Úplatek v obchodě Zdeněk Koudelka Tento článek věnuji svému příteli Miloslavu Kalovi při příležitosti jeho 50. narozenin, což znamená, že veškeré honoráře, které za tento text kdy obdržím, s ním propiji dobrým moravským vínem. Vím, že jej korupce tíží, ale na rozdíl od jiných si boj s ní nevzal jako laciné mediální a módní téma, ale jako téma své veřejné činnosti. Miloslav v době, kdy politika se jeví jako nečistou a politik je málem novinářským označením pro vyvrhele, dokazuje, že politik může být dobrý a slušný člověk a politika jako správa veřejných věcí činností dobrou. Proto jsem jako symbolický dárek vybral text o korupci, přestože se sám jinak dívám na mnohé módní bojovníky s korupcí nedůvěřivě. S Miloslavem jsme hodně lahví vína pokoštovali a ještě pokoštujeme. Už se na to těším. Jednak kvůli výbornému vínu, které má, ale hlavně proto, že svou přítomností obohacuje mne i další společníky životní radostí i poučením. Přeji Ti, Miloši, i s manželkou Martinou a synem Zdeňkem hodně zdraví, rodinné pohody a nezapomeň na svůj moravský původ. Jestliže se o prostituci hovoří jako o nejstarším řemesle na světě, lze o úplatkářství mluvit jako o jednom z nejstarších deliktů. Již v starozákonní knize Izajáš jsou slova: „Kdekdo miluje úplatek a rád bere dary; sirotkovi právo nezjednají a pře vdovy se k nim nedostane.“[1] Stejně starý je pak boj proti němu. Úplatkářství vede k nakládání se svěřenou mocí pro osobní zisk. Může jít o zneužití moci nejen veřejné, ale i soukromé například v pozici rozhodující osoby při zadávání zakázek, přičemž není rozhodující, zda jde o zásobování podnikatele nebo nepodnikatelského subjektu. Historickým příkladem je případ nejvyššího dvorního kuchařského minstra císaře a moravského markraběte Františka Josefa I. hraběte Heinricha Wolkensteina, který byl propuštěn pro korupci a krádeže při dodávkách potravin na panovnický dvůr. Byť sám se protiprávního jednání nedopustil a z korupce byl usvědčen jemu podřízený šéfkuchař. Hrabě a bývalý nejvyšší kuchařský mistr se z hanby oběsil, byť dvůr věc policii nepředal a hraběte odškodnil funkcí nejvyššího lovčího.[2] Trestné činy úplatkářství jsou spojovány s obstaráváním věcí obecného zájmu. Jde o obecný právní pojem širší než pojem veřejného zájmu, jehož naplnění je především posláním judikatury. Jde o činnosti, které jsou spojeny s rozhodováním orgánů veřejné moci, ale i mimo tuto oblast při uspokojování zájmů osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních, sportovních či jiných potřeb.[3] Již dříve byl judikován pojem obecného zájmu ve vztahu k lékařské péči[4] či stavbě soukromé čističky odpadních vod, kdy soud uznal, že nerozhoduje vlastnictví stavby, ale její činnost spočívající v ochraně jakosti vod.[5] Poskytování neoprávněných výhod v souvislosti s obstaráváním těchto věcí pak naplňuje úplatkářské trestné činy, ať přijetí úplatku[6] či podplacení.[7] Historickou kuriozitou přijímání úplatku za obstarání věcí obecného zájmu je uplácení hrobníka za vykopání hrobu vedle jeho mzdy, což dokresluje netržní situaci reálného socialismu, kdy byl problém získat zhotovitele díla.[8] Stanislav Rizman charakterizuje obecný zájem slovy: „Obstaráváním věcí obecného zájmu je činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecního zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb. Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejich řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina.“^^[9] „Objektem trestného činu přijetí úplatku je zájem na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věci obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života a zájem na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí.“^^[10] Stanislav Rizman v rámci ochrany obecného zájmu spatřuje nejen ochranu čistoty veřejného života, což je v zásadě ochrana před korupčním jednáním proti veřejnému zájmu, ale i ochranu obecného zájmu v podnikatelských vztazích, která byla výslovně doplněna do našeho trestního práva^^[11] na základě rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie,^^[12] ale jak již jsme uvedli, ochrana obecného zájmu v oblasti dodávek zboží a služeb byla již u nás judikována dříve. Nicméně korupční jednání, pokud má být hodnoceno jako trestný čin, nesmí být omezeno jen na zájem jedince, který nemá obecnější dopad, když soud judikoval, že „nabídka většího finančního obnosu účastníků veřejné dražby, aby z veřejné dražby odstoupil, není trestným činem podplácení“.^^[13] Prameny boje proti korupci Novelou trestního zákona přijatou v souvislosti se závazky vůči Evropské unii[14] bylo výslovně v roce 2004 stanoveno, že obstaráváním věcí obecného zájmu je i zachování povinností zamezujících poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků obchodních vztahů.[15] Nutno ovšem podotknout, že přizpůsobování práva právu Evropské unie není jen prostým adaptačním procesem, ale různým způsobem se v něm umocňují i jiné zájmy. Domácí aktéři využívají europeizaci k prosazení vlastních cílů. Korupce je obecně definována jako jednání směřující k podřízení obecných zájmů zájmům soukromým a to za porušení právních norem zejména v oblasti povinností a odpovědnosti. Korupce je utajovaná a předpokládá vzájemný závazek a prospěch. Účastní se jí ten, kdo chce dosáhnout určitého rozhodnutí, a ten, kdo může takové rozhodnutí ovlivnit.[16] Tlak na světové trestání korupce v obchodních vztazích byl vyvolán nátlakem silných amerických firem, kterým bylo zakázáno v zahraničí využívat korupčních praktik v roce 1977 zákonem o korupčních praktikách v zahraničí. Obchodním zájmem amerických firem se stalo tlačit skrze americkou vládu na ostatní státy, aby trestaly korupci v obchodních vztazích, neboť americké firmy možnost legálnosti úplatku jiných firem v zahraničním obchodě stavěla do nevýhodného postavení vůči konkurentům z jiných zemí, kteří dokonce mohli úplatky v zahraničí zahrnout do daňově uznatelných nákladů. Tento americký tlak zesílil po konci studené války, kdy již nebylo potřeba tolerovat korupčnost určitých státních režimů z důvodu jejich proamerické a tedy protisovětské politické orientace. USA protikorupční boj v zájmu amerických firem vedly především v rámci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), ale od roku 1993 i prostřednictvím světové nátlakové organizace Transparency International, jež měla a má významnou podporu západních vlád i Světové banky.[17] Boj proti korupci v obchodě byl vlastně veden z pozic boje za rovnost v hospodářské soutěži, neboť možnost korupce ze strany firem z určitých zemí fakticky vylučovala ze soutěže firmy ze zemí, které toto jednání zakázaly.[18] Soudní aplikace Výše uvedenou změnu trestního zákona významně doplnilo rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech,[19] když uznal vinným trestným činem přijímání úplatku osobu, která jednala za společnost s ručením omezeným jako objednatele zakázky a přijala úplatek ve výši 40.000 Kč s požadovaným dalším plněním. To vše za uzavření dlouhodobé smlouvy na dopravu s dopravní společností, která by byla pro dopravní společnost uzavřena za velmi výhodných podmínek, tedy byla pro objednatele nevýhodná. Osoba jednající za objednatele byla sice společníkem objednatele, ale výrazně menšinovým (5% obchodního podílu), nebyla statutárním orgánem. Úplatkářstvím soud jasně označil jednání spočívající v přímém neoprávněném obohacení i v souvislosti s uzavíráním obchodních smluv mezi podnikateli. Takovéto protiprávní jednání bude především na straně příjemce úplatku u řídících osob, které nemají podíl na majetku podnikatele anebo jej mají menšinový. Půjde o trestnou činnost manažerů – bílých límečků. Ovšem nelze vyloučit ani nekalou motivaci u většinového vlastníka, který se chce dostat k hotovým penězům za účelem vyhnutí se daňovým povinnostem či možné exekuci hrozící jeho společnosti anebo s cílem vytvořit nelegální černé fondy např. i pro možné budoucí korupční jednání. Při trestném činu přijetí úplatku je chráněn zájem na řádném obstarání věcí obecného zájmu, nikoliv cizí majetek. To vedlo soud v případě, kdy byl vyžadován úplatek od podnikatele za umožnění dodávek do řetězce Tesco k tomu, že věc posoudil jako podvod, neboť na straně Tesco úplatek žádaly osoby, které nebyly schopny výběr dodavatelů ovlivnit, byť tak slíbily pod identitou jiné vedoucí pracovnice, a jejich motivací bylo poškodit tuto vedoucí pracovnici.[20] Úplatek a nekalá soutěž Protiprávní uplácení osoby jednající za podnikatele je v soukromém právu podplácením jako nekalosoutěžní jednání, neboť jde o jednání v hospodářské soutěži v rozporu s dobrými mravy způsobilé přivodit újmu soutěžitelům či spotřebitelům.[21] Některé nekalosoutěžní jednání spojené s přijetím úplatku či podplácením může být nejen protiprávní jednání soukromoprávní, ale rovněž trestným činem postihovaným trestním zákoníkem.[22] Závěr Boj s korupcí, který je dnes velmi mediálně módní, tak není jen bojem s korupcí veřejných činitelů, ale s jakýmkoliv protiprávním jednáním daného charakteru ve společnosti, byť se jedná o soukromé subjekty. Výše úplatku za dosažení určité výhody při udělování zakázek totiž může být stejná a rovněž společenská škodlivost je značná bez ohledu, zda jde o veřejnou zakázku z veřejných rozpočtů anebo o soukromou zakázku, na jejíž nevýhodnost doplatí soukromí majitelé objednatele pro něj nevýhodné zakázky. I v mezinárodním hodnocení států z hlediska korupce se nepostupuje jen z hlediska korupce veřejných činitelů, ale obecné korupce ve společnosti. Je známou skutečnosti, že náš stát na tom v různých žebříčcích korupce není dobře. Avšak i v protikorupčním boji musí být dodržováno ze strany státu právo, jinak to v právním státě jako státě, který je svým právem vázán, nejde. Obhajoba práva lidí, kteří jsou částí médií prohlášeni minimálně za lidí podezřelé, není populární, ale nutná. I tito lidé mají právo na svá práva. Připustíme-li, že vůči někomu se právo dodržovat nemusí, je otázkou času, kdy se nekontrolovaní držitelé moci pokusí nedodržování práva uplatnit i vůči jiným. Náš režim vznikl v listopadu 1989 v boji za vládu volených, svobodu a právní stát. Tyto hodnoty musí být nadřazeny mediálně politickým kampaním, včetně kampaně boje proti korupci. Jen lidé sami uchrání svá práva, i soud nemusí být dostatečnou ochranou. To dokázal Ústavní soud v případě poslance Davida Ratha, když Ústavní soud o činnosti nepříslušného Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem prohlásil: „Zrcadlí-li postup státního zastupitelství v dané věci obecněji zaužívanou praxi, jedná se o závažný signál porušování principů právního státu…“. Ale napadené rozhodnutí nezrušil. Je zřejmé, že zrušení rozhodnutí by prospělo Rathovi a narazilo na nevůli médií. Pokud však připustíme, že určité jednání je signálem porušování principů právního státu a nevyvodíme důsledky, je to rezignace na ochranu právního státu.[23] Boj za svobodu a právo je trvalý a demokratická kontrola zákonnosti činnosti výkonné moci, včetně policie a státního zastupitelství, je nutná. Nelze v právním státě dojít ke korektnímu výsledku nekorektním postupem, neboť by bylo jen otázkou času, kdy v jiném případě povede nekorektní postup k justičnímu zločinu. ________________________________ [1] Iz kapitola 1, verš 23. Ekumenický překlad Bible, 2. vydání Stuttgart 1984, s. 557. [2] Martina Winkelhoferová: Viribus unitis, císař a jeho dvůr. Praha 2011, ISBN 978-80-249-1484-8, s. 20, 62, 194-196. Miloslav Kala: Korupce. Trestní právo 4/2013, ISSN 1214-3758, s. 4-13 a Rozhovor s Miloslavem Kalou. Trestní právo 4/2013, ISSN 1214-3758, s. 35-36. [3] Zpráva Trestního kolegia Nejvyššího soudu Československa č. 16/1988 trestní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (Tpjf 28/87) s. 168-173. Pro dnes mediálně zajímavou oblast sportovní je typická neustálá debata o rozsahu korupce ve fotbalových soutěžích. [4] Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR č. 13/1990 trestní část Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (4Tz 45/88). Šlo o klasický lékařský úplatek, aby operaci provedl přednosta oddělení a ne řadový lékař. [5] Rozhodnutí 502 trestního Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu sešit 21/2003. [6] § 331 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. [7] § 332 trestního zákoníku. [8] Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR č. 32/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (4Tz 20/88). [9] Pavel Šámal a kol.: Trestní zákoník II Komentář. Praha 2010, ISBN 978-80-7400-178, komentář k § 331 ods. 1 s. 2886 marg. č. 3. Rozhodnutí č. 16/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s. 76. [10] Pavel Šámal a kol.: Trestní zákoník II Komentář. Praha 2010, ISBN 978-80-7400-178, s. 2885 marg. č. 1. [11] § 334 ods. 4 trestního zákoníku. Původně § 162 ods. 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb. ve znění zákona č. 537/2004 Sb. [12] Rámcové rozhodnutí Rady EU č. 2003/568/JVV o boji s korupcí v soukromém sektoru. [13] Pavel Šámal a kol.: Trestní zákoník II Komentář. Praha 2010, ISBN 978-80-7400-178, s. 2892 marg. č. 1 a s. 2894. Rozhodnutí č. 14/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [14] Společná akce přijatá 22. 12. 1998 Radou Evropské unie na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o korupci v soukromém sektoru (98/742JVV). Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona – zvláštní část, k čl. I bod 14 tisk Poslanecké sněmovny č. 514, 4. volební období. http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/3a2e0003.doc [15] § 162a odst. 3 trestního zákona ve znění zákona č. 537/2004 Sb. účinného dnem vyhlášení 22. 10. 2004. Účinné znění § 334 odst. 3 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. [16] Richard Pomahač, Olga Vidláková: Veřejná správa. Praha 2002, s. 149-150. [17] Zakladatel Transparency International Peter Eigen pracoval původně jako regionální ředitel Světové banky pro východní Afriku. [18] Ondřej Císař: Globální a lokální boje proti korupci: případová studie Transparency International. Politologický časopis 3/2003, s. 221-242. [19] Rozsudek Okresního soudu Klatovy z 26. 4. 2006, 1T 38/2006. Státní zástupce i obžalovaný se vzdali odvolání, rozhodnutí nabylo právní moci 2. 5. 2006. [20] Rozsudek Obvodního soudu Praha 1 z 31. 3. 2008, 10T 2/2008. Kvalifikace jednání jako podvod byla potvrzena rozhodnutím Městského soudu Praha 9To 222/08. [21] § 2983 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. § 44 a 49 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Civilní zákaz a sankce za podplácení v obchodních vztazích byla výslovně upravena již od počátku účinnosti obchodního zákoníku k 1. 1. 1992. Civilní odpovědnost za toto nekalé soutěžní jednání však nebyla a není příliš účinná. [22] § 248 trestního zákoníku. Rozhodnutí č. 502, trestní Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu sešit 21/2003. Stanislav Rizman - Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman: Trestný zákon, komentář 2. 6. vydání, C.H.Beck Praha 2004, s. 1003-1004. [23] K (ne)příslušnosti státního zastupitelství ZDENĚK KOUDELKA: Příslušnost státního zastupitelství. Státní zastupitelství 11/2011, ISSN 1214-3758, s. 35-37. ZDENĚK KOUDELKA: Odnětí a přikázání u státního zastupitelství. Trestní právo 5-6/2013, ISSN 1211-2860, s. 39-47.