Ústředním problémem současné nefrologie je rychlý nárůst počtu pacientů s pokročilým onemocněním ledvin, kteří v konečném důsledku potřebují hemodialýzu (HD) či peritoneální dialýzu (PD) jako náhradu ztráty renálních funkcí. V České republice je každým rokem pravidelně dialyzováno cca 450–550 pacientů na 1.000.000 obyvatel a očekává se, že tento počet bude v následujících letech dále stoupat. Také data z členských zemí EU a ze Spojených států potvrzují podobné trendy v incidenci a prevalenci chronického renálního selhání (CRS). Inaktivita, nízká tolerance zátěže, zhoršení kvalita života a vysoké procento úmrtnosti patří k základním charakteristikám dlouhodobě dialyzovaných pacientů v terminálním stadiu chronického renální selhání (CRS – 1).