V originále
Sebepoškozování bylo psychologickou odbornou veřejností dlouhou dobu spojováno výhradně s poruchami osobnosti, poruchami autistického spektra, mentální retardací, či se sebevražednými sklony. V současné době však řada autorů zahraničních výzkumných studií (viz Janick a Nock, 2008 aj.) dochází k závěrům, že sebepoškozování není ekvivalentem ani jednoho z výše uvedených jevů, a to i přes to, že je může doprovázet. Studie zaměřená na vnímání fenoménu sebepoškozování dětmi staršího školního věku navazuje na již realizovaný pilotní výzkumný projekt a mapuje některé z podstatných souvislostí, které jsou pro tuto problematiku stěžejní - zejména rozdíly ve vnímání tohoto pojmu u dětí bez osobní zkušenosti s tímto jednáním, dětí s experimentální zkušeností a dětí, které toto jednání provádí dlouhodobě a opakovaně. daná věková kategorie byla zvolena s ohledem na výsledky výzkumů realizovaných v zahraničí (Siv Kvermo, jan H. Rosenvinge, 2009, Lieberman 2004 aj.), jež toto vývojové období považují za počátek progresu výskytu tohoto jevu mezi dospívajícími jedinci.
In English
Psychologists have long associated self-harm exclusively with personality disorders, autism, mental retardation, or suicidal attemps. \more recently, however, research in other countries (e.g. Janis and Nock, 2008) indicated that self-harm is not an equivalent of any of these disorders although it might occur as one of the symptoms. Our study, focusing on the perception of the self-harm phenomenon by children attending later grades of primary school, builds on our preliminary study, exploring some of the key associations in this domain, especially differences in perception of this phenomenon by children who have no experience with self-harm, those who only have "experimental" experience, and those who have been harming themselves repeatedly and for a long period of time. The age group was chosen on the basic previous research abroad (kvermo and Rosenvige, 2009, Lieberman, 2004), which identified the period of early adolescence as the onset point of progressive incidence of this negative phenomenon in young people.