Podrobný výpis o publikaci

ŠMAJS, Josef. Proč etika nestačí. Filosofický časopis. Praha: AV ČR, Filosofický ústav, 2013, roč. 61, č. 6, s. 803-826. ISSN 0015-1831.

Další formáty: BibTeX LaTeX RIS

Základní údaje
Originální název	Proč etika nestačí
Název anglicky	Why ethics is not enough
Autoři	ŠMAJS, Josef (203 Česká republika, garant, domácí).
Vydání	Filosofický časopis, Praha, AV ČR, Filosofický ústav, 2013, 0015-1831.

Další údaje
Originální jazyk	čeština
Typ výsledku	Článek v odborném periodiku
Obor	60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
Stát vydavatele	Česká republika
Utajení	není předmětem státního či obchodního tajemství
Impakt faktor	Impact factor: 0.011 v roce 2001
Kód RIV	RIV/00216224:14560/13:00070222
Organizační jednotka	Ekonomicko-správní fakulta
UT WoS	000330205600001
Klíčová slova česky	etika; morálka; ontologický základ etiky; evoluční ontologie; predátorské paradigma kultury; biofilní paradigma kultury
Klíčová slova anglicky	ethics; morality; evolutionary ontology; ontological grounding of ethics; the predatory paradigm of culture; the biophile paradigm of culture
Změnil	Změnila: Mgr. Daniela Marcollová, učo 111148. Změněno: 29. 4. 2014 15:37.

Anotace
Autor hájí myšlenku ontologického založení environmentální etiky. Uznává, že nová morálka by měla biofilní proměnu kultury předcházet, ale současně ví, že se může rozvinout až v jejím průběhu. Uvádí, že vztah člověka k přírodě je zprostředkovaný nejen příslušnou kulturou, ale i jejím skrytým duchovním základem, který určuje povahu kultury duchovní i materiální. Dnešní kultura se ocitá v krizi, protože její predátorský duchovní základ ji vede ke zkáze. Biofilní změna tohoto základu je proto podmínkou pro vznik trvalejší biofilní kultury. Ale ani uznání ontologického založení etiky ještě neznamená, že plně chápeme nadřazenou subjektivitu přírody a že uznáváme vyšší mravní princip ve vztahu kultury k Zemi. Autor proto schematicky představuje svůj evolučně ontologický koncept člověka, přírody a kultury.

Anotace

Autor hájí myšlenku ontologického založení environmentální etiky. Uznává, že nová morálka by měla biofilní proměnu kultury předcházet, ale současně ví, že se může rozvinout až v jejím průběhu. Uvádí, že vztah člověka k přírodě je zprostředkovaný nejen příslušnou kulturou, ale i jejím skrytým duchovním základem, který určuje povahu kultury duchovní i materiální. Dnešní kultura se ocitá v krizi, protože její predátorský duchovní základ ji vede ke zkáze. Biofilní změna tohoto základu je proto podmínkou pro vznik trvalejší biofilní kultury. Ale ani uznání ontologického založení etiky ještě neznamená, že plně chápeme nadřazenou subjektivitu přírody a že uznáváme vyšší mravní princip ve vztahu kultury k Zemi. Autor proto schematicky představuje svůj evolučně ontologický koncept člověka, přírody a kultury.

Anotace anglicky
The author defends the idea of the ontological founding of environmental ethics. He recognises the need for a new morality that can foreshadow the biophile transformation of culture, but at the same time he knows that this morality may actually develop during the course of the transformation itself. He presents the view that the relation of man to nature is mediated not only by the relevant culture, but also by its hidden spiritual grounding, which determines the character of culture, both spiritual and material. Today’s culture finds itself in crisis because its predatory spiritual grounding is leading it to its own ruin. A biophile change in this grounding is therefore the condition for the emergence of a more sustained biophile culture. However, even if we recognise the ontological grounding of ethics, this does not necessarily mean that we fully understand the superior subjectivity of nature, nor that we recognise the higher moral principle in the relation of culture to the Earth. The Author therefore, albeit schematically, presents his evolutionarily-ontological concept of man, nature and culture.

Anotace anglicky

The author defends the idea of the ontological founding of environmental ethics. He recognises the need for a new morality that can foreshadow the biophile transformation of culture, but at the same time he knows that this morality may actually develop during the course of the transformation itself. He presents the view that the relation of man to nature is mediated not only by the relevant culture, but also by its hidden spiritual grounding, which determines the character of culture, both spiritual and material. Today’s culture finds itself in crisis because its predatory spiritual grounding is leading it to its own ruin. A biophile change in this grounding is therefore the condition for the emergence of a more sustained biophile culture. However, even if we recognise the ontological grounding of ethics, this does not necessarily mean that we fully understand the superior subjectivity of nature, nor that we recognise the higher moral principle in the relation of culture to the Earth. The Author therefore, albeit schematically, presents his evolutionarily-ontological concept of man, nature and culture.