La place du sujet et sa détermination en ancien français

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka. La place du sujet et sa détermination en ancien français (Place of subject and its determination in Old French). Jazyk a kultúra. Prešov: Lingvokulturologické a prekladateľsko-tlmočnícke centrum excelentnosti pri Filozofickej fakulte Prešovskej univerzity, 2013, 16/2013, No 4, p. 1-7. ISSN 1338-1148.

Basic information

• Original name: La place du sujet et sa détermination en ancien français
• Name in Czech: Místo podmětu a jeho určení ve staré francouzštině
• Name (in English): Place of subject and its determination in Old French
• Authors: SCHEJBALOVÁ, Zdeňka (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: Jazyk a kultúra, Prešov, Lingvokulturologické a prekladateľsko-tlmočnícke centrum excelentnosti pri Filozofickej fakulte Prešovskej univerzity, 2013, 1338-1148.

Other information

• Original language: French
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 60200 6.2 Languages and Literature
• Country of publisher: Slovakia
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: URL
• RIV identification code: RIV/00216224:14410/13:00072527
• Organization unit: Faculty of Education
• Keywords (in Czech): podmět; umístění podmětu; vynechání podmětu; inverze podmětu; determinace; stará francouzština
• Keywords in English: subject; place of subject; omission of subject; subject inversion; determination; old French
• Tags: International impact, Reviewed

Abstract

Dans l article nous étudions l’ordre des mots et la place du sujet dans la prose francaise du XIIIe siecle (Li Contes dou roi Coustant lEmpereur). L ordre directe n est en ancien francais qu apparent. Bien que le systeme casuel permette une plus grande liberté, la position distincte des parties du discours n est pas tout a fait fortuite, elle releve, dans la plupart des cas, du principe de la perspective fonctionnelle de la phrase. Au début de la proposition il apparait une partie de discours accentuée. Le sujet inexprimé, implicite, surtout au prédicat multiple, est courant. Il est omis également dans les constructions impersonnelles. L’inversion du sujet, courant dans les propositions interrogatives et incises, est relativement fréquente apres des adverbes (si, lors, ...), apres la conjonction et et apres des locutions adverbiales de temps.

Abstract (in Czech)

V článku zkoumáme slovosled a postavení podmětu ve francouzské próze XIII. století (Li Contes dou roi Coustant lEmpereur). Tzv. volný slovosled je ve staré francouzštině jen zdánlivý. Deklinační systém sice umožňuje větší volnost, ale různá pozice větných členů není zcela nahodilá, podléhá povětšinou principu větné funkční perspektivy. Na začátku věty se objevuje zdůrazněný větný člen. Nevyjádřený podmět, implicitní, především u několikanásobného přísudku, je běžný. Vynechává se i v neosobních vazbách. Inverze podmětu, běžná v tázacích a uvozovacích větách, je poměrně častá po příslovcích (si, lors, ...), po spojce et a po příslovečném určení času.

Abstract (in English)

In the paper we examine the word order and position of subject in French prose of the XIIIth century (Li Contes dou roi Coustant lEmpereur). The so-called “ free word order “in Old French is only relative. The declination’s system allows much more freedom, but different position of constituents of the sentence isn’t completely accidental, it is mostly governed by the principle of functional sentence perspective. Accented constituent appears at the beginning of the sentence and provokes subject-verb inversion. Null-subject, implicit, particularly by multiple predicates, is common. It is even missed in impersonal constructions. The subject-verb inversion, common in interrogative sentences and reporting clauses, is quite often after adverbs (si, lors ...), the conjunction et and after the adverbial of time.