Předkládaná studie si klade za cíl zevrubný rozbor vzniku, vývoje, střihu a rozšíření středověkých mužských kalhot – nohavic. Úvodní část je zaměřena na rozbor textů domácích latinských a českých textů, především pak kronik, českých biblických textů a v této souvislosti i latinsko-české slovníkové produkce, která poskytuje doklady soudobého vnímání oděvních součástek. Překladatel v nich musel hledat adekvátní česká slova k latinským textům, které si po většinu středověku vystačily s dvěma výrazy, a to klasickým bracae a biblickým femoralie, označující plátěné spodní kalhoty hácě. Novinkou, která se objevila ve 14. století, byl výraz caligae, doposud označující obuv, kterým byly pojmenovány módní úzké kalhoty – nohavice. Na jejich přítomnost v českém prostředí nás upozorňuje řada nově zpřístupněných ikonografických pramenů. Z jejich detailů můžeme dobře sledovat závěrečnou fázi formování pozdně středověkých uzavřených kalhot, které v 15. a na počátku 16. století ovládli evropskou módní scénu. Ovšem ani po té co je v módě nahradily jiné typy kalhot, nezmizely docela a minimálně do konce 16. století byly dále používány vesničany v různých částech Evropy.