Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile

BENEŠ, J., Petr HUSA, O. NYČ a S. POLÍVKOVÁ. Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Praha: Trios, roč. 20, č. 2, s. 56-66. ISSN 1211-264X. 2014.

Základní údaje

• Originální název: Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile
• Název anglicky: Diagnosis and therapy of Clostridium difficile infection: Czech national guidelines
• Autoři: BENEŠ, J. (203 Česká republika), Petr HUSA (203 Česká republika, garant, domácí), O. NYČ (203 Česká republika) a S. POLÍVKOVÁ (203 Česká republika).
• Vydání: Klinická mikrobiologie a infekční lékařství, Praha, Trios, 2014, 1211-264X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30300 3.3 Health sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/14:00076246
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: Clostridium difficile; post-antibiotiká kolitida; metronidazol; vankomycin; fidaxomicin; transplantace stolice
• Klíčová slova anglicky: Clostridium difficile; Fecal transplantation; Fidaxomicin; Metronidazole; Post-antibiotic colitis; Vancomycin
• Štítky: EL OK
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Kolitida vyvolaná Clastrídium diíticiíe je infekční choroba různé závažnosti, která může probíhat jako banální průjmové onemocnění, ale také jako život ohrožující nemoc provázená paralytickym ileem a bolestivým rozepnutím tračníku, přecházející do sekundární sepse (toxické megakolon). Jiným možným projevem této choroby je rekurentní kolitida s opakovanými atakami průjmů, která postiženého jedince vysiluje fyzicky i psychicky. Po stanovení etiologické diagnózy se doporučuje vyšetřit stolici pacienta kombinací dvou až tři mikrobiologických metod (průkaz klostridiových toxinů A a B, průkaz klostridiové glutamátdehydrogenázy, průkaz mikroba anaerobní kultivací, případně průkaz genů kódujících tvorbu toxinů A a B). Další možnou cestou ke stanovení diagnózy je endoskopické vyšetřeni s nálezem charakteristických ostrůvkovitých pablán na sliznici tračníku. Volba léčby závisí na závažnosti nemoci a na pravděpodobnosti rekurence. Základními léky v terapii klostridiové kolitidy jsou metronidazol, vankomycin a fidaxomicin. Při opakovaných rekurencích se osvědčila transplantace stolice. Výskyt klostridiové kolitidy ve zdravotnickém zařízení vyžaduje jednak zavedení izolačního režimu u nemocného jedince po dobu trvání průjmů, jednak uplatnění zásad surveillance a navazujících opatřeni, tj. aktivní vyhledávání, včasnou léčbu postižených a prevenci šíření nákazy na další osoby. Při vyšším výskytu nemoci na odděleni je nutně revidovat preskripci antibiotik.

Anotace anglicky

Clostridium difficile infection (CDI) is a disease of varying severity. Its manifestations range from mild diarrhea to life-threatening paralytic ileus, painful distension of the large bowel, and sepsis. Another possible manifestation of the disease is recurring colitis that can exhaust the patient. For establishing the diagnosis, the patient's stool should be examined with two or three different microbiological methods (testing for clostridial toxins A and B; testing for clostridial glutamate dehydrogenase, anaerobic culture with specific media, or PCR detection of genes for production of clostridial toxins). An alternative way of assessing the etiology is colonoscopic examination; the disease is confirmed if characteristic patchy pseudomembranes are present in the bowel mucosa. Optimal treatment depends on severity of the disease and on the risk of recurrence. Metronidazole, vancomycin and fidaxomicin are used as basic drugs. Fecal transplantation is effective in recurrent disease. In the hospital setting, patients suffering from CDI should be isolated for the entire duration of diarrhea. Surveillance rules also should be applied, together with early treatment of symptomatic patients and prevention of the spread of the infection. Higher incidence of CDI in a ward implies that the local antibiotic prescription habits should be revised.