reportáž E-area
P
ředstavte si místo, kde můžete studovat
přírodu v její komplexnosti,
nebo naopak v  těch nejmenších
detailech, místo, které vám zprostředkuje
kontakt s planetou i vesmírem, radikálně
zintenzivní vaše smysly a schop-
nostpercepce.ProjektytýmuE-areajsou
určeny městskému člověku, který ztratil
kontakt s  přírodou. Bourají bariéry
vzniklé  důsledkem historického a  kulturního
vývoje urbanizované společnosti.
Využívají k  tomu nejmodernějších
interaktivních technologií, jež vnímají
jako nástroj a prostředek tohoto sblížení.
Jedním dechem však i  varují, že jejich
bezohledný rozvoj může být i hrozbou
pro život na Zemi.
Takřka virtuální vize
Informační technologie jsou přirozené
ve spojení s člověkem, který je vyrobil.
Tento postoj byl základem umělecké
reflexe Federica Díaze, autora konceptu
E-area. Svou atypickou vizí inspiruje
k novým způsobům chápání hodnotového
systému současné technokultury.
Fyzika je mu řečí přírody, snaží se
propojit vědu s  uměním, kreativitu
s odborností. Jeho nazírání však prošlo
přirozenou evolucí. Na počátku chtěl
jazykem městského člověka, jazykem
technologií ukázat to, co uniká našemu
vnímání, cítění a smyslům. Skrze
virtuální realitu můžeme pozorovat
třeba fotony a molekuly, objevit vnitřní
řád věcí, lépe poznat, jak fungují.
Ale podle vlastních slov Díaz postupně
s tím, jak víc a víc proniká do struktury
umělé reality a iluze, v nich nenachází
krásu života a stává se skeptickým
k  jazyku technologií, který nás
deformuje.
Paradox technologie
Současná technologie vstupuje do rozhovoru.
Umožňuje snadnou, rychlou
a odtělesněnou komunikaci. Interakce
mezi lidmi v  kyberprostoru pozbyla
osobní rozměr, jsme odděleni od přírody
i  od sebe navzájem. F. Díaz se
cíleně angažoval v  Havlově  iniciativě
za vytvoření svobodné diskusní platformy
Nadace Forum 2000, jejíž nosné
myšlenky bezbariérové komunikace
Elektronická
empatieKolem nás se neustále
odehrávají proměnlivé souboje,
akce, reakce, věčné
působení protikladných vln
a energií – zkrátka jevy
mající základ v učení
přírodních věd. Jsou tak
rychlé, tak neuchopitelné
nebo tak pomíjivé, že nejsme
schopni je registrovat,
uvědomovat si je a poučit se
z nich. Ovšem jen prozatím!
Jan Miškov, jan.miskov@centrum.cz
k 
Bioarchitektura
Čočkovitý tvar ústřední kopule trojdílného komplexu
E-area, připomínající slunečnici, byl jen jedním
z prvků architektury, který měl jako dílo člověka
podtrhovat přirozené spojení s  přírodou.
Vnější slunolam se automaticky otáčí za sluncem,
reguluje intenzitu jeho paprsků (zakrývá kopuli
vždy z  jedné třetiny) a  udržuje optimální klima
uvnitř budovy. E-area využívá izolačních vlastností
půdy tím, že je z velké části umístěna pod zemí.
Vnější kopule posetá fotovoltaickými články generuje
solární energii, mezi vrstvami pláště na principu
rekuperace odvádí teplo a ukládá ho v podzemních
zásobnících. Po obvodu se ve třech patrech
nacházejí přednáškové sály, workshopy
a laboratoře, nechybí knihovna, galerie interaktivního
umění a  virtuální observatoř. Výstupy rozmanitých
aktivit si vědci, studenti a umělci mohou
uploadovat do jednoho z šesti holofonních simulátorů,
využívajících kombinace virtuální reality
s  prostorovým zvukem a  synchronním obrazem.
Jsou tak pohlceni a  smyslově vnořeni do úkazů
vesmíru, přírody i lidské společnosti (např. teorie
astrofyziky, biologie, chemie ad. v praxi).
 | CHIP.cz | září 2007
aplikoval do své tvorby. Jádrem přístupu
se stává globální nazírání na
společnost jako entitu, která má možnost
o živoucí systém planety pečovat
výměnou vědomostí. Idea E-arey je
blízce spřízněna s teorií matky Země,
na níž jako jeden z  mnoha druhů
nemáme výsadní postavení a nad níž
nemáme ani patronát. Vychází vstříc
potřebě nalézání harmonie mezi živými
a neživými strukturami.
Klíčem se stává uchopení neuchopitelného
a k jeho naplnění tým
programátorů, grafiků, designérů
a  architektů vytváří sofistikovaný
interface, technologii postavenou na
otevřené interakci s člověkem. Speciální
software a špičkový hardware
se inspirují aktuálními vědeckými
teoriemi, zahrnují pohybové, tepelné,
optické, chemické, rádiové, zvukové
aj. senzory, kamery zaznamenávající
obraz až tisíckrát za sekundu,
lasery, aktuátory, hlasové
a  elektrodermální
analyzátory atd. Senzory
jsou našimi prodlouženými
smysly, narušují limity
těla, reprezentují myšlenky
a  představy o  světě.
Digitální technologie díky
dematerializaci dokáží
tyto procesy zprostředkovat
a vizualizovat. IT, přírodní
vědy a  umění se
sjednocují.
Univerzita jako žádná jiná
Původní architektonické návrhy multifunkční
stavby E-area, univerzity
nového věku, centra umění a vědy, se
vyjímaly takřka v  každém ohledu.
Patronem netradiční koncepce byl
i Vlado Milunič, spoluautor Tančícího
domu v Praze. Rozkreslené studie,
modely, počítačové simulace, vizuální
a zvukové prezentace určené pro
Letenskou pláň směřovaly k naplnění
několika principů – energetické sobě-
stačnosti,ekologickéšetrnosti(využití
obnovitelných zdrojů – solární
energie, dešťové vody) a ekonomické
výhodnosti. A nezůstalo by jen u jednoho
centra, po celém světě mělo být
hned několik takových, vzájemně
spojených medialabů. Jejich nedílnou
součástí bylo demokratické
fórum pro všechny, kdož o společnou
diskusi projeví zájem.
Interaktivní identita
Federico Díaz pod svou prvotní myšlenku
následně spojuje lidi s velkými
zkušenostmi z  jednotlivých přírodovědných
oborů. Oslovuje firmy, které
vyvíjejí produkty, o něž má tým zájem.
Instalace mají obvykle charakter otevřeného
interaktivního prostředí, vtahujícího
vnímatele mnoha smyslovými
vjemy. Pojícím prvkem akcí je
k 
Rozhovor
Federico Díaz (1971),
představitel mladší generace
českých umělců, se
již během studia sochařství
na pražské AVU
zabýval propojením digitální
kultury a  nových
médií s  uměním. Získal
několik grantů a mezinárodních
ocenění včetně
ceny Ministerstva kultury
ČR a  pětinásobného
zastoupení ve finále Ceny
Jindřicha Chalupeckého.
Přibližte nám vývoj projektu E-area. Čím byl
v minulosti a čím je dnes?
S lidmi z týmu (Martin Ličko, Zsolt Trencsenyi aj.)
jsme se sešli v roce 1992, kdy se do ČR dostaly
počítače typu Silicon Graphics a mí kolegové programátoři
na nich začali pracovat. Ty počítače jsme
testovali, zatěžovali, chtěli jsme zaznamenat
něco nehmatatelného, proces myšlenek, který
zaznívá v  textech, poezii či ve zpěvu. Můžeš to
zaznamenat i tak, že vytvoříš organismus paralelního
původu, který v podstatě roste. Už to není
obraz, který namaluješ a na který se díváš, je to
nějaký zážitek, zarámovaný pohyblivý obraz, který
se s tebou během života vyvíjí. Nechtěli jsme
nahrazovat reálný život, ale vytvořit syntetické
pole na úrovni umění. Za velké podpory města
Prahy jsme vyprojektovali budovu E-arey, univerzity
využívající informačních technologií pro pozorování
procesů, které se už těžko popisují slovy.
Měla být postavena na simulátorech, které nás
přibližují k  pochopení biologických i  sociologických
jevů – třeba vzniku města.
Byl jste nucen přizpůsobovat svou vizi okolnostem,
za jakých se takto ambiciózní projekt
realizuje?
E-area u nás nebyla realizovatelná, protože jsme ji
konstruovali bez kompromisů. Nicméně existuje
několik dílčích malých částí, které si v souvislosti
s telekonferencemi dovedu představit jako laboratoře
propojené v síti. Může to být jedna velká
budova, ale zrovna tak i mnoho menších.
 Nulputet   Eliquatum dolobor facipit non seqe consequat wisl ex elis etue faciponse quat Tuerostrud dolenim facipit nonseq.
k 
 Nulputet   Eliquatum dolobor
facipit non seqe consequat wisl ex
elis etue faciponse quat Tuerostrud
dolenim facipit nonseq.
k 
září 2007 | CHIP.cz | 
 | CHIP.cz | září 2007
reportáž E-area
zvuk umožňující přiblížit se imateriální
reprezentaci myšlenky. Obraz doplňuje
i nahrazuje, stává se sdělením. Termín
holofonie analogicky odkazuje
k  holografii, ke zhmotněnému zvuku,
který se vícerozměrně pohybuje prostorem.
Na počátku 90. let vytvářel Díaz
pomocí technologie rapid prototyping
své první „virtuální plastiky“. Už v roce
1992 vznikla první holofonní instalace
Dehybernation, místnost se sty reproduktory.
Dalšími díly tohoto období
jsou zvuková lastura Nostalgie, dále
Černá díra, Photon, Spin, 7 a Blob.
Za instalaci Generatrix, kde lidský
hlas formoval virtuální objekt a sám jím
byl zpětně ovlivňován, obdržel tým
E-area cenu Europa 2000 od starosty
Milána. Mnemeg z roku 2002 označuje
umělou bytost, binární organismus
obývající virtuální svět. Tato bytost se
živí „informačním smogem“ a kontakt
s příjemcem navazuje zpěvem, který je
pro celkový vjem stejně důležitý jako
její efektní prostorová vizualizace.
V  rámci projektu Neviditelná příčina
bylo výtvarné umění zpřístupněno
nevidomým a slabozrakým. O zhmotněných
větách instalace Sembion (stálá
výstava Algoritmická revoluce, viz
www.zkm.de) jste se již na stránkách
Chipu mohli dočíst, proto rovnou přejdeme
k projektu Sakura, který vyja-
dřujezlomv Díazovětvorbě–přechod
od technooptimismu ke kritice iluzorních
technologií.
Úplně nová cesta
Sakura (japonský strom) v sobě obsahuje
myšlenky samurajů (a  jejich
kodexu hagakura), kteří dokáží potlačit
strach o lidské tělo a i v extrémních
situacích umějí být pořád lidmi.
Klaníme se strojům a Sakura zachycuje
tuto neúnosnost a  odhodlání
zemřít. Pokládá si otázku, do jaké
míry může technologie působit odcizeně
a narušovat identitu skrze virtuální
třídy a  záznamy v  databázích.
Vlivem strojů se mění naše způsoby
myšlení. Brzy se tak smaže rovina
mezi umělým a  přirozeným. Sakura
vznikala v  letech 2004 – 2005 na
katedře kybernetiky v centru Machine
Perception ČVUT a  na katedře
mediálních studií FSS MU (objevila
se rovněž na Ars Elektronica v Linci).
Výstava Turbulence z  přelomu roku
2005 a 2006 interpretovala díla Karla
Malicha, umělce a profesora, který na
AVU ovlivnil F. Díaze svými „dráťáky“,
tedy drátěnými modely vyjadřujícími
vztahy neviděných energií
kolem nás.
Dílo Federica Díaze je jako aktivní
součást kulturního prostoru výzvou
k dialogu, promlouvá vstřícně a bez
rozdílu ke každému. Naznačuje, že ve
své činnosti a tvorbě nemůžeme být
věčně živeni touhou uspokojit ego,
protože jsme naprosto vnořenou součástí
přírody a  máme vůči ní svou
zodpovědnost.  Jan Miškov n
Na čem momentálně pracujete?
Vytváříme opláštění bývalé továrny pro letecký
průmysl. Na témže pozemku v Modřanech
se chystá také úplně nová budova vycházející
z  ekologických principů centra E-area, čímž
chci demonstrovat způsob, jak se má člověk
chovat k  přírodě vzhledem ke globálnímu
oteplování. Během minulého roku jsme navrhovali
atrium centrály společnosti Vodafone.
Pod označením Fuel vznikly organické, biologické
formy z měkkého materiálu polyamidové
fólie. Tyto fluidní objekty, nasimulované
v softwaru Maya, jako by vtekly do prostoru.
Připodobňují zhmotněnou energii.
Výstavy spojené s vaším jménem se uskutečnily
v  mnoha koutech světa. Existuje
jistá univerzalita, s jakou na příjemce
apelují, nebo spatřujete specifika v  jejich
přijetí lidmi různých národností a kultur?
Většina našich děl a instalací je interaktivní.
Reagují na pohyb, vůně, tělesnou teplotu, barvu
oblečení atd. Vznikají přímo na místě,
v prostoru muzea, galerie nebo jinde na veřejnosti.
Když něco nainstalujeme např. v Itálii,
tak osmdesátiletí i desetiletí bez rozdílu generací
reagují stejně, tedy temperamentně. U nás
i  v  Německu projevují zájem hlavně mladší
lidé. Starší jsou spíše rezervovaní a  bojí
se vstoupit dovnitř, mají ostych se takto pohy-
bovat.
Co pro vás z  hlediska tvorby znamená
samotná technologie?
Technologie je nástroj stejně jako tužka. Cítím
rozdíl v  tom, že počítač dokáže formulovat
určité procesy. Není statický. Technologie jsou
prodlouženým senzorem vnímání, tzn. že tam,
kde nevidím, nahrazuji zrak prostě kamerou,
která má rozšířené spektrum vnímání jako
mikrofon a reproduktory. To jsou běžné, banální
technologie. Jde o rozšíření smyslů, program
vlastně simuluje mozek.
E-area jako otevřené fórum pro studenty,
odborníky i  laiky měla nabízet možnost
dialogu neomezeného vzdálenostmi
ani časem. Je alternativou, či výzvou inter-
netu?
Upřednostňuji fyzické, živé setkání, které bych
nechtěl nahradit. Jiná řešení bychom měli
zapojit až v  nezbytných případech, pokud se
dotýkáme okraje určitých bariér, kdy se člověk
třeba nemůže pohybovat. Kvůli šetření ropou
je přece zbytečné pořád cestovat letadly, zprostředkovaná
komunikace je tou alternativou.
To neplatí v případě, že jsme líní se sejít nebo
„nemáme čas“. Jde o dostupnou možnost, jak
především prohloubit naši aktivitu, ne ji zesilovat.
Klidně se věnujme méně věcem, ale o to
pečlivěji.
k 
 Nulputet   Eliquatum dolobor
facipit non seqe consequat wisl ex
elis etue faciponse quat Tuerostrud
dolenim facipit nonseq.
 Nulputet   Eliquatum dolobor
facipit non seqe consequat wisl ex
elis etue faciponse quat Tuerostrud
dolenim facipit nonseq.
k