V originále
Kniha s názvem "Hastábhinaja. Gesta rukou v tradičním divadelním umění Indie" se zabývá tradičním indickým herectvím. Zaměřuje se na specifickou formu komunikace herce s divákem – na komunikaci prostřednictvím muder, jež jsou zpravidla charakterizovány jako symbolické pozice rukou. Hlavním cílem monografie bylo pojednat o tom, na jakých principech se vyjadřování prostřednictvím muder v performančních aktivitách Indie zakládá. V knize je prověřována teze, že v případě muder jde o komunikaci mezi jevištěm a hledištěm prostřednictvím svébytného jazykového systému, který je schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku i emoci. Výsledky výzkumu v této oblasti jsou založeny na staroindické i novodobé divadelní literatuře v sanskrtu, angličtině, případně francouzštině, především na poetikách a hereckých manuálech, a na současné praxi tradičního indického divadla či tanečních forem, kterou autorka zkoumala v rámci výzkumné cesty po Indii – ponejvíce praxe kéralských divadelních aktivit, zejména divadla kúdijáttam a kathakali.
In English
The book entitled "Hastabhinaya. Hand gestures in traditional theatre art of India" deals with traditional Indian acting style, particularly with hand gestures. Its focus lies in a specific form of actor-spectator communication – the communication carried out with by means of mudras, or symbolic hand positions. The aim of the book consists in defining of the principles of this mode of communication within performance activities of India. The book also verifies the proposition that mudras create autonomous language system by which every single thought or emotion can be expressed. The research is based on ancient and also contemporary theatre literature in Sanskrit, English or French, most of all on poetics and acting manuals, and on contemporary practice of traditional theatre or dance in India. The most important sources of the research were the kootiyattam and kathakali theatre.