
ochraňuje svojich členov, má svoj podiel na nedostatočnom
rozpoznávaní zneužívania starších udí
v rodine. Práve rodina sa snaží často zabráni tomuto
rozpoznávaniu“ (Balogová, 2007:33).
8 Bližšie informácie o projekte sú dostupné na adrese:
http://ec.europa.eu/research/social-sciences/
projects/457_en.html
Literatúra:
Active Ageing. Report. Special Eurobarometer
378/Wave EB76.2. 2012.
Balogová, B. Seniori v spektre súčasného života. Prešov:
Pavol Šidelský - Akcent Print. 2007. ISBN 978-
80-89259-03-6.
Bednárik, R. Sociálno-ekonomická situácia starších
udí na Slovensku (sociologický výskum). Bratislava:
SŠPR. 2004.
Bodnárová, B., Šelestiková, K. Kvalita života rodinných
opatrovate ov závislých, inkontinenciou postihnutých
starších osôb v Európe (Národná správa
– Slovenská republika). Bratislava: IVPR. 2011.
Bužgová, R. Identifikace potřeb rodinných příslušníků
v domácí palativní péči. Sociální práce/Sociálna
práca. 2010, č. 2, s. 91-95.
Dohovor o právach osôb so zdravotným postihnutím.
Príloha k Oznámeniu č. 317/2010 Z.z.
European Charter for Family Carers. Brussels:
COFACE. [online] Dostupné na internete 11. 04.
2011. http://www.coface-eu.org/en/Publications/
Charter-for-Family-Carers/-print/
European Charter of the rights and responsibilities of
older people in need of long-term care and assistance.
[online] Dostupné na http://www.tercersec-
tor.cat/admin/repositori/file/Manifestos/22204_AGE
_charte_europeenne_EN_v4.pdf]
FUTURAGE. A Road Map for European Ageing Research.
Sheffield. October 2011.
Health and long-term care in the European Union.
Special Eurobarometer 283/Wave 67.3. 2007.
van Gaalen, R. I., Dykstra, P. A., Komter, A. E. Where
is the exit? Intergenerational ambivalence and relationship
quality in high contact ties. Journal of
Aging Studies. 2010, Vol. 24, pp. 105 - 114.
Guráň, P. Prieskum zneužívania a týrania starších
udí. Bratislava: Fórum pre pomoc starším. 2012.
Nepublikovaný materiál.
Hoffman, F., Rodrigues, R. Informal Carers: Who
Takes Care of Them? Policy Brief. Vienna: European
Centre. April 2010.
Hromková, M. Kombinácia domácej starostlivosti
o die a so zdravotným postihnutím so starostlivosou
v denných centrách. Diplomová práca. Trnava:
FZaSP TU v Trnave. 2011.
Joy, R. Family Caregivers Face Major Financial Burdens,
Increased Stress, and Work Struggles. [online]
Dostupné na: http://www.caring.com/about/news-room/
family-caregivers-face-major-financial-burdens-inc-
reased-stress-and-work-struggles.html
Kroutilová Nováková, R., Jandzíková, E. Kvalita života
osob pečujících o osoby s přiznaným příspěvkem
na péči ve III. a IV. stupni závislosti. Fórum sociální
politiky, (2012) roč. 6, č. 2, s. 20-24.
Liederke, A.C., Bergeyck, J. Welbeing of Families in
Future Europe. Key Policy and Research Issues.
[online] Dostupné na: http://www.familyplatform.eu.
Lowenstein, A. Solidarity – conflict and ambivalence.
Testing two conceptual frameworks and their
impact on quality of life for older family members.
Journal of Gerontology Social Science. 2007, Vol. 62,
pp.100-117.
Lüscher, K., Pillimer, K. Intergenerational Ambivalence.
A New Approach to the Study of Parent-Child
Relationships in Later Life. Journal of Marriage anf
the Family. 1998, Vol. 60, No. 2, pp. 413-425.
Pfau-Effinger, B., Rostgaard, T. Care between Work and
Welfare in European Societies. New York: PALGRAVE
MACMILLAN, 2011, ISBN 978-0-230-29129-4.
Pfeiffer, J. Similarities – Differences in Long Term Care
of different Groups? Prednesené na konferencii
INTERLINKS Final Conference. Baden, 13.-14.10.2011.
Repková, K. Situácia rodinných opatrovate ov/liek vo
svetle sociálnych štatistík. Bratislava: IVPR, 2008.
Repková, K. (2009) Podpora neformálne opatrujúcich
osôb – nástroje efektívneho zosúla ovania práce
a opatrovania. Bratislava: IVPR.
Repková, K. Dlhodobá starostlivos v kontexte integrovanej
sociálnej práce. Bratislava: IVPR, 2011,
ISBN 978-80-7138-132-7.
Repková, K. Dobrovo níctvo v sektore dlhodobej starostlivosti
a aktívne starnutie. Sociológia, 2012,
Roč. 44, č. 4, s. 432-454.
Scott, J., Marshall, G. Oxford Dictionary of Sociology.
Oxford: University Press, 2009, ISBN 978-0-19-
953300-8, s. 417-418.
Sethi, D. (ed.) et al. European report on preventing
elder maltreatment. WHO Regional Office for Europe,
2011, ISBN 978 92 890 0237 0.
Tang, F. What Resources Are Needed for Volunteerism?
A Life Course Perspective. The Journal of Applied
Gerontology, 2006, Vol. 25, No.5, s. 375-390.
Tošnerová, T. Špatné zacházení se seniory a násilí
v rodině. Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK
Praha, 2002, ISBN 80-238-9505-2.
Triantafillou, J. et al. Informal care in the long-term
care system. European Overview Paper. Athens/Vienna,
2010.
Uhde, Z. K feministickému pojetí péče jako kritické
kategorie sociální nerovnosti. Sociologický časopis,
2009, Vol. 45, No.1: 9-29.
World Report on Disability. Malta: World Health
Organisation, 2011, ISBN 978 92 4 068521 5.
Autorka působí v Inštitúte pre výskum
práce a rodiny a na FF PU v Prešove.
Generations@school 2013 je název mezinárodní soutěže pro střední školy pořádané
Evropskou komisí v rámci letošního Evropského roku občanů na podporu dialogu mezi
generacemi. Je určena pro střední školy, které do 30. června zorganizují vlastní akci na
podporu mezigeneračního dialogu. Ze všech přihlášek mezinárodní porota složená ze
zástupců Evropské komise vybere tři vítězné školy, které vyhrají digitální fotoaparát.
Vyhrát pro svou třídu lze také výlet do Bruselu, a to za iniciování mezigeneračního dialogu
o otázkách důležitých pro budoucnost Evropy ve škole. Zvítězí projekt s nejlepším
poselstvím. Soutěže se mohou zúčastnit školy ze všech členských států EU, z Islandu,
Norska a Lichtenštejnska. Hlásit se může třída nebo škola. Přihlášky je třeba posílat do
30. června. Více o soutěži Generations@school 2013 na http://generationsatschool.eu/cs
a http://www.mpsv.cz/cs/14764
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 18
FÓRUM sociální politiky 3/2013 19
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Užívání prostoru a venkovní mobilita městských seniorů1
Marcela Petrová Kafková
Text se soustředí na problematiku stárnutí v environmentálním kontextu, konkrétně v prostředí městských center.
Venkovní mobilita, tedy schopnost pohybu po venkovním prostředí, je základním předpokladem pro plnohodnotné
participování na životě společnosti i pro udržení soběstačnosti. Text se věnuje době, kterou senioři tráví mimo svůj
domov, a způsobům, jakými své mobilitní potřeby naplňují. Soustředí se na odlišnosti vzhledem k věku, pohlaví
a zdravotnímu stavu. Vychází z výběrového šetření, které bylo realizováno v roce 2011 ve třinácti největších městech
jednotlivých krajů a hl. m. Praze na populaci starší šedesáti let. Z analýz vyplývá, že senioři jsou aktivními uživateli
venkovního prostředí, environmentální bariéry však společně se zdravotním stavem jejich možnosti venkovní mobility
značně omezují.
V textu se zaměřím na mobilitu seniorů
v blízkém i vzdálenějším okolí a způsob užívání
venkovního prostředí seniory obecně.
Venkovní mobilita, tedy schopnost pohybu
po venkovním prostředí, je základním
předpokladem pro plnohodnotné participování
na životě společnosti i pro udržení
soběstačnosti a zásadně tak ovlivňuje kvalitu
života jedince. Jak ukazují ve své studii
Peace, Holland a Keelaher (2005: 202), ztráta
schopnosti vyjít sám ven je kritickým zlomem
pro konstrukci vlastní identity, protože
bez širšího kontextu se domov stává
nedostatečným zdrojem pro konstruování
identity. Mobilita totiž umožňuje saturování
mnoha potřeb, od nákupu každodenních
nezbytností po zachování sociálních vazeb.
Potřeba mobility v každé další generaci
narůstá společně s růstem aktivity populace,
současní senioři jsou ve stáří aktivnější
než předchozí generace, což jejich nároky
na mobilitu zvyšuje (Hjorthol, 2012). Dnešní
senioři sice nejsou neustále na cestách,
ale možnost cestování, pohybu má pro ně
zcela zásadní hodnotu. Jedinci, kteří mají
možnost cestovat, jsou celkově spokojenější
než ti, kteří si tuto aktivitu z různých
důvodů nemohou dovolit (Mollenkopf,
Ruoppila a Marcellini, 2007).
Mobilitu jedince ovlivňují jednak individuální
faktory jako věk, zdravotní stav, řidičské
možnosti, ale také externí vlivy, tedy
konkrétní podmínky prostředí a afektivní
vztahy ve veřejné sféře (Mollenkopf et al.,
1997). Phillips et al. (2005) v tomto kontextu
hovoří o tzv. environmentální kompetenci
dané spolupůsobením dvou komponent,
jednak osobních schopností, tedy zdatností
jedince, jednak charakteristiky prostředí.
Prostředí přitom může mít pro pohyb jedinců
roli bu podpůrnou, nebo omezující.
A z logiky věci nemůže být prostředí podporující
mobilitu vytvářeno bez porozumění
potřebám a zdatnosti jeho obyvatel a jejich
proměně například v důsledku stárnutí.
Přestože nemůžeme ztotožňovat vyšší věk
s horším zdravotním stavem či disabilitou,
může v průběhu stárnutí pohyb po venkovním
prostředí představovat určitou výzvu.
Zejména v pokročilém stáří přibývá jedinců
s určitými fyzickými omezeními, z nichž
některá přímo ovlivňují možnost mobility,
například problémy s chůzí, vstáváním či
překonáváním schodů. Ale i zhoršení smyslů,
zejména zraku a sluchu, činí pohyb po
venkovním prostředí obtížnějším (Tacken,
1998). Podpora prostředí usnadňujícího
mobilitu navzdory fyzickým bariérám výrazně
zlepšuje kvalitu života obyvatel.
Vzhledem k tomu, že ve městech žije
v České republice 73 % populace a v seniorské
populaci starší šedesáti let je to 74 %
(ČSÚ: 401911ri02), znamená mobilita pro
většinu seniorů pohyb především v urbánním
prostředí. Městské prostředí je z hlediska
možnosti úspěšného stárnutí (successful
ageing) hodnoceno ambivalentně.
Smith (2009) kromě faktorů rizikových pro
dobré stárnutí nalezla ve městě i charakteristiky
pro seniory podpůrné, mezi něž řadí
zejména vyšší hustotu obyvatel a lepší
dostupnost služeb a obchodů. Dobrou
dostupnost služeb zvládajících uspokojit
každodenní potřeby seniorů a jejich spokojenost
s nabídkou v centrálních oblastech
Prahy zjistily i Temelová, Dvořáková a Slezáková
(2010). Dopravní přetíženost, hluk
a prašnost společně s dynamickou proměnou
městského prostředí související s probíhající
regenerací městských center mohou
naopak možnost úspěšného stárnutí omezit.
Mobilitu nemůžeme zúžit jen na cestování,
ale jde obecně o pohyb po venkovním
prostředí. Takto chápaná mobilita saturuje
široké spektrum potřeb, například Metz
(2000) nachází pět přínosů mobility pro
seniory: 1. cestování za dosažením požadovaných
cílů (blízkých lidí, obchodů, služeb
apod.), 2. psychologický přínos pohybu –
možnost dostat se ven, 3. prospěšnost
tělesného pohybu, 4. zapojení do lokální
komunity, do sociálního života v sousedství
i širším okolí, 5. samotná možnost
mobility, vědomí možnosti a schopnosti
pohybu po venkovním prostředí jako hodnota
sama o sobě. Musselwhite a Haddad
(2010 in Hjorthol, 2012) vytvořili jinou kategorizaci
potřeb naplňovaných mobilitou:
1. cestování spojené s utilitárními (běžnými)
potřebami (dostupnost obchodů), 2. cestování
spojené s uspokojováním afektivních
potřeb (nezávislost a kontrola), 3. cestování
spojené s estetickými potřebami
(cestování jako požitek sám o sobě).
Vzhledem k tomu, že mobilita představuje
z hlediska kvality života seniorů a jejich
možnosti úspěšného stárnutí klíčový
prvek, soustředím se v tomto textu na
otázku venkovní mobility seniorů žijících
v městském prostředí. Budu zejména zjišovat,
zda jsou čeští senioři mobilní a případně
s jakými omezeními, a také jaké
způsoby pohybu preferují. Mobilitní vzorce
budu zkoumat zejména v kontextu věku,
pohlaví a zdravotního stavu.
Data a datové zdroje
Cílem tohoto textu je tedy analyzovat
způsoby a formy mobility seniorů žijících
v městském prostředí. Využívám k tomu
data z výběrového šetření v městské populaci
České republiky starší šedesáti let,
které proběhlo ve dvou krocích. První vlna
šetření „Kvalita života seniorů ve městě“
se uskutečnila v termínu od 5. května do
9. července 2011 ve třinácti velkých městech
v rámci každého z krajů ČR a v hl. m.
Praze2
a bylo v ní získáno 1001 rozhovorů.
Druhé šetření „Senioři ve velkých městech
– percepce proměn urbánního prostředí“
proběhlo od 10. listopadu do 11. prosince
2011 a bylo zaměřeno pouze na obyvatele
tří největších měst – Prahy, Brna
a Ostravy – s celkovým počtem 921 rozhovor.
V obou vlnách šetření byla zahrnuta
pouze populace centrálních oblastí měst,
suburbánní a okrajové oblasti byly ze vzorku
vyloučeny. Metodou sběru dat byl kvótní
výběr3
formou dotazníkového šetření
tváří v tvář. Jelikož byl výzkum zaměřen
zejména na kvalitu života seniorů podmíněnou
venkovními charakteristikami prostředí,
byly rozhovory realizovány pouze
s respondenty, kteří za posledních šest
měsíců vyšli ven ze svého bytu. Pokud respondent
či respondentka tuto podmínku
nesplňovali, měl tazatel pokyn rozhovor
ukončit. V dalším kroku byly oba datové
soubory sloučeny, výsledná data, na kterých
je tento text založen, jsou zvážena tak,
aby podíl obyvatel tří největších měst vůči
ostatním městům odpovídal jejich podílu
v základním souboru.
Průměrný věk je ve výsledném souboru
70 let (směrodatná odchylka ±7,3, medián
69 let). Podíl žen a vysokoškoláků je o něco
vyšší než v české populaci celkově, a to
v důsledku vysoké feminizace ve stáří a vyš-
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 19
20 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
šího vzdělání městské populace oproti
populaci České republiky celkově. Přesnější
sociodemografická charakteristika souboru
– viz tabulka č. 1.
Mobilita seniorů ve venkovním
prostředí
První a zásadní překážku pro venkovní
mobilitu představuje samotná nemožnost
dostat se za práh svého bytu či domu.
Anderrson Svidén (2011) ve své studii ze
švédského prostředí upozornila na klíčový
vliv environmentálních bariér existujících
přímo v domě na možnost užívat venkovní
prostory, neboli pokud se jedinec zvládne
dostat ze svého domova do venkovního
prostředí, není pro něj už zásadním problémem
pohybovat se i ve větší vzdálenosti.
Mezi největší environmentální bariéry
znemožňující jedincům opustit domov
patří vstupní prostory, schodiště a výtahy.
Ve zkoumaném souboru musí 85 % seniorů
překonat schody, pokud chtějí vyjít ze
svého bytu či domu. Vzhledem k tomu, že
byl výzkum zacílen na seniory žijící v centrech
velkých měst, žije naprostá většina
z nich (84 %) v bytě, obvykle ve starší cihlové
zástavbě. Pokud tyto domy mají výtah,
je často příliš úzký pro pohodlné nastupování
s různými pomůckami (berlemi,
holemi či chodítky), zastavuje v mezipatře
nebo má velmi těžké dveře, které se obtížně
otevírají. Překonání by jen několika
schodů je tak běžnou každodenní realitou
obyvatel žijících v centrech. Schodiště jsou
navíc ve starší zástavbě delší v důsledku
vyšších stropů tehdejší zástavby oproti
novějším panelovým domům.
Naprostá většina respondentů zvládá
pohyb po venkovním prostředí bez pomůcek
nebo doprovodu a v potřebě doprovodu
není mezi muži a ženami žádný rozdíl.
Tato nezávislá mobilita však výrazně klesá
s věkem: zatímco mezi 60–69letými využívá
doprovod jen 12 %, mezi nejstaršími
seniory už je to 29 %. V těchto případech
se ukazuje zásadní význam rodiny pro
zachování kvality života jedince. Potřebné
totiž v 78 % případů doprovází někdo z rodiny,
a to především ti její členové, kteří
žijí se seniorem ve společné domácnosti;
přátelé (10 %) a placené služby (9 %) hrají
mnohem menší roli. Potřeba doprovodu je
silně ovlivněna zdravotním stavem respondenta
(Cramerovo v = 0,48, p < 0,001)
a jeho funkční zdatností, tedy hodnotou indexu
IADL (Cramerovo v = 0,42, p < 0,0001).4
Významným podpůrným prostředkem pro
zachování mobility může být vlastnictví
psa, jehož doprovod může na jednu stranu
představovat výrazný psychologický prvek
podporující samostatnou mobilitu jedince,
poskytující jistotu a pocit většího bezpečí,
na druhou stranu představuje motivaci pro
vyjití z bytu. Pohyb po venkovním prostředí
v doprovodu psa preferuje 13 % senio-
rů.
Ještě výrazněji než podíl respondentů
využívajících pro pohyb po venkovním
prostředí doprovod stoupá s věkem počet
těch, kteří používají nějakou pomůcku, tedy
například hůlku, berle či v České republice
zatím nepříliš rozšířené chodítko. Celkově
tyto pomůcky používá čtvrtina seniorů,
mezi nejstaršími je to však více než
polovina (59 %). Mezi muži a ženami není
v jejich užívání rozdíl. Jejich používání
také silně koreluje jak se zdravotním stavem
(Pearsonovo r = 0,44, p < 0,001), tak
s IADL respondentů (Pearsonovo r = 0,40,
p < 0,001), a to v logickém směru, kdy se
zhoršujícím se zdravím stoupá používání
pomůcek. Přestože se na první pohled zdá,
že používání pomůcek klesá se vzděláním,
jde o vztah zdánlivý, do kterého silně intervenují
věk a zdravotní stav. Relativně malá
rozšířenost těchto pomůcek samozřejmě
nemusí být dána jejich nepotřebností, tedy
dobrou pohyblivostí, působit mohou i psychologické
bariéry, jako je stud.
S věkem se zmenšuje žitý prostor jedince,
roste intenzita využívání domova a jeho
bezprostředního okolí (Sýkorová, 2008).
Závislost vzdálenosti, v níž jedinec tráví
Tabulka č. 1: Základní sociodemografické charakteristiky souboru
% N
pohlaví žena 59 1 140
muž 41 781
60–69 let 53 1 020
věk 70–79 let 34 646
80+ let 13 248
ZŠ 12 232
vyučen(a) 43 822
vzdělání SŠ 32 607
VŠ 13 257
celkem 1 921 100
Poznámka: Součty v jednotlivých kategoriích se nemusejí rovnat celkovému N nebo 100 % v důsledku chybějících
odpovědí, případně zaokrouhlování.
Tabulka č. 2: Pohyb po venkovním prostředí (%)
vychází ven sám/s doprovodem používá pomůcku
celkem sám/sama sám/sama s doprovodem (berle, hůlku,
se psem chodítko atd.)
71 13 16 25
pohlaví ženy 71 13 16 26
muži 72 12 16 22
věk 60–69 let 75* 12 12* 14*
70–79 let 67 16 16 29
80+ let 64* 6,9* 29* 59*
Poznámka: * statisticky signifikantní rozdíl na hladině 0,05.
Tabulka č. 3: Převažující vzdálenost od domova, v níž respondent tráví čas (%)
Trávím obvykle Jezdím i relativně To je různé
většinu času daleko, podle toho,
v okolí, mimo sousedství. co zrovna
nejezdím/nechodím potřebuji zařídit/
nikam daleko. v různých dnech.
celkem 40 16 45
pohlaví ženy 44* 13* 43*
muži 33* 19* 48*
věk 60–69 let 29* 20* 51*
70–79 let 46* 12* 42*
80+ let 65* 7* 29*
vzdělání ZŠ 53* 12 35*
vyučen(a) 42 13* 46
SŠ 35* 17 48
VŠ 32* 23* 44
zdrav. stav (prům. a s. o.) 6,5 (2,1) 4,5 (1,9) 5,2 (2,1)
IADL (prům. a s. o.) 5,8 (1,8) 6,8 (0,9) 6,6 (0,9)
Poznámka: * statisticky signifikantní rozdíl na hladině 0,05.
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 20
FÓRUM sociální politiky 3/2013 21
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
obvykle čas, na věku potvrzují i data
v tabulce č. 3. Většinu času v okolí tráví 29 %
60–69letých oproti 65 % nejstarších seniorů.
Jak je však patrné i v nejstarší skupině,
29 % respondentů stále ještě nezůstává jen
v bezprostředním okolí bydliště, ale vyjíždí
i do větší vzdálenosti od domova, a to
v závislosti na potřebách, které chtějí satu-
rovat.
Způsob trávení volného času se u mužů
a žen mírně liší (Cramerovo v = 0,12, p < 0,001),
ženy bez ohledu na věk častěji zůstávají
v blízkosti bydliště (44 % vs. 33 %) a méně
než muži vyjíždějí do větší vzdálenosti (13 %
vs. 19 %). Menší mobilita žen byla zjištěna
i v celoevropském kontextu (Mollenkopf
et al., 1997). Roli hraje i vzdělání respondenta,
kdy se stoupajícím vzděláním klesá
podíl těch, kteří tráví většinu času poblíž
bydliště.5
Mezi seniory se základním vzděláním
je to 53 %, z vysokoškolsky vzdělaných
jen 32 %. Můžeme se proto domnívat,
že spektrum aktivit seniorů je do značné
míry odvislé od jejich vzdělání či obecněji
od kulturního kapitálu jedince.
Pro odhalení vlivu jednotlivých faktorů
na mobilitu městských seniorů jsem použila
multinomické logistické regrese se
závislou proměnnou „Který z výroků nejlépe
vystihuje to, co děláte, když zrovna nejste
doma?“ a referenční kategorií „Trávím
obvykle většinu času v okolí, nejezdím/nechodím
nikam moc daleko.“ Jako nezávisle
proměnné jsem do modelu zahrnula
sociodemografické proměnné věk,
pohlaví a vzdělání.6
Dále jsem zahrnula proměnné,
které mohou působit na mobilitní
vzorce seniorů, a to konkrétně subjektivní
zdravotní stav, příjem domácnosti, vlastnictví
řidičského průkazu a četnost užívání
MHD.
Výsledný model prošel úspěšně testy,
které vedly k zamítnutí nulové hypotézy
o nulovém vlivu nezávisle proměnných
(statisticky významný LR test, test dobré
shody modelu). Parametry výsledného modelu
jsou následující: Nagelkerkovo pseudo
R2 = 0,22, 2LL = 2 907,8 (model pouze
s konstantou (3 250,8). Výsledný model viz
tabulka č. 4.
Výsledky ukazují, že pohlaví respondenta
jeho mobilitní vzorce neovlivňuje, jak už
naznačil i výpočet asociace pomocí Cramerova
v. Výrazný vliv má však vzdělání,
kdy lidé s alespoň středoškolským vzděláním
mají 1,2–2,2krát větší šanci jezdit
i relativně daleko mimo sousedství. Senioři,
kteří se pohybují převážně ve větší
vzdálenosti od domova, jsou také celkově
zdravější, vlastní řidičský průkaz, častěji
používají MHD a mají vyšší příjem.
Samotné pohlaví tedy na způsob mobility
v seniorské populaci vliv nemá, přesto
třídění druhého stupně (tabulka č. 3) značné
rozdíly v mobilitě mužů a žen nalezlo.
Je třeba si uvědomit, že seniorky mají
často nižší vzdělání než muži, méně často
vlastní řidičský průkaz a jejich příjem je
v průměru nižší než příjem mužů. Ženy se také
dožívají vyššího věku a udávají horší
zdravotní stav než muži. Tyto všechny okolnosti
tak zřejmě působí na nižší mobilitu
žen a na jejich častější pohyb pouze v okolí
bydliště.
Celkově jsou však senioři aktivními uživateli
venkovního prostředí, celých 45 %
saturuje své potřeby v menší i větší vzdálenosti
od domova dle svých aktuálních
potřeb, a to přestože se jejich možnosti
mobility zdají být postupujícím věkem a/či
zdravotním stavem značně ovlivněny. Podívejme
se proto nyní, jaké způsoby dopravy
senioři pro svou mobilitu využívají.
Prostředky mobility
Už Golant (1984) ukazuje, že převažujícím
způsobem pohybu seniorů po venkovním
prostředí je chůze. Pro možnost mobility
do větší vzdálenosti však hraje nezanedbatelnou
roli využívání veřejné dopravy,
ve městech zejména MHD, či automobilu.
Respondenti používají MHD velmi často,
téměř čtvrtina každodenně a dalších 41 %
alespoň každý týden. Muži a ženy se v četnosti
používání MHD příliš neliší, přestože
některé rozdíly jsou statisticky významné,
věcně jsou však spíše bezvýznamné. Četnost
používání klesá s věkem a horším
zdravotním stavem jedince. Rozdíly přitom
nejsou zanedbatelné. Mezi 60–69letými
jezdí MHD každý den 29 %, mezi nejstaršími
seniory je to o 12 p. b. méně. Progresivně
s věkem narůstá i podíl těch, kteří
MHD nepoužívají nikdy. Můžeme proto
usuzovat, že nejde až tak o seniory, kteří
naplňují potřebu mobility jinými způsoby,
ale spíše o ty, jejichž mobilita ve venkovním
prostředí je výrazně omezena. Napovídá
tomu i zjištění, že podíl těchto nikdy
MHD necestujících jedinců je stejný u mužů
i žen, přestože (jak uvidíme níže) muži
častěji používají auto. A také že tito respondenti
mají horší zdravotní stav a vyšší
disabilitu než ti, kteří cestují pravidelně.
Jak je patrné z tabulky č. 5, nevyužívají
senioři pro svou dopravu pouze MHD, ale
jsou i aktivními řidiči, a to především muži.
Vlastnictví řidičského průkazu je totiž ve
Tabulka č. 4: Intervaly poměrů šancí pro regresní model
Tabulka č. 5: Četnost používání MHD (%)
kategorie závisle nezávisle interval šancí
proměnné proměnné
Jezdím věk 0,921-0,970***
i relativně pohlaví (0 - žena, 1 - muž) 0,932-1,884
daleko, vzdělání (0 - ZŠ+vyučen, 1 - SŠ+VŠ) 1,158-2,213**
mimo počet členů v domácnosti (0 - více, 1 - jeden) 1,156-2,560**
sousedství příjem (1 - do 10 000 Kč, 10 - 50 001+ Kč) 1,093-1,357**
subj. zdraví (1 - zcela bez zdrav. obtíží, 10 - výrazné zdrav. potíže) 0,655-0,769***
řidičský průkaz (0 - ne, 1 - ano) 1,103-2,248*
četnost užívání MHD (1 - denně, 5 - nikdy) 0,708-0,929**
To je různé věk 0,944-0,976***
podle toho, pohlaví (0 - žena, 1 - muž) 0,931-1,565
co zrovna vzdělání (0 - ZŠ+vyučen, 1 - SŠ+VŠ) 0,814-1,304
potřebuji počet členů v domácnosti (0 - více, 1 - jeden) 0,803-1,447
zařídit. příjem (1 - do 10 000 Kč, 10 - 50 001+ Kč) 1,066-1,271**
subj. zdraví (1 - zcela bez zdrav. obtíží, 10 - výrazné zdrav. potíže) 0,766-0,860***
řidičský průkaz (0 - ne, 1 - ano) 1,323-2,210***
četnost užívání MHD (1 - denně, 5 - nikdy) 0,686-0,838***
Poznámka: Referenční kategorie je „Trávím většinu času v okolí, nejezdím/nechodím nikam moc daleko.“
* statisticky signifikantní na hladině 0,05; ** statisticky signifikantní na hladině 0,01;
*** statisticky signifikantní na hladině 0,001. N = 1590.
Poznámka: * statisticky signifikantní rozdíl na hladině 0,05.
denně týdně alespoň 1× měsíčně méně často nikdy
celkem 24 42 13 12 10
pohlaví ženy 26* 42 12 10* 9
muži 21* 40 14 15* 11
věk 60–69 let 29* 39* 11* 13 9
70–79 let 19* 47* 16* 9* 9
80+ let 17* 39 13 15 17*
zdrav. stav (prům. a s. o.) 5,3 (2,2) 5,6 (2,0) 5,7 (2,3) 5,5 (2,4) 6,2 (2,8)
IADL (prům. a s. o.) 6,7 (1,0) 6,6 (1,0) 6,2 (1,5) 6,1 (1,7) 5,2 (2,2)
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 21
starších generacích silně genderově diverzifikované.
Zatímco mezi muži vlastní či
v minulosti vlastnilo řidičský průkaz 82 %,
u žen je to jen 38 %. Tato nerovnost zásadním
způsobem snižuje mobilitní možnosti
žen, které navíc častěji než muži zůstávají
po ovdovění žít v jednočlenné domácnosti
(tedy s nižším příjmem a bez řídícího partnera).
Popisovaná genderová diverzifikace
není typická jen pro Českou republiku, ve
studii z Finska podobně ukazují Sirén
a Hakamies-Blomqvist (2004 in Hjorthol,
2012) větší závislost žen na ostatních při
naplňování potřeb, při potřebě mobility,
právě proto, že ženy méně často vlastní
řidičský průkaz. Stejně tak Tacken (1998)
ukazuje, že v nizozemské seniorské populaci
jsou častějšími řidiči muži.
Genderová diverzifikace není patrná jen
u vlastnictví řidičského průkazu, ale i mezi
těmi, kteří zůstávají aktivními řidiči. Z žen
vlastnících řidičský průkaz uvedlo 53 %, že
už neřídí, mezi muži to bylo jen 31 %.
Tento výsledek je v souladu se zjištěním
Hjorthol (2012), že ženy přestávají řídit
dříve než muži, a obě skupiny se liší také
důvody, proč řídit přestaly. Zatímco ženy
nejčastěji přestávají řídit, protože se už při
řízení cítí v provozu nejisté, muže častěji
přiměje k ukončení řízení někdo jiný, například
lékař nebo rodina.
Frekvence používání auta stejně jako ostatních
dopravních prostředků klesá s věkem
a s horším zdravotním stavem. Mezi nejstaršími
seniory (80+ let) je nejen vysoký podíl
těch, kteří už přestali řídit (67 %), ale také
nejméně současných či dřívějších vlastníků
řidičského průkazu. Z 60–69letých vlastní
či v minulosti vlastnilo řidičský průkaz
60 %, mezi osmdesátiletými a staršími
je to 43 %. Rozdíl je podmíněn nejen postupným
rozšiřováním automobilové dopravy,
ale i značnou feminizací vysokého stáří, tedy
vyšším podílem žen v nejstarších věkových
kategoriích. Podíl těch, kteří přestali řídit,
výrazně stoupá s věkem. Mezi 60–69letými
řídí pravidelně 39 %, dalších 33 % občas
a pouze 28 % uvedlo, že už řídit přestalo.
V nejstarším věku se tento poměr obrací,
67 % nejstarších seniorů už řídit přestalo, zatímco
stále alespoň občas řídí 34 %. Podobně
se liší zdravotní stav aktivních řidičů
a osob, které už neřídí (asociace zdravotního
stavu a četnosti řízení dle Kendallova
tau c = 0,32, p < 0,001).
Roli však hraje i vzdělání jedince, podíl
vlastníků řidičského průkazu výrazně stoupá
s výší vzdělání. Mezi seniory se základním
vzděláním vlastní či vlastnilo řidičský
průkaz 30 %, mezi vysokoškolsky vzdělanými
jsou to téměř tři čtvrtiny (72 %). Stejně
tak je mezi vysokoškoláky vyšší podíl
pravidelných řidičů. Podobně jako u akčního
pole seniorů se tak ukazuje význam kulturního
kapitálu jedinců či v tomto případě
možná z něj vycházejícího kapitálu ekono-
mického.
Ani senioři, kteří neřídí či nevyužívají
MHD, však nejsou zcela vyloučeni z potřeb
naplňovaných ve větší než docházkové
vzdálenosti. Celých 82 % respondentů totiž
uvedlo, že pokud potřebují něco s pomocí
auta zařídit či něco dovézt, mají k dispozici
někoho, kdo je sveze či potřebné věci
doveze. Což však na druhou stranu samozřejmě
snižuje nezávislost a soběstačnost
takto potřebných.
Celkově jsou městští senioři aktivními
uživateli dopravních prostředků, a to jak
veřejných (MHD), tak individuálních. To
jim umožňuje saturovat své potřeby i ve
větší než docházkové vzdálenosti od domova.
Do této větší vzdálenosti vyjíždějí
i přesto, že v Praze i centrech dalších velkých
měst je obvykle možné uskutečnit
potřebné nákupy a služby v pěší vzdálenosti
(Temelová a Dvořáková, 2011; Petrová
Kafková a Galčanová, 2012). Můžeme
se proto domnívat, že značná mobilita
není nutností, ale spíše volbou. Této mobilitě
klade překážky až zhoršení zdravotního
stavu a úbytek fyzických sil, které obvykle
pokročilé stáří provázejí.
Závěr a diskuse
V tomto textu jsem se věnovala otázce
venkovní mobility seniorů, a to v prostředí
center velkých měst. Výsledky ukazují, že
městští senioři jsou aktivními uživateli
venkovního prostředí. Respondenti se ve
venkovním prostředí aktivně pohybují,
a to jak v bezprostředním sousedství, tak
ve větší vzdálenosti od svého domova. Ve
své mobilitě nejsou v celkovém pohledu
omezeni docházkovou vzdáleností, ale
jsou i aktivními řidiči či uživateli MHD.
Značná mobilita se však netýká všech
seniorů. Kromě věku a zdravotního stavu
se zdá mobilitu seniorů výrazně podmiňovat
i jejich kulturní kapitál. Vzdělanější
nejen častěji používají vlastní auto, ale celkově
tráví více času ve větší vzdálenosti od
domova než senioři s nižším vzděláním.
Toto zjištění potvrdilo nejen třídění druhého
stupně, ale i provedená multinomická
logistická regrese. Vzdělání totiž výrazně
ovlivňuje životní styl jedince. Vzdělanější
lidé přistupují odpovědněji ke svému zdraví
a jsou aktivnější nejen ve veřejném životě
(WHO, 2002). Data z našeho výzkumu
potvrzují, že tomu tak je i v případě způsobů
užívání venkovního prostředí. Podpora
celoživotního vzdělávání tak není podstatná
jen z hlediska konkurenceschopnosti
stárnoucích na trhu práce, ale napomáhá
i jejich větší venkovní mobilitě.
Ve větší vzdálenosti od domova svůj čas
tráví také lidé vlastnící řidičský průkaz
nebo častěji používající veřejnou dopravu.
Vlastnictví auta tak není pro městské seniory
nezbytnou podmínkou pro udržení
vysoké mobility. I v případě vlastnictví auta
působí kulturní kapitál jedince, kdy
vzdělanější senioři vlastní auto častěji než
senioři s nižším vzděláním. V tomto případě
se můžeme domnívat, že vyšší kulturní
kapitál především zvyšuje jejich kapitál
ekonomický, což jim zaručuje finanční
zdroje potřebné pro vlastnictví a používání
vlastního auta. Ekonomický kapitál totiž
zvyšuje i mobilitu seniorů celkově, jak ukázala
provedená multinomická logistická re-
grese.
Výsledky skrývají i jiný, méně pozitivní
obraz stárnutí v městském prostředí. Přestože
jsem se v tomto textu tématu environmentálních
bariér primárně nevěnovala, může
výrazný pokles venkovní mobility v nejvyšším
věku a při zhoršení zdraví indikovat
jejich přítomnost. Neboli celých 40 % seniorů
uvedlo, že tráví většinu času v bezprostředním
okolí svého bydliště, mezi nejstaršími
je to dokonce 65 %, ale týká se to i 29 %
60–69letých. Čtvrtina potřebuje při chůzi
nějakou pomůcku, například hůlku či berle,
a naprostá většina (84 %) musí, pokud jde
22 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Tabulka č. 6: Používání auta (%)
vlastní či četnost řízení auta v případě
vlastnil(a) pravidelně občas už neřídí potřeby
řidičský vůbec možnost
průkaz nechat se
někam zavézt,
něco dovézt
celkem 56 30 30 40 82
pohlaví ženy 38* 19* 28 53* 84
muži 82* 38* 31 31 79
věk 60–69 let 60* 39* 33* 28* 84
70–79 let 53 21* 26* 54* 82
80+ let 43* 8* 26 67* 79
vzdělání ZŠ 30* 29 26 45 83
vyučen(a) 57 25* 33 42 79*
SŠ 58 31 31 38 86*
VŠ 72* 42* 22* 36 85
zdrav. stav (prům. a s. o.) 5,3 (2,2) 4,4 (1,9) 4,9 (2,0) 6,2 (2,1) 6,0 (2,2)
IADL (průměr a s. o.) 6,4 (1,3) 6,8 (0,8) 6,6 (0,9) 6,0 (1,6) 6,1 (1,6)
Poznámka: * statisticky signifikantní rozdíl na hladině 0,05.
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 22
ze svého bytu ven, překonat alespoň několik
schodů. Výraznou bariérou se tak při
horší pohyblivosti mohou stát už vstupní
prostory domu či bytu.
Mezi další typické environmentální bariéry,
které omezují mobilitu seniorů, patří
nerovné či rozbité chodníky, nedostatek
laviček na veřejných místech, které by
umožnily krátký odpočinek a tím podpořily
jednak mobilitu do větší vzdálenosti, ale
také neméně významné utužování sociálních
vazeb. Dále křižovatky, které je obtížné
přejít kvůli hustému provozu či krátkému
intervalu na semaforech, a nedostatek veřejných
toalet (WHO, 2007). Bariéry mobility
neplynou jen ze samotné fyzické podoby
venkovního prostředí. Předpokladem pro
pohyb a venkovní mobilitu je cítit se ve
venkovním prostředí bezpečně (Marcellini
et al., 2002; Kaiser, 2009; Kuchařová, 2002;
Sýkorová, 2008). Ve zkoumané populaci velkoměstských
seniorů považuje okolí bydliště
za nebezpečné ve dne dokonce 16 % seniorů
a 43 % za nebezpečné ve večerních hodinách.
Takto výrazně zastoupený pocit nebezpečí
z okolního prostředí představuje
pro venkovní mobilitu výraznou překážku.
Psychologickou bariérou však není jen
pocit, že v sousedství není bezpečno.
Podobně venkovní mobilitu omezuje i nejistota
z vlastních fyzických možností, ze
zvládnutí environmentálních bariér, zejména
obava z pádu (Vellas et al., 1997; Phillipse
et al., 2005). V českém prostředí zjistila
Vidovićová (2012), že 63 % pádů se
odehrává mimo domov ve venkovním prostředí,
a už na ulici, v přírodě, parku či
MHD. Převažují přitom environmentální
příčiny (zakopnutí, náledí, nerovnosti na
cestě). Pádu se obává nejen většina těch,
kteří v minulém roce tuto traumatizující
zkušenost prožili, ale i téměř polovina
těch, kteří neupadli. Autorka svá zjištění
shrnuje konstatováním, že „pády i v českém
kontextu … výrazně přispívají k omezení
mobility a ke zmenšení akčního pole
jedince“ (Vidovićová, 2012: 18).
„Prostředí města, budovy, dopravní
systém a bydlení přispívají k mobilitě, zdravému
chování, společenskému zapojení
a sebeurčení, nebo naopak k izolaci, pasivitě
a sociálnímu vyloučení“ (WHO 2007: 77).
Výše uvedená zjištění naznačují, že přes
celkově značnou aktivitu současných městských
seniorů zůstává pro nezanedbatelnou
část z nich venkovní mobilita velkou
výzvou, kterou naplňují jen obtížně. Zatímco
mladší a zdravější senioři využívají
městský prostor velmi aktivně a saturují
své potřeby běžně i ve větší vzdálenosti od
domova, ve vyšším věku či při zhoršení
zdraví se akční pole jedince zmenšuje.
1 Text je založen na datech získaných s podporou grantového
projektu GA ČR „Stáří v prostoru: regenerace,
gentrifikace a sociální exkluze jako nové problémy
v environmentální gerontologii“ (P404/10/1555).
2 Do šetření byla zahrnuta města: Praha (n = 120), Kladno
(n = 49), České Budějovice (n = 61), Plzeň (n = 74), Karlovy
Vary (45), Ústí nad Labem (n = 81), Liberec
(n = 70), Hradec Králové (n = 66), Pardubice (n = 73), Jihlava
(n = 54), Brno (n = 94), Olomouc (n = 64), Zlín (n = 68)
a Ostrava (n = 82).
3 V první vlně byly kvóty stanoveny pro města, pohlaví
(základní soubor muži 40 %), vzdělání (základní
soubor VŠ 10 %, SŠ s maturitou 28 %) a podíl mladších
(60–69 let) a starších (70+ let) seniorů (základní
soubor podíl mladších seniorů 55 %). Ve druhé vlně
pak křížové pro věk a pohlaví a volné pro vzdělání
v jednotlivých městech. Podíl mužů v základním
souboru byl ve všech městech 41 %. Vzdělanostní
struktura v základním souboru byla následující:
Praha – ZŠ 12 %, vyučený 25 %, SŠ 39 %, VŠ 24 %,
Brno – ZŠ 20 %, vyučený 38 %, SŠ 30 %, VŠ 12 %,
Ostrava – ZŠ 27 %, vyučený 40 %, SŠ 25 %, VŠ 8 %.
Kvóty byly v obou vlnách stanoveny na základě
aktuálních dat Českého statistického úřadu. Kvóta
pro vzdělání byla stanovena na základě SLDB 2001,
protože výsledky ze SLDB 2011 na úrovni obcí
v době sběru dat nebyly k dispozici.
4 Zdravotní stav seniorů byl zjiš ován pomocí subjektivního
hodnocení respondentů na desetibodové
stupnici. Index měřící funkční zdatnost a absenci
disability IADL (Instrumental Activities Of Daily
Living Scale) nabývá hodnot 0 až 7, kdy vyšší hodnota
znamená vyšší schopnost zvládání instrumentálních
činností a indikuje vyšší samostatnost.
5 Vzájemná asociace vzdělání a vzdálenosti, v níž se
respondent převážně pohybuje, je však nevýznamná
(Cramerovo v = 0,10, p < 0,001). N = 1 590.
6 Vzhledem k tomu, že třídění druhého stupně (tabulka
č. 3) ukázalo u vzdělání rozdíl mezi na jedné straně
jedinci se základním vzděláním a vyučenými
a na straně druhé se vzděláním vyšším, dichotomizovala
jsem proměnnou vzdělání tímto způsobem.
Literatura:
Andersson Svidén, Gerd. Environmental Barriers For
Mobility And Community Participation Among Older
Adults In Need Of Home Modification. Paper presented
at IAGG Congress Bologna April 15th, 2011.
Golant, Stephen M. The Effects of Residential and
Activity Behaviors on Old People´s Environmental
Experience. V Elderly people and the environment,
editovali Irwin Altman, Mortimer Powell Lawton
a Joachim F Wohlwill, 1984. Springer, s. 239–279.
ISBN 9780306414299
Hjorthol, Randi. Transport Resources, Mobility and
Unmet Transport Needs in Old Age. Ageing & Society,
2012. doi: 10.1017/S0144686X12000517, s. 1–22.
Kaiser, Heinz Juergen. Mobility in Old Age Beyond the
Transportation Perspective. Journal of Applied Gerontology,
2009, roč. 28, č. 4, s. 411–418. ISSN 1552-4523.
Kuchařová, Věra. Život ve stáří. Zpráva o výsledcích
empirického šetření. Praha: Výzkumný ústav práce
a sociálních věcí, 2002.
Marcellini, Fiorella et al. Mobility Aspects Of Older
People in EUrope: Main Findings Of The European
Project‚ Mobilate. Paper presented at CNR ITC &
CIB WB84 International Meeting Roma, 2002.
Metz, David H. Mobility of older people and their quality
of life. Transport Policy, 2000, roč. 7, č. 2,
s. 149–152. ISSN 0967-070X.
Mollenkopf, Heidrun et al. Outdoor mobility and social
relationships of elderly people. Archives of
Gerontology and Geriatrics, 1997, roč. 24, č. 3,
s. 295–310. ISSN 0167-4943.
Mollenkopf, Heidrun – Ruoppila, Isto – Marcellini,
Fiorella. Always On the Go? Older People´s Outdoor
Mobility Today and Tomorrow: Findings from
Three European Countries. v New dynamics in old
age: individual, environmental, and societal perspectives,
editovali Hans-Werner Wahl, Clemens
Tesch-Römer, Andreas Hoff, 2007. Baywood Pub.
ISBN 9780895033222, s. 175–198.
Musselwhite, Charles – Haddad, Hebba. Mobility,
accessibility and quality of later life. Quality in Ageing
and Older Adults, 2010, roč. 11, č. 1, s. 25–37.
ISSN 1471-7794.
Peace, Sheila M. – Holland, Caroline – Kellaher, Leonie.
Making space for identity. V Ageing And Place:
Perspectives, Policy, Practice, editoval Gavin J.
Andrews a David R. Phillips, 2005. Routledge. ISBN
9780415320443, s. 188–204.
Petrová Kafková, Marcela – Galčanová, Lucie. Stárnutí
městských populací a senioři. Demografie: Revue
pro výzkum populačního vývoje, 2012, roč. 54, č. 2,
s. 47–61. ISSN 0011-8265.
Phillips, David – Siu, Oi-ling – Yeh, Anthony – Cheng,
Kevin. Ageing and the urban environment. V Ageing
and Place: Perspectives, Policy and Practice, editovali
Gadvin J. Andrews, David R. Philips, 2005. New York,
NY: Routledge. ISBN 9780415481656, s. 147–163.
Sirén, Anu – Hakamies-Blomqvist, Liisa. Private care
as the grand equaliser? Demographic factors and
mobility in Finnish men and women aged 65+. Transportation
Research Part F, 2004, roč. 7, s. 107-118.
ISSN 1369-8478.
Smith, Allison E. Ageing in urban neighbourhoods:
place attachment and social exclusion. 2009. Bristol:
Policy Press. ISBN 9781847422705.
Sýkorová, Dana. Prostor a věci v kontextu stáří. Sociologický
časopis/Czech Sociological Review, 2008,
roč. 44, č. 2, s. 401–421. ISSN 0038-0288.
Tacken, Mart. Mobility of the elderly in time and
space in the Netherlands: An analysis of the Dutch
National Travel Survey. Transportation, 1998, roč.
25, č. 4, s. 379–393. ISSN 0049-4488.
Temelová, Jana – Dvořáková, Nina. Residential satisfaction
of elderly in the city centre: The case of revitalizing
neighbourhoods in Prague. Cities, 2011.
Doi: 10.1016/j.cities.2011.11.015. ISSN 02642751.
Temelová, Jana – Dvořáková, Nina – Slezáková,
Alena. Rezidenční spokojenost seniorů v proměňujících
se čtvrtích Prahy. Sociální studia, 2010, roč. 7,
č. 3, s. 95–116. ISSN 1214-813X.
Vellas, Bruno J. – Wayne, Sharon J. – Romero, Linda J.
– Baumgartner, Richard N. – Garry, Philip J. Fear of
falling and restriction of mobility in elderly fallers.
Age and Ageing, 1997, roč. 26, č. 3, s. 189–193.
ISSN 0002-0729.
Vidovićová, Lucie. Pády seniorů v přirozeném prostředí:
pohled do městské populace. Odborný časopis
Sociální služby, 2012, č. 3, s. 18–20. ISSN 1803-7348.
WHO. Active ageing: a policy framework. Ženeva:
Světová zdravotnická organizace, 2002.
WHO. Globální města přátelská seniorům: Průvodce.
Ženeva: Světová zdravotnická organizace, 2007.
ISBN 9789241547307.
Marcela Petrová Kafková je socioložka
a působí na Ústavu populačních studií
Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Její výzkumný zájem se soustředí
na oblast stárnutí a seniorů, zejm. na
témata aktivního stárnutí, environmentální
gerontosociologie a prarodičovství
a mezigeneračních vztahů.
FÓRUM sociální politiky 3/2013 23
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Soutěž o Cenu Rady vlády pro seniory
a stárnutí populace, jež má přispět ke
zvýšení povědomí o seniorech, motivovat
k aktivnímu stárnutí a ukázat význam
mezigeneračního dialogu, se letos koná
historicky poprvé. Soutěží se ve čtyřech
kategoriích: audiovizuální, rozhlasové,
tiskové a fotografické. Přihlásit se mohou
jak jednotliví lidé, tak firmy. Každý autor
může Radě vlády pro seniory a stárnutí
populace nejpozději do 31. srpna 2013
poslat maximálně tři práce z každé kategorie.
Nejlepší díla vybere nezávislá
porota složená ze zástupců MPSV, dalších
ministerstev, krajů či nevládních
organizací. Hodnotit bude formální
i obsahovou stránku. Výsledky unikátního
uměleckého klání vyhlásí ministryně
Ludmila Müllerová u příležitosti Mezinárodního
dne seniorů, tedy 1. října.
O soutěži blíže na: www.mpsv.cz/cs/2856
a www.mpsv.cz/cs/3017
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 23
Shrnutí vývoje strategických dokumentů
v oblasti stárnutí populace
Strategické dokumenty v obecné rovině
představují dlouhodobý záměr činnosti za
účelem dosažení vytčených cílů v podmínkách
nejistoty. Takové dokumenty stanovují
vize, cíle nebo opatření ve vymezené
oblasti. Mohou se však výrazně lišit
v úrovni měřitelnosti vytčených cílů,
v konkrétnosti navrhovaných opatření, ve
způsobech pravidelné evaluace a v mnoha
dalších oblastech. Vliv má nepochybně
i skutečnost, zda mají spíše politický či
naopak expertní charakter. Strategické
dokumenty k tématu stárnutí populace na
mezinárodní úrovni vznikají již několik
desetiletí.
Prvním takovým dokumentem byl Vídeňský
mezinárodní akční plán pro stárnutí
přijatý na prvním Světovém shromáždění
o stárnutí ve Vídni v roce 1982 (UN,
1983). Byl koncipován jako průvodce politik
a programů v oblasti stárnutí. Výrazný
posun vnímání demografického stárnutí
nastal až o dvě desetiletí později v roce 2002
přijetím Madridského mezinárodního akčního
plánu pro stárnutí (UN, 2002). Jedná
se o první mezinárodní dohodu, která
uznává potenciál starších lidí pro společnost.
Uvedený akční plán vybízí jednotlivé
státy k vytvoření zastřešujících národních
strategií, které identifikují výzvy a příležitosti
stárnutí populace. Tvůrci dokumentu
kladli důraz i na pravidelné hodnocení,
které probíhá jednou za pět let prostřednictvím
Regionální implementační strategie
pro jednotlivé regiony OSN (UN,
2002)2
.
Aktivnímu a zdravému stárnutí se systematicky
věnuje i Světová zdravotnická
organizace. V roce 2006 realizovala výzkumný
projekt Města přátelská seniorům,
který se stal východiskem pro další aktivity
v oblasti komunitního rozvoje a výzkumu
a pro vznik rozsáhlejší globální sítě
komunit přátelských k seniorům (WHO,
2007).
Rovněž Evropská unie si uvědomuje
aktuálnost tohoto tématu a povzbuzuje
členské státy k řešení výzev spojených se
změnami v demografické struktuře a k systematické
přípravě na důsledky plynoucí
ze stárnutí populace. Důkazem je i vyhlášení
roku 2012 Evropským rokem aktivního
stárnutí a mezigenerační solidarity3
.
Na základě doporučení Evropské hospodářské
komise OSN (v důsledku vzniku
Madridského mezinárodního akčního plánu
pro stárnutí, 2002) vznikl v ČR Národní
program přípravy na stárnutí na období
let 2003 až 2007 (MPSV, 2003). Již v roce 2002
bylo na stárnutí nahlíženo jako na příležitost,
z které mohou mít prospěch všechny
generace. Zdůrazněn byl apel jak na mladou
a střední generaci, tak i na samotné
seniory. Druhý, navazující Národní program
přípravy na stárnutí na období let 2008
až 2012 (MPSV, 2008)4
byl o poznání propracovanější,
a to jak po stránce obsahové,
tak i co do rozsahu dokumentu. Vycházel
z předpokladu, že při řešení výzev spojených
s demografickým stárnutím se
musíme zaměřit na strategické oblasti
a priority, které je nezbytné prosazovat
horizontálně napříč sektory a na všech
úrovních veřejné správy. Program definuje
základní principy, ze kterých by měl vycházet
přístup ke starším osobám, i strategické
priority, které by měly vést ke zvýšení
kvality života ve stáří a k úspěšnému řešení
výzev spojených s demografickým stárnutím.
V roce 2012 probíhal v ČR stejně
jako v dalších státech EU Evropský rok
aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity,
za jehož gestora bylo určeno Ministerstvo
práce a sociálních věcí (dále jen
„MPSV“). Hlavním výstupem uvedeného
roku v ČR bylo vytvoření nového strategického
dokumentu, jenž vycházel z předpokladu,
že stárnutí populace je pozitivní
a senioři jsou pro společnost přínosem.
I proto došlo k přejmenování dokumentu
z Národního programu přípravy na stárnutí
na Národní akční plán podporující pozitivní
stárnutí pro období let 2013 až 2017.
Materiál mimo jiné upozorňuje na skutečnost,
že k postupnému prodlužování naděje
dožití směřovaly všechny společnosti,
a proto lze prodlužování střední délky života
považovat za úspěch, i když s sebou přináší
výzvy, na které je nyní nezbytné rea-
govat.
Základní rámec NAP 2013–2017
Pro správné určení prioritních oblastí je
nutné vycházet mimo jiné i z aktuální demografické
situace a očekávaného vývoje
v dalším období.
V ČR lze očekávat nejvýraznější nárůst
skupiny seniorů ve věku 85 a více let. Dle
demografických predikcí by se tato věková
skupina měla do roku 2066 dle střední
varianty projekce zvýšit na 7,5násobek
oproti stavu v roce 2009 (ČSÚ, 2009). Tabulka
č. 1 ukazuje nárůst věkové skupiny
85 a více let pro nejbližší období. Mezi lety
2012 až 2017 by se měl počet seniorů
v uvedeném věku zvýšit o 40 tisíc.
Podle rozdílné střední délky života mužů
a žen lze předpokládat, že v nejstarších
věkových skupinách budou zastoupeny
převážně ženy, které se průměrně dožívají
vyššího věku. Tuto skutečnost je nezbytné
brát v úvahu při plánování rozvoje zdravotní
a sociální péče. Zajištění péče v případě
zhoršeného zdravotního stavu tak
nebudou moci obstarat partneři, ale děti
seniorů a profesionální poskytovatelé te-
24 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Statistiky a analýzy
Cílem článku je představení procesu tvorby a obsahu Národního akčního plánu podporujícího pozitivní stárnutí pro
období let 2013 až 20171
(dále jen „NAP 2013–2017“), který bude určovat zaměření státní politiky v oblasti stárnutí
populace a seniorů pro další období. Vzhledem k širokému spektru a komplexnosti témat prezentovaného dokumentu
se článek zaměří pouze na jednu z priorit NAP 2013–2017, kterou je „Zaměstnávání starších osob a seniorů ve
vztahu k nároku na starobní důchod“, nebo opatření navržená v této oblasti mohou významně napomoci prodloužení
aktivního života starších osob a seniorů. S ohledem na probíhající demografické změny delší setrvání starších
pracovníků na trhu práce významně přispívá ke zvýšení udržitelnosti průběžně financovaného systému důchodového
pojištění i k celkovému ekonomickému rozvoji společnosti.
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let
2013 až 2017
Lenka Bočková
Tabulka č. 1: Věkové složení obyvatelstva podle věkových skupin, muži a ženy,
k 1. 1., střední varianta projekce do roku 2066, vybrané roky
Věková 2012 2017
skupina počet podíl podíl žen počet podíl podíl žen
na populaci ve věkové na populaci ve věkové
ČR (v %) skupině ČR (v %) skupině
(v %) (v %)
65 až 74 let 996 996 9,4 55,6 1 229 841 11,5 54,9
75 až 84 let 542 467 5,1 62,6 572 354 5,3 61,0
85 + let 160 900 1,5 71,4 201 607 1,9 69,6
Zdroj: ČSÚ, 2009
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 24
rénních a pobytových sociálních a zdravotních
služeb.
První prioritou a zároveň celkovým rámcem
NAP 2013–2017 je zajištění dodržování
a ochrany lidských práv seniorů.
Z důvodu jejich zranitelnosti zejména
v pokročilém věku jim musí být zajištěno
právo na respekt, právo na důstojné zacházení
a na důstojné podmínky v jakémkoliv
prostředí, právo na důstojný život
a na participaci ve společnosti.
K využití potenciálu, který ze stárnutí
populace vyplývá, je dále nezbytné se
zaměřit na dvě základní oblasti - zdraví
a celoživotní učení. Od nich se odvíjí
možná účast na trhu práce nebo aktivní
podíl na rozvoji občanské společnosti (formou
dobrovolnictví či v rámci rodiny).
Pokud jsou lidé zdraví, mají kompetence
odpovídající požadavkům trhu práce
a jsou jim zabezpečeny pracovní podmínky
odpovídající jejich potřebám, dochází
ke zmírnění či odstranění bariér bránících
prodloužení pracovního života, a tím i ke
zvyšování ekonomického růstu. Aktivita
seniorů mimo trh práce vede k rozvoji
mezigeneračního dialogu a k posilování
sociální soudržnosti. S postupujícím demografickým
stárnutím se senioři stávají
stále heterogennější skupinou, především
s ohledem na funkční zdatnost a soběstačnost.
Všichni starší pracovníci a senioři
nemohou být aktivní na trhu práce
a v rámci občanské společnosti či rodiny.
Nedílnou součástí musí být rozvoj kvalitního
prostředí pro život seniorů a zajištění
důstojné a odpovídající péče, nebo tato
oblast patří k povinnostem každé společnosti
a odráží úroveň vyspělosti dané
země a společenské odpovědnosti.
Zaměstnávání starších osob a seniorů ve
vazbě na systém důchodového pojištění
Tato priorita se zaměřuje na oblast
důchodového systému ve vazbě na uplatnění
na trhu práce, na rozvoj flexibilních
pracovních míst a na rozvoj age managementu
v ČR.
Způsob nastavení systému důchodového
pojištění je důležitým nástrojem k motivování
starších osob k setrvání na trhu
práce. Důchodový systém musí ponechat
každému co nejširší prostor pro individuální
volbu způsobu odchodu do důchodu
a naopak nesmí vytvářet podněty k předčasnému
opuštění trhu práce, ani bariéry
pro ekonomickou aktivitu seniorů. V současné
době byly odstraněny všechny bariéry
pro ekonomickou aktivitu po dosažení
důchodového věku. Poslední významná
úprava v této oblasti byla zavedena v roce
2010, kdy došlo ke zrušení omezení pracovněprávního
vztahu na dobu jednoho
roku při souběžném pobírání starobního
důchodu a zároveň zvýhodnění důchodové
dávky o 0,4% výpočtového základu za každých
360 kalendářních dnů. Dochází proto
k výrazné preferenci práce v souběhu
s důchodem před tzv. přesluhováním,
které vede ke skutečnému prodloužení
pracovního života a odkladu odchodu do
důchodu. Tuto situaci bude proto nutné
v budoucnu dobře analyzovat s cílem zjistit,
zda nepřináší deformaci trhu práce
zejména s ohledem na nerovné postavení
pracujících důchodců oproti pracovníkům
v předdůchodovém věku.
I vzhledem k vytvoření II. pilíře, který
počítá s přenesením části odpovědnosti za
hmotné zabezpečení na stáří ze státu na
jedince, bude potřeba zajistit kvalitní informovanost
veřejnosti, nebo na základě
dostupných informací o vlastních důchodových
nárocích se občan rozhoduje
o časování odchodu do důchodu, o další
účasti na trhu práce a stanovení preferencí
spotřeby a úspor.
V oblasti trhu práce je hlavním úkolem
pro následující období zvýšení zaměstnanosti
starších pracovníků. Tento cíl vychází
i z politiky zaměstnanosti v EU. Ve strategii
Evropa 2020 je jedním z cílů zvýšení
celkové míry zaměstnanosti ve věkové
skupině 20–64 let na 75 % a ve věkové
skupině 55–64 let na 55 %. V ČR přitom
v současné době dosahuje míra zaměstnanosti
v první uvedené skupině jen 47,6 %.
Naopak ČR zaujímá druhé místo v celé EU
v míře zaměstnanosti ve věkové skupině
50–54 let, která dosahuje 84,7 %. U dalších
věkových skupin je situace ve srovnání
s dalšími státy EU horší, konkrétně ve
věkové skupině 55–59 let je míra zaměstnanosti
69,3 % (tj. 7. místo v EU), ve věkové
skupině 60–64 let je to 17. místo s hodnotou
25,8 % a u skupiny 65–69 let pak 16. místo
s mírou zaměstnanosti 9,3 % (Eurostat,
2012).
Cíle ke zvýšení zaměstnanosti uvedené
v NAP 2013–2017 se zaměřují především
na podpoření samostatného podnikání
starších pracovníků, podporu flexibility
trhu práce při zaměstnávání starších pracovníků
a na rozvoj age managementu.
První z cílů vychází ze zkušeností z Velké
Británie, kde působí nestátní nezisková organizace
PRIME, která se snaží podpořit starší
pracovníky v nastartování podnikání. Konkrétně
se zaměřuje na poradenství a podporu,
organizování motivačních akcí, mentoring,
mikrofinancování úvěrů a další oblasti.
Z ročního objemu 5000 až 6000 osob
starších padesáti let, které přišly o zaměstnání,
si 20 % založí vlastní podnikání. Dle
šetření organizace PRIME byl za největší
problém považován přístup k financím
(téměř 2/3 dotázaných osob ve věku 50 a více
let). Rovněž zkušenosti ukázaly, že největší
úspěšnost při založení podniku měly
osoby, které čelily nezaměstnanosti kratší
dobu. Pilotní výzkum v této oblasti proběhl
i v ČR. Cílem bylo realizovat a zhodnotit
formou akčního výzkumu projekt malého
rozsahu zaměřený na podporu podnikání
nezaměstnaných osob starších 50 let. Závěry
z výzkumu potvrzují, že pro určitou
kategorii starších osob může být založení
vlastního podniku vhodnou cestou řešení
jejich nezaměstnanosti (Hora, Suchanec,
2012).
Druhá cesta ke zvýšení zaměstnanosti
starších pracovníků, která je rovněž podpořena
v NAP 2013–2017, vede přes zvýšení
flexibility trhu práce. Dle doporučení
Světové zdravotnické organizace by zaměstnavatelé
měli zabezpečit přiměřenou
flexibilitu v práci a ve struktuře pracovního
prostředí tak, aby pracovní prostředí vyhovovalo
všem typům starších pracovníků
(Ilmarinen, 2005). Tato oblast je v ČR velmi
zanedbaná ve srovnání s průměrem EU-27.
Kromě ČR nejnižší míry částečných úvazků
vykazují i Slovensko a Bulharsko. Z tabulky
č. 2 je patrný vzrůstající trend využívání
částečných úvazků, avšak i v tomto ohledu
je rychlost růstu v ČR nižší než v EU-27.
Pro srovnání ukazuje rovněž podíl využívání
částečných úvazků na celkové zaměstnanosti
v Nizozemsku, ve kterém má práce
na částečný úvazek větší tradici.
Se zvýšením flexibility trhu práce úzce souvisí
i poslední oblast týkající se rozvoje age
managementu v ČR. Toto téma přitom zaujímá
důležité postavení v NAP 2013–2017,
nebo v ČR je zatím tento koncept spíše
opomíjen. Age management lze definovat
jako řízení s ohledem na věk, schopnosti
a potenciál pracovníků. Průkopníkem v této
oblasti je Finsko, které se tématem stárnoucích
pracovníků zabývá již od 80. let
20. století. Právě Finský institut pracovního
zdraví (dále jen „FIOH“) provedl longitudinální
studii stárnoucích pracovníků, na
jejímž základě byl přijat koncept „pracovní
schopnosti“, který dle finského pojetí
vyjadřuje: „…jak dobrý je pracovník v současnosti,
v blízké budoucnosti a jak vykonává
svoji práci z hlediska pracovních nároků,
zdravotních a duševních dispozic.“
(Ilmarinen, 2004). Na tento koncept navázala
řada národních programů, jejichž cílem
byla podpora zdraví a pracovní schopnosti
starších pracovníků. Od roku 2006 FIOH
realizuje program zaměřený na životní
dráhu a práci starších pracovníků.
Pro následující období jsou cíle v NAP
2013–2017 v této oblasti rozloženy do následujících
kroků:
l Zvýšení informovanosti a dostupnosti
dat prostřednictvím sběru příkladů dobré
praxe, shrnutí dosavadních poznatků
z již provedených výzkumů, podpora
zapojení do mezinárodních projektů
FÓRUM sociální politiky 3/2013 25
Statistiky a analýzy
Tabulka č. 2: Podíl částečných úvazků na celkové zaměstnanosti u osob starších
50 a více let ve vybraných zemích
Země/Čas 2005Q4 2006Q4 2007Q4 2008Q4 2009Q4 2010Q4 2011Q4 2012Q4
EU-27 17,2 17,5 17,5 17,7 18,4 18,6 18,9 19,3
ČR 4,4 4,3 4,3 4,4 5,0 5,0 4,5 5,4
Nizozemsko 45,8 45,7 46,6 47,0 47,9 48,3 48,8 49,6
Zdroj: Eurostat, 2012
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 25
a spolupráce a výměna zkušeností na mezinárodní
úrovni.
l Vzhledem k šíři tématu je nutná spolupráce
mezi klíčovými aktéry v této oblasti
vytvořením expertní sítě složené ze
zástupců zaměstnavatelů, lékařů, sociologů,
vzdělavatelů, demografů, ekonomů,
úřadů práce a agentur práce i jednotlivých
ministerstev.
l Pomocí informační kampaně a osvěty
na téma věkové diverzity jakožto konkurenční
výhody pro firmy postupně měnit
postoje ke stárnutí ve společnosti.
l Na úřadech práce jsou v současnosti
práce poradců příliš orientovány na
motivaci účastníků, rozvoj kompetencí
uplatnitelných na trhu práce, osobnostní
rozvoj účastníků a zvýšení jejich komunikačních
dovedností a sebeprezentace,
poradenství se však málo zaměřuje na
to, jak postupovat při hledání práce
vzhledem ke svému věku. Dalším krokem
proto bude rozšíření modulu určeného
speciálně poradcům na úřadech
práce.
l V posledním období platnosti NAP
2013–2017 dojde k navržení takových
změn v legislativě, které usnadní zavádění
a šíření age managementu. Důraz
přitom bude kladen na (1) zvážení možnosti
zavedení flexibilního odchodu do
starobního důchodu; (2) zavedení finanční
motivace pro zaměstnavatele podporující
rozvoj flexibilních forem práce
s ohledem na potřeby starších pracovníků
a absolventů; (3) definování nových
flexibilních forem práce v zákoníku práce
a vytvoření podmínek pro jejich aplikaci,
které pomohou zaměstnavatelům
v jejich využívání; (4) revidování oblasti
BOZP s ohledem na stárnutí zaměstnanců.
Zavádění zcela nového komplexního
přístupu ke starším pracovníkům může být
úspěšné pouze za podmínky dlouhodobého
směřování a postupování po malých
krocích. Tato skutečnost se odráží i v této
prioritě, proto by po skončení platnosti
NAP 2013–2017 nemělo dojít k přerušení
započatých aktivit. Naopak budoucí strategický
dokument by měl na dosažené
výsledky navázat a opět o něco dál posunout
rozvoj age managementu v českém
prostředí.
1 Schválen usnesením vlády ČR dne 13. února 2013
č. 108.
2 V případě ČR se jedná o Regionální implementační
strategii pro evropský region.
3 Viz Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady
č. 940/2001/EU ze dne 14. září 2011.
4 Viz usnesení vlády ČR ze dne 19. ledna 2008 č. 8.
Literatura:
ČSÚ (2009). Projekce obyvatelstva České republiky do
roku 2065on-line http://www.czso.cz/csu/2009edicni-
plan.nsf/p/4020-09
Eurostat Database B. [on-line] [cit. 7. 9. 2012] Dostupné
z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/
portal/employment_unemployment_lfs/data/data-
base
Hora, O. - Suchanec M. Podpora a rozvoj podnikání
osob nad 50 let, evaluační studie sociálního experimentu
formou akčního výzkumu, FÓRUM sociální
politiky, 2/2012.
Ilmarinen, J. - Tuomi, K. (2004). „Past, present a future
of work ability.“ In: Past, present and future work
ability. Edited by J. Ilmarinen, S. Lehtinen. Peiple
and Work Research Reports 65. Finnish Institute if
Occupational Health, Helsinki, 1-25.
Ilmarinen, J. Towards a Longer Worklife!. Helsinky:
Finnish Institute of Occupation Health, 2005.
MPSV. Národní program přípravy na stárnutí na
období let 2003 až 2007. Praha: MPSV, 2003.
Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2869
MPSV. Kvalita života ve stáří: Národní program přípravy na
stárnutí na období let 2008 až 2012. Praha: MPSV, 2008.
ISBN 978- 80- 86878- 65-2. Dostupné z: http://www.mpsv.
cz/files/clanky/5045/starnuti_cz_web.pdf
MPSV. Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí
pro období let 2013 až 2017. Praha: MPSV,
2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clan-
ky/14540/III_vlada__Akcni_plan_staruti_.pdf
UNITED NATIONS. Madrid International Plan of Action on
Ageing. New York: United Nations, 2002, 58 s.
Dostupné z: http://social.un.org/index/Portals/0/ageing/
documents/Fulltext-E.pdf
UNITED NATIONS. Vienna International Plan of Action
on Aging. New York: United Nations, 1983, 50 s.
Dostupné z: http://www.un.org/es/globalissues/ ageing/
docs/vipaa.pdf
UNITED NATIONS. Regional Implementation Strategy
for the Madrid International Plan of Action on Ageing.
New York: United Nations, 2002, 23 s. Dostupné
z:http://social.un.org/index/LinkClick.aspx? filetic-
ket=bRh2R09UA6g%3d&tabid=330
WHO. Globální města přátelská seniorům: Průvodce.
Ženeva: WHO, 2007, 82 s. ISBN 978-92-4-154730-7.
Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7980/
WHO_age_friendly_cities_cz.pdf
Autorka působí na katedře sociální
práce FFUK.
Sociální ekonomika - hodnoty sdílené
jejími subjekty
Sociální ekonomika je spojovaná se třetím
sektorem. Je součástí národního hospodářství
vedle veřejného sektoru a tržního
sektoru. Pro třetí sektor se užívá různé
označení, u nás nejčastěji neziskový sektor.
Neziskový sektor a sociální ekonomika
představují z velké části překrývající se
oblasti. Subjekty v sociální ekonomice
jsou soukromé, nezávislé na státu, vykonávají
ekonomické činnosti, ale odlišují se
od ziskových subjektů v tržním sektoru
tím, že zároveň sledují sociální a environmentální
cíle. Sociální cíl bývá spojován se
zaměstnáváním osob ze znevýhodněných
sociálních skupin, které obtížně hledají
uplatnění na otevřeném trhu práce, nebo
s poskytováním produktů či služeb těmto
osobám.
Průzkumné stanovisko k sociální ekonomice
a k sociálním podnikům formuloval
Evropský hospodářský a sociální výbor
26 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Statistiky a analýzy
Poznatky z praxe
Indikátory sociálního podniku
Pojmy sociální podnik a sociální ekonomika se během posledních desetiletí začínají často objevovat v různých souvislostech
v různých zemích celého světa. Schopnost sociální ekonomiky a jejích subjektů - sociálních podniků - inovativním
způsobem reagovat na sociální potřeby vede k tomu, že její význam roste. Významnou roli má evropská tradice,
historie a kořeny dobrovolnických organizací a nadací, tradice vzájemnosti, družstevnictví a další organizované
pomoci, která představuje základ dnešní sociální ekonomiky. Sociální podniky nabývají ekonomického významu
zejména zaměstnáváním osob, které obtížně hledají práci na otevřeném trhu práce (sociální podniky pro pracovní integraci).
Rostoucí zájem s sebou v různých kontextech přináší rozdílné přístupy ke konceptualizaci subjektů.1
V zahraničí
Jacques Defourny, Jean-Louis Laville a další propojují myšlenky ekonomiky sociální, solidární, etické nebo humánní
se zdůrazňováním významu místních sociálních podniků, sociálních podniků pro pracovní integraci a sociálního pod-
nikání.2
V příspěvku seznamujeme s metodikou, kterou používá výzkumný tým katedry studií občanské společnosti
Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze pro identifikaci českých sociálních podniků. Zároveň prezentujeme
výsledky výzkumu zaměřeného na určení indikátorů sociálního podniku.
Marie Dohnalová
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 26
v roce 2011.3
Zdůrazňuje, že sociální ekonomika
a sociální podnikání jsou úzce spojeny
se Strategií Evropa 20204
. Výbor podporuje
Evropskou komisi při zahájení politického
rámce a akčního plánu za účelem
podpory sociálních podniků v Evropě,
zejména v nových členských státech EU.
Uvádí, že sociální podniky jako nezávislé
subjekty často pocházejí z organizací
občanské společnosti nebo jsou k nim přidruženy
a zapojují i dobrovolníky. Mají rozmanité
právní formy a modely („např.
družstva, vzájemné společnosti, dobrovolná
sdružení, nadace, výdělečné či nevýdělečné
podniky, často spojení různých právních
forem a občas změna formy podle po-
třeb),“5
vyvářejí sociální výhody a umožňují
podnikání všem. Výbor doporučuje,
aby příští programové období strukturálních
fondů přímo zahrnovalo programy
pro zakládání a rozvoj sociálních podniků,
jejichž vícezdrojové financování je spojeno
i s veřejnými zdroji, soukromými dary
a členskými poplatky.
„Subjekty sociální ekonomiky jsou definovány
charakteristickými znaky a hodnotami,
které sdílejí:
l upřednostňování osoby a sociálních cílů
před kapitálem;
l ochrana a uplatňování zásady solidarity
a odpovědnosti;
l spojení zájmů členů/uživatelů a obecného
zájmu;
l demokratická kontrola ze strany členů;
l dobrovolná a otevřená účast;
l samostatné řízení a nezávislost na veřejné
moci;
l využívání podstatné části zisku pro
dosažení cílů trvale udržitelného rozvoje,
v zájmu poskytování služeb členům
a služeb obecného zájmu.“6
l Sociální podniky a jejich management
nejsou zcela závislé na cizím kapitálu ani
na veřejných financích a institucích,
mají své vlastní příjmy. Hlavní jsou lidé
a jejich práce, vnější vztahy generují
sociální kapitál. Právní forma subjektu
není určujícím faktorem – jde o organizace,
společnosti, sociální podniky
a subjekty i (nadace) podporující jejich
činnost.7
Oblasti sociální ekonomiky
Sociální ekonomika „je všude pro
všechny, kdekoliv“, vytváří podmínky pro
podnikání pro každého. Sociální podniky
jsou časté v oblastech jako:
l sociální zabezpečení, sociální a zdravotní
služby;
l místní služby (údržba, úklid, oprava
a modernizace bydlení a zeleně, sociální
doprava a jiné);
l vzdělání, školení a výzkum;
l kultura, sport a činnosti ve volném čase;
l sociální turistika;
l pojiš ovací služby;
l bankovní služby;
l energetika;
l zájmy spotřebitelů;
l průmyslová výroba;
l zemědělská výroba;
l řemesla;
l stavba, bydlení;
l družstevní bytová výstavba.8
Sociální ekonomika má dlouhou tradici
ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii,
Švédsku, ve Velké Británii i v dalších zemích.
Mimo Evropu najdeme sociální podniky
a sociální podnikání i v jiných částech světa:
USA, Latinská Amerika, Kanada.9
Sociální ekonomika a sociální podniky
v České republice
Ve zprávě o sociální ekonomice v Evropské
unii byly v roce 2005 členské státy rozděleny
do tří skupin podle přijetí sociální
ekonomiky. Česká republika je uvedena ve
třetí skupině států, tj. s neuznáním sociální
ekonomiky.10
Sociální ekonomika není legislativně
vymezena, chybí formální definování
sociálních podniků.
Požadavek přijetí sociální ekonomiky
v českém prostředí je dán jednak evropskými
iniciativami, ale také domácími procesy
souvisejícími s úsporou výdajů z veřejných
rozpočtů, potřebou zvyšovat zaměstnanost,
přispět k sociálnímu začleňování
a k udržitelnému místnímu rozvoji
a stabilitě regionů.
Výzkum sociálních podniků
Rozvoj a zviditelnění sociálního podnikání
a sociálních podniků vzbuzuje pozornost
akademické obce. Poznávání zahraniční
teorie i praxe sociální ekonomiky
nebo získání informací o sociálních podnicích
v zahraničí vede k zahájení bádání
a výzkumu českých sociálních podniků.11
U nás podniky vznikají „zdola“ dobrovolným
rozhodnutím občanů, mohou vytvářet
nová pracovní místa, zaměstnávat
osoby ze znevýhodněných sociálních skupin,
nabízet produkty a služby, v obcích
vytvářet alternativní nebo komplementární
způsoby uspokojování potřeb občanů.
Zájem o vznik sociálního podniku je podpořen
Evropským sociálním fondem. Pro
roky 2010–2013 byly formulovány Ministerstvem
práce a sociálních věcí ČR požadavky
na sociální podniky v textu výzvy pro
předkládání grantových projektů v rámci
Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost
„Sociální ekonomika“.
Studie a výzkum sociální ekonomiky,
sociálních podniků i navazování kontaktů
se zahraničními institucemi provádí několik
let Fakulta humanitních studií Univerzity
Karlovy v Praze (FHS UK). Výzkumníci
vychází z předpokladu, že pro zahájení
zkoumání a doložení tvrzení, že česká sociální
ekonomika existuje, lze pro její definování
využít dva stávající zahraniční přístupy,
a to právně/institucionální přístup a normativní
přístup.12
Podle právně/institucionálního přístupu
sociální ekonomiku vytvářejí různé právní
formy subjektů a také organizace, které ji
podporují. Za subjekty lze považovat některé
organizace neziskového sektoru, část
družstev i obchodních společností. Normativní
přístup zdůrazňuje hodnoty a koncept
trojí zodpovědnosti a prospěchu: ekonomického,
sociálního a environmentální-
ho.
Základem metodologie zkoumání výzkumníků
FHS UK je definice sociálního
podniku, kterou vypracovala evropská
výzkumná společnost EMES. Toto definování
je přijímáno v rámci Evropské unie,
ale i v dalších zemích světa. Jedná se
o ekonomické a sociální charakteristiky
„ideálního“ sociálního podniku.13
V roce 2006 EMES zveřejnila studii –
závěrečnou zprávu z výzkumu role sociálních
podniků v zemích střední a východní
Evropy a ve Společenství nezávislých
států.14
Uvádí se v ní, že výzkum sociální
ekonomiky a sociálních podniků byl dosud
realizován v patnácti zemích Evropské
unie, v nových členských státech a v dalších
zemích však systematicky proveden
nebyl. Ve zprávě se konstatuje, že v České
republice, Estonsku, Litvě, Polsku a Slovinsku
lze nalézt právní formy subjektů sociální
ekonomiky - asociací, nadací, družstev
i různých typů nestátních neziskových
organizací.15
V České republice jsou to podle závěrečné
zprávy občanská sdružení, družstva,
obecně prospěšné společnosti a nadace.
Autoři studie upozorňují na to, že pro
nadace platí přísná omezení, co se týče
angažovanosti v ekonomických aktivitách,
a že podstatou občanských sdružení není
produkce zboží a služeb pro trh. Specifické
jsou obecně prospěšné společnosti, které
mají dovoleno vykonávat ekonomické aktivity,
protože to mají uvedeno ve svém statutu.
Očekává se, že tyto aktivity jsou
veřejně prospěšné, a proto mají výhody
v placení daní. Podobně specifická je i část
občanských sdružení, která mají uvedeno
ve stanovách, že budou vykonávat veřejně
prospěšné ekonomické aktivity.16
Indikátory sociálního podniku
podle EMES
Ve studii je uvedeno devět indikátorů
„ideálního“ sociálního podniku podle
EMES, zároveň však autoři připouštějí, že
ve zkoumaných zemích není možné vyžadovat
splnění všech těchto znaků. Formulují
proto přizpůsobenou „jemnější“ definici
sociálního podniku. „Provedené studie
naznačují, že některá kritéria nejsou ve
zkoumaných zemích dosud splněna a bude
vyžadovat určitý čas, než budou moci
být vyžadována.“17
Přizpůsobená „jemnější“ definice obsahuje
tři základní ekonomické a tři základní
sociální indikátory.
Ekonomické indikátory
1. Trvalé aktivity zaměřené na výrobu
zboží a/nebo prodej služeb. Hlavním cílem
sociálních podniků není, na rozdíl
od tradičních organizací občanské společnosti,
angažovanost v dobročinných
aktivitách nebo v přerozdělování finančních
toků. Vyrábějí výrobky nebo
poskytují služby lidem. Ekonomická činnost
je jedním z hlavních důvodů jejich
existence.
FÓRUM sociální politiky 3/2013 27
Poznatky z praxe
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 27
2. Vysoký stupeň autonomie. Sociální
podniky jsou zakládány skupinami lidí
a jsou jimi řízeny na základě plánů,
které vypracovávají. Mohou i záviset na
veřejných dotacích, ale nejsou přímo
ani nepřímo řízeny veřejnými institucemi
nebo jinými organizacemi (svazy,
soukromými společnostmi atd.).
3. Trend směrem k placené práci. Zpočátku
není nutně vyžadováno vytvoření placených
pracovních míst. Podniky mohou
v počáteční etapě vznikat na základě
dobrovolné práce, avšak musí být jasný
trend k vytváření pracovních míst.
Sociální indikátory
1. Základním smyslem sociálního podniku
je provozovat aktivity prospívající společnosti
či specifické skupině lidí.
2. Rozhodování není založeno na vlastnictví
kapitálu, síla hlasovacího práva by
neměla být závislá na výši vložených
prostředků. Důležitými prvky jsou demokratický
styl řízení, zapojování všech
aktérů vykonávané aktivity, spolupráce
s klienty či zákazníky, zapojení zainteresovaných
partnerů do rozhodovacího
procesu a participativní management.
3. Sociální podniky bu vůbec nerozdělují
zisk, nebo ho mohou rozdělovat jen do
určité míry. Lze mezi ně zahrnout i podniky,
které mohou bez omezení rozdělovat
vysoké procento zisku (50–60 %),
vyloučeny jsou však ty podniky, jejichž
cílem je maximalizace zisku.
Podle této přizpůsobené „jemnější“ definice
sociálního podniku výzkumný tým
katedry studií občanské společnosti FHS
UK spolu s badateli Výzkumného ústavu
práce a sociálních věcí (VÚPSV) vypracoval
metodiku pro identifikaci českých sociálních
podniků (subjektů sociální ekonomiky)
a realizoval v letech 2008–2010 vý-
zkum.18
Na základě uvedené studie a propojením
právně/institucionálního přístupu
a normativního přístupu výzkumníci FHS
UK a VÚPSV došli k závěru, že českou sociální
ekonomiku tvoří soukromé na státu
nezávislé subjekty:
l obecně prospěšné společnosti, občanská
sdružení a církevní právnické osoby
zřizované církvemi a náboženskými společnostmi
(evidované právnické osobyúčelová
zařízení církve), které vykonávají
ekonomické aktivity za účelem financování
svého poslání nebo pracovního
uplatnění svých klientů,
l některá družstva, obchodní společnosti
a osoby samostatně výdělečně činné,
l organizace, které sociální podniky různým
způsobem podporují (nadace, finanční
instituce, poradenské a vzdělávací orga-
nizace).
Předmětem výzkumu FHS UK a VÚPSV
byly obecně prospěšné společnosti v sociální
oblasti. Obecně prospěšná společnost
je totiž typem právnické osoby, která má
s výjimkou zákazu podílu na podnikání
jiných osob širokou možnost vyvíjet ekonomickou
činnost. Ze své podstaty není na
rozdíl od podnikatelů při poskytování služeb
motivována snahou o získání zisku.
Výstupem z výzkumu je publikace s názvem
Sociální ekonomika.19
Názorová platforma TESSEA
V roce 2009 založila skupina zainteresovaných
osob názorovou platformu pro
podporu sociální ekonomiky a sociálního
podnikání TESSEA.20
Platforma vznikla
v projektu „Tematická sí pro rozvoj sociální
ekonomiky“ spolufinancovaném z Evropského
sociálního fondu a státního rozpočtu
obecně prospěšné společnosti Nová
ekonomika, o. p. s. Indikátory sociálního
podniku podle EMES byly východiskem
pracovní skupiny „Definice“, kterou vedla
Marie Dohnalová z FHS UK. Skupina
vypracovala definice a tabulku principů
sociálního podniku (viz tabulka č. 1) vhodné
pro české prostředí. Úvodem vymezuje
sociální podnikání jako podnikatelské aktivity
prospívající společnosti a životnímu
prostředí a definuje sociální podnik.
Definice sociálního podniku
„Sociálním podnikem se rozumí ,subjekt
sociálního podnikání´, tj. právnická
osoba založená dle soukromého práva
nebo její součást nebo fyzická osoba, které
splňují principy sociálního podniku. Sociální
podnik naplňuje veřejně prospěšný
cíl, který je formulován v zakládacích
dokumentech. Vzniká a rozvíjí se na konceptu
tzv. trojího prospěchu – ekonomického,
sociálního a environmentálního.“21
Závěr
V rámci vymezení sociálního podniku
a sociální ekonomiky v členských státech
Evropské unie i v dalších zemích světa
předkládá evropská výzkumná společnost
EMES návrh konceptu a indikátorů sociálního
podniku, který definuje na základě
empirických výzkumů. Protože v České
republice není možné vyjít z legislativního
rámce pro sociální ekonomiku a sociální
podniky a iniciativa pro přijetí koncepce
přichází zdola, základní metodou současného
výzkumu sociálních podniků je právě
přístup podle EMES. Podobně jako sociální
podniky v jiných zemích vykonávají
u nás tyto soukromé subjekty ekonomické
činnosti, ale odlišují se od tržních ziskových
společností tím, že sledují sociální
a/nebo environmentální cíle v daném
místě. Často zaměstnávají osoby ze znevýhodněných
sociálních skupin a přispívají
tím k sociálnímu začleňování a ke snižování
nezaměstnanosti. V současné době lze
již využít poznatků z výzkumu katedry studií
občanské společnosti Fakulty humanitních
studií Univerzity Karlovy v Praze
a Výzkumného ústavu práce a sociálních
věcí, který určuje možné právní formy
sociálního podniku a také potvrzuje možnost
přijetí zahraničních indikátorů sociálního
podniku v českém prostředí.
1 Šloufová, R. Sociální podnikání a sociální podnik.
In Dohnalová, M. a kol.: Sociální ekonomika, sociální
podnikání, podnikání pro každého. Praha:
Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012.
2 Hart, K., Laville J. L., Cattani, A. D. (eds.). The
Human Economy. Cambridge: Polity Press, 2010.
3 Social entrepreneurship and social enterprise.
INT/589. [online]. Bruxelle: The European Economic
and Social Committee, 2007. [citováno 2012-
11-06]. Dostupné z: <http://eescopinions.eesc.euro-
pa.eu/EESCopinionDocument.aspx?identifier=
ces\intint589\ces1584-2011_ac.doc&language=EN>
4 Strategie Evropa 2020. [online]. [citováno 2012-11-20].
Dostupné z: <http://ec.europa.eu/europe2020 /index_
cs.htm>
5 Stanovisko Sociální podnikání a sociální podniky.
Český překlad. Brusel: Evropský hospodářský
a sociální výbor, 2011, s. 4.
6 Zpráva o sociální ekonomice [online]. Výbor pro
zaměstnanost a sociální věci, (2008/2250(INI)), 26. ledna
2009. Štrasburk: Evropský parlament [cit. 2009-07-
25]. Dostupné z: <http://www.europarl.europa.eu
/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+ REPORT+A6-
2009-0015+0+DOC+XML+V0//CS>.
28 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Poznatky z praxe
PRINCIPY SOCIÁLNÍHO PODNIKU
CHARAKTERISTIKY
(jsou v souladu s evropským pojetím
sociálního podniku. Sociální
podnik je má splňovat nebo k nim
směřovat.)
Podtrženo = vyžadováno.
1. Sociální prospěch
a) Provozování aktivity prospívající
společnosti či specifické skupině
(znevýhodněných) lidí.
b) Participace zaměstnanců a členů
na strategickém směrování pod-
niku.
c) Případný zisk používán přednostně
pro rozvoj sociálního podniku
a/nebo pro naplnění veřejně prospěšných
cílů.
2. Ekonomický prospěch
a) Vykonávání soustavné ekonomické
aktivity.
b) Nezávislost (autonomie) v manažerském
rozhodování a řízení na
externích zakladatelích nebo zři-
zovatelích.
c) Alespoň minimální podíl tržeb
z prodeje výrobků a služeb na celkových
výnosech a jeho dynamika.
d) Schopnost zvládat ekonomická
rizika
e) Trend směrem k placené práci.
3. Environmentální a místní prospěch
a) Přednostní uspokojování potřeb
místní komunity.
b) Využívání přednostně místních
zdrojů.
c) Uspokojování přednostně místní
poptávky.
d) Zohledňování environmentálních
aspektů výroby i spotřeby.
e) Spolupráce sociálního podniku
s důležitými místními aktéry.
f) Inovativní přístupy a řešení.
Tabulka č. 1: Principy sociálního podniku22
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 28
Účastníci 9. Evropského regionálního
setkání ILO v Oslo, zástupci vlád, zaměstnanců
i zaměstnavatelů z 51 členských
zemí z Evropy a střední Asie, hledali cesty,
jak docílit efektivní politiky zaměstnanosti
a sociální politiky, které povedou k růstu,
konkurenceschopnosti a vzniku dobrých
pracovních příležitostí. Podle generálního
ředitele ILO Guye Rydera čelíme přetrvávající
ekonomické krizi a krizi zaměstnanosti,
která nemá v dohledné době žádné viditelné
řešení. Podle posledních dat po sobě
krize v Evropě zanechala 26,3 milionu nezaměstnaných,
tj. o 10,3 mil. více, než když
v roce 2008 vypukla globální finanční krize.
Nejnovější data také ukazují, že situace
v oblasti zaměstnanosti se dále zhoršovala
poté, co se začala uplatňovat konsolidační
fiskální politika. Během posledních 6 měsíců
v EU o práci přišel další milion lidí.
Účastníci setkání přijali deklaraci, která
posiluje roli ILO v regionu Evropy a střední
Asie při pomoci zemím postiženým krizí při
překonávání negativních ekonomických,
sociálních a politických důsledků a obnovování
důvěry, podpoře růstu zaměstnanosti,
ekonomického růstu a sociální spravedl-
nosti.
Fiskální konsolidace, strukturální reformy
a konkurenceschopnost na jedné straně
a stimulační balíčky, investice do reálné
ekonomiky, kvalitní pracovní místa
a zvýšené úvěrování podniků na straně
druhé by neměly být konkurenčními para-
digmaty.
Podle deklarace by ILO měla svým evropským
a středoasijským členům pomoci
navrhnout zdravé a spravedlivé reformní
politiky prostřednictvím:
l podpory důstojné práce a tvorby pracovních
míst včetně na zaměstnanost zaměřené
makroekonomické politiky, investic
do reálné ekonomiky a vytváření příznivého
prostředí pro podniky, konkurenceschopnost
a trvalý rozvoj, a to při respektování
základních práv při práci,
l zvyšování kvality pracovních míst a zmenšování
genderové mzdové mezery,
l vytváření a udržování obchodní důvěry
a udržitelnosti podniků, zvláště malých
a středně velkých,
l pomoci osobám hledajícím práci s využitím
účinných a efektivních aktivních programů
trhu práce, zvláště mladým a starým
pracovníkům, a podpory participace
žen na trhu práce,
l řešení nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou
po kvalifikacích a dovednostech
na trhu práce,
l podpory implementace opatření ILO
navrhovaných k řešení krize zaměstnanosti
mladých,
l posílení investic do výzkumu a vývoje,
zvláště do inovativních technologií a „zelené“
ekonomiky,
l posílení odpovídajících a udržitelných
systémů sociální ochrany,
l posílení silného a odpovědného sociálního
dialogu mezi vládami, zaměstnavateli
a zaměstnanci na všech úrovních, které
přispěje k spravedlivé distribuci, sociálnímu
vývoji a stabilitě,
l podpory plné realizace deklarace ILO o sociální
spravedlnosti z roku 2008 se zvláštním
důrazem na základní práva při práci.
ILO má k řešení krize přispět kvalitním výzkumem,
analýzami, poradenstvím a pomocí
svým členům, výměnou zkušeností a vytvářením
kapacit. Požaduje se také využití synergie
a politiky koherentní s ostatními regionálními
agenturami a fóry, zvláště s G20, IMF,
Světovou bankou, Evropskou unií a Euroasijskou
ekonomickou komisí.
Zdroj: ILO
7 Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky
v EU a možnosti jejich aplikace v ČR v rámci programového
období Evropského sociálního fondu
2007–2013. Praha: GLE. 2008.
8 Zdroj: Social Economy Europe. [online]. [cit.
2009-12-22]. Dostupné z: <http://www.socialeconomy.
eu.org/spip.php?rubrique10&lang=en>, překlad:
N. Guri.
9 Kearns, K. Private Sector Strategies for Social Sector
Success. San Francisco: Jossey-Bass, 2000.
10 Ávila, R. Ch., Campos, J. L. M. Social Economy in
the European Union [online]. Bruxelle: The European
Economic and Social Committee, 2007. [citováno
2012-11-05]. Dostupné z URL: <http://www.
socialeconomy.eu.org/spip.php?article420>.
11 Blíže In Dohnalová, M. Sociální ekonomika. In
Skovajsa M. a kol. Občanský sektor. Organizovaná
občanská společnost v České republice. Praha:
Portál, 2010, s. 289-307.
12 Více In Dohnalová, M., Průša, L. a kol. Sociální
ekonomika. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011.
13 Definice uvedena In Dohnalová, M. a kol. Sociální
ekonomika, sociální podnikání, podnikání pro každého.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012.
14 Studie obsahuje popis situace v České republice,
Estonsku, Litvě, Polsku, Slovinsku, Bulharsku, Makedonii,
Srbsku, Bělorusku, Kazachstánu, Rusku
a Ukrajině.
15 Study on Promoting the Role of Social Enterprises
in CEE and the CIS. [online]. s. 101. UNDP-BRC,
EMES, 2006 [citováno 2010-07-25]. Dostupné z:
<http://europeandcis.undp.org/files/uploads/Soci-
al%20Enterprise%20Study_Final%20Draft_%20Apr
il%202006_pdf.pdf>, s. 28, překlad: M. Dohnalová.
16 Tamtéž, s. 45.
17 Tamtéž, s. 61.
18 Projekt GA ČR č. 402/08/ 0571 Sociální ekonomika
- nová oblast výzkumu v České republice.
19 Dohnalová, M., Průša, L. a kol.: Sociální ekonomika.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011.
20 Projekt Nové ekonomiky o.p.s., která založila názorovou
platformu TESSEA. Více: http://www.p-p-p.cz/cz.
21 Výstup pracovní skupiny „Definice“. In Francová, P.,
Bednáriková, D. a kol. Studie infrastruktury sociální
ekonomiky v ČR – plná verze. Praha: Nová ekonomika,
o.p.s. 2011, s. 15.
22 Dohnalová, M. a kol. Tabulka principů sociálního
podniku. Zpracováno v rámci projektu a zveřejněno
In FRANCOVÁ, P., Bednáriková, D. a kol. Studie
infrastruktury sociální ekonomiky v ČR – plná
verze. Praha: Nová ekonomika, o.p.s. 2011, s. 15.
Literetura:
Ávila, R. Ch., Campos, J. l. M. Social Economy in the
European Union [online]. Bruxelle: The European
Economic and Social Committee, 2007. [citováno
2012-11-05]. Dostupné z URL: <http://www.sociale-
conomy.eu.org/spip.php?article420>.
Dohnalová, M. a kol. Tabulka principů sociálního podniku.
In Francová, P., Bednáriková, D. a kol. Studie
infrastruktury sociální ekonomiky v ČR – plná verze.
Praha: Nová ekonomika, o.p.s. 2011.
Dohnalová, M., Průša, L. a kol. Sociální ekonomika.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011.
Dohnalová, M. a kol. Sociální ekonomika, sociální
podnikání, podnikání pro každého. Praha: Wolters
Kluwer ČR, a. s., 2012.
Dohnalová, M. a kol. Sociální ekonomika. In Skovajsa M.
a kol. Občanský sektor. Organizovaná občanská společnost
v České republice. Praha: Portál, 2010, s. 289-307.
Francová, P., Bednáriková, D. a kol. Studie infrastruktury
sociální ekonomiky v ČR – plná verze. Praha:
Nová ekonomika, o.p.s. 2011.
Hart, K., Laville J. L., Cattani, A. D. (eds.). The Human
Economy. Cambridge: Polity Press, 2010.
Názorová platforma TESSEA. [online]. Dostupné z URL:
<http://www.nova-ekonomika.cz/>, <http://www.socialni-ekonomika.cz/>,
<http://www.p-p-p.cz/cz>.
Kearns, K. Private Sector Strategies for Social Sector
Success. San Francisco: Jossey-Bass, 2000.
Social Economy Europe. [online]. [cit. 2009-12-22].
Dostupné z: http://www.socialeconomy.eu.org/spip.
php? rubrique10&lang=en>, překlad: N. Guri.
Social entrepreneurship and social enterprise.
INT/589. [online]. Bruxelle: The European Economic
and Social Committee, 2007. [citováno 2012-11-06].
Dostupné z: http://eescopinions.eesc.europa.eu/EES
Copinion Document.aspx?identifier=ces\int\int589\
ces1584-2011_ac.doc&language=EN
Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU
a možnosti jejich aplikace v ČR v rámci programového
období Evropského sociálního fondu
2007–2013. Praha: GLE. 2008.
Stanovisko Sociální podnikání a sociální podniky.
Český překlad. Brusel: Evropský hospodářský
a sociální výbor, 2011.
Strategie Evropa 2020. [online]. [citováno 2012-11-20].
Dostupné z: <http://ec.europa.eu/europe2020 /index_
cs.htm>
Study on Promoting the Role of Social Enterprises in
CEE and the CIS. [online]. s. 101. UNDP-BRC,
EMES, 2006 [citováno 2010-07-25]. Dostupné z:
<http://europeandcis.undp.org/files/uploads/Soci-
al%20Enterprise%20Study_Final%20Draft_%20Apri
l%202006_pdf.pdf>, s. 28, překlad: M. Dohnalová.
Zpráva o sociální ekonomice [online]. Výbor pro
zaměstnanost a sociální věci, (2008/2250(INI)),
26. ledna 2009. Štrasburk: Evropský parlament [cit.
2009-07-25]. Dostupné z: <http://www.europarl.europa.
eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT
+A6-2009-0015+0+DOC+XML+V0//CS>.
Šloufová, R. Sociální podnikání a sociální podnik. In
Dohnalová, M. a kol.: Sociální ekonomika, sociální
podnikání, podnikání pro každého. Praha: Wolters
Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 45-61.
Šloufová, R., Dohnalová, M. Sociální podniky v ČR.
Praha: VÚPSV, 2010.
Autorka působí na katedře studií občanské
společnosti Fakulty humanitních studií UK.
FÓRUM sociální politiky 3/2013 29
Poznatky z praxe
Zajímavosti ze zahraničního tisku
Krize podrobuje evropský sociální model vážnému testu
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:16 StrÆnka 29
30 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Informační servis čtenářům
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,
v. v. i., vydal v roce 2012 publikaci,1
zabývající
se výsledky výzkumu sociálních služeb2
.
Cílem autorů bylo zpracovat návrh optimalizace
sociálních služeb, navrhnout koncepci
odborné báze poznatků z této oblasti
a vytvořit komunikační platformu. Cílem
tedy nebyla kritická analýza praktických
kroků MPSV a jeho legislativních návrhů
v oblasti sociálních služeb, ale pokus
o nezávislý rozbor procesů, jevů a situací
s ambicí vytvořit pro MPSV zdroj podnětů
a informací pro vlastní řídicí, metodickou
i koncepční činnost. Tento záměr se autorům
podařilo naplnit. Jejich práce je inspirativní
a jejich náměty jsou systémové.
Autoři ve třinácti kapitolách shrnují vedle
obecné charakteristiky vývoje a vymezení
základních problémů sociálních služeb výsledky
šesti analýz, a to jmenovitě analýzu
(i) ekonomické únosnosti, (ii) rolí subjektů,
nároků a práv občanů, (iii) potřeby sociálních
služeb, (iv) finančních nákladů a transferů,
(v) vztahu služeb sociální péče a zdravotnictví
a (vi) možností vytvoření stálé
autoritativní odborné báze. V posledních
třech kapitolách navrhují (a) metodickou
pomůcku pro regionální a místní aplikaci
optimalizace vybavenosti sociálními službami,
(b) vytvoření formální autoritativní platformy
a rekonstrukci databáze a (c) identifikují
možnosti lidského kapitálu venkova
k zabezpečení sociálních služeb v malých
obcích. Cenný je i stručný popis systému
sociálních služeb v Německu a v Rakousku.
V úvodu autoři nezapomněli ani na manažerský
přehled pro rychlou orientaci.
Své analýzy začínají stručnou rekapitulací
vývoje po roce 1990, který byl ovlivněn
jednak deklarací principů sociálních služeb3
,
jednak legislativními změnami4
a rozvíjející
se praxí5
. Kritizují skutečnost, že nestátní
sektor byl financován ministerstvem formou
nenárokových ročních dotací a byl
dlouhodobě existenčně zcela závislý na
podpoře státu, přestože již v roce 1995 byla
v Zásadách zákona o sociální pomoci, připravených
MPSV a akceptovaných výbory
Parlamentu, tato praxe jednoznačně odmít-
nuta.6
Možnost provádění sociálních služeb
nestátními službami byla kodifikována již
na jaře 1990 a MPSV nebylo do současnosti
schopno vytvořit regulérní nárokový systém
jejich financování, zejména služeb sociální
prevence.
Významný pokrok ve vývoji nastartovala
tzv. Bílá kniha MPSV, která charakterizovala
základní principy poskytování sociálních
služeb a měla se stát strategickým východiskem
pro jasné a srozumitelné vyjádření
politiky. Autoři ostře kritizují až živelný průběh
tzv. „sociálních konferencí“, které se
orientovaly na sekundární problematiku
(např. standardy kvality, komunitní vyjednávání,
komunitní plánování), aniž by byly
řešeny zásadní problémy, tj. financování
sociálních služeb, práva a povinnosti
zúčastněných subjektů, kompetence a role.
Jako vzorový byl totiž chybně vybrán a také
chybně interpretován model britské koncepce
sociálních služeb, což ovlivnilo i dnes
často kritizované nedostatky zákona o sociálních
službách7
. Celá oblast sociálních služeb
byla zpracovateli návrhů jakoby vyjmuta
z běžné praxe (postupů, regulí, demokratických
mechanismů) samosprávných obcí
a byl vytvářen doslova paralelní svět komunitního
plánování, komunitního vyjednávání
apod. Tyto činnosti jsou podle autorů
imanentními součástmi práce regionální sa-
mosprávy.
Pozoruhodné je i jejich hodnocení dopadů
zákona. „Tento nákladný moloch se
zakládal na dvou významných omylech.
Zaprvé, že sociální služby jsou cosi prioritního,
zvláštního a významného, odlišného od
ostatních aktivit státu, měst apod. Sociální
služby se týkají asi 1 % obyvatel a náklady
na ně činily cca 0,8 % HDP (r. 2006). Druhý
omyl byl založen na zcela chybném hodnocení
současné úrovně sociálních služeb
v Česku. Od samého počátku ,reformy´ byla
ve všech dokumentech vyslovována jejich
ostrá kritika a současný stav považován
teprve za ,zárodek´ budoucího komplexu.
Skutečností je, že služby sociální péče v ČR
měly a mají vysokou a s Evropou zcela srovnatelnou
kvalitu a rozsah.“ S jejich hodnocením
se lze plně ztotožnit.
Autoři dále kritizují způsob financování,
zejména skutečnost, že dominantním zdrojem
financování sociálních služeb jsou
veřejné prostředky, čímž se dlouhodobě
konzervují existující rozdíly ve vybavenosti
jednotlivých územních celků sociálními
službami. Nevytváří se tak dynamizující
konkurenční prostředí.
Z provedených analýz lze učinit tyto hlavní
závěry:
l sociální služby se rozvíjely živelně a zeměpisně
nerovnoměrně,
l jejich rozvoj je mimo jiné limitován
i vyhláškou MPSV o maximálních úhradách
za pobyt a stravu v pobytových zařízeních
a za jednotlivé úkony poskytované
v terénních formách služeb ze strany jednotlivých
uživatelů, která je stanovila na
úrovni, jež ani při plném využití přiznaného
příspěvku na péči uživateli neumožňuje
uhradit i jen průměrné celostátní
náklady daného typu služby, což předurčuje
závislost poskytovatelů sociálních
služeb na dotacích ze strany státního rozpočtu,
popř. ze zdrojů jednotlivých krajů
a měst.
Autoři na základě analýz negativně hodnotí
skutečnosti, že
l pro financování sociální péče poskytované
v lůžkových zdravotnických zařízeních
a zdravotní péče poskytované v pobytových
zařízeních sociálních služeb neplatí
stejná pravidla - zdravotnická zařízení,
která poskytují služby ústavního sociálního
charakteru, nejsou povinna se registrovat
a plnit tak povinnosti poskytovatelů
sociálních služeb, které jim ukládá zákon,
a nepřiznávají, kdy pominuly důvody pro
hospitalizaci pacienta ze zdravotních
důvodů, čímž podvádějí zdravotní pojiš-
ovny,
l se zrušením okresních úřadů zmizely regionální
orgány státní správy, které namnoze
poskytovaly sociální služby,
l sociální služby nejsou připraveny na sociální
důsledky stárnutí obyvatelstva.
Výsledky analýz ukazují na to, že závislost
poskytovatelů na dotacích brání rozvoji
sociálních služeb. Autoři proto navrhují
celou řadu opatření k odstranění této závislosti
na přiznání dotace ze státního rozpočtu
nebo z rozpočtu zřizovatele:
l zrušit maximální výši úhrad za pobyt
a stravu v pobytových a ambulantních
zařízeních a za jednotlivé úkony v oblasti
terénních sociálních služeb,
l uplatňovat princip, že uživatelé služeb
mají za poskytované služby platit skutečnou
výši provozních nákladů daného
zařízení (vč. přiměřeného zisku), k čemuž
má kromě jejich příjmu sloužit přiznaný
příspěvek na péči a úhrada ošetřovatelské
a rehabilitační péče ze zdrojů zdravotních
pojiš oven,
l poskytovat v rámci systému pomoci
v hmotné nouzi věcnou pomoc ve formě
půjčky těm uživatelům sociálních služeb,
kteří jsou osamělí a jejichž děti nemají
dostatek finančních prostředků na úhradu
nákladů potřebných sociálních služeb,
l vytvořit systém povinné registrace zdravotnických
zařízení pro poskytování sociálních
služeb, definovat standardy kvality
jejich poskytování a vyplácet příspěvky
na péči klientům i při jejich dlouhodobém
pobytu v registrovaném zdravotnickém
zařízení,
l kraje a obce by měly vyhlašovat výběrová
řízení na zajištění potřebných služeb
sociální prevence a sociálního poradenství,
jejichž vítězové by následně s kraji
(městy) uzavírali smlouvy o jejich poskytování,
v nichž by byly definovány i podmínky
finanční spoluúčasti krajů a měst
na jejich zajištění - smlouvy by přitom
mohly být uzavírány na delší časové
období, čímž by se výrazně zvýšila míra
jistoty poskytovatelů těchto služeb, kteří
by tak např. mohli jednotlivé služby i rozvíjet
(což stávající systém financování
neumožňuje).
Práce je vysoce profesionálně zpracovaná
a prokazuje, že autoři patří k předním
odborníkům na financování sociálních služeb
v ČR. Je psaná čtivě a svižným jazykem
a předložené návrhy jsou řádně argumenFinancování
sociálních služeb vyžaduje novou úpravu
Petr Víšek, Ladislav Průša: Optimalizace sociálních služeb. Praha, VÚPSV, v. v. i., 2012.
Praha: Národní centrum sociálních studií, o. p. s. 130 s. ISBN 978-80-7416-099-8
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:17 StrÆnka 30
FÓRUM sociální politiky 3/2013 31
Informační servis čtenářům
Novinky v knižním fondu
Europe´s immigration challenge. Reconciling
work, welfare and mobility. / Jurado,
Elena [EDI] - Brochmann, Grete [EDI]
London, I. B. Tauris, 2013. - xiii, 209 s. ISBN
978-1-78076-226-5.
Možnosti vytvoření jednotné metodiky sledování
nákladů práce v ČR a v zahraničí.
/Vlach, Jan - Kozelský, Tomáš
Praha, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,
v. v. i., 2013. - 79 s. - ISBN 978-80-7416-113-1.
Sociální ekonomika, sociální podnikání.
Podnikání pro každého. / Dohnalová, Marie
a kol.
Praha, Wolters Kluwer ČR, 2012. - 131 s. ISBN
978-80-7357-269-3.
Veřejný sektor - řízení a financování. / Peková,
Jitka - Pilný, Jaroslav - Jetmar, Marek
Praha, Wolters Kluwer ČR, 2012. - 485 s. ISBN
978-80-7357-936-4.
Neziskové organizace - vybrané problémy
ekonomiky se zaměřením na nestátní
neziskové organizace. / Stejskal, Jan - Kuvíková,
Helena - Ma átková, Kateřina
Praha, Wolters Kluwer ČR, 2012. - 169 s. ISBN
978-80-7357-973-9.
Connecting with emigrants. A global profile
of diasporas.
Paris, Organization for Economic Co-Operation
and Development 2012. - 403 s. - ISBN
978-92-64-17793-2.
OECD employment outlook 2012.
Paris, Organization for Economic Co-Operation
and Development 2012. - 258 s. - ISBN
978-92-64-16668-4.
Cizinecké právo. Práva a povinnosti cizinců
a jejich rodinných příslušníků při vstupu
a pobytu na území ČR - jejich zaměstnávání
a podnikání, zdravotní pojištění a sociální
zabezpečení - řízení a provozování vozidla
- přístup ke vzdělání a studiu - rodinné
soužití s cizinci - mezinárodní ochrana/azyl
- státní občanství.
Praha, Linde Praha 2012. - 373 s. - ISBN
978-80-7201-887-1.
Penze. Kvantitativní přístup. / Cipra, Tomáš
Praha, Ekopress 2012. - 409 s. - ISBN 978-
80-86929-87-3.
Tři archetypy evropské sociální politiky. /
Svoboda, František
Brno, Masarykova univerzita 2012. - 153 s. ISBN
978-80-210-5990-0.
Settling in. OECD indicators of immigrant
integration 2012.
Paris, Organization for Economic Co-Operation
and Development 2012. - 154 s. - ISBN
978-92-64-17152-7.
Obyvatelstvo podle sčítání lidu, domů a bytů
2011 - Česká republika.
Praha, Český statistický úřad 2012. - 372 s. ISBN
978-80-250-2070-2.
Základní výsledky sčítání lidu, domů a bytů
2011. Česká republika.
Praha, Český statistický úřad 2012. - 82 s. ISBN
978-80-250-2273-3.
Česká republika v mezinárodním srovnání
(vybrané údaje).
Praha, Český statistický úřad 2013. - 335 s. ISBN
978-80-250-2329-7.
Analýza databáze příjemců dávek hmotné
nouze. Zhodnocení role nákladů na bydlení a dávek
spojených s bydlením ve vztahu k příjemcům
dávek hmotné nouze. / Šimíková, Ivana
Praha, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,
v. v. i. 2012. - 67 s. - ISBN 978-80-7416-111-7.
Bariéry integračního procesu reflexí cizinců
z třetích zemí. / Schebelle, Danica - Horáková,
Milada
Praha, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,
v. v. i. 2012. - 74 s., příl. - ISBN 978-80-7416-112-4.
Warum wir mehr und bessere Kitas brauchen.
Zum Zusammenhang von frühkindlicher
Betreuung und Fachkräftepotenzialen.
/ Kettner, Anja
Nürnberg, Institut für Arbeitsmarkt- und
Berufsforschung 2012. - 119 s. - ISBN 978-3-
7639-4063-9.
továny. Autoři se opírají v podstatě o všechnu
relevantní odbornou literaturu a o vlastní
analýzy a zkušenosti. Práci by si měli přečíst
všichni, kteří se zabývají přípravou novely
zákona (resp. novým zákonem) o sociálních službách,
aby se poučili z chyb vlád z počátku tohoto
tisíciletí. Kniha významně obohatila naší odbornou
literaturu o sociálních službách.
Obdobnou recenzi autor zveřejnil v časopise
Fórum sociální práce, vydávaném
FFUK, práci však považuje za natolik přínosnou,
že její zveřejnění ve více časopisech
považuje za potřebné pro ovlivnění
vývoje financování sociálních služeb v ČR.
1 Jako svou 432. publikaci, viz. http://www.vupsv.cz.
2 Zpracování publikace bylo podpořeno ze zdrojů
OPLZZ v rámci projektu č. CZ-1 04/4100/59 000 64.
3 Viz: Tomeš, I. Koncepce systému sociální pomoci
(péče). Bratislava: VÚPSV, 1991. Zvýrazněny byly
zejména demonopolizace sociálních služeb, pluralizace
zdrojů financování a forem poskytování a profesionalizace
sociální pomoci.
4 Zejména novelizace zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení, která umožnila přístup k realizaci
sociálních služeb i obcím, městům a nestátním
neziskovým organizacím.
5 Blíže viz např. Vojtěch Krebs a kol. Sociální politika. Praha:
ASPI, 2005 a Ladislav Průša, L. K některým systémovým
otázkám filosofie sociální pomoci ohroženým skupinám
obyvatelstva. In Národní hospodářství č. 3/1992.
6 Viz blíže Ladislav Průša, Ekonomie sociálních služeb.
Praha: ASPI, 2007.
7 Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách.
Igor Tomeš
Z domácího tisku
Kam platit sociální a zdravotní pojištění za
zaměstnance pracující ve více státech EU. /
VYŠKOVSKÁ, Magdaléna
In: PSK - Personální a sociálně právní kartotéka.
- Roč. 16, č. 4 (2013), s. 11-14.
Problematika je vysvětlena na konkrétních
příkladech.
Změny v oblasti pracovnělékařských služeb.
/ BUKOVJAN, Petr - ŠUBRT, Bořivoj
In: Práce a mzda. - Roč. 61, č. 3 (2013), s. 16-19.
Ke změnám v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických
zdravotních službách, s účinností
od 1. 4. 2012.
Pracovnělékařská péče a sankce pro
zaměstnavatele od 1. dubna 2013. / CIBULKOVÁ,
Pavla
In: PSK - Personální a sociálně právní kartotéka.
- Roč. 16, č. 4 (2013), s. 2-6.
Podmínka trvalého pobytu a bydliště pro
nárok na rodičovský příspěvek z ČR - aktuální
změny a vývoj. / PAULUSOVÁ, Magdalena
- VAŠÍČKOVÁ, Andrea
In: Právo a rodina. - Roč. 15, č. 4 (2013),
s. 12-15.: -lit.
Podmínka trvalého pobytu a bydliště pro
nárok na rodičovský přísěvek. Možnost prominutí
podmínky trvalého pobytu. Vývoj
právní úpravy v této oblasti. Specifická
situace u osob podléhajících právu EU.
Kompetence lékařské posudkové služby
v sociální oblasti. / LANGER, Radim
In: Práce a mzda. - Roč. 61, č. 4 (2013), s. 27-32.
Hlavní úkoly lékařské posudkové služby
(LPS) v důchodovém pojištění, nemocenském
pojištění a v rámci systému dávek osobám
se zdravotním postižením. Kompetence
LPS v sociálních službách, státní sociální
podpoře a pomoci v hmotné nouzi.
Zbavení rodičovské zodpovědnosti z důvodu
neplnění vyživovací povinnosti. /LUŽNÁ,
Romana
In: Právo a rodina. - Roč. 15, č. 3 (2013),
s. 11-16.: -lit.
Tři projekty pro cizince z třetích zemí.
In: Veřejná správa. - Roč. 24, č. 5 (2013), s. 5.
V r. 2012 podpořil odbor azylové a migrační
politiky MV tři projekty zaměřené na podporu
legální migrace a integrace cizinců z třetích
zemí. Výstupem projektů jsou brožury,
filmy a letáky, které se zaměřují na cizince.
Koho české právo rozumí pod pojmem
dítě? / SCHÖN, Monika
In: Právo a rodina. - Roč. 15, č. 3 (2013),
s. 17-20.: -lit.
Pojem dítě: Definice v mezinárodním a komunitárním
právu. Definice ve vnitrostátSeminář
na téma transformace občanských sdružení a obecně prospěšných
společností v souvislosti s novým občanským zákoníkem
V rámci realizace projektu „Udržení procesů plánování sociálních služeb na místní úrovni“ se dne
16.dubna2013uskutečnilnaMěstskémúřaděvPískuseminářnatéma„Transformaceobčanských
sdružení a obecně prospěšných společností v souvislosti s novým občanským zákoníkem“. Seminářem,
jehož se zúčastnilo téměř 40 osob především z řad občanských sdružení a poskytovatelů
sociálních služeb, provázela JUDr. Lenka Deverová. Cílem její prezentace bylo seznámit zúčastněné
se změnami legislativy v této oblasti, novými právními formami neziskových organizací i přechodným
obdobím, ve kterém by se organizace měly po 1. lednu 2014 transformovat. Kritická je zejména
situace občanských sdružení poskytujících sociální služby, nebo připravovaná novela zákona
o sociálních službách nepočítá s tím, že by sociální služby mohly poskytovat spolky, na které se tato
občanská sdružení mají transformovat.
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:17 StrÆnka 31
Ze zahraničního tisku
Confusion and divergence: Origins and meanings
of the term „welfare state“ in Germany
and Britain, 1840–1940. [Zmatek a divergence:
Původ a význam termínu „sociální
stát“ v Německu a Británii (1840–1940)] /
PETERSEN, Klaus - PETERSEN, Jorn Henrik
In: Journal of European Social Policy. - Roč.
23, č. 1 (2013), s. 37-51.: -lit.
Sta nabízí první podrobnou studii o původu
termínu „sociální stát“ na pozadí historického
kontextu rozdílů a změn v Německu a Británii
od poloviny 19. století do roku 1940.
An Analysis of Equity in Redistribution to
the Retired and Children over Recent Decades
in the OECD and UK. [Analýza spravedlivosti
v přerozdělování k lidem v důchodu
a dětem v posledních desetiletích v zemích
OECD a ve Spojeném království.] /BRADSHAW,
Jonathan - HOLMES, John
In: Journal of Social Policy. - Roč. 42, č. 1 (2013),
s. 39-56.:obr.,tab.,-lit.
Dlouhodobým zájmem sociální politiky je
horizontální a generační spravedlnost. Analýza
ukazuje, že neexistuje žádný důkaz
o posunutí sociálních výdajů ve prospěch
důchodců na úkor dětí. Malý posun v konečném
příjmu ve prospěch britských důchodců
nebyl způsoben změnami v daních, dávkách
nebo věcných službách, ale spíše změnou
v původní příjmové distribuci.
The social stratification of social risks: The
relevance of class for social investment strategies.
[Sociální stratifikace sociálních rizik:
Význam třídy pro sociální investiční strategie.]
/ PINTELON, Olivier - CANTILLON, Bea - Van
Den BOSCH, Karel - WHELAN, Christopher T.
In: Journal of European Social Policy. - Roč.
23, č. 1 (2013), s. 52-67.:tab., -lit.
Článek hodnotí význam tradičního sociálního
rozvrstvení a jeho vliv na výskyt určitých
sociálních rizik. Využívá data z mezigeneračního
modelu celoevropské statistiky příjmů
a životních podmínek z roku 2005.
Economic Strain and Public Support for
Redistribution: A Comparative Analysis of
28 European Countries. [Ekonomický tlak
a veřejná podpora pro přerozdělování:
Komparativní analýza 28 evropských zemí.]
/ BLEKESAUNE, Morten
In: Journal of Social Policy. - Roč. 42, č. 1 (2013),
s. 57-72.:obr.,tab.,-lit.
Je veřejná podpora pro přerozdělování
ovlivněna počtem lidí, kteří zažívají zkušenost
ekonomického napětí v zemi? Tato
otázka je zkoumána porovnáním 28 zemí ve
čtvrtém kole evropského sociálního šetření
2008–2009 pomocí dvoustupňových lineárních
regresních modelů.
The Convergence of Welfare State Indicators
in Europe: Evidence from Panel Data. [Konvergence
ukazatelů sociálního státu v Evropě:
Využití panelových dat.] / PAETZOLD, Jörg
In: European Journal of Social Security. Roč.
15, č. 1 (2013), s. 28-54.:obr.,tab.,-lit.
Práce zkoumá konvergence v sociálních
programech „starých“ členských zemí EU.
Všímá si trendů v oblasti náhradových
poměrů u důchodů a podpor v nezaměstnanosti,
jakož i celkových sociálních výdajů ve
14 evropských zemích v období 1980–2005.
The Fragmented Welfare State: Explaining
Local Variations in Services for Older People.
[Fragmentovaný sociální stát: Vysvětlení
místních variant ve službách pro starší
lidi.] / JENSEN, Per H. - LOLLE, Henrik
In: Journal of Social Policy. - Roč. 42, č. 2 (2013),
s. 349-370.:tab., -lit.
Ve většině zemí mají místní orgány v oblasti
sociálních služeb určitou autonomii, pokud
jde o utváření a provádění politiky. Příspěvek
zkoumá faktory způsobující značné
rozdíly ve výdajích místních správ při
poskytování péče o starší lidi v Dánsku.
The Political Sustainability of the NDC Pension
Model: The Cases of Sweden and Italy.
[Politická udržitelnost NDC penzijního modelu:
Případy Švédska a Itálie.] /SCHOY-EN,
Mi Ah - STAMATI, Furio
In: European Journal of Social Security. Roč.
15, č. 1 (2013), s. 79-101.:tab., -lit.
Politické okolnosti a důsledky zavedení
modelu fiktivně definovaných příspěvků
(NDC), který funguje od poloviny 90. let ve
Švédsku a Itálii a je založen na průběžném
financování a definovaných příspěvcích
s individuálními účty.
32 FÓRUM sociální politiky 3/2013
Informační servis čtenářům
Odborný měsíčník Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR
SOCIÁLNÍ SLUŽBY
www.socialnisluzby.eu
Z obsahu květnového čísla:
l Ing. Bc. Alice Švehlová: IVA: Unikátní seminář „Prožitek stáří, pochopení seniorů
a kvalitní péče“
l Zdeněk Kašpárek: Sen se stal skutečností - otevření Duhového domu v Ostravě
l Bc. Kamil Podzimek: Adiktologické sociální služby, 1. část: Terénní programy pro uživatele
drog
l Mgr. Kristýna Galová: Poruchy příjmu potravy u různých cílových skupin sociálních
služeb
l Mgr. Vla ka Winklerová, Ph.D.: Odborná terminologie speciální pedagogiky v sociálních
službách
l Mgr. Iva Kabeláčová: Zvyšování kompetencí zaměstnanců v sociálních službách prostřednictvím
dalšího vzdělávání
l Lucie Křes anová: Tranzitní program pro neslyšící
l Mgr. Ladislav Tomeček: VOP: Ošetřovatelské aspekty při poskytování pobytové služby
osobám s demencí
l Mgr. Jitka Suchá: Trénování paměti u seniorů a lidí s různými poruchami paměti
l Mgr. David Šourek: Amerika letmým pohledem - kontrasty služeb pro seniory v USA
ním (podústavním) právu. Význam vymezení
pojmu dítě.
Zhoršení ekonomického výkonu EU. / ROJÍČEK,
Marek
In: Statistika a my. - Roč. 3, č. 4 (2013),
s. 16.:obr.
V posledním čtvrtletí 2012 se ve většině
zemí EU znatelně zhoršil ekonomický výkon.
Hledisko péče o rodinu a potřeb nezletilých
dětí a odklon od rovnosti podílů při vypořádávání
SJM. / KAVALÍR, Jakub
In: Právo a rodina. - Roč. 15, č. 4 (2013), s. 1-7.: -lit.
Hledisko péče o rodinu, potřeb dětí a domácího
násilí při vypořádávání SJM.
At Work..., and Poor? A Look at the Czech
Working Poor Population in the Living Conditions
Survey (EU-SILC).[ V práci...,
a chudý? Pohled na českou pracující chudou
populaci v šetření životních podmínek
(EU-SILC).] / ŠUSTOVÁ, Šárka - ZELENÝ, Martin
In: Statistika. - Roč. 93, č. 1 (2013), s. 56-70.
:obr.,tab.,-lit.
Analýza chudých pracujících zaměstnanců
a sociální situace jejich domácnosti v národním
šetření příjmů a životních podmínek
(EU-SILC).
Použitelnost majetku nezletilého - změny
v novém občanském zákoníku. / LUŽNÁ, Ro-
mana
In: Právo a rodina. - Roč. 15, č. 4 (2013),
s. 16-19.: -lit.
Použitelnost majetku nezletilého podle
nového občanského zákoníku, který nabývá
účinnosti 1. 1. 2014.
Podmínky pro výkon činnosti odborové
organizace. / BUKOVJAN, Petr
In: Práce a mzda. - Roč. 61, č. 3 (2013), s. 44-46.
Z rozsudku NS ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 21
Cdo 974/2012.
Pracovníci na „dohody“ nemusejí od 1. dubna
2013 na vstupní lékařské prohlídky.
In: Právo a rodina. - Roč. 15, č. 4 (2013), s. 7.
: -lit.
Pracovní doba a pracovní úrazy na pracovní
cestě. / ČECHTICKÁ, Alena
In: PSK - Personální a sociálně právní kartotéka.
- Roč. 16, č. 4 (2013), s. 6-10.
Odborný seminář „Pomoc týraným seniorům (příklady dobré praxe)“ uspořádal při
příležitosti Mezinárodního dne připomenutí násilí na seniorech 12. června ŽIVOT 90.
Účastníci semináře určeného pro sociální pracovníky, pracovníky v sociálních službách,
zaměstnance sociálních odborů či odborníky z organizací poskytujících služby seniorům
na závěr získali certifikát. Po projekci filmu „Šmejdi“ následovala diskuse o zachyceném
zneužívání snížené schopnosti starších osob ubránit se psychickému nátlaku a nekalým
praktikám prodejců. Odpolední blok byl věnován prevenci kriminality a trestné činnosti
páchané na seniorech a prezentaci příkladů dobré praxe v různých institucích zaměřených
na pomoc týraným a zneužívaným seniorům.
15VU_3cislo2013.qxd 7.6.2013 9:17 StrÆnka 32
FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA I
Příloha
Přehledové, teoreticko-metodologické a komparativní studie
o sociálních politikách v zemích EU, popř. OECD
V r. 2012 se výzkum zaměřil na podporu osob 50+ na trhu práce v praxi
vybraných zemí EU, přehodnocení podoby institutu pozůstalostních
důchodů ve světle demografických změn a možnosti zohlednění mimomanželských
forem soužití při stanovení důchodových nároků.
Cílem projektu Podpora osob 50+ na trhu práce v praxi vybraných zemí
EU bylo zmapovat národní přístupy a existující podpůrné systémy užívané
ve vybraných zemích EU k podpoře jejich zaměstnanosti, usnadnění jejich
integrace na trh práce a stimulaci dalších aktérů tohoto procesu. Řešení
problémů souvisejících s demografickým stárnutím se liší podle rozdílných
modelů sociálního státu. Negativním ekonomickým i sociálním dopadům
stárnutí populace lze čelit prodlužováním pracovního života, přijímáním
sankcí za předčasný odchod do důchodu, finanční stimulací delšího
zaměstnání, podporou pružného odchodu do důchodu, vzdělávání a pracovního
poradenství či medializací problematiky starších pracovníků.
Cílem reforem v důchodové oblasti je zvýšení důchodového věku a omezení
předčasných důchodů, což je v protikladu s preferencemi zaměstnanců.
Nedostatečná možnost kombinovat zaměstnání a pobírání důchodu
může být důvodem jejich nižšího zapojení na trhu práce i v důchodovém
věku. Kombinace částečného důchodu a částečného pracovního úvazku
a postupného odchodu do důchodu by umožnila zvýšit flexibilitu starší pracovní
síly. Za jednu z překážek delšího pracovního života je považována
věková diskriminace. K zajištění rovného přístupu k zaměstnání pro starší
pracovníky slouží odstraňování překážek na trhu práce, ve zdravotní péči,
vzdělávání či opatření s cílem změnit negativní pohled na starší pracovníky.
Starší lidé by neměli být považováni za nepracující důchodce, ale za
aktivní občany, k čemuž je třeba změnit náhled společnosti na stárnutí
a starší populaci. Vedle podpory pozitivních mezigeneračních vztahů na
pracovišti je také nezbytné celoživotní vzdělávání udržující kvalifikaci pracovní
síly.
Zkoumána byla také možnost přehodnocení podoby institutu pozůstalostních
důchodů ve světle demografických změn. Současná podoba pozůstalostních
důchodů v ČR usiluje o genderovou rovnoprávnost u nároku na
dávku, nereaguje však dostatečně na změny v úhrnné rozvodovosti a sňatečnosti.
Podle analýzy institut vdovských a vdoveckých důchodů neplní
efektivně a spravedlivě očekávané cíle, protože významný podíl žen ve vyšším
seniorském věku je ohrožen chudobou. Schéma pozůstalostních
důchodů z dlouhodobé perspektivy není k jejich zacílení vhodné. Ve většině
zkoumaných zemí však v nějaké podobě existuje. V ČR jsou v mezinárodním
kontextu pozůstalostní důchody velice vysoké. V zemích EU a dalších
vyspělých zemích na demografické změny reagují rozšířením definice
osob s nárokem na vdovský důchod, a to o rozvedené manžele a osoby
stejného pohlaví žijící v registrovaném partnerství, někde zohledňují i nesezdané
soužití osob různého pohlaví. Někde omezují výdaje na vdovské/vdovecké
důchody ve prospěch sirotčích důchodů, a to s poukazem na
funkci manželství definovanou v rodinném právu daných zemí. Vyšší participace
žen na trhu práce vede k omezování souběhu vdovského/vdoveckého
důchodu a starobního důchodu či výdělečné činnosti. Zákaz souběhu se
starobním důchodem mají např. v Polsku, Estonsku či Švýcarsku a USA,
častější je redukce této dávky při souběhu se starobním důchodem nebo
při výdělečné činnosti. Radikální řešení zvolilo Švédsko, kde s odkazem na
možnost získat vlastní důchodové nároky vdovské a vdovecké důchody
zrušili bez náhrady. Tento krok byl součástí systémového přechodu k čistě
příspěvkově definovanému důchodovému systému zohledňujícímu výchovu
dítěte a zabezpečujícímu minimální životní standard minimálním důchodem.
Změnou směřující k téměř úplné individualizaci důchodových práv je
švýcarský přístup, kde zavedli sdílení vyměřovacích základů mezi manžely
za dobu strávenou v manželství. Dopady jednotlivých přístupů na podmínky
ČR byly kvantifikovány z makroekonomického i mikroekonomického
úhlu pohledu.
Projekt Možnosti zohlednění mimomanželských forem soužití při stanovení
důchodových nároků reaguje na to, že dochází k rozšíření definice
osob s nárokem na vdovský/vdovecký důchod o rozvedené manžele, osoby
stejného pohlaví žijící v registrovaném partnerství a obecně o osoby žijící
v nesezdaném soužití, a to za splnění zákonem stanovených podmínek,
daných délkou trvání soužití, formou, úřední registrací svazku a přítomností
společných dětí ve svazku. Některé státy stanoví minimální dobu soužití,
někde k tomuto nároku z nesezdaného soužití postačuje, že ze svazku
vzešly děti. V ČR jsou vdovské/vdovecké důchody vypláceny pouze pozůstalé
manželce či pozůstalému manželovi. Proto byla na základě statistických
údajů o počtu rozvedených manželství, registrovaných partnerství
a analýzy datového souboru SILC o počtu nesezdaných soužití provedena
kvantifikace dopadů jejich případného zohlednění na bilanci důchodového
systému a na domácnosti potenciálních adresátů dávky. Podle makroekonomického
simulačního modelu by zohlednění života v rozvedeném manželství
významně zvýšilo výdaje důchodového systému, u osob stejného
pohlaví žijících v registrovaném partnerství pak jen nepatrně. Podle mikroekonomické
analýzy by se sdílením příjmů získaných v době manželství
zvýšil celkový důchodový příjem obou manželů, nebo díky redukčním hranicím
by pokles důchodu manžela s vyššími příjmy nebyl tak vysoký jako
nárůst příjmu manžela s příjmy nižšími. Sdílení by působilo nivelizačně.
Proto se navrhuje zohlednit při stanovení nároku na vdovský/vdovecký
důchod život v rozvedeném manželství a život v registrovaném partnerství
podle zákona č. 115/2006 Sb. Alternativním řešením je zavedení sdílení
vyměřovacích základů mezi manželi za dobu strávenou v manželství, sdílení
vyměřovacích základů mezi partnery i v rozvedeném manželství či
v registrovaném partnerství. Při volbě této varianty se doporučuje zvážit
zrušení vdovského/vdoveckého důchodu.
Přehledové studie o společných sociálních agendách v zemích
Evropské unie
V r. 2012 se výzkum zaměřil na analýzu flexibilních forem práce ve
vybraných zemích EU, identifikaci procesů směřujících k periodickému
hodnocení stavu důchodového systému v zemích EU a vybraných zemích
mimo EU a na identifikaci institucí odpovědných za tento proces a na sledování
změn v zahraničních důchodových systémech.
Cílem projektu Flexibilní formy práce ve vybraných zemích EU bylo zmapovat
jejich využívání a doporučit vhodná opatření pro jejich implementaci
v podmínkách ČR. Země byly vybrány podle konceptu tzv. kvality života,
umožňujícího kvantitativně zjistit úroveň kvality pracovních míst. Za
zástupce jednotlivých skupin byly vybrány Německo, Nizozemsko, Španělsko,
Slovinsko a Slovensko. Byl proveden rozbor obecné situace a vývoje
trhu práce, uplatňování flexibilních forem práce na trhu práce a jejich vlivu
na zaměstnanost, produktivitu práce a zvyšování konkurenceschopnosti
podniků a analýza legislativní úpravy flexibilních forem práce. Ke zhodnocení
byla využita SWOT analýza.
Evropské země se z hlediska flexibilních forem zaměstnávání a pracovní
doby liší, přičemž rozdíly jsou ovlivněny i tradicemi v oblasti politiky
zaměstnanosti a sociální politiky, proto bylo nutné porozumět i širšímu
společenskému a kulturnímu kontextu. Sekundární analýza informačních
zdrojů byla zkombinována s mnohočetnými případovými studiemi za jednotlivé
státy, které vypracovali podle jednotné struktury tam žijící odborníci
na trh práce, což umožnilo zohlednit i zdánlivě nesouvisející skutečnosti.
Analýza ukázala, že většina typů flexibilních forem práce je dostupná
v obdobné úpravě i na českém trhu práce, ale jsou nedostatečně využívány.
K jejich většímu využívání by přispěla spíše určitá modifikace stávající
právní úpravy než zcela nová opatření, s výjimkou sdílení pracovního
místa, jež je ukotvené ve slovenské legislativě.
Ke zvýšení uplatňování flexibilních forem práce na trhu práce v ČR lze
doporučit:
l daňově zvýhodnit částečné úvazky u definovaných skupin osob,
l vytvořit větší prostor pro využívání služeb agenturního zaměstnávání,
l podpořit příznivější prostředí pro uplatňování flexibilních forem práce
informační kampaní,
l uzákonit novou flexibilní formu práce - sdílené pracovní místo.
Tzv. hodnotící zprávy o vývoji důchodového systému, sloužící jako podklad
pro rozhodování o budoucím vývoji a plánovaných změnách, pravidelně
publikuje většina evropských zemí. Důchodové systémy je třeba přizpůsobovat
demografickému vývoji v zájmu jejich dlouhodobé finanční
Vědecko-výzkumná činnost VÚPSV, v. v. i., v roce 2012 navazovala na činnost instituce v předchozích obdobích. Byla
realizována v rámci projektů souhrnného charakteru a zaměřila se na řešení aktuálních otázek vývoje a transformace
sociálního systému s přihlédnutím k prioritám Ministerstva práce a sociálních věcí. S tematickým zaměřením výzkumu
v uplynulém roce a získanými poznatky seznamuje následující text.
Z výsledků výzkumu v roce 2012
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 1
udržitelnosti, a to prodlužováním věku odchodu do důchodu, snižováním
výše budoucích důchodů či zvyšováním pojistné sazby nebo jejich vzájemnou
kombinací. Takováto závažná rozhodnutí musí být podpořena názory
odborníků. Vyhotovení hodnotících zpráv je náročnou a vysoce kvalifikovanou
činností, proto jsou v zahraničí zpracovávány bu přímo specializovanými
odděleními příslušných ministerstev, nebo nezávislými odbornými
institucemi s potřebným kvalifikovaným personálním vybavením. Bylo by
vhodné, aby takováto hodnotící zpráva byla vypracovávána i v ČR, a to bu
přímo pojistně-matematickým oddělením MPSV, nebo nějakou dostatečně
personálně vybavenou nezávislou institucí v úzké spolupráci s MPSV. Po
srovnání v zahraničí publikovaných zpráv se jeví jako optimální model
dvou druhů zpráv s různou periodicitou vydávání. Mohlo by pokračovat
vydávání pojistně-matematické zprávy o sociálním pojištění s dvouletou
periodicitou, spíše popisující již provedené změny, přinášející statistické
informace a poskytující rámcové krátko- či střednědobé projekce vývoje
důchodového systému. Podrobnější analytická zpráva s periodicitou maximálně
5 let by se věnovala potenciálním úpravám všech parametrů důchodového
systému, byla by hlavně analytická a obsahovala by variantní krátko-,
středně- a dlouhodobé projekce vývoje důchodového systému v závislosti
na úpravě jeho jednotlivých parametrů. Její vydávání by bylo vhodné
legislativně ukotvit s tím, že její závěry by byly pro politiky závazné, i když
zahraniční zkušenosti ukazují, že je to zřejmě velmi těžko prosaditelné.
V rámci monitoringu změn v zahraničních důchodových systémech byly
průběžně sledovány úpravy a reformní opatření v různých zemích světa
a rovněž aktivity na mezinárodní úrovni, především v rámci EU nebo některých
mezinárodních institucí, z nich byly vypracovávány informace o aktuálním
dění a vývojových trendech. Zvláštní pozornost byla věnována opatřením
základního pilíře. Cílem byly základní informace, v případě potřeby
doplňované o vysvětlení, kontext, pozadí nebo okolnosti jednotlivých opatření
apod. Informace byly získávány ze všech relevantních dokumentů.
Výsledky potvrzují, že důchodové systémy se v řadě zemí potýkají s vážnými
problémy, souvisejícími s nepříznivým demografickým a ekonomickým
vývojem, které jsou příčinou jejich úprav a mnohdy i zásadních změn
a reforem s cílem posílit jejich dlouhodobou finanční udržitelnost a zajistit
určitou úroveň zabezpečení ve stáří. Monitoring zachycuje přístupy jednotlivých
zemí k řešení problému, prováděná, popř. navrhovaná opatření
a sleduje rovněž analýzy, návrhy a doporučení Evropské komise a OECD.
Dlouhodobé sledování a hodnocení procesu utváření ceny
práce
V r. 2012 byla výzkumná pozornost zaměřena na metodiku soustavného
sledování nákladů práce v ČR v mezinárodním srovnání, zhodnocení
vývoje nákladů práce a efektivnosti práce po r. 2005 na konci konjunktury
a v průběhu hospodářské krize, monitoring nákladů práce v ČR, zemích EU
a USA a na sledování ceny práce ve vládním sektoru.
Cílem vývoje metodiky sledování nákladů práce a práce jako výrobního
faktoru v roce 2012 byl návrh sjednocení datových zdrojů v problémovém
okruhu ceny, množství a efektivnosti vynakládané práce v ČR a v zahraničí
a metodiky jejich zpracování jako základu dialogu sociálních partnerů, rozhodování
v oblasti hospodářské a sociální politiky i v podnikatelské praxi.
Projekt sledoval zejména tyto otázky:
l rekapitulaci a zhodnocení zdrojových dat pro hodnocení místa a postavení
práce v ekonomických a sociálních vztazích,
l přehled nejdůležitějších metodologických přístupů doma a v zahraničí,
jejich zhodnocení, charakteristiku rizik a zdrojů omylů při analýze objemu,
ceny a využití práce,
l návrh jednotných statistických zdrojů,
l návrh jednotné metodiky hodnocení vynakládání práce v ČR, minimálně
v rámci resortu MPSV.
K sledování nákladů práce v ČR slouží pravidelné roční šetření úplných
nákladů práce realizované ČSÚ. Mezinárodní komparace se může opírat
o výstupy čtyřletých zjiš ování realizovaných Eurostatem a národními statistickými
službami členských zemí a o roční odhady, což umožňuje relativně
jednotná metodika v zemích EU na základě normy ESA 95. Drobné rozdíly
v ČR odrážejí striktní právní vymezení mzdy a platu jako odměny za
práci, které se liší od většiny evropských zemí.
Analýzy zdanění práce se mohou opírat o roční data OECD, řady Taxing
Wages. Nevýhodou toho postupu je, že všechny členské země EU jsou současně
i v OECD a publikace neobsahují údaje za nečlenské státy. Zejména
v rámci zemí EU lze z údajů Eurostatu získat podrobné, věcně i metodicky
srovnatelné údaje. Na jejich základě lze sestavit ukazatele podílu práce na
nákladech, jednotkových nákladů práce a analyzovat jejich vývoj. Procesy
měnové a cenové konvergence ke standardním proporcím tradičních tržních
ekonomik nejsou v ČR dokončené. Ukazatele podílu práce na nákladech
a jednotkových nákladů práce nepostihují izolovaně peněžní vyjádření
vykonané práce, promítají se zde i další vlivy, zejména kurs národní
měny, inflace a inflační diferenciál, pohyb cenové hladiny. Z tohoto pohledu
je vhodné využívat úrovňový typ ukazatelů.
Vývojem nákladů práce a efektivnosti jejího využití v období ekonomické
krize v porovnání ČR s ostatními zeměmi EU a USA se zabýval rovněž
projekt Trendy vývoje nákladů práce, zdanění práce, podíl práce na nákladech
a jednotkové náklady práce v letech 2005–2010.
Průběžný monitoring nákladů práce provádí VÚPSV, v. v. i., od roku 2005,
přičemž soustavně sleduje pohyb nákladů práce a postavení práce jako
výrobního faktoru v kontextu reprodukce ekonomických a sociálních vztahů,
a to v ČR a v zemích EU. Od roku 2007 se rozšířil o USA. Uvádí data za
5 předchozích let, přičemž jako zdroje slouží ČSÚ, Státní závěrečný účet ČR,
Eurostat, konkrétně statistika práce a národní účty, OECD a U. S. Departament
of commerce. Údaje za předchozí rok jsou průběžně aktualizovány na
základě zpřesňujících propočtů HDP a PPS. Dostupné mezinárodní zdroje
umožňují v rámci zemí EU a USA při metodické srovnatelnosti za průmysl
a služby sledovat:
l úroveň a pohyb nákladů práce z dat ČSÚ a Eurostatu,
l pohyb jednotkových nákladů práce v národní cenové hladině a v rámci
EU podle standardu kupní síly (PPS) z údajů Eurostatu a U. S. Departament
of commerce,
l vývoj zdanění práce na straně zaměstnavatele a zaměstnance na základě
kombinace údajů ČSÚ, Eurostatu a OECD.
Precizace či doplnění některých údajů se opírá o specifické metody renomovaných
institucí v zahraničí a VÚPSV. Od roku 2012 je součástí monitoringu
sledování podílu nákladů práce na nákladech. Algoritmus propočtu
vyvinul VÚPSV, v. v. i., v minulých letech. Obdobný propočet se v zahraničí
neprovádí. Zdánlivá neaktuálnost údajů vyplývá ze zpoždění ČSÚ
a Eurostatu při zpracování šetření o nákladech práce a předběžných výstupů
z národních účtů, které slouží pro propočty jednotkových nákladů práce
a faktorů jejich pohybu.
České jednotkové náklady práce v národní cenové hladině dosáhly proporce
standardní v zemích EU-27, nižší však vykazovaly postkomunistické
země (mimo Estonska a Slovinska). Mzdový polštář je vzhledem k produktivitě
práce vyčerpaný. Nízká relativní cenová hladina v ČR (73 % průměru
EU-27 v roce 2010) se odráží v nízkých jednotkových nákladech po přepočtu
na standardy parity kupní síly (PPS). S 64% relací vůči průměru EU jsou
srovnatelné s Estonskem a Maltou, vůči ostatním vyspělým zemím se
pohybují v intervalu od 83 % v Portugalsku do 139 % v Dánsku. V Evropě
mohou české podniky nadále využívat pracovně nákladovou konkurenci
a ČR je zajímavá pro investory. Český podíl práce na nákladech v přepočtu
na pracovníka (23 %) je spolu se slovenskou úrovní (22 %) nejnižší v EU,
zatímco v tradičních tržních ekonomikách se pohybuje v intervalu od 31 %
v Rakousku do 39 % v Řecku.
Ve spolupráci s ČSÚ a MF pokračoval VÚPSV, v. v. i., v roce 2012 v realizaci
šetření Eurostatu o dosažených výdělcích vybraných zaměstnání vládního
sektoru Compensation of government employees 2009–2010–2011
v rámci Evropského srovnávacího programu a šetření hrubých a čistých
výdělků úředníků ústředních orgánů Standard Remuneration Questinnaire
(SRQ) ve II. pololetí 2011 a v I. pololetí 2012. Ústav spolupracoval s ČSÚ na
sestavení prognózy vývoje hrubých a čistých výdělků ve vládním sektoru
v roce 2012.
Dlouhodobé monitorování problematiky sociální diferenciace
a marginalizace, sociálního vyloučení a chudoby, stejně jako
i vybraných opatření, která napomáhají jejich předcházení
a omezení
V r. 2012 se výzkum zaměřil zejména na prověření věcné náplně a konstrukce
životního minima, vývoj ekonomické zátěže středních příjmových
skupin obyvatelstva v letech 2008–2011, analýzu databáze příjemců dávek
hmotné nouze a odhadování vzdělanostních potřeb v regionech v ČR.
Projekt Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a návrhy
na obsahovou stránku a právní úpravu je zaměřen na zhodnocení základních
parametrů současného životního a existenčního minima, tj. jejich
náplně, výše, struktury, konstrukčních prvků a motivačních a ochranných
funkcí, a na návrh úprav příslušných právních předpisů. Základem byl
v roce 2012 zpracovávaný rozbor skutečně dosahovaných vydání ve spotřebních
blocích „výživa“ a „ostatní osobní výdaje“ u nízkopříjmových
domácností s různým počtem a složením v nich žijících osob. Ta budou
následně redukována o investiční a zbytná vydání. Úroveň čistých peněžních
příjmů kryjících takto vymezené výdaje přibližuje výši životního minima
na příjmové a výdajové hladině roku 2010. Rozbory využívají hranice
chudoby definované Eurostatem a „valorizovaného“ životního minima na
úrovni roku 2010–2011 podle růstu životních nákladů. Budou využity
expertní studie a modelové aproximativní propočty. K tomu jsou využity
statistiky rodinných účtů a statistiky příjmů a životních podmínek domácII
FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 2
ností. Výsledkem bude vymezení obsahu a rozmezí výše a struktury čistých
peněžních příjmů jednotlivých osob a typů domácností představující výši
životního minima na úrovni roku 2010. Úroveň příjmu vymezujícího existenční
minimum na živobytí na úrovni roku 2010 se odvodí z částky životního
minima redukcí rozsahu ostatních osobních potřeb.
Pro stanovení výše životního a existenčního minima v dalších letech
bude vypracován postup reflektující vývoj životních nákladů a budou provedeny
aproximační modelové propočty. Racionalita vyloučení nákladů na
bydlení z životního a existenčního minima bude prověřena porovnáním
sociálních dávek na bydlení v systémech SSP a pomoci v hmotné nouzi
a výše skutečných nákladů nízkopříjmových domácností za rok 2010. Faktickou
účinnost ochranných a motivačních funkcí životního a existenčního
minima prověřilo v roce 2012 terénní šetření postojů domácností. Výsledky
propočtů, terénního šetření a návrhů na změnu životního a existenčního
minima budou konfrontovány s názory expertů, závěry by pak MPSV mělo
využít ve své koncepční činnosti.
Cílem projektu Ekonomická zátěž středních příjmových skupin obyvatelstva:
vývoj v letech 2008–2011 bylo ověřit, nakolik dochází ke zvyšování
ekonomické zátěže obyvatelstva a nakolik lze tento vývoj anticipovat do
budoucna. Monografie se opírá o rozbor změn v dávkově-daňovém systému,
dat rodinných účtů, SILC 2009 a 2010 a modelování vývoje v roce 2011.
Úspory ve veřejných rozpočtech v posledních letech a restrikce v sociálních
dávkách (by částečně kompenzované navyšováním některých daňových
úlev či odpočtů) dopadají zejména na mladé rodiny s malými dětmi, lidi bez
práce a ty, kteří se pohybují spíše v nižších a nižších středních příjmových
skupinách. Analýza individuálních dat ČSÚ sebraná pomocí metodiky
rodinných účtů podle decilových skupin v letech 2008, 2009 a 2010 ukázala,
že změny ve vývoji příjmů a výdajů u středních příjmových skupin jsou
relativně mírné. Jejich příjmy rostly, částečně v důsledku snižujícího se
odvodového zatížení příjmů a v důsledku růstu důchodů v příjmech
domácností. Nižším středním příjmovým skupinám změny pomohly méně.
U domácností zaměstnanců s dětmi (koncentrovaných v nízkých a v nižších
středních příjmových skupinách) se nepříznivě projevilo snížení dávek na
dítě a dalších dávek SSP. Negativně působil růst cen bydlení, více zatěžující
střední příjmové skupiny, který vedl k omezování jiných položek spotřeby.
U domácností zaměstnanců měly změny spíše negativní dopady na
nižší střední skupiny a spíše neutrální dopady na vyšší střední příjmové
skupiny. Dopad reforem v roce 2011 nešlo pro chybějící reálná data zjistit,
proto byl simulován na modelových domácnostech a jejich zastoupení ve
druhé a třetí kvintilové skupině v letech 2009 a 2010 podle dat SILC. Analýza
naznačila, že změny daňové a sociální politiky měly na domácnosti
střední třídy vesměs malý dopad. Pokud nebyly vystaveny nějakému riziku,
jejich příjmová situace se mírně zlepšovala nebo vlivem růstu nákladů na
bydlení jen mírně zhoršila. V případě nepříznivé životní situace se jejich disponibilní
příjmy nejspíš snížily. Zpřísnění nároků na sociální dávky vedlo
k určité ztrátě sociální ochrany i u střední třídy, zvláš při déletrvající nepříznivé
události, daňové úpravy měly naopak pozitivní dopad.
Při hodnocení sociální situace je třeba odlišovat vývoj čistého a reziduálního
příjmu (po úhradě nákladů na bydlení), nebo rostoucí náklady na
bydlení na domácnosti dopadaly nestejně. Pokud obývaly byt s regulovaným
nájmem, docházelo k nezanedbatelnému snížení jejich životní úrovně,
podle toho, zda domácnost žádala o (a vůbec měla nárok na) příspěvek na
bydlení.
Projekt Analýza databáze příjemců dávek hmotné nouze: zhodnocení
role nákladů na bydlení a dávek spojených s bydlením ve vztahu k příjemcům
dávek hmotné nouze využívá pravidelně shromaž ovaná data
o domácnostech, které měly příjem pod hranicí životního, respektive existenčního
minima a jimž je „nedostatečnost“ příjmu kompenzována příspěvkem
na živobytí a doplatkem na bydlení. Byla využita data za šest
období s půlročními intervaly od prosince 2008 do června 2011. Analyzován
byl jak stav, tak změny v čase. Počet příjemců příspěvku na živobytí
i doplatku na bydlení po všechna sledovaná období na úrovni domácností
i na úrovni osob rostl. Za dva a půl roku došlo u příjemců příspěvku na
živobytí k 85% nárůstu na úrovni osob a 76% nárůstu na úrovni domácností,
u příjemců doplatku na bydlení pak k 51%, respektive 46% nárůstu.
Domácnosti příjemců dávek hmotné nouze tvořily v průměru dvě osoby.
Převažovaly zaopatřené osoby a domácnosti osaměle žijících jednotlivců,
z nichž více než polovinu tvořili muži. Rostl i počet i podíl domácností
s dětmi, a to jak osamělých rodičů, tak domácností s dvěma dospělými
a dětmi. Zvýšil se počet dětí žijících v domácnostech v absolutní chudobě.
Obzvláš důležitý je nárůst příjemců doplatku na bydlení, zvláště v tzv. jiné
formě bydlení. Konstrukce výpočtu doplatku na bydlení se zdá zvýhodňovat
ty, kteří se ocitají právě v „jiné formě bydlení“, oproti standardním formám
bydlení. Je třeba ochraňovat lidi na dně životních možností, je však
paradoxní, nejsou-li stejně chráněny domácnosti, které se sice ještě na dně
svých možností neocitly, ale stačí velmi málo, aby se tak stalo. Analýza
nepřímo ukázala, že v ČR jsou pro upadnutí do chudoby kromě výše příjmu
rozhodující právě náklady na bydlení.
Projekt Odhadování vzdělanostních potřeb v regionech v ČR se soustředil
na vývoj metodiky a sestavení počítačového modelu, zajištění potřebných
vstupních statistických dat a jeho aplikaci v konkrétním regionu.
K praktickému ověření modelu byl zvolen Ústecký kraj. Po získání vstupních
dat o očekávaném vývoji zaměstnanosti, počtu absolventů středních
škol a ověřování poměrů v tomto regionu byly vyvinuty metody pro predikci
některých ukazatelů pracovního trhu na úrovni kraje.
Výsledkem prací je prognóza vzdělanostních potřeb v regionu, zahrnující
odhad šancí absolventů středních škol v kraji na získání zaměstnání
a odhad šancí na získání vhodně vzdělaných pracovníků potenciálními
investory. Nabídka práce je zde často nižší než poptávka a uchazeči mají
vesměs příznivé vyhlídky na získání zaměstnání, zato zaměstnavatelé mají
nepříznivé vyhlídky na získání zaměstnance s potřebnou kvalifikací. Nepříznivý
demografický vývoj se projevuje poklesem populační kohorty 15 až 64 let
a ještě výraznějším poklesem počtu absolventů středních škol odcházejících
do praxe. Úbytek žáků v oborech vzdělání zakončených výučním listem
trvá a kolísá u jednotlivých oborů, jejich růst v oborech s maturitní
zkouškou se zastavil a pokles jejich počtu odpovídá demografickému vývoji
v této věkové skupině. Podle modelu lze předpokládat, že celkový počet
absolventů středních škol bude v Ústeckém kraji v roce 2016 o 14 % nižší
proti roku 2011. Prognostické funkce modelu nabízejí decizní sféře nástroj
k předvídání budoucího vývoje na regionálním trhu práce, proto by bylo
užitečné využít ho i v ostatních krajích.
Dlouhodobé sledování a hodnocení faktorů, které způsobují
nerovnováhy na trhu práce, a hodnocení opatření, která tyto
nerovnováhy odstraňují
V r. 2012 se výzkum zaměřil na komplexní řešení systému podpory
zaměstnávání osob se zdravotním postižením, změny sociálně ekonomického
postavení osob samostatně výdělečně činných v ČR v důsledku hospodářské
krize a souvislosti se systémem sociálního zabezpečení a srovnání
efektů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR v období růstu (2007)
a během první fáze krize (2009).
Při hledání komplexního řešení systému podpory zaměstnávání osob se
zdravotním postižením (dále jen se ZP) se ukázalo, že většina osob se ZP
nemá vzdělání zakončené maturitní zkouškou a vysokoškolské vzdělání jich
získalo pouze 5 %. Více než 2/3 osob se ZP hledajících práci jsou starší 50 let
a téměř polovina z nich se nebrání rekvalifikaci či pracovní rehabilitaci.
Mezi zdravotně postiženými je výrazný zájem o zkrácený pracovní úvazek,
u ekonomicky neaktivních je vysoký podíl osob se slabou motivací, psychickými
problémy, pasivitou a nedůvěrou v okolí i sebe sama. Jen menší
část z nich má „životní elán“ a osobní předpoklady pro překonávání překážek
při vstupu na trh práce. 95 % z nich pobírá starobní nebo invalidní
důchod a velká část z nich se považuje za „důchodce“, který nepracuje,
tento postoj sílí s dobou pobírání důchodu.
Stane-li se zaměstnanec osobou se ZP, většina zaměstnavatelů se ho
snaží převést na jinou, vhodnější pozici. „Brání“ se však cílenému náboru
osob se ZP a obávají se, že budou méně pružné a využitelné, budou vyžadovat
ohledy a budou mít vyšší nemocnost. Obávají se rovněž ohrožení
produktivity i kvality práce. Negativní zkušenosti dávají vzniknout stereotypům
a předsudkům. Zaměstnavatelé postrádají struktury, které by jim
umožnily:
l využít komplexní poradenství v otázkách zaměstnávání osob se ZP včetně
informací o souvisejících výhodách a pobídkách,
l seznámit se s jednotlivými typy zdravotního postižení a jejich specifiky,
l nalézt dostupné a věrohodné informace o okruhu „uznaných“ subjektů
poskytujících tzv. náhradní plnění.
Zaměstnavatelé nevědí, jak se zdravotně postiženými zaměstnanci
komunikovat, jaké existují možnosti kompenzace jejich postižení, případně
úpravy pracovního prostředí. Povinnost tyto osoby zaměstnávat je nutí,
aby se o jejich zaměstnávání zajímali, stejně však upřednostňují tzv.
náhradní plnění. Podle nich však chybí nabídka vhodného a kvalitního sortimentu
zboží a služeb ze strany zaměstnavatelů zaměstnávajících více než
50 % osob se ZP. Existující finanční stimuly je nemotivují k zaměstnávání
většího podílu osob se ZP.
Poradenská a informační podpora pro osoby se ZP se regionálně liší –
nejsou dostatečně informováni o možnostech a službách ÚP, možnosti pracovní
rehabilitace nebo jiné podpoře. Postupy pracoviš ÚP v procesu zprostředkování
zaměstnání včetně vyhledávání pracovních míst pro tyto
osoby nejsou standardizovány a komunikace se zaměstnavateli i kvalifikace
příslušných pracovníků ÚP práce není vždy na dostatečné úrovni.
Dostupnost ergodiagnostiky je převážně nedostatečná a někde není vůbec
možné ji zajistit, jen v omezené míře jsou dostupné bilanční diagnostika,
specializované poradenské programy pro osoby se ZP i další nástroje zařaditelné
do individuálních plánů pracovní rehabilitace. Regionální spolupráFÓRUM
sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA III
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 3
ce relevantních aktérů v oblasti podpory zaměstnávání osob se ZP je spíše
nahodilá a nesystematická a jejich sí není rozložena rovnoměrně. Pro
účely trhu práce v posudku o přiznávání invalidity ze strany LPS chybí
doporučení a omezení vyplývající ze zdravotního stavu, bez nichž pracovník
ÚP nemůže definovat vhodné pracovní místo. Neexistují komplexní
rehabilitace a rehabilitační dávka předcházející přiznání statusu osoby se
ZP a rovnou se bez vyzkoušení možnosti uplatnění na trhu práce přiznává
invalidní důchod. Invalidní důchod nezohledňuje, zda neexistuje možnost
udržet, zlepšit, vytvořit nebo obnovit pracovní schopnost postižených osob
s ohledem na jejich výkonnost.
Variantní návrhy komplexního systému podpory osob se ZP vychází
z toho, že v ČR existuje systém, který sice nefunguje úplně dobře, ale disponuje
nástroji, srovnatelnými s nástroji v zahraniční. Není tedy nutné
zavádět nové nástroje a opatření, ale pouze vhodněji využívat stávající.
Návrhy variantních řešení zahrnují:
l vytvořit podmínky pro širší využívání či odzkoušení možností, které stávající
legislativa poskytuje - koordinace ze strany MPSV a GŘ ÚP ČR
s cílem sjednocovat a standardizovat dílčí agendy, podpořit a cíleně
koordinovat resortní a meziresortní spolupráci,
l postupně v čase snižovat příspěvek na podporu zaměstnávání osob se ZP
a eliminovat tzv. efekt uzamčení, kdy účastník polevuje v úsilí a zvyká si
na výhody subvencovaného zaměstnání, s cílem dosáhnout vyšší integrace
zdravotně postižených osob na otevřený trh práce,
l nastavit v rámci systému podpory zaměstnávání osob se ZP předpoklady
pro implementaci prvků sociálního podnikání, aby sociální firmy byly
akceptovány jako komplementární součást tohoto systému.
Systém podpory zaměstnávání osob se ZP by byl výrazně efektivnější, pokud
by bylo vyřešeno přiznávání invalidního důchodu a definice osob se ZP
by se přiblížila potřebám trhu práce. Zahraniční zkušenosti ukazují, že
podstatnými prvky účinného systému podpory zaměstnávání osob se ZP
jsou:
l koordinovaná spolupráce vlády, sociálních a zainteresovaných partnerů
z oblasti ekonomiky, odborů, zaměstnavatelů, nositelů rehabilitace
a sdružení osob se ZP v otázce uplatnění zdravotně postižených osob,
l včasná aktivizace zdravotně postižených osob dle zásady „raději rehabilitace
než důchod“,
l výrazné upřednostňování podpory na otevřeném trhu práce,
l důraz na individuální přístup, všestranné poradenství, analýzu individuální
situace, doprovázení při hledání zaměstnání, eventuálně dohled
v úvodní etapě zaměstnání, pomoc při řešení problémů na pracovišti,
l podpora odborného vzdělávání a získávání kvalifikace jako hlavního
nástroje dlouhodobé pracovní integrace,
l pomoc „na míru“,
l cílená senzibilizace a získávání zaměstnavatelů pro zaměstnávání postižených
osob,
l poskytování poradenství a doprovázení zaměstnavatelů při řešení konkrétní
situace v jejich podniku,
l posilování diverzity přístupu - zvyšování citlivosti spolupracovníků vůči
osobám se ZP,
l kompenzace dlouhodobého nebo mimořádného zatížení souvisejícího
se zaměstnáním pracovníka se ZP,
l podpora přechodu z chráněného prostředí na otevřený trh práce,
l zvyšování povědomí o možnostech a přínosech zaměstnávání osob se ZP
a odstraňování obav a předsudků v tomto směru.
Projekt Změny sociálně ekonomického postavení osob samostatně
výdělečně činných (sebezaměstnaných) v ČR v důsledku hospodářské
krize a souvislosti se systémem sociálního zabezpečení reaguje na dosud
chybějící průběžné komplexní a objektivní analýzy ekonomické situace
osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), jejich pracovních a životních
podmínek a místa v sociální struktuře společnosti. Proto jsou subjektivní
a rozporné názory a dílčí interpretace problémů často jednostranné a účelové.
Důsledky hospodářské krize a kritická místa sektoru, který se na HDP
před krizí podílel zhruba 1/10 a na zaměstnanosti téměř 1/5, však nejsou
známé. V souvislosti s důchodovou reformou nabývá na významu postavení
OSVČ v systému sociálního a zabezpečení a v daňovém systému. Výzkum
kombinuje metody analýzy statistických (tvrdých) dat o počtech
a struktuře OSVČ, jejich postavení na trhu, příjmech, zhodnocení ekonomického
a právního rámce jejich aktivit a (měkkých) dat z terénního šetření
(realizace v roce 2012) zjiš ujícího subjektivní postoje, názory, motivaci,
pracovní a životní podmínky OSVČ. Na úkolu spolupracuje široký okruh
expertů MPSV, MF a akademické sféry a jeho výstupy by měly být podkladem
pro úpravu příslušných právních předpisů a norem.
Rizikem výzkumu se jeví:
l rozdílné definice OSVČ z hlediska potřeby jednotlivých institucí,
l nekomplexnost statistických dat,
l nedostupnost relevantních dat za sektor OSVČ, např. daňová statistika,
l různé metody sledování a kvantifikace OSVČ a ekonomického výkonu
tohoto sektoru v ČR,
l nedostupnost dat a respondentů terénního šetření v oblasti zdánlivé
samostatně výdělečné činnosti („švarcsystému“).
Cílem projektu Srovnání efektů aktivní politiky zaměstnanosti v České
republice v období růstu (2007) a během první fáze krize (2009) bylo zjistit
výsledky aktivních programů zaměstnanosti v období ekonomické recese
(rok 2009) v porovnání s výsledky z období ekonomické expanze (rok 2007),
nebo je může významně ovlivňovat celková ekonomická situace a situace
na trhu práce. Zodpovězení otázky, zda jsou programy aktivní politiky
zaměstnanosti stejně efektivní i v období ekonomické recese, kdy je na trhu
práce větší nabídka pracovní síly a odliv nezaměstnaných z evidence je
nižší, umožňuje zobecnění závěrů a efektivní formování politik na trhu
práce do budoucna. Výzkum je založen na statistických analýzách údajů
úřadů práce v ČR (OKpráce). Srovnává cílení aktivní politiky zaměstnanosti
na nezaměstnané a porovnává výsledky s kvazikontrolní skupinou neúčastníků
programů v krátkém a střednědobém horizontu. Zaměření jednotlivých
programů se mezi roky 2007 a 2009 příliš nezměnilo, celkově jsou
poměrně dobře zacíleny na některé skupiny nezaměstnaných s horší šancí
na pracovní uplatnění a na osoby s dlouhodobou či opakovanou evidencí.
Trvale méně jsou v nich zastoupeny osoby se základním vzděláním a nad
50 let.
Většina programů v roce 2009 přinesla svým účastníkům výrazně vyšší
šanci na odchod z evidence než ve srovnatelné skupině neúčastníků, slabší
ve srovnání s rokem 2007 jsou výsledky rekvalifikačních programů. Za
výraznějších hospodářských problémů jsou krátkodobé a střednědobé
efekty rekvalifikací nižší a jejich možný přínos se může projevit až později1
.
Projekty ESF nebylo možné s ohledem na dostupná data spolehlivě zhodnotit,
podle provedené analýzy lze ovšem předpokládat, že minimálně
u programů podpory tvorby míst dosahují ESF dobrých výsledků. Aktivní
politika zaměstnanosti má tedy celkově potenciál minimálně částečně překonávat
individuální znevýhodnění určitých skupin nezaměstnaných při
podpoře odchodu z evidence úřadů práce.
Monitorování procesů migrace a politik integrace cizinců na
trhu práce a ve společnosti
V roce 2012 se výzkum zaměřil na koncipování návrhu informačního
systému o rodinách imigrantů ze třetích zemí, na nalezení bariér integračního
procesu reflexí cizinců z třetích zemí a na integraci dětí cizinců z třetích
zemí na základě mezinárodního šetření OECD PISA a na základě
výsledků řízených rozhovorů s pedagogy základních škol.
Vytvoření informačního systému o rodinách imigrantů ze třetích zemí
by mělo usnadnit získávání dat o počtu a struktuře rodin imigrantů, místu
jejich pobytu, jejich ekonomické situaci a potřebách. Jsou důležitá pro tvorbu
a implementaci státní integrační politiky reflektující kapacitu sociální
infrastruktury (trhu práce, institucí pro přípravu na povolání, základního,
středního i vysokého školství, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, kultury
apod.). Informační systém by měl v ideálním případě zahrnout všechny
rodiny cizinců ze třetích zemí žijících na území České republiky.
Byly vytvořeny dva typy standardizovaných záznamových archů: tzv.
rodinná karta a individuální karta pro každého člena rodiny. Pak byl stanoven
výběrový soubor rodin imigrantů podle zvolených znaků (pobytový
status, účel pobytu, délka pobytu, státní občanství, místo bydliště, pohlaví,
věk, vzdělání, ekonomická aktivita, rodinný stav, počet dětí, rodina v ČR)
a navrženy kvóty pro výběr reprezentativního souboru rodinných domácností
imigrantů ze třetích zemí.
Projekt Metodika hodnocení monitorovacích nástrojů integračního procesu
cizinců z třetích zemí v ČR přímo navazoval na řešení stejnojmenného
projektu z minulých let. V r. 2012 činnost probíhala ve dvou základních
oblastech:
l první byla orientována na aktualizaci sledovaných kvantitativních ukazatelů
z administrativních zdrojů a posouzení možností monitoringu dalších
doplňujících indikátorů,
l druhá znamenala založení samostatné části kvalitativních indikátorů,
monitorující názory a postoje české společnosti k zde usazeným cizincům
a naopak názory a postoje cizinců k majoritní společnosti.
Při hledání bariér integračního procesu reflexí cizinců z třetích zemí byla
vytvářena metodika výzkumu veřejného mínění na téma integrace a její
bariéry umožňující dlouhodobě monitorovat jejich názory a postoje a posuzovat
a hodnotit stupeň jejich integrace do české společnosti. Měla by
umožnit pravidelný i náhodný (nárazový) monitoring. Je založena na motivačních
a postojových ukazatelích pracovní a společenské integrace.
K zásadním problémovým oblastem integrace cizinců z třetích zemí v ČR
patří:
l komplikovanost migrační politiky ČR, měnící se dle vývoje mezinárodní
politiky a ekonomiky ČR,
l přetrvávající dlouhodobá rigidita zaměstnávání cizinců ze třetích zemí,
l nízké znalosti cizinců ze třetích zemí z oblasti práva,
IV FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 4
l obecně nízká vymahatelnost práva,
l nedostatečná informovanost cizinců o možnostech, právech a povinnostech
jejich existence v ČR,
l odstup majority od menšin a naopak tendence některých menšin se izo-
lovat,
l absence funkčního systému vzdělávání dospělých cizinců ze třetích
zemí,
l nízká motivace cizinců ze třetích zemí učit se a rozvíjet znalost českého
jazyka,
l kvalita výuky českého jazyka cizinců ze třetích zemí,
l náročnost administrativy, přístup úředníků k těmto osobám,
l negativní nastavení společensko-politického klimatu zejména vůči cizincům
ze třetích zemí,
l neregulérní nebo nelegální zaměstnávání cizinců ze třetích zemí, resp.
výkon tzv. černé práce,
l korupce (a už na ni cizinci doplácejí, nebo jí umí využít).
Na základě výsledků výzkumu bariér a analýzy relevantních informačních
pramenů byly formulovány střednědobé a dlouhodobé priority a opatření.
V rámci střednědobých priorit bylo uvedeno několik oblastí a navrženy způsoby
řešení:
l dosáhnout zvýšení znalosti českého jazyka u cizinců z třetích zemí
s cílem zvýšit jejich sociální i pracovní kapitál a jejich interakci s majoritou
a integraci do ní, k čemuž je lze motivovat tím, že se jeho znalost
stane jednou z podmínek pro udělení trvalého pobytu; k tomu je třeba
zvýšit kvalitu a rozšířit sí jazykových kursů a sladit je s jejich pracovním
režimem a posílit v tomto směru spolupráci MV ČR a MŠMT,
l klást důraz na potřeby a možnosti jejich rezidenční integrace při spolupráci
regionální a místní samosprávy a organizací pracujících s cizinci
z třetích zemí,
l při výzkumu integrace těchto cizinců se zaměřit na jejich životní podmínky
v zemích původu, což předpokládá změnu finančních programů
MV ČR i jiných resortů, a podporovat v tomto směru výměnu informací
prostřednictvím Evropské migrační sítě,
l zefektivnit přenos informací určených pro cizince z třetích zemí o jejich
právech, povinnostech a možnostech v ČR při zohlednění jejich odlišných
potřeb a prohloubit za tím účelem spolupráci s jejich specifickými
skupinami; více činnost zacílit na ženy jako „nositelky kultury“,
l zacílit integrační programy na rodiny těchto cizinců a zohledňovat generační
rozdíly v potřebách integrace; zkoumat a vyhodnocovat jejich způsob
života a generační soužití a tomu uzpůsobovat integrační programy
a aktivity,
l rozlišovat, identifikovat a včas diagnostikovat integrační potřeby jednotlivých
menšin cizinců z třetích zemí, posuzovat jejich vztah k potřebám
a cílům majority a výsledky zohlednit v opatřeních integrační politiky,
l spolupracovat se zaměstnavateli cizinců z třetích zemí při zvyšování
jejich informovanosti v pracovněprávní oblasti,
l zvýšit terénní práci s cizinci ze třetích zemí změnou finančních programů
s cílem zvýšit aktivitu neziskových a dobrovolných organizací zaměřených
na práci s nimi v terénu.
U dlouhodobých priorit bylo doporučeno:
l dosáhnout jasné a zřetelné formulace základní (dlouhodobé) koncepce
migrační a integrační politiky,
l určit vhodné způsoby prezentace a osvěty, co se týče východisek, směřování
a cílů migrační a integrační politiky ČR, u majority i cizinců,
l vybudovat funkční systém kontinuální evaluace kvality nástrojů integrační
politiky,
l snažit se o modifikaci postojů majority k cizincům ze třetích zemí, omezovat
xenofobní projevy a zajistit rovné zacházení s nimi.
Následně byly zkoumány tzv. asistenční služby a to, do jaké míry odpovídají
potřebám vyjadřovaným cizinci z třetích zemí, a okolnosti, které
mohou integraci bránit či k ní naopak přispívat.
Výzkum se zaměřil také na integraci dětí cizinců z třetích zemí na základě
mezinárodního šetření OECD PISA a na základě výsledků řízených rozhovorů
s pedagogy základních škol. Z šetření PISA byly získány poznatky
o rodinném a materiálním zázemí, věku příchodu do ČR, jazykových znalostech,
struktuře domácností žáků/cizinců, úrovni vzdělání jejich rodičů,
vybavení domácnosti atd. Otázky se týkaly i předškolní výchovy a školní
docházky, především školního prospěchu žáků/cizinců a jejich mimoškolních
aktivit, subjektivního hodnocení školy a jejich vzdělanostních cílů
a perspektiv. Dotázaní žáci s migrační historií měli v porovnání s českými
žáky srovnatelné či lepší studijní výsledky kromě českého jazyka. Ti z Asie
vykazovali významně lepší prospěch než ti z postsovětských zemí. Využívají
ve vyšší míře doučování, zejména českého jazyka. Školu hodnotili žáci
zahraničního původu o něco kritičtěji než jejich čeští vrstevníci, třebaže vesměs
také kladně. O významu školy pro získání sebedůvěry jsou v nejvyšší
míře přesvědčeni Asiaté. Hodnocení školy jako sociální instituce vypovídalo
o nediskriminačním prostředí. Žáci s migrační minulostí převyšují svými
ambicemi v budoucím dosaženém vzdělání své české vrstevníky a jejich
vzdělanostní ambice byly vyšší než u jejich rodičů. Řízené rozhovory
s pedagogy základních škol v podstatě potvrdily výsledky mezinárodního
šetření PISA z roku 2009 a odhalily kromě toho řadu problémů a nedostatků,
které integrace dětí zahraničního původu do základního vzdělávacího
systému má a které bude nezbytně v brzké budoucnosti řešit.
Hodnocení politiky sociálních služeb v širší perspektivě
V r. 2012 se výzkum zaměřil na porovnání datových zdrojů o příjemcích
příspěvku na péči, ekonomickou efektivnost zajiš ování péče o příjemce
příspěvku na péči a na koncipování modelu minimální kapacity sítě sociálních
služeb na daném modelovém území.
Příspěvek na péči tvoří nejvýznamnější část výdajů na sociální služby
a měl by být i nevýznamnějším zdrojem jejich financování. V roce 2011 činily
výdaje na něj cca 20 mld. Kč, tj. cca 44 % celkových výdajů na sociální
služby. Analýzy ukázaly, že přibližně 48 % jeho příjemců ho plně nevyužívá
na péči od registrovaného poskytovatele, proto se do systému sociálních
služeb navrací pouze část vyplacených prostředků. Na základě údajů informačního
systému o příspěvku na péči byl zmapován vývoj struktury využívání
příspěvku na péči v letech 2007–2010. Data byla porovnána s údaji
o počtech příjemců příspěvku na péči vykazovanými poskytovateli sociálních
služeb při podávání žádosti o dotaci v r. 2010 a 2011. V informačním
systému o příspěvku na péči nejsou údaje o formě skutečně čerpané sociální
služby u jednotlivých klientů aktualizovány a neodrážejí změny po
dobu pobírání příspěvku na péči. Údaje poskytovatelů sociálních služeb
v rámci dotačního řízení tak přesněji odráží skutečně poskytovanou péči.
Analýza příspěvku na péči vycházející z údajů informačního systému
o příspěvku na péči za roky 2007–2010 ukázala následující:
l příspěvek na péči je přiznáván spíše ženám, (dlouhodobě 65% podíl
na celkovém počtu příjemců) a je nejčastěji přiznáván osobám ve věku
76 až 90 let;
l počet osob pobírajících příspěvek na péči od roku 2007 roste,
l nejvyšší průměrný meziroční nárůst byl u příspěvku na péči ve IV. stupni
závislosti (24 %), v čase rovněž roste podíl osob pobírajících příspěvek
na péči ve III. a IV. stupni závislosti;
l vzrostl podíl příjemců příspěvku na péči využívajících služby registrovaných
poskytovatelů, a to v pobytových, ambulantních i terénních zaříze-
ních;
l v pobytových zařízeních nejvíce vzrostl podíl příjemců příspěvku na péči
ve IV. a III. stupni závislosti, v terénních zařízeních naopak nejvýznamněji
vzrostl podíl příjemců příspěvku na péči v I. a II. stupni závislosti;
l u osob nad 76 let byla míra závislosti žen vyšší než u mužů, nejvíce ve
IV. stupni závislosti ve věkové skupině nad 91 let;
l míra závislosti u osob v mladších věkových skupinách byla především
u nižších stupňů závislosti prakticky neměnná, mírně vyšší u mužů;
l v roce 2010 došlo k výraznému nárůstu příjemců příspěvku na péči
všech stupňů závislosti ve věkové skupině osob starších 91 let, rodiny
zřejmě v důsledku krize, úsporných opatření a růstu životních nákladů
potřebovaly nahradit chybějící zdroje.
Analýza ekonomické efektivnosti péče o příjemce příspěvku na péči
navázala na dříve realizovaná hodnocení efektivnosti sociálních služeb.
Stávající systém jejich financování se opakovaně ukázal neefektivní především
v důsledku:
l závislosti poskytovatelů sociálních služeb na výši přiznaných dotací ze
státního rozpočtu,
l tzv. „cenové regulace“ výše úhrady za pobyt a stravu v pobytových
a ambulantních zařízeních a za jednotlivé úkony v rámci terénních sociálních
služeb ze strany státu,
l dlouhodobého „tunelování“ systému sociálních služeb ze strany zdravotních
pojiš oven, které kryjí náklady na poskytování ošetřovatelské
a rehabilitační péče v pobytových zařízeních pouze z cca 20 %.
Tyto poznatky byly potvrzeny především těmito zjištěními:
l kritéria pro stanovení míry závislosti a přiznání příspěvku na péči nejsou
stanovena objektivně pro všechny skupiny zdravotně handicapovaných,
popř. způsob hodnocení míry závislosti není vhodně nastaven,
l sociální pracovníci jednotlivých obcí s rozšířenou působností a obecních
úřadů obcí s pověřeným obecním úřadem nemají přehled o celkovém
počtu a struktuře příjemců příspěvku na péči podle jednotlivých stupňů
závislosti na území města a jeho spádového území.
Rozbor podílu občana a jeho rodiny na krytí nákladů poskytovaných
sociálních služeb ukázal, že nejvíce se klient podílí (absolutně i relativně) na
jejich úhradě v pobytových zařízeních, zatímco v nejnižší výši je hradí
(v absolutním vyjádření) při poskytování terénních sociálních služeb, což
odpovídá principům konstrukce výše úhrad klienta za poskytované služby
podle platné právní úpravy. Analýza dotací ze státního rozpočtu na financování
poskytovaných sociálních služeb ukázala, že v r. 2009 nejvyšší dotace
v přepočtu na jednoho klienta měsíčně (v absolutním vyjádření) získala
FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA V
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 5
zařízení poskytující služby v týdenních stacionářích a v domovech pro
osoby se zdravotním postižením, nejnižší naopak služby tísňové péče
a zařízení pečovatelské služby. V relativním vyjádření nejvyšší podporu získaly
služby podporovaného bydlení a průvodcovské a předčitatelské služby,
nejnižší naopak zařízení poskytující pečovatelskou službu a odlehčovací
služby. Analýza dotací poskytovatelům služeb sociální péče z rozpočtu
obcí, měst a krajů ukázala, že v absolutním vyjádření byly nejvíce podporovány
týdenní a denní stacionáře, nejméně zařízení poskytující služby tísňové
péče. Relativně k úrovni celkových provozních nákladů byla nejvíce
podporována zařízení poskytující pečovatelské služby a denní stacionáře,
naopak relativně nejnižší podporu získala zdravotnická zařízení poskytující
sociální služby a domovy pro seniory. Příspěvky tak představují „doplněk“
k dotacím poskytnutým MPSV ze státního rozpočtu, aby byl zajištěn
základní provoz jednotlivých poskytovatelů.
Efektivnost péče o příjemce příspěvku na péči negativně ovlivňuje přístup
zdravotních pojiš oven k financování ošetřovatelské a rehabilitační
péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Výkonové hodnocení této
péče a pouze relativně pětinová výše úhrady jejích skutečných nákladů
jsou projevem diskriminace ze strany zdravotních pojiš oven. Efektivnost
jednotlivých typů sociálních služeb ovlivňují i další faktory. Jejich závislost
na přiznání dotací ze státního rozpočtu brání jejich rozvoji, kapacity terénních
a ambulantních služeb se od r. 2007 prakticky nezvýšily a relativně
velmi nízký je i počet vytvořených pracovních míst. Při vytvoření žádoucího
tržního prostředí by jich podle dřívějších propočtů mohlo vzniknout až
11,8 tisíce.
Dlouhodobá péče o rodinného příslušníka nebo blízkou osobu je spojena
s komplexním sociálním, ekonomickým a zdravotním dopadem na
pečovatele a jeho nejbližší okolí, proto byl zkoumán i vliv poklesu příjmu
z ekonomické aktivity v důsledku péče o příjemce příspěvku na péči a kompenzace
tohoto příjmu tímto příspěvkem. V praxi se postupně rozvíjí model
sdílené péče, jehož cílem je umožnit nesoběstačné osobě žít nezávislým
životem ve vlastní domácnosti za pomoci rodiny a komunitních služeb,
dokud je to smysluplné a praktické. Podle dřívějších propočtů MPSV jsou
celkové náklady takové péče nejnižší, což vede k úvaze o vhodnosti diferenciace
výše příspěvku na péči v závislosti na prostředí, v němž je posky-
tována.
Z porovnání výše přiznané státní dotace s objemem odvodů, které je
poskytovatel sociálních služeb a každý jeho zaměstnanec povinen odvést
na daních a na pojistném na sociální a zdravotní pojištění, vyplývá, že
v r. 2009 celkový objem zaplacených daní a pojistného byl o cca jednu třetinu
vyšší.
Při vytváření modelu minimální kapacity sítě sociálních služeb na území
regionu a koncipování sociálních aktivit a jejich racionálního provozování
je třeba vycházet ze dvou hlavních premis:
l celá baterie sociálních služeb tak, jak jsou definovány v zákoně o sociálních
službách, by měla být k dispozici v zásadě na území každého kraje,
l při rozhodování o vybavenosti jednotlivých obcí (měst) a jejich spádových
území sociálními službami hraje zásadní úlohu jejich velikost. Je
proto třeba zabývat se tím, jaká má být optimální velikost obce (města),
v níž je již možné zabezpečovat kvalifikovaně a racionálně jednotlivé
sociální aktivity, nebo jaká jsou kritéria pro vymezení velikosti území,
v nichž lze jednotlivé služby účelně rozvíjet.
Při hodnocení rozsahu poskytovaných sociálních služeb v jednotlivých
regionech nelze uplatňovat stejná hlediska na celé území, nebo je ovlivněn
řadou objektivních charakteristik determinujících určité rozdíly vyplývající
např.:
l z míry urbanizace,
l z věkové, kvalifikační, profesní a sociální struktury obyvatelstva na
daném území a z náboženských specifik jednotlivých regionů,
l ze struktury osídlení jednotlivých územních celků, z velikosti obcí a z hustoty
obyvatelstva,
l z míry plnění tradičních funkcí rodiny v péči o staré občany,
l z nejrůznějších sociologických změn probíhajících ve společnosti, zejména
rozpadu vícegeneračního soužití rodin.
Vliv má i dlouhodobá absence koncepce rozvoje sociálních služeb. Za
první koncepční materiál můžeme označit Bílou knihu v sociálních službách,
vliv střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb na změnu struktury
poskytovaných sociálních služeb je dosud jen minimální. Pomůckou
při hodnocení vývoje sociálních služeb jsou návrhy úrovně normativů
vybavenosti jednotlivých regionů službami sociální péče, zpracované
FMPSV v polovině 80. let, které představují jediný srovnatelný pohled na
kvantitativní úroveň sociálních služeb v jednotlivých územních celcích. Existence
služeb sama však nestačí, jde také o jejich kapacitu, dostupnost
(územní, finanční, architektonickou), návaznost, kvalitu či efektivnost
a informovanost občanů. To vše ovlivňuje sociální kvalitu území a uspokojování
sociálních potřeb občanů. Potřebu různých typů sociálních služeb
lze kvantifikovat ve vazbě na tzv. míře závislosti. Pro orientační kvantifikaci
jejich potřeby ve vazbě na stupeň přiznání příspěvku na péči byla koncipována
„kalkulačka“, která umožňuje určit pro libovolný region (při znalosti
věkového složení obyvatelstva v členění podle pohlaví a jednotlivých
věkových skupin) orientační rozsah osob závislých na péči. Koncipování
kvantitativního modelu minimální, popř. i optimální kapacity sítě sociálních
služeb na celostátní nebo regionální úrovni se v současné době nejeví jako
efektivní.
Hodnocení trendů demografického vývoje a možností rodinné
politiky v návaznosti na další veřejné politiky čelit jeho sociálním
dopadům
V r. 2012 se výzkum zaměřil na využívání opatření k zachování nebo
obnově rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi, souvislosti měnících se
rodinných a reprodukčních vzorců v České republice, flexibilní formy práce
a sla ování pracovního a osobního života, změny partnerského chování,
nové formy denní péče o děti v ČR, opatření rodinné politiky na regionální
a lokální úrovni a podmínky jejich zavádění v praxi a na problematiku
ageismu a věkové diskriminace.
Průzkum využívání opatření k zachování nebo obnově rodinných vztahů
mezi rodiči a dětmi a analýza důvodů jejich nedostatečného využívání
v praxi proběhl na jaře roku 2012 formou dotazníkového šetření na všech
odděleních sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obcí s rozšířenou
působností (zapojilo se jich 194). Zkoumáno bylo využívání výchovných
opatření, a to udělení napomenutí, nařízení dohledu nad nezletilým dítětem,
uložení omezení (ve smyslu § 13 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní
ochraně dětí) a ukládání povinnosti využít pomoc odborného poradenského
zařízení ve smyslu § 12 odst. 1 téhož zákona. Šetření potvrdilo
jejich minimální využívání orgány sociálně-právní ochrany obcí s rozšířenou
působností i obcemi nižšího typu v praxi. Preferují ukládání těchto
opatření soudy a mají malou důvěru ve smysl jejich ukládání v rámci správního
řízení. Preferují jiné než represivní metody sociální práce s rodinou.
Vysoký podíl respondentů vyjadřoval zásadní nedůvěru ve smysluplnost
jejich častějšího využívání, hlavně kvůli jejich nízké účinnosti a možné ztrátě
důvěry a narušení vztahu k sociálnímu pracovníkovi ze strany rodiny.
Doporučovali naopak ponechat kompetence k nařizování těchto opatření
pouze soudům. K častějšímu využívání šetřených opatření by podle respondentů
mohlo přispět:
l navýšení počtu sociálních pracovníků, respektive snížení počtu případů
na pracovníka,
l zvýšení počtu a dostupnosti odborných poradenských zařízení,
l zjednodušení správního řízení (snížení jeho administrativní náročnosti),
l jednotná metodika, kvalitní metodické vedení kraje a MPSV,
l zvýšení vymahatelnosti plnění opatření,
l posílení prestiže oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
Monografie A second child in the family. The consequences of changing
family and fertility patterns in the Czech Republic je zaměřena na okolnosti
narození druhého dítěte a obecně na hodnoty spojené s dětmi. Zkoumá
vztah mezi pravděpodobností narození druhého dítěte a různými proměnnými
na mikroúrovni a snaží se o vysvětlení procesů působících na druhý
porod interakcí vzdělání a partnerství. Vychází z analytického popisu proměn
společenských a strukturálních podmínek demografického chování
a snaží se postihnout hlavní faktory jeho kontextu. Komplexně analyzuje
vývoj porodnosti a proměny reprodukčních vzorců a pomocí retrospektivního
pohledu odkrývá hlubší podstatu změn rodinného chování i jejich
možné důsledky. Zaměřuje se na to, zda naroste podíl jednodětných
domácností nebo spíše bezdětnost kombinovaná s převládajícím dvoudětným
modelem u těch, kdo děti mít budou, a na naplňování krátkodobých
reprodukčních plánů s cílem zjistit jejich realizaci nebo modifikaci pod vlivem
vybraných faktorů. Zkoumá rovněž vybrané individuální souvislosti
rodičovství, protože vliv strukturálních podmínek a hodnotového systému
se do individuálního chování transformuje přes vlastní životní zkušenost,
její percepci a interpretaci. Potvrdila se komplexnost a provázanost faktorů
podmiňujících rozhodování o (druhém) dítěti a poznatky o měnícím se
natalitním chování podle forem partnerského soužití vč. pořadí partnerství,
které ho významně ovlivňují. Přispívá i k vysvětlení procesů, které působí
na druhý porod, prostřednictvím interakce vzdělání a partnerství.
Výzkum demografických proměn české společnosti se věnoval změnám
partnerského chování, konkrétně nesezdanému soužití a jeho vyústění.
Týká se zejména generace narozené v 70. letech, jejíž první korezidenční
vztahy mají zhruba ze tří čtvrtin tuto formu soužití. V 90. letech prudce klesla
intenzita uzavírání sňatku v prvních třech letech soužití a po celé sledované
období stoupalo riziko rozpadu nesezdaného soužití, a to bez ohledu
na délku jeho trvání a věkové kategorie. Reálné chování ne vždy odpovídá
deklarovaným postojům, což ukazují rozdíly mezi liberálnějšími postoji
vysokoškoláků a jejich více méně tradičním chováním a naopak nesoulad
mezi tradičnějšími postoji osob s nízkým vzděláním a jejich reálně volenými
partnerskými strategiemi mimo manželství.
VI FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 6
V ČR je dlouhodobý nedostatek služeb denní péče o děti, systém institucionalizované
péče je příliš rigidní a nezohledňuje různost podmínek
a potřeb rodičů a dětí. Postupně vznikající alternativní formy této péče se
potýkají s řadou problémů a bariér. Cílem výzkumu je nedostatky v péči
o děti do 3 i do 6 let analyzovat a vypracovat návrh na zlepšení již existujících
forem péče a metodiky poskytující návod/doporučení na zavedení
nových, ve Francii osvědčených forem péče do české praxe. V roce 2012
byla podrobně popsána stávající praxe denní péče o malé děti v ČR a ve
Francii a analyzován vývoj jejich sociální politiky se zaměřením na stěžejní
rysy politiky rodinné, zaměstnanosti a rovných příležitostí a také vývoj na
trhu práce se zaměřením na matky s malými dětmi. Pozornost se dále soustředila
na péči o malé děti do 6 let věku ve Francii a v ČR, jak na rodinnou,
tak nerodinnou, tj. péči v kolektivních zařízeních a individuální, poskytovanou
najatými chůvami. Formy individuální nerodinné péče o děti do 6 let
v ČR se vyznačují těmito základními rysy:
l v ČR nejsou doposud příliš rozvinuty a finančně podporovány státem,
takže komerční služby jsou příliš drahé;
l nerodičovská péče o nejmenší děti se často zajiš uje v rámci širší rodiny
nebo za výpomoci známých; individuální nerodinná péče je vyhledávána
jako nouzové řešení nebo rodiči upřednostňujícími individuální přístup
a/nebo vyžadujícími flexibilitu služeb; najímání chův se často odehrává
v rámci šedé zóny ekonomiky;
l zákonem nejsou vymezeny požadavky na kvalitu kromě hygienických
podmínek a odborné způsobilosti, takže není kontrolována; chybí osvěta
pro potenciální chůvy, např. manuál možností a zákonných povinnos-
tí;
l je třeba vyhodnotit možnost finanční podpory rodičů ze strany státu –
příspěvky nebo daňové úlevy, aby si služby mohli dovolit.
Hlavní rysy systému denní nerodinné péče o děti (do 3 let) ve Francii lze
charakterizovat stručně tak, že byly vytyčeny 2 linie:
l podpora rodičů v péči o malé děti (výrazně od 80. let – mateřská dovolená,
rodičovský příspěvek),
l podpora nerodinné (individuální) péče - zaveden příspěvek na hlídání
dětí.
Francouzský model umožňuje volbu mezi osobní péčí o děti nebo návratem
na trh práce se zajištěním péče o děti nerodinnou formou.
Dále byly porovnány dílčí aspekty různých forem neformální nerodinné
denní péče o děti v obou zemích v kontextu celého systému denní péče
o děti s cílem vyhodnotit společné a specifické rysy a přenositelnost francouzské
zkušenosti do ČR.
Úkolem rodinné politiky je podporovat rodiny ve všech jejich funkcích
a formách, fázích rodinného cyklu a obtížných životních situacích. Má-li plnit
společné i lokálně specifické cíle, musí se realizovat komplementárně na
úrovni státu, regionů a obcí a musí se na ní podílet různé subjekty. K podpoře
lokální a regionální politiky je třeba vytvořit propracovaný metodický
nástroj. Návrh opatření k provádění rodinné politiky na úrovni obcí a krajů
by měl zahrnovat jak obecně platné principy a návody, tak doporučení, jak ji
modifikovat a aplikovat podle specifických socio-kulturních, ekonomických
a demografických podmínek. Podklady pro vytvoření návrhu byly získávány
nástroji kvantitativními (dotazník pro představitele obcí) i kvalitativními
(nestandardizované rozhovory s odborníky z praxe a s představiteli krajských,
městských a obecních úřadů) a studiem dokumentů vč. dokumentace
soutěže Obec přátelská rodině. Analýza ukázala, že návrh musí obsahovat jak
návod na koncepční přístup k lokální rodinné politice, tak náměty na řešení
jejích dílčích oblastí, čemuž odpovídá struktura výstupu projektu.
V ČR jsou kompetence vyšších územně správních celků a regionů omezenější
než jinde a bývají i méně využívané, což může být důvodem diferencovaného
a často neujasněného přístupu ke koncipování a provádění
krajské rodinné politiky. Pojetí rodinné politiky na lokální úrovni je často
odlišné, což vychází z úzkého kontaktu mezi subjekty a objekty rodinně politických
opatření a akcí a možnosti pružně reagovat diferencovanými
nástroji. Obce jednají na základě praxe a znalosti potřeb a problémů rodin
a jejich příslušníků a možností obecních (krajských) samospráv a dalších
aktérů, z nichž některé jsou i efektivní. Vyšší efektivitu však zajiš uje koncepční
a systematičtější přístup na všech úrovních (státní, krajské i lokální).
Hlavní atributy koncepčního přístupu jsou:
l chápání významu rodiny a potřeby ji podporovat na bázi promyšleného
programu, tedy rodinné politiky, vč. lokální a regionální úrovně;
l systematické zjiš ování a průběžné monitorování potřeb rodin a jejich
členů;
l institucionalizace lokální rodinné politiky ustanovením kompetentního
a zodpovědného orgánu nebo osoby;
l stanovení cílů a formulování koncepčních záměrů na základě deklarované
vůle a zmapovaných potřeb, nejlépe písemně a se stanovením harmonogramu
a preferencí;
l zajištění finančního krytí z různých zdrojů;
l průběžné diskutování a rozvíjení rodinné politiky s participujícími sub-
jekty;
l zajištění aktivního zapojení a informovanosti občanů a zpětné vazby pro
všechny aktéry.
Pragmatické důvody odmítání písemné koncepce rodinné politiky jsou
často dány
l velikostí obce a malými personálními, finančními a časovými možnostmi,
přičemž její vedení je údajně s občany v blízkém kontaktu a jejich
potřeby řeší průběžně;
l existencí systematizovaných opatření zaměřených na rodiny v obci
v jiných dokumentech
Řada odpovědí však svědčí o nepochopení role koncepčního přístupu
k rodinné politice na lokální úrovni i o nepochopení rodinné politiky obecně.
Většina obcí je však otevřena novým informacím a inspiraci z oblasti rodinné
politiky a podpory rodin, nejčastěji by ocenily příklady dobré praxe. Přínosem
by byly informace o možnostech financování rodinné politiky i přímé návody
na získávání zdrojů, jejichž nedostatek je chápán jako bariéra aktivnější lokální
rodinné politiky. Žádané jsou i praktické informace o metodách zjiš ování
potřeb rodin. Nadpoloviční většina postrádá informace o účelu a možnostech
rodinné politiky na úrovni obcí, což značí potřebu informací a metodického
vedení, nejlépe „shora“, ze strany MPSV a krajských úřadů. Chybí rovněž
podněty pro spolupráci s jinými obcemi. Ze široké škály opatření byly podrobněji
metodicky zpracovány bydlení, doprava, vzdělávání a služby péče o děti,
zaměstnanost, volný čas, bezpečnost a služby pro rodiny.
Cílem projektu Diverzita: flexibilní formy práce a sla ování pracovního
a osobního života bylo vytvořit ucelený systém flexibilních forem práce
vedoucí k úspěšné integraci rodičů po mateřské, resp. rodičovské dovolené,
sla ování pracovního a osobního života žen ve věku 55+ a osob pečujících
o závislou osobu a zlepšení povědomí společnosti o nich pro Českou
spořitelnu, a. s. (dále ČS). Realizace projektu započala v závěru roku 2012,
kdy byly zahájeny aktivity zaměřené na analýzu současného stavu. Hlavní
zjištění byla zpracována v I. čtvrtletí roku 2013.
Projekt Ageismus a věková diskriminace: 3. vlna výzkumu navazuje na
výzkum zahájený v roce 2003, přináší přehled základního vývoje a srovnání
ageistických situací v oblasti trhu práce, občanských práv, zdravotnictví
a týrání a zneužívání seniorů mezi lety 2003, 2007 a 2012. Nově se stručně
zabývá poskytováním služeb, obchodem a bydlením. Podle výzkumů
Eurostatu se ČR drží na prvních příčkách z hlediska podílu osob kladně
odpovídajících na otázky zkoumající věkovou diskriminaci. Problém diskriminace
narůstá v souvislosti se stárnutím české populace a může ovlivňovat
konkurenceschopnost ČR v řadě oblastí, zejména v přístupu k občanským
právům, na pracovní trh, dostupnosti sociálně-zdravotních služeb,
k důchodovému systému a ke službám a zboží.
Diskriminace na základě věku byla zasazena do obecnějších rámců vnímání
stáří, stárnutí a starých lidí v české společnosti. Podíly osob zastávajících
věkově segregační postoje se mezi lety 2007 a 2012 vůbec nezměnily.
Přetrvávají také rozdíly v prožitku věkové diskriminace u mladších osob
a u seniorů, u mladších a starších seniorů a mezi muži a ženami. Znevýhodnění
kvůli svému věku obecně uvádí 26 % dotázaných, narostl rovněž
podíl těch, kteří věří, že na věku záleží především v zaměstnání a při ztrátě
zaměstnání. Nejproblematičtější oblastí byl a zůstává trh práce, kde došlo
k malému nárůstu přímých zkušeností s věkovou diskriminací, zatímco zejména
v přístupu ke starším pacientům registrujeme dílčí zlepšení situace.
Hodnocení trendů v rozvoji kapacity veřejné správy a vládnutí
ve vztahu k sociální politice
V r. 2012 se výzkum zaměřil na optimalizaci sociálních služeb a vytvoření
komunikační platformy reformy sociálních služeb, udržení procesů
plánování sociálních služeb na území Písku jako obce s rozšířenou působností
a potřebnost šetření realizovaných dříve společností Trexima.
Cílem projektu Optimalizace sociálních služeb bylo zpracovat návrh optimalizace
sociálních služeb a koncepce vytvoření komunikační platformy.
Pokouší se o nezávislý rozbor procesů, jevů a situací s ambicí vytvořit zdroj
podnětů a informací pro řídící, metodickou i koncepční činnost. Na základě
sekundární analýzy výzkumných prací, studií a diskusí k tématu v odborném
tisku a mezinárodních zkušeností ze srovnatelných zemí byl koncipován
návrh optimalizace sociálních služeb. Ukázalo se, že stávající struktura
forem sociální péče v jednotlivých krajích a okresech je výsledkem dlouholetého
živelného vývoje, reagujícícho na nutnost zabezpečit potřeby starých
a zdravotně postižených občanů. Základem je efektivnost financování
sociálních služeb, kterou je nutno hodnotit jinak u služeb sociální péče, služeb
sociální prevence i u poradenských služeb, z pohledu státu, krajů, měst
a obcí jako zřizovatelů a jinak z pohledu nestátních neziskových organizací.
Odlišná hlediska efektivnosti uplatňují i klienti jako uživatelé. Musí se také
dbát pojetí efektivnosti v ekonomické teorii. Kvalita většiny dosud zpracovaných
střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb jednotlivých krajů
zaslouží kritiku, protože při jejich přípravě byly do pozadí zatlačeny tři velmi
významné okruhy:
FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA VII
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 7
l provedení analýzy sociálně-demografického vývoje obce (města) a jejího
spádového území (popř. kraje) se zaměřením na vývoj věkových skupin,
které jsou stěžejními příjemci sociálních služeb,
l porovnání zjištěných potřeb jednotlivých skupin klientů sociálních služeb
s doporučenými hodnotami vybavenosti jednotlivých skupin obyvatelstva
a s aktuálními trendy vývoje sociálních služeb,
l vazby sociálních služeb na související odvětví, zejména na zdravotní
péči, bytovou politiku a dopravní obslužnost jednotlivých regionů.
Závislost poskytovatelů na dotacích ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu
zřizovatele brání rozvoji sociálních služeb. Její odstranění by vytvořilo
motivační prostředí pro rozvoj všech typů služeb sociální péče a pro širší
zapojení nových subjektů a liberalizaci celého systému. Podmínění výplaty
příspěvku na péči poskytováním sociální služby (alespoň ve větší části)
registrovaným poskytovatelem by vytvořilo poptávku po službách, která by
vyvolala nabídku nových sociálních služeb a jejich diferenciaci. K jejich rozvoji
i k posílení role obcí při jejich poskytování by přispělo systémové propojení
plánování, registrace a financování sociálních služeb. Východiskem
k tomu je plánování sociálních služeb, do něhož by měly být ze zákona
povinně zařazeny i obce s pověřenou působností. Při sociálně demografické
analýze daného územního celku je třeba podrobně zmapovat potřebu
poskytování jednotlivých sociálních služeb a provést podrobný rozbor očekávaného
vývoje demografické struktury věkových skupin obyvatelstva,
jichž se jednotlivé sociální služby nejvíce týkají. Z toho vycházející priority
rozvoje sociálních služeb ve střednědobém i dlouhodobém horizontu by
měly být rozpracovány do jednotlivých realizačních kroků a dílčích etap.
Kromě opatření v oblasti sociálních služeb je nutno realizovat také další
kroky v souvisejících nebo podmiňujících oblastech:
l obce a města by měly v koncepci své bytové politiky zakotvit výstavbu
malometrážních a bezbariérových bytů vhodných pro efektivní poskytování
terénních sociálních služeb,
l výše nájmu v obecních bytech by se měla určovat individuálně podle
celkových příjmových i majetkových možností seniorů a osob se zdravotním
postižením a vytvářet tak podmínky a základní předpoklady pro
poskytování terénních sociálních služeb,
l stavební úřady by měly důsledně trvat na bezbariérových přístupech do
obchodů, kulturních zařízení a dalších objektů poskytujících veřejné služby,
l kraje a pověřené obecní úřady by měly soustavně mapovat dopravní
obslužnost ve svém spádovém území, aby senioři a osoby se zdravotním
postižením, převážně odkázaní na dopravu veřejnými dopravními
prostředky, nebyli ohroženi sociálním vyloučením.
Projekt Udržení procesů plánování sociálních služeb na území Písku jako
obce s rozšířenou působností se zaměřil na projekci vývoje obyvatelstva
na území tohoto regionu a jeho dopadů na potřebu sociálních služeb.
Vybavenost tohoto regionu sociálními službami byla porovnána s jejich
dostupností na území celé republiky a Jihočeského kraje.
Podle projekce obyvatelstva na spádovém území Písku do r. 2030 počet
obyvatel v tomto regionu klesne v porovnání s r. 2010 o 4133 osob z 51 885
na 47 752 osob, dojde ale k významným změnám ve věkové struktuře:
l počet osob ve věkové skupině 0–14 let klesne o 1144 a jejich podíl na celkovém
počtu obyvatel klesne ze 14,4 % v r. 2010 na 13,3 % v r. 2030,
l počet osob ve věkové skupině 15–64 let klesne o 5446, jejich podíl na celkovém
počtu obyvatel klesne z 68,8 % na 63,4 %,
l počet osob starších 65 let vzroste o 2456, jejich podíl na celkovém počtu
obyvatel vzroste z 16,8 % na 23,4 %.
Bude třeba zajistit potřebné kapacity celého spektra služeb sociální péče.
Z vývoje struktury příjemců příspěvku na péči za prosinec 2007–2009 byl
regresní analýzou odhadnut vývoj jejich počtu u osob starších 66 let v obvodu
obce s rozšířenou působností i odděleně ve městě Písku a v jeho spádovém
území. Míra spolehlivosti odhadu v nejvyšších věkových skupinách a vyšších
stupních závislosti přesahuje 95 %. Z uvedeného odhadu je zřejmé, že:
l počet příjemců příspěvku na péči u osob starších 66 let se bude zvyšovat
po celé období do r. 2025 jak v samotném městě Písku (o 272), tak
i v jeho spádovém území jako obce s rozšířenou působností (o 192); celkem
na celém území jejich počet vzroste o 464 osob,
l nejvýraznější nárůst lze očekávat u příjemců příspěvku na péči ve III. a IV. stupni
závislosti jak v samotném městě Písku (o 189), tak i v jeho spádovém území
jako obce s rozšířenou působností (o 138).
Porovnání výsledků s aktuální kapacitou těchto služeb ukázalo, že vybavenost
správního obvodu ORP Písek sociálními službami je v porovnání
s celostátními údaji i s údaji za Jihočeský kraj vyšší u domovů pro seniory
a domovů pro osoby se ZP. I když je vybavenost správního obvodu ORP
Písek místy v domovech se zvláštním režimem srovnatelná s celostátními
údaji, jedná se o relativně nový typ zařízení, jehož skutečná potřeba nebyla
ještě plně ověřena. V malých obcích správního obvodu ORP Písek bude
třeba rozvíjet pečovatelskou službu, která je nyní poskytována v porovnání
s celostátním průměrem i s údajem za Jihočeský kraj méně lidem starším
65 let. V samotném městě Písek je vybavenost pečovatelskou službou vyšší
než v celostátním měřítku i v Jihočeském kraji.
Cílem projektu Provedení auditu potřebnosti šetření realizovaných dříve
společností TREXIMA bylo analyzovat, zda a jak jsou informační systémy
zpracovávané pro MPSV využívány. MPSV nakupuje od Treximy, spol.
s r. o., služby: Informační systém o průměrném výdělku (ISPV), Regionální
statistika ceny práce (RSCP), Informační systém o pracovních podmínkách
(ISPP), Příručka pro personální a platovou agendu, Integrovaný systém
typových pozic (ISTP), Národní soustava povolání (NSP). Audit jednotlivých
systémů sledoval právní vymezení provozu, potřebu systému v rámci
resortu, potřebu systému pro statistickou službu, potřebu systému pro
sociální partnery, využití systému obyvatelstvem, optimální strukturu informací,
náklady na údržbu a provoz systému a návrh na další provoz a údržbu.
Nezahrnoval Národní soustavu povolání, jejíž provoz ukládá zákon
o zaměstnanosti. Při auditu VÚPSV postupoval cestou řízených rozhovorů
s odpovědnými zástupci institucí, u MPSV se opíral o písemné podklady
jednotlivých útvarů a následnou specifikaci s odpovědnými pracovníky.
Široce jsou využívány výstupy Informačního systému o průměrném
výdělku a Regionální statistiky ceny práce, a to v rámci resortu MPSV, statistickými
službami v ČR a v zahraničí, zejména Eurostatem, a českými
soudy. S Informačním systémem o pracovních podmínkách pracují sociální
partneři, MPSV pouze minimálně, má pouze informativní charakter. Využití
Integrovaného systému typových pozic se omezuje pouze na pobočky ÚP,
dílčí uplatnění nachází v rámci resortu MŠMT. Příručku personalisty oficiálně
nepoužívá žádná ze šetřených institucí. Jako pomůcku ji doporučuje
ČMKOS odborovým organizacím. Všechny šetřené instituce se jednoznačně
vyslovily pro další provoz Informačního systému o průměrném výdělku
a Regionální statistiky ceny práce, resp. obdobných statistických systémů
s minimálně stejnými kvalitativními parametry jako ISPV. Obdobné stanovisko
zaujali sociální partneři v případě Informačního systému o pracovních
podmínkách. Po konzultacích s Generálním ředitelstvím Úřadu práce ČR
dospěl VÚPSV k doporučení nahradit ISTP systémem Národní soustavy
povolání, který MPSV rozvíjí, a poskytnout pracovníkům ÚP program Hollandova
testu.
Monitorování vývoje sociálního dialogu a pracovních podmínek
Analýza systémů sociálního dialogu se zaměřením na zaměstnavatelskou
sféru ve vybraných zemích EU je založena na studiích národních systémů
sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání ve Francii, Irsku, Německu,
Polsku, Rakousku, Slovensku a Velké Británii, které umožnily srovnání
legislativního rámce, systému sociálního partnerství, reprezentace zaměstnaneckých
a zaměstnavatelských zájmů, tripartitního a bipartitního sociálního
dialogu a jeho kapacity. Základem analýzy byl relativně zevrubný popis
národního systémového rámce a jeho specifických rysů. V důsledku vlivu
řady společných faktorů se jednotlivé prvky národních systémů sociálního
dialogu a kolektivního vyjednávání v uvedených zemích příliš neliší. Všude
přestavují běžně využívanou formu regulace ve vztahu k odměňování, pracovní
době i dalším pracovním podmínkám. Přesto však odráží specifické
historické zkušenosti a vykazují odlišné charakteristiky, lze zaznamenat různorodý
institucionální rámec, kapacitu a rozsah pokrytí kolektivním vyjednáváním.
To se netýká jen sféry bipartitního sociálního dialogu. Pokud jde
o tripartitně vedený sociální dialog, existují různá institucionální uspořádání
lišící se mírou, jakou sociálním partnerům umožňují ovlivňovat veřejné
záležitosti, sahající od Velké Británie, kde nespolurozhodují o otázkách veřejného
zájmu a kde vláda jen výjimečně zasahuje do sociálního dialogu
a kolektivního vyjednávání, až po rakouský (příp. německý) systém se zcela
opačnou (neokorporativistickou) charakteristikou. Rakouský národní systém
se vyznačuje vysokou institucionalizací a centralizací sociálních partnerů
s tradicí jejich širokého zapojení do procesů „policy concertation“. Mezi
těmito krajními póly se pak nacházejí ostatní sledované země, mezi nimiž
jsou rovněž značné rozdíly v intenzitě a významu sociálního dialogu i v důrazu
kladeném na konsenzus mezi sociálními partnery, který je typický pro
rakouský nebo německý model, zatímco ve V. Británii nebo ve Francii se
sociální dialog více vyznačuje konfrontačními rysy. Význam a vliv sociálního
dialogu nelze hodnotit pouze z pohledu jeho institucionálního zakotvení
nebo legislativního vymezení. Roli hraje také rozsah a kvalita zkušeností
jeho aktérů na všech úrovních, proto nelze očekávat, že v tzv. „nových“ členských
státech EU bude odpovídat západoevropským vzorům. Sociální dialog
na Slovensku a v Polsku sice převzal formální podobu institucí a pravidel,
reálný význam sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání zde však
nedosahuje srovnatelný vliv na sociálně ekonomický vývoj. Evropské
národní systémy sociálního partnerství a dialogu jsou v době globalizace
a zvláště ekonomické krize vystaveny náročným výzvám. Jejich úspěch
nezáleží jen na účelnosti dílčích systémových řešení a na postojích vládnoucích
politických elit, ale i na tom, jak velkou podporu občanské společnosti
si sociální partneři získali a jak si ji dokážou udržet i do budoucna.
1
Zahraniční analýzy i naše analýza na datech za rok 2007 ukázaly, že efekty rekvalifikačních
programů jsou spíše dlouhodobější (viz Hora a kol., 2009, Card a kol., 2009)
VIII FÓRUM sociální politiky 3/2013 PØÍLOHA
Příloha
03_3_2013_priloha 8str.qxd 3.6.2013 14:11 StrÆnka 8
Summaries of selected articlesObsah
Extrapolation of trends in earnings movements. Earnings
forecast in selected branches of the non-manufacturing
sphere - p. 2
Average gross monthly earnings is a closely monitored
indicator in the national economy. Its development in
branches of the manufacturing sphere is partly conditional on
market developments. Forecasting future developments must
reckon with a large degree of risk. In the Czech Republic,
branches of the non-manufacturing sphere are mostly part of
the public sector, so average gross monthly earnings are
primarily influenced by the decision-making of the authorities.
Although market economics does put pressure on the
authorities' decision-making, the official process of adjusting
average earnings according to current economic developments
moves more slowly than in branches of the economy
driven by supply and demand. It is this slower reaction that
creates in the development of average gross monthly
earnings in the Czech non-manufacturing sphere longerlasting
waves than in the manufacturing sphere, so the time
series have a more systematic trend. By using the appropriate
assumptions, this system found in time series can be used to
forecast an expected future trend. The aim of this study is to
analyse the development trend in selected time series of
average gross monthly earnings in the non-manufacturing
sphere and to provide a forecast for this development up to
the end of 2016. According to the expectations of economic
organisations, economic growth in the Czech economy will
restart in 2013. That raises the question, however, whether
there will also be a corresponding change in the development
of gross monthly earnings. That depends what alternatives
and what scenarios the Czech authorities are already
reckoning with now.
Keywords: average gross monthly earnings, CZ-NACE,
forecasts, SARIMA
Maltreatment in carer relationships - starting points for public
policies - p. 13
The author of the study approaches the issue of maltreatment
in carer relationships in the context of research into current
changes in the care system, especially long-term care of
dependents and the socio-political response to these changes.
She does not examine maltreatment in terms of individual
failing on the part of the carers, but as a multi-dimensional
systemic phenomenon that integrates both the carers and
care recipients and their personal and societal circumstances.
She highlights the necessity for individualised assessment
and acknowledgement of the needs and rights of both the
care recipients and the carers as a basis for suitable support
measures and policies designed to prevent maltreatment. The
international frameworks of such policies are outlined. The
author proposes public policies to prevent this phenomenon.
The study focuses on the relationship between policies
targeting the individual needs of carers and care recipients
and "family-based" policies, stressing their complementarity.
Keywords: maltreatment, care relationships, carers, care
recipients, individualised needs and rights, family-based
policies, interventions
Use of space and outdoor mobility of urban seniors - p. 19
The text examines the issue of ageing in an environmental
context, specifically the environment of city centres. Outdoor
mobility, i.e. the ability to move around an outdoor
environment, is a fundamental requirement for full
participation in the life of society and for maintaining selfsufficiency.
The text deals with the time that seniors spend
outside their homes and the ways they satisfy their mobility
needs. It concentrates on differences based on age, gender and
health. It is founded on a sample-based survey of over-60s in
the thirteen biggest cities in the regions of the Czech Republic
and in Prague, conducted in 2011. The analysis reveals that
seniors are active users of the outdoor environment, but
environmental barriers and their health conditions place
considerable restraints on their outdoor mobility.
Keywords: social gerontology, environmental gerontology,
outdoor mobility, city centres
National Action Plan Promoting Positive Ageing for the Years
2013 to 2017 - p. 24
The aim of the article is to present the creation process and
substance of the National Action Plan Promoting Positive
Ageing for the Years 2013 to 2017, which will determine the
direction of state policy in the field of population ageing and
seniors for the coming period. Given the broad spectrum and
complexity of the topics in the presented document, the article
deals solely with one of the priorities of the NAP 2013-2017,
namely "Employment of Older Persons and Seniors in
Relation to the Entitlement to Old-age Pension", for the
measures proposed in this area may significantly help
prolong the active life of older people and seniors. The ongoing
demographic changes mean that older people
remaining for longer in the labour market would contribute
considerably to a more sustainable pay-as-you-go system of
pension insurance and to the overall economic development
of society.
Keywords: age management, ageing, action plan, older workers,
labour market
Editorial 1
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Extrapolace trendů pohybů výdělků.
Predikce výdělků ve vybraných odvětvích nevýrobní sféry 2
Ondřej Šimpach, Jitka Langhamrová
Zlé zaobchádzanie v opatrovate ských vz ahoch
- východiská pre verejné politiky 13
Kvetoslava Repková
Užívání prostoru a venkovní mobilita městských seniorů 19
Marcela Petrová Kafková
Statistiky a analýzy
Národní akční plán podporující pozitivní
stárnutí pro období let 2013 až 2017 24
Poznatky z praxe
Indikátory sociálního podniku 26
Zajímavosti ze zahraničního tisku
Krize podrobuje evropský sociální model
vážnému testu 29
Informační servis čtenářům
Recenze:
Financování sociálních služeb vyžaduje novou úpravu 30
Novinky v knižním fondu 31
Z domácího tisku 31
Ze zahraničního tisku 32
Příloha
Z výsledků výzkumu v roce 2012 I - VIII
Obsahové zaměření časopisu
Sociální problematika v nejširším vymezení,
zejména tyto tematické okruhy:
l sociální teorie, sociální politika,
l sociální služby, státní sociální podpora, hmotná nouze,
l posudková služba, zdravotní postižení,
l rodina, sociálně-právní ochrana dětí, rovné příležitosti,
l pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazové
pojištění,
l příjmová politika,
l zaměstnanost, politika zaměstnanosti,
l služby zaměstnanosti, trh práce,
zahraniční zaměstnanost,
l mzdová politika, mzdové a platové systémy,
l bezpečnost práce a pracovní prostředí,
l pracovní podmínky, organizace práce,
l sociální dialog a kolektivní vyjednávání,
l migrace, integrace cizinců,
l mezinárodní spolupráce v oblasti sociálního
zabezpečení,
l legislativa upravující všechny tyto oblasti,
l další příbuzná tematika.
Informace pro autory
Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze
recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení,
které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky.
Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které.
Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě.
Autor by měl připojit úplnou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy.
Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na e-mailovou adresu: helena.lisa@vupsv.cz.
Uveřejněné příspěvky jsou honorovány.
Formální požadavky
Rukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy na
odbornou literaturu, zkoumaná problematika a použité metody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včetně
mezer v editoru Word musí vedle vlastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a klíčová slova v češtině.
Citace a bibliografické odkazy musí být úplné a v souladu s příslušnou normou, příklady viz www.vupsv.cz.
Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový).
Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory.
Redakce provádí jazykovou úpravu textu.
For summaries of selected articles see the 3rd page of the cover.
03_OBALKA_3cislo13.qxd 7.6.2013 9:20 StrÆnka 2
3
dvouměsíčník/ročník 7 2013
Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce
a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní
úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní
správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav
vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù
výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné
projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se
zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje
vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní
výzkumné zájmy ústavu patøí:
l trh práce a zamìstnanost,
l sociální dialog a pracovní vztahy,
l sociální ochrana,
l rodinná politika,
l pøíjmová a mzdová politika,
l rovné pøíležitosti,
l teorie sociální politiky.
Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních
knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních
vìcí, které zajiš uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.
V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván
fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené
oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.
The RILSA´s main role is applied research on labour
and social affairs at regional, national, and international
levels, formulated in accordance with the current needs
of the state administration, and in some cases the nonprofit
sector and private clients. The Institute provides
consultancy for the users of research results and organizes
seminars and conferences. Research projects are
prepared each year in collaboration with interested
parties, with regard to the continuity of science and
research in the areas in question. The Institute´s main
research interests include:
l labour market and employment,
l social dialogue and labour relations,
l social security,
l family policy,
l wages and income policy,
l equal opportunities,
l social policy theory.
An important activity of the Institute, essential for carrying out
its research objectives, is the provision of comprehensive
library and information services in the field of labour and social
affairs. This is done by RILSA's library and information services
department.
03_OBALKA_3cislo13.qxd 7.6.2013 9:20 StrÆnka 1