ACTA UNIVERSITATIS BRUNENSIS ________________________________ IURIDICA Editio Scientia No 487 SPISY PRÁVNICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY ________________________________ řada teoretická, Edice Scientia Svazek č. 487 VYBRANÉ OTÁZKY VLIVU ELEKTRONIZACE NA EVROPSKÉ MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ A PROCESNÍ (se zaměřením na princip teritoriality a pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti soudů ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových vztahů) Tereza Kyselovská Masarykova univerzita Brno 2014 Tato publikace vznikla a byla financována z prostředků specifického výzkumu Masarykovy univerzity č. MUNI/A/0800/2013 „Publikace vědeckých monografií II“. Recenzovali: JUDr. Miluše Hrnčiříková, Ph.D. JUDr. Mgr. Magdalena Pfeiffer, Ph.D. © 2014 Tereza Kyselovská © 2014 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-7424-8 Vzor citace: KYSELOVSKÁ, Tereza. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní : (se zaměřením na princip teritoriality a pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti soudu ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových vztahů). 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. 228 s. . Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, řada teoretická, Edice Scientia; sv. č. 487. ISBN 978-80- 210-7424-8. Katalogizace v knize – Národní knihovna ČR Kyselovská, Tereza Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní : (se zaměřením na princip teritoriality a pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti soudu ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových vztahů) / Tereza Kyselovská. – 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014. - 228 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, řada teoretická, Edice Scientia; sv. č. 487. ISBN 978-80- 210-7424-8 (brož.) 341.9* 341.6* 347.4* 004* 339:004.738 - mezinárodní právo soukromé - mezinárodní právo procesní - závazkové právo - informační technologie - elektronický obchod - monografie 341 – Mezinárodní právo [16] 5 Obsah 1 Úvod.......................................................................................................................9 1.1 Úvodní poznámky k tématu publikace a jeho výběru.................................... 9 1.2 Vymezení základních pracovních východisek a pojmů.................................12 1.2.1 Vymezení pojmu elektronizace...............................................................................12 1.2.2 Vymezení pojmu elektronický obchod..................................................................14 1.2.3 Vymezení pojmu click-wrap vs. browse-wrap smluv..........................................17 1.2.4 Povaha internetu a jeho vlastností relevantních pro účely této publikace........18 1.2.5 Obecné vymezení dopadu elektronizace na normativní systémy regulace......20 1.2.6 Elektronizace a její důsledky v mezinárodním právu soukromém a procesním................................................................................................................21 1.2.7 Přístupy a problémy spjaté s právní regulací (nejen) v mezinárodním právu soukromém a procesním................................................23 1.2.7.1 Globální, regionální nebo národní přístup?.............................................................23 1.2.7.2 Dlouhodobé nebo krátkodobé řešení?......................................................................23 1.2.7.3 Předvídatelnost nebo flexibilita řešení?....................................................................24 1.2.7.4 Nutnost technologicky neutrálního přístupu?...........................................................25 1.2.7.5 Korelace mezi právní teorií a aplikační praxí.........................................................26 1.3 Vymezení zkoumané problematiky..................................................................30 1.4 vymezení struktury a cílů publikace a zkoumaných hypotéz.......................32 1.5 Dosavadní stav zkoumání tématu publikace v odborné literatuře..............35 1.6 Metodologie práce..............................................................................................39 1.7 Limity práce.........................................................................................................40 1.8 Přínos publikace k vědění..................................................................................42 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném)....................................43 2.1 Úvod.....................................................................................................................43 2.2 Cíl a struktura kapitoly.......................................................................................44 2.3 Princip teritoriality..............................................................................................45 2.3.1 Úvod............................................................................................................................45 2.3.2 Struktura podkapitoly...............................................................................................46 2.3.3 Princip teritoriality z hlediska historického vývoje..............................................46 2.3.4 Princip teritoriality v mezinárodním právu veřejném..........................................50 2.3.5 Princip teritoriality v mezinárodním právu soukromém.....................................52 2.3.6 Vztah mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého.....................................................................54 2.3.7 Vývoj vlivu principu teritoriality v doktríně ve Spojených státech amerických........................................................58 Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 6 2.3.8 Vztah mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného v doktríně Spojených států..........................62 2.3.9 Shrnutí podkapitoly..................................................................................................64 2.4 Vliv elektronizace na princip teritoriality........................................................64 2.4.1 Úvod............................................................................................................................64 2.4.2 Struktura podkapitoly...............................................................................................65 2.4.3 Vliv elektronizace na princip teritoriality..............................................................66 2.4.4 Vývoj vztahu elektronizace a práva v oblasti pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů................................67 2.4.5 Vliv elektronizace na mezinárodní právo soukromé a procesní........................76 2.4.6 Posun ve vztahu mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého jako důsledek elektronizace....................79 2.4.7 Shrnutí podkapitoly..................................................................................................85 2.5 Dílčí závěr a ověření hypotézy č. 1...................................................................86 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů......................89 3.1 Úvod.....................................................................................................................89 3.2 cíl a struktura kapitoly.......................................................................................90 3.3 Obecná východiska vztahu elektronizace a pravidel pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů............................91 3.4 Vymezení základních pojmů.............................................................................94 3.4.1 Mezinárodní právo procesní....................................................................................95 3.4.2 Mezinárodní pravomoc vs. mezinárodní příslušnost...........................................97 3.5 vybrané prameny práva v oblasti mezinárodního práva procesního a elektronického obchodu.................................................................................98 3.5.1 Evropská unie............................................................................................................99 3.5.2 Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní...............................................100 3.5.3 Haagská konference mezinárodního práva soukromého..................................101 3.6 nařízení Brusel I a Nařízení Brusel Ibis.......................................................107 3.6.1 Úvod..........................................................................................................................107 3.6.2 Exkurs: Aplikační předpoklady stávajícího Nařízení Brusel I..........................108 3.6.3 Aplikační předpoklady nového Nařízení Brusel Ibis........................................109 3.6.4 Vymezení zkoumaných pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů dle Nařízení Brusel Ibis..................................................110 3.7 obecná příslušnost dle Nařízení Brusel Ibis................................................110 3.7.1 Vymezení pravidel obecné příslušnosti................................................................111 3.7.2 Vliv elektronizace na pravidla pro založení obecné příslušnosti.....................113 3.8 Alternativní příslušnost dle Nařízení Brusel Ibis.........................................118 3.8.1 Struktura podkapitoly.............................................................................................118 7 3.9 Článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis............................................................120 3.9.1 Úvod..........................................................................................................................120 3.9.2 Vztah článku 7 odst. 1 písm. a) a písm. b) Nařízení Brusel Ibis......................121 3.9.3 Pojem smlouva nebo nároky ze smlouvy (věc týkající se smlouvy)................122 3.9.4 Analýza článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis....................................126 3.9.5 Analýza článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis.....................................139 3.9.6 Vliv elektronizace na alternativní pravidla pro založení příslušnosti dle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis.............................................................142 3.9.6.1 Úvod...................................................................................................................142 3.9.6.2 Limity zkoumání.................................................................................................143 3.9.6.3 Předpoklady aplikace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis................................145 3.9.6.4 Více míst dodání nebo míst poskytnutí služby.......................................................148 3.9.6.5 Možná řešení de lege ferenda................................................................................150 3.10 Článek 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis............................................................154 3.10.1 Pravidla pro založení příslušnosti ve sporech vplývající z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny.............................154 3.10.2 Vliv elektronizace na pravidla pro založení příslušnosti ve sporech vyplývajících z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny.............................................................................................158 3.11 Ujednání o příslušnosti (tzv. prorogace) dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis..........................................................................................160 3.11.1 Vymezení pravidel pro ujednání o příslušnosti dle Nařízení Brusel Ibis.......161 3.11.2 Vliv elektronizace na pravidla pro ujednání o příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis........................................................................168 3.12 Pravidla pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů v USA......................................................................................................171 3.12.1 Úvod..........................................................................................................................171 3.12.2 Úvodní východiska pravidel pro založení pravomoci/příslušnosti soudů v USA (s důrazem na smlouvy mezi obchodníky).................................172 3.12.3 Obecná a zvláštní pravidla pro založení pravomoci (příslušnosti) soudů......174 3.12.4 Zvláštní příslušnost (special jurisdiction) pro spory vznikající z on-line smluv uzavřených mezi obchodníky...................................................176 3.13 shrnutí a srovnání pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v Nařízení Brusel Ibis a judikatuře soudů v USA...181 3.14 Informační a počítačové technologie a lokalizace (osob, jednání)............182 3.14.1 Úvod..........................................................................................................................182 3.14.2 Informační a počítačové technologie a lokalizace osob, jednání apod...........183 3.14.3 Shrnutí podkapitoly................................................................................................186 Obsah Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 8 3.15 Dílčí závěr a ověření hypotézy č. 2.................................................................187 4 Závěr................................................................................................................... 191 5 Resumé............................................................................................................... 195 6 Literatura a další použité zdroje.............................................................. 199 6.1 Odborné publikace, články a další..................................................................199 6.2 Soudní rozhodnutí............................................................................................218 6.2.1 Soudní dvůr Evropské unie...................................................................................218 6.2.2 Soudní dvůr Evropské unie – předběžné otázky...............................................224 6.2.3 Další vybraná rozhodnutí průběžně citována v publikaci.................................224 6.3 Právní předpisy..................................................................................................225 6.4 další (elektronické) zdroje...............................................................................227 9 1 Úvod „The real voyage of discovery consists not in seeking new landscapes, but in having new eyes.“1 1.1 Úvodní poznámky k tématu publikace a jeho výběru Právo se opožďuje za vývojem společenské reality.2 Pro vztah práva a společnosti v kontextu nových komunikačních a informačních technologií to platí dvojnásob. Výběr tématu publikace je inspirován vývojem, který se odehrál během posledních 15 až 20 let a jenž úzce souvisí s rozvojem internetu a informačních technologií. Internet, přesněji jeho služba www (World Wide Web), byl vytvořen na konci 80. let.3 „Otcem zakladatelem“ je sir Tim Berners-Lee, který si svůj nápad nikdy nenechal patentovat…4 Vliv globalizované ekonomiky, nové posuny v komunikačních a informačních technologiích zasahují nejen oblast obchodování. Vznik virtuálního světa, který boří 1 Výrok údajně připisován francouzskému prozaikovi, kritikovi a  esejistovi Marcelu Proustovi (1871 – 1922). 2 NOVÝ, Zdeněk. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu [on-line]. 2012 [citováno 15. 10. 2012]. Dizertační práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/61345/pravf_d/. Podobně REED, Chris. Making Laws for Cyberspace. Oxford: Oxford University Press, 2012. 249 s. ISBN 978-0-19-965760-5. S. 20 a násl. 3 K historii internetu srov. např. LEINER, Barry M. et. al. A Brief History of the Internet. Od s. 3 – 29. In: FITZGERALD, Brian. Cyberlaw. The International Library of Essays in Law&Legal Theory. Volume I  and II. Second Series. Dartmouth: Ashgate Publishing, 2006. 1206 s. ISBN 978-0-7546-2434-9; MURRAY, Andrew. Information Technology Law. The Law and Society. Oxford: Oxford University Press, 2010. 596 s. ISBN 978-0-19-954842-2. S. 16 a násl.; BELLIA, Patricia, L; BERMAN, Paul, Schiff; FRISCHMANN, Brett, M; POST, David, G. Cyberlaw. Problems of Policy and Jurisprudence in the Information Age. Fourth Edition. St. Paul: West, a Thompson Business, 2011. 903 s. ISBN 978-0-314-91753-9. S. 16 a násl. 4 Ke vzniku internetu a jeho společenským, právním, filozofickým, ekonomickým, sociologickým a dalším dopadům doporučujeme dokumentární pořad BBC Two The Virtual Revolution z roku 2010. Pořad je dostupný zde: http://www.bbc.co.uk/programmes/b00n4j0r/episodes/guide. Stránky naposledy navštíveny dne 21. 1. 2013. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 10 tradiční hranice mezi státy, rozvoj cestování a jeho dopady ovlivňuje nejen společnost samotnou, ale i normativní systémy regulace.5 Národní právní řády se musí vyrovnávat s existencí nadnárodního prostředí internetu. Elektronizace mění soudobé pojetí sdílení informací, času a prostoru. Mění také společenské a obchodní zvyky. Místo cestování za nákupem zboží do zahraničí je možné během několika krátkých chvil učinit objednávku a zaplatit za zboží po síti. Zkrácení vzdálenosti mezi kupujícím a  prodávajícím a  zjednodušení nakupování má významné dopady na globální ekonomiku, a tím na celou společnost. Někteří autoři hovoří o tzv. třetí průmyslové revoluci.6 Elektronizace přináší řadu výzev pro právní regulaci obecně a pro mezinárodní právo soukromé a veřejné obzvlášť. Právě tyto výzvy,7 které budou analyzovány v následujících kapitolách, byly důvodem volby tématu publikace. Autorka si je vědoma toho, že zvolené téma publikace je velmi obecné a široké a pro čtenáře může být zavádějící. Na první pohled může působit jako příliš povrchní a abstraktní. Je však korektní přiznat, že takto obecný název publikace byl zvolen 5 K normativní regulaci kyberprostoru, proměnám práva v kontextu nových technologií srov. například POLČÁK, Radim. Introduction to ICT Law (Selected Issues). 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2007. 185 s. ISBN 978-80-210-4302-2; POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012. 388 s. ISBN 978-8087-28422-3. Polčák hovoří o nutnosti zamyšlení se nad způsobem přístupu, který je použit k porozumění a právnímu uchopení otázek vznikajících z používání informačních a komunikačních technologí. 6 SMITH, Bradford, L. The Third Industrial Revolution: Law and Policy for the Internet. In: Recueil des Cours. Académie de Droit International, 2000, Vol. 282. Netherlands: Martinus Nijhoff Publishers, 2000. S. 229-464. ISBN 978-9041114-891. 7 V této souvislosti je podle našeho názoru výstižnější používat místo slova „problém“ překlad anglického „challenge“, tedy výzva. I přes to, že čtenář této publikace může takový přístup shledat příliš pozitivní a naivně idealistický, právě zkoumanou oblast považujeme za fascinující z pohledu teoreticko-filozofického, s  mimořádným praktickým dopadem a  potenciálem pro další budoucí výzkum. 1 Úvod 11 záměrně a  z  pragmatických důvodů. Vychází z  předchozí publikační,8 studijní9 a výukové10 činnosti autorky publikace, která svým zaměřením pokrývá takto šířeji vymezenou oblast. Obecněji vymezené téma poskytlo větší manévrovací prostor a napomohlo konečnému užšímu vymezení publikace. V následujících kapitolách 8 DONÁT, Josef; MAISER, Martin; POLČÁK, Radim; ŠAVELKA, Jaromír; MYŠKA, Matěj; KYSELOVSKÁ, Tereza. Software Protection – A Comparative Perspective. München: Medien und Recht, 2012. 266 s. ISBN 978-3-939438-15-1; KYSELOVSKÁ, Tereza. Electronization, Globalization and Their Influence on Private International Law. In: KUNOVÁ, V. Law as a Unifying Factor of Europe – Jurisprudence and Practice: Harmonization and Unification of Law in the European Context. Bratislava: Comenius University in Bratislava, Faculty of Law, 2011. S. 163 – 168. ISBN 978-80-7160-307-8; DRLIČKOVÁ, Klára; KYSELOVSKÁ, Tereza. Osobní působnost Nařízení Brusel I  ve světle probíhající revize. In ŽATECKÁ, Eva; KOVÁČOVÁ, Lucia; HORECKÝ, Jan; VOMÁČKA, Vojtěch. COFOLA 2011: The Conference Proceedings [onlien]. 2011. Brno: Masarykova univerzita, 2011. od s. 526-550, 1772 s [citováno 24. 12. 2012]. ISBN  978-80-210-5582-7. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2011/files/sbornik.pdf; KYSELOVSKÁ, Tereza. On-line rozhodčí řízení – vybrané problémy. In: KOCINA, Jan et al. Aktuální otázky rozhodčího řízení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. S. 121 – 129. ISBN 978-80-7380-349-0; KYSELOVSKÁ, Tereza. On-line spotřebitelské smlouvy a hraniční určovatel „zaměřování“ činnosti ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie. Časopis pro právní vědu a praxi. 2011, roč. 19, č. 3, s. 221 – 226. ISSN 1210- 9126; KYSELOVSKÁ, Tereza. Rome I Regulation and the Law Applicable to Internet-Related Consumer Contracts. In: SMUK, Peter. Az állam és jog alapvető értékei II. Győr : Széchenyi István Egyetem Állam–és Jogtudományi Doktori Iskola. 1. vyd. Györ: Széchenyi István Egyetem Állam– és Jogtudományi Doktori Iskola, 2011. s. 92-97. ISBN 978-963-7175-60-2; KYSELOVSKÁ, Tereza. Vybrané otázky arbitrability sporů a internet. In: COFOLA 2010: the Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s.  868-880. ISBN  978-80-210-5151-5; KYSELOVSKÁ, Tereza. Interpretace článku 5 odst. 1 Nařízení Brusel I a hraničního určovatele “místo plnění” v případě B2B on-line smluv. In ŽATECKÁ, Eva; KOVÁČOVÁ, Lucia; NECHVÁTALOVÁ, Lucia; VOMÁČKA, Vojtěch. COFOLA 2012. Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity [on-line]. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 1724 s., od s. 998-1005 [citováno 26. 12. 2012]. ISBN 978-80-210-5929-0. Dostupné z: https://www. law.muni.cz/sborniky/cofola2012/sbornik-cofola-2012.pdf; KYSELOVSKÁ, Tereza. Případ Wintersteiger. Revue pro právo a technologie. 2012, roč. 3, č. 5, od s. 19–21, 2 s. ISSN 1804-5383; KYSELOVSKÁ, Tereza. Určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů ve sporech týkajících se porušení osobnostních práv zveřejněním informací na internetu. Revue pro právo a technologie. 2011, roč. 2, č. 4, od s. 25-27, 2 s. ISSN 1804-5383. 9 Řada poznatků a zdrojů byla získána v rámci studijních pobytů na The Hague Academy of International Law, Haag, Nizozemí, 2010; King’s  College, Londýn, Velká Británie, 2011; European University Institute, Florencie, Itálie, 2012. Tyto zahraniční výjezdy byly možné především díky stipendijním programům v rámci Právnické fakulty Masarykovy univerzity. 10 V  této souvislosti lze kromě seminární a  přednáškové výuky v  „zavedených“ předmětech magaisterského a  bakalářského studia zmínit vytvoření a  vedení povinně volitelného předmětu Private International Law and the Internet, vyučovaném v  podzimním semestru akademického roku 2012/2013. Tento předmět byl vytvořen v  rámci projektu OP VK Teorie–dovednosti–praxe: inovace studia práva. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 12 bude rozsah tématu přesněji vymezen a budou stanoveny pracovní hypotézy a cíle publikace. Celou prací se bude prolínat stěžejní linie zvoleného zaměření, aby byla udržena celistvost publikace. Některé otázky, které jsou spojeny se základními zkoumanými okruhy, by si jistě zasloužily samostatné zpracování.11 To však s ohledem na rozsah zvoleného tématu není možné. Záměrem autorky publikace je další odborný růst v této oblasti. Poznatky získané a zpracované pro tuto publikaci budou rozpracovávány v další odborné publikační a výukové činnosti. V průběhu předložené publikace se autorka bude řídit výrokem uvedeným v záhlaví kapitoly. Mezinárodní právo soukromé a procesní budeme podrobovat kritické analýze z pohledu dopadů elektronizace. Na stávající právní doktríny a platná právní pravidla se budeme nahlížet „novýma“ očima elektronizace. 1.2 Vymezení základních pracovních východisek a pojmů „The internet is a global network of connections.“12 V této úvodní části publikace1314 budou vymezena základní pracovní východiska, přístupy a pojmy. Tyto teze se budou prolínat celou publikací. Je proto vhodné jejich uvedení na začátku publikace. Některá východiska budou pro jejich zdůraznění a udržení systematiky textu znovu v příslušných částech zopakována a dále rozvedena. 1.2.1 Vymezení pojmu elektronizace Pojem elektronizace je užíván v souvislosti s rychlými změnami v oblasti komunikačních a informačních technologií, kterého jsme svědky od druhé poloviny 90. let 11 S  ohledem na zaměření publikace se nebudeme věnovat například problematice elektronické kontraktace jako takové, tedy on-line uzavírání smluv. Stejně tak jsou z rozsahu publikace vyloučeny smlouvy spotřebitelské uzavíráné na internetu. Nevěnujeme se ani porušení osobnostních práv a pomluvě na internetu. 12 EDWARDS, Lilian; WAELDE, Charlotte. Law and the Internet. Third Edition. Oxford: Hart Publishing Ltd., 2009. 713 s. ISBN 978-1-84113-815-2. S. 121. 13 Tato kapitola byla autorkou použita při zpravování kapitoly Elektronizace v  učebnici ROZEHNALOVÁ, Naděžda; VALDHANS, Jiří; DRLIČKOVÁ, Klára; KYSELOVSKÁ, Tereza. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 448 s. ISBN 978-80-7478-016-5. 14 Tato kapitola byla zpracována na základě článku KYSELOVSKÁ (2011)b op. cit. 1 Úvod 13 20. stol. Posledních 15 let je možné charakterizovat nejen jako období „globalizace“, ale také jako vytváření nového prostoru bez hranic, tzv. „kyberprostoru“. Elektronizace a globalizace přináší nové výzvy pro právo a právní regulaci. Nové ve smyslu bezprecedentního rozšíření počítačových technologií. Globalizace jako taková nestojí pouze na informačních technologiích. Je však pravda, že internet posunul vnímání světa jako jednoho globálního hřiště, a tím její proces urychlil. Dnes už se nerozhodujeme, zda do kyberprostoru vstoupíme. Dnes už tam (bez ohledu na naši vůli) ve větší či menší míře jsme.15 V dnešní době to již nejsou jen běžní uživatelé (spotřebitelé), kteří využívají služby počítačové sítě, jako jsou elektronická pošta, world wide web apod. Internet a další se stal neodmyslitelnou součástí obchodování a obchodních strategií podnikatelů. Stal se důležitým nástrojem (mezinárodního) obchodního styku. Na druhou stranu je možné oponovat nihil novi sub sole. Propojení světa a zjednodušení vzniku přeshraničních vztahů díky novým technologiím nejsou novinkou pro právní regulaci. Již v 60. letech 20. století byly Mannem naznačeny problémy související s tehdy se rozvíjejícími technologiemi (telefon, fax, televize a přeshraniční inzerce). Dle Manna s nárůstem přeshraničních styků klesá jistota lokalizace osob a právních úkonů. Rozšiřování obsahu napříč území různých států může vést k oslabení hraničních určovatelů založených na teritorialitě z důvodů přílišné rigidity těchto pravidel.16 Mannovy poznatky jsou aktuální i dnes, z pohledu distribuce obsahu na internetu. Důsledky jednání se mohou v  dnešním elektronicky propojeném světě projevit kdekoliv bez ohledu na fyzickou polohu. Jednání na internetu může mít důsledky nejen na území jednoho státu (státu původu), ale také na území a v jurisdikci kteréhokoliv jiného státu. Rozdíl však existuje. Je jím rychlost vývoje. Internet a s ním elektronický obchod se během posledních 15 až 20 let bezprecedentně rozvinul. Podle našeho názoru však stále ještě nedosáhl svého plného potenciálu. Jedním z důvodů je stále jistá míra nedůvěry podnikatelů a spotřebitelů 15 Podobný přístup přináší i Kohl: „While it seems that the Internet is totally new and unprecedented, in many ways it is no more than the epitome of a longstanding development towards greater and greater economic globalization; and these develpments have not gone unnoticed by law.“ In: KOHL (2007) op. cit., s. 52. 16 MANN, Frederick, Alexander. The Doctrine of Jurisdiction in International Law. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1961 I, Vol. 111. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1964. S. 9 – 162. ISBN 978-902- 8614 826. S. 36-37. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 14 směrem k  on-line obchodování.17 Tato nedůvěra může být spojena s  otázkami ochrany osobních údajů, zneužitím dat, platnosti smluv18 uzavřených on-line, ale i  neexistence jasných pravidel pro řešení hmotněprávních a  procesněprávních otázek. Pro odstranění případných nejasností se bude v této publikaci pod pojmy elektronizace a elektronický obchod rozumět transakce prováděné prostřednictvím počítačové sítě, především internetu. Pod pojmy elektronizace a elektronický obchod nebudou zařazeny (nebude-li uvedeno jinak) transakce prováděné prostřednictvím telefonu, faxu nebo jiných prostředků umožňujících komunikaci na dálku. 1.2.2 Vymezení pojmu elektronický obchod Předloženou publikací se na mnoha místech prolíná pojem „elektronický obchod“. Ten sám o sobě není předmětem publikace. Pojem elektronický obchod v sobě může zahrnovat jak proces uzavírání smlouvy, tak proces plnění ze smlouvy apod. V publikaci se elektronickému obchodu věnujeme z  pohledu mezinárodního procesního práva, přesněji pravidel pro určení pravomocného/příslušného soudu v obchodněprávních vztazích s mezinárodním prvkem. Přesto je vhodné se vyjádřit ke zvolené terminologii a alespoň stručně vymezit obsah pojmu elektronický obchod. Jak uvádí Wang, elektronický obchod tvoří jeden ze základů moderní společnosti, jež stojí nikoliv na průmyslové výrobě, ale na informacích a duševním vlastnictví19 Obecně se dá říci, že roste počet obchodů s digitálními produkty, zbožím a službami na internetu. Takové zboží je nejen objednáno on-line, plněno on-line, ale také zaplaceno prostřednictvím bankovního převodu nebo kreditní karty.20 17 „For e-commerce to blossom, buyers must feel trust.“ In: SVANTESSON, Dan Jerker B. The Choice of Courts Convention: How Will It Work in Relation to the Internet and E-commerce?. Journal of Private International Law. 2009, Vol. 5, No. 3, s. 517–535. ISSN 1744-1048. S. 526. 18 Obecně k otázce platnosti smluv srov. EHRENZWEIG, Albert A. Contracts in the Conflict of Laws [on-line]. Columbia Law Review. 1959, Vol. 59, No. 7, s. 973 – 1025 [citováno 11. 9. 2009]. Dostupné z: www.heinon-line.org. 19 „Electronic commerce moves the traditional commercial social environment from an industrial economy where machines dominated productivity, to an information-based economy where intellectual content is the dominant source of value added and there are no geographic boundaries.“ In: WANG, Faye, Fangfei. Internet Jurisdiction and Choice of Law. Legal Practices in the EU, US and China. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. s. 261. ISBN 978-0-521-19933-9. S. 4. 20 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 14. 1 Úvod 15 Termín elektronický obchod není jednotně normativně vymezen.21 V dynamicky se rozvíjejícím prostředí informačních a  komunikačních technologií nemusí být vždy zřejmé, kde se nachází hranice mezi „tradičním“ („off-line“) obchodováním a kde se již dá hovořit o elektronickém („on-line“) obchodování. Samotný termín elektronický obchod je používán relativně krátce, cca od roku 1994.22 O jeho definici se nicméně pokouší řada autorů. Elektronický obchod umožnuje stranám smlouvy využít elektronický jazyk a počítače k vzájemné komunikaci, vyjednávání a uzavření smlouvy.23 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vymezuje elektronický obchod jako „global network“, Světová obchodní organizace (WTO) jako „the production, distribution, marketing, sale, or delivery of goods and services by electronic means,“24 Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) jako „process allowing communications and transactions to take place over an open network.“25 Normativní definice nebyla přijata ani na půdě Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (dále jen UNCITRAL) ve Vzorovém zákoně UNCITRAL o elektronickém obchodu z roku 1996 (k tomu viz níže). Bylo by jistě logické očekávat definici v právním dokumentu, který se na elektronický obchod přímo zaměřuje, tedy ve směrnici o elektronickém obchodu přijaté na půdě Evropské unie (dále jen EU).26 Ani zde však uvedena není. Směrnice o elektronickém obchodu upravuje pouze některé aspekty elektronického obchodu. Obsahuje mimo jiné definici služeb informační společnosti. Těmito službami jsou dle článku 2 písm. a) (s odkazem na další směrnice): „Služby odeslané z výchozího místa 21 MAREŠ, David. Vybrané právní aspekty elektronického obchodu [on-line]. 2011 [citováno 26. 12. 2012]. Dizertační práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/ auth/th/41916/pravf_d/. s. 8. 22 BASU, Subhajit. Global Perspectives on E-commerce Taxation Law. Burlington: Ashgate, 2007. 344 s. ISBN 978-0754647317. S. 14. 23 GILLIES, Lorna, E. Electronic Commerce and International Private Law. A Study of Electronic Consumer Contracts. Aldrshot: Ashgate Publishing Limited, 2008. ISBN 978-0-7546-4855-0. S. 24. 24 K  dalším iniciativám v  oblasti elektronického obchodu na úrovni WTO srov. například EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 33 – 44. 25 GILLIES op. cit., s. 25. 26 Směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2000/31/ES ze dne 8.  června  2000 o  některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 9. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 16 a přijaté v místě jejího určení prostřednictvím elektronického zařízení pro zpracování a uchovávání dat (včetně digitální komprese) a jako celek odeslané, přenesené nebo přijaté drátově, rádiově, opticky nebo jinými elektromagnetickými prostředky.“ Dle Bílé knihy o elektronickém obchodu je v českém právním prostředí termín „elektronický obchod“ vnímán „buď ve smyslu veškerých obchodních aktivit, které zahrnují jak provozní, tak i technicko-logistické aktivity (e-business), nebo v užším smyslu, jehož obsahovou náplní je směna zboží a služeb za ekvivalentní hodnotu mezi jednotlivými prodávajícími a kupujícími, popř. zprostředkovateli (e-commerce).“27 Elektronický obchod je možné dle tuzemských autorů chápat v několika rovinách. V užší rovině se jedná o obchodní transakce uskutečněné s využitím elektronických nástrojů.28 Jako příklad lze uvést obchodní transakce provedené v on-line obchodech na webových stránkách za cílem pořízení jak hmotných (běžných), tak nehmotných (digitálních) produktů. V tomto pojetí je zdůrazněn elektronický prostředek, kterým je obchod uzavírán. V  širším pojetí elektronický obchod zahrnuje všechny elektronické transakce pro podporu a  realizaci obchodních vztahů. Součástí tohoto přístupu je podle Mareše „jak vlastní obchodní transakce směřující k uzavření smlouvy, tak elektronicky prováděné poptávky, reklama, marketing a poskytování služeb zákazníkovi.“29 V nejširším pojetí elektronický obchod zahrnuje kromě výše uvedených součástí i vlastní činnost podnikatele.30 V této publikaci se vychází z pojetí elektronického obchodu (e-commerce) jakožto obchodní aktivity realizované prostřednictvím prostředků informačních technologií, především realizace obchodních aktivit (nebo jejich částí) s využitím elektronických nástrojů – počítačových sítí (internet a jeho služ- by).31 Je zřejmé, že se v dnešní době v rámci elektronického obchodu klade důraz především na technický prostředek nebo médium, jehož prostřednictvím dochází k obchodování. 27 Bílá kniha o  elektronickém obchodu [on-line]. Česká republika, 2003 [citováno 31.  12.  2012]. Dostupné z: http://www.komora.cz/Files/Soubory/Bila-kniha-cj.pdf 28 MAREŠ op. cit., s. 8. Jinak také „any kind of transaction that is made using digital technology, including transactions over open networks such as the Internet, closed networks such as electronic data interchange (EDI) and debit and credit cards“. In: GILLIES op. cit., s. 24. 29 MAREŠ op. cit., s. 8. 30 MAREŠ op. cit., s. 8. 31 MAREŠ op. cit., s. 12. 1 Úvod 17 Elektronický obchod je možné členit také z  pohledu účastníků transakce.32 Obchodněprávní vztah může probíhat mezi podnikateli. Takový typ se označuje jako business-to-business (neboli B2B transakce). Pokud se jedná o  vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem (resp. osobou, pokud se předmět netýká její podnikatelské činnosti), pak tento typ obchodu označujeme jako business-to-consumer (neboli B2C transakce). Pokud spotřebitelé uzavírají smlouvy mezi sebou, jedná se o  obchodování consumer-to-consumer (neboli C2C transakce). Lze se také setkat s  označením business-to-administration nebo business-to-government obchodování (B2A nebo B2G transakce), resp. consumer-to-administration nebo consumer-to-government obchodování (C2A nebo C2G transakce). Tento typ vztahů s orgány veřejné správy se souhrnně označuje jako eGovernment.33 Tato publikace se zabývá výhradně elektronickým obchodováním mezi podnikateli, business-to-business obchody. 1.2.3 Vymezení pojmu click-wrap vs. browse-wrap smluv Kromě jednotlivých druhů elektronického obchodu je vhodné alespoň ve stručnosti uvést vymezení některých typických způsobů uzavírání smluv na internetu. Tyto způsoby uzavírání smluv jsou zajímavé z především z pohledu prokazování smluvního konsensu v souvislosti s včleňováním obchodních podmínek. Součástí obchodních podmínek bývá (kromě jiných kolizně a procesně zajímavých doložek) také doložky o volbě sudiště, tzv. prorogační doložky. Touto problematikou se publikace bude zabývat především v kapitolách 3. 5. 3 a 3. 11. Pro některé zkoumané otázky může být tyto způsoby signifikantní. Elektronicky uzavírané smlouvy mohou být nejčastěji v  podobě tzv. click-wrap smluv nebo browse-wrap smluv. Tzv. browse-wrap smlouva má obvykle podobu odkazu (linku) na jiné místo na webové stránce, kde jsou zveřejněny například obchodní podmínky. Kupující nemusí obchodní podmínky přečíst dříve, než pokračuje v transakci. Tento typ s sebou nese jistá rizika s ohledem na skutečný souhlas stran, resp. zda se mohly skutečně seznámit s obsahem přiložených doložek.34 32 GILLIES op. cit., s. 26. 33 MAREŠ op. cit., s. 11. 34 WANG (2010)a op. cit., s. 34. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 18 V dnešní době je častějším typem click-wrap smlouvy. Na tento typ smluv se bude v této publikaci odkazovat nejčastěji. Jedná se o takový typ, kdy se obchodní podmínky nacházejí na webových stránkách a  kupující vyplňující on-line formulář dává najevo souhlas s těmito podmínkami kliknutím na políčko „souhlasím“ apod. Ve většině případů je tento souhlas nutný k tomu, aby mohl kupující v transakci pokračovat. Click-wrap smlouvy se vyvinuly z tzv. shrink-wrap smluv. Tento typ se využíval v minulosti pro software dodávaný v balících. Otevření balíčku se softwarem znamenalo souhlas kupujícího s přiloženými licenčními podmínkami.35 1.2.4 Povaha internetu a jeho vlastností relevantních pro účely této publikace Internet, někdy zařazován pod širší pojem kyberprostor, se vyznačuje řadou vlastností, jejichž vymezení (s notnou dávkou zjednodušení) je stěžejní pro pochopení zkoumané problematiky. Tradičně je na internet nahlíženo jako na místo bez hranic, bez ústřední autority, které nelze účinně kontrolovat. Tato teze se bude prolínat celou publikací. V závěru však bude do jisté míry upravena a kriticky zhodnocena. Internet je od svého vzniku pojímán jako globální prostor neomezený státními hranicemi a nezávislý na státním území.36 Státní hranice vymezují hranice státní moci a suverenity. Internet však není rozdělen mezi samostatné a suverénní státy.37 On-line aktivita není omezena na území jednoho státu. Prima facie, webová stránka je přístupná odkudkoliv. Toto tradiční pojetí internetu není dnes již zcela pravdivé. I v tomto prostoru existují jisté hranice.38 Internet umožňuje stálý a univerzální přístupu k informacím, které mají schopnost na něm “setrvat”. Je-li informace zveřejněna například na webových stránkách blogu, je v zásadě „nezničitelná“. Osoba, která informace zveřejnila, nemusí mít vždy přehled, kam a e komu se dostane. Tím, že internet používá technický 35 WANG (2010)a op. cit., s. 34 36 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 18. 37 Pro zjednodušení výkladu jsme odhlédli od některých zemí, které dokáží internet více či méně účinně kontrolovat. Jako typický příklad lze uvést Čínu a další nedemokratické režimy. Ani toto tvrzení však není úplně přesné. Omezení a kontrola internetu je možná díky spolupráci s velkými nadnárodními společnostmi soukromého sektoru, například Google a jiné. 38 Svantesson tento přístup výstižně charakterizuje jako: „From the Illusion of a borderless ‚no-man’s land‘ to the reality of a  location-sensitive ‚every-man’s  land.“ In: SVANTESSON, Dan Jerker B. Private International Law and the Internet. Second Edition. The Netherlands: Kluwer Law International, 2012. 557 s. ISBN 978-90-411-3416-5. S. 2. 1 Úvod 19 a nehmotný nosič umožňující ukládání velkého množství informací a jejich okamžité šíření na jakékoliv místo na Zemi, poskytuje jedinečný soubor technik společenské komunikace (C-509/09 a C-161/10 eDate Advertising GmbH vs. X a Olivier Martinez a Robert Martinez vs. MGN Limited).39 Informace jsou okamžitě distribuovány jednotlivcům. Informace se může během krátkého časového okamžiku rozšířit po celém světě. Její původce nemusí vždy předvídat, kam a k jakým uživatelům se dostane, jakým způsobem s ní bude nakládáno a jaké důsledky její zveřejnění může mít. Internet není prakticky regulovatelný a ovlivnitelný státní mocí (globální povaha internetu ztěžuje účinný jednotný přístup). Neexistuje jediné mocenské centrum a centrální autorita ve smyslu moci výkonné, zákonodárné a soudní (v této souvislosti je však nutné zmínit specifické postavení organizace ICANN).40 Je také otázkou, zda by měl internet a  jeho struktura zůstat „v  rukou“ mezinárodních organizací, nebo by měl být podřízen regulaci jednotlivých států.41 Tyto znaky samozřejmě mají i  jiné formy technologií, jako například telefon a  (v  nedávné minulosti) fax a  další. Rozdíl oproti předchozímu vývoji je však v rychlosti, s jakou se informační společnost vyvíjí. Tyto uvedené charakteristiky internetu42 je možné specifikovat pro elektronický obchod, jenž byl vymezen v kapitole 1. 2. 2. Elektronický obchod má globální charakter. Obchodník není při pronikání na další trhy omezen hranicemi. Může podnikat pouze na základě hostování webových 39 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. října 2011, eDate Advertising GmbH vs. X (C-509/09) a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited (C-161/10), spojené věci C-509/09 a C-161/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 40 ICANN je zkratka organizace Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. ICANN je nezisková organizace se sídlem v Kalifornii, založená v roce 1998 za účelem dohlížení na věci týkající se internetu. Jedním z úkolů této organizace je přidělování a správa doménových jmen a IP adres.Více informací je možné nalézt na http://www.icann.org/ [naposledy navštíveno dne 27. 1. 2013]. Ke kontroverzi ICANN jako soukromoprávní organizace, která má tak významný vliv a dopady do oblasti veřejného práva, srov. napříkald EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 16 – 18. 41 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 16, 18. 42 K vymezení dalších charakteristik internetu srov. například SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 33 a násl. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 20 stránek v  jiné zemi. Chybí osobní jednání, smluvní strany se většinou neznají, resp. je nelze lehce identifikovat. Na internetu dochází k omezení lidského faktoru a podílu zprostředkovatelů.43 1.2.5 Obecné vymezení dopadu elektronizace na normativní systémy regulace Přístupy k právní regulaci a vytváření harmonizovaného nebo unifikovaného práva může ovlivnit také různý stupeň technologického vývoje v jednotlivých zemích. Míra vývoje je rozdílná nejen celosvětově, ale i na regionální (EU) úrovni. V nejobecnější rovině lze k vymezení dopadu elektronizace na normativní systémy regulace položit otázku, nakolik může být platné právo aplikováno na právní vztahy vznikající na internetu (v kyberprostoru). K této problematice lze uvést tři obecné přístupy, které budou v dalších částech propojeny na fáze vztahu práva a regulace právních vztahů vznikajících on-line: 1. Normy platného práva je možné bez dalšího a v plném rozsahu aplikovat na právní vtahy vznikající on-line, v prostředí počítačových sítí. Tyto právní vztahy nevyžadují přijetí speciální legislativy. Právní vztahy vznikající v kyberprostoru nejsou odlišné od právních vztahů vznikajících „off-line“.44 2. Normy platného práva není možné bez dalšího aplikovat na právní vztahy vznikající on-line v prostředí počítačových sítí. Není nutné vytvářet zcela nová pravidla. Stávající normy platného práva lze použít. Pro překlenutí problémů spojených s  jejich aplikací je nutné stávající pravidla nově interpretovat. Normy platného práva tak získávají nový obsah. 3. Specifické prostředí informačních a  počítačových sítí vyžaduje přijetí nových právních norem pro právní vztahy vznikající on-line v  prostředí počítačových sítí. Problémy při aplikaci stávajících pravidel nelze překlenout vhodnou interpretací a je nutné přijmout řešení na úrovni legislativní. 43 MAREŠ op. cit., s. 10 – 11. 44 „[…] although Intenet transactions might appear to pose novel jurisdictional issues, traditional jurisdictional standards have proved to be sufficient to resolve all civil Internet jurisdictional issues raised to date, refuting the view of […] believe a new body of jurisprudence is needed.” In: KOHL (2007) op. cit., s. 48. 1 Úvod 21 Podle některých názorů však elektronizace nepřináší žádné změny a  výzvy pro právní regulaci.45 Internet umožňuje osobám jednat stejně, jako předtím.46 S  tímto přístupem se nelze ztotožnit. Podle názoru autorky nelze přijmout ani opačný pohled. A to, že internet vytvořil specifické právní prostředí, které vyžaduje přijetí zvláštní legislativy. Cílem této publikace je analýza stávajících právních pravidel, která jsou aplikována na právní vztahy vznikající on-line. 1.2.6 Elektronizace a její důsledky v mezinárodním právu soukromém a procesním „… but conflicts of law is dead – killed by realism intended to save it.“47 V této části publikace bude vymezeno, v jakých oblastech zasahuje elektronizace mezinárodní právo soukromé a procesní. Tyto zasažené otázky v obecné rovině jsou: 1. Posun ve vnímání principu teritoriality. 2. Snadnost vzniku mezinárodního prvku. 3. Omezení dosahu a vlivu státní regulace. Ad 1. Posun ve vnímání principu teritoriality, na kterém je mezinárodní právo soukromé založeno. S tímto jevem jsou spojeny důsledky do kolizních norem a jejich hraničních určovatelů, resp. norem mezinárodního práva procesního, a jeho kritérií pro určení mezinárodní pravomoci soudů. Pro účastníky právních vztahů vznikajících na internetu není často rozhodující, kde a na jakém území se nachází protistrana. V mnoha případech není navíc ani možné lokalizovat přesně polohu osoby, věci nebo místa, kde došlo k rozhodné skutečnosti.48 45 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 4. 46 „Such activites do not raise any genuinely new legal issues in the strict sense and at first ‚seem wholly inremarkable.“ In: KOHL (2007) op. cit., s. 37. Stejně tak rozhodnutí ve věci Gutnick vs. Dow Jones (viz dále): „I do not see the Internet as introducing anything particularly novel, you just get it more quickly.“ In: KOHL (2007) op. cit., s. 38. 47 „And without a usable body of law to deploy against it, a law of cyberspace will emerge as the simpler way to resolve the inevitable, and repeated, conflicts that cyberspace will raise.“ LESSIG, Lawrence. The Zones of Cyberspace [on-line]. Stanford Law Review. 1996, Vol. 48, No. 5, s. 1403 – 1411 [citováno 28. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/1229391?uid=3737856&uid=4576826447&uid=2&uid=3&uid=60&sid=21101683010207. S 1407. 48 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 12. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 22 Ad 2. „Snadnost“ vzniku soukromoprávního vztahu s mezinárodním/přeshraničním prvkem. Dnes to nejsou jen podnikatelé a obchodní společnosti, jež využívají služby počítačové sítě, jako elektronická pošta, služba world wide web apod. Internet se stal neodmyslitelnou součástí společenskoprávních vztahů běžných uživatelů (spotřebitelů). Pohybujeme-li se on-line, můžeme se jedním snadným klikem přemístit na druhý konec světa. Posouzení, zda se jedná o vztah s dostatečně významným mezinárodním prvkem, je často složité a může být předmětem sporu. Problémem může být jak konstatování existence mezinárodního prvku, tak jeho relevance. V dnešní realitě činností prováděných prostřednictvím internetu je téměř vždy možné dohledat právní situaci nebo právní vztah s mezinárodním prvkem. Jiná je otázka jeho právní relevance. Otázka, zda existuje situace natolik právně významná, že zakládá úzký vztah k jinému právnímu řádu, a tím odůvodňuje jeho aplikaci namísto právního řádu fóra. Můžeme hovořit o tzv. delokalizaci, rezignaci na základní vazbu mezi státem a právním řádem platným na jeho území. Ad 3. Omezení dosahu autority států a jejich schopnosti regulovat právní vztahy vznikající na internetu.49 S tímto aspektem roste vliv nestátních organizací, silných soukromoprávních subjektů (především v oblasti obchodní – Amazon, eBay, Facebook a další) a dalších internetových komunit.50 S  ohledem na specifický charakter internetu je na místě uvést významnou roli autoregulačních mechanismů, tzv. soft-law. V  případě těchto prostředků chybí prvek donucení. Hovoříme proto o  jiném než právním normativním systému. Dodržování norem soft-law je založeno na bázi dobrovolnosti. „Nelze však pominout aspekt, že zejména v případě institucionalizované samoregulace mohou obecně přijímaná a dodržovaná pravidla chování internetové komunity posloužit jako inspirace pro budoucí legislativní směřování.“51 49 K tomu srov. například REED op. cit., s. 69 – 83. 50 K tomu srov. například REED op. cit., s. 105 – 126. 51 MAREŠ op. cit., s. 22. 1 Úvod 23 Jednou z  funkcí autoregulačních mechanismů je napomáhání při implementaci práva ve smyslu jeho interpretace a vynucování platné právní úpravy činností internetové komunity. Při nedostatku mezinárodní úpravy samostatně reguluje, resp. vyplňuje mezery při absenci platného práva, společenské vztahy v kyberprostoru. Jak uvádí Bonnici, v USA je autoregulace internetu považována za první regulační volbu ve smyslu vyhnout se regulačním zásahům ze strany státu.52 1.2.7 Přístupy a problémy spjaté s právní regulací (nejen) v mezinárodním právu soukromém a procesním V obecné rovině je možné naznačit několik otázek spjatých s regulací vztahů vznikajících na internetu: 1.2.7.1 Globální, regionální nebo národní přístup? Problematika  regulace vztahů s  přeshraničním prvkem vznikajících v  prostředí počítačových sítí je odvozen od potřeby přijímat globální řešení. Tzn. taková, která nebudou omezena geografickou platností a existencí různých vnitrostátních právních úprav. Tohoto cíle je možné dosáhnout pouze účinnou mezinárodní spoluprací jak na úrovni mezinárodní, tak regionální (například v rámci EU). V tomto případě hovoříme o tzv. harmonizaci nebo unifikaci práva. 1.2.7.2 Dlouhodobé nebo krátkodobé řešení? Dále je nezbytné přijímat účinná řešení z pohledu časového. Unifikace i harmonizace práva je velmi zdlouhavý proces. Z důvodů neustálého a rychlého vývoje v dané oblasti se může stát, že přijatá úprava již nemusí být dostatečně využitelná a bude nutná její revize. 52 BONNICI, Jeanne, Pia, Mifsud. Self-Regulation in Cyberspace. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. 238 s. ISBN 978-90-6704-267-3. S. 18 – 19. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 24 1.2.7.3 Předvídatelnost nebo flexibilita řešení? Je nutné se zamyslet nad otázkou, jaké hodnoty budou pro právní regulaci preferovány. Zda je kladen důraz spíše na právní jistotu a předvídatelnost stran, nebo je základní a vedoucí hodnotou flexibilita přijatého řešení.53 Předvídatelnost a  flexibilita jsou ze své podstaty protichůdné koncepty, nikoliv však absolutně. Jak trefně uvádí Svantesson: „Rather, they are the opposites in the sense that light is the opposite of darkness – a particular situation can be more light than dark, just a rule can be more preodictable than flexible.“54 Předvídatelnost a flexibilita jsou spojeny s legitimním očekáváním stran.55 Právě oblast smluvních závazkových vztahů a mezinárodního obchodu je s jejich naplňováním nejvíce spojena.56 Předvídatelné pravidlo je takové, které naplňuje legitimní očekávání stran. Jako příklad naplnění legitimního očekávání stran uvádí Svantesson dohodu o volbě práva nebo sudiště. Zajištěním autonomie vůle stran mohou být normy mezinárodního práva soukromého a procesního předvídatelné.57 Také jiná pravidla mezinárodního práva soukromého a procesního by měla zajistit dostatečnou míru předvídatelnosti řešení, a zároveň být dostatečně flexibilní (možná ve spojení s technologickou neutralitou), aby byla aplikovatelná na různé situace. 53 „The tension tension between the need for legal certainty and predictability, on the one hand, and the desire for flexible, equitable, and individualized solutions on the other is as old as law itself. Aristotle described it more than 23 centuries ago when he spoke of the role of equity as a corrective of the written law.“ In: SYMEONIDES, Symeon, C. Codification and Flexibility in Private International Law [on-line]. 45 s. [citováno 12. 1. 2013]. Dostupné z: www.heinon-line.org. S. 14; LANDO, Ole. The Conflict of Laws of Contracts: General Principles. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1984, Vol. 189. Netherlands: Martinus Nijhoff Publishers, 1984. S. 227 – 447. ISBN 978-0-79230-0571. S. 240. Více k problematice právní jistoty vs. spravedlnosti řešení viz NEUHAUS, Paul, Heinrich. Legal Certainty Versus Equity in the Conflict of Laws [on-line]. Law and Contemporary Problems. 1963, Vol. 28 [citováno 25. 2. 2009]. Dostupné z: www.heinon-line.org. 54 SVANTESSON (2009) op. cit., s. 524. 55 „The rule of law has a particular great role to play in relation to on-line interactions as such interactions very frequently involve parties who lack knowledge of each other.“ In: SVANTESSON (2009) op. cit., s. 523. 56 K předvídatelnosti, flexibiltě řešení a legitimním očekávaním stran srov. například NYGH, Peter, E. The Reasonable Expectations of the Parties as a Guide to the Choice of Law in Contract and in Tort. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1995, Vol. 251. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1964. S. 269 – 400. ISBN 9789041102614. 57 SVANTESSON (2009) op. cit., s. 522. 1 Úvod 25 1.2.7.4 Nutnost technologicky neutrálního přístupu? Další otázkou, nad kterou je nutné se v této oblasti zamyslet, je míra technologické neutrality pro interpretaci nebo vytváření právních pravidel.58 Elektronizace je svou podstatou spojena s technologiemi a informačními systémy. Internet a technologický vývoj jde rychle kupředu. Technologie, které využíváme dnes, nemusí být relevantní a  použitelné zítra. V  reakci na tento rychlý vývoj se nabízí logický přístup, že  při vytváření právních pravidel je nutné přijmout technologicky neutrální řešení.59 Tento technologicky neutrální přístup byl použit na půdě mezinárodních organizací a jimi vytvářených relevantních mezinárodních instrumentů. Jmenovitě se jedná především o Komisi UNCITRAL a Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém obchodu přijatý v roce 1996 a Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém podpisu přijatý v roce 2001. Někteří autoři však tento technologicky neutrální přístup řešení kritizují. Zajímavý pohled na tuto otázku nabízí dílo Escudera-Pascuala a Hoseina. Cílem technologicky neutrální právní úpravy je zajistit, aby s každým novým stupněm technologického vývoje nemusela být přijata nová právní pravidla. Na straně druhé však mohou působit (úmyslně či neúmyslně) jako brzda rozvoje určitých odvětví.60 Dnes přijaté vhodné technologicky-neutrální řešení nemusí být použitelné v (blízké) budoucnosti právě s ohledem na svou technologickou neutralitu. Opakem technologicky-neutrálního řešení je technologicky-specifický přístup. I ten však, a to ze stejných důvodů, nemusí být v budoucnu použitelný. 58 BELLIA et at. op. cit., s. 303 a násl. 59 Na vhodnost přijetí technologicky neutrálního přístupu při interpretaci pravidel pro založení příslušnosti soudů dle článku 5 odst. 3 Nařízení Brusel I poukazoval například Generální advokát ve svém Posudku k rozhodnutí C-509/09, C-161/10 eDate, body 53 – 54. K bližší analýze technologicky neutrálního přístupu a zhodnocení, zda vede ke kýženému výsledku, srov. například REED op. cit., s. 189 – 204. 60 „A reason for a technology-neutrality is to ensure that new laws do not need to be passed every time a new technology is invented. However, technology-neutral language may be used to ignore, wilful or not, the challenges, risks and costs to applying powers to different infrastructures.“ In: ESCUDERO-PASCUAL, Alberto; HOSEIN, Ian. The Hazards of Technology-Neutral Policy: Questioning Lawful Access to Traffic Data [on-line]. 2002 [citováno 2. 2. 2013]. Dostupné z: http://web.it.kth.se/~aep/PhD/docs/pa- per6-acm-1905-reviewed_20021022.pdf. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 26 Internet není statický technický prostředek, který je inertní k  vnějším změnám a právní úpravě.61 Právo ovlivňuje technologický pokrok a naopak. V dnešní době existují technologie, které umožňují rozpoznat a lokalizovat polohu osob a například vyloučit subjektům z určitých států přístup na jejich webové stránky. 1.2.7.5 Korelace mezi právní teorií a aplikační praxí Přístup k právní regulaci je ovlivněna i tím, že ne vždy existuje relevantní judikatura, která by mohla (nejen) aplikační praxi pomoci. V  konkrétnějších úvahách vlivu elektronizace na mezinárodní právo soukromé a procesní můžeme vyjít z jeho základního cíle a účelu tak, jak je chápe česká doktrína. „Posláním norem mezinárodního práva soukromého je zásadně dosáhnout, možná s menším či větším úspěchem, vyváženého řešení práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem a poskytnout jim spravedlivou a předvídatelnou úpravu jejich vztahů a teprve tím uskutečňovat zájem a povinnost státu k vytváření takové úpravy.“62 Normy mezinárodního práva soukromého a procesního by měly zajistit právní jistotu a být předvídatelné pro účastníky právních vztahů. Zamyslíme-li se nad výše analyzovanými obecnějšími důsledky elektronizace v oblasti právní regulace, můžeme se zabývat jejími dopady do konkrétněji vymezené oblasti, a to mezinárodního práva soukromého a procesního. Elektronizace může ovlivňovat:63 a) pravidla pro založení mezinárodní pravomoci soudů v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem; b) přímé normy a kolizní normy pro určení práva rozhodného v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem;64 c) uznání a výkon cizích rozhodnutí v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem. 61 KOHL (2007) op. cit., s. 63 a zde citovaný odkaz na Lawrence Lessiga. 62 KUČERA, op. cit., s. 63 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 121. 64 V současné době převládají v národních právních řádech dvě metody řešení, kolizní a přímá. Jedná se o jistou lokalizaci, která nás propojuje s určitým existujícím právním řádem, nebo nás propojuje s platnou mezinárodní smlouvou, kterou je stát vázán. Přímá metoda pomocí přímých norem stanoví práva a povinnosti účastníků právního poměru s mezinárodním prvkem. Kolizní metoda pomocí kolizních norem řeší střety dvou a více právních řádů, ke kterým má soukromoprávní poměr přítomností mezinárodního prvku vztah. Kolizní norma pomocí hraničního určovatele navazuje rozhodný právní řád. In: KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 6. vydání. Brno: Doplněk, 2004. 458 s. ISBN 1081-278-2004. S. 35 a násl. 1 Úvod 27 Ad a) Pravidla pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů jsou předmětem zkoumání v této publikaci. V tomto obecném přehledu se jimi proto nebudeme zabývat. Ab b) Je nutné se zamyslet nad otázkou, nakolik mezinárodní právo soukromé a procesní reflektuje jevy konce 20. a počátku 21. století: globalizace ekonomických a sociálních vztahů a elektronizace komunikace stran, resp. účastníků. To je spojeno s tím, že lokalizace účastníků tak, jak to bylo možné v prostředí ohraničeném a tradiční komunikaci, problematické. Hraniční určovatel, jenž je obsažen v navázání kolizní normy (např. místo plnění smlouvy, místo vzniku škody, zaměřování činnosti), je vázán k určitému území. Lokalizace jednání, osob apod. je základem pro určení fora. Nemožnost nebo omezení jejich přesné lokalizace, navázání k určitému území, způsobuje právní nejistotu a nepředvídatelnost.65 Ačkoliv většina hraničních určovatelů a procesních kritérií není on-line prostředím zásadně ovlivněna66 (například obvyklé bydliště stran), u řady dalších je jejich použití problematičtější (například místo plnění smlouvy; místo, kde došlo k protiprávnímu jednání; místo vzniku škody a další).67 Důvodem této situace je, že Internet je místem bez hranic, které by rozdělovaly jurisdikci mezi státy a jejich právními řády.68 Jisté hranice samozřejmě existují, jsou jimi ale okolnosti neprávní povahy, jako například jazyk, vysílání signálu, technické možnosti a jiné. 65 In: EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 122. 66 V tomto případě je problém spíše s identifikací těchto subjektů. 67 POLČÁK op. cit., s. 21. 68 K Internetu jako místu bez hranic a otázce jeho právní regulace vizte například GOLDSMITH, Jack. Unilateral Regulation of the Internet: A Modest Defence [on-line]. European Journal of Private International Law, 2000, No. 1, Issue Vol. 11 [citováno 25. 10. 2011]. Dostupné z: http:// www.ejil.org/pdfs/11/1/508.pdf; SVANTESSON, Dan, Jerker. To be, or not to be, borderless – the Future of the Internet [on-line]. Conference Paper presented at Cyberspace 2005: Normative Framework, November 2005, Brno Czech Republic [citováno 12. 11. 2010]. Dostupné z http:// www.svantesson.org/Svantesson20050929web.doc. K otázce normativity v kyberprostoru srov. například LESSIG, Lawrence. The Place of Cyberlaw. In SARAT, Austin; LAWRENCE, Douglas; UMPHREY, Martha. The Place of Law. University of Michigan Press, 2003. s. 131 a násl. ISBN 047211350X; BONNICI, J., MESTDAGH, K. Balancing Norms in Cyberspace: State and Non-state Actor Normativity in Cyberspace. In DEKKER, Ige: WERNER, Wouter. Governance and International Legal Theory. Netherlands: M. Nijhoff, 2004. 384 s. ISBN 978-90041-4033-2. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 28 Je nutné se zamyslet v této souvislosti nad otázkou, jaké hodnoty budou preferovány. Zda je kladen důraz spíše na právní jistotu a předvídatelnost stran, nebo je základní a vedoucí hodnotou flexibilita přijatého řešení. Jak je uvedeno výše, normy mezinárodního práva soukromého a procesního by měly zajistit právní jistotu a  být předvídatelné pro účastníky právních vztahů. Mezinárodní právo soukromé je původem vnitrostátní disciplína. I přes výrazné unifikační a harmonizační snahy (zejména na úrovni EU), mohou být právní úpravy odlišné. Stále ještě mohou existovat rozdíly, například spojené s aplikací určeného práva, interpretace a další. Internet tomuto dodává další, významný rozměr. Ad c) Uznání a výkon. Další důsledek elektronizace v mezinárodním právu soukromém a procesním se může projevit ve fázi uznání a výkonu soudních rozhodnutí. A to především výkon. Ten sice není přímo upraven normami mezinárodního práva procesního, přesto jej zde můžeme zmínit. Výkon soudních rozhodnutí může ovlivnit poloha serveru, na kterém jsou například umístěny právně relevantní informace. Typickým příkladem může být porušení ochrany osobnosti, pomluva. Na internetu je poměrně snadné „přesunout“ zdroj informací do zemí, které jsou mimo efektivní výkon spravedlnosti v mezinárodním měřítku.69 Nedostatek judikatury Analýze vlivu elektronizace na kolizní normy a pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů nenapomáhá ani rozhodovací praxe. V rámci rozhodovací činnosti Soudního dvora EU70 a interpretace unifikovaných kolizních a procesních norem evropského mezinárodního práva soukromého lze nalézt jen několik rozhodnutí, která se zabývají on-line právními vztahy. Jsou jimi: 69 „Cyberspace content providers can, at some cost, shift the source of their information flows to jurisdictions beyond the enforceable scope of national regulation and thus continue information transmission into the regulating jurisdiction. These and related regulatory evasion techniques can make it difficult for a nation to regulate the extraterritorial supply side of harmful activity.“ In: SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 348. 70 Tato publikace je zaměřena na právní úpravu v evropském mezinárodním právu soukromém a procesním a analýzu relevantní judikatury Soudního dvora EU. Z tohoto důvodu není na tomto místě zmíněna národní judikatura. 1 Úvod 29 • pro spotřebitelské smlouvy uzavřené on-line–rozhodnutí ve spojených věcech C-585/08 a C-144/09 Peter Pammer vs. Reederei Karl Schlüter GmbH&Co. KG a Hotel Alpenhof GesmbH vs. Oliver Heller,71 C-190/1 Daniela Mühlleitner vs. Ahmad Yusufi a Wadat Yusufi;72 • pro porušení porušení práv vyplývajících z ochrany osobnosti – rozhodnutí C-509/09 a C-161/10 eDate Advertising GmbH vs. X a Olivier Martinez a Robert Martinez vs. MGN Limited;73 C-292/10 de Visser;74 • pro problematiku práv vyplývajících z  duševního vlastnictví – rozhodnutí C-523/10 Wintersteiger AG vs. Products 4U Sondermaschinenbau GmbH.75 76 Ačkoliv internet, jeho povaha a dopady na právní regulaci (nejen v oblasti mezinárodního práva soukromého a procesního) jsou přijímaným faktem, neexistují specifické normy mezinárodního práva soukromého určené výslovně pro právní úpravu vztahů vznikajících on-line. Jako jeden z mála příkladů lze uvést Čínskou lidově demokratickou republiku. Ta v roce 2010 přijala Law of the Application of Law for Foreign-Related Civil Relations of the People’s Republic Of China.77 Článek 46 se týká a obsahuje výslovné pravidlo pro právo rozhodné v případě on-line defamace (porušení osobnostních práv).78 71 Pro bližší analýzu tohoto rozhodnutí odkazujeme na KYSELOVSKÁ (2011)b op.cit. 72 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2012, Daniela Mühlleitner vs. Ahmad Yusufi a Wadat Yusufi, věc C-190/11. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 73 Rozhodnutí v tomto případě se týkalo pomluvy (poškození osobnostních práv) prostřednictvím internetu a interpretace pojmu „místo škodné události“ v článku 5 odst. 3 Nařízení Brusel I. V  obou spojených věcech byla pomlouvačná (difamující) informace zveřejněna na webové stránce. Soudní dvůr ve svém rozhodnutí odvolal na svou dřívější judikaturu k článku 5 odst 3., především rozhodnutí ve věci Shevill. Pro podrobnější anotaci rozhodnutí odkazujeme na KYSELOVSKÁ (2011)d op. cit. 74 Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. března 2012, G. vs. Cornelius de Visser. Věc C-292/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 75 Pro podrobnější anotaci odkazujeme na KYSELOVSKÁ (2012)a op. cit. 76 K článku 5 odst. 3 Nařízení Brusel I byla dne 11. dubna 2012 položena předběžná otázka, která se týká jeho interpretaci v případě údajného porušení autorských práv, ke kterému došlo zveřejněním obsahu informací na internetových stránkách. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 11. dubna 2012, Peter Pinckney v. KDG médiatech AG, věc C-170/12. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 77 Law of the Application of Law for Foreign-Related Civil Relations of the People’s Republic Of China [on-line]. Adopted at the 147th session of the Standing Committee of the 11th National People’s Congress on October 28, 2010 [citováno 18. 1. 2013]. Dostupné z: http://asadip.fi- les.wordpress.com/2010/11/law-of-the-application-of-law-for-foreign-of-china-2010.pdf. Převzato z: SVANTESSON (2012) op. cit., s.189. 78 „If such personal rights as the right of name, right of portrait, right of reputation, right of privacy, etc. Are infringed upon via the network or by other means, the laws at the habitual residence of the infringed shall apply.“ Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 30 1.3 Vymezení zkoumané problematiky „Elektronizace a její vliv“ je tématem komplexním, neboť má své důsledky nejen v rovině právní, ale i ekonomické, společenské, filozofické, psychologické a další. Zkoumání v této publikaci se pohybuje pouze v oblasti právní, přesněji mezinárodně procesní. A to bez ohledu na možné ekonomické, finanční, daňové a jiné dopady v oblasti práva mezinárodního obchodu. Cílem publikace není podávat odborný technický výklad. Proto i některé technologické aspekty (jako například povaha internetu, vymezení pojmu elektronický obchod, podstata tzv. geolokačních technologií a další) jsou uvedeny velmi zjednodušeně a ve zkratce, ale zároveň tak, aby byl naplněn jejich vysvětlující účel, a zůstaly srozumitelné. Široké téma publikace „Elektronizace a její vliv na vybrané segmenty mezinárodního práva soukromého a procesního“ je úžeji zaměřeno na procesní otázky v oblasti smluvních závazkových vztahů mezi podnikateli s mezinárodním prvkem vznikajících na internetu. Tato publikace je z hlediska materie rozdělena do dvou velkých tematických částí. První část publikace (druhá kapitola) obsahuje obecně teoretická východiska. Tato část je věnována principu teritoriality tak, jak jej vymezuje mezinárodní právo veřejné, a z něj vycházející mezinárodní právo soukromé. Základem pro určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů je zpravidla místo polohy, místo jednání, místo polohy osob, místo polohy věci. V mezinárodním právu veřejném je místo polohy spojeno s principem teritoriality.79 V mezinárodním právu soukromém jsou to teritoriálně určení hraniční určovatelé. Princip teritoriality je zkoumán z  pohledu historického vývoje a  vztahu mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného. Na tento výklad navazuje vliv elektronizace v této oblasti a jeho důsledky. Důvod tohoto obecného úvodu a  zkoumání je prozaický. Při studiu podkladů pro zpracování a zhodnocení vlivu elektronizace na mezinárodní právo procesní 79 „In public international law it is the territoriality principle…which makes the location of the conduct or person the explicit touchstone of the regulatory right.“ In: KOHL (2007) op. cit., s. 20. 1 Úvod 31 bylo zhodnoceno, že  pro učinění platných závěrů je nutné věnovat se vlastním doktrinálním základům mezinárodního práva veřejného a soukromého. V publikaci je proto postupováno od obecného ke speciálnímu V druhé části publikace (třetí kapitola) je navázáno na obecná východiska zkoumané problematiky a tato jsou uchopena z pohledu vlivu elektronizace na konkrétněji vymezené téma. Tímto tématem je problematika mezinárodního práva procesního, přesněji pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Téma je zkoumáno z pohledu obchodněprávních smluv s mezinárodním prvkem, které jsou uzavírány nebo k  jejichž plnění dochází on-line na internetu. Právní předpis, který je v  této části analyzován, je především Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a jeho vybraná ustanovení (dále citováno jako Nařízení Brusel Ibis). Jedná se o nařízení, které nabude účinnosti v roce 2015. V současné době je platná a účinná „starší“ verze tohoto předpisu, Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále v textu citováno jako stávající Nařízení Brusel I). Na právní úpravu v této stávající verzi je odkazováno v poznámkách pod čarou. K legislativnímu vývoji a vztahu Nařízení Brusel Ibis a stávajícího Nařízení Brusel I viz kapitolu 3. 6. Z rozsahu publikace jsou vyloučeny smlouvy individuální pracovní, spotřebitelské, přepravní apod. Právě smlouvy uzavírané mezi podnikateli tvoří páteř mezinárodního obchodu. Důvod pro vyloučení smluv spotřebitelských smluv je prozaický. V této oblasti existuje v dnešní době rozsáhlý soubor literatury a judikatury. Oblast podnikatelských smluv je však podle názoru autorky publikace v odborné literatuře opomíjena. Cíl vlastního a originálního zpracování této problematiky stálo na počátku vymezování tématu publikace. Obě dvě tematické části jsou uvozeny právně teoretickými základy a přístupy de lege lata. Na tento teoretický základ vždy navazuje jeho zkoumání a zhodnocení z pohledu vlivu elektronizace. Tyto úvahy jsou předkládány z pohledu de lege lata a de lege ferenda. Jak v části první (obecné), tak v části druhé (zvláštní) vychází zpracování publikace především z odborné literatury a právního prostředí a regulace v kontinentální Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 32 Evropě, přesněji Evropské unie. Základem výzkumu jsou sekundární právní předpisy (nařízení a  směrnice) Evropské unie a  prameny přijaté na půdě organizací se sídlem v Evropě. V obou dvou částech však kontinentálně evropský (unijní) pohled je srovnáván s přístupy ve Spojených státech amerických. Důvod, proč je část této publikace zaměřen na USA, je prozaický. Vzhledem k tomu, že Spojené státy stojí na špičce výzkumu v  oblasti nových informačních a  komunikačních technologií, je právě tady nejvíce rozvinuta teorie týkající se vlivu elektronizace na právní úpravu soukromoprávních závazkových smluvních vztahů. Shrneme-li výše uvedené, tato publikace se zaměřuje na zkoumání: 1. principu teritoriality ▫▫ obecně z  hlediska historického vývoje, v  mezinárodním právu veřejném a soukromém; ▫▫ z pohledu kontinentálně evropské doktríny (EU) a doktríny v USA; ▫▫ z pohledu vlivu elektronizace; 2. pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v  soukromoprávních obchodněprávních sporech s  mezinárodním prvkem ▫▫ v obchodněprávních vztazích mezi podnikateli; ▫▫ s vyloučením spotřebitelských smluv; ▫▫ především z pohledu právní úpravy v Nařízení Brusel Ibis. 1.4 vymezení struktury a cílů publikace a zkoumaných hypotéz Struktura publikace sleduje její cíle a hypotézy. Předložená publikace má následující strukturu: publikace je členěna do dvou velkých tematických kapitol, úvodní kapitoly, závěru a resumé. Každá velká tematická kapitola je rozdělena na jednotlivé podkapitoly. Každá kapitola i podkapitola obsahuje úvod, ve kterém je vymezen cíl a struktura. Splnění dílčích cílů jednotlivých podkapitol je hodnoceno v dílčích závěrech. V úvodu každé velké tematické kapitoly je vymezena hypotéza publikace. V celkovém závěru publikace jsou shrnuty jednotlivé dílčí závěry a zhodnoceny pracovní hypotézy. 1 Úvod 33 V publikaci je postupováno od obecného výkladu ke speciálnímu. První část publikace je analýzou obecného výkladu doktrín, zásad a  principů mezinárodního práva veřejného a soukromého, které jsou následně zasazeny do on-line kontextu. Na tento výklad navazuje analýza vybraných právních předpisů, norem mezinárodního práva procesního a jejich aplikace na právní poměry vznikajících na internetu. Tento výklad je doplněn analýzou vybraných soudních rozhodnutí, především Soudního dvora Evropské unie. V první kapitole jsou vymezena základní teoretická východiska a pojmy, zkoumaná problematika, struktura a cíle publikace, dosavadní stav zkoumání v odborné literatuře, metodologie, limity práce a přínos publikace vědění. Ve druhé kapitole je analyzován vliv elektronizace na vybrané aspekty mezinárodního práva soukromého a procesního. Jako vybraný aspekt byl zvolen princip teritoriality. Tento princip je na úvod vymezen z hlediska jeho historického vývoje. Dále je zhodnocen jeho význam v mezinárodním právu veřejném a soukromém. V této části je publikace zaměřena také na samotný vztah a ovlivňování mezinárodního práva veřejného a soukromého. V této části publikace je věnováno pohledu jak kontinentálně evropskému, tak doktríny USA. V druhé kapitole publikace vychází především ze zahraničních zdrojů týkajících se dané problematiky. Základní pracovní metodou v této části je analýza odborných publikací a právních úprav. Jednotlivé zdroje a právní úpravy jsou podrobně rozebrány a poznatky z nich vyplývající jsou pomocí syntézy formulovány do závěrů, které potvrdí či vyvrátí předestřené pracovní hypotézy. Jedním z cílů této části publikace je argumentace, že teritorialita je i v prostředí „života na internetu“ stále platnou, účinně působící, respektovanou a  vymahatelnou zásadou mezinárodního práva soukromého a procesního. Je nutné ji však v kontextu elektronizace a globalizace nově interpretovat. V závěru druhé kapitoly jsou shrnuty poznatky a zhodnocena první pracovní hypotéza. Z výše uvedeného vyplývá první pracovní hypotéza, na kterou navazují dílčí subhypotézy: 1. Princip teritoriality je jedním ze základních principů mezinárodního právasoukromého,kterýje platnýi v kontextuinternetua informačních sítí. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 34 ▫▫ V důsledku vlivu globalizace a elektronizace je třeba princip teritoriality nově interpretovat v kontextu moderních komunikačních a informačních technologií. ▫▫ V  důsledku vlivu globalizace a  elektronizace dochází posunu významu principu teritoriality, a tím ke sbližování mezinárodního práva veřejného a soukromého. Ve třetí kapitole se publikace věnuje vlivu elektronizace na sporech pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem. V úvodní části jsou vymezena obecná východiska vztahu elektronizace a  pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů a uvedeny základní pojmy. V další části třetí kapitoly se publikace věnuje vybraným relevantním pramenům práva v oblasti elektronického obchodu. Jádro a stěžejní část třetí kapitoly tvoří analýza vybraných ustanovení Nařízení Brusel Ibis. Každé zkoumané ustanovení je nejdříve analyzováno de lege lata z pohledu tradičního (off-line). Na tento rozbor je vždy navázáno analýzou příslušného ustanovení z pohledu vlivu elektronizace a jejího hodnocení de lege lata a de lege ferenda. Aplikace těchto pravidel pro spory vznikající z právních poměrů na internetu je poměrně obtížná. V zájmu zajištění právní jistoty a předvídatelnosti je potřeba, aby pravidla pro založení mezinárodní pravomoci soudů byla bez problémů aplikovatelná i pro řešení těchto sporů. Na analýzu pravidel pro příslušnost soudů v rámci EU navazuje analýza pravidel v rámci doktríny USA. V další části třetí kapitoly se publikace věnuje tzv. geolokačním technologiím, které mohou přinést řešení řady otázek analyzovaných v první a druhé kapitole. V závěru třetí kapitoly jsou shrnuty poznatky a zhodnocena druhá pracovní hypotéza. Na základě výše uvedeného je navržena druhá pracovní hypotéza, která je doplněna o dílčí subhypotézy: 2. Současná právní úprava pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů dle Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a  předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s  mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. ▫▫ Kritérium bydliště žalovaného dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a  předvídatelnost stran pro určení 1 Úvod 35 příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s  mezinárodním prvkem vznikajících v  on-line prostředí. ▫▫ Kritéria tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis nezajišťují právní jistotu a  předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s  mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. ▫▫ Kritérium tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a  předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s  mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. ▫▫ Právní úprava ujednání o  příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis není dostatečná z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s  mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. Ve čtvrté kapitole jsou shrnuty získané poznatky, dílčí závěry a zhodnoceny pracovní hypotézy a subhypotézy. Ve páté kapitole je obsaženo resumé publikace v anglickém jazyce. 1.5 Dosavadní stav zkoumání tématu publikace v odborné literatuře V  této kapitole bude podán přehled nejvýznamnějších zdrojů, ze kterých tato publikace vychází. Tyto zdroje jsou v publikaci průběžně a opakovaně citovány. Další, méně často využívané zdroje, jsou citovány na příslušných místech v textu publikace. Problematika elektronizace a její důsledky nejen do oblasti mezinárodního práva soukromého již není otázkou zcela novou a neprobádanou. Jak právem informačních technologií v nejširším slova smyslu, tak jednotlivými právními aspekty elektronizace a jejich dopady (především do oblasti závazků smluvních i mimosmluvních a práva duševního vlastnictví) se zabývá řada tuzemských i zahraničních autorů. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 36 Také na úrovni mezinárodních organizací a  jiných odborných institucí vznikla řada odborných studií. Jako příklady lze uvést publikace na půdě American Bar Association80 (dále jen ABA), Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo81 (dále jen UNCITRAL), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj82 (dále jen OECD), Haagské konference mezinárodního práva soukromého83 (dále jen Haagská konference), Světové obchodní organizace84 (dále jen WTO) a  další. Některým z těchto iniciativ, mezinárodních úmluv a vzorových zákonů je věnována pozornost i v rámci této publikace. Téma vlivu elektronizace tak zjevně není tématem okrajovým a čistě akademickým. V první velké kapitole byla zpracována celá řada zdrojů zabývajících se obecně vztahem práva a technologií.85 Při zpracování tématu vlivu elektronizace na mezinárodní právo soukromé bylo nutné se zabývat základy, doktrínami mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého a historickým vývojem principu teritoriality. Ve druhé kapitole jsou proto zpracovány zdroje spočívající především v základních učebních 80 American Bar Association. Achieving Legal and Business Order in Cyberspace: A Report on Global Jurisdiction Issues Created by the Internet [on-line]. The Business Lawyer. 2000, Vol. 55, No. 4, s. 1801 – 1946 [citováno 12. 1. 2013]. Dostupné z: www.jstor.org. 81 Vybrané práce UNCITRAL budou zmíněny v kapitole XX týkající se mezinárodní pravomoci/ příslušnosti soudů. 82 OECD vydává řadu publikací a stanovisek týkajících se jak elektronického obchodu, tak obecně přístupu a regulace dalších otázek v kontextu internetu. Například internet governance, kyberbezpečnost, digital content, information security, ochrana dětí on-line, ochrana spotřebitelů apod. Více na www.oecd.org [stránky navštíveny naposledy dne 27. 1. 2013]. 83 Například konference a publikace v oblasti elektronického obchodování. SCHULZ, Andrea. Legal Aspects of an E-Commerce Transactions. International Conference in The Hague, 26 and 27 October 2004. Sellier: European Law Publishers, 2004. 361 s. ISBN 978-3-935808-71-2. Více na http:// www.hcch.net/index_en.php?act=progress.listing&cat=9 [stránky navštíveny naposledy dne 27. 1. 2013]. 84 Obecně práce WTO v oblasti elektronického obchodu. Více na http://www.wto.org/english/ tratop_e/ecom_e/ecom_e.htm [stránky navštíveny naposledy dne 27. 1. 2013]. 85 Jako příklad lze uvést MURRAY, Andrew. Information Technology Law. The Law and Society. Oxford: Oxford University Press, 2010. 596 s. ISBN 978-0-19-954842-2: 1 Úvod 37 pomůckách pro mezinárodní právo veřejné,86 mezinárodní právo soukromé87 a starších odborné články v této oblasti.88 V této publikaci se autorka věnuje problematice principu teritoriality a jurisdikce (především z pohledu mezinárodního práva veřejného). V odborné literatuře lze nalézt celou řadu publikací v užších tématech jako antitrusty, všeobecná (universal) jurisdikce apod. Tématem jurisdikce obecně se však zabývá jen omezený okruh autorů. Větší množství literatury lze nalézt pro otázku extrateritoriální jurisdikce, ale ta se týká především oblasti ekonomického práva, což nespadá do rozsahu publikace. Při zpracovávání tématu jurisdikce ve smyslu soudní, legislativní a výkonné, autorka vycházela především z prací Manna,89 Akehursta,90 Ryngaerta91 a Millse.92 Pochopení doktrinálních základů je nezbytné pro přenesení této otázky do prostředí internetu. 86 ČEPELKA, Čestmír; ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní právo veřejné. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 840 s. ISBN 978-80-7179-728-9; DAVID, Vladislav; SLADKÝ, Pavel; ZBOŘIL, František. Mezinárodní právo veřejné. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde, a.s., 2006. 447 s. ISBN 80-7201-628-8; MALENOVSKÝ, Jiří. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná cast a poměr k vnitrostátnímu právu, zvláště právu českému. 4. opravené a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2004. 467 s. ISBN 80-7239-160-7; POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné: Zvláštní část. 6. doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 533 s. ISBN 978-80-7400-398-1. 87 KUČERA op. cit., 88 KALENSKÝ, Pavel. K  předmětu a  povaze mezinárodního práva soukromého a  k  otázce jeho místa v systému práva. Časopis pro mezinárodní právo. 1960, roč. IV, č. 2, s. 81 – 101; KALENSKÝ, Pavel. Mezinárodní právo soukromé a srovnávací pravověda. Časopis pro mezinárodní právo. 1968, ročník XII, č. 1, s. 20 – 28; KALENSKÝ, Pavel. K některým soudobým aspektům mezinárodního práva soukromého jako společenského jevu. Časopis pro mezinárodní právo. 1968, roč. XII, č. 2, s. 119 – 131; KALENSKÝ, Pavel. Universalismus a „nacionalismus“ v doktríně mezinárodního práva soukromého. Časopis pro mezinárodní právo. 1969, roč. XII, č. 4, s. 45 – 62. 89 MANN, Frederick, Alexander. The Doctrine of Jurisdiction in International Law. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1961 I, Vol. 111. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1964. S. 9 – 162. ISBN 978-902- 8614 826; MANN, Frederick, Alexander. The Doctrine of International Jurisdiction Revisisted after Twenty Years. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1984 III, Vol. 186. Netherlands: Martinus Nijhoff Publishers, 1985. S. 19 – 115. ISBN 97- 8902 4731 770. 90 AKEHURST, Michael. Jurisdiction in International Law [on-line]. British Yearbook of International Law. Vol. 46, no. 145, s. 145 – 257, 1972 – 1973 [citováno 11. 10. 2012]. Dostupné z: www.hei- non-line.org 91 RYNGAERT, Cedric. Jurisdiction in International Law. New York: Oxford University Press, 2008. S. 241. ISBN 978-0-19-954471-4. 92 MILLS, Alex. The Confluence of Public and Private International Law. Justice, Pluralism and Subsudiarity in the International Constitutional Ordering of Private Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. S. 395. ISBN 978-0-521-73130-0. MILLS, Alex. The Private History of International Law [on-line]. International and Comparative Law Quarterly. 2006, Vol. 55, No. 1, s. 1 – 49 [citováno 1. 2. 2013]. Dostupné z: www.heinon-line.org. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 38 V  publikaci se autorka věnuje také vztahu mezinárodního práva soukromého a  mezinárodního práva veřejného. Ve světové literatuře lze nalézt jednu publikaci věnující se obecně tomuto tématu, a to již jednou zmiňovaný Mills. Některé další užité publikace a odborné články se touto problematikou zabývají v dílčích aspektech.93 Ve druhé části druhé kapitoly se již publikace věnuje podrobněji vztahu elektronizace, internetu, mezinárodního práva soukromého a procesního a mezinárodního práva veřejného. I v této části jsou využity především zahraniční zdroje.94 K problematice vztahu mezinárodního práva soukromého a internetu neexistuje v české odborné literatuře ucelená publikace. Důvodem je jistě i to, že se jedná o  poměrně novou problematiku, která ale rychle nabývá na významu. V  české odborné literatuře lze nalézt řadu odborných článků a konferenčních příspěvků, které se zabývají některými dílčími otázkami, zejména v  oblasti elektronického obchodování, ochrany osobnosti apod. Tato oblast se dnes stává oblíbeným předmětem řady kvalifikačních prací. V zahraniční literatuře lze nalézt komplexnější zpracování problematiky mezinárodního práva soukromého na internetu u Svantessona95 a v soubor článků editovaných Edwards a Waelde.96 Dále lze nalézt řadu publikací z oblasti e-commerce, 93 V  některých ohledech se touto problematikou zabývá také MANN, Frederick, Alexander. Conflict of Laws and Public Law. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1971, Vol. 132. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1971. S. 9 – 162. ISBN 978-902- 8600-522. 94 SCHULTZ, Thomas. Carving up the Internet: Jurisdiction, Legal Orders, and the Private/Public International Law Interface [on-line]. The European Journal of International Law. 2008, Vol. 19, No. 4, s. 799 – 839 [citováno 15. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.oxfordjournals.org/subject/ law/; KOHL, Uta. The Rule of Law, Jurisdiction and the Internet [on-line]. International Journal of Law and Information Technology. 2004, Vol. 12, No. 3, s. 365 – 376 [citováno 13. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org; KOHL, Uta. Eggs, Jurisdiction and the Internet [on-line]. International and Comparative Law Quarterly. 2002, Vol. 51, s. 555 – 582 [citováno 12. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. 95 SVANTESSON, Dan Jerker B. Private International Law and the Internet. Second Edition. The Netherlands: Kluwer Law International, 2012. 557 s. ISBN 978-90-411-3416-5; SVANTESSON, Dan Jerker B. The not so ‚borderless‘ internet: Does it still give rise to private international law issues? [on-line] Bond University Law Papers. Faculty of Law, 2006 [citováno 12. 1. 2013]. Dostupné z: http://epublications.bond.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=1095&context=law_pubs; SVANTESSON, Dan Jerker B. Celebrating 20 Years of WWW – a Reflection on the Concept of Jurisdiction. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2012, roč. 6, č. 1, s. 177–190. ISSN 1802-5951. 96 EDWARDS, Lilian; WAELDE, Charlotte. Law and the Internet. Third Edition. Oxford: Hart Publishing Ltd., 2009. 713 s. ISBN 978-1-84113-815-2. 1 Úvod 39 zejména on-line spotřebitelských smluv.97 Podle názoru autorky publikace ale chybí zpracování doktrinální, věnující se analýze norem mezinárodního práva soukromého a skutečností rozhodných pro určení práva rozhodného a mezinárodní pravomoci soudů v on-line prostředí V rámci třetí kapitoly se již autorka věnuje pravidlům pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů. V  této kapitole jsou využity především komentáře k Nařízení Brusel I98 a publikace, které se věnují evropskému mezinárodnímu právu procesnímu (Rozehnalová a Týč,99 Pauknerová100 ), Grusic101 a Wang.102 Ve všech třech velkých kapitolách je zohledněn také přístup doktríny a judikatury v USA. Kromě již výše zmiňovaných zdrojů byly při zpracování těchto dílčích částí využity i další zdroje.103 1.6 Metodologie práce Metodou práce se rozumí systematický způsob zkoumání za účelem získání objektivně správných poznatků o zkoumaném předmětu.104 97 GILLIES, Lorna, E. Electronic Commerce and International Private Law. A Study of Electronic Consumer Contracts. Aldrshot: Ashgate Publishing Limited, 2008. ISBN 978-0-7546-4855-0 a další. 98 MAGNUS, Ulrich; MANKOWSKI, Peter. Brussels I Regulation. München: Sellier European Law Publishers, 2007. 852 s. ISBN 978-3-935808-32-3. 99 ROZEHNALOVÁ, Naděžda; TÝČ, Vladimír. Evropský justiční prostor (v civilních otázkách). 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 401 s. ISBN 80-210-3054-2. 100 PAUKNEROVÁ, Monika. Evropské mezinárodní právo soukromé. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 409 s. ISBN 978-8074000348. 101 GRUSIC, Ugljesa. Jurisdiction in Complex Contracts Under the Brussels I  Regulation [on-line]. Journal of Private International Law. 2011, Vol. 7, No. 2, s. 321 – 340, [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1915561. 102 WANG, Faye, Fangfei. Law of Electronic Commercial Transactions: Contemporary Issues in the EU, US and China. London: Routledge, 2011. S. 270. ISBN 978-0-415-55745-0; WANG, Faye, Fangfei. Internet Jurisdiction and Choice of Law. Legal Practices in the EU, US and China. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. s. 261. ISBN 978-0-521-19933-9; WANG, Faye, Fangfei. Obstacles and Solutions to Internet Jurisdiction. A Comparative Analysis of the EU and US laws [on-line]. Journal of International Commercial Law and Technology, 2008, Vol. 3, Issue 4 [citováno 28. 11. 2012]. Dotupné z: www.heinon-line.org. 103 Například RICE, Denis, T; GLADSTONE, Julia. An assessment of the Effects Test in Determining Personal Jurisdiction in Cyberspace [on-line]. The Business Lawyer. 2003, Vol. 58, No. 2, s. 601 – 654 [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: www.jstor.org. 104 BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří; GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 2. přepr. vyd. Praha: ASPI, 2004. s. 347. ISBN 8073570300. S. 16. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 40 Předkládaná publikace je svým obsahem popisně-explanační.105 Zaměřuje se na popis teoretických základů principu teritoriality v mezinárodním právu veřejném a vlivu elektronizace v této oblasti. Tyto poznatky jsou následně analyzovány v užších souvislostech na pravidlech pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem. Tato analýza je provedena na právní úpravě v rámci Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudu106 a Nařízení Brusel Ibis. Publikace představuje verifikující studii.107 Je založena na metodě ověřování pracovních hypotéz. Dílčí pracovní hypotézy byly pro účely této publikace stanoveny na základě rešerše aktuálního stavu poznání problematiky. V předložené publikaci autorka vychází z nejen z české, ale především ze zahraniční literatury. Nejčastěji využitou metodou práce je metoda analytická. Tato je využita především pro práci s odbornou literaturou. Tato metoda je využita také při studiu obsahu Pozornost je věnována dostupným výsledkům rozhodovací praxe. Při práci s judikaturou je využita metoda induktivní. V míře nezbytné pro uvedení a pochopení především teoretické části je využita i  metoda kompilační. Autorka publikace si je vědoma nedostatků této metody pro vědeckou práci, z tohoto důvodu je použita jen v malé míře. Těmito metodami získané poznatky se v závěrečné části pokusila autorka zobecnit a pomocí metody syntézy postupovat při vymezování závěrů výzkumu. 1.7 Limity práce Vědecký teoretický výzkum v oblasti vlivu elektronizace na normativní systémy regulace obecně a  na mezinárodní právo soukromé a  procesního však naráží na řadu omezení a problémů, nebo lépe řečeno výzev. 105 PUNCH, Keith. Úspěšný návrh výzkumu. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 230 s. ISBN 978-807367- 468-7. S. 56-57. 106 Convention on Choice of Court Agreements [on-line]. 30 June 2005 [citováno 30. 1. 2013]. Dostupné z http://www.hcch.net/upload/conventions/txt37en.pdf. 107 PUNCH op. cit., s. 59. 1 Úvod 41 Na tomto místě je nutné znovu zopakovat, že technologický vývoj v oblasti informačních a komunikačních technologií je neustálý a poměrně rychlý. Bez nadsázky lze říci, že co platí dnes, nemusí platit zítra. Dynamika vývoje technologií vysoce převažuje nad legislativní rychlostí úpravy právních vztahů, které jsou jí ovlivněny. A to jak na úrovni národní, tak regionální (například Evropské unie) i mezinárodní. Problémy mohou vzniknout i tam, kde se právo naopak snaží předvídat a/nebo ovlivnit, kudy se bude technologický vývoj ubírat. „[…] právo a právní úprava je reaktivní, než proaktivní“.108 I  přes pochopitelnou pomalejší reakci prostředků právní regulace na tuto situaci mohou být závěry této publikace relativizovány. Dalším limitujícím faktorem je nedostatek judikatury. Tato publikace je především v některých částech třetí kapitoly spíše hypotetická. Obsahuje vlastní argumenty a závěry autorky publikace, které bohužel nemohou být opřeny o relevantní judikaturu nebo dostatečný počet zdrojů. Dalším faktorem ovlivňujícím odborný výzkum v  této oblasti je i  mezinárodní právo soukromé a procesní. Toto odvětví je samo o sobě komplexní. Pro pochopení vlivu elektronizace je nutné se vypořádat se samotnými doktrinálními základy, přístupy a  historií mezinárodního práva soukromého a  mezinárodního práva veřejného. Jisté dílčí limity publikace jsou uvedeny také v kapitole týkající se vlivu elektronizace na alternativní pravidla pro založení příslušnosti soudů ve sporech ze smluv dle Nařízení Brusel I. Elektronizace je svou podstatou spojena s technologiemi a informačními systémy. Snad není příliš troufalé tvrzení, že odborná právnická veřejnost může někdy pociťovat nedůvěru až odstup k této problematice. To je často dáno možná neodůvodněnou obavou z neznalosti odborné terminologie a fungování těchto systémů.109 Odborný výzkum může ztěžovat i fakt, že ne vždy existuje relevantní judikatura, která by mohla (nejen) aplikační praxi pomoci. V této publikace je však odmítnuta 108 SVANTESSON, Dan Jerker B. A  Legal Method for Solving Issues of Internet Regulation; applied to the Regulation of Cross-Border Privacy Issues. EUI Working Papers. Department of Law. 2010. Law 2010/8, s. 1 – 57. ISSN 1725-6739. S. 1. 109 „…judges and legislators faced with adapting existing legal standards to the novel environment of cyberspace struggle with terms and concepts that the average… five-year old tosses about with breezy familiarity.“ In SVANTESSON, Dan Jerker B. A  Legal Method for Solving Issues of Internet Regulation; applied to the Regulation of Cross-Border Privacy Issues. EUI Working Papers. Department of Law. 2010. Law 2010/8, s. 1 – 57. ISSN 1725-6739. S. 1. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 42 teze, že právní diskuze nad novými technologickými fenomény vyžaduje hlubokou znalost a analýzu technických procesů, a že tyto technické okolnosti vůbec podmiňují položené právní otázky. Z právního hlediska to není technická stránka, která je pro zkoumání v této publikaci rozhodující, ale její účinky a důsledky.110 1.8 Přínos publikace k vědění Ambicí publikace není (a ani nemůže být) vytvoření nového právně-teoretického základu pro v  úvodu vymezenou zkoumanou oblast. Velmi skromným cílem je snaha nabídnout originální a  vědecky poctivý pohled na obecné a  teoretické téma vlivu elektronizace na princip teritoriality v mezinárodním právu veřejném a soukromém. Druhým skromným cílem je propojit tyto právně teoretické úvahy na více do praxe zaměřenou oblast, a  sice mezinárodní pravomoc (příslušnost) soudů ve sporech ze smluv mezi podnikateli. Řešení kolizních a procesních otázek u právních poměrů vznikajícím on-line není věnována názoru dostatečná pozornost. Způsob uchopení těchto otázek je problémem právně-filozofickým s výraznými praktickými dopady. Autorka publikace si dovoluje vyslovit přání a snad ne příliš odvážný cíl, že svým pojednáním přispěje k odborné diskuzi na toto téma. 110 Pro právní analýzu je například významné, zda správci webové stránky dokáží omezit její dosah a přístupnost z určitého území. Jakým způsobem tak učiní, již není pro právo vyýznamné. Stejně tak rozhodnutí ve věci Gutnick vs. Jones, bod 14 a násl.: „The affidavit…attempted to trespass on to the area of the legal conclusion as to how and when, for the purposes of the law defamation in relation to the Internet, publication took place… They are illuminating… in addressing the technical proces whereby a document finds its way from one computer to another via the world wide web… However, the appreciation of…technologies… cannot dominate the question of publication for the law of defamation.“ 43 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) „Imagine there’s no countries…“111 „The law struggles with the global reach of the Internet, while everyone else revels in it.“112 2.1 Úvod Tato kapitola se věnuje obecnému tématu elektronizace a jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu veřejném a mezinárodním právu soukromém. Zpracování této kapitoly vychází z několika pracovních tezí. Jak bylo uvedeno výše, Internet je považován místo bez hranic mezi státy. Princip teritoriality, na kterém je pomocí hranic založeno rozdělení suverenity mezi státy, neplní na internetu zcela svou funkci. V této publikaci je vycházeno z teze, že globalizace a komercionalizace internetu má vliv na rozostření hranice mezi mezinárodním právem soukromým a mezinárodním právem veřejným. S rozvojem komunikačních a informačních technologií se podle některých autorů snižuje význam národních států a tím i tradiční chápání zásady teritoriality. Princip teritoriality ohraničuje a  vymezuje hranice státní moci a  suverenity. Na internetu žádné hranice a teritoriální omezení nejsou. Informace mohou volně překračovat území různých států. Důsledky zveřejnění informace nebo jednání na internetu se mohou projevit po celém světě, kde je tato informace dostupná. Mezinárodní právo soukromé pomocí kolizních a norem a hraničních určovatelů v nich obsažených navazuje účinky právního jednání k území konkrétního státu. Jak ale vyřešit tuto otázku v místě, kde hranice neexistují, a kde nemusí být zřejmé, kde se projevily účinky určitého jednání? 111 John Lennon, Imagine (1971). Převzato z: SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 1. 112 KOHL, Uta. Jurisdiction and the Internet: A  Study of Regulatory Competence over On-line Activity. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 323 s. ISBN 978-0-521-8430-5. S. 3. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 44 Předmětem této publikace jsou především pravidla jurisdikce – pravomoci/kompetence státu–jak z pohledu mezinárodního práva veřejného, tak mezinárodního práva soukromého. Jak bylo uvedeno v  kapitole 1.5, autorka vychází zejména ze zahraniční, především anglicky psané literatury. Z tohoto důvodu může někdy dojít k zaměňování pojmů. Právní angličtina není nejpřesnějším právním jazykem a má dále k českému právnímu prostředí, než například právní němčina. Zdroje, které jsou využity v této publikaci a které jsou psané anglicky, používají termín jurisdikce.113 V této publikaci je pod pojmem jurisdikce rozuměno mezinárodní pravomoc států a jejich orgánů. 2.2 Cíl a struktura kapitoly V rámci této kapitoly se její první část věnuje principu teritoriality obecně, a to z  hlediska jeho historického vývoje; významu v  mezinárodním právu veřejném a mezinárodním právu soukromém; a jejím pojetím v teorii a judikatuře soudů na federální úrovni v USA. Součástí analýzy je i vztah mezinárodního práva veřejného a soukromého. Obsahem druhé části této kapitoly je vliv elektronizace na princip teritoriality, vývoj vztahu právní regulace a internetu a důsledky elektronizace, především v podobě stírání hranice mezi mezinárodním právem veřejným a soukromým a fragmentace internetu. Cílem této kapitoly v její závěrečné části je zhodnocení první pracovní hypotézy a dvou dílčích subhypotéz: 1. Princip teritoriality je jedním ze základních principů mezinárodního práva soukromého, který je platný i v kontextu internetu a informačních sítí. ▫▫ V důsledku vlivu globalizace a elektronizace je třeba princip teritoriality nově interpretovat v kontextu moderních komunikačních a informačních technologií. ▫▫ V  důsledku vlivu globalizace a  elektronizace dochází posunu významu principu teritoriality, a tím ke sbližování mezinárodního práva veřejného a soukromého. 113 Jurisdikce (z latinského iurisdictio nebo ius dicere) vyjadřuje právo úřadu posuzovat případ. V užším smyslu znamená jurisdikce soudní pravomoc a soudní příslušnost, v rámci mezinárodního práva soukromého pravomoc orgánů určitého státu rozhodovat spor s mezinárodním prvkem. K tomu blíže v kapitole 3. 4. 2. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 45 2.3 Princip teritoriality „The Internet is caught between old forces of local territorialism and new forces characteristic of global economies.“114 „It is a conception of private international law where the international community of law restricts all territorial laws, and defines their competency.“115 2.3.1 Úvod Princip teritoriality je jedním ze základních principů, který ovládá problematiku mezinárodní pravomoci (kompetence) státu jak ve smyslu mezinárodního práva veřejného, tak mezinárodního práva soukromého. Princip teritoriality reflektuje horizontální rozdělení moci a suverenity mezi státy. Projevuje se mimo jiné tím, že stát má „moc“ nad svým územím a může jí podrobit osoby a věci, které se na něm nacházejí.116 Princip teritoriality byl po staletí základním stavebním kamenem mezinárodního práva veřejného.117 V  této otázce je patrný rozdílný přístup zemí kontinentální právní Evropy a země angloamerického právního systému. Země common law, především Spojené státy, interpretovaly princip teritoriality poměrně široce, a to v zájmu ochrany před důsledky přeshraničních trestných činů a ekonomické globalizace.118 Princip teritoriality a jeho aplikace není vždy na první pohled zřejmý. Otázkou pro jeho aplikaci je, zda pro danou právní situaci existuje spojení s územím některých států. Který z těchto států je pak oprávněn uplatnit svou jurisdikci? Jak bude z dalšího textu patrné, princip teritoriality může někdy vyvolávat více otázek při své aplikaci, než podávat řešení. Státy mají různá pravidla pro založení pravomoci svých orgánů. Státy mohou považovat určité jednání nebo jeho důsledky za  spadající do jejich pravomoci, neboť jednání nebo výsledek jednání se mohl projevit na jejich území. 114 SCHULTZ, Thomas. Carving up the Internet: Jurisdiction, Legal Orders, and the Private/Public International Law Interface [on-line]. The European Journal of International Law, 2008, Vol. 19, No. 4., s. 799 – 839 [citováno 15. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.oxfordjournals.org/subject/ law/. 115 MILLS (2006) op. cit., s. 33 – 37; stejně v MILLS (2009) op. cit., s. 56 – 61. 116 POTOČNÝ, ONDŘEJ op. cit., s. 12. 117 RYNGAERT op. cit., s. 42. 118 RYNGAERT op. cit., s. 59 a násl. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 46 Dle některých autorů je otázkou, zda teritorialita může (měla by) zůstat vhodným mechanismem i v kontextu globalizace a elektronizace.119 Internet propojil celý svět v jedno globální území. Pro účastníky právních vztahů vznikajících na internetu není často rozhodující, na jakém území se nachází protistrana. V mnoha případech není možné lokalizovat přesně polohu osoby, věci nebo místa, kde došlo k rozhodné skutečnosti (tato problematika bude analyzována v kapitole 3.16 týkající se geolokačních technologií). V takovém případě mohou nastoupit možnosti podpůrné nebo jiné, netradiční. Nenavazujeme na toho, kdo má rozhodnou činnost, ale rozhodným je místo působení činnosti apod. 2.3.2 Struktura podkapitoly Tato podkapitola je věnována principu teritoriality z hlediska historického vývoje, jeho významu v mezinárodním právu veřejném a soukromém a jejich vzájemnému vztahu. Dále se věnuje principu teritoriality z pohledu doktríny ve Spojených státech. Závěr této podkapitoly obsahuje shrnutí získaných poznatků. 2.3.3 Princip teritoriality z hlediska historického vývoje Pro vymezení principu teritoriality a jeho role v mezinárodním právu soukromém a procesním je nutné se zabývat jeho koncepcí z hlediska historického vývoje mezinárodního práva. Cílem této části není a ani nemůže být ambice podat úplný a podrobný přehled historického vývoje mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného. Z hlediska cílů a předmětu publikace je tato část zaměřena pouze na jeden aspekt, a sice princip teritoriality. Tento princip je zkoumán z hlediska historického vývoje. Opět, s ohledem na cíle publikace a její rozsah se nebude jednat o výklad detailní, pokrývající všechny možné otázky. Byl zvolen takový rozsah výkladu, který je dostatečný pro účely a cíl publikace. Následující historický přehled byl zvolen úmyslně. I v historickém vývoji principu teritoriality je možné hledat paralelu k současnému stavu a existence svébytného prostoru bez hranic. 119 MILLS (2009) op. cit., s. 244 – 246. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 47 Princip teritoriality je neoddělitelně spjat s  ideou suverenity (svrchovanosti).120 Idea suverenity byla rozvinuta, aby zdůvodnila koncentraci neomezené moci v rukou vlád. Byla proto orientována na poměry uvnitř státu.121 Každý stát je však v pokušení prosazovat svou moc navenek a podřídit si konkurující moc. Jednotliví suveréni však nebyli schopni rozšiřovat svou moc neomezeně. Naráželi na jiné obdobné moci. Rovnováha sil mezi státy a z ní vyplývající nezbytnost jejich koexistence byla omezením jejich rozpínavosti.122 Trvalý a mocensky nepřekonatelný odpor prostředí nutí státy respektovat projevy existence jiných suverénních států a vede je k nezbytně nutné mezinárodní spolupráci podřízené určitým právním pravidlům.123 Z hlediska historického vývoje to však byl po staletí princip personality, který ovládal mezinárodní právo.124 K růstu významu teritoriality v doktríně dochází až v 17. století v učení nizozemské právní školy. Na principu teritoriality jsou založena jurisdikční pravidla především v zemích common law.125 To je dáno především pojetím a úpravou mezinárodních vztahů a mezinárodního práva soukromého (k tomu viz dále). V rámci historického vývoje principu teritoriality je možné vidět i rozdílné pojetí přístup v zemích common law a kontinentálního práva126 Na rozdíl od common law, evropský inkviziční systém, který mířil k získání pravdy/doznání od obviněného, obsahoval méně záruk práva na spravedlivý proces.127 Právní systém common law naopak vychází z principu teritoriality, neboť právě tento princip měl být zárukou řádného procesu pro obviněného. Právo žalovaného na řádný proces mělo být zajištěno tím, že bude souzen na území, kde čin spáchal.128 120 K svrchovanost srov. také KOJECKÝ op. cit., s. 15 a násl. 121 MALENOVSKÝ op. cit., s. 20. 122 MALENOVSKÝ op. cit., s. 20. 123 MALENOVSKÝ op. cit., s. 20. 124 MILLS (2009) op. cit., s. 246. 125 RYNGAERT op. cit., s. 59 a násl. 126 .„While territoriality became more important later, with the rise of the sovereign nation State with undisputed borders, some forces, which were ironically fed by the very power of the sovereign State, complicated the rise of territoriality, notably the development of the inquisitorial system of criminal prosecution in the Middle Ages.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 43. 127 „The desire of seeing substantive justice done then almost naturally cast aside jurisdictional constraints such as territoriality.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 43. 128 RYNGAERT op. cit., s. 43. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 48 Ve starověku se nesetkáváme s rozvinutými pravidly mezinárodního práva soukromého a procesního. Starověk byl založen nikoliv na územním základě rozdělení moci, ale skládal se ze samostatných společenství s vlastním jazykem, náboženstvím a kulturou. Každá obec měla své vlastní právo a vystačila s použitím legis fori. Příslušníci cizích kmenů si s sebou nesli své kmenové právo.129 Stejně tak v období starověkého Řecka a Říma stále ještě nelze hovořit o principu teritoriality.130 Vztahy mezi Římany a cizinci byl upraven zvláštním souborem norem, tzv. ius gentium. Tento soubor norem byl součást římského práva a byl určen výhradně pro úpravu těchto vztahů, kolizní otázka se vůbec nekladla.131 132 Ve středověké Evropě po pádu říše římské, v období budování nových mocenských jednotek, se pozornost obrátila především k otázce suverenity (nezávislosti na jiné moci) a extrateritoriálním účinkům aplikace práva. Tzv. glosátoři, se kterými je spojen počátek doktrín mezinárodního práva soukromého ve 12. a 13. stole- tí,133 vycházeli při řešení právních sporů mezi příslušníky měst a městských států ze zásady legis fori (někdy použití práva, které je silnější a lepší).134 Tzv. postglosátoři ve 14. století (považovaní za zakladatele vědy o mezinárodním právu soukromém)135 již s teritorialitou začínají pracovat. Bartolus de Saxoferrato užíval pro formu a obsah smlouvy právo místa jejího uzavření, pro následky porušení práva místa plnění ze smlouvy. Podle Bartola se právem státu řídí pouze jeho subjekty, nikoliv subjekty cizího státu, byť se nacházejí na jeho území.136 Další významný představitel této myšlenkové školy, Baldus de Ubaldis, je představitelem tzv. statutární teorie, která se stala základem pro teorii mezinárodního práva 129 RYNGAERT op. cit., s. 44, KUČERA op. cit., s. 86. 130 RYNGAERT op. cit., s. 43. 131 KUČERA op. cit., s. 86. 132 V této souvislosti je zajímavá návaznost na moderní kolizní právo. Pokud ius gentium neposkytlo pro řešení případu odpověď, praetor peregrini zvažoval aplikaci původní ius peregrinum (ius originalis). Toto právo se ovšem neaplikovalo, pokud bylo v rozporu se zájmy státu nebo veřejnou morálkou. V tom můžeme vidět základy „moderního“ institutu výhrady veřejného pořádku. Podle Ryngaerta je to také důkaz o významu teritoriality i v raně evropském kontinentálním právu. In: RYNGAERT op. cit., s. 44 – 45. 133 KUČERA op. cit., s. 87. 134 Ibid. 135 Ibid. 136 Z tohoto pravidla však připouštěl řadu výjimek, například směrem k teritoriální působnosti státního trestního práva, které mohlo trestat i vizince nacházející se na jeho území. K bližším podrobnostem srov. RYNGAERT op. cit., s. 46; LANDO op. cit., s. 241. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 49 soukromého pro další staletí. Výchozím bodem této teorie je statut (právní předpis), jehož povahu zkoumají. Statutární teorie rozlišovala tři druhy statutů: statuta personalia týkající se osob; statuta realia týkající se věcí; a statuta mixta týkající se úkonů. Práva k nemovitostem se řídí právními předpisy polohy nemovitosti; právní úkony, především smlouvy, jsou upraveny právními předpisy platnými v místě, kde k právnímu úkonu došlo.137 Podle Bartolomea a Saliceto byly movité věci podřízeny právu vlastníka, nikoliv polohy věci. K nárůstu významu principu teritoriality dochází v 17. století. Zlomovým okamžikem bylo uzavření Vestfálského míru v roce 1648. Z důvodů vzniku samostatných států, boje jejich panovníků o ovládnutí co největšího území, klesá význam původu, národnosti, náboženství apod. Osoba, která se přesunula na území jiného státu, si s sebou již nenesla své vlastní (původní) právo, ale byla podřízena právu nového místa pobytu.138 Princip teritoriality se v  té době projevuje především v  oblasti trestního práva. V podrobnostech lze odkázat na příslušné zdroje139 a přesouváme se do Nizozemí 17. století. Význam tehdejší právní školy mezinárodního práva soukromého je značný dodnes. Pro doktrínu mezinárodního práva veřejného je stěžejní učení „otce zakladatele“ Hugo Grotia, který založil své myšlenky na principu teritoriality.140 Opět se pohybujeme především v  oblasti trestního práva. Dle Grotia je každý stát oprávněn a dokonce povinen, především v otázce trestných činů, které mohou mít dopady v jiných státech, vykonat jurisdikci nad porušeními práva, ke kterému došlo na jeho území.141 Grotius však princip teritoriality opouští pro výkon tzv. universální jurisdikce v případě porušení přirozeného práva a ius gentium.142 Princip teritoriality, přirozenoprávní přístup k jurisdikci zastával i současník Grotia, Matthaeus.143 Nizozemská škola položila základy moderní doktríny mezinárodního práva soukromého. Její představitelé navázali na učení statutární teorie, která nebyla ve své 137 KUČERA op. cit., s. 88 – 89. 138 RYNGAERT op. cit., s. 47. 139 RYNGAERT op. cit., s. 47 – 52; MILLS (2006) op. cit., s. 32 – 36; MILLS (2009) op. cit., s. 11 – 13. 140 RYNGAERT op. cit., s. 52. 141 K tomu srov. především RYNGAERT op. cit., s. 52. A poznámku pod čarou č. 55. 142 RYNGAERT op. cit., s. 53. Tato koncepce nabyla významu především po 2. světové válce v kontextu trestání nacistických zločinů a stala se součástí obyčejového mezinárodního práva veřejného. 143 Ibid. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 50 době schopna vysvětlit, jak to, že aplikace právního předpisu vydaného v jednom státě může mít účinky ve státě druhém. Paul Voet a Ulrik Huber přišli s koncepcí teritoriality a comity.144 Dle první Huberovy maximy platí jeho zákony pouze na jeho území a zavazují jeho subjekty, nikoho jiného.145 Na základě mezinárodní comity mohou státy aplikovat na svém území cizí právo, ale není to jejich povinností. Jak uvádí Ryngaert, je zajímavé, že podle francouzské doktríny z toho stejného období „[…] as developed by Bertrand d’Argentré […] the extraterritorial appliacation of personal laws was not considered as a discretionary act, but as ‚une nécessité de droit, une exigence de la justice‘.“146 Huberovy myšlenky se staly základem učení Josepha Storyho v nově se vytvářející teorii mezinárodního práva soukromého ve Spojených státech (i když Story kromě principu teritoriality pracoval i s principem personality, viz dále). 2.3.4 Princip teritoriality v mezinárodním právu veřejném Mezinárodněprávní subjektivita státu je spojena se suverenitou (svrchovaností). Teorie státní suverenity byla formulována v 16. století Jeanem Bodinem. Myšlenka svrchovanosti a suverenity států byla dále rozpracována teoretiky práva v průběhu 17. století (např. Thomasem Hobbesem) a období absolutismu.147 Souvisí se snahami feudálních panovníků o zajištění jejich neomezené a nezávislé moci uvnitř země a navenek směrem k jiným feudálním panovníkům a státům.148 Impulsem k vývoji a potvrzení ideje suverenity států byl již zmíněný Vestfálský mír, kterým byla v roce 1648 ukončena třicetiletá válka. Po něm dochází k relativně trvalému uspořádání v  Evropě, vzniká řada samostatných států.149 Od této doby prošla idea suverenity vývojem, během kterého se měnil její obsah, společenská funkce a nositel.150 Koncepce národních států a jejich suverenity je však ve své podstatě „nedávná“ historická a politická konstrukce.151 144 „[Voet and Huber] cast conflict of laws theory for the first time in sovereign terms.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 54. 145 MANN (1964) op. cit., s. 26. 146 RYNGAERT op. cit., s. 54. 147 MALENOVSKÝ op. cit., s. 19. 148 POTOČNÝ, ONDŘEJ op. cit., s. 14. 149 KUČERA op. cit., s. 90. 150 „From that time on, and for the better part of the last 300 years, law and governing were dominantly represented as strongly rooted in territoriality.“ In: SCHULTZ op. cit., s. 800. 151 151 „[…] it was a brief historical moment when the ideas of nation and state were being joined by a hyphen to create a historically contingent Westpahlian order.” In: BERMAN op. cit., s. 319 – 320. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 51 Svět je rozdělen mezi suverénní státy. Každý stát může vymezit rozsah své suverenity vůči svému území vydáváním právních předpisů. Těmito právními předpisy „juris-dicere,“ říká, jakým způsobem upravuje právní postavení osob a věcí a právní jednání na svém území. Jurisdikce (mezinárodní pravomoc) státu se dostává do hledáčku mezinárodního práva veřejného v  okamžiku, kdy se stát snaží prosadit své zájmy a  suverenitu na území jiného státu. A to mimo jiné tím, že přijme nebo aplikuje právní předpisy na jednání, které není čistě tuzemského původu.152 Principy mezinárodního práva týkající se pravomoci zajišťují také ochranu zájmů států. Jak uvádí Rynagert: „The public international law of jurisdiction guarantees that foreign nations‘ concerns are also accounted for, and that sovereignty-based assertions of jurisdiction by one State do not unduly encroach upon the sovereignty of other States.“153 Pravidla mezinárodního práva veřejného a jurisdikce v podstatě vytyčují hranice použitelnosti vnitrostátního práva.154 Tím se snaží zabránit, aby ekonomicky a politicky silnější státy uplatňovaly svůj vliv a pravomoc nad jednáním, které je spojeno s jinými státy.155 Státní suverenitou se rozumí nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci.156 A to jak v oblasti zahraničních vztahů (vnější suverenita), tak ve vnitřní politice (vnitřní suverenita). Suverénní stát není omezen ničím než suverénními právy jiných států, obecným mezinárodním právem a svobodně převzatými mezinárodními závazky. Jinak má volnost v jednání.157 Stát je plnoprávným subjektem mezinárodního práva, rovnoprávným vůči všem ostatním suverénním státům, a  rovným členem mezinárodního společenství.158 Svou suverenitu projevuje tím, že přejímá povinnosti podle mezinárodního práva a uplatňuje tak svou osobnost navenek a způsobilost k právním úkonům. Stát může samozřejmě výkon své suverenity v jisté oblasti a na určitou dobu omezit, a to převzetím mezinárodněprávního závazku uzavřením mezinárodní smlouvy. 152 Mann definuje pojem jurisdikce jako „a State’s right under international law to regulate conduct in matters not exclusively of domestic concern.“ In: MANN (1964) op. cit., s. 9. 153 RYNGAERT op. cit., s. 6. 154 MANN (1964) op. cit., s. 15. 155 „Guaranteeing a peaceful ceoxistence between States through erecting jurisdictional barriers which State are not suppossed to cross, the law of jurisdiction in one of the building blocks of the classical, billiard-all view of international law of States coexistence.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 6. 156 HEYER op. cit., s. 229. 157 POTOČNÝ, ONDŘEJ op. cit., s. 14. 158 POTOČNÝ, ONDŘEJ op. cit., s. 15. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 52 Mezinárodní právo chrání moc státu vůči území vymezenému státní hranicí. Vnitřní suverenitu státu je možné vymezit jako územní výsost. Stát uplatňuje svou suverénní moc vůči vymezenému státnímu území. Státním územím se rozumí část zeměkoule, která je vymezena státními hranicemi. Tyto sahají kuželovitě do pomyslného středu zeměkoule a zahrnují vzdušný prostor až po hranice kosmu.159 Tento územní prostor stát výlučně ovládá. Státu náleží výlučná moc na jeho území vůči všem osobám a věcem. Suverénní stát tak na svém území vykonává veškerou moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Jakékoliv akty cizího státu jsou na území suverénního státu zakázány, ledaže by k nim stát dal souhlas.160 Státní občané zůstávají podřízeni moci svého státu i tehdy, když pobývají v zahraničí. Tato tzv. personální výsost je však omezena právy státu pobytu, která vyplývá z jeho vlastní svrchovanosti a z povinnosti cizince respektovat právní řád státu pobytu.161 2.3.5 Princip teritoriality v mezinárodním právu soukromém Jak bylo uvedeno výše, mezinárodní právo je založeno na zásadě suverenity států. Učení mezinárodního práva bylo dále rozvinuto a využito pro moderní teorii mezinárodního práva soukromého především nizozemskými právníky, jako byli Uric Huber, Paul Voet, Johannes Voet.162 Tito vycházeli při formulaci pravidel z idejí mezinárodního práva a územní suverenity. Suverenita se v mezinárodním právu soukromém projevuje zdůrazněním principu teritoriality a učením o mezinárodní zdvořilosti (comity).163 Mills v této souvislosti uvádí, že comity je ve své podstatě „mixem mezinárodních (mandatorních) a národních (volitelných) prvků“.164 Princip teritoriality se podle nizozemské právní školy projevoval tím, že zákony každého státu platí jen uvnitř daného státu a zavazují jeho poddané. Těmito osobami se myslí ti, kteří se na jeho území přechodně nebo trvale zdržují. 159 ČEPELKA, ŠTURMA, s. 204; DAVID et al., s. 75. 160 POTOČNÝ, ONDŘEJ op. cit., s. 15. 161 POTOČNÝ, ONDŘEJ op. cit., s. 15. 162 Vestfálským mírem byla potvrzena mimo jiné nezávislost Nizozemí, které mělo v té době oproti jiným evropským státům poměrně pokrokové buržoazní zřízení. In KUČERA op. cit., s. 90. 162 KUČERA op. cit., s. 90. 163 KUČERA op. cit., s. 90. 164 „A mixture of international (mandatory) and national (discretionary) elements.“ In: MILLS (2006) op. cit., s. 25. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 53 Mnohem zajímavější je učení o mezinárodní zdvořilosti. Neexistuje povinnost aplikovat cizí právní řád. Mezinárodní zdvořilost však požaduje, aby se v zájmu mezinárodních (především obchodních) styků, za jistých okolností používalo cizí právo. Každý stát si musí sám uvážit, v jakém rozsahu uzná působnost cizích právních předpisů.165 „The lines between prescriptive jurisdiction, conflict of laws and personal jurisdiction which all stem from transnational character of private litigation, have become blurred.“166 Výkon pravomoci soudů a jiných státních orgánů v řízeních s mezinárodním prvkem není v dnešní době jednoduchou záležitostí. Problematika jurisdikce (mezinárodní pravomoci) „se stala mnohovrstevným a mnohovýznamovým právním konceptem, který v sobě zahrnuje prvky jak mezinárodního práva veřejného, tak mezinárodního práva soukromého“.167 Princip teritoriality se v mezinárodním právu soukromém a procesním projevuje především v rámci uznávací a vykonávací pravomoci soudů (tzv. v oblasti účinků cizího rozhodnutí v tuzemsku).168 Princip teritoriality ovládá mezinárodní právo soukromé i dnes. Hraniční určovatelé v kolizních normách a kritéria pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů jsou stále především teritoriální a navázáni k území určitého státu. Vzhledem k tomu, že princip teritoriality je obsažen v řadě norem mezinárodního práva soukromého, tyto mohou v různých situacích různým způsobem vymezovat a interpretovat jeho obsah. Toto propojení pravidel mezinárodního práva soukromého k určitému území znamená, že ony pravomoci národních států vycházejí, resp. jsou zakotvena v principech mezinárodního práva veřejného týkajících se jurisdikce. Mills tyto principy považuje za jakousi „meta-spravedlnost“.169 Elektronizace má značný vliv na mezinárodní právo soukromé a procesní. A to právě z důvodů založení jejich pravidel na teritorialitě – navazování právně relevantního jednání k území určitého státu. 165 KUČERA op. cit., s. 90. 166 RYNGAERT op. cit., s. 11. 167 RYNGAERT op. cit., s. 11 168 AKEHURST op. cit., s. 145 a násl. 169 „The adoption of territorial rules in private international law is not a claim that the law or jurisdiction selected by such rule is superior; it is a ‚meta-justice‘ claim that regulatory authority ought to be based on the territorial foundations established by public international law rules on jurisdiction.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 246. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 54 2.3.6 Vztah mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého Jak bylo uvedeno v úvodní kapitole, jednou z výchozích pracovních tezí publikace je, že elektronizace má vliv na vztah mezi mezinárodním právem veřejným a mezinárodním právem soukromým. Pro vymezení, jakým způsobem a s jakými důsledky elektronizace jejich vztah ovlivňuje, je vhodné se nejdříve zabývat jejich vztahem off-line, v „tradičních“ intencích. Mezinárodní právo veřejné i mezinárodní právo soukromé rozdělují kompetence mezi jednotlivé státy a z hlediska historického nebyly považovány za samostatné právní disciplíny.170 Mezinárodní právo veřejné mělo a má velký vliv na formulování pravidel mezinárodního práva soukromého. Jak uvádí Mills: „Je zřejmé, že teritorialita ve smyslu mezinárodního práva veřejného vychází z vývoje mezinárodního práva soukromého a jeho horizontální delimitace pravomoci mezi jednotlivé státy.“171 Normy mezinárodního práva veřejného stanoví limity, ve kterých se může mezinárodní práva soukromé pohybovat. Tzn. míru ohledu, kterou musí poskytnout vnitrostátním soudům a  národním právním řádům.172 Normy mezinárodního práva veřejného stanoví, že státy nemají neomezenou možnost ve vytváření pravidel svého mezinárodního práva procesního a při stanovování kritérií pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) svých soudů. Státy jsou omezeny principy mezinárodního práva veřejného, které upravují existenci států v rámci mezinárodního společenství.173 170 „For centuries public international law (insofar as it exsited at all) and the conflict of laws were hardly though of as distinct branches of the law. Hence the suggestion that the origin of the international doctrine of jurisdiction lies in the conflict of laws would not have caused surprise in earlier days. Its correctness is eve today unlikely to be questioned, for a fruitful and effective history of lublic international law starts some four centuries later than the history of the conflict of laws.“ In: MANN (1964) op. cit., s. 24. 171 It is clear that public international law norms of territoriality exert a fundamental influence over the development of private international law as an aspect of their role in delimiting the horizontal structure of the division of regulatory authority between states.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 243. 172 MANN (1964) op. cit., s. 12, MANN (1984) op. cit., s. 32. 173 MILLS (2009) op. cit., s. 244. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 55 Mezinárodní pravomoc států vyplývá především z mezinárodního práva veřejné- ho.174 Mills tento přístup dále zdůrazňuje, tvrdíc, že „[…] national law rules are in all context shaped, although seldom explicitly, by public international law norms.“175 V souvislosti s postavením mezinárodního práva soukromého a jeho vztahu k mezinárodnímu právu veřejnému lze rozlišit dva přístupy. Na jedné straně se jedná o nacionální směr (který zastává česká doktrína) a internacionalistický (universalistický) směr.176 Mezinárodní právo soukromé je podle české doktríny součástí vnitrostátního práva jako jeho zvláštní právní odvětví.177 Každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé. Česká doktrína mezinárodního práva soukromého odmítá tzv. internacionalistické pojetí, které považuje mezinárodní právo soukromé za  součást mezinárodního práva (veřejného).178 Je nutné uvést, že i česká doktrína uznává, že existují povinnosti vyplývající z obecného mezinárodního práva, které stanoví některé povinnosti, typicky nutnost použití cizího práva. Některé povinnosti vyplývají z obecného mezinárodního práva při vydávání norem mezinárodního práva procesního.179 Nacionalistický směr je přijímán i ve Spojených státech, mezi jeho představitele patřil například Story. Je promítnut také do tzv. Restatement (Second) of Conflict of Laws z  roku 1971.180 Kalenský poukazoval na to, že  zásada teritoriality byla ve Spojených státech přizpůsobena pro řešení mezioblastních kolizí mezi členskými státy USA a že v souvislosti s expanzí cizího práva „se v této soustavě kolizního práva počíná projevovat určitá univerzalistická tendence, která narušuje teritoriální povahu staršího angloamerického kolizního práva.“181 174 Rnygaert k tomu uvádí: „The scope of application of regulatory law has typically been cast in public international law terms, regulators being in the first place concerned not to overstep the international law limits that delimit their jurisdiction sphere from other regulators’ sphere.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 17 175 MILLS (2009) op. cit., s. 244. 176 Blíže k těmto dvěma směrům v české literatuře srov. například KALENSKÝ (1969) op. cit., s. 45 – 62; KUČERA op. cit., s. 92 a násl. 177 KUČERA op. cit., s. 33. 178 KUČERA op. cit., s. 31; KALENSKÝ (1969) op. cit., s. 51 a násl. 179 Kučera uvádí jako příklad § 47 ZMPSaP, který stanoví vynětí cizích států a osob požívajících imunity z pravomoci svách orgánů. Převezme-li stát mezinárodní smlouvou tuto povinnost, musí do svého právního řádu uvést mezinárodně sjednané, unifikované normy přímé, kolizní a procesní a jednostranně je neměnit. In KUČERA op. cit., s 32. 180 HRADILOVÁ op. cit., s. 19. 181 KALENSKÝ (1969) op. cit., s. 57. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 56 Jak uvádí Kučera ve svém obecném kurzu mezinárodního práva soukromého: „Otázka vztahu mezinárodního práva soukromého k mezinárodnímu právu (veřejnému) je součástí problematiky vtahu mezinárodního práva k právu vnitrostátnímu vůbec.“182 Mezi mezinárodním právem soukromým a mezinárodním právem (veřejným) však zůstávají jistá styčná místa. Kučera tyto užší vazby vymezuje z důvodů:183 1. mezinárodní povahy vztahů; 2. rozsahu povinností státu při úpravě zejména smluvních soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem; 3. možné existence mezistátní smlouvy pro mezinárodní hospodářskou spolupráci, která je uskutečňována soukromoprávními smlouvami mezi osobami z těchto států; 4. nutností řešení kolizí různých mezinárodních smluv, které zavazují daný stát a obsahují pravidla, jejichž použití je možné v rozhodované věci. Universalismus na straně druhé je založen na tom, že mezinárodní právo soukromé je součástí mezinárodního práva veřejného.184 Universalismus vychází z  údajné nadstátní povahy mezinárodního práva, jehož úkolem je rozdělovat zákonodárnou kompetenci mezi státy a i tím mezi jejich vnitrostátní právní řády. Normy mezinárodního práva jsou jakousi univerzální jednotkou, ze které je odvozeno veškeré právo. Mezinárodní právo soukromé je odvozeno z norem mezinárodního práva, je jejich provedením a tak je považováno za součást mezinárodního práva veřejné- ho.185 Univerzalismus nerozlišuje mezi vnitrostátním a mezinárodním právem, obě jsou součástí univerzálního právního řádu. Tomuto univerzálním právnímu řádu dominuje mezinárodní právo, ze kterého jsou odvozovány a kterému jsou podřízena práva jednotlivých států.186 Univerzalistický přístup v  mezinárodním právu soukromém se objevil v  díle Savignyho,187 jenž při umístění právního poměru vycházel z existence mezinárodního právního společenství a hledal „sídlo“ každého vztahu.188 Savigny prosazoval užší závislost mezinárodního práva soukromého na mezinárodním právu veřejném, kolize by měly být rozhodovány ve všech státech jednotně, a to na základě příkazu 182 KUČERA op. cit., s. 32. 183 KUČERA op. cit., s. 32. 184 KALENSKÝ (1960) op. cit., s. 89. 185 KALENSKÝ (1960) op. cit., s. 89. 186 KALENSKÝ (1960) op. cit., s. 89. 187 KUČERA, op. cit., s. 91. 188 KUČERA, op. cit., s. 91; KALENSKÝ (1969) op. cit., s. 47. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 57 mezinárodního právního společenství.189 Savigny společně s  dalším významným představitelem teorie mezinárodního práva soukromého Wächterem jsou považováni za zakladatele moderního mezinárodního práva soukromého. Jedním z hlavních zastánců universalismu v mezinárodním právu soukromém byl také von Bar. Jeho učení charakterizoval Kalenský jako „pokus o syntézu mezi doktrínou Savignyho a italskou nacionalistickou školou Manciniho.“190 Mezinárodní právo veřejné rozhraničuje osobní a věcnou působnost jednotlivých právních řádů existujících vedle sebe. Podle universalistické doktríny lze z mezinárodního práva veřejného odvodit úplný systém kolizních norem.191 V doktríně lze i dnes nalézt jistá styčná místa mezi mezinárodním právem soukromým a veřejným. Normy mezinárodního práva veřejného týkající se jurisdikce pomáhají interpretovat a  aplikovat pravidla mezinárodního práva soukromého. A naopak, normy mezinárodního práva soukromého jsou významným zdrojem pro vývoj a porozumění pravidel mezinárodního práva veřejného.192 Pro vysvětlení role, funkce a vlivu, který má mezinárodněprávní princip teritoriality na mezinárodní právo soukromé, Mills vytváří analogii k postavení mezinárodního práva soukromého v rámci federálních systémů (typicky Spojené státy).193 Podle Millse princip teritoriality v rámci mezinárodního práva veřejného ovlivňuje mezinárodní právo soukromé podobným způsobem, jako tzv. Full Faith and Credit Clause v rámci Ústavy USA ovlivňuje mezinárodní právo soukromé jednotlivých států USA. Full Faith and Credit Clause je jiným označením článku IV sekce 1 Ústavy USA. Toto ustanovení upravuje vztah mezi státy USA a pravomocemi Kongresu USA: 189 Kalenský (1960) op. cit., s. 89. Jak uvádí Mills: „It is central to Savigny’s approach that the private international rules he developer were universal and common to all nations – part of an international community of law, derived from the fact of a community of nations. This may be contrasted with the conception of private international law resulting from the positivists theory of international law… in which private international law is (sometimes ambiguously) excluded form the domain of international law, and conceived of as part of each State’s (voluntary) domestic law.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 58. 190 KALENSKÝ (1969) op. cit., s. 47. 191 KUČERA op. cit., s. 92. 192 „… public international rules on jurisdiction help explain the rules of private international law, but also […] the rules of private international law provide na important source of State practice for the development and understanding of the rules of public international law.“ In: MILLS (2009), op. cit., s. 236 – 237. 193 MILLS (2009) op. cit., s. 242. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 58 „Full Faith and Credit shall be given in each State to the public Acts, Records, and judicial Proceedings of every other State. And the Congress may by general Laws prescribe the Manner in which such Acts, Records and Proceedings shall be proved, and the Effect thereof.“194 Tato Full Faith and Credit Clause nevyžaduje, aby jednotlivé státy USA přijaly právní úpravu mezinárodní pravomoci nebo kolizních norem. Jedná se o jakýsi základní princip, který vyžaduje, aby předtím, než je určen pravomocný soud, byl zkoumán minimální kontakt mezi sudištěm a předmětem sporu (minimum contact test). Toto pravidlo stanoví vnější limity mezinárodního práva soukromého; zároveň umožňuje státům, aby přijaly vlastní přístup k založení pravomoci svých soudů. Jednotlivé státy USA jsou při stanovování pravomoci svých soudů omezeny pravomocí ostatních států Unie. Jak shrnuje k této otázce Mills: „Pravidla o pravomoci (jurisdikci) států v mezinárodním právu veřejném poskytují normám mezinárodního práva soukromého onu vazbu na území určitého státu.“195 Názory, že normy a pravidla mezinárodního práva veřejného a soukromého nelze využívat a směšovat, a naopak je nutné jejich striktní rozlišování, lze nalézt například u Meessena. Ten uvádí, že „on the level of relations between sovereign states, domestic rules of conflict of laws cannot, of course, be relied upon at all, as the perspective of conflict of laws lies within a state and is directed to domestic interests, both public and private.“196 2.3.7 Vývoj vlivu principu teritoriality v doktríně ve Spojených státech amerických Doktrína mezinárodního práva soukromého zaujímá zvláštní postavení v  teorii práva USA. To je dáno mimo jiné povahou uspořádání Spojených států a jejich práva. Autorka publikace si je vědoma, že doktrína mezinárodního práva soukromého v USA se odlišuje od doktríny v kontinentální Evropě. Pro celistvost výkladu však byla alespoň ve stručnosti tato část zařazena. Třetí kapitola se zabývá pravidly pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů ve sporech vznikajících ze smluv mezi podnikateli. Vzhledem k tomu, že právě ve Spojených státech se soudy zabývají těmito spory déle, než na úrovni 194 Cornell University Law School. Legal Information Institute. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/constitution/articleiv. Stránka navštívena dne 14. 2. 2013. 195 „In the same way, public international law rules on jurisdiction provide a sort of minimum contacts requirements for the various private international law rules of states around the world.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 243 a poznámky pod čarou tam uvedené. 196 RYNGAERT op. cit., s. 18. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 59 Evropské unie, je provedeno jisté srovnání přístupů a soudních rozhodnutí. K této specifické otázce je však třeba obecného teoretického základu. Ambicí této části není podat vyčerpávající výklad a analýzu vlivu elektronizace v teorii a judikatuře USA. Cílem je především vytvoření obecného základu a uvedení do problematiky, která je zkoumána v následujících částech. Teorie a praxe mezinárodního práva soukromého ve Spojených státech není založena na kolizích mezinárodních, ale na kolizích mezioblastních. Mezinárodní právo soukromé se v USA označuje jako conflict of laws,197 pravomoc/příslušnost jako jurisdiction. Právě v oblasti jurisdikce, resp. mezinárodní pravomoci a pravidel pro její založená, byly Spojené státy již 80. letech 19. století velmi kritizovány Mannem.198 Pro právníka z USA se konflikty mezi právními řády a jurisdikcemi řeší především na úrovni jednotlivých států USA, a nikoliv státu USA a zahraničního (ve smyslu mimoamerického) státu. Tyto kolize a jejich řešení jsou navíc limitovány požadavky Ústavy Spojených států.199 Obecně lze také říci, že doktrína mezinárodního práva soukromého v USA upřednostňuje platnost zásady legis fori na úkor aplikace cizího práva Ve Spojených státech neexistuje jednotná doktrína mezinárodního práva soukromého. Přístupy se liší na úrovni jednotlivých států Unie. Tato publikace se proto zabývá přístupy na federální úrovni, které jsou pro zjednodušení výkladu označeny jako „doktrína.“ Doktrína v USA se vytváří především cestou soudních rozhodnutí, precedentů. Jak bude z dalšího výkladu patrné, právě soudy ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňovaly význam a důležitost principu teritoriality. Učení nizozemské právní školy ze 17. století se výrazně promítlo právě ve Spojených státech. 197 Jak uvádí Hradilová, termín conflict of laws byl poprvé použit kontinentálními právníky. Termín private international law poprvé použil ve svém díle významný americký teorerik Joseph Story. Avšak termín private international law se nadále používal v Evropě a termín conflict of laws ve Spojených státech. In: HRADILOVÁ, Veronika. Kolizní problematika smluvních a mimosmluvních závazků v doktríně USA [on-line]. 2008 [citováno 15. 1. 2013]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/61167/pravf_r/. s. 13. 198 „The United Stated of America, though greatly admired by most observers on this side of Atlantic, has gone astray and all who mean well ought to try to expose the error and to eliminate it. There is a simple mezhod of proving the error: where the large majority of nations co-exist harmoniously but there is tension and disagreement between and a sigle other State, the presumption is that the latter is wrong in law. This is the position in the field of international jurisdiction.“ In: MANN (1984) op. cit., s. 95. 199 MILLS (2009) op. cit., s. 147 a 217. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 60 První rozhodnutí amerických soudů opírala princip teritoriality o právo národů nebo mezinárodní právo („the law of nations“).200 Je zajímavé, že pozdější soudní rozhodnutí neopírají princip teritoriality o mezinárodní právo veřejné. Jeho význam a aplikace je odvozována spíše z legislativy a jí nastavených pravomocí pro státní orgány a soudy. Jak uvádí Ryngaert, „tento vývoj odstřihl princip teritoriality od jeho původních základů a dal mu specifickou americkou příchuť.“201 Princip teritoriality byl ve Spojených státech od 18. století odvozován z mezinárodního práva a principů common law. S ohledem na zajištění řádného a spravedlivého procesu žalovaného to byl pouze místní soud, který mohl zajistit důkazy a jednotný přístup ke spravedlnosti. V rozhodnutích z 19. století byl princip teritoriality opakovaně zdůrazňován.202 Jakékoliv omezení jurisdikce bylo možné pouze se souhlasem dotčeného státu. Doktrína vycházela z principu, že zákony jednoho státu nemohou překračovat hranice jiných států, v opačném případě by se jednalo o zásah do jejich suverenity. Všechny státy a národy jsou si rovny203 a extrateritoriální účinky204 národní legislativy jsou vyloučeny. Jak bylo uvedeno výše, princip teritoriality nizozemské právní školy se výrazně odrazil právě ve vznikající doktríně mezinárodního práva soukromého v  díle a učení Storyho.205 Její rozpracování souviselo se zájmy rozvíjejících se Spojených 200 RYNGAERT, op. cit., s. 59. 201 RYNGAERT, op. cit., s. 59. 202 („legislation of every country is territorial“, „the jurisdiction of the nation within its own territory is necessarily exclusive and absolute“ In: RYNGAERT, op. cit., s. 60 a judikatura zde uvedená. 203 Ryngaert k tomu uvádí: „No principle of general law is more universally acknowledged, than the perfect equality of nations… It results from this equality, that no one can rightfully impose a rule on another.“ In: RYNGAERT, op. cit., s. 61. 204 K extrateritotiálním dopadům práva srov. například REED op. cit., s. 29 – 49. 205 „every nation possesses an exclusive sovereignty and jurisdiction within its own territory. The direct consequence of this rule is, that the laws of every state affect, and bind directly all property, whether real ro personal, within its territoty; and all persons, who are resident within it […]; and also all contracts made, and acts done within it. […] He or those, who have the sovereign authority, have the sole right to make laws; and these laws ought to be executed in all places within the sovereignty, whrere they are known. […] From these two maxims or propositions there flows a third, and that is, that whatever force and obliation the laws of one country have in onther, depends solely upon the laws, and municipal regulations of the latter, that is to say, upon its own proper jurisprudence and polity, and upon its own express or tacit consent.”In: STORY, op. cit., s. 19 – 21 a 24. Převzato z RYNGEART op. cit., s. 61; LANDO op. cit., s. 243. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 61 států na budování mezinárodních obchodních vztahů jakožto samostatného stá- tu.206 Princip teritoriality byl potvrzen i  v  učení teoretika mezinárodního práva veřejného Francise Whartona.207 Potvrzováním a trváním na principu teritoriality dávaly v 19. století Spojené státy najevo svou suverenitu a nezávislost na Velké Británii, od níž se relativně nedávno osamostatnily. Princip teritoriality byl pro nově vzniklé Spojené státy „životně“ důležitý.208 K principu teritoriality se ve Spojených státech přidalo učení o nabytých právech (vested rights). Podle tohoto přístupu je stát povinen chránit práva, která byla nabyta v cizině v souladu s příslušným cizím právem.209 Ačkoliv význam a ekonomická síla Spojených států se v průběhu 19. a první poloviny 20. století stále zvyšovala, princip teritoriality si zachovával své výsadní postavení v doktríně. Po druhé světové válce byl obsah principu teritoriality dále interpretován. V rozhodnutí Alcoa z  roku 1956 (rozhodnutí se týkalo antitrustu) bylo rozhodnuto, že soudy Spojených států jsou pravomocné k řešení pro spory z jednání, jehož účinky se projeví na jejich území.210 V  pozdějších rozhodnutích již soudy neodvozovaly princip teritoriality z  mezinárodního práva, ale z  právních předpisů a  stanovisek vydávaných Kongresem Spojených států. Jak uvádí Ryngaer, „stal se legislativně právní konstukcí práva USA“.211 Soudy nezvažují aplikaci cizího práva na základě zájmů suveréna, ale na základě vůle Kongresu Spojených států amerických.212 206 KUČERA op. cit., s. 89. Podle teorie nabytých práv soudce neaplikuje cizí právo, ale poskytuje ochranu subjektivním právům, která byla nabyta na základě cizího práva. Soudce tím nepohlíží na předpisy cizích států jako na právo, ale jako na skutkové okolnosti, které jsou podmínkou pro získání příslušného subjektivního práva. 207 RYNGAERT op. cit., s. 61. 208 „If the United States were not to uphold a strict reading of the territoriality principle, it would have deprived itself of the legal arguments to object to more powerful nations applying their laws in US territory.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 62. 209 KUČERA op. cit., s. 91. 210 RYNGAERT op. cit., s. 62. 211 „Orphaned from its public international law origins, application of the territorial principle became merely a matter of US statutory construction.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 63. 212 RYNGAERT op. cit., s. 64. „If Congress has deemed it wise to apply its laws abroad beyond what is customarily accepted in international law, the courts should not second-guess it: they should only ascertain the true intent of Congress. In: RYNGAERT op. cit., s. 63. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 62 Právo USA je aplikováno zásadně na území Spojených států. Z  mezinárodního práva veřejného vyplývá, že  právní předpis sám o  sobě nemá extrateritoriální účinky. Pokud se však účinky jednání v zahraničí projeví na jeho území, může být aplikováno. Extrateritoriální aplikace amerického práva je výsledkem sledování zájmů a úmyslu amerického zákonodárství. Nejvyšší soud USA stanovil jisté hranice pro rozšiřování účinků amerického práva mimo teritorium Spojených států.213 Podle některých autorů má ale toto omezení přesně opačný účinek.214 Jak bylo uvedeno výše, primárním zdrojem pravomoci států je jejich územní suverenita. Stát je oprávněn jednat na svém území, podrobit své jurisdikci věci, osoby a účinky jejich jednání, které se na jeho území projeví. S tzv. teorií účinků se můžeme setkat především v doktríně USA.215 Podle některých autorů je možné považovat teorii účinků za zvláštní a samostatné kritérium pro určení pravomoci soudů. Dle Millse a jím citované literatura a judikatury se jedná spíše o rozšíření principu teritoriality.216 2.3.8 Vztah mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného v doktríně Spojených států Jak již bylo řečeno, přístupy ve Spojených státech se vytváří především na základě soudních precedentů. Nelze však opominout vlivné soukromé kodifikace pravidel mezinárodního práva veřejného a soukromého. Tyto nalezneme v tzv. Restatements of Law vypracovaných na půdě American Law Institute (dále jen ALI). První Restatement (First) of the Conflicts of Laws byl vypracován v roce 1934 a  druhý Restatement (Second) of the Conflicts of Laws v  roce 1969. Jedná se právně nezávazné kodifikace. Pro další výklad je významný i třetí Restatement (Third) of U.S. Foreign Relations, který byl vydán v roce 1987. Také tento dokument nemá povahu pozitivního práva, ale je široce aplikován jak soudy států Unie, tak federálními soudy.217 213 „The US Supreme Court construed the presumption against extraterritoriality as protecting against uninteded clashes between US laws and those of other nations which could result in international discord.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 64. 214 „The presumption against extraterritoriality then becomes a presumption in favour of extraterritoriality, as vague public international law rules hardly serve as restraining devices. Accordingly, and ironically, customary international law starts serving as a vehicle for promoting the national interests.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 74. 215 Bod 402(1) Restatement (Second). Dále např. AKEHURST op. cit., s. 152 a násl. 216 MILLS (2009) op. cit., s. 235 a pozn. č. 88. 217 HRADILOVÁ op. cit., s. 16. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 63 Dalším příkladem zvláštnosti doktríny USA je onen mix pravidel mezinárodního práva soukromého a  mezinárodního práva veřejného s  ohledem na jurisdikci. V rámci EU zdá se být jejich oddělení zřetelnější. Důvodem může být fakt, že v EU je soukromoprávní vymáhání práva je spíše výjimkou.218 Při přijímání právních předpisů klade EU větší důraz na otázku suverenity než zájmy soukromých osob. Toto sbližování mezinárodního práva veřejného a soukromého a nutnost zohlednit mezinárodní zájmy a mezinárodní pravomoc soudů v případech s mezinárodním prvkem je možné vyvodit i z úpravy § 101 Restatement (Third) of the U.S. Foreign Relations z roku 1986. 219 Tento soubor právně nezávazných pravidel vytvořený soukromou insitucí obsahuje v § 403 pravidla pro určení a výkon pravomoci soudů jak v mezinárodním právu veřejném, tak mezinárodním právu soukromém. Pravidla mezinárodního práva soukromého jsou využívána k interpretaci a aplikaci norem mezinárodního práva veřejného. Princip teritoriality v mezinárodním právu veřejném je omezen požadavkem na rozumnost (reasonability). § 403 Restatement (Third) of the US Foreing Relations stanoví povinnost soudům vykonávat soudní pravomoc „rozumně“ („in a reasonable manner“). Požadavek na rozumné uspořádání však soudům poskytuje příliš mnoho volnosti při jeho interpretaci a aplikaci.220 Jak vyplývá z § 403(2) (a) Restatement (Third) of Foreign Relations, k tomu, aby určité jednání mohlo být navázáno k území určitého státu, musí mít toto jednání „dostatečně významný, přímý a předvídatelný účinek na tomto území221 Podle některých amerických autorů mezinárodní právo veřejné nezohledňuje dostatečně zájem státu fora nebo zájmy jiných států. 222 Na tuto situaci se snaží reflektovat i úprava pravomoci v Restatement (Third) of Foreign Relations. V § 402 upravuje tradiční principy mezinárodního práva veřejného pro jurisdikci, jako jsou princip 218 RYNGAERT op. cit., s. 18. 219 „In some cirtumstances, issues of private international law may also implicate issues of pulic international law, and many matters of private international law have substabtial significance and therefore may be considered foreign relations law… The concepts, doctrines and considerations that inform private international law also guide the development of some areas of of public international law, notably the principles limiting the jurisdiction of states to prescribe, adjudicate and enforce law… Increasingly, pubilc international law impinges on private international activity, for example, the law of jurisdiction and judgments…“ In: RYNGAERT op. cit., s. 17, poznámka pod čarou č. 64. 220 MILLS (2009) op. cit., s. 235. 221 Citováno z MILLS (2009) op. cit., s. 236. 222 RYNGAERT op. cit., s. 17. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 64 teritoriality, princip personality a princip lex fori. Ryngaert k tomu shrnuje: „Aware of the potentional broad sweep of § 402, § 403 subjects any exercise of jurisdiction on the basis of the § 402, by settling forth a set of laws-based foctors to determine whether the exercise of  jurisdiction is reasonable. The sections 403 factors may protect the interests of private actors – by conferring predictability and legal certainty on their international transactions – as well as the interests of States.“223 2.3.9 Shrnutí podkapitoly Tato podkapitola se zabývala teoretickými východisky pro princip teritoriality. Tento princip byl zkoumán z pohledu historického vývoje a významu, který má  v mezinárodním právu veřejném a mezinárodním právu soukromém. Princip teritoriality byl analyzován také z pohledu vztahu mezi těmito dvěma právními odvětvími. Kromě toho byla tato kapitola zaměřena na význam a pojetí principu teritoriality v doktríně USA. Z provedeného (a následujícího) výkladu lze shrnout, že v dnešní době nelze učinit jasnou hranici mezi mezinárodním právem veřejným a mezinárodním právem soukromým. Naopak se tato dvě odvětví do jisté míry prolínají. Mezinárodní právo soukromé vychází z mezinárodního práva veřejného. V průběhu staletí se mezi těmito dvěma odvětvími rozšiřovala vzdálenost. Dnes se však zdá, že se naopak opět přibližují zpět. 2.4 Vliv elektronizace na princip teritoriality „From the point of view of territoriality, transnationalism is replacing internationalism.“224 2.4.1 Úvod Z analýzy provedené výše lze dovodit, že teritorialita by podle názoru autorky publikace neměla být pojímána jako neměnný základ a princip mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného. Někteří autoři si kladou otázku, zda teritorialita by měla zůstat vhodným mechanismem pro rozdělování mocenské autority mezi státy, a to především v době tzv. globalizace. 223 RYNGAERT op. cit., s. 17. 224 SCHULTZ op. cit., s. 801. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 65 Podle některých autorů růst nových komunikačních technologií a  omezování významu národních států limituje fungování pravidel založených na územním (teritoriálním) rozdělení moci. Globalizace má podle těchto autorů za  následek mimo jiné pokles významu a někdy i nadbytečnost určovatelů, kteří navazují jednání k území států.225 Dle Schultzovy interpretace: „Internet vytvořil nový světový řád propojení a decentralizace… Globalizace spojila transnacionální a supranacionální řád s rostoucí přeshraniční mobilitou osob a kapitálu. Oba dva tyto termíny [internet a globalizace] reflektují skutečnost, že územní hranice pozbývají svého dřívějšího významu.“226 Podle jiných autorů globalizace neznamená nutnost upustit od principu teritoriality a územně zaměřených hraničních určovatelů a kritérií jak v mezinárodním právu soukromém, tak mezinárodním právu veřejném. Důsledkem vlivu elektronizace by naopak mělo být potvrzení principu teritoriality.227 2.4.2 Struktura podkapitoly Tato podkapitola se věnuje obecným důsledkům vlivu elektronizace na princip teritoriality; vývoji vztahů právní regulace a internetu; vlivu elektronizace na mezinárodní právo soukromé a procesní. V této podkapitole jsou zkoumány důsledky vlivu elektronizace ve smyslu stírání hranice mezi mezinárodním právem veřejným a mezinárodním právem soukromým a vytváření jistých „hranic“ a fragmentace na internetu. Cílem této podkapitoly je učinění dílčích závěrů stran zkoumané problematiky. Závěr této podkapitoly obsahuje shrnutí získaných poznatků. 225 K tomuto přístupu dnes existuje rozsáhlý soubor odborných článků a publikací. Ze zdrojů užívaných v publikaci odkazujeme především na: BERMAN, Paul, Schiff. The Globalization of Jurisdiction [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. Vol. 151, 2002 [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z  http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=304621; BERMAN, Paul, Schiff. Towards a  Cosmopolitan Vision of Conflict of Laws: Redefining Governmental Interests in a Global Era [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. Vol. 153, 2005 [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=725221; SVANTESSON (2012)a op. cit., MANN (1964) op. cit. a další zdroje průběžně citované v této publikaci. 226 SCHULTZ, Thomas. Carving up the Internet: Jurisdiction, Legal Orders, and the Private/Public International Law Interface [on-line]. The European Journal of International Law, 2008, Vol. 19, No. 4. 799 – 839 s [citováno 15. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.oxfordjournals.org/subject/law/. 227 KOHL (2007) op. cit., GOLDSMITH (1998) op. cit. a další. „Pointing to the breadth or depth of reach of particular forms of any particular means of communication, those who make information accessible by a particular method do so knowing of the reach that their information may have.“ In: 2002 Gutnick vs. Dow Jones, bod 39. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 66 2.4.3 Vliv elektronizace na princip teritoriality V rámci zkoumání principu teritoriality je možné identifikovat vliv elektronizace v těchto otázkách: 1. Posun ve vnímání principu teritoriality, což má důsledky ve vnímání vztahu mezinárodního práva soukromého a veřejného; a 2. s tím spojená jistá fragmentace internetu, jež má vazbu do sociálně právních vztahů ve společnosti a  vertikálního a  horizontálního rozdělení autority a moci mezi státy. 228 Jak uvádí Kohl: „The whole system of allocation regulatory competence and the territoriality principle are deeply embeded in the notion of statehood. Control over a State’s territory is not just a consequence of statehood, but also an essential attribute.“229 Státní území a kontrola jsou základními stavebními prvky státu. Internet a jeho struktura tyto základní atributy státu popírají. Právo je soubor obecně závazných pravidel vydávaných státem. Jak úzce je spojen princip teritoriality a suverénní moc státu, uváděl již ve své době například Mann.230 Tento autor užívá pojem teritoriality zaměnitelně s pojmem suverenity a principem nezasahování. Tím dává podle našeho názoru najevo, že suverenita státu je v podstatě neoddělitelná od principu teritoriality. Jakým způsobem pak státy mohou na internetu „vytyčovat“ hranice svého území a své suverenity? Podle Schultze musí v této otázce mnohem restriktivněji a opatrněji než v off-line světě („The genuine link between the State and the activity needs to be taken to a higher treshold.).“231 Zdá se proto, že právě v případě internetu a mezinárodní pravomoci (jurisdikce) států je zřejmě vhodné se obrátit také k principu comity, který může limitovat extrateritoriální přesahy jurisdikce států.232 Na internetu je obtížné určit, na jakém území k  určitému jednání došlo, a  kde se projevily účinky tohoto jednání. Další okolností je i fakt, že státy obvykle nemají 228 SCHULTZ op. cit., s. 799 a násl. 229 KOHL (2007) op. cit., s. rtf. 230 „International jurisdiction is an aspect or an ingredient or a consequence of sovereignty (or of territoriality or the principle of non-intervention – the difference is merely terminological).“ In: MANN (1984) op. cit., s. 20. Podobně tak i MANN (1964) op. cit. 231 SCHULTZ op. cit., s. 815. 232 MILLS (2009) op. cit., s. 222 – 223; 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 67 faktickou moc vynucovat dodržování svého práva nad webovými stránkami nebo on-line aktivitou, která je z jeho území dostupná.233 Tato kapitola se proto věnuje důsledkům, které má elektronizace v oblasti mezinárodního práva procesního 2.4.4 Vývoj vztahu elektronizace a práva v oblasti pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů Vliv elektronizace na princip teritoriality, resp. přístupy států k  právní regulaci vztahů vznikajících on-line, lze ilustrovat na vztahu práva a pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Je vhodné popsat přístupy právní teorie a doktríny k regulaci právních vztahů vznikajících on-line na internetu a internetu jako takového. Cílem této části není věnovat se přístupům k právní regulaci internetu jako takového. Tyto úvahy lze přenechat výkladu v rámci právní teorie, filozofie a sociologie práva a mezinárodního práva (veřejného). V této části budou analyzovány pouze vybrané přístupy k založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem, a to jako na úrovni teoretickoprávní, tak rozhodovací činnosti soudů. V této oblasti se výrazně promítala obecná otázka problematiky mezinárodní pravomoci států v konkrétních případech soudního řízení v soukromoprávních sporech s mezinárodním prvkem. Svantesson234 velmi trefně rozlišuje čtyři fáze tohoto vývoje. Autorka publikace si dovolila toto rozdělení citovat a v některých částech dále rozpracovat. Internet jako terra nullius, Post, Johnson, Goldsmith a Lessig První fázi internetu v letech 1991 – 1999 Svantesson charakterizuje výstižným jako období „wild wild web“ nebo terra nullius.235 Internet „je otevřen pro každého a nikým nere- gulován.“236 Toto období lze charakterizovat také slovy Barlowa, jednoho z prvních 233 V této souvislosti je vhodné poznamenat, že je odhlédnuto od praxe některých států, které z politických, ideologických nebo náboženských důvodů blokují přístup na internet ze svého území. Právní regulace a vynucování práva probíhá především v oblasti veřejného práva. Typickým příkladem ingerence státu je on-line gambling. K tomu srov. například KOHL (2007) op. cit., s. 167 a násl. 234 SVANTESSON, Dan Jerker B. Celebrating 20 Years of WWW – a Reflection on the Concept of Jurisdiction. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2012, roč. 6, č. 1, s. 177–190. ISSN 1802-5951. 235 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 179. 236 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 179. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 68 myslitelů v oblasti vztahu práva a internetu, který v roce 1996 vydal tzv. Declaration of Independence of Cyberspace. Slovy této deklarace: „Governments of the Industrial World, you weary giants of flesh and steel, I come from Cyberspace, the new home of Mind. On behalf of the future, I ask you of the past to leave u salone. You are not welcome among us. You have no sovereignty where we gather… [zvýrazněno TK].“237 Jeden z dalších významných právníků a osobností v této oblasti (někdy označovaných jako net-lawyers), Lessig, použil při charakterizaci tohoto období výstižné přirovnání svobody na internetu k svobodě slova: „[it was] free, not in the sense of free beer, but free in the sense of free speech.”238 Tento přístup je podle názoru autorky publikace nutné v dnešní době odmítnout. Je však vhodné poznamenat, že byl přijímán v době, kdy bylo možné do kyberprostoru volně vstoupit a zase vystoupit. Dnes už to neplatí. Vzhledem k naší závislosti na informačních technologiích, sociálních sítích a on-line „identity“ do kyberprostoru nevstupujeme, dnes už tam jsme. Hranice mezi virtuálním a reálným světem je dnes nejasná a rozostřená.239 V této fázi vývoje se vytváří první teoretické přístupy k internetu a jeho regulaci. Svoboda a bezhraničnost internetu byla brána jako fakt. Mezi právními teoretiky a akademiky však v tomto ohledu dochází k prvým názorovým střetům. Ačkoliv lze některé názory a přístupy z dnešního pohledu považovat za překonané, přesto se do jisté míry neustále vracejí. Základem těchto prvních úvah bylo odmítnutí teritoriálně omezeného, státní mocí vydávaného a vynutitelného práva.240 V  tomto období je možné rozlišit dva přísně odlišné názorové proudy, které se střetly v několika zásadních vědeckých článcích. Na straně jedné se nacházejí Johnson a Post, kteří ve svých článcích podporují liberální přístup. Na druhé straně názorového spektra se nachází Goldsmith s „tradičním“ pojetím regulace a přístupu k internetu. 237 BARLOW, Perry. Declaration of the Independence of the Cyberspace [on-line]. Dostupné z: https://projects.eff.org/~barlow/Declaration-Final.html [stránka navštívena dne 13. 2. 2012]. 238 LESSIG, Lawrence. The Future of Ideas. The Fate of the Commons in a Connected World. New York: Random House, 2001. 352 s. ISBN 0-375-50578-4. S. 12. 239 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 179. 240 „…global computer based communications cut across terriorial borders… undermining the feasibility and legitimacy of laws based on geographical boundaries.“ In: JOHNSON, POST op. cit., s. 29. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 69 Johnson a Post pojímali Internet jako zvláštní nezávislé místo, které není regulováno ani kontrolováno žádným národním státem.241 Tento prostor by měl být vzhledem ke zvláštní povaze právních vztahů, vlastnictví a věcí na něm vznikajících, podřízen samoregulaci.242 Obyvatelé tohoto světa (tzv. netizens) mají vlastní virtuální realitu a obývají společně tuto globální vesnici. Johnson a Post užívali jako argument pro odmítnutí práva založeného na teritoriálním omezení příklad střetu ochranných známek a doménových jmen (a dalších informací uvedených na webových stránkách).243 I když od jejich článku uplynulo 15 let, tyto otázky nejsou stále vyřešeny a v odborné literatuře se k nim řada autorů stále vrací.244 Oproti tomuto pohledu stojí přístup Goldsmitha, který kyberprostor pojímal jako místo, které není odlišné od reálného (ne-virtuálního) světa.245 Velmi vtipně přirovnává internet k telefonu, telegrafu nebo kouřovým signálům: „Territorial sovereignty is relevant to Internet regulation in a straighforward fashion. The Internet is not, […] a separate 241 Blíže k tomu srov. JOHNSON, David, R. POST, David. Law and Borders – The Rise of Law in Cyberspace. Od s. 1367 – 1402. In: FITZGERALD, Brian. Cyberlaw. The International Library of Essays in Law&Legal Theory. Volume I and II. Second Series. Dartmouth: Ashgate Publishing, 2006. 1206 s. ISBN 978-0-7546-2434-9. 242 „Separated from doctrine tied to territorial jurisdiction, new rules will emerge to govern a wide range of new phenomena that have no clear parallel in the nonvirtual world… Treating Cyberspace as a separate „space“ to which distinct laws apply should come naturally… Entry into this world of stored on-line communications occurs through a screeen and (usually) a „password“ boundary. There is a ‘placeness’ to Cyberspace because the messages accessed there are persistent and accessible to many people. You know when you are ‘there’. No one accidentally strays across the border into Cyberspace. To be sure, Cyberspace is not a homogenous place; groups and activities found at various on-line locations possess their own unique characteristics and distinctions, and each area will likely develop its own set of distinct rules. But the line that separates on-line transtactions from our dealings in the real world is just as distinct as the physical boundaries between our territorial governments – perhaps more so.“ JOHNSON, David, R. POST, David. Law and Borders – The Rise of Law in Cyberspace. In: FITZGERALD, Brian. Cyberlaw. The International Library of Essays in Law&Legal Theory. Volume I and II. Second Series. Dartmouth: Ashgate Publishing, 2006. 1206 s. ISBN 978-0-7546-2434-9. S. 1367 a 1379. 243 JOHNSON, POST op. cit., s. 1377. „Consider the placement of a „traditional“ trademarkon the face of a WWW page. This page can be accessed instantly from any location connected to the Net. It is not clear that any given country’s trademark authorities possess, or should possess, jurisdiction over such placements.“ 244 Tento problém se objevuje v řadě dalších pramenů. Ze zdrojů využitých v této publikaci srov. například ABA Report op. cit.; DINWOODIE, Graeme. B. Developing a Private International Intellectual Property Law: The Demise of Territoriality [on-line]. William and Mary Law Review. 2009, Volume 81, Issue 2, s. 711–799 [citováno 7. 12. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. 245 GOLDSMITH, Jack. Against Cyberanarchy [on-line]. University of Chicago Law Review. 1998, Vol. 65, No. 1199 [citováno 11. 1. 2013]. Dostupné z: http://cyber.law.harvard.edu/property00/ jurisdiction/cyberanarchyedit.html. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 70 place removed from our world. Like telephone, the telegraph, and the smoke signals, the Internet is a medium through which people in real space in one jurisdiction communicate with people in real space in another jurisdiction.“246 Výše uvedené autory lze považovat za „pionýry“ v přístupech k pojetí internetu a povahy a právní regulace právních vztahů na něm vznikající. Přístup k internetu jako k prostředí, které nelze regulovat, není ovlivnitelné státní moci a je samoregulovatelné, je nutné v dnešní době odmítnout. Přesto se s těmito názory lze v odborné literatuře stále setkat. V některých odborných článcích se lze setkat s  názorem, který pojímá internet a jeho právní režim jako volné mořem nebo kosmický prostor.247 Internet jakožto virtuální prostředí nelze samozřejmě ztotožnit s těmito prostory. Co však mají společného, je například podle Mentheho jejich mezinárodní, suverénní povaha. Určité územní oblasti na zeměkouli jsou obecným mezinárodním právem prohlášeny za nezpůsobilé podřídit je výlučné moci kteréhokoliv státu.248 Kogentním zákazem je vyloučeno uplatňování suverenity vůči kosmu a volnému moři, včetně prostoru jeho dna a prostoru nad volným mořem až do nekonečna. Jedná se o „věc mimo dispozici“.249 Tímto zákazem je garantována plná volnost užívání těchto prostor všemi státy. Internet, stejně tak jako tyto prostory, má být jakýmsi čtvrtým mezinárodním „územím“ bez možnosti kontroly ze strany některého státu.250 Avšak i v případě těchto prostorů je možné jednání, které se v jejich rámci uskutečňuje, navázat k území určitého státu. Například u volného moře je toto umožněno právem země vlajky, pod kterou loď pluje. V případě internetu by to měla 246 GOLDSMITH, Jack. The Internet and the Abiding Significance of Territorial Sovereignty [on-line]. Indiana Journal of Global Legal Studies. 1998, Vol. 5, Issue 2, s. 475-491 [citováno 12. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.repository.law.indiana.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1130&context=ijgls. S. 476. Na tento článek navázal dalším příspěvkem opět Post. POST, David, G. Against „Against Cyberanarchy“ [on-line]. Berkeley Technology Law Journal. 1998, Vol. 17, No. 1, s. 1 – 23 [citováno 11. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.law.berkeley.edu/journals/btlj/articles/vol17/ Post.stripped.pdf. 247 Za všechny můžeme uvést jako příklad MENTHE, Darrel. Jurisdiction in Cyberspace: A Theory of International Spaces [on-line]. Michigan Telecommunications and Technology Law Review. 1998, Vol. 4., No. 69 [citováno 13. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mttlr.org/volfour/menthe.html. 248 DAVID et al. op. cit., s. 78. 249 DAVID et al. op. cit., s. 78. 250 MENTHE, Darrel. Jurisdiction in Cyberspace: A  Theory of International Spaces [on-line]. Michigan Telecommunications and Technology Law Review. 1998, Vol. 4., No. 69 [citováno 13. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mttlr.org/volfour/menthe.html. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 71 být webová stránka, resp. státní příslušnost jejího tvůrce.251 Pro určení jurisdikce, ve které se nachází osoba, která např. nakupuje na internetu, Menthe navrhoval místo, kde se nachází její počítač.252 Na pomezí mezi první a druhou fází přístupů práva k internetu lze zařadit dalšího významného právníka, Lawrence Lessiga. Lessig253 ve svém díle vychází z teze, že regulace internetu je podmíněno jeho kódem a strukturou. „The Code is Law.“254 Podle Lessiga je regulace internetu a  právních vztahů na něm vznikajících možná různými způsoby a právní regulace je jen jednou z mnoha. Tyto jiné způsoby úpravy spočívají ve společenských, morálních, kulturních nebo ekonomických hodnotách. Jak uvádí Svantesson, v rámci této první fáze úvah o mezinárodní pravomoci států a jejich orgánů, byly pokládány dvě zásadní otázky: „Regulovat nebo neregulovat? Jak regulovat?“255 Gutnick, LICRA vs.Yahoo! a růst ingerence států na internetu Během následujících let se počet webových stránek zvýšil z nuly na několik milio- nů.256 Tento rozvoj byl spojen především s komercionalizací internetu, využíváním internetu jako prostředku pro obchodní a podnikatelské účely. 251 „… simirarly, a webpage would be ascribed the nationality of its creator, and thus nto be subject to the law of whether it happened to be downloaded.“ Srov. MENTHE op. cit. 252 „…a person who follows a link is simply a downloader, and is subject to the territorial jurisdiction of the keyboard ta which he or she sits, as well as the laws governing persons of his or her nationality in cyberspace.“ Srov. MENTHE, Darrel. Jurisdiction in Cyberspace: A Theory of International Spaces [on-line]. Michigan Telecommunications and Technology Law Review. 1998, Vol. 4., No. 69 [citováno 13. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mttlr.org/volfour/menthe.html. 253 LESSIG, Lawrence. The Path of Cyberlaw [on-line]. The Yale Law Journal. 1994 – 1995, Vol. 104, No. 1743 [citováno 11. 7. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org; LESSIG, Lawrence. The Zones of Cyberspace [on-line]. Stanford Law Review. 1996, Vol. 48, No. 5, s. 1403 – 1411 [citováno 28. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/1229391?uid=3737856&uid=4576826447&uid=2&uid=3&uid=60&sid=21101683010207; LESSIG, Lawrence. The Law of the Horse: What Cyberlaw Might Teach [on-line]. Harvard Law Review. Vol 113, No. 501, s. 501 – 549 [citováno 25. 7. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org; LESSIG, Lawrence. Code. Version 2. 0. New York: Basic Books, 2006. 410 s. ISBN 978-0-465-03914-2; LESSIG, Lawrence. Remix. Making Art and Commerce Thrive in the Hybrid Economy. London: Bloomsbury Publishing plc, 2008. 327 s. ISBN 978-1-4081-1393-6. 254 LESSIG (2006) op. cit., s. 5. 255 SVANTESSON, Dan Jerker B. Celebrating 20 Years of WWW – a Reflection on the Concept of Jurisdiction. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2012, roč. 6, č. 1, s. 177–190. ISSN 1802-5951. S 181. 256 K tomuto vývoji srov. například ZÁKON, Robert. Hobbe’s Internet Timeline 10. 2. Dostupné z: http://www.zakon.org/robert/internet/timeline/ [webová stránka navštívena naposledy dne 3. 2. 2013]. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 72 Státy si však začínají uvědomovat potenciál internetu a  zřejmou nutnost jeho regulace a  právní úpravy vztahů na něm vznikajících. V  tomto období začínají do popředí vystupovat snahy států o  ochraně svých zájmů, veřejného pořádku, „místních“ ve smyslu národních hodnot a práv občanů.257 Tento poslední aspekt je spojen především s oblastí elektronického obchodu a nárůstu počtu drobných (ve smyslu malé peněžní hodnoty) spotřebitelských obchodů. Svatesson o tomto období hovoří jako o přeregulovatelnosti internetu (overregulati- on).258 Státy, resp. národní soudy, si vykládají velmi extenzivně pravidla pro založení mezinárodní pravomoci pro řešení sporů z on-line jednání. Z tohoto období je možné jako typické reprezentanty zmínit dvě soudní rozhodnutí, která byla a jsou v literatuře stále a často citována. V prvním případě se jednalo o judikát ve věci Dow Jones&Company Inc. vs. Gutnick.259 260 V tomto rozhodnutí, které bylo široce kritizováno, zaujal australský soud velmi extenzivní postoj k interpretaci pravidel pro založení mezinárodní pravomoci australských soudů. Výňatek z rozhodnutí: „However broad may be the reach of any particular means of communications, those who make information accessible by a particular method do so knowing [zvýrazněno TK] of the reach that their information may have. In particular, those who post information on the World Wide Web do so knowing that the information they make available is available to all and sundry without any geographic restriction.“261 Založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů je dáno „pouhou“ znalostí, resp. předpokládanou znalostí osoby, která informaci zveřejňuje, že její dosah a účinky nejsou nijak geograficky omezeny. 257 SCHULTZ op. cit., s. 803 a násl. 258 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 183. 259 Order of High Court of Australia ze dne 10. Prosince 2002 ve věci Dow Jones&Company vs. Gutnick, [2002] HCA 56 [on-line]. [citováno 14. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.kentlaw.edu/ perritt/courses/civpro/Dow%20Jones%20&%20Company%20Inc_%20v%20Gutnick%20 %5B2002%5D%20HCA%2056%20%2810%20December%202002%29.htm. MURRAY op. cit., s. 142 a násl. 260 V tomto případě se jednalo o spor o ochranu osobnosti. Pan Gutnick, známý podnikatel s bydlištěm a místem podnikání v Austrálii, státě Victoria, žaloval vydavatelskou společnost Dow Jones&Company Inc, před soudy státu Victoria. Vydavatelství zveřejnilo na webových stránkách svého časpisu BarronsOn-line informace, které měly údajně poškodit dobrou pověst pana Gutnicka jako obchodníka. Jednalo se o on-line časopis, který byl určen a primárně se zaměřoval na americké čtenáře. Určitý počet předplatitelů se však nacházel i v Austrálii. Tato okolnost vedla australský soud k potvrzení své příslušnosti ve věci, neboť tím byl založen dostatečný vztah mezi žalovaným a územím Austrálie. 261 Bod 39 odůvodnění rozsudku Dow Jones&Company Inc. Vs. Gutnick. Převzato z SVANTESSON (2012) op. cit., s. 184. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 73 Druhým významným rozhodnutím v tomto období je opět hojně citované rozhodnutí francouzských soudů ve věci. LICRA vs. YAHOO!262 263 Francouzský soud vydal rozhodnutí, které nebylo ve Spojených státech uznáno. Soud USA uznal mezinárodní pravomoc Francie vydávat právní předpisy upravující jednání na území Francie. Zároveň dodal, že s ohledem na První dodatek Ústavy USA není možné, aby na území USA bylo uznání francouzské rozhodnutí regulující obsah projevu na internetu.264 Tato rozhodnutí mají, mimo jiné, dva společné aspekty. Jsou jimi extenzivní výklad pravidel pro založení mezinárodní pravomoci soudů. Zároveň v obou dvou případech soudy, u nichž se oprávněné strany rozhodnutí dovolávaly, jej odmítly uznat a vykonat. Oba dva případy nakonec skončily mimosoudním vyrovnáním. Druhá fáze vývoje vztahu internetu a jurisdikce podle Svantessona končí kolem roku 2009.V tédoběvzrostlpočetwebovýchstránekz 6,5milionuna vícenež250milionů.265 262 Rozhodnutí ve věci LICRA vs. Yahoo! patří k  jednomu z  nejvíce diskutovaných rozhodnutí. Jeho analýzu a kritické hodnocení lze nalézt ve většině publikací věnující se problematice cyberlaw. Ze zdrojů využitých v této publikaci srov. např. EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 59 – 60; BELLIA et al. Op. cit., s. 152 – 159; MUIR-WATT, Horatia. Yahoo! Cyber-Collision of Cultures: Who Regulates? [on-line]. Michigan Journal of International Law. 2002 – 2003, Vol., 24, No. 673, s. 673–697 [citováno 1. 2. 2013]. Dostupné z: www.heinon-line.org. S 673 a násl.; BERMAN, Paul, Schiff. The Globalization of Jurisdiction [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. Vol. 151, 2002 [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z http://papers.ssrn.com/sol3/papers. cfm?abstract_id=304621. 263 V tomto případě se jednalo o spor mezi dvěma francouzskými organizacemi La Ligue Contre Le Racisme et L’Antisemitisme a L’Union Des Etudiants Juifs De Franc se americkou společností Yahoo! Organizace LICRA se věnuje otázce boje proti popírání holokaustu. Společnost Yahoo! na svých webových aukčních stránkách, které se nacházely na amerických serverech, nabízela ke koupi mimo jiné memorábilie nacistické ideologie, hákové kříže, uniformy, říšské helmy a další. Prodej těchto věcí je protiprávní podle francouzského trestního práva. Tyto webové stránky patřily mezi nejvýdělečnější. Na rozdíl od národních mutací Yahoo!, které která cílila přes svá doménová jména na jednotlivé země (např. www.Yahoo!.fr), tyto stránky byly vedeny pod doménovým jménem.com, zaměřovaly se tedy na celý svět. Organizace LICRA považovala tuto nabídku za v rozporu s francouzskými právními předpisy, a to jak trestními (podporování nacistické ideologie), tak Ústavou a ústavními zákony. Yahoo! odmítlo nabízené věci ze svých stránek stáhnout, resp. zablokovat přístup. LICRA proto podala žalobu proti Yahoo! k francouzským soudům na stažení nabízených nacistických věcí. Francouzský soud vydal rozhodnutí, ve kterém kvalifikoval jednání Yahoo! jako civilní delikt (tort, faute) a v souladu s francouzským občanským soudním řádem vydal soudní příkaz, na základě kterého Yahoo! bylo povinno přijmout opatření, která by znemožnila francouzském občanům přístup na tyto stránky. Yahoo! se odmítla rozhodnutí francouzského soudu podřídit s argumentem, že tento příkaz zasahuje do práv společnosti založené podle amerického práva, a že tyto stránky byly hostovány na serverech, které se také nacházely na území USA. 264 „…the First Amendment precludes enforcement within the United States of a French order intended to regulate the content of its speech over the Internet.“ Citováno z SVANTESSON (2012) op. cit., s. 185. 265 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 185. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 74 „Vystřízlivění“ a restriktivnější přístup k založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů Třetí fázi vztahu mezinárodní pravomoci (jurisdikce) a internetu Svantesson charakterizuje jako období střízlivé regulace (underregulation).266 Státy a národní soudy přijímají restriktivnější přístup k založení mezinárodní pravomoci svých orgánů. K jejímu založení již nestačí být on-line, resp. mít přístup k webovým stránkám o celém světě. Jako příklady tohoto restriktivnějšího přístupu lze uvést rozhodnutí Soudního dvora EU ve spojených věcech C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof.267 Toto rozhodnutí se týkalo on-line spotřebitelských smluv a kritéria „zaměřování činnosti“ dle článku 15 odst.  1 písm. c) Nařízení Brusel  I. Vzhledem k  cílům a zaměření publikace na smlouvy podnikatelské nebude rozhodnutí detailně analyzováno. Na tomto místě je však vhodné alespoň rámcově zmínit řešení v něm obsažené, neboť ilustruje do jisté míry „racionálnější a  restriktivnější“ přístup Soudního dvora k interpretaci procesních kritérií. Je také vhodným příkladem přístupu, kdy soudy v rámci své rozhodovací činnosti interpretují stávající procesní kritéria pro jejich použití pro on-line vztahy. Dle rozhodnutí Soudního dvora není možné vykládat slova zaměřování činnosti tak, že se týkají pouhé dostupnosti internetové stránky v jiných členských státech, než je členský stát, ve kterém má dotyčný podnikatel sídlo268 . Rozhodujícím faktorem není ani jazyk nebo měna použitá na internetových stránkách, ani uvedení elektronické nebo zeměpisné adresy obchodníka, nebo uvedení telefonního spojení bez mezinárodní předvolby.269 266 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 185. 267 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 7.  prosince  2010, Peter Pammer vs. Reederei Karl Schlüter GmbH&Co. KG (C-585/08) a Hotel Alpenhof GesmbH proti Oliver Heller, spojené věci C-585/08 a C-144/09. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 268 Rozhodnutí ve věci C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof, bod 95. 269 Některé informace v případě elektronického obchodu se staly povinnými. Dle článku 5 odst. 1 písm. c) směrnice o elektronickém obchodu je poskytovatel služeb povinen poskytnout uživateli služeb před uzavřením smlouvy údaje, které umožňují rychlé navázání kontaktu s poskytovatelem služeb a přímou a účinnou komunikaci s ním, včetně jeho elektronické adresy. Uvedená povinnost se uplatní bez ohledu na to, na který členský stát podnikatel zaměřuje svou činnost, a to i tehdy, pokud je tato činnost zaměřena pouze na území členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 75 Soudní dvůr vytvořil demonstrativní výčet kritérií, která musí být soudy členských států zkoumáno v každém jednotlivém případě.270 V tomto období byla Soudním dvorem vydána další rozhodnutí ve věci interpretace článku 5 odst. 3 Nařízení Brusel I a kritéria „místo škodné události“ ve věci porušení osobnostních práva a pomluvy na internetu (C-509/09, C-161/10 eDate) a porušení práv k ochranné známce (C-523/10 Wintersteiger). Tato rozhodnutí jsou zatím jediná, kdy se Soudní dvůr výslovně zabýval vlivem elektronizace na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v Nařízení Brusel I. Svantesson charakterizuje čtvrtou fázi jako období rovnováhy (equilibrium).271 Internet už není pojímán jako místo neomezených možností. Naše jednání na internetu je omezeno právě těmi technologiemi, které umožnily jeho rozšíření. Vývoj ukazuje, že otázka jurisdikce, mezinárodní pravomoci států není jen otázkou práva v kontextu internetu, ale práva v kontextu velkých ekonomických a sociálních změn. Jak uvádí Kohl: „The main point is that law is like Koala, a lethargic animal, moving at a sleeply pace even when the world rushes past, and not without good reason.“272 Je otázkou, nakolik se posune doktrinální uchopení pravidel pro založení mezinárodní pravomoci, a nakolik bude toto ovlivněno technologickým vývojem a potřebami praxí. Někter možné směry vývoje jsou naznačeny v kapitole 3.14 věnované mimo jiné tzv. geolokačním technologiím. 270 Rozhodnutí ve věci C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof. Dle Soudního dvora patří mezi rozhodující kritéria všechny výslovné projevy vůle oslovit zákazníky z takového členského státu. SDEU proto vytvořil demonstrativní výčet kritérií, která musí být, případně ve vzájemné kombinaci, v každém konkrétním případě posuzována. Jsou jimi: • mezinárodní povaha činnosti podnikatele; • popis cesty do sídla podnikatele s počátkem v jiných členských státech; • použití jiného jazyka nebo jiné měny, než jsou jazyk nebo měna, které jsou obvykle používány v členském státě, ve kterém má podnikatel sídlo s možností provést rezervaci a potvrdit ji v tomto jiném jazyce; • uvedení telefonického spojení s mezinárodním předčíslím; • vynaložení nákladů na službu sponzorovaných odkazů na internetu s cílem usnadnit spotřebitelům s bydlištěm v jiných členských státech přístup na stránku podnikatele nebo jeho zprostředkovatele; • použití jiného jména domény prvního řádu, než je doména členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo, nebo použití takových neutrálních jmen domén prvního řádu, jako je například „.com“ nebo „.eu“; • uvedení mezinárodní klientely složené ze zákazníků s bydlištěm v jiných členských státech. 271 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 187. 272 KOHL (2007) op. cit., s. 35. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 76 2.4.5 Vliv elektronizace na mezinárodní právo soukromé a procesní V této publikace se autorka staví kriticky k pojetí internetu jako zvláštního místa, pro které neplatí stávající platné právo a  normy založené na principu teritoriality. I vývoj, ke kterému od dob Johnsona a Posta došlo, dává tomuto hodnocení za pravdu. Otázkou dnes není, zda by státy měly regulovat právní vztahy vznikající na internetu. Otázkou je, jakým způsobem by tak měly činit.273 V mezinárodním právu soukromém a procesním je většina hraničních určovatelů a kritérií umístěna na území určitého státu: například místo plnění smlouvy; místo, kde došlo k protiprávnímu jednání apod. Příkladem hraničního určovatele nebo kritéria, které není teritoriálně omezeno, je například volba práva (například článek 3 Nařízení Řím I) nebo dohoda o příslušnosti soudů (například článek 23 Nařízení Brusel I).274 V mezinárodním právu soukromém a procesním může dojít k situaci, kdy více států bude chtít uplatnit svou pravomoc nad určitým jednáním. Důvodem vzniku této stituace je mimo jiné fakt, že v současné době neexistují harmonizovaná nebo unifikovaná pravidla pro mezinárodní právo soukromé a procesní pro řešení právních vztahů vznikajících on-line. Obecně je při řešení těchto otázek možné vycházet ze tří přístupů, a to: 1. místo původu jednání (country of origin), místo, kde se nacházel zdroj jednání; nebo 2. místo určení (country of destination), místo, kde se projevily účinky jednání (jinak také tzv. effects test – k tomu srov. kapitolu 3.12); nebo 3. zaměřování činnosti (targeting nebo directing of activities). Tato trojice řešení odpovídá v  mezinárodním právu veřejném tzv. subjektivní a objektivní složce principu teritoriality.275 Přístup založený na místu původu jednání odpovídá subjektivní složce principu teritoriality.276 Někteří autoři se k tomuto staví značně kriticky. Pokud by byl tento 273 KOHL (2007) op. cit., s. 12. 274 Jiným problémem v jejich souvislosti je otázka platnosti takovýchto ujednání. 275 Tyto přístupy byly definovány v rozhodnutí SS Lotus. Blíže k analýze tohoto rozhodnutí například v RYNGAERT op. cit., s. 22 – 26. 276 Tzv. subjektivní složka teritoriality odpovídá principu, že stát má na základě mezinárodního práva pravomoc uplatnotňovat svou moc v rámci svého území. In: SCHULTZ op. cit., s. 811. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 77 přístup vztažen do oblasti elektronizace a regulace obsahu nebo jednání na webových stránkách, mohlo by dojít k nežádoucím následkům. Většina webových stránek je dostupná z  jakékoliv země. Webové stránky, resp. jejich provozovatelé, by mohli být tímto podřízeni právu nebo pravomoci jakékoliv země. Důsledkem tohoto přístupu by mohlo být i rozšíření jevu forum shopping, aneb úmyslné hledání takového sudiště, u kterého bude dosaženo nejpříznivějšího výsledku sporu.277 Striktní aplikace tohoto přístupu by tak vedla naopak k oslabení možnosti státu sledovat a chránit své zájmy a veřejný pořádek.278 279 Přístup založený na místě, kde se projevily účinky jednání, byl argumentován francouzským soudem v  dříve zmiňovaném rozhodnutí LICRA vs. Yahoo!. Francouzský soud založil svou příslušnost na faktu, že účinky jednání amerických webových stránek se projevily na území Francie.280 Tento přístup odpovídá objektivní složce principu teritoriality.281 Přístup založený na účincích jednání také není bez nepříznivých následků v oblasti mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Vzhledem k  tomu, že  informace zveřejněná na internetu může mít účinky/dopady kdekoliv po celém světě, pravidlo pro založení pravomoci/příslušnosti soudů by vedlo ke konfliktu pravomocí. Kterýkoliv soud by se mohl prohlásit příslušným k řízení ve věci, důsledkem čehož by opět mohlo být rozšíření jevu forum shopping. Obchodníci podnikající prostřednictvím webových stránek by museli zajistit, že jejich obsah je v souladu s právními předpisy všech zemí, kde jsou dostupné282 277 Jak uvádí Pauknerová, jev forum shopping již není považován za ryze negativní. A to především v zemích common law. V EU mu navíc nemusí btý věnována taková pozornost, a to s ohledem na určitý standart soudního řízení, který je vlastní většině členských států. PAUKNEROVÁ op. cit., s. 137. 278 MUIR-WATT op. cit., s. 695. 279 Podobně k tomu i Schultz: „[…] the territoriality principle is, in and of itself, by far the soundest basis of prescriptive jurisdiction, but it quite easy seems a too restrictive basis of jurisdiction in the face of information flows potencially having effects in every country of the world.” In: SCHULTZ op. cit., s. 811. 280 MUIR-WATT op. cit., s. 695; stejně tak srov. KOHL, Uta. Eggs, Jurisdiction and the Internet [on-line]. International and Comparative Law Quarterly. 2002, Vol. 51, s. 555 – 582 [citováno 12. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. S. 577. 281 SCHULTZ op. cit., s. 812; MILLS (2009) op. cit., s. 225. 282 .„The global convoy of Internet publishers operating under respective countrie’s motley would harmonize at those of the most restrictive major jurisdiction – the slowest ship [in the convoy].” In: SCHULTZ op. cit., s. 812 a poznámka pod čarou č. 73. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 78 Pravidla mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů jsou založená na principu předvídatelnosti a právní jistotě. Oba dva přístupy, které byly zmíněny výše, tyto vlastnosti spíše postrádají. Třetí způsob řešení, založený na zaměřování činnosti, stojí na pomezí mezi těmito dvěma, a zřejmě lépe odpovídá požadavku právní jistoty a předvídatelnosti sledovaný pravidly mezinárodního práva procesního. Přístup zaměřování činnosti je založen na předpokladu, že subjekt úmyslně směřoval svou činnost na území určitého státu a byl si vědom následků tohoto zaměřování (více k tomuto přístupu také v kapitole 3.12). Na kritériu “zaměřování činnosti” je založena například příslušnost pro spory ze spotřebitelských smluv dle článku 15 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I. Jak k tomuto přístupu uvádí Schultz: “It is something more than effects, but less than physical presence“.283 Argumentace založená na tomto přístupu byla využita v již zmiňovaném rozhodnutí Gutnick vs. Dow Jones. Princip zaměřování činnosti omezuje podle názoru autorky publikace možnost využití forum shopping a konfliktu pravomocí. Podle úmyslu obchodníka a jeho činnosti zaměřené na určitý stát je možné s vyšší mírou právní jistoty a předvídatelnosti určit forum. Tímto zaměřováním činnosti může obchodník upravit například obsah webových stránek tak, aby odpovídaly požadavkům příslušné země. Je tím také zajištěno dostatečné spojení mezi činností obchodníka a územím státu. Také některá kritéria pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů toto rozlišení reflektují. Jako příklad lze uvést článek 5 odst. 3 Nařízení Brusel I, který upravuje alternativní příslušnost ve věcech deliktní odpovědnosti. Kritérium „místa, kde došlo ke škodné události“ je nutné podle judikatury Soudního dvora interpretovat jako místo, kde došlo k  jednání, které zakládá nárok na náhradu škody, a místo, kde se projevily účinky tohoto jednání (C-68/93 Shevill).284 Obvykle je to jen jedna země, ve které k určitému jednání dojde. Následky tohoto jednání se však mohou projevit v  různých zemích. Většina webových stránek je dostupná z jakékoliv země. Samotná aplikace pouze místa původu nebo místa určení s sebou nese další otázky a může vést ke konfliktu pravomocí mezi státy. Tyto tři přístupy jsou proto omezovány požadavkem na zaměřování jednání. 283 SCHULTZ op. cit., s 817. 284 Podobnou úpravu lze nalézt také v § 145 (2) a) a b) Restatement (Second) of Conflict of Laws z roku 1971. In: KOHL (2007) op. cit., s. 25. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 79 Dalším faktorem, na který má elektronizace vliv, je omezený výkon mezinárodní pravomoci v rámci uznání a výkonu cizích rozhodnutí. Státy mohou vytvořit pravidla, která budou upravovat jednání webových stránek, které jsou lokalizované v zahraničí, ale dostupné z jejich území. Pokud tato pravidla nebudou dodržována a bude vydáno rozhodnutí v jejich neprospěch, takové rozhodnutí nemusí být v zahraničí uznáno a vykonáno. Rozhodnutí soudu (nebo jiného orgánu) má účinky jen a pouze ve státě svého vydání. Jak k tomu shrnuje Kohl, ona omezená vykonávací pravomoc států je „[…] kletbou i darem zároveň”.285 Mnoho otázek vlivu elektronizace na mezinárodní právo soukromé a  procesní je spojeno právě s vynucováním tuzemského práva a s uznání a výkonem cizích rozhodnutí, resp. s  omezenou možností státu aplikovat a  vynucovat své právo v případě zahraniční on-line aktivity, jejíž účinky se mohou projevit na jeho území. Je možné si klást otázku, zda by v takovém případě nebylo možné rozšířit vykonávací pravomoc. Ale rozšíření výkonné jurisdikce na straně jednoho státu znamená omezení kontroly nad svým územím u druhého stát.286 Princip teritoriality je podle některých autorů „svatým“ a nemůže být překročen („ […] protects a State’s [i]ndependence in regard to exclusion of any other States, the function of States. In short, it is sacred.“287 ). 2.4.6 Posun ve vztahu mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého jako důsledek elektronizace „Yet as a general matter, rules of private international law attempt to tie situation to a particular sovereign in a much more intricate and neutral way than catch-all rules of public international law do.“288 Jak bylo uvedeno výše, důsledky vlivu elektronizace se podle názoru autorky publikace projevují v posunu vztahu mezinárodního práva veřejného a soukromého. Tento posun je viditelný v několika rovinách, které budou analyzovány níže. Na internetu neexistují hranice mezi jednotlivými státy (s  jistou mírou zjednodušení). Informace se mohou (relativně) volně pohybovat po síti. Státy většinou nemohou účinně kontrolovat jejich pohyb, obsah a účinky na svém území. Jedním 285 „This strictly delimited enforcement power of States is perhaps the single most striking feature of the competence régime in general, and in the on-line context in particular, and is a both curse and a blessing.“ In: KOHL (2007) op. cit., s. 26. K problematice uznávání a výkonu rozhodnutí rozhodnutí v případech týkajících se on-line aktivity srov. také BERMAN (2002) op. cit., s. 409 – 410. 286 KOHL (2007) op. cit., s. 27. 287 KOHL (2007) op. cit., s. 27. 288 RYNGAERT op. cit., s. 19. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 80 z pojmových znaků státu je moc, kterou vykonává nad svým územím. Na internetu, v kyberprostoru, je ovšem otázkou, kde (a zda vůbec) jeho „území“ začíná. Tím, že na internetu selhává klasické rozdělení kompetencí mezi státy, se někteří autoři zamýšlejí nad tím, zda by právě pro tuto situaci nemohla být využita pravidla mezinárodního práva soukromého. Tzn., pravidla a principy mezinárodního práva soukromého využít pro interpretaci mezinárodního práva veřejného. Pravidla mezinárodního práva soukromého a procesního nejen rozdělují kompetence mezi jednotlivé státy (ve smyslu mezinárodní pravomoci) a jejich právními řády (pomocí kolizních norem). Jejich základním cílem je také zajištění právní jistoty a předvídatelnosti v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem. Princip právní jistoty a  předvídatelnost, který sleduje mezinárodní právo soukromé a procesní,289 slouží zájmům nejen soukromoprávních subjektům, ale i státům. Ačkoliv je mezinárodní právo soukromé vnitrostátní disciplínou, není vždy zaměřeno pouze na zájmy fora, a může zohledňovat zájmy jiných států. Na druhé straně, státy nemusí vždy být ochotny aplikovat své právní normy v soukromoprávních vztazích, na jejichž právní úpravě mají zájmy jiné státy.290 Je samozřejmé, že v některých situacích převáží zájmy státu fora. Jak vyplývá z tohoto pohledu, pravidla mezinárodního práva soukromého by mohla být využita pro navázání jednání k území určitého státu i ve smyslu mezinárodního práva veřejného. Propojení norem mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého je patrné zvláště v oblasti ekonomického práva, hospodářské soutěže apod. V  této oblasti státy aplikují veřejnoprávní normy na soukromoprávní subjekty a  soukromoprávní subjekty mohou hrát významnou roli ve vynucování právní úpravy. Jak bylo uvedeno výše, podle některých autorů dochází ke sbližování mezinárodního práva soukromého a veřejného a jejich vzájemného ovlivňování. Toto propojení vnímá i Mills: „Modern judges and jurists similarly draw on underlying ideas of territoriality, arguably leading to a convergence of public international law notions of ‚territorial intergrity‘ with private international law requirements of sufficient connection.“291 289 SYMEONIDES op. cit., s. 14. 290 RYNGAERT op. cit., s. 19. 291 MILLS (2009) op. cit., s. 242. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 81 Ryngaert si klade ovšem otázku, zda by mezinárodní právo veřejné, které je ze své podstaty více objektivní, neboť vychází z praxe mezi státy, nemělo limitovat volnost států v přijímání norem mezinárodního práva soukromého s cílem ochránit zájmy zájmy jiných států.292 Důvod pro využívání pravidel mezinárodního práva soukromého pro vymezení (legislativní) pravomoci států je i v tom, že tato jsou určena pro zjištění nejužšího spojení právní situace s územím určitého státu.293 Pravomoc států vydávat právní předpisy by měla být stanovena s odkazem na smlouvy, zájmy a očekávání, než na tradičním slovníku mezinárodního práva veřejného a jeho nadužívání koncepce suverenity států.294 Ačkoliv by to mělo být teoreticky mezinárodní právo veřejné, jejž by mělo stanovovat meze mezinárodnímu právu soukromému, je to právě neurčitost pravidel mezinárodního práva veřejného týkající se jurisdikce a principu teritoriality, jenž způsobuje, že tato pravidla se dají aplikovat na téměř jakoukoliv mezinárodně procesní otázku. Tuto neurčitost vnímá i Ryngaert: „Unlike public international law rules, which merely require a strong nexus of the regulating State with the situation, conflict of laws rules are ordinarily geared to identifying the State with the strongest nexus to the situation.“295 Normy mezinárodního práva soukromého jsou právě z výše uvedených důvodů vhodné pro řešení otázek rozdělení kompetence mezi jednotlivé státy. Podle Millse právě mezinárodní právo soukromé nejen reflektuje principy mezinárodního práva veřejného a jeho vývoj, ale i zájmy států a principy právní jistoty a předvídatelnosti.296 Mezinárodní právo soukromé je dle Millse dokonce jakýmsi „přirozenoprávním mechanismem pro řešení sporů“.297 292 „As the jurisdictional norm both of private and public international law are based on the nexus of a particular situation with (the law of) a particular sovereign, norms of private international law may sometimes in fact reflect the opinio iuris of international law, without it being necessary to systematically inquire the conformity of these norms with public international law.“ In: RYNGAERT op., cit., s. 16. 293 „They may mitigate the excess of jurisdiction stemming from the unqualified exercise of jurisdiction on the basis of the classical public international law principles.“ In: RYNGAERT op. cit., s. 16. 294 RYNGAERT op,. cit., s. 17 a poznámka pod čarou č. 62. 295 RYNGAERT op. cit., s. 17. 296 „…Different approaches to private international law do not merely reflect […] private law objectives of justice or fairness within each state. Instead, private international law theories and rules are reflections of and responses to changes in their context, including changes in international norms and ideas of international order.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 27. 297 „Private international law was invented as mechanism for the reconciliation of higher level natural law with the existence of diverse laws.“ In: Ibid. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 82 Podle některých autorů by proto mělo dojít k přeformulování pravidel mezinárodního práva veřejného ve světle mezinárodního práva soukromého, neboť to dokáže lépe reagovat na současné změny ve vývoji právní regulace. Celou výše zkoumanou problematiku dokázal velmi jasně a poutavě vysvětlit Mills. Překlad do češtiny by nemusel být přesný, proto uvádíme původní verzi: „[…] on the international plane, the relevant underlying reality is the territorial limits of law under the international legal order. The underlying postulate of public international law is that generally each state has jurisdiction to make and apply law within its territorial limit. Absent a breach of some overriding norm, other states as a matter of ‚comity‘ will ordinarily respect such actions and are hesitant to interfere with what another state chooses to do within those limits. Moreover, to accomodate the movement of people, wealth and skills across state lines, a by-product of modern civilization, they will in great measure recognize the determination of legal issues in other states. And to promote the same values, they will open their national forums for the resolution of specific legal disputes arising in other jurisdictions consistent with the interests and internal values of the forum state. These are the realities that must be reflected and accommodated in private international law.“298 Podle jiných autorů by naopak mezinárodní právo soukromé mělo být upraveno ve smyslu pravidel mezinárodního práva veřejného. Na tomto základě by měla být vytvořena vhodná pravidla pro rozdělení suverénní moci mezi státy. Tento postoj zaujímá například Schultz.299 Dalším důsledkem elektronizace a  vztahu mezinárodního práva soukromého a veřejného je podle některých autorů jistá fragmentace internetu. Toto „rozdělení“ internetu nabývá podle Schulze dvou forem. Jedná se o fragmentaci vertikální, která reflektuje veřejný zájem a ochranu veřejného pořádku. Druhou formou je fragmentace horizontální, která je výsledkem obchodněprávní činnosti soukromé podnikatelské sféry.300 Vztah mezi mezinárodním právem veřejným a mezinárodním právem soukromým se v důsledku této fragmentace posouvá „výše,“ do sféry kyberprostoru. V tomto prostředí mezinárodní právo veřejné nabývá další rozměr. I  zde se státy snaží 298 MILLS (2009) op. cit., s. 245 – 246. 299 „[…] On this basis I argue in favour of a double standard of jurisdiction for the regulation of Internet content: one based on principle of targeting, used to sanction behavior, the other, an incarnation of the effects doctrine, used to prevent acions and fulfill the cathartic function of law.” In: SCHULTZ op. cit., s. 800. 300 SCHULTZ op. cit., s. 800. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 83 prosazovat své suverénní zájmy související s  ochranou působením na vlastním „území.“ Jednou z funkcí státu je ochrana zájmů svých občanů, resp. svého území. Pro zachování své funkce musí stát hledat nové cesty, jak definovat své pojmové znaky. Zároveň v důsledku především obchodní aktivity a elektronického obchodu roste význam nestátních institucí a obchodních komunit a nestátních „právních“ pravidel, která jsou těmito komunitami dodržována a vynucována. Vertikální fragmentace Vertikální fragmentace souvisí s otázkami, které byly analyzovány v předchozích kapitolách. Posun nebo nová intepretace pravidel rozdělující územní suverenitu mezi jednotlivé státy. Tato nová intepretace principu teritoriality by v sobě měla nést zdůrazněné prvky ochrany národních zájmů, veřejného pořádku a místních (národních) hodnot.301 Tyto úvahy souvisí také s onou čtvrtou fází vývoje vztahu právní regulace a řešení sporů vyplývajících ze vztahů vznikajících on-line. Trvání států na ochraně svých zájmů by mohlo vést k rozdělení kyberprostoru na jednotlivé „národní“ části. Vertikální fragmentace také svým způsobem relativizuje pojetí internetu jako prostoru bez hranic mezi státy. A naopak míří k obnovení a potvrzení principu teritoriality tak, jak byl nastaven v 17. století. Jak uvádí Schultz, mezinárodní právo soukromé v kontextu internetu, elektronického obchodu a ochrany státních zájmů a  občanů není ve své podstatě právem soukromým. Jde daleko za  své hranice. Je globálním hráčem na mezinárodním poli práva.302 V tomto ohledu si možné si položit otázku, která se sama nabízí. Jedná se vůbec o posun kupředu, o vykročení k nové koncepci teritoriality? Nebo jde spíše o návrat zpět ke kořenům? Tedy k principům a zásadám platným v posledních 300 letech, ovšem s přidanou hodnotou moderních technologií? 301 SCHULTZ op. cit., s. 800. 302 „It goes far beyond supporting the global (in this case electronic) market economy and that it may, in accordance with Savigny’s original aproach, have a global regulatory role to play in the international community of law.“ In: SCHULTZ op. cit., s. 808. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 84 Jak již bylo uvedeno výše, je otázkou, nakolik by měla být právní regulace, potažmo právní úprava mezinárodního práva procesního závislá na technologiích. Jak uvádí Schultz,“právní regulace na internetu je závislá na právu informačních technologií stejným způsobem, jakým je naše jednání mimo on-line svět závislé na přírodních zákonech.“303 Vertikální fragmentace internetu je spojena s omezováním bezhraničnosti internetu a vytváření svého druhu hranic. Jako příklad může posloužit již zmiňované rozhodnutí ve věci LICRA vs. Yahoo! V  tomto případě si francouzský soudce vyžádal analýzu odborníků na IT, zda je technologicky možné omezit nebo znemožnit přístup na aukční stránky společnosti Yahoo! z francouzského území.304 Toto omezení bylo možné s pomocí tzv. geolokačních technologií (blíže k jejich vymezení v kapitole 3.14). Společnost Yahoo! mohla filtrovat informace podle místa, kam měly být směřovány. Jak uvádí Schulz, tímto okamžikem se změnil přístup k informacím a jejich pohybu na internetu: „Namísto využívání výhod internetu jako globálního území se začala využívat možnost lokalizace přenosu informací.“305 Horizontální fragmentace Horizontální fragmentace je vedena především zájmy mezinárodních obchodníků a obchodně podnikatelské aktivity. Je spojena také s možností aplikace národních právních řádů v prostředí nadnárodního internetu. Podle některých autorů dochází k delokalizaci a denacionalizaci právních vztahů vznikajících v kyberprostoru. Po vzoru lex mercatoria se hovoří o vzniku jakéhosi lex informatica.306 Horizontální fragmentace je podle Schulze ve své podstatě důsledkem existence velkého množství sporů malé hodnoty, jejichž řešení a následný výkon rozhodnutí je zdlouhavé z důvodu přetížení soudů. Pro strany ve sporu může být navíc neekonomické a časově náročné v takových sporech hledat řešení soudní cestou307 303 SCHULTZ op. cit., s. 801. 304 BELLIA et. al. op. cit., s. 152 – 159. 305 „The focus started to shift from taking advantage of the Internet’s global character to exploiting the localizable nature of information travelling through.“ In: SCHULTZ op. cit., s. 819. 306 K tomu srov. například CALLIES, Graf-Peter; ZUMBANSEN, Peer. Rough Consensus and Running Code: A Theory of Transnational Private Law. Oxford: Hart Publishing, 2010. 388 s. ISBN 978- 1849463546; JOHNSON, POST op. cit., s. 1389; LESSIG (2006) op. cit., s. 5. 307 SCHULTZ op. cit., s. 830. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 85 Kohl na tuto otázku nachází jen dvě možná řešení: „Buď je potřeba udělat více transnacionální právo, nebo on-line jednání. Neexistuje zlatá střední cesta, žádná šedá zóna mezi černou a bílou.“308 Jakým způsobem je ale možné učinit internet méně globálním? Pro vytváření nadnárodního práva je nutná spolupráce mezi státy a harmonizace, resp. unifikace práva. V oblasti mezinárodního práva procesního tyto snahy opakovaně selhávají. Druhým způsobem řešení těchto otázek je jakési „teritoriální“ omezení on-line aktivity a vytvoření národních částí internetu. K tomuto jevu dochází už dnes. Blíže v kapitole věnované geolokaci. 2.4.7 Shrnutí podkapitoly Tato podkapitola se zabývala vlivem elektronizace na princip teritoriality. Tento vliv byl zkoumán na příkladu vztahu vývoje právní regulace a internetu, resp. na interpretaci pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Mezinárodní právo soukromé a  procesní je založeno na principu teritoriality. Kolizní normy pro zjištění práva rozhodného a pravidla mezinárodního práva procesního pro určení pravomocného (příslušného) soudu jsou navazovány k území určitého státu. Na internetu toto navazování z  důvodů je jisté bezhraničnosti selhává. Jak bylo uvedeno, důsledkem elektronizace by mohl být posun ve vnímání principu teritoriality. Stále se jedná o princip platný nejen pro tradiční (off-line) prostřední, ale i pro internet. Interpretace principu teritoriality by však měla být uchopena s ohledem na prostředí internetu a počítačových sítí. Další důsledek vlivu elektronizace na princip je možné vnímat ve vztahu mezinárodního práva soukromého a mezinárodního práva veřejného. A to především v tzv. vertikální a horizontální fragmentaci internetu. Závěrem se lze podle autorky publikace ztotožnit s názorem, že princip teritoriality „by měl být vysvětlen a zachován, ne jen jednoduše odmítnut“.309 308 KOHL (2007) op. cit., s. 28. 309 „Territoriality needs to be explained and defended, not simply invoked.“ In: DINWOODIE, Graeme. B. Developing a Private International Intellectual Property Law: The Demise of Territoriality [on-line]. William and Mary Law Review, 2009, Volume 81, Issue 2, s. 711–799 [citováno 7. 12. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. s. 765. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 86 2.5 Dílčí závěr a ověření hypotézy č. 1 Cílem druhé kapitoly bylo na základě analýzy vymezené oblasti zkoumání a následného shrnutí poznatků ověřit (potvrdit nebo vyvrátit) první pracovní hypotézu, která byla stanovena v kapitole 1. 4. První pracovní hypotéza se skládala z hlavní hypotézy a dvou dílčích subhypotéz rozvíjeních hlavní hypotézu. První dílčí subhypotéza, „V důsledku vlivu globalizace a elektronizace je třeba princip teritoriality nově interpretovat v kontextu moderních komunikačních a informačních technologií,“ byla potvrzena. Globalizace a elektronizace má významný vliv na princip teritoriality. Na internetu, kde neexistují hranice mezi státy, selhávají pojmové znaky státu. I v tomto prostředí mají státy zájem na ochraně svého území a občanů. S ohledem především na své ekonomické zájmy se snaží regulovat jednání a jeho účinky, které se mohou na jeho území projevit. Aby tyto funkce mohl provádět i na internetu, v kyberprostoru, je nutné uchopit a interpretovat princip teritoriality v kontextu nových informačních a komunikačních technologií. Je nutné hledat odpovědi na otázku, odkud vychází a kam až sahá kompetence států na internetu a jejich možnost svými právními předpisy regulovat a řešit soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem vznikající a probíhající na internetu. Druhá dílčí subhypotéza, „V  důsledku vlivu globalizace a  elektronizace dochází posunu významu principu teritoriality, a tím ke sbližování mezinárodního práva veřejného a soukromého,“ byla potvrzena. Nelze se zcela ztotožnit s názorem Millse, podle kterého by mělo dojít ve vztahu mezinárodního práva soukromého a  mezinárodního práva veřejného k  návratu k von Barovi a Savignymu: „The internet, more than most other contexts, call for a return to a natural law approach to conflict of laws – a return to Savigny and von Bar, where conflicts of laws were ‚part of a single international system, not (purely) part of domestic law, where the deremination of jurisdictional scopes were not dependent merely upon the arbitrary determination of aprticular states.“ 310 Jak bylo uvedeno v analýze, s ohledem na výzvy, kterým čelí mezinárodní právo veřejné na internetu, je možné zvažovat využití pravidel mezinárodního práva soukromého. To je ovlivňováno (nejen) obchodněprávní realitou a fakticitou vývoje 310 MILLS (2006) op. cit., s. 37. 2 Elektronizace a vybrané aspekty jejího vlivu na princip teritoriality v mezinárodním právu (soukromém a veřejném) 87 informačních technologií a informační společnosti. Z tohoto důvodu se dokáže lépe adaptovat na probíhající změny a vývoj. Nebude-li tento vývoj reflektován, může dojít k prohloubení vertikální a horizontální fragmentace internetu. Hlavní část hypotézy, „Princip teritoriality je jedním ze základních principů mezinárodního práva soukromého, který je platný i v kontextu internetu a informačních sítí,“ byla potvrzena. Je možné se ztotožnit s názorem, že princip teritoriality by měl zůstat základním principem ovládajícím mezinárodní práva soukromé i veřejné. Jak uvádí Mills, „globalizace neznamená narušení principu teritoriality v právu mezinárodním veřejném nebo soukromém, bude však postupně narušovat hranici mezi těmito dvěma právními odvětvími.“311 V kontextu elektronizace a globalizace by státy měly mít stále na paměti, že i kyberprostor je místem, kde by měla být zajištěna jejich suverenita, a zároveň respektována suverenita jiných států.312 Tento závěr je ovlivněn i jistým pragmatismem. Princip teritoriality je základním principem ovládajícím mezinárodní právo veřejné a mezinárodní právo soukromé po několik staletí. Výzvy, kterým právo v současné době čelí, se promítají především posledních dvaceti až pětadvaceti let. Při rychlosti, s jakou se informační společnost vyvíjí, nevíme, jaké změny přinese i nejbližší budoucnost. Je proto otázkou, zda by se mezinárodní právo soukromé a mezinárodní právo veřejné, s ohledem na právní jistotu a předvídatelnost, nemělo o to více obrátit ke svým pevným kořenům a základům. Celá tato část může být uzavřena s využitím slov Schultze, který velmi výstižně shrnuje význam internetu a elektronizace jako takové: „[…] our general understanding of the Internet forms one of the paradigms which underline the general view of deterritorization, transnationalism, state decline and the replacement of national pyramids of normativity by global networks of spread-out normativity. The Internet is commonly used as a landmark, a spearhead, a paradigmatic illustration of the transnationalist movement.”313 311 „Globalization will not undermine territoriality in either public or private international law, but will increasingly blue the line between them.“MILLS (2009) op. cit., s. 246. 312 : „At the same time states cannot dispense with the legitimate central ideology that has been underlying for long the positivist approach to international law, namely that states are entitled and have a duty to pursue ‚protection of national interets and the enforcement of national values‘.“ In: MILLS (2006) op. cit., s. 46. 313 SCHULTZ op. cit., s. 801. 89 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů „World Wide Web. Worldwide accessibility. Worldwide potential performance. Worldwide jurisdiction“314 „A jurisdictional rule is an odd creature among laws. It never tells what the result will be, but only where to look to find the result.“315 3.1 Úvod Internet neboli síť sítí, a s ním nové komunikační a informační technologie, propojil doslova celý svět. Díky tomuto spojení roste počet přeshraničních styků.316 S rostoucím počtem přeshraničních styků roste i počet přeshraničních sporů. Kdykoliv má právní vztah spojení se dvěma a  více zeměmi a  právními řády, je potřeba odpovědět na dvě základní otázky. Který soud má mezinárodní pravomoci (příslušnost) k rozhodnutí sporu a jaké je právo rozhodné. Jak již bylo zmíněno, každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé a procesní. Řešení otázek mezinárodního práva procesního má zásadní význam pro zacházení s hmotněprávními vztahy s mezinárodním prvkem. Klíčovým pojmem je „forum.“ „Fórum je nejen geograficky určené místo konání řízení, ale především určovatel vazby na konkrétní právní řád.“317 Pro spory s mezinárodním prvkem má právní i ekonomický význam.318 314 Převzato z příspěvku SIRY, Lawrence; SCHMITZ, Sandra. On-line Defamation: From where are they casting stones? Determining jurisdiction in on-line defamation claims. Příspěvek byl přednesený na konferenci Cyberspace 2011, konané ve dnech 25. – 26. 11. 2011 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, Brno. 315 KOHL (2007) op. cit., s. 15. 316 KOHL, Uta. Eggs, Jurisdiction and the Internet [on-line]. International and Comparative Law Quarterly. 2002, Vol. 51, s. 555 – 582 [citováno 12. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. S. 556 – 557. 317 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 552 s. ISBN 978-80-7357-562-5. S. 214. 318 ROZEHNALOVÁ (2010) op. cit., s. 214. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 90 Forum ovlivňuje aplikaci procesních norem, norem mezinárodního práva soukromého (včetně způsobu aplikace cizího práva), výhrady veřejného pořádku, mezinárodně kogentních (imperativních) norem a další. Rozhoduje také o míře volnosti v aplikaci jednotlivých norem. Při řešení případu s mezinárodním prvkem před obecnými soudy319 je proto třeba se nejdříve vypořádat s  určením sudiště a  procesními otázkami. Má-li se soud zabývat určitým případem obsahujícím mezinárodní prvek, musí nejprve zhodnotit svou mezinárodní pravomoc (příslušnost)320 . Z těchto důvodů bude část publikace zaměřena na otázky související s mezinárodním právem procesním a pravidly pro založení mezinárodní pravomoci. Tento výklad bude výchozím bodem a základem pro zkoumání dalších otázek z oblasti práva kolizního. Je-li například smlouva uzavřena elektronickou cestou, ale zboží je doručeno fyzicky, elektronizace může mít důsledky do hmotného práva. Ani pro mezinárodní právo soukromé a procesní se nic nemění; je-li však uzavřena smlouva na nákup digitálního produktu, místo dodání nebo místo plnění již pro mezinárodní právo soukromé znamená velkou výzvu. 3.2 cíl a struktura kapitoly Tato kapitola se zabývá obecnými východisky vztahu a vlivu elektronizace na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů, vymezení základních pojmů a vybranými prameny práva v oblasti elektronického obchodu. Stěžejní částí této kapitoly je analýza Nařízení Brusel Ibis a jeho vybraných ustanovení jak pohledu tradičního (off-line), tak z pohledu elektronizace a internetu. Na tuto část navazuje popis pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v USA a srovnání s právní úpravou v EU. V předposlední části je prostor věnován mimo jiné tzv. geolokačním technologiím. 319 Tato publikace se věnuje výhradně řešení mezinárodněprávních sporů před soudy obecnými. Z tohoto důvodu bylo vyloučeno řízení před rozhodci a rozhodčími soudy. V tomto typu řízení není vazba místa a práva státu tam platného zcela jednoznačná. V (mezinárodním) rozhodčím řízení lez hovořit o tzv. delokalizaci či denacionalizaci. Tedy o rozvolnění či zcela popření právní vazby mezi fórem a řízením. 320 K  pojmům mezinárodní pravomoc a  mezinárodní příslušnost srov. KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 6. vyd. Brno: Doplněk, 2004. 458 s. ISBN 1081-278-2004. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 91 Cílem této kapitoly v její závěrečné části je zhodnocení druhé pracovní hypotézy a dílčích subhypotéz: Současná právní úprava pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů dle Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. a) Kritérium bydliště žalovaného dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. b) Kritéria tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst.  1 Nařízení Brusel Ibis nezajišťují právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. c) Kritérium tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. d) Právní úprava ujednání o  příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis není dostatečná z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. 3.3 Obecná východiska vztahu elektronizace a pravidel pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů „[C]odes are not monsters… [and that], [e]ven if they are, they can be trained.“321 S  rozšiřováním internetu je možné uzavírat smlouvy po celém světě bez nutnosti opustit domovský stát. Obchodník z České republiky může uzavřít smlouvu s obchodníkem usazeným na opačném konci světa. Vzhledem k „bezhraničnosti“ internetu je tak poměrně snadné vstoupit do závazkového smluvního vztahu s mezinárodním prvkem než v klasickém „off-line“ prostředí. 321 SYMEONIDES op. cit., s. 3. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 92 V rámci elektronické kontraktaci se střetávají dva protichůdné zájmy: prodávající nechtějí být žalováni před zahraničními soudy, v jim neznámém foru; kupující chtějí být žalováni před domovskými soudy. V případě on-line uzavírání smluv mohou společnosti čelit možnosti, že budou žalovány v každé zemi, odkud je jejich webová stránka přístupná. Státy mají zájem na ochraně tuzemských obchodníků. Elektronické obchodování má své zvláštní aspekty. Je otázkou, nakolik lze v rámci elektronického obchodování aplikovat stávající pravidla mezinárodního práva soukromého a procesního. Informační a komunikační technologie se neustále vyvíjejí. Měla by být i právní regulace technologicky neutrální? Jak uvádí Wang: „Vzhledem k tomu, že koncept mezinárodní příslušnosti je založen na již pro kyberprostor nevhodný princip teritoriality, bude nutné vytvořit zcela nová pravidla.“322 Internet tak, jak jej známe dnes, byl vytvořen v roce 1991 (viz úvodní kapitolu). Během následujících dvaceti let se měnily přístupy k  právní regulaci právních vztahů vznikajících on-line a kompetenci národních soudů řešit spory vyplývající z těchto vztahů. V úvodních kapitolách byl alespoň v základní rovině naznačen vývoj různých přístupů. V mezinárodním prostředí je jistě nevítanou situace, kdy by se stát prohlásil pravomocným k řešení sporu vyplývající z jakékoliv webové stránky, která je dostupná z počítačů umístěných na jeho území.323 Jako příklad takového extenzivního přístupu lze uvést vyjádření státního zástupce z Minnesoty v polovině 90. Let: „… person outside of Minnesota who transmit information via the Internet knowing that information will be disseminated in Minessota are subject to jurisdiction in Minnesota courts for violations of state criminal and civil laws.“324 322 „A special régime of jurisdictional rules for electronic commerce would then be introduced on the ground that traditional territorially based concepts of jurisdiction were nor entirely appropriate anymore to regulate cyberspace.“ In: WANG, Faye, Fangfei. Obstacles and Solutions to Internet Jurisdiction. A Comparative Analysis of the EU and US laws [on-line]. Journal of International Commercial Law and Technology, Vol. 3, Issue 4, 2008 [citováno 28. 11. 2012]. Dotupné z: www.heinon-line.org 323 SVANTESSON, Dan, Jerker. To be, or not to be, borderless – the Future of the Internet [on-line]. Conference Paper presented at Cyberspace 2005: Normative Framework, November 2005, Brno Czech Republic [citováno 12. 11. 2010]. Dostupné z http://www.svantesson.org/ Svantesson20050929web.doc. 324 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 183. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 93 V případě určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů může více než kdy jindy dojít k tzv. konfliktu soudních pravomocí, kdy k rozhodování soukromoprávní věci s mezinárodním prvkem jsou oprávněny soudy (justiční orgány) dvou nebo více států.325 V tomto případě se jedná o tzv. pozitivní konflikt pravomocí. V případě negativního konfliktu není nalezen stát, který by svými normami opravňoval své orgány rozhodnout o konkrétní soukromoprávní věci s mezinárodním prvkem. Smlouvy jsou nejen uzavírány na Internetu, ale také k jejich plnění dochází on-line, zejména jedná-li se o obchod s počítačovými produkty, software, hudbou nebo službami k webovým stránkám. Na internetu může dojít k zásahu do osobnostních práv, podvodu, porušení práv k ochranné známce. Z hlediska on-line právních vztahů může být problematickým hraniční určovatel místa, kde byla smlouva uzavřena (lex loci contractus), resp. kde došlo k poslednímu právnímu úkonu vedoucímu k uzavření smlouvy. Tento hraniční určovatel je v on-line kontextu použitelný pouze v okamžiku, kdy obě strany vědí, kde se nacházejí a kde byla smlouva uzavřena.326 Jak již bylo uvedeno výše, i přes vysoký počet on-line transakcí, které jsou každý den uzavírány, existuje pouze malý počet soudních rozhodnutí týkajících se mezinárodní pravomoci soudů. Tento fakt může být dán jak vysokou finanční a časovou náročností přeshraničních řízení. I přes to nelze uzavřít, že nedostatek soudních rozhodnutí znamená neexistenci sporů, a tím, že otázka založení mezinárodní pravomoci soudů je z hlediska teorie a praxe otázkou nadnytečnou a nezajímavou. Jak v tomto ohledu uvádí Svantesson: „The attitude adopted by the law, at least regards to the regualation of jurisdiction claims, has a very limited impact on technological developments. This conclusion should not prevent us from trying to construct the best jurisdictional rules possible.“327 325 KUČERA op. cit., s. 385. 326 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 267. 327 SVANTESSON (2012) op. cit., s 90. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 94 Dostupnost webové stránky z území určitého státu V  rámci založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů určitého státu se často klade otázka, zda stačí pouhá dostupnost webových stránek z  území daného státu. Tato otázka se bude prolínat následujícím výkladem, na tomto místě jsou proto zmíněna základní východiska. Otázka dostupnosti webových stránek se nejčastěji objevuje v souvislosti s porušením osobnostních práv a pomluvy na internetu (článek 5 odst. 3 Nařízení Brusel I) a  on-line spotřebitelskými smlouvami (článek 15 odst.  1 Nařízení Brusel I). Vzhledem k tomu, že tato problematika není předmětem této publikace, lze pouze odkázat na příslušnou literaturu.328 Vrátíme-li se k  prvním názorovým proudům, Johnson a Post odmítali možnost, aby právo jakéhokoliv státu (který je vymezen svým teritoriem) bylo aplikováno na webové stránky, které se nacházejí v prostoru bez hranic.329 Tento pohled nelze považovat za domyšlený. Jen z pohledu mezinárodního práva soukromého a procesního se nabízí několik otázek: je nutné vytvořit nějaká nová pravidla; kým a jak budou vynucována; budou vůbec právně závazná apod. Některá soudní rozhodnutí se touto otázkou zabývala, v  kapitole 3.12 bude například uvedeno rozhodnutí a tzv. škála Zippo (viz dále). Obecně lze naznačit, že pouhá přítomnost webových stránek není dostačující, soudy k tomuto přidávají další okolnosti a podmínky, které musí být naplněny. Zajímavou v tomto ohledu je doktrína USA, v dalším proto vizte kapitolu 3. 12. 3.4 Vymezení základních pojmů Tato podkapitola se věnuje vymezení základních institutů a  pojmů, se kterými v této kapitole pracujeme, „mezinárodní právo procesní“ a „mezinárodní pravomoc,“ resp. „mezinárodní příslušnost“ soudů v soukromoprávních sporech s mezinárodním prvkem. 328 BOGDAN, Michael. Website Accessibility as Basis for Jurisdiction Under the Brussesl I Regulation [on-line]. Masaryk University Journal of Law and Technology. Issue 1, 2011 [citováno 6. 1. 2013]. ISSN 1802 – 5951. Dostupné z: http://mujlt.law.muni.cz/storage/1327949840_ sb_01-bogdan.pdf; EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 121 a  násl.; GILLES op. cit.; a  řada dalších. 329 JOHNSON, POST op. cit., s. 1347. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 95 3.4.1 Mezinárodní právo procesní Mezinárodním právem soukromým v  souladu s  českou doktrínou330 se rozumí nejen právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, ale také právní úprava postupu soudů a jiných orgánů a osob a vztahů mezi nimi vznikajících v řízení o soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem, mezinárodní právo procesní. Každý stát má své vlastní mezinárodní právo procesní. Jedná se o vnitřní záležitost každého státu. Státy jsou při vydávání norem mezinárodního práva procesního omezeny pravidly vyplývajícími z obecného mezinárodního práva veřejného (viz výklad provedený výše). Pravidla o  pravomoci/kompetenci států (jurisdiction) v  rámci mezinárodního práva veřejného nestanoví státům povinnost přijmout pravidla pro založení mezinárodní pravomoci v rámci mezinárodního práva procesního331 (výjimku zde tvoří principem teritoriality ovládaná kritéria pro věci nemovité a  práva duševního vlastnictví – tato pravidla jsou vždy navázána k určitému místu).332 Státy mají různé pojetí a různé přístupy ke své moci soudní a funkci vnitrostátních soudů. To je jeden z důvodů, proč na mezinárodní úrovni selhávají snahy o vytvoření a přijetí mezinárodní úmluvy o mezinárodní pravomoci soudů.333 Podle pravidel mezinárodního práva veřejného nesmějí být pravomoci státu podrobeny některé subjekty (například prezidenti, jiné suverénní státy, diplomatičtí zástupci jiných států apod).334 Z principu suverenity států vyplývá i zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných států. Normy mezinárodní pravomoci tak nesmí přiznávat oprávnění orgánů jednoho státu konat řízení v takových věcech, které patří do vnitřních záležitostí jiného státu. 330 KUČERA op. cit., s. 21. 331 „International regulation of state regulatory authority is permissive rather than mandatory – it gives states the right, not the obligation, to regulate a particular case.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 243. 332 Například článek 22 Nařízení Brusel I. 333 Jako příklad těchto snah lze uvést Preliminary Draft Convention on Jurisdiction and Foreign Judgments in Civil and Commercial Matters adopted by the Special Commission and Report by Peter Nygh and Fausto Pocar [on-line]. Hague Conference on Private International Law, Prel. Doc. No 11, 2000 [citováno 20. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/wop/jdgmpd11.pdf 334 K tomu srov. Např. POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné: Zvláštní část. 6. Doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 533 s. ISBN 978-80-7400-398-1. s. 15 a násl.; MILLS (2009) op. cit., s. 226. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 96 Státy proto při stanovování pravidel mezinárodní podrobují pravomoci svých orgánů jen záležitosti, které mají určitý vztah k jejich území daný vztah:335 1. teritoriálně (územní pravomoc) – například bydliště osoby, pobyt osoby, poloha věci, uskutečnění právně významné události na území daného státu; 2. personálně (osobní pravomoc) – například záležitosti týkající se státních občanů nebo tuzemských právnických osob. Dalším hlediskem při stanovování pravidel mezinárodní pravomoci soudů je i následné nakládání s rozhodnutím v jiném státě. Orgány nebudou rozhodovat s ohledem na vlastní náklady ve věcech, u kterých je zřejmé, že by jejich rozhodnutí nebylo proveditelné.336 Do rozsahu mezinárodního práva procesního lze podle české doktríny zařadit tyto skupiny právních norem: normy upravující pravomoc tuzemských soudů; normy upravující postavení cizinců v řízení; normy upravující zjišťování cizího práva, vzájemnost a důkazní moc cizozemských veřejných listin; normy upravující právní pomoc ve styku s cizinou; normy upravující uznání a výkon cizích rozhodnutí; normy upravující uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů.337 V souladu s cíli je publikace zaměřena pouze na jednu část uvedeného vymezení, a to pravidla pro založení mezinárodní pravomoci soudů v rámci evropského justičního prostoru, přesněji právní úprava v Nařízení Brusel Ibis. Jak vyplývá z výkladu provedeného výše, pravidla mezinárodního práva procesního jsou teritoriálně omezena. Teritoriální závislost norem mezinárodního práva procesního se projevuje především v těchto oblastech: 1. v  pravidlech pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Na úrovni Evropské unie a  Nařízení Brusel Ibis se odráží například v  kritériích týkajících se výlučné příslušnosti v  článku 24 (místo polohy u nemovitých věcí), tzv. alternativních příslušností dle článku 7 (například místo plnění u smluvních závazků, místo vzniku škodné události apod.); 2. v rámciuznánía výkonucizíchrozhodnutí.Principteritorialityse nejzřetelněji projevuje u  pravidel pro uznání a  výkon cizích rozhodnutí. Rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu má bez dalšího účinky pouze na území státu, kde bylo vydáno.338 Omezení výkonu státní moci na teritorium příslušného 335 KUČERA op. cit., s. 385. 336 KUČERA op. cit., s. 385. 337 KUČERA op. cit., s. 378. 338 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 303 a násl. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 97 státu je projevem mezinárodně právní zásady svrchované rovnosti států. Aby soudní rozhodnutí mělo účinky a mohlo být vykonáno na území jiného státu, je nutné, aby bylo tímto (tzv. dožádaným) státem uznáno.339 3.4.2 Mezinárodní pravomoc vs. mezinárodní příslušnost V textu publikace je používán jak pojem „mezinárodní pravomoc“, tak „mezinárodní příslušnost“. Ačkoliv předmětem publikace není teoretická analýza těchto dvou pojmů, je vhodné je alespoň rámcově vymezit. V odborné literatuře bývají tyto dva pojmy někdy používány zaměnitelně. Mnohdy se jedná o problém (či spíše nepřesnost) českého překladu, který nereflektuje doktrinální rozlišení. V  publikaci je zpracována především  anglicky psaná literatura a anglické verze některých mezinárodních úmluv a dalších zdrojů. Tam, kde existuje oficiální překlad dokumentu, je pracováno s českou verzí. V českých překladech Nařízení Brusel I a mezinárodních úmluv může ovšem s použitou terminologií vzniknout problém. Pojmem pravomoc se zabývá teorie občanského práva procesního. Rozumí se jím souhrn oprávnění jednat a rozhodovat v určitých záležitostech, která zákon přiznává soudům jako orgánům státu.340 Pravomoc soudů vymezuje okruh věcí, které soudy projednávají a rozhodují. Teprve v rámci vymezené pravomoci se rozhoduje o příslušnosti jednotlivých soudů. Stanovením pravomoci se soudy vymezují vůči jiným státním orgánům.341 Vymezení pojmů „mezinárodní pravomoc“ a „mezinárodní příslušnost“ v jednotlivých národních právních řádech a právních systémech není jednotné. Uchopení a obsah těchto pojmů se liší, a tím je odlišné i jejich jazykové vyjádření.342 Termínem „mezinárodní pravomoc“ se v  české odborné literatuře používá pro označení „pravomoci soudů (justičních orgánů) jednoho státu jako celku ve vztahu k orgánům jiného státu jako celku“.343 Normy mezinárodního práva procesního vytyčují meze 339 V evropském justičním prostoru je uznání a výkon cizích rozhodnutí upraven v v článcích 32 až 56 Nařízení Brusel I. V novém Nařízení Brusel Ibis je proces uznání a výkonu upraven v článcích 36 – 57. 340 STAVINOHOVÁ, Jaruška; HLAVSA, Petr. Civilní proces a  organizace soudnictví. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 660 s. ISBN 80-7239-155-0. S. 189. 341 STAVINOHOVÁ, HLAVSA op. cit., s. 189. 342 KAPITÁN, Zdeněk. Volba sudiště v  soukromoprávních vztazích s  mezinárodním prvkem. Časopis pro právní vědu a praxi. 2004, roč. 12, č. 1, s. 18–26. ISSN 1210-9126. S. 19. 343 KUČERA op. cit., s. 382. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 98 tuzemské pravomoci soudů (justičních orgánů), která tvoří zároveň hranice jejich mezinárodní pravomoci. Nezajímají se o to, jakým způsobem jiné státy vymezují svou pravomoc, a nerozdělují pravomoc mezi jednotlivé státy. Mezinárodní pravomoc se váže k území státu (pak hovoříme o územní pravomoci) nebo osobám, které náležejí ke státu (pak se jedná o osobní pravomoc). Určení příslušnosti je obvykle čistě vnitrostátní otázkou. Termín „mezinárodní příslušnost” může být proto v tomto ohledu problematický. Termín “mezinárodní příslušnost zahrnuje představu tuzemské pravomoci k pravomoci druhých států.”344 Kučera hovoří o mezinárodní příslušnosti v takových případech, kdy ZMPS respektuje pravomoc orgánů cizího státu a vyvozuje z ní důsledky pro řízení v tuzemsku, nebo kdy je mezinárodní smlouvou na základě stanovených kritérií rozdělena mezi justiční orgány smluvních států pravomoc projednat a rozhodovat o soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem.345 V následujícím textu bude pracováno především s Nařízením Brusel I. Na úvod výkladu je vhodné poznamenat, že česká jazyková verze Nařízení Brusel I nepoužívá termín „pravomoc“, který by byl s ohledem na výklad provedený v předchozí části vhodnější. Český překlad Nařízení Brusel I  používá termín „příslušnost.“ V následujícím textu je respektována terminologie použitá v Nařízení Brusel I. 3.5 vybrané prameny práva v oblasti mezinárodního práva procesního a elektronického obchodu V současné době346 neexistují harmonizovaná nebo unifikovaná pravidla pro určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů, která by se týkala výslovně elektronického obchodu. V této oblasti jsou pro cíl a zaměření této publikace významné vybrané sekundární právní předpisy Evropské unie, mezinárodní smlouvy přijaté na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého a vzorové zákony a mezinárodní smlouvy přijaté na půdě UNCITRAL Ani tyto prameny neobsahují pravidla pro určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Mohou však sloužit jako zajímavá interpretační pomůcka, neboť obsahují pravidla pro určení místa a  času odeslání a  přijetí datové informace, 344 KUČERA op. cit., s. 383. 345 KUČERA op. cit., s. 383. 346 Ke dni 31. 7. 2014 resp. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 99 výměny elektronické komunikace, polohu smluvních stran apod. To lze pro účely této publikace využít pro interpretaci pravidel jako místo podnikání, obvyklé bydliště, místo plnění a další.347 3.5.1 Evropská unie Význam elektronického obchodu a  „revoluce,“ kterou způsobil, byl potvrzen Evropskou unií již v 90. letech.348 Na půdě Evropské unie byla pro úpravu a podporu elektronického obchodu přijata řada prohlášení a  iniciativ. Z  hlediska cíle a  struktury je pro tuto publikaci zajímavá především směrnice o  elektronickém obchodu.349 350 Stěžejním sekundárním právním předpisem, který je této publikaci analyzován, je však Nařízení Brusel  Ibis. Jeho zkoumání je věnovaná podstatná část třetí kapitoly. Cílem směrnice o elektronickém obchodu je zajištění volného pohybu služeb informační společnosti mezi členskými státy EU. Jednou z překážek volného pohybu jsou rozdíly v právních úpravách jednotlivých členských států. Cílem směrnice není harmonizace hmotněprávních ustanovení, ale pouze definování „koordinované oblasti.“351 Směrnice o elektronickém neobsahuje a nevytváří kolizní normy ani neřeší pravomoc (příslušnost) soudů.352 Přesto byla v tomto smyslu předmětem předběžné otázky položené národním soudem k Soudnímu dvoru v řízení ve věci C-509/09, 347 WANG (2008) op. cit. 348 A European Initiative in Electronic Commerce [on-line]. Communication to the European Parliament, the Council, the Economic and Social Committee and the Committee of the Regions, 15/04/97, COM(97) 157 [citováno 1. 2. 2013]. Dostupné z: ftp://ftp.cordis.europa.eu/pub/esprit/docs/ ecomcom.pdf. 349 Směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2000/31/ES ze dne 8.  června  2000 o  některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 9. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 350 V současné době probíhá revize směrnice o elektronickém obchodu. V lednu 2012 zveřejnila Evropská komise pracovní dokument On-line služby, včetně e-commerce, na jednotném trhu. Cílem revize je adaptace směrnice a zohlednění vývoje a změn, ke kterým došlo v prostředí internetu od vydání směrnice v roce 2001. In: Commission Staff Working Document. On-line services, including e-commerce, in the Single Market [on-line]. COM(2011) 942 final [citováno 14. 2. 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/e-commerce/docs/communication2012/ SEC2011_1641_en.pdf. 351 Článek 2 písm. h) směrnice o elektronickém obchodu. 352 Výslovně uvedeno v bodu 23 Preambule a článku 1 odst. 4 směrnice o elektronickém obchodu. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 100 C-161/10 eDate. Položená předběžná otázka se týkala článku 3 směrnice.353 Podle rozhodnutí Soudního dvora musí být článek 3 směrnice o elektronickém obchodu vykládán v tom smyslu, „že neukládá provedení do vnitrostátního právního řádu ve formě zvláštního kolizního pravidla. Pokud se však jedná o koordinovanou oblast, musí členské státy zajistit, aby s výhradou výjimek povolených v souladu s podmínkami […] nebyl poskytovatel služby elektronického obchodu podřízen přísnějším požadavkům, než jsou ty, které stanoví hmotné právo použitelné v členském státě, v němž je tento poskytovatel usazen.” Směrnice o  elektronickém obchodu obsahuje pravidlo, podle kterého předpisy práva rozhodného určeného na základě norem mezinárodního práva soukromého nesmí omezovat volný pohyb služeb informační společnosti, jak tento pojem vymezuje tato směrnice.354 Vybraná ustanovení této směrnice jsou reflektována v  příslušných částech této publikace. 3.5.2 Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní V  gesci UNCITRAL byl přijat Vzorový zákon UNCITRAL o  elektronickém obchodu355 a Úmluva OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunika- ce.356 Jak bylo uvedeno výše, ani tyto dokumenty neobsahují pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů. Poskytují však zajímavé interpretační vodítko. Jejich vybraná ustanovení jsou z tohoto důvodu citována v příslušných místech této publikace. Jako další je možné zmínit tzv. Rotterdamská pravidla.357 Jedná se o velmi zajímavou úpravu, která výslovně upravuje elektronické dokumenty (především elektronické 353 Článek 3 odst. 1 směrnice o elektronickém obchodu: „Každý členský stát dbá, aby služby informační společnosti poskytované usazeným na jeho území dodržovaly platné vnitrostátní předpisy z příslušné koordinované oblasti.“ Článek 3 odst. 2 směrnice o elektronickém obchodu: „Členské státy nemohou z důvodů spadajících do koordinované oblasti omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu.“ 354 Bod 23 Preambule směrnice o elektronickém obchodu. 355 UNCITRAL Model Law on Electronic Commerce 1996 with Guide to Enactment with additional articel 5 bis as adopted in 1998 [on-line]. UNCITRAL, 1996 [citováno 30. 12. 2012]. Dostupné z: http:// www.uncitral.org/uncitral/uncitral_texts/electronic_commerce/1996Model.html. 356 United Nations Convention on the Use of Electronic Communications in International Contracts [on-line]. UNCITRAL, 2005 [citováno 30. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/ texts/electcom/06-57452_Ebook.pdf 357 United Nations Convention on Contracts for the International Carriage of Goods Wholly or Partly by Sea (Rotterdam Rules) [on-line]. UNCITRAL, 2008 [citováno 1. 2. 2013]. Dostupné z: http://www. uncitral.org/uncitral/uncitral_texts/transport_goods/2008rotterdam_rules.html 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 101 přepravní dokumenty). Rotterdamská pravidla jsou z tohoto pohledu považována za jeden z nejvýznamnějších kroků k modernizaci a harmonizaci mezinárodního obchodu v této specializované oblasti.358 3.5.3 Haagská konference mezinárodního práva soukromého Na půdě Haagské konference mezinárodního práva soukromého vzniká řada návrhů smluv v oblasti mezinárodního práva soukromého a procesního. Z hlediska cílů publikace paří mezi nejzajímavější úmluvy Haagská úmluva o dohodách o volbě soudu.359 Tato Úmluva bude v této části podrobena analýze s ohledem na vliv elektronizace. Haagská úmluva o dohodách o volbě soudu je součástí většího projektu Haagské konference mezinárodního práva soukromého, tzv. Haagské úmluvy o pravomo- ci.360 Tato velká a komplexní Haagská úmluva o pravomoci se ukázala býti příliš ambiciózním projektem.361 Jak vyplývá z Přípravné zprávy, bylo obtížné připravit text komplexní úmluvy upravující mezinárodní pravomoc soudů a uznání a výkon cizích rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních. A to především s ohledem na rozdílnou právní úpravu pravidel mezinárodní pravomoci (příslušnosti) v jednotlivých členských státech Haagské konference, technologický rozvoj a vývoj interne- tu.362 Jak již bylo uvedeno v kapitole týkající se vztahu právní regulace a internetu, během 13 let přípravných prací k Haagské úmluvě o pravomoci došlo k obrovskému nárůstu internetu a jeho využívání (nejen) pro obchodní účely.363 Haagská 358 WANG (2010) op. cit., s. 10. 359 Convention on Choice of Court Agreements [on-line]. 30 June 2005 [citováno 30. 1. 2013]. Dostupné z http://www.hcch.net/upload/conventions/txt37en.pdf. 360 Preliminary Draft Convention on Jurisdiction and Foreign Judgments in Civil and Commercial Matters adopted by the Special Commission and Report by Peter Nygh and Fausto Pocar [on-line]. Hague Conference on Private International Law, Prel. Doc. No 11, 2000 [citováno 20. 1. 2013]. Dostupné z: http:// www.hcch.net/upload/wop/jdgmpd11.pdf. 361 K  podrobnější analýze prací a  jejich výsledku v  podobě Haagské úmluvy srov. například SVANTESSON, Dan Jerker B. The Choice of Courts Convention: How Will It Work in Relation to the Internet and E-commerce? Journal of Private International Law. 2009, Vol. 5, No. 3, s. 517– 535. ISSN 1744-1048. 362 DOGAUCHI, Masato; HARTLEY, Trevor. Preliminary Draft Convention on Exclusive Choice of Court Agreements [on-line]. Preliminary Document No 25 of March 2004 drawn up for the attention of the Special Commission of April 2004 on Jurisdiction, Recognition and Enforcement of Foreign Judgments in Civil and Commercial Matters [citováno 3. 2. 2013]. Dostupné z: http:// www.hcch.net/upload/wop/jdgm_pd25e.pdf. S. 6. 363 K tomuto vývoji srov. například ZÁKON, Robert. Hobbe’s Internet Timeline 10. 2. Dostupné z: http://www.zakon.org/robert/internet/timeline/ [webová stránka navštívena naposledy dne 3. 2. 2013]. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 102 konference proto přijala úmluvu s menším rozsahem, obsahující pouze úpravu dohod o volbě soudů (dohod o volbě příslušnosti), Haagskou úmluvu o dohodách o volbě soudu. Haagská úmluva byla přijata dne 30. června 2005, zatím ji podepsaly tři státy. Jako první Úmluvu podepsaly dne 19. ledna 2009 Spojené státy. Evropská unie, resp. ES, přistoupila k Haagské úmluvě dne 1. dubna 2009364 jako celek, nikoliv samostatně členské státy.365 Evropská unie i Spojené státy Haagskou úmluvu zatím jen podepsaly. Jediný stát, který Haagskou úmluvu podepsal i ratifikoval, je Mexiko. Jak uvádí Orgoník, většina členských států nemá v současnosti s USA dvoustrannou smlouvu o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Navíc každý stát USA může přistupovat k uznání a výkonu cizích rozhodnutí jinak.366 Pokud Spojené státy a EU neratifikují Haagskou úmluvu, postrádá tato smysl. Zatím je však Haagská úmluva o dohodách o volbě soudu významným krokem k  vytvoření jednotného systému dohod o  volbě soudů a  vzájemného uznávání a výkonu rozhodnutí. Jedním proklamovaných cílů je umožnění její aplikace v rámci elektronického obchodu: „It is, therefore, critical that the Convention not be an impediment to the continued growth of the e-commerce industry, but rather serve to cultivate its development. A predictable framework for jurisdiction and the recognition of foreign judgments would support such a broad policy goal, provided it takes into account the new Internet environment.“367 Je otázkou, nakolik skutečně je Haagská úmluva vhodná pro aplikaci v  případě elektronické kontraktace a elektronicky sjednaných dohod o volbě soudu. V následující části bude zhodnocen její obsah. 364 Haagskou úmluvu o dohodách o volbě soudu za ES podepsal ministr spravedlnosti České republiky, která byla v té době předsedající členskou zemí. 365 Tento přístup byl možný na základě tzv. implied exclusive competences, tedy výhradních pravomocí ES. Tyto se opírají o dřívější přistoupení EU k Luganské úmluvě. Soudní dvůr v rámci svého posudku 1/03 stanovil, že ES mají výlučnou pravomoc podepsat a ratifikovat Luganskou úmluvu. Tento posudek posloužil jako právní základ toho, že ES mají pravomoc podepsat a ratifikovat Haagskou úmluvu, aniž by byl potřeba souhlas členských států ES. K tomu viz Posudek 1/03 Soudního dvora (pléna) ze dne 7. února 2006. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62003CV0001:CS:PDF. 366 ORGONÍK op. cit., s. 9. 367 Převzato z: SVANTESSON (2009) op. cit., s. 523. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 103 Cílem Haagské úmluvy je podle její Preambule vytvořit jednotná pravidla pro zajištění účinnosti dohod o  výlučné soudní příslušnosti mezi stranami obchodních transakcí a uznávání a výkon soudních rozhodnutí vyplývajících z řízení na základě těchto dohod. Haagská úmluva se dle článku 1 odst.  1 vztahuje na dohody o  výlučné příslušnosti soudů uzavřené v občanských a obchodních věcech s mezinárodním prvkem. Vztahuje se pouze na smlouvy mezi obchodníky, dle článku 2 odst. 1 písm. a) výslovně vylučuje spotřebitelské smlouvy (dohody o výlučné příslušnosti, jejichž stranou je fyzická osoba jednající především za  sebe, rodinu nebo domácnost). Haagská úmluva nestanoví výslovně, zda se vztahuje i na smlouvy uzavřené mezi drobnými podnikateli. Haagská úmluva v článku 1 písm. a) a odst. 2 obsahuje další negativní vymezení své působnosti. Haagskou úmluvu je možné aplikovat i  na přeshraniční elektronické transakce. V tomto ohledu přijala technologicko-neutrální přístup (k pohledu na technologicky-neutrální versus technologicky-specifiky přístup srov. kapitolu 1. 2. 7). Tento vyplývá z jejího článku 3 písm. c), kdy dohoda o příslušnosti soudů musí být sjednána písemně nebo „jiným komunikačním prostředkem, který zpřístupňuje informace tak, aby byly využitelné pro další potřebu.“368 Je otázkou, zda by nebyla interpretačně jasnější a vhodnější formulace, kterou obsahuje například článek 23 odst. 2 Nařízení Brusel I (k tomu viz kapitolu 3.11). Možnost využití Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudů v rámci elektronické kontraktace lze dovodit také ze znění jejího článku 13. Článek 13 odst. 1 písm. b) říká, že „strana domáhající se uznání nebo žádající o výkon rozhodnutí předloží […] dohodu o výlučné soudní příslušnosti, její ověřený opis nebo jiný důkaz o její existenci.” Spojení “nebo jiný důkaz o její existence” bylo zvoleno právě s ohledem na dohody uzavřené elektronickou cestou.369 Jak bylo uvedeno, Haagskou úmluvu je možné použít i pro dohody o příslušnosti uzavřené elektronickou cestou. 368 Toto ustanovení bylo zjevně inspirováno článkem 6 odst. 1 Vzorového zákona UNCITRAL o elektronickém obchodu (viz dále). In: SVANTESSON (2009) op. cit., s. 532. 369 WANG (200) op. cit., s. 22. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 104 S Haagskou úmluvou jsou však spojeny ještě další otázky. A sice její výslovné určení pro tzv. výlučné dohody o příslušnosti. Termín výlučná dohoda o příslušnosti je definován v článku 3 písm. a). Jedná se o dohodu, která: 1. je uzavřená mezi dvěma nebo více stranami, 2. splňuje formální požadavky dle článku 3 písm. c), 3. určuje, že pro účely rozhodování sporů vzniklých v souvislosti s konkrétním právním vztahem jsou příslušné ▫▫ soudy jednoho smluvního státu nebo ▫▫ jeden konkrétní soud jednoho smluvního státu nebo ▫▫ více konkrétních soudů jednoho smluvního státu 4. s vyloučením soudní příslušnosti jiných soudů. Shrneme-li tyto podmínky, ustanovení obsahuje domněnku, že strany určily výlučnou příslušnost soudu, pokud se výslovně nedohodly jinak. Zvolený soud nebo soudy smluvního státu jsou příslušné pro rozhodování sporu. Platnost dohody o volbě soudu se posuzuje podle práva daného státu (článek 5 Haagské úmluvy). Dle článku 5 odst. 2 zvolený soud, který je příslušný, neodmítne uplatnit pravomoc na základě toho, že spor by měl být rozhodován soudem jiného státu. Soud nebo soudy, které nebyly dohodou zvoleny, jsou povinny přerušit nebo pozastavit řízení. Článek 6 Haagské úmluvy pod písmeny a) až e) upravuje situace, za kterých řízení nebude přerušeno nebo pozastaveno (neplatnost dohody, nezpůsobilost stran uzavřít dohodu, zjevná nespravedlnost nebo zjevný rozpor s veřejným pořádkem, nemožnost naplnění dohody, zvolený soud se rozhodl věc neprojednávat). Dle článku 8 Haagské úmluvy musí být rozhodnutí vydané soudem smluvního státu určeným v dohodě o výlučné soudní příslušnosti uznáno a vykonáno v ostatních smluvních státech. Uznání nebo výkon mohou být odmítnuty pouze z důvodů, které jsou v  Haagské úmluvě stanoveny. Důvody pro odmítnutí uznání nebo výkonu jsou upraveny v článku 9 Haagské úmluvy. Haagská úmluva vymezuje svůj vztah k Nařízení Brusel Ibis, které také upravuje dohody o volbě soudu a uznání a výkon cizích rozhodnutí, v článku 26. Nařízení Brusel Ibis má přednost před Haagskou úmluvou v případě, pokud žádná ze stran nemá bydliště ve smluvním státě, který není členským státem Evropské unie. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 105 Problémy spjaté s použitím Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudu v rámci elektronické kontraktace Použití Haagské úmluvy v  rámci on-line uzavírání smluv je spjato a  několika problematickými otázkami. Tyto otázky vznikají jak v rámci tradičního (off-line) obchodu, tak v rámci on-line obchodování. Jak ale uvádí Svantesson: „[…] while the same concerns and issue arise on-line as off-line, they are of greater prevalence on-line.“370 Jedním z problémů je již uvedený počet států, které Haagskou úmluvu podepsaly a ratifikovaly. Pro zajištění toho, aby Haagská úmluva byla životaschopná a měla smysl, je potřeba, aby ji ratifikovaly současně Spojené státy a EU. Další problém spjatý s aplikací Haagské úmluvy je její věcný rozsah, resp. vyloučení některých typů smluv. Zaměření Haagské úmluvy na výlučně podnikatelské (B2B) smlouvy,371 vyloučení smluv spotřebitelských a  poměrně úzká definice pojmu „spotřebitel“ je považováno některými autory za jedno z hlavních negativ Haagské úmluvy. A to s ohledem na to, že právě on-line spotřebitelské obchody malé hodnoty tvoří největší procento elektronických transakcí. Vzhledem k cílům a zaměření této publikace lze pouze odkázat v této otázce na relevantní literaturu.372 Pro aplikaci Haagské úmluvy vyvstává problém s interpretací pojmu „výlučná“ dohoda o příslušnosti.373 Haagská úmluva obsahuje úpravu pouze výlučných dohod o příslušnosti. Smluvním státům však Haagská úmluva prostřednictvím článku 22 dává možnost vztáhnout účinky Haagské úmluvy i na nevýlučné dohody o příslušnosti soudu. Státy mohou vzájemně deklarovat, že jejich soudy budou vázány také v případě, kdy všechny 370 SVANTESSON (2009) op. cit., s. 518. 371 Toto tvrzení není zcela přesné, Haagská úmluva se kromě typických podnikatelských (B2B) smluv zaměřuje také na smlouvy s drobnými podnikateli, kteří de facto mohou být v podobném postavení jako spotřebitelé, neziskovými organizacemi apod. In: SVANTESSON (2009) op. cit., s. 521. 372 Především SVANTESSON (2009) op. cit. 373 K  pojmu výlučná a  nevýlučná dohoda o  příslušnosti vizte například ORGONÍK, Martin. Účinnost neexkluzivní a exkluzivní prorogace z českého pohledu. In DÁVID, Radek; NECKÁŘ, Jan; SEHNÁLEK, David. COFOLA 2009: The Conference Proceedings, 1. edition [on-line]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [citováno 26. 12. 2012]. ISBN 978-80-210-4821-8. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2009/files/contributions/Martin%20Orgonik.pdf. V tomto článku jsou uvedeny také různé příklady takovýchto dohod. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 106 požadavky na dohodu o  příslušnosti budou naplněny. A  to až na podmínku, že ostatní soudy nebudou příslušné, reps. dohodou o příslušnosti jednoho soudu nedojde k omezení příslušnosti ostatních soudů. Výlučnost či nevýlučnost dohody o volbě soudů může být v různých státech různě interpretována. Tento problém vyvstává především mezi státy EU a Spojenými státy. V  rámci členských států EU a  Nařízení Brusel Ibis se považuje doložka, která nic jiného výslovně nestanoví, za doložku výlučnou. Nevýlučný typ dohody o volbě soudů se využívá především ve Spojených státech. Volba fora je zde obecně považována za nevýlučnou, pokud není výslovně dohodnuto jinak.374 Další možnou otázkou pro využití Haagské úmluvy může být podle Wang: „[…] consideration about the uncertainty of the applicable boundaries of the nature of B2B and B2C automated electronic contracts.“375 V  rámci tradičního off-line uzavírání smluv mezi obchodníky mohou mít smluvní strany možnost jednat o podobě a včlenění dohody o  volbě soudu do smlouvy. V  rámci automatizovaného elektronického uzavírání smluv mohou být podnikatelé v  podobném postavení jako spotřebitelé, neboť nemohou jednat o podobě a včlenění prorogační dohody do smlouvy. Takového ujednání může být součástí obchodních podmínek, které kupující označí a  „odklikne“ v  rámci objednávkového formuláře click-wrap smlouvy. Bylo by možné namítnout platnost takto uzavřeného ujednání.376 Jak již bylo uvedeno výše, Haagská úmluva se může aplikovat v  rámci elektronicky uzavíraných smluv. Je otázkou, zda je to možné i pro zmíněné click-wrap nebo browse-wrap smlouvy. Haagská úmluva zvolila v článku 3 písm. c) formulaci „jiným komunikačním prostředkem, který zpřístupňuje informace tak, aby byly využitelné pro další potřebu.“ Tuto formulaci, která byla inspirována článkem 6 Vzorového zákona UNCITRAL o elektronickém obchodu, je nutné propojit s Komentářem 374 ORGONÍK op. cit., s. 4 – 5. 375 WANG (2010) op. cit., s. 27. 376 Wang uvádí příklad rozhodnutí ze Spojených států ve věci ProCD Inc. Vs. Zeidenberg. V tomto případě soud rozhodl o platnosti dohody o příslušnosti soudů, která byla součástí obchodních podmínek v rámci shrink-wrap smlouvy. Kupující četl obchodní podmínky a souhlasil (odklikl) souhlas s licencí k programu, což může být podle soudu považováno za souhlas s těmito podmínkami. WANG (2010) op. cit., s. 27. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 107 (Explanatory Report) k Úmluvě377 a Komentářem (Guide to Enactment) k Vzorovému zákonu UNCITRAL.378 Z  obou těchto dokumetů vyplývá, že  tato formulace je možná i pro tyto typy smluv, potažmo Haagskou úmluvu je možné použít i při ujedenání v rámci click-wrap a browse-wrap smluv. Shrnutí podkapitoly Jak vyplývá z výše provedeného výkladu, Haagská úmluva o dohodách o volbě soudu je významným unifikačním krokem v  rámci pravidel pro založení mezinárodní pravomoci soudů. Přípravné práce i  výsledný text se snažily reagovat na potřeby právní regulace, které vyvstaly s rozšířením internetu a elektronického obchodu. Jak je ale z výše uvedeného patrné, ani tento projekt není bez pochybností. Také je nutné přiznat, že dokud nebude Haagská úmluva ratifikována dalšími státy, jedná se spíše o akademickou debatu a úvahy de lege ferenda. 3.6 nařízení Brusel I a Nařízení Brusel Ibis 3.6.1 Úvod Z pohledu evropského mezinárodního práva procesního je nejvýznamnějším předpisem Nařízení Brusel I,379 jenž upravuje mezinárodní pravomoc (v rámci některých ustanovení i příslušnost) soudů a pravidla pro uznávání a výkonu soudních 377 Dle bodu 112 Komentáře (Explanatory Report) k Haagské úmluvě o dohodách o volbě soudu: „The other possible form is intended to cover electronic means of data transmission or storage. This includes all normal possibilities, provided that the data is retrievable so that it can be referred to and understood on future occassions. It covers, for example, e-mail and fax.“ Dle bodu 110 Komentáře (Explanatory Report) k Haagské úmluvě o dohodách o volbě soudu: „… a court of a Contracting State cannot refuse to giv eeffect to a choice of court agreement becuse… it is not in special bold type, it is in small type…“ In: HARTLEY, Trevor; DOGAUCHI, Masato. Explanatory Report on the Convention of 30 June 2005 on Choice of Court Agreements [on-line]. Permanent Bureau of the Hague Conference on Private International Law, 2007 [citováno 2. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/expl37e.pdf 378 Bod 50 Guide to Enactment, Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém obchodu: „The use of the word “accessible” is meant to imply that information in the form of computer data should be readable and interpretable, and that the software that might be necessary to render such information readable should be retained. The word “usable” is not intended to cover only human use but also computer processing. As to the notion of “subsequent reference”, it was preferred to such notions as “durability” or “non-alterability”, which would have established too harsh standards, and to such notions as “readability” or “intelligibility”, which might constitute too subjective criteria.“ 379 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 9. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 108 rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Cílem Nařízení Brusel I je zajistit volný pohyb rozhodnutí v občanských a obchodních věcech stanovením jednotných pravidel pro příslušnost soudů a uznání a výkon rozhodnutí.380 Nařízení nahradilo Bruselskou úmluvu o pravomoci a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech z roku 1968.381 Nařízení Brusel I prošlo v letech 2009 až 2012 významnou revizí. Dle článku 73 Nařízení Brusel I byla Komise povinna nejpozději do pěti let po vstupu Nařízení Brusel I v platnost předložit Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o jeho uplatňování. Výsledkem bylo přijetí „nového“ Nařízení Brusel Ibis.382 Nové Nařízení Brusel I se ve své větší části stane použitelným od 10. ledna 2015.383 Největší změny v novém Nařízení Brusel Ibis oproti současné právní úpravě lze nalézt v části věnované uznání a výkonu cizích z rozhodnutí. Z hlediska cíle této publikace a zkoumaných ustanovení v rámci tohoto Nařízení (příslušnost obecná, alternativní a  dohodnutá stranami) nedošlo v  nové verzi k  zásadním změnám. Změna, resp. nové ustanovení upravující výslovně jisté otázky, bylo doplněno do úpravy prorogačních dohod. I přesto, že Nařízení Brusel Ibis nabude účinnosti až počátkem roku 2015, budou v této publikaci analyzována právě jeho ustanovení. Odkazy na právní úpravu a články ve stávající verzi Nařízení Brusel I budou uvedena na příslušných místech v poznámkách pod čarou. Tato publikace je zaměřena na analýzu Nařízení Brusel Ibis. 3.6.2 Exkurs: Aplikační předpoklady stávajícího Nařízení Brusel I Nařízení Brusel I se vztahuje na nároky ze smluvních, mimosmluvních a vlastnických vztahů v řízeních s relevantním mezinárodním prvkem mezi fyzickými a právnickými osobami soukromého práva.384 380 Bod 6 Preambule k Nařízení Brusel I. 381 PAUKNEROVÁ op. cit., s. 126. 382 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 383 Článek 81 Nařízení Brusel Ibis. 384 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 48. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 109 Nařízení Brusel I  je právně závazné a  aplikovatelné na území členských států EU.385 A to včetně Dánska, které má zvláštní režim pro justiční spolupráci v rámci Smlouvy o fungování Evropské unie.386 Nařízení Brusel I se vztahuje na řízení zahájená a veřejné listiny vypracované po vstupu Nařízení Brusel I v platnost, od 1. března 2003,387 pro Českou republiku od 1. května 2004. Z  hlediska věcné působnosti se Nařízení Brusel I  vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu (článek 1).388 Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní. Nařízení Brusel I se vztahuje na řízení mezi soukromými osobami, nikoliv na řízení s  veřejnoprávními osobami, které jednají ve výkonu veřejné moci.389 Článek 1 odst.  2 Nařízení Brusel I  výslovně vylučuje některé otázky, které do rozsahu jeho působnosti nespadají. Tyto otázky byly vyloučeny z důvodů jejich rozdílného zařazení do soukromého, resp. veřejného práva v jednotlivých členských státech. Některé z nich jsou předmětem jiných mezinárodních smluv, například Úmluva OSN o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů390 (dále jen Newyorská úmluva) pro oblast rozhodčího řízení. Některé další otázky jsou předmětem jiných unijních předpisů.391 Nařízení Brusel I se dle článku 1 odst. 2 nevztahuje na věci osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, majetkové vztahy mezi manžely a dědění, včetně dědění ze závěti; konkursy, vyrovnání a podobná řízení; sociální zabezpečení; rozhodčí řízení. 3.6.3 Aplikační předpoklady nového Nařízení Brusel Ibis Aplikační předpoklady nového Nařízení Brusel Ibis jsou v  zásadě stejné, jako u  stávajícího Nařízení. Působnost osobní, věcná a  územní jsou stejné. Z  hlediska časové působnosti se Nařízení Brusel Ibis dle článku 81 použije ode dne 10. ledna 2012 s výjimkou článků 75 a 76, které se použijí ode dne 10. ledna 2014. 385 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 23. 386 Dánsko přistoupilo k režimu Nařízení Brusel I samostatnou mezinárodní smlouvou s EU ze dne 1. 7. 2007. 387 Článek 66 a 76 Nařízení Brusel I. 388 Věcná působnost nového Nařízení Brusel I je upravena v článku 1. 389 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 52. 390 Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 6. listopadu 1959, č. 74/1959 Sb., o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [citováno 1. 9. 2012] 391 Například Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 110 Nové Nařízení Brusel Ibis dále obsahuje pravidla pro řešení vztahu k jiným normám. Jedná se o vztah k jiným aktům EU (článek 67); vztah k Bruselské úmluvě (článek 68); vztah ke stávajícímu Nařízení Brusel I (článek 80); vztah k mnohostranným smlouvám (články 71 a 73 odst. 1 a 2); vztah ke smlouvám uzavřeným mezi členskými státy a týkajícím se stejné věci (článek 69); vztah k dvoustranným smlouvám uzavřeným s třetími státy před vstupem v platnost nového Nařízení Brusel Ibis (článek 73 odst. 3). 3.6.4 Vymezení zkoumaných pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů dle Nařízení Brusel Ibis Tato publikace se zaměřuje na pravidla pro určení příslušnosti soudů ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových vztahů mezi podnikateli. Z tohoto důvodu se v následujících dílčích podkapitolách bude výklad zabývat těmito ustanoveními Nařízení Brusel Ibis: • Článek 4 - obecná příslušnost392 ; • Článek 7 odst. 1 - tzv. alternativní příslušnost pro spory ze smluv393 ; • Článek 7 odst. 5 - tzv. alternativní příslušnost pro spory vyplývající z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny394 ; • Článek 25 - ujednání o příslušnosti395 . Každý uvedený článek bude nejdříve analyzován z tradičního (off-line) pohledu. Tato analýza pak bude přenesena do on-line prostředí a právních vztahů vznikajících na internetu. 3.7 obecná příslušnost dle Nařízení Brusel Ibis Pravidla obecné příslušnosti jsou v Nařízení Brusel Ibis upravena v článcích 4 až 6. Této úpravě odpovídají články 2 až 4 stávajícího Nařízení Brusel I. 392 Článek 2 stávajícího Nařízení Brusel I. 393 Článek 5 odst. 1 stávajícího Nařízení Brusel I. 394 Článek 5 odst. 5 stávajícího Nařízení Brusel I. 395 Článek 23 stávajícího Nařízení Brusel I. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 111 3.7.1 Vymezení pravidel obecné příslušnosti396 Základním pravidlem v Nařízení Brusel I je článek 4,397 který upravuje tzv. obecnou příslušnost. Dle článku 4 odst. 1 „nestanoví-li toto Nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu.“ Dle článku 4 odst. 2 se „na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.“ Nařízení Brusel Ibis je možné aplikovat, má-li žalovaný bydliště na území EU. Státní příslušnost žalovaného není pro účely Nařízení Brusel Ibis rozhodující398 (jde o potvrzení zásady actor sequitur forum rei). Nařízení se použije bez ohledu na bydliště žalovaného, které může být i mimo území Evropské unie.399 Nařízení Brusel Ibis nezakládá příslušnost konkrétního soudu členského státu EU, tato příslušnost se určí dle vnitrostátních procesních předpisů.400 Článek 4 Nařízení Brusel Ibis je podle rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-281/02 Owusu401 kogentním ustanovením (mandatory provision), od které se státy nemohou odchýlit.402 Článek 4 Nařízení Brusel Ibis proto neumožňuje využít zásady forum non convenies,403 známé zejména v systému zemí common law (viz dále). Nařízení Brusel Ibis obsahuje pravidla pro určení bydliště fyzické a  právnické osoby. Pro osoby fyzické jsou upravena v článku 62 Nařízení Brusel Ibis,404 který 396 Tato část byla zpracována s využitím článku DRLIČKOVÁ, KYSELOVSKÁ op. cit. 397 Článek 2 stávajícího Nařízení Brusel I. 398 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 73. 399 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 71. 400 Ibid. 401 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. března 2005, Andrew Owusu proti N. B. Jackson, jednajícímu pod obchodní firmou „Villa Holidays Bal-Inn Villas“, a dalším, věc C-281/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 402 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 72. 403 Dle zásady forum non conveniens se soud může na základě vlastní úvahy prohlásit nepříslušným, existuje-li jiný soud, jenž by byl pro řízení vhodnější. In: KRUGER, T. Civil Jurisdiction Rules of the EU and their Impact on Third States. Oxford: Oxford University Press, 2008. 442 s. ISBN 978- 0-19922-8577. S. 280 a násl. 404 Článek 59 stávajícího Nařízení Brusel I. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 112 však neobsahuje autonomní definici.405 V článku 63 Nařízení Brusel Ibis406 je již obsažena autonomní definice407 pro bydliště právnických osob. Článek 62 Nařízení Brusel Ibis obsahuje pravidlo, podle kterého pro posouzení, zda má strana bydliště na území členského státu, u něhož bylo zahájeno řízení, použije soud své právo. Nemá-li strana bydliště v členském státě podání návrhu na zahájení řízení, pak na základě zásady lex fori použije soud své právo pro posouzení bydliště žalovaného.408 Dle článku 63 Nařízení má obchodní společnost, jiná právnická osoba, sdružení fyzických nebo právnických osob bydliště v místě, kde má tato osoba své sídlo, nebo ústředí nebo hlavní provozovnu. Článek 63 obsahuje dále pravidla pro bydliště právnických osob v případě Spojeného království a Irska (odst. 2) a trusů (odst. 3). Výjimku v ustanovení článku 63 je možné nalézt v článku 24 odst. 2409 v případě řízení o platnosti založení, nulity nebo zrušení právnických osob. Nařízení Brusel Ibis výslovně stanoví, že osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiných členských států žalovány pouze na základě pravidel stanovených v  oddílech 2–7 Nařízení Brusel Ibis (článek 5 odst. 1). Jedná se o taxativní výčet.410 Má-li žalovaný bydliště mimo území některého členského státu, pak se příslušnost soudů každého členského státu určuje podle jeho vlastních právních předpisů. Uvedené pravidlo lex fori se neuplatní v případě článků 24 a 25 Nařízení Brusel Ibis.411 Za stejnou výjimku je možné považovat i článek 26 Nařízení Brusel Ibis, který se aplikuje bez ohledu na bydliště žalovaného.412 Pravidla speciální příslušnosti pro pojistné, spotřebitelské a individuální pracovní smlouvy nebrání aplikaci článku 5.413 Rozhodnutí vydané soudem členského státu na základě tohoto ustano- 405 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 699. 406 Článek 60 stávajícího Nařízení Brusel. 407 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 702. 408 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 702 – 703. 409 Článek 22 odst. 2 stávajícího Nařízení Brusel I. 410 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 74. 411 Článek 4 odst. 1 nařízení Brusel I. 412 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 448. 413 Komentář k Nařízení Brusel I uvádí příklad pojistitele, jenž nemá bydliště na území některého členského státu EU, přesto může být před soudy těchto států žalován podle jejich národních pravidel. Bude-li mít ovšem pobočku nebo provozovnu v jednom z členských států, bude považován za domicilovaného v tomto členském státě. In: MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 76. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 113 vení je uznatelné a vykonatelné ve všech členských státech EU. Pravidla Nařízení Brusel Ibis týkající se uznání a výkonu cizích rozhodnutí neobsahují pravidlo bydliště žalovaného, musí se jednat pouze o rozhodnutí vydané soudem některého členského státu.414 Může se tak jednat o uznání a výkon rozhodnutí proti žalovanému s bydlištěm mimo území EU. Proti žalovanému s bydlištěm mimo území členského státu EU každá osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může v tomto státě odvolávat bez ohledu na svou státní příslušnost na pravidla pro určení příslušnosti platná v tomto státě stejným způsobem jako jeho vlastní státní příslušníci.415 Výjimky ze zásady bydliště žalovaného v členském státě EU Text Nařízení Brusel Ibis počítá výslovně se třemi výjimkami ze zásady bydliště žalovaného v členském státě EU. Za prvé se jedná o články 11 odst. 2, 17 odst. 2 a 20 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis.416 Druhou výjimku představuje článek 24 a článek 25 Nařízení Brusel Ibis.417 Problematický v tomto ohledu zůstává článek 26 Nařízení Brusel Ibis.418 3.7.2 Vliv elektronizace na pravidla pro založení obecné příslušnosti Jedním z problémů u elektronické kontraktace může být identifikace smluvních stran.419 Pro účely procesního práva pak identifikace místa jejich bydliště.420 Otázka lokalizace osob je spojena nejen s obecnou příslušností, ale i s alternativní příslušností (viz kapitolu 3.8). Lokalizace osob je spojena i otázkou, kde se nacházela osoba například v okamžiku uzavření smlouvy, v okamžiku jejího plnění ze smlouvy (pro účely článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis) apod. Z pohledu mezinárodního práva procesního a vlivu elektronizace je tato otázka per se poměrně nezajímavá. Identifikace a lokalizace osob je spíše záležitostí technologií. Jak bylo v této publikaci uvedeno již v úvodních kapitolách, významnou 414 Článek 2 písm. a) Nařízení Brusel Ibis. 415 Článek 6 odst. 2 nařízení Brusel Ibis. 416 Články 9 odst. 2, 15 odst. 2 a 18 odst. 2 stávajícího Nařízení Brusel I. 417 Články 22 a 23 stávajícího Nařízení Brusel l. 418 Článek 24 stávajícího Nařízení Brusel I. 419 REED op. cit., s. 50. 420 FAWCETT, James, J; HARRIS, Jonathan, M; BRIDGE, Michael. International Sale of Goods in the Conflict of Laws. Oxford: Oxford University Press, 2005. 1458 s. ISBN 0199244693. S. 511. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 114 pomůckou v této oblasti mohou být tzv. geolokační technologie. Tyto technologie mohou určit, na území jakého státu se subjekt v okamžiku právně významného jednání nachází. Pro založení obecné příslušnosti dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis nutné, aby měl žalovaný bydliště na území členského státu. V kontextu elektronizace je otázkou identifikace smluvního partnera a zjištění jeho bydliště. Na internetu může být elektronická transakce uzavřena například cestou videokonference nebo Skype mezi obchodníky, kteří se nacházejí na území různých států. V rámci elektronického obchodu a obchodníků-podnikatelů, kteří provádějí svou obchodně-podnikatelskou činnost on-line, je nutné zabývat se kritériem bydliště (domicilu). Autonomní vymezení pojmu bydliště právnických osob je obsaženo v článku 63 Nařízení Brusel Ibis. Je otázkou, zda je toto kritérium aplikovatelné i na webové stránky. Jednou z výhod elektronického obchodu (jak je uvedeno v kapitole 1. 2. 2) je, že podnikatel nemusí mít kamennou prodejnu, může podnikat pouze na svých webových stránkách. Na těchto musí být uvedeny základní informace týkající se podnikatele. Tato obecná informační povinnost vyplývá také z článku 5 směrnice o elektronickém obchodu (k otázce webových stránek jako pobočky srov. kapitolu 3. 10. ). Pravidlo obecné příslušnosti lze nalézt i v judikatuře Spojených států, která je založena na podobných kritériích – bydliště apod. Jak uvádí Svantesson, v současné době lze ve Spojených státech pozorovat trend rozšiřování obecné příslušnosti v on-line kontextu.421 Svatesson uvádí příklady rozhodnutí, kdy soudy aplikovaly kritéria obecné příslušnosti i na obchodníky, kteří provozují svou obchodně podnikatelskou činnost pouze prostřednictvím svých webových stránek. Tyto webové stránky mohou být dostupné kdekoliv po celém světě. Obchodník tak teoreticky může být žalován všude tam, kde je jeho webová stránka dostupná. Velké společnosti, které ovládají mezinárodní internetový obchod, jako Facebook, Amazon nebo Google jsou obvykle založené podle amerického práva. Jak uvádí 421 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 319. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 115 Svantesson: „[they] do have a significant ‘presence’ within many jurisdictions. That presence is doubtlessly substantial, continuous and systematic. In light of this… such entities come under the general jurisdictions in all states where they have such a presence.”422 Exkurz: Lokalizace osob dle Vzorového zákona UNCITRAL o elektronickém obchodu a Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace Jak již bylo uvedeno v kapitole věnované vybraným pramenům mezinárodního původu v rámci elektronického obchodu, jak Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém obchodu, tak Úmluva OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace, mohou sloužit jako významná interpretační pomůcka pro lokalizaci osob v rámci elektronické komunikace. Úmluva OSN o  uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace obsahuje úpravu lokalizace smluvních stran v článku 6. Dle článku 6 odst. 1 Úmluvy se pro její účely místem podnikání stran rozumí místo, které smluvní strana tak uvedla. To neplatí, pokud druhá smluvní strana neprokáže opak, tzn., že nemá místo podnikání na tomto místě.423 Pro fyzické osoby (nepodnikatele) se za místo podnikání považuje dle článku 6 odst. 3 Úmluvy její obvyklé bydliště.424 V případě, že smluvní strana neuvede místo podnikání nebo má více než jedno, pak se za něj pro účely Úmluvy považuje takové místo, které je s přihlédnutím ke všem okolnostem známým stranám před nebo během uzavření smlouvy nejúžeji spojeno (článek 6 odst. 2).425 Za místo podnikání ve smyslu Úmluvy se nepovažuje místo, kde se nachází zařízení a technologie na podporu informačního systému užitého v rámci uzavírání smlouvy; nebo kde 422 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 321. 423 Článek 6 odst. 1 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „For the purposes of this Convention, a party’s place of business is presumed to be the location indicated by that party, unless another party demonstrates that the party making the indication does not have a place of business at that location.“ 424 Článek 6 odst. 3 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „If a natural person does not have a place of business, reference is to be made to the person’s habitual residence.“ 425 Článek 6 odst. 2 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „If a party has not indicated a place of business and has, more than one place of business, then the place of business for the purposes of this Convention is that which has the closest relationship to the relevant contract, having regard to the circumstances known to or contemplated by the parties at any time before or at the conclusion of the contract.“ Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 116 tento systém je přístupný jiným osobám (článek 6 odst 4).426 Využívá-li smluvní strana mailovou adresu nebo národní doménu spojenou s určitou zemí, nemůže být tato okolnost sama o sobě považována, že místo podnikání strany je v tomto státě (článek 6 odst. 5).427 Podobnouúpravuobsahujei VzorovýzákonUNCITRALo elektronickémobchodu v článku 15. Toto ustanovení také odkazuje na místo podnikání. Za místo podnikání je v případě více míst podnikání považováno místo, které má nejužší vztah k transakci; není-li takové, pak jeho hlavní místo podnikání (článek 15 odst. 4 písm. a). V případě neexistence místa podnikání odkazuje Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém obchodu na obvyklé bydliště (článek 15 odst. 4 písm. b).428 Obvyklé bydliště osoby, která uzavírá smlouvu na internetu, by bylo vhodné interpretovat jako pravidlo dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis pro off-line uzavírané smlouvy. Informace o místu podnikání, sídle nebo provozovně podnikatele je možné ověřit. Podle směrnice o elektronickém obchodu jsou tyto informace povinné.429 426 Článek 6 odst. 4 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „A location is not a place of business merely because that is (a) where equipment and technology supporting an information system used by a party in connection with the formation of a contract are located; or (b) where the information system may be accessed by other parties.“ 427 Článek 6 odst. 5 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „The sole fact that a party makes use of a domain name or electronic mail address connected to a specific country does not create a presumption that its place of business is located in that country.“ 428 Článek 15 odst. 4 písm. a) a b) Vzorového zákona UNCITRAL: „„Unless otherwise agreed between the administrator, a data message is deemed to be dispatched at the place where the originator has its place of business, and is deemed to be received at the place where the addressee has its place of business. For the pusposes of this paragraph: (a) if the originator or the addressee has more than one place of business, the place of business is that which has the closest relationship to the underlying transaction, or, wherw there is no underlying transaction, the principal place of business; (b) if the originator ort he addressee does nto have a place of business, reference is to be made to its habitual residence.“ 429 Některé informace v případě elektronického obchodu se staly povinnými. Dle článku 5 odst. 1 písm. c) směrnice o elektronickém obchodu je poskytovatel služeb povinen poskytnout uživateli služeb před uzavřením smlouvy údaje, které umožňují rychlé navázání kontaktu s poskytovatelem služeb a přímou a účinnou komunikaci s ním, včetně jeho elektronické adresy. Uvedená povinnost se uplatní bez ohledu na to, na který členský stát podnikatel zaměřuje svou činnost, a to i tehdy, pokud je tato činnost zaměřena pouze na území členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 117 Exkurs: Lex loci server V  odborné literatuře se lze setkat s  „uměle“ vytvářeným hraničním určovatelem nebo procesním kritériem lex loci server.430 Jak už označení napovídá, jedná se o místo polohy serveru (počítače, který poskytuje určité služby nebo počítačový program, který tyto služby realizuje). Na serveru se může nacházet (je uložena) webová stránka nebo jsou uloženy relevantní informace/data. Lze se setkat se soudními rozhodnutími, kdy národní soudy (především v USA) založily svou obecnou příslušnost právě na faktu, že server se nachází v jejich jurisdikci a na jejich území. Jak uvádí Svantesson, tento přístup je velmi naivní a nezohledňuje podstatu a úlohu serveru jako pouhého „nosiče“ informace. Jako jedinou situaci, kdy by bylo možné toto kritérium využít, je rámci výkonu rozhodnutí.431 Bude-li se server nacházet na území fora, je výkon rozhodnutí (například povinnost stáhnout závadnou informaci) teoreticky usnadněn. Prakticky však mohou správci obsah poměrně snadno přesunout na jiné místo a pokračovat ve výkonu své činnosti. Podle názoru autorky publikace je možné se domnívat, že  takovéto pravidlo pro založení příslušnosti soudů by bylo v rozporu s předvídatelností a právní jistotou stran. Shrnutí podkapitoly Tato podkapitola se zabývala obecnou příslušností dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis. Toto ustanovení bylo zkoumáno jako z pohledu tradičního, tak vlivu elektronizace. Naše analýza byla založena na odborné literatuře a rozhodnutích Soudního dvora. Z provedené analýzy lze učinit následující závěr: Místo bydliště osoby uzavírající smlouvu na internetu není nutné interpretovat odlišně od místa bydliště osoby uzavírající smlouvu off-line (nikoliv elektronickými prostředky). Toto kritérium zajišťuje právní jistotu a  předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. 430 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 356 – 357. 431 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 356 – 357. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 118 3.8 Alternativní příslušnost dle Nařízení Brusel Ibis Alternativní příslušnost je upravena v článcích 7 a 8 Nařízení Brusel Ibis. Této právní úpravě odpovídají články 5 a 6 stávajícího Nařízení Brusel I. Z hlediska sledovaného cíle této publikace, úpravě příslušnosti pro smluvní závazkové vztahy, nedošlo v novém Nařízení Brusel Ibis k žádným změnám, právní úprava zůstává stejná. Tato publikace se věnuje analýze pouze vybraných ustanovení alternativní příslušnosti, a to článků 7 odst. 1 a 5 Nařízení Brusel Ibis.432 3.8.1 Struktura podkapitoly Článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis patří mezi nejsložitější ustanovení v rámci pravidel alternativní příslušnosti. V  následujících částech se budeme věnovat postupně těmto otázkám: Vymezení pravidel alternativní příslušnosti, analýze článků 7 odst. 1, článku 7 odst. 5 a článku 25 Nařízení Brusel Ibis. Každé uvedené ustanovení bude analyzováno nejdříve z pohledu tradičního (off-line) a následně z pohledu elektronizace a jejích důsledků. Vymezení pravidel alternativní příslušnosti dle Nařízení Brusel Ibis Obecné pravidlo podle článku 4 má v oddíle 2 Nařízení Brusel Ibis dvě alternativy, články 7 a 8.433 Pro vyjasnění terminologie je nutné upřesnit, že  oddíl 2 je v  textu Nařízení Brusel  Ibis označen jako „Zvláštní příslušnost“. Pro potřeby tohoto výkladu je však použito označení „Alternativní příslušnost.“ Toto označení podle názoru autorky publikace lépe vystihuje povahu těchto ustanovení. Označení „alternativní příslušnost“ je také v souladu tuzemskými učebnicemi mezinárodního práva procesního, ze kterých je v práci hojně čerpáno.434 432 Články 5 odst. 1 a 5 stávajícího Nařízení Brusel I. 433 Články 6 a 6 stávajícího Nařízení Brusel I. 434 Při užití označení „alternativní“ místo „speciální“ pravomoci v článcích 5 a 6 Nařízení Brusel I vycházíme z publikace ROZEHNALOVÁ,TÝČ op. cit., s. 200 a násl. Naopak v jiné tuzemské učebnici, PAUKNEROVÁ, Monika. Evropské mezinárodní právo soukromé. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 409 s. ISBN 978-8074000348, je standartně užíváno označení „zvláštní příslušnosti.“ K tomu srov. s. 135 a násl. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 119 Ustanovení alternativní příslušnosti jsou výjimkami z obecného pravidla bydliště žalovaného dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis. Je možné je použít tehdy, pokud příslušnost založená na jejich základě je pro strany předvídatelná a naplňuje tak požadavek právní jistoty.435 Pokud by tyto požadavky nebyly naplněny, nelze pravidla alternativní příslušnosti využít a je nutné postupovat v souladu s obecným pravidlem v článku 4. Pravidla alternativní příslušnosti zakládají nejen mezinárodní pravomoc soudů určitého státu, ale i  jejich místní příslušnost.436 437 Měla by být interpretována restriktivně, aby byl naplněn jejich účel. Jak ale uvádí Rozehnalová, tato kritéria jsou Soudním dvorem vykládána poměrně široce.438 Cílem a účelem alternativní příslušnosti je založit sudiště tak, aby bylo co nejúžeji spojeno s předmětným sporem.439 Tím má být umožněn řádný výkon spravedlnosti; posílení právní jistoty žalovaného, který nebude žalován ve státě, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat; řádný výkon spravedlnosti a  užitečná procesní organizace.440 Právě soud nejblíže spojený s předmětem sporu může například nejlépe zajistit a provést důkazy (C-189/08 Zuid-Chemie BV).441 Nařízení Brusel Ibis rozlišuje dva druhy alternativ. Článek 7 upravuje alternativy hmotněprávního typu (například pravidla příslušnosti pro žaloby ze smluvních závazkových vztahů, z provozování pobočky apod.). Článek 8 upravuje alternativy procesně právního typu (například společné nebo vzájemné žaloby apod.). Článek 7 je alternativou k obecné příslušnosti, článek 8 je alternativou k obecné příslušnosti dle článku 4 i alternativní příslušnosti dle článku 7 Nařízení Brusel I. 435 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 89. 436 „[…]all heads of special jurisdiction contained in Art. 5 vest jurisdiction in certain court, not only in the courts of a state. Hence, Art. 5 […] does not only regulate international jurisdiction, but also local jurisdiction or venue, excluding the rules of the national law of the forum on local jurisdiction from application.“ MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 91. 437 Na příkladu pravidel alternativní příslušnosti v Nařízení Brusel Ibis je patrný stupeň unifikace procesních pravidel v rámci Evropského justičního prostoru a posun ve vztahu mezinárodní pravomoci – mezinárodní příslušnosti soudů. 438 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 203. 439 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 203. 440 Bod 16 Preambule k Nařízení Brusel Ibis. 441 Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. července 2009, Zuid-Chemie BV proti Philippo’s Mineralenfabriek NV/SA, věc C-189/08. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 120 3.9 Článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis442 3.9.1 Úvod Alternativní příslušnost pro smluvní závazkové vztahy (předmětem sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy) je upravena v článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis.443 Tato alternativní příslušnost je jednou z nejvýznamnějších v rámci Nařízení Brusel Ibis. Ustanovení je považováno za nejsložitější z celého Nařízení, má však velký praktický význam.444 Právě smlouvy s mezinárodním prvkem mezi obchodníky jsou základem mezinárodního obchodu. V  rámci smluv, jejichž předmětem je plnění v  elektronické podobě (například vytvoření webových stránek, stažení počítačového programu) je největší otázkou více míst plnění, dodání nebo poskytnutí služeb, které mohou připadat do úvahy. V  předložené publikaci je z  tohoto důvodu analýze článku 7 odst.  1 Nařízení Brusel Ibis věnována největší pozornost. V rámci zkoumání bude věnována velká pozornost právě různým situacím souvisejícím s mnohostí míst plnění/dodání/ poskytnutí služeb. Tento výklad bude sloužit jako východisko pro aplikaci pravidel článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis v on-line kontextu. Nejdříve však stručně k legislativnímu vývoji tohoto ustanovení. V rámci Bruselské úmluvy byla s ustanovením týkajícím se alternativní příslušnosti v článku 5 odst. 1 pro spory ze smluvních závazkových vztahů spojena velká řada interpretačních problémů. Tyto se snažila odstranit úprava v  Nařízení Brusel I, resp. Nařízení Brusel Ibis.445 Jak bude patrné z výkladu níže, ne zcela uspokojivě. Text článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis zní: „Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, 1. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; 442 Velké poděkování při zpracovávání této kapitoly patří JUDr. Kláře Drličkové, Ph.D., se kterou byla tato problematika opakovaně diskutována. 443 Článek 5 odst. 1 stávajícího Nařízení Brusel I. 444 PAUKNEROVÁ op. cit., s. 139. 445 Ke srovnání úpravy alternativní příslušnosti dle článku 5 odst. 1 v Bruselské úmluvě a Nařízení Brusel I srov. například GRUSIC op. cit. Stejně tak i ROZEHNALOVÁ, TÝČ, op. cit., s. 203. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 121 b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: ▫▫ - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, ▫▫ - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány, c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Pro aplikaci článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis je nutné, aby měl žalovaný bydliště na území členského státu EU. To lze dovodit také z textu článku 7 odst. 1: „Osoba, která má bydliště na území některého členského státu.“ Alternativní pravidla zakládají příslušnost soudů členských, nikoliv nečlenských států EU. Pokud má žalovaný bydliště na území členského státu, může si žalující zvolit, zda bude postupovat podle obecného (článek 4) nebo alternativního (článek 7 odst. 1) pravidla. Volbu žalobce může ovlivnit řada okolností, jako jazyková a  územní blízkost, náklady řízení, aplikace procesních a imperativního norem fora, nutnost uznání a výkonu rozhodnutí a další. Soudní dvůr ve svém pozdějším rozhodnutí ve věci C-292/10 de Visser podmínku bydliště žalovaného na území EU interpretoval více flexibilně. Alternativní příslušnost dle článku 7 Nařízení Brusel Ibis je možné aplikovat i v případě, kdy soudu není známo bydliště žalovaného, ale pravděpodobně se jedná o občana EU, resp. soud nedisponuje průkaznými indiciemi, které by mu umožnily dojít k  závěru, že uvedený žalovaný má skutečně bydliště mimo území EU.446 Alternativní příslušnost doplňuje, nikoliv nahrazuje, příslušnost obecnou dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis.447 3.9.2 Vztah článku 7 odst. 1 písm. a) a písm. b) Nařízení Brusel Ibis Alternativní pravidlo v  článku 7 odst.  1 obsahuje vlastní systematiku, člení se na odst. 1 písm. a) a písm. b). 446 Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. března 2012, G. vs. Cornelius de Visser, věc C-292/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Rozhodnutí ve věci C-292/10 de Visser se týkalo článku 5 odst. 3 Nařízení Brusel I, tedy pravidla týkající se deliktní odpovědnosti. Jeho závěr však lze využít obecně pro alternativní příslušnost v článku 5 odst. 1 Nařízení Brusel I. 447 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 93. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 122 Článek 7 odst. 1 písm. b) má přednostní použití před článkem 7 odst. 1 písm. a), dal by se proto považovat za vztah lex specialis k lex generalis (samozřejmě pouze v rámci tohoto alternativního pravidla).448 Pro řádnou aplikaci článku 7 odst. 1 je proto nutné nejdříve kvalifikovat, o jaký smluvní typ se jedná. Jedná-li se o kupní smlouvu nebo o smlouvu o poskytování služeb, aplikuje se článek 7 odst. 1 písm. b). V případě prodeje zboží je možné žalovat v místě dodání, v případě poskytování služeb v místě, kde byly služby poskytnuty. Bude-li předmětem sporu tzv. jiná smlouva (nikoliv smlouva o dodání zboží nebo smlouva o poskytnutí služeb, resp. podmínky aplikace článku 7 odst. 1 písm. b) nebudou splněny), aplikuje se článek 7 odst. 1 písm. a). V tomto případě je nutné určit tzv. rozhodný závazek (závazek, který se jedná) a místo plnění tohoto závazku. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že většina smluv (i v on-line kontextu) bude kvalifikována jako smluvní typ v rozsahu ustanovení článku 7 odst. 1 písm. b), smlouvy kupní nebo smlouvy o poskytnutí služeb. Aplikace článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis je spíše výjimečná. 3.9.3 Pojem smlouva nebo nároky ze smlouvy (věc týkající se smlouvy) Alternativní příslušnost dle článku 7 odst.  1 Nařízení Brusel Ibis se vztahuje na smluvní závazkové vztahy. Na úvod je nutné vymezit pojem „smlouva“ a „věc týkající se smlouvy“. Alternativní příslušnost dle článku 75 odst. 1 se netýká smluv spotřebitelských, individuálních a pojistných, které mají svou vlastní speciální úpravu v článcích 10 – 23 Nařízení Brusel Ibis.449 Stejně tak do rozsahu článku 7 odst. 1 nespadají smlouvy týkající se věcných práv k nemovitostem a nájmu nemovitostí, které jsou upraveny v článku 24 Nařízení Brusel Ibis.450 448 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 100. 449 Články 8 – 21 stávajícího Nařízení Brusel I. V těchto ustanoveních je reflektována ochrana slabší smluvní strany v rámci kontraktačního procesu – pojistníka (oprávněné osoby), spotřebitele a zaměstnance. 450 Článek 22 stávajícího Nařízení Brusel I. V tomto případě se jedná o tzv. výlučnou příslušnost, kterou je nutné aplikovat přede všemi pravidly o příslušnosti v rámci Nařízení Brusel Ibis. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 123 Vymezení pojmu smlouva nebo nároky ze smlouvy je stěžejní pro aplikaci článku 7 odst. 1. Tento pojem je nutné vykládat autonomně, v souladu se systémem a cíli Nařízení Brusel Ibis, a  bez ohledu na právní řád některého členského státu451 (toto interpretační pravidlo vyplývá z řady rozhodnutí Soudního dvora, jako jsou například 34/82 Peters,452 9/87 Haviland,453 C-26/91 Handte,454 C-51/97 Réunion Européenne455 a další). Pro závazkový smluvní vztah je charakteristické, že se jedná o dobrovolně založený závazek převzatý na základě dohody mezi stranami (C-51/97 Réunion Européenne). Článek 7 odst. 1 chápe pojem smlouva šířeji, a to jako dobrovolně převzatý závazek jedné osoby vůči osobě druhé (C-26/91 Handte).456 Pro výklad pojmu nároky ze smlouvy je možné postupovat v souladu s článkem 12 Nařízení Řím I.457 458 Věc souvisí se smlouvou, pokud podstatou nároku je existující smlouva a nárok je založen na konkrétním ustanovení smlouvy, resp. nesplnění smluvní povinnosti (9/87 Haviland). V uvedeném rozhodnutí se jednalo o náhradu škody z úmyslného porušení smlouvy.459 Základem nároku na náhradu škody je porušení smluvní povinnosti. To, že v takovém případě jde o nárok ze smlouvy, je možné dovodit i z textu článku 12 odst. 1 písm. c) Nařízení Řím I. 451 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 101. 452 Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1983, Martin Peters Bauunternehmung GmbH vs. Zuid Nederlandse Aannemers Vereniging, věc 34/82. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 453 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 8.  března  1988, SPRL Arcado vs. SA Haviland, věc 9/87. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 454 Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 1992, Jakob Handte&Co. GmbH vs. Traitements Mécano-chimiques des Surfaces SA, věc C-26/91. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 455 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 27. října 1998, Réunion Européenne SA vs. Sp liethoff’s Bevrachtingskantoor BV, věc C-51/97. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 456 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 102. 457 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 104. 458 Nařízení Řím I a Nařízení Brusel Ibis by se měla navzájem doplňovat, pojmy v nich obsažené by měly být vykládány souladně. K tomu srov. body 7, 17, 24 a 39 Preambule k Nařízení Řím I. 459 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 206. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 124 Při výkladu pojmu smlouva a nároky ze smlouvy je nutné vycházet z judikatury Soudního dvora a  jeho extenzívního výkladu, který tento pojem chápe široce a podřazuje pod něj i vztahy obdobné smluvním vztahům (článek 7 odst. 1 se tím neomezuje jen a pouze na obchodní smlouvy, C-189/08 Zuid-Chemie BV)460 Článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis je možné použít v případě žalob na určení existence nebo platnosti smlouvy (38/81 Effer).461 To znamená nejen v případě, kdy se jedná o porušení smlouvy, ale i když předmětem sporu je smlouva, o jejíž existenci jsou pochybnosti. Pokud by taková možnost v rámci článku 7 odst. 1 neexistovala, jedna ze stran by mohla před soudem pouze namítnout neexistenci nebo neplatnost smlouvy a článek 7 odst. 1 by se nemohl použít.462 Dále jsou pod článek 7 odst. 1 podřazovány nároky z neplatné nebo neexistující smlouvy. Tyto nároky nevyplývají přímo ze smlouvy samotné, ale jsou s ní spojeny. Článek 7 odst. 1 se aplikuje na všechny způsoby navrácení plnění poskytnutých na základě smlouvy.463 Věcí týkající se smlouvy je i řízení, ve kterém se spotřebitel domáhá podle národního práva, aby mu zásilková společnost se sídlem v jiném členském státě vyplatila cenu, kterou zjevně vyhrál (C-27/02 Engler).464 V tomto případě se jednalo o jednostranný slib; vzájemné závazky stran sice neexistovaly, ale slib je závazný pro toho, kdo slíbil, a adresát takového slibu jej může na druhé straně vynutit. Na straně 460 Například závazky, které vyplývají ze vztahů mezi společností a jejími členy. Společenská smlouva, kterou se obchodní společnost zakládá, vykazuje podobné znaky smlouvě ve smyslu článku 7 odst. 1. Pro účely aplikace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis není rozhodující, zda povinnost vzniká na základě samotného členství nebo na základě rozhodnutí orgánu společnosti. Odpovědnostní vztahy mezi společností a jejími členy, resp. mezi společností a členy statutárních orgánů a ředitelů, má tak smluvní povahu (to platí však pouze tehdy, pokud tyto vztahy nevznikají na základě individuálni pracovní smlouvy). V takovém případě se postupuje dle článků 20 – 23 Nařízení Brusel Ibis. Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1983, Martin Peters Bauunternehmung GmbH v Zuid Nederlandse Aannemers Vereniging, věc 34/82. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 461 Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. března 1982, Effer SpA vs. Hans-Joachim Kantner, věc 38/81. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Také In: MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 108. 462 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 205. 463 Tuto interpretaci je možné opřít také o článek 12 odst. 1 písm. e) Nařízení Řím I, který uvádí, že se jedná o smluvní nároky. 464 Zároveň musí však být splněna podmínka, že zásilková společnost spotřebiteli zaslala osobně adresovaný dopis, který vyvolával dojem, že získá výhru, pokud toto oznámení pošle zpět. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. ledna 2005, Petra Engler vs. Janus Versand GmbH, věc C-27/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 125 osoby slibující existuje dobrovolně převzatý závazek jedné osoby vůči druhé osoby a tím je naplněn základní znak smlouvy ve smyslu článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis. Článek 7 odst.  1 se aplikuje v  případě smlouvy, jejíž uzavření přikazuje zákon. Je možné uvést situaci, kdy jedna strana žaluje druhou stranu za účelem donucení k uzavření smlouvy na základě povinnosti, která druhé straně vyplývá ze zákona. Ačkoliv zde chybí podstatná náležitost – dobrovolnost na straně jednoho smluvního partnera – dosažený výsledek umožňuje kvalifikovat situaci jako smluvní.465 Pod článek 7 odst. 1 lze podřadit i situaci žaloby o závazek vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí nebo obdobného nástroje.466 Smluvní povahu dle článku 7 odst. 1 mají také nároky vyplývající z konosamen- tu.467 Dopravce uvedený na konosamentu se zavazuje dobrovolně doručit zboží příjemci. Povahu dobrovolně převzatého závazku však mají pouze závazky vůči dopravci, který konosament vystavil (C-51/97 Réunion Européenne). Pod článek 7 odst. 1 je možné podřadit také směnky a šeky (obsahují jednostranný slib na straně dlužníka); regres mezi dlužníky (více dlužníků dluží společně a nerozdílně jednomu věřiteli);468 nároky třetích stran ze smluv uzavřených v jejich prospě- ch;469 vztah mezi zástupcem a třetí osobou; vztah mezi dlužníkem a postupitelem. Pokud byl vztah mezi dlužníkem a postupníkem smluvní povahy, zůstává takový i mezi dlužníkem a postupitelem. Článek 7 odst. 1 vychází z kvalifikace nároku, nechrání osobu ve specifickém postavení. Nárok vyplývající ze smlouvy nemění svou smluvní povahu v důsledku změny na straně některé ze stran smlouvy.470 465 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 109. 466 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 119. 467 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 119. 468 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 120. 469 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 120 – 121. 470 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 121 – 123. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 126 Pod článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis naopak nelze podřadit následující situace: 1. Věci týkající se smlouvy není žaloba na předsmluvní odpovědnost (culpa in contrahendo), pokud nedošlo k dobrovolnému převzetí závazků jedné strany vůči druhé během jednání o uzavření smlouvy a strana nejednala v dobré víře (C-334/00 Fonderie).471 2. Žaloba konečného kupujícího proti výrobci, pokud výrobce není prodávajícím, ledaže výrobce ví o dalším prodeji, nebo zboží sám kupujícímu doručil (C-26/91 Handte). V  následující analýze článku 7 odst.  1 Nařízení Brusel Ibis bude postupováno od speciálního k obecnému. Nejdříve bude vymezen rozsah a aplikace článku 7 odst. 1 písm. b) a poté se článek 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis. 3.9.4 Analýza článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis Článek 7 odst.  1 obsahuje fikci místa plnění u  smluv o  prodeji zboží a  smluv o dodávce služeb.472 Článek 7 odst. 1 písm. b) také reflektuje princip autonomie vůle stran, který ovládá smluvní závazkové vztahy.473 Místo dodání, resp. místo poskytnutí služeb, je místem plnění tehdy, není-li mezi stranami dohodnuto jinak. Smlouvy spadající do rozsahu článku 7 odst. 1 písm. b) Na základě článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis je možné rozlišit 3 typy smluv, které spadají do jeho rozsahu: 1. smlouvy o prodeji zboží, resp. nároky z těchto smluv; 2. smlouvy o poskytnutí služeb, resp. nároky z těchto smluv; 3. smlouvy smíšené, resp. nároky z těchto smluv. 471 Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 2002, Fonderie Officine Meccaniche Tacconi SpA vs. Heinrich Wagner Sinto Maschinenfabrik GmbH (HWS), věc C-334/00. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 29. 12. 2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. Tuto interpretaci lze dnes opřít také o Nařízení Řím II, které zařadilo předsmluvní odpovědnost mezi mimosmluvní závazkové vztahy v článku 12. MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., 116 – 119. 472 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 204. 473 Bod 16 Preambule k Nařízení Brusel I. K autonomii vůle stran ve smluvních závazkových vztazích obecně (a v kolizním právu zvláště) srov. například LANDO op. cit., s. 237. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 127 Pojem smlouva o prodeji zboží je nutné interpretovat autonomně, Soudní dvůr používá jeho poměrně širokou interpretaci. Základními znaky smlouvy o prodeji zboží jsou směna zboží za peníze474 a závazek k převodu vlastnického práva.475 Zbožím ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) jsou především věci hmotné a movité. V této souvislosti je možné odkázat na Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen Vídeňská úmluva) a  její článek 2, který vymezuje pojem zboží.476 Pro účely této publikace je nutné zmínit, že zbožím ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis je i software bez ohledu na to, zda je dodáván na pevném nosiči nebo on-line.477 Také další digitální produkty by mohly spadat pod vymezení pojmu software.478 Co se týče dalšho vymezení digitálního zboží a služeb, v komentáři k Nařízení Brusel Ibis je uvedeno: „Engaging in database research, however, would constitute a ‚supply of services‘, a fortiori conducting such research as a kind of shopping or research agent…“479 Zbožím podle článku 7 odst. 1 písm. b) naopak nejsou: nemovitosti; peníze v případě, kdy slouží jako platidlo; elektrická energie;480 práva a cenné papíry.481 Pojem smlouva o poskytnutí služeb je opět nutné vykládat autonomně. Výklad je možné opřít o článek 57 Smlouvy o fungování EU. Smlouva o poskytnutí služby 474 Smlouvou o prodeji zboží tak nejsou darovaní smlouvy nebo výměnné obchody. 475 Smlouvou o prodeji zboží z tohoto důvodu nejsou smlouvy nájemní, leasingové nebo distributorské. Jednotlivé dílčí kupní smlouvy uzavíráné na základě (rámcové) distributorské smlouvy však již smlouvami o prodeji zboží jsou. MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 102. 476 Nařízení Brusel Ibis je však oproti Vídeňské úmluvě širší. Zbožím ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) jsou i lodě, které jsou naopak z rozsahu Vídeňské úmluvy dle článku 2 písm. e) vyloučeny. MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 127 477 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 129. 478 Ke kupní smlouvě na software v teorii a judikatuře soudů USA srov. například MURRAY, John, E.; FLECHTNER, Harry, M. Sales, Leases and Electronic Commerce. Problems and Materials on National and International Transactions. Third Edition. St. Paul: West, 2009. 505 s. ISBN 978-0-314-19595-1. S. 17 – 20. 479 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 129 – 130. 480 Plyn a další zdroje energie však zbožím ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) jsou. 481 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 127 – 130. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 128 zahrnuje jakoukoliv činnost, kterou vykonává jedna osoba za úplatu ve prospěch druhé osoby. Tato interpretace vyplývá z  rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-533/07 Falco Privatstiftung.482 Poskytovatelem služby může být například distributor, obchodní zástupce (C-19/09 Wood Floor),483 dopravce (C-204/08 Rehder), banka a další. Smlouvou o poskytnutí služeb ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b) naopak není nájemní smlouva. Nájem movité nebo nemovité věci v  sobě také nenese charakteristický prvek činnosti. Stejně tak takovou smlouvou není licenční smlouva (C-533/07 Falco Privatstiftung). Řadu smluv není možné kvalifikovat jako smlouvy čistě o  prodeji zboží nebo o poskytnutí služeb. V této publikaci jsou v souladu s komentářem k Nařízení Brusel Ibis označovány jako smlouvy smíšené.484 Takovéto smlouvy mohou obsahovat více závazků. Za těchto okolnostní je možné rozlišit několik možných situací.485 Pokud smlouva obsahuje více závazků, jeden z  nich lze posoudit jako závazek k poskytnutí služby a tento závazek charakterizuje smlouvu jako celek nebo převažuje, jedná se o smlouvu o poskytnutí služby ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. b). Pokud smlouva obsahuje závazek jak k prodeji zboží, tak k poskytnutí služby, pak rozhoduje závazek tzv. charakteristický závazek. Jako příklad lze uvést typicky smlouvy, u nichž kromě dodání zboží dochází také k vykonání nějaké práce (montáž dodaného výrobku) nebo poskytnutí služby (servis k dodanému výrobku). V této souvislosti může vyvstat otázka rozlišení smlouvy kupní a smlouvy o dílo, resp. smlouvy, kde bude převažovat práce nad dodáním zboží. Zde je možné vycházet z článku 3 odst. 2 Vídeňské úmluvy. Toto ustanovení uvádí, že o kupní smlouvu 482 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23.  dubna  2009, Falco Privatstiftung a Thomas Rabitsch vs. Gisela Weller-Lindhorst, věc C-533/07. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex. europa.eu/. 483 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11.  března  2010, Wood Floor Solutions Andreas Domberger GmbH vs. Silva Trade SA, věc C-19/09. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.euro- pa.eu/ 484 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 132. 485 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 132 a násl. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 129 se nejedná, pokud převažující část závazků strany, která zboží dodává, spočívá ve vykonání prací nebo poskytnutí služeb. Převažující část závazku se určuje poměrem hodnoty zboží a hodnoty prací (C-381/08 Car Trim).486 Pokud dodání zboží ani poskytnutí služby nepřevažují, oba závazky jsou zastoupeny rovnocenně, nelze učit charakteristický závazek. To však aplikaci článku 7 odst. 1 písm. b) nevylučuje. Pokud by tyto závazky byly sjednány samostatně, v rámci samostatných smluv, aplikaci článku 7 odst. 1 písm. b) by nic nebránilo. Otázkou však zůstává, které z  kritérií pro určení příslušnosti je možné použít. Komentář k  Nařízení Brusel Ibis v  takovém případě navrhuje oddělit závazky a s ohledem na to, kterého z nich se žaloba týká, využít příslušné kritérium.487 Jako další zajímavou situaci je možné uvést smlouvu, jejímž předmětem je dodání zboží, které má být teprve vyrobeno. I zde je možné podpůrně využít Vídeňskou úmluvu a její článek 3 odst. 1. Toto ustanovení uvádí, že smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení. Stejná interpretace podle Soudního dvora a jeho rozhodnutí ve věci C-381/08 Car Trim platí i pro smlouvy dle článku 7 odst. 1 písm. b): „Smlouvy, jejichž předmětem je dodání zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno, musí být kvalifikováno jako ‚smlouvy o prodeji zboží,‘ i když kupující stanovil určité požadavky ohledně pořízení, zpracování a dodání zboží, aniž by poskytl materiály pro jeho výrobu nebo zhotovení, a dodavatel je odpovědný za kvalitu a soulad zboží se smlouvou.“ Pravidla pro určení mezinárodní příslušnosti dle článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis Nařízení Brusel Ibis obsahuje v článku 7 odst. 1 písm. b) tato pravidla pro určení mezinárodní příslušnosti soudů: 1. místo dodání pro smlouvy o prodeji zboží a 2. místo poskytnutí služby pro smlouvy o poskytnutí služby. V obou dvou případech se jedná o pojmy, které je nutné interpretovat autonomně. Jedná se o autonomní definici pojmu místo plnění, které je základním kritériem 486 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 25.  února  2010 Car Trim GmbH vs. KeySafety Systems Srl, věc C-381/08. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 487 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 125. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 130 pro určení mezinárodní příslušnosti dle článku 7 odst. 1 písm. a). Tato pravidla stanoví příslušnost soudů pro všechny nároky ze smlouvy o dodání zboží a smlouvy o poskytnutí služeb (C-386/05 Color Drack).488 Na rozdíl od článku 7 odst. 1 písm. a) jsou založeny na fakticitě, jedná se o faktické skutečnosti. Jak uvádí Grusic: „The deBloos/Tessili rules are in principle repealed for sales and services contracts.“489 V případě interpretace místa dodání, resp. místa poskytnutí služeb, není možné postupovat podle rozhodného práva určeného na základě norem mezinárodního práva soukromého. Je nutné je určit na základě ujednání ve smlouvě a/nebo faktických skutečností případu (body 53 – 57 rozhodnutí ve věci C-381/08 Car Trim, C-87/10 Electrosteel). Jak místo dodání, tak místo poskytnutí služeb se musí nacházet na území některého členského státu EU. Analýza pojmu místo dodání dle článku 5 odst.  1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis V případě prodeje zboží je možné „žalovat na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno.“ Místem dodání je primárně místo, které bylo určeno ve smlouvě mezi stranami (srov. zdůrazněný text výše). Není-li místo dodání výslovně sjednáno ve smlouvě, nelze toto místo určit na základě práva rozhodného určeného na základě norem mezinárodního práva soukromého. Vzhledem k tomu, že se jedná o autonomní pojem, je nutné vycházet z judikatury Soudního dvora.490 Místo dodání podle článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis je takové místo, kde z prodávajícího na kupujícího přechází možnost věc fyzicky držet a vykonávat nad ní faktickou kontrolu.491 Místo dodání může být určeno na základě smlouvy mezi stranami. A to buď výslovně, odkazem na praxi nebo zvyklosti zavedené mezi stranami (viz článek 488 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (čtvrtého senátu) ze dne 3. května 2007, Color Drack GmbH vs. Lexx International Vertriebs GmbH, věc C-386/05. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex. europa.eu/. 489 GRUSIC op. cit., s. 4. 490 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 142 a násl. 491 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 142. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 131 9 odst. 1 Vídeňské úmluvy) nebo pomocí ujednání a doložek v rámci mezinárodních obchodních zvyklostí známých v praxi mezinárodního obchodu (článek 9 odst. 2 Vídeňské úmluvy). Mezi další ujednání mohou typicky patřit doložky INCOTERMS,492 pokud mohou jednoznačně určit místo dodání (C-87/10 Electrosteel).493 Článek 7 odst. 1 písm. b) lze použít i v případě, kdy smlouva výslovně místo dodání neurčuje. Bylo-li místo dodání určeno ve smlouvě, ale zboží nebylo dodáno, určí se příslušnost soudu pro žalobu z nesplnění smlouvy na základě smluvně sjednaného místa dodání. Při této argumentaci je možné vycházet z formulace textu ustanovení „podle smlouvy mělo být dodáno.“ V mezinárodním obchodě může dojít k situaci, kdy je sice výslovně sjednáno místo dodání ve smlouvě, ale zboží je skutečně dodáno jinam. V takovém případě se nabízí otázka, které z míst dodání je relevantní pro určení mezinárodní příslušnosti soudů. Budeme-li vycházet ze znění článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis, tento hovoří spíše o smluvním místu dodání („podle smlouvy“). Pokud je dodáno jinam než na sjednaném místě, pak bude zřejmě záležet na tom, zda kupující zboží dobrovolně a bez námitek na tomto jiném místě převzal. Fakticky tak dojde ke změně smlouvy v části týkající se místa dodání. Jedná se o jeden z projevů vůle autonomie stran ve smluvních závazkových vztazích s  mezinárodním prvkem. Pokud by taková interpretace nebyla přijata, mohlo by dojít k nežádoucí situaci zneužívání článku 7 odst. 1 písm. b) dodavatelem a jeho úmyslným dodáním zboží do jiného místa.494 Není-li místo dodání určeno na základě smlouvy, je tímto místem místo fyzického předání zboží prodávajícím kupujícímu. Pokud se jedná o zboží, které je přepravováno, tímto místem není předání prvnímu přepravci, ale místo fyzického předání zboží kupujícímu v konečném místě určení495 (C-381/08 Car Trim). 492 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 138 – 139. 493 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011, Electrosteel Europe SA vs. Edil cento SpA, věc C-87/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 494 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 141 a násl. 495 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 142. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 132 Pro aplikaci článku 7 odst. 1 písm. b) a pro zachování právní jistoty a předvídatelnosti stran je nutné určit jedno místo dodání. Soudy tohoto místa dodání budou příslušné k projednání všech nároků vyplývajících ze smlouvy o dodání zboží. V praxi mezinárodního obchodu ovšem může dojít k tomu, že zboží je dodáváno na základě jednotlivých dílčích dodávek a/nebo na více míst dodání. Je-li každá z dodávek realizována na základě samostatné dílčí kupní smlouvy, nenastává z pohledu aplikace článku 7 odst. 1 písm. b) problém. Stejně tak není problematická situace, kdy jsou všechny dodávky dodávány do jednoho místa na území jednoho členského státu. Problém s aplikací článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis (a to především při on-line dodání) nastává v případě více míst dodání. Situace, kdy je realizováno několik dodávek na základě jedné smlouvy, a tyto dodávky jsou směřovány do různých míst. Soudní dvůr se problematikou více míst dodání poprvé zabýval v rozhodnutí C-386/05 Color Drack. Tuto situaci můžeme pro přehlednost rozdělit na dvě: 1. Na základě jedné smlouvy je realizováno několik dodávek a tyto dodávky jsou dodávány do více míst dodání v rámci jednoho členského státu. 2. Na základě jedné smlouvy je realizováno několik dodávek a tyto dodávky jsou dodávány do více míst v rámci více členských států. Pro analýzu první možné situace – více míst dodání v rámci jednoho státu–je nutné vyjít z toho, že článek 7 odst. 1 písm. b) určuje kromě mezinárodní příslušnosti i příslušnost místní.496 Aby bylo možné určit místní příslušnost soudů, je nutné určit jedno místo dodání. Je-li dodáváno v rámci jednoho členského státu, je založena mezinárodní příslušnost jeho soudů dle článku 7 odst. 1 písm. b).497 Podle judikatury Soudního dvora je místem dodání místo, které zakládá nejužší vztah mezi příslušným soudem a  smlouvou (C-386/05 Color Drack). Jak uvádí 496 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 145 a násl. 497 Bod 30 rozhodnutí ve věci C-386/05 Color Drack. Generální advokát ve svém Posudku k tomuto rozhodnutí uvedl opačný názor. Dle bodu 128 Posudku: „Otázka, zda jsou všechny soudy, v jejichž obvodu došlo k dodání, příslušné k rozhodování o takové žalobě, která se týká všech dodání, nebo zda je k rozhodování tohoto druhu sporu příslušný jeden konkrétní soud z těchto soudů, spadá nicméně podle mého názoru do procesní autonomie členského státu, na jehož území bylo zboží dodáno.“ 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 133 Grusic: „It would be wrong to deny international jurisdiction to the courts of the country where the entire delivery occurs just because the delivery is made to more than one place within that country.“498 Pouze jeden takto určený soud je příslušný k řízení.499 Místo dodání se pak určí jako: a) hlavní místo dodání, které bude určeno na základě ekonomických (hospodářských) kritérií;500 b) pokud hlavní místo dodání nelze určit, je tímto místo dodání podle volby žalující strany.501 Rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-386/05 Color Drack nebude zřejmě možné aplikovat ve druhé zkoumané situaci, a sice, kdy je na základě jedné smlouvy realizováno několik dodávek a tyto dodávky jsou dodávány do více míst v rámci více členských států.502 V tomto případě již nejde pouze o otázku místní příslušnosti, ale mezinárodní příslušnosti (mezinárodní pravomoci) jako takové. Pravidla pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti dle Nařízení Brusel Ibis musí být vysoce předvídatelná. Obecně je příslušnost soudů založena na místě bydliště žalovaného dle článku 4. Ustanovení týkající se alternativní příslušnosti jsou pouze výjimkou k tomuto obecnému pravidlu. Neúměrné rozšiřování aplikace článku 7 odst. 1 písm. b) by bylo v rozporu s cíli a účelem pravidel o příslušnosti v Nařízení Brusel Ibis. Soudní dvůr se zatím námi naznačenou situaci (více míst dodání ve více členských státech) výslovně nezabýval. Je možné de lege ferenda navrhnout několik řešení. V souladu s jednotným výkladem a judikaturou Soudního dvora ve věci C-386/05 Color Drack by bylo možné i zde vycházet z kritéria hlavního místa dodání. Problém nastává v situaci, kdy není možné určit hlavní místo dodání. Pokud by měl žalobce možnost sudiště si vybírat na základě vlastního uvážení, došlo by tím k  jeho 498 GRUSIC op. cit., s. 5. 499 Bod 38 rozhodnutí ve věci C-386/05 Color Drack. 500 Bod 40 rozhodnutí ve věci C-386/05 Color Drack; bod 35 rozhodnutí ve věci C-204/08 Rehder; bod 31 rozhodnutí ve věci C-19/09 Wood Floor. 501 Bod 42 rozhodnutí ve věci C-386/05 Color Drack. 502 Stejně GRUSIC op. cit., s. 6. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 134 zvýhodnění na úkor strany žalované a neudržitelnému rozšíření aplikace článku 7 odst. 1 písm. b). Je možné navrhnout několik řešení:503 a) Opřít se o  tzv. mozaikový přístup, který Soudní dvůr zavedl pro žaloby dle článku 7 odst.  2 Nařízení Brusel Ibis (C-68/93 Shevill),504 a  jím stanovenou možnost v  každém místě dodání uplatnit pouze nároky z  příslušné dodávky. Takový přístup by ovšem nemusel být vhodný za situace, kdy některá ze smluvních stran uplatňuje nároky vyplývající z více dílčích dodávek. V  takovém případě by nebyl naplněn požadavek právní jistoty a předvídatelnosti. b) Bylo by možné uvažovat o postupu, kdy každá dílčí dodávka zakládá příslušnost pro jakýkoliv nárok ze smlouvy. Tímto postupem by byla založena místní příslušnost soudu členského státu, nikoliv mezinárodní pravomoc jeho soudů jako takových. Tento postup je ovšem v souladu s cíli Nařízení Brusel Ibis vhodný pouze tehdy, pokud dodávky míří jen do jednoho členského státu. c) Vytvoření fikce místa dodání, například v  podobě místa podnikání nebo místa sídla některé ze smluvních stran.505 d) Neaplikovat speciální pravidlo článku 7 odst. 1 písm. b) a vrátit se do obecného pravidla v článku 7 odst. 1 písm. a). Takové řešení by na jedné straně jistě bylo v souladu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti, na straně druhé by omezilo využití speciálního pravidla v článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis. Analýza pojmu místo poskytnutí služby dle článku 7 odst.  1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis Místo poskytnutí služby je interpretováno jako místo, kde poskytovatel vykonává činnost ve prospěch druhé osoby a kde tato osoba získává výsledek této činnosti.506 Také v případě smluv o poskytnutí služeb a určení místa jejich poskytnutí je nutné vycházet primárně z  ujednání stran ve smlouvě. Tento závěr je možné opřít 503 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 145 a násl. 504 Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. března 1995, Fiona Shevill, Ixora Trading Inc., Chequepoint SARL a Chequepoint International Ltd vs. Presse Alliance SA, věc C-68/93. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 1. 2013]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. 505 Toto řešení použil Soudní dvůr v případě smlouvy o poskytování služeb. Není však jisté, zda by bylo vhodné takovou interpretaci použít i pro případ smluv o dodávce zboží. 506 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 144 – 145. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 135 o text ustanovení, který upravuje: „místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.“ Bylo-li místo poskytnutí služby stanoveno ve smlouvě, bude tímto místem ono smluvené místo poskytnutí služby Stejně jako u místa dodání lze článek 7 odst. 1 písm. b) použít, i když ve smlouvě není místo poskytnutí služby výslovně stanoveno.507 Pokud místo poskytnutí služby bylo sjednáno ve smlouvě, a služba poskytnuta nebyla, příslušnost soudů bude založena na základě smluvně sjednaného místa poskytnutí služby.508 Bylo-li místo poskytnutí služby sjednáno ve smlouvě, ale služba byla poskytnuta v jiném místě, bylo by podle našeho názoru možné postupovat obdobně jako v případě místa dodání. Tato situace zatím nebyla Soudním dvorem výslovně řešena. Jiné řešení by vyžadovala situace, kdy ve smlouvě místo poskytnutí služby nebylo sjednáno a služba byla na základě smlouvy poskytnuta. Z logiky věci a judikatury Soudního dvora by bylo možné se podle našeho názoru opřít o řešení, kdy oním rozhodným místem bude místo skutečného poskytnutí služby (C-19/09 Wood Floor). Místo poskytnutí služby je místo, kde poskytovatel služby vykonává činnost ve prospěch jiné osoby a kde tato osoba (objednatel) získává výsledek činnosti. Jak již bylo uvedeno výše, je rozhodné místo dokončení služby, resp. místo získání výsledku služby objednatelem. Nabízí se otázka, jak postupovat v  případě, kdy se místo vykonávání služby a místo výsledku služby nacházejí v různých státech. Pro řešení této situace je možné podle komentáře k Nařízení Brusel I vyjít z textu článku 7 odst. 1 písm. b), který používá spojení „kde služby byly nebo měly být poskytovány“. Místo, kde byl výsledek služby získán objednatelem, místo dokončení služby. Tato interpretace odpovídá analogicky dodání zboží. Dále by bylo možné se opřít o různé jazykové verze Nařízení Brusel Ibis, které hovoří o  poskytnutí služby, a  nikoliv výkonu samotné činnosti.509 507 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 144 – 145. 508 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 144 – 145. 509 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 144. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 136 Stejně jako v případě dodání zboží, i u poskytování služeb může dojít k situaci, kdy budou služby poskytovány na více místech. I tady můžeme tento problém systematicky rozdělit na dvě možnosti: 1. služby jsou poskytovány na více místech v jednom členském státě, 2. služby jsou poskytovány na více místech ve více členských státech. V prvním případě poskytování služeb na více místech v rámci jednoho členského státu je možné vyjít z  pravidel, která byla Soudním dvorem vytvořena v  rámci rozhodnutí věci C-386/05 Color Drack. Kromě toho je možné se opřít o rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-204/08 Rehder a jeho interpretaci, podle které „pravidla o zvláštní příslušnosti stanovená […] v oblasti smluv o prodeji zboží a poskytování služeb totiž mají stejnou genezi, sledují stejný cíl a zaujímají stejné místo v systému stanoveném tímto nařízením”.510 Budeme-li vycházet z rozhodnutí C-386/05 Color Drack, místo poskytnutí služby podle článku 7 odst. 1 písm. b) se určí primárně jako hlavní místo poskytnutí služby. Toto místo bude určeno na základě ekonomických (hospodářských) kritérií. Pokud by hlavní místo poskytnutí služby nebylo možné určit, tímto místem bude místo poskytnutí služby dle volby žalující strany.511 Stejně tak rozhodl Soudní dvůr ve věci C-204/08 Rehder: „V důsledku toho v případě více míst poskytování služeb v několika členských státech je třeba rovněž najít místo, které zajišťuje nejužší vztah mezi dotčenou smlouvou a příslušným soudem, zejména místo, kde podle této smlouvy musí docházet k hlavnímu poskytování služeb.“512 Typickým případem u druhé námi naznačené situace, kdy služby jsou poskytovány na více místech ve více členských státech, jsou smlouvy přepravní a smlouvy o obchodním zastoupení. Právě těmito dvěma smluvními typy, resp. místem plnění služby v  jejich případě, se zabýval Soudní dvůr v  rozhodnutích C-204/08 Rehder a C-19/09 Wood Floor. 510 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 9. července 2009, Peter Rehder vs. Air Baltic Corporation, věc C-204/08. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/, bod 36. 511 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 145 – 147. 512 Bod 38 rozhodnutí ve věci C-204/08 Rehder. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 137 Soudní dvůr v  rozhodnutí C-204/08 Rehder vytvořil autonomní definici pojmu místa hlavního poskytování služeb v případě letecké přepravy.513 V rozhodnutí C-19/09 Wood Floor Soudní dvůr stanovil dvě kritéria, která určí místo hlavního poskytnutí služeb pro smlouvy o obchodním zastoupení.514 V obou dvou případech Soudní dvůr konstatoval, že článek 7 odst. 1 písm. b) je možné použít i v případech, kdy jsou služby poskytovány ve více členských státech. V takovém případě je místem poskytnutí služeb místo hlavního poskytování služeb.515 Místo hlavního poskytování služby musí být nejdříve odvozeno z ujednání stran ve smlouvě. V  případě smlouvy o  obchodním zastoupení, „pokud místo hlavního poskytování služeb není možné určit ze smlouvy, avšak obchodní zástupce již tyto služby poskytl, je potřeba podpůrně zohlednit místo, kde skutečně převážně vyvíjel svou činnost při výkonu smlouvy za podmínky, že poskytování služeb na uvedeném místě není v rozporu s vůlí smluvních stran, tak jak vyplývá z ustanovení smlouvy. Za tímto účelem lze přihlédnout ke skutkovým okolnostem věci, zejména k času strávenému na těchto místech a významu zde vykonávané činnosti“ (body 38 a 40 rozhodnutí ve věci C-19/09 Wood Floor). Pokud nelze místo hlavního poskytování služeb určit ani tímto způsobem, je jím místo, kde má obchodní zástupce bydliště (bod 42 rozhodnutí ve věci C-19/09 Wood Floor). Rozhodnutí ve věci C-204/08 Rehder a C-19/09 Wood Floor se týkala dvou specifických smluvních typů a situací. Je otázkou, nakolik je rozhodnutí C-204/08 Rehder aplikovatelné na jiné typy přepravy kromě přepravy letecké. U rozhodnutí C-19/09 Wood Floor se lze podle našeho názoru domnívat, že by mohlo být použitelné i pro případy jiných služeb. Jak bylo uvedeno výše, stěžejním bodem pro aplikaci článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis v případě více míst plnění je rozhodující hlavní místo dodání, 513 Dle bodu 42 rozhodnutí ve věci C-204/08 Rehder: „K tomu je však třeba uvést, že na rozdíl od dodání zboží do různých míst, která pro účely určení hlavního dodání zboží podle hospodářských kritérií představují odlišné a kvantifikované operace, představuje letecká doprava, již z důvodu své povahy, služby poskytované nedělitelným a jednotným způsobem, a to z místa odletu do místa příletu letadla, takže v takových případech není možné na základě hospodářského kritéria rozlišit určitou část pokytování služby, která by předspatvovala hlavní plnění, jež bylo poskytnuto k konkrétním místě.“ 514 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 147 – 148. 515 Dle bodu 38 rozhodnutí ve věci C-204/08 Rehder: „V důsledku toho v případě více míst poskytování služeb v několika členských státech je třeba rovněž najít místo, které zajišťuje nejužší vztah mezi dotčenou smlouvou a příslušným soudem, zejména místo, kde podle této smlouvy musí docházet k hlavnímu poskytování služeb.“ Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 138 resp. hlavní místo poskytnutí služeb. Toto bude určeno na základě hospodářských kritérií. Soudní dvůr však již nevymezil, co se těmito hospodářskými kritérii myslí a k jakému okamžiku budou zkoumány (to bude případ především dlouhodobých smluvních vztahů).516 K  přístupu Soudního dvora se vyjádřil kriticky i  Generální advokát ve svém posudku k rozhodnutí ve věci C-386/05 Color Drack: „[…] mělo by to za důsledek opětovné zavedení složitých kritérií do systému příslušností podle volby, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, stanoveného nařízením č. 44/2001, kterážto kritéria chtěl zákonodárce Společenství zjevně opustit. Pro smluvní strany by totiž bylo velmi obtížné jednoznačně určit, odkdy je určité dodání hlavním. Takováto kvalifikace by znovu závisela na upřesněních, která by mohla přinést pouze judikatura.” 517 Pokud nelze místo hlavního závazku určit na základě hospodářských kritérií, může žalující zahájit řízení v místě podle své volby (C-386/05 Color Drack a C-204/08 Rehder).V případě,kdynení možné určithlavní místo poskytnutí služby pro smlouvu s obchodním zástupcem, je tímto místem hlavního poskytnutí služby místo bydliště obchodního zástupce (C-19/09 Wood Floor).518 Ačkoliv článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis a judikatura k němu vyjasnila některé sporné otázky, několik jich ještě stále zůstává. Grusic uvádí dva typické příklady: „For example, a contract may provide that the goods will be delivered to countries A and B and the economic criteria may point to country A as the pricipal place of delivery. If the claimant’s claim realtes only to the delivery in country B, it is uncertain whether the claimant is obliged to sue in country A. Similarly, when the contract provides for delivery in countries A and B and there is no prinicipal place of performance, it is uncertain whether the claimant, who limits his claim to delivery in country B, may bring proceedings both in country A and country B.“519 Podle názoru autorky publikace by bylo možné se dokonce domnívat, že pro ono určení hlavního místa dodání, resp. hlavního místa poskytnutí služeb, ačkoliv se jedná o autonomní pojmy, by v konečném důsledku a z praktických důvodů bylo nutné opravdu aplikovat národní právo určené na základě norem mezinárodního práva soukromého. 516 GRUSIC op. cit., s. 16. 517 Bod 125 Posudku Generálního advokáta ve věci C-386/05 Color Drack. 518 GRUSIC op. cit., s. 16. 519 GRUSIC op. cit., s. 17. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 139 3.9.5 Analýza článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis Jak vyplývá z článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel Ibis, nepoužije-li se článek 7 odst. 1 písm. b), použije se článek 7 odst. 1 písm. a). Článek 7 odst. 1 písm. a) můžeme považovat za lex generalis k článku 7 odst. 1 písm. b).520 Ustanovení písm. a) se použije v případě, kdy521 1. smlouva nebude kvalifikována ani jako smlouva o dodání zboží, ani jako smlouva o poskytnutí služeb, ani se nebude jednat o smlouvu smíšenou; 2. bude se sice jednat o tyto dva smluvní typy, ale písm. b) se nebude moci aplikovat. Jako příklad takové situace by bylo možné uvést nesplnění územní působnosti–místo dodání nebo místo poskytnutí služby se nebude nacházet na území členského státu EU. Jak bylo uvedeno výše, Soudní dvůr interpretuje tyto dva smluvní typy poměrně široce. Většina smluv a  jejich procesní režim bude podléhat článku 7 odst.  1 písm. b). Aplikace článku 7 odst. 1 písm. a) bude proto spíše výjimečná. Pro účely aplikace článku 7 odst. 1 písm. a) je nutné: 1. určit závazek, o který se jedná, resp. rozhodný závazek; a 2. určit místo plnění ze smlouvy. Vymezení pojmu závazek, který se jedná Závazek, o který se jedná, a jeho identifikace, je dalším aplikačním předpokladem článku 7 odst.  1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis. Nemůže se jednat o  jakoukoliv povinnost vyplývající ze smlouvy, ale pouze o takovou, která tvoří základ řízení. Tedy povinnost, která odpovídá právu, kterého se žalující strana domáhá žalobou (pokud se bude žalující domáhat náhrady škody, bude rozhodující ta povinnost, kterou porušil (14/76 De Bloos).522 523 Soudní dvůr se ve svých rozhodnutích musel vypořádat s otázkou, kdy z jedné smlouvy vyplývá více povinností (například žalobce založil svůj nárok 520 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 100. 521 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 151 a násl. 522 Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1976, A. De Bloos, SPRL v Société en commandite par actions Bouyer, věc 14/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 29. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Toto rozhodnutí vytvořilo tzv. “pravidlo de Bloos,” lteré vychází z článku 5 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I. Pro určení místa plnění se vychází z konkrétního sporného závazku. In: PAUKNEROVÁ op. cit., s. 139. 523 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 153 a násl. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 140 na porušení více než jedné povinnosti z téže smlouvy a každá povinnost je splnitelní v jiném státě).524 Pro účely článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis se pod pojmem „závazkem, o který se jedná“, rozumí závazek, který tvoří základ řízení. Pokud žalující založil svůj nárok na porušení více než jedné povinnosti z  téže smlouvy a každá tato povinnost je splnitelná v jiném členském státě, je rozhodující tzv. hlavní povinnost (266/85 Shenavai).525 Soudy členských států jsou povinny vycházet z pravidla accessorium sequir principale. Termín hlavní povinnost je nutné chápat jako nejdůležitější ústřední povinnost. Nejedná se nutně o povinnost, která byla porušena jako první.526 Problém nastane v případě, kdy není možné určit hlavní povinnost. Například tam, kde se spor týká více povinností z téže smlouvy, každá má být plněna v jiném členském státě, a žádná z nich není hlavní vůči ostatním. V tomto případě z rozhodnutí Soudního dvora vyplývá, že soud jednoho členského státu není oprávněn projednat celou žalobu založenou na více rovnocenných povinnostech plněných v různých členských státech (C-420/97 Leathertex).527 Soudy příslušných členských států projednají žalobu na tu část povinnosti, která je plněna na jejich území.528 Na jedné straně je možné pochopit tento přístup, který jistě odpovídá principu suverenity a teritoriality ovládající mezinárodní právo procesní. Na druhé straně by efektivnímu výkonu spravedlnosti napomohlo, pokud by o těchto povinnostech rozhodoval soud jen jednoho členského státu.529 V opačném případě se zvyšuje riziko vydání dvou rozhodnutí, která si vzájemně odporují. Jak však uvádí Drličková, Soudní dvůr tím chtěl zřejmě zdůraznit pozici soudů států, kde má žalovaný 524 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 156. 525 Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. ledna 1987 Shenavai proti K. Kreischer, věc 266/85. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 526 KAYE, Peter. Law of the European Judgment Convention. Volume Two. Chichester: Barry Rose, 1999. 670 – 1518 s. ISBN 1902681061. S. 955 – 956. 527 Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 1999, Leathertex Divisione Sintetici SpA v Bodetex BVBA, věc C-420/97. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 528 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 153 – 154. 529 Dalo by se uvažovat o sloučení žalob. Nařízení Brusel I však obsahuje pouze pravidla týkající se vzájemných žalob v článku 6. Situaci, kdy je u více soudů zahájeno řízení mezi týmiž stranami v téže věci obsahuje článek 27. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 141 bydliště, a omezit tím možnost aplikace článku 7 odst. 1 písm. a). Strana žalující bude pravděpodobně chtít pojednat všechny uplatněné nároky u jednoho soudu. Tím bude nucena podat žalobu u soudu ve státě bydliště žalovaného.530 V případě, že se závazek vyplývající ze smlouvy týká povinnosti zdržet se určitého jednání (například exkluzivita jednání), nelze alternativní pravomoc použít. Výkon takové povinnosti není teritoriálně omezen, strana je povinna nejednat všude tam, kde jí to není povoleno. S ohledem na právní jistotu a předvídatelnost není možné dovolit, aby k  projednání této věci byly pravomocné soudy kdekoliv po celém světě.531 Článek 7 odst. 1 písm. a) není v tomto případě na základě rozhodnutí ve věci C-256/00 Besix aplikovatelný a je nutné se vrátit k obecné příslušnosti dle článku 4.532 Pojem místo plnění Pro nalezení příslušného soudu je nutné určit místo plnění závazku, o který se jedná. Dle rozhodnutí Soudního dvora je interpretace termínu „místo plnění“ dle článku 7 odst. 1 písm. a) výjimkou z autonomního výkladu. Tento pojem je nutné vykládat v souladu s národním právem určeným na základě norem mezinárodního práva soukromého.533 Soudy členských států musí posoudit, zda se místo plnění nachází v  oblasti jejich příslušnosti. Tento přístup odůvodnil Soudní dvůr rozdíly mezi jednotlivými národními právními řády a nedostatečným stupněm unifikace hmotného práva.534 Určení místa plnění smluvní povinnosti závisí na celkovém kontextu smlouvy. Toto je dnes již do jisté míry překonáno existencí Nařízení Řím I, které sjednotilo kolizní normy pro smluvní závazkové vztahy.535 530 DRLIČKOVÁ (roz. SVOBODOVÁ), Klára. Konkurence obecné a alternativní pravomoci podle Nařízení Brusel I (ve srovnání s Luganskou úmluvou) [on-line]. 2008 [citováno 30. 12. 2012]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/61143/pravf_r/. s. 77. 531 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 155 – 156. 532 Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. února 2002, Besix SA v Wasserreinigun, věc C-256/00. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 533 MAGNUS, MANKOWSKI, op. cit., s. 156 a  násl. Rozsudek Soudního dvora ze dne 6.  říj- na 1976, Industrie Tessili Italiana Como v Dunlop AG, věc 12/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex. europa.eu/. ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 205. 534 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 156. 535 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 159. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 142 V souladu s principem autonomie vůle si strany mohou ve smlouvě určit místo plnění závazku, o který se jedná.536 Dohoda stran o určení místa plnění má přednost před určováním místa plnění podle článku 7 odst. 1 písm. a).537 Tato dohoda vylučuje také aplikaci článku 7 odst. 1 písm. b), což je možné opřít o text ustanovení článku 7 odst. 1 písm. b) „pokud nebylo dohodnuto jinak.“ Platnost dohody stran o místě plnění se určuje podle práva rozhodného určeného na základě norem mezinárodního práva soukromého (C-129/83 Zelger).538 Forma dohody o místě plnění není rozhodující, relevantní je místo plnění, nikoliv dohoda o místě plnění.539 Autonomie vůle stran pro určení místa plnění má své limity. Strany nemohou určit takové místo plnění, které nemá žádný vztah ke smlouvě (tzv. abstraktní místo plnění), kdy jediným účelem takové dohody je založit příslušnost konkrétního soudu. Taková dohoda o místu plnění je prorogační dohodou a spadá proto do působnosti článku 25 Nařízení Brusel Ibis (C-106/95 MSG).540 541 Strany si mohou dohodnout místo plnění, které je odlišné od místa určeného na základě rozhodného práva. Místo plnění však musí být spjato se skutečnou realitou smlouvy.542 3.9.6 Vliv elektronizace na alternativní pravidla pro založení příslušnosti dle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis543 3.9.6.1 Úvod Smlouvy mezi obchodníky tvoří základ mezinárodního obchodu. V kapitole 1. 2. 2 byl tento typ smluv označen jako business-to-business, neboli B2B smlouvy. 536 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 162. 537 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 163. 538 Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. června 1984, Siegfried Zelger vs. Sebastian Salinitri, věc 129/83. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 539 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 205. 540 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 20.  února  1997, Mainschiffahrts Genossenschaft eG (MSG) v Les Graviéres Rhénanes SARL, věc C-106/95. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/ 541 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 163. 542 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 164. 543 Tato kapitola byla zpracována s využitím článku autorky KYSELOVSKÁ (2012) op. cit. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 143 Objem obchodních transakcí mezi obchodníky prostřednictvím počítačových sítí a internetu neustále narůstá.544 Jak již bylo uvedeno, smlouvy mohou být nejen uzavírány on-line, ale také plněny on-line. Je proto otázkou, zda pro určení příslušného soudu pro řešení sporů z takovýchto smluv je možné použít alternativní pravidla příslušnosti stanovené v článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis. Již na konci 90. let bylo na půdě UNCITRAL řečeno: „…for on-line contracts in general, in the matter of jurisdiction and applicable law, if the performance of the relevant obligation takes place off-line, the existing rules of private international law referring to the place of performace remain relevant. If the performance takes place on-line, the place of performance is not appropriate as a connecting factor. In that case, the relevant connecting factors are the location of each of the parties involved.“545 3.9.6.2 Limity zkoumání Na úvod následující analýzy je korektní sdělit jisté limity zkoumání. V oblasti B2B smluv, procesních předpisů (především Nařízení Brusel Ibis) a pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) dle kritéria místa plnění/místa dodání/ místa poskytnutí služeb neexistuje příliš rozsáhlý počet zdrojů. V řadě publikací lze nalézt pouze obecné přístupy k založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v těchto sporech.546 Jak již bylo uvedeno, většina tuzemské i zahraniční literatury se věnuje především on-line spotřebitelským smlouvám a řešení sporů z nich vznikajících.547 544 Ke statistikám elektronického obchodu srov. například údaje Evropské komise a  Eurostatu. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/E-commerce_ statistics. Stránka navštívena dne 14. 2. 2013. 545 UNCITRAL Model Law on Electronic Commerce (1996) with Guide to Enactment with additional articel 5 bis as adopted in 1998 [on-line]. UNCITRAL [citováno 30. 12. 2012]. Dostupné z: http://www. uncitral.org/uncitral/uncitral_texts/electronic_commerce/1996Model.html 546 K tomu srov. například HÖRNLE op. cit., s. 19 – 47. 547 Ze zdrojů využitých v této publikaci srov. například GILLIES op. cit.; EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 89 a násl.; HÖRNLE op. cit., s. 74 až 90; KYSELOVSKÁ (2011)b op. cit.; KYSELOVSKÁ (2011)c op. cit. a další. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 144 V této publikace je proto využit komentář k Nařízení Brusel Ibis,548 který se těmito otázkami na některých místech věnuje, a  několika dalších zdrojů.549 Z  tohoto důvodu je tato kapitola spíše teoretická, obsahující řadu hypotéz a hypotetických příkladů Analýzu neusnadňuje ani fakt, že nemůže být podpořena judikaturou soudů (pro Nařízení Brusel Ibis rozhodnutími Soudního dvora). Soudní dvůr se zatím k určení příslušnosti na základě článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis v případě elektronického plnění/dodání zboží/poskytnutí služeb nevyjádřil, resp. zatím nebyla položena předběžná otázka v podobné záležitosti. Lze namítnout, zda právě nedostatek soudních rozhodnutí není signifikantní. Absence judikatury k článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis v případě sporů ze smluv v  rámci on-line obchodování a  nakupování by mohlo být vnímáno z  několika pohledů: 1. Mezi obchodníky nedochází ke sporům. Tento pohled nemůže být považován za  zcela správný. S  růstem přeshraničních styků a  uzavírání smluv dochází ke zvyšování počtu sporů. 2. Mezi obchodníky dochází ke sporům, ale tyto jsou řešeny mimosoudní cestou. Možným řešením sporů je například mediace nebo konciliace, která je založena na dobrovolnosti stran. Tento způsob řešení sporů je rozvinut především ve Spojených státech.550 V případě on-line obchodování přichází do úvahy on-line způsoby řešení sporů, například tzv. on-line dispute resolutions, on-line mediace apod.551 3. Spory mezi obchodníky jsou řešeny cestou mezinárodního rozhodčího řízení (mezinárodní obchodní arbitráže). Rozhodčí řízení je většinou neveřejné a  rozhodčí nálezy nejsou zveřejňovány.552 Pro on-line obchodování pak můžeme zmínit on-line rozhodčí řízení.553 548 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit. 549 Především SVANTESSON (2012)a  op. cit.; WANG (2008) op. cit.; WANG (2010) op. cit.; WANG (2011) op. cit. a další. 550 K  tzv. alternativním způsobům řešení sporů srov. například ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Mezinárodní právo obchodní. II díl. Řešení sporů: Alternativní způsoby řešení sporů, mezinárodní obchodní arbitráž, některé otázky řízení před soudy. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 181 s. ISBN 802-102-0-415; ROZEHNALOVÁ (2010) op. cit., s. 17 – 40; HÖRNLE op. cit., s. 47 – 73. 551 K tomu srov. například HÖRNLE op. cit., s. 74 – 90; WANG (2010)a op. cit., s. 51 – 164. 552 K problematice rozhodčího řízení srov. například ROZEHNALOVÁ (2008) op. cit. 553 K  tomu srov. například HÖRNLE op. cit., s. 91 a  násl.; KYSELOVSKÁ (2011)a  op. cit.; KYSELOVSKÁ (2012) op. cit. a další. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 145 4. Ve smlouvách mezi obchodníky jsou sjednávány prorogační doložky ve prospěch konkrétních soudů. V takovém případě by se mohl (za splnění jeho aplikačních předpokladů) použít článek 25 Nařízení Brusel Ibis a problém s určením místa plnění/dodání/poskytnutí služby z procesního hlediska nenastává (k otázce ujednání o příslušnosti srov. kapitolu 3.11). 5. Ve smlouvě mezi dvěma podnikateli je výslovně sjednáno místo dodání nebo místo poskytnutí služby. V takovém případě k problému opět nedochází. Jak je z provedeného rozlišení patrné, pro účely tohoto výkladu budou zajímavé situace, kdy ani jeden z výše uvedených bodů není splněn. 3.9.6.3 Předpoklady aplikace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis Jak bylo uvedeno výše, pro účely aplikace článku 7 odst. 1 je nutné nejdříve kvalifikovat, o jaký smluvní typ se jedná. Podle této kvalifikace je smlouva podřazena buď pod ustanovení článku 7 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) Nařízení Brusel Ibis. Kritériem pro založení příslušnosti soudů podle článku 7 odst. 1 písm. b) v případě kupní smlouvy je místo dodání; pro smlouvy o poskytnutí služeb místo, kde služby měly být poskytnuty. Kritériem pro „jiné“ smlouvy dle článku 7 odst. 1 písm. a) je místo plnění. V podrobnostech viz výklad provedený v předchozí podkapitole. Nejčastějšími smluvními typy jsou smlouva kupní a smlouva o poskytnutí služeb. Většina smluvních typů bude spadat do rozsahu článku 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis. Dále budeme pro účely našeho výkladu rozlišovat, na jaký typ zboží nebo služeb byla smlouva uzavřena. Zda se jedná o kupní smlouvu na „hmotné“ nebo „digitální“ zboží, resp. smlouvu o poskytnutí „hmotných“ nebo „digitálních“ služeb. Toto rozlišení je vhodné pro zhodnocení možnosti a způsobu aplikace zkoumaného ustanovení.554 Jak již bylo uvedeno v předchozím výkladu, zboží je zpravidla v podobě hmotné, movité věci. Zbožím ve smyslu smlouvy o koupi zboží může být i věc nehmotná, například elektronická kniha, on-line článek nebo časopis, softwarový program. Software je považován za  zboží ve smyslu článku 2 Vídeňské úmluvy (viz také předcházející výklad). 554 WANG (2010) op. cit., s. 52. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 146 Službou ve smyslu smlouvy o poskytnutí služeb může být nabídka internetového připojení, vytvoření a  správa webových stránek apod. Dalším příkladem služby může být vytvoření počítačového programu dle specifikací objednatele. Jak uvádí Wang,555 dlouhodobé a komplexní smlouvy na vytvoření a/nebo správu software se mohou skládat z  řady dílčích smluv nebo dílčích kroků, které jsou plněny v určitých časových lhůtách. Tyto jednotlivé postupné kroky mohou být placeny na základě splátek po splnění stanoveného zadání. U některého typu (například dodávky na míru šitých softwarových balíčků), nemusí být zřejmé, zda se jedná o smlouvu o koupi zboží nebo o smlouvu o poskytnutí služeb.556 Jako další příklad bychom mohli uvést situaci: Podnikatel z Velké Británie si u české IT společnosti z důvodů výrazně nižší ceny objedná vytvoření určitého produktu pro svého zákazníka (japonskou obchodní společnost). Česká společnost produkt vytvoří a v digitální podobě zašle přímo japonskému zákazníkovi (produkt je zaslán/stažen elektronicky, nedochází k předání na pevném nosiči). Společnost z Velké Británie za produkt nezaplatila. Jedná se v tomto případě o smlouvu na poskytnutí služby nebo o smlouvu o dílo? Dalo by se říci, že by se mohlo jednat spíše o smlouvu o dílo. Závazek k placení v tomto případě je možné oddělit dodání zboží. Česká společnost by mohla žalovat na zaplacení dlužné částky žalovat podle článku 4 v místě bydliště žalovaného (ve Velké Británii) nebo podle článku 7 odst. 1 písm. a) v místě plnění závazku, což by bylo v České republice. Pro smlouvu o dodání zboží můžeme dále rozlišit následující situace: 1. Kupní smlouva uzavřena tradičně/off-line, předmětem je hmotná věc, která bude doručena fyzicky. Například koupě počítačového hardware v kamenné prodejně. Je-li uzavřena smlouva na zboží, které bude doručeno fyzicky, nevzniká problém. Je možné využít interpretaci článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis, která byla provedena výše, interpretaci Soudního dvora a jeho judikaturu, a ustanovení aplikovat v jeho souladu. Tento příklad nečiní problémy, v této části jej uvádíme spíše s ohledem na systematiku výkladu. 2. Kupní smlouva uzavřena tradičně/off-line, předmětem je nehmotná věc. Jako příklad lze uvést koupi počítačového software v kamenné prodejně. Tato situace opět z hlediska článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis nemusí činit problém. 555 WANG (2011) op. cit., s. 52 556 KOHL (2007) op. cit., s.36. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 147 3. Kupní smlouva uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek, předmětem je hmotná věc, která bude doručena fyzicky. Jako příklad lze uvést nákup materiálu v zahraničním e-shopu. I v tomto případě elektronizace nemá per se zásadní vliv na aplikaci článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel I. 4. Kupní smlouva uzavřena elektronicky, předmětem je nehmotná věc, která bude doručena elektronicky. Příkladem může být koupě počítačového programu, který je po zaplacení stažen do počítače kupujícího. Tato situace již může přinést zajímavé otázky. Z  hlediska elektronizace je to především mnohost míst plnění. Není-li výslovně sjednáno místo plnění ve smlouvě, těchto míst může být více. Pro smlouvu o poskytnutí služeb lze uvést podobné možnosti: 1. Smlouva o  poskytnutí služeb je uzavřena tradičně/off-line, předmětem je fyzické poskytnutí služeb. Jako příklad lze uvést provádění marketingu ve vybrané zemi. Tento případ opět v rámci výkladu vlivu elektronizace není zajímavý. Je možné odkázat na výklad provedený v předchozí kapitole. 2. Smlouva o  poskytnutí služeb je uzavřena tradičně/off-line, předmětem je služba v nehmotné podobě. Jako příklad lze uvést vytvoření bannerové reklamy pro webové stránky obchodníka. 3. Smlouva o  poskytnutí služeb je uzavřena elektronicky, předmětem je „fyzické“ poskytnutí služby. Například elektronická objednávka provádění reklamy a marketingu ve vybrané zemi (prostřednictvím internetu, rádia, televize, letáku, předváděcích akcí apod.). 4. Smlouva o  poskytnutí služeb je uzavřena elektronicky, předmětem je poskytnutí služby v nehmotné podobě. Například elektronická objednávka na vytvoření webových stránek obchodníka, které budou dále spravovány jejich tvůrcem; zajištění nebo zprostředkování přístupu na internet; provádění reklamy prostřednictvím webových stránek;557 zřízení přístupu do odborné elektronické databáze apod. Je zřejmé, že poskytovatel služby vykonává svou činnost v místě, kde se nachází jeho zaměstnanci nebo kde se nachází jeho technické zázemí. Jak uvádí komentář k Nařízení Brusel Ibis, kompletní poskytnutí služby vyžaduje, aby objednatel získal její výsledek nebo přístup k výsledku. Samotné poskytování služby nestačí 557 Jak vyplývá k komentáře k Nařízení Brusel I: „The mere accessibility of a website via the World Wide Web does not suffice.“ In: MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 212. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 148 (objednatel si objedná přístup k internetu a služba je poskytnuta v okamžiku, kdy tento přístup získá).558 Dle Mankowského je nutné si položit základní otázku: „[…] what should gain prevalence under b), the activity or the result?”559 3.9.6.4 Více míst dodání nebo míst poskytnutí služby Kritérium místa plnění je pro určení příslušnosti soudů pro řešení sporů ze smluv v případě „elektronického“ on-line plnění velmi problematický. Aplikace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis vyžaduje, aby se místo plnění, místo dodání a místo poskytnutí služby nacházelo na území některého členského státu EU. Otázkou v této souvislosti může být právě identifikace onoho místa. Jak bylo uvedeno u kapitoly týkající se obecné příslušnosti dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis, tato identifikace není přímo otázkou práva, ale technologií. I v této oblasti mohou být velkým pomocníkem tzv. geolokační technologie (viz dále). Je-li uzavřena smlouva s plněním on-line (například vytvoření webové stránky nebo prodej software), míst plnění může být mnoho. Nemusí být přesně identifikované, kde k plnění, dodání, poskytnutí služby dochází.560 Jako další příklad lze uvést situace, kdy poskytnutí služby spočívá ve vytvoření přístupu na webové stránky, které jsou hostovány na serverech, jež se nacházejí na území různých států, odlišných od státu, na jehož území se poskytovatel služby nachází. Určení pravomocného soudu v takové situaci může být velmi obtížné a v rozporu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti. Podle některých autorů by mělo být do článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis vloženo ustanovení, které by výslovně upravovalo tyto situace. Podle jiných autorů by vytvoření speciálního pravidla pro elektronický obchod bylo v rozporu s filozofií článku 7 odst. 1.561 V případě zboží, které má být dodáno on-line, nebo služeb, jenž mají být poskytnuty on-line, vzniká zásadní problém. Míst dodání nebo míst poskytnutí služeb může být mnoho. Těmito místy v nejširší interpretaci bude každé místo, kde bude možné si například vytvořenou a spravovanou webovou stránku otevřít nebo kde bude možné si dodaný softwarový program stáhnout. 558 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 148. 559 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 149. 560 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 331 – 332. 561 FAWCETT et al. Op. cit., s. 594. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 149 V (nejen) mezinárodním obchodě může dojít k situaci, kdy prodávající má své bydliště nebo místo podnikání ve státě A, ale vlastní zpřístupnění softwarového programu nebo dat se provede ze státu B. Kupující si program stáhne nikoliv ve státě svého bydliště C, ale pokud je například na služební zahraniční cestě ve státě D. Dlouhodobé smlouvy, jejichž předmětem je vývoj a vytvoření na míru šitého software, mohou být plněny na různých místech v různých zemích. Hörnle uvádí další možný příklad:562 Obchodní společnost si objedná software, který jí bude zaslán elektronicky, příp. bude stažen z webových stránek zhotovitele. Sídlo poskytovatele software se nachází ve Francii, kupující je domicilován v Lucembursku. Kupující využívá poskytovatele internetového připojení se sídlem v Belgii. Server hostující stahovaný software se nachází v Irsku. Kde je v tomto případě místo plnění ze smlouvy? Zboží v digitální podobě je nehmotných statkem. Zboží v nehmotné podobě není ze své podstaty umístěno na území některého státu. Podle Wang nelze uzavřít, že nehmotné zboží se nachází na disku, kam si jej objednatel stáhl. “The fact that a party has downloaded digitised products onto his computer, so that they are located on his hard drive, does not mean that the relevant situs is the place where the computer is presently located. Rather, we must consider the more complex question of where the digitised products were located at the time of the purported dealing with them.“563 Vzhledem k tomu, že neexistuje judikatura Soudního dvora pro tyto případy, pokusíme se per analogiam aplikovat judikaturu Soudního dvora pro situace off-line. Jak je nutné postupovat v případě více míst dodání zboží, upřesnil Soudní dvůr v již analyzovaném rozhodnutí ve věci v rozhodnutí C-386/05 Color Drack.564 562 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 126. 563 WANG (2010) op. cit., s. 53. 564 „… v případě více míst dodání zboží je v zásadě třeba pro účely použití dotčeného ustanovení rozumět místem plnění místo, které zajišťuje nejužší vztah mezi smlouvou a příslušným soudem. V takovém případě se nejužší vztah nachází zpravidla v místě hlavního dodání, které musí být stanoveno v závislosti na ekonomických kritériích. Nelze-li stanovit místo hlavního dodání, každé z míst dodání má dostatečně úzký vztah s věcnými prvky sporu, a tedy významný vztah s ohledem na soudní příslušnost. Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že žalovaný nemůže předvídat, před kterým soudem tohoto členského státu může být konkrétně žalován, neboť je dostatečně chráněn, jelikož na základě dotčeného ustanovení může být v případě více míst plnění v témže členském státě žalován pouze před soudy tohoto členského státu, v jejichž obvodě bylo uskutečněno dodání.“ Bod 40 – 44 rozhodnutí SD EU ve věci Color Drack. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 150 3.9.6.5 Možná řešení de lege ferenda V  případě smluv mezi obchodníky bývá místo dodání nebo místo poskytnuté služby stanoveno výslovně ve smlouvě. Jejich určení je ovšem složitější v případě absence takového ujednání ve smlouvě. Pro zodpovězení této otázky navrhuje Wang několik možných řešení:565 1. Místo, kde byly informace nahrány na webovou stránku nebo kde byly zpřístupněny (place of dispatch/uploading).566 Podle této varianty řešení je místem dodání místo, kde byla data nebo informace nahrány na webovou stránku nebo na on-line uložiště. Otázkou může být, které je oním místem. Pro účely této analýzy je možné se podpůrně inspirovat Úmluvou OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace. Dle jejího článku 10 odst. 3 „an electronic communication is deemed to be dispatched at the place where the originator has its place of business.“ Místem nahrání informace je podle Úmluvy místo podnikání dodavatele. Podle některých autorů tímto místem může být i poloha serveru.567 Zde ale může opět vzniknout problematická situace, neboť server se nemusí nacházet ve stejném státě jako místo podnikání subjektu. Obchodník může zvolit různá kritéria pro výběr serveru, jako například náklady, rychlost přenosu dat a jejich správa, právní prostředí apod. Místo, kde byly informace nahrány, může být nejčastěji spojována s místem podnikání subjektu (obchodníka). Tento výklad podporuje i komentář k Nařízení Brusel Ibis. Jiné řešení by podle Mankowského přineslo nepřijatelnou situaci, kdy objednatel by byl schopen účinně kontrolovat, kde bude informace stažena, a tím založit příslušnost určitých soudů. Stejně taky by měla být vyloučena možnost založená na místě polohy serveru. I jeho poloha může být zvolena účelově s ohledem na případné místo sudiště.568 Problematická může být situace, kdy poskytovatel dat započne proces nahrávání informace na jednom místě, ale dokončí jej na jiném. Tuto interpretaci nelze považovat za zcela vhodnou. A to především s ohledem na zajištění právní jistoty a  předvídatelnosti pro příjemce informace a  případné třetí osoby. 565 WANG (2010) op. cit., s. 53 – 57. 566 WANG (2010) op. cit., s. 53; WANG (2010)a op. cit., s. 38. 567 WANG (2010) op. cit., s. 53. 568 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 149. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 151 2. Místo přijetí (stažení) informace (the place of receipt/donwloading):569 Dalším možným řešením je místo, kde byla data nebo informace přijaty/staženy. Nejjednodušší interpretací by mohlo být místo státu, kde se objednatel v okamžiku stažení nacházel, případně místo bydliště objednatele.570 Tím by ale dle Mankowského došlo opět k nežádoucí situaci: „This would, however, be tantamount to re-introducing normative concepts through the backdoor in spite of the fact that this rule was developed as a deviation and as opposed to normative concepts […] and thus is bound to revert to a factual concept.”571 Toto řešení by bylo nepředvídatelné naopak pro prodávajícího. Ten si nemusí být vědom, na jakém místě budou data kupujícím stažena do jeho počítače. Právní řešení může zkomplikovat ještě další okolnost: digitální produkt by mohl být připojen v příloze k emailu. Lze pak za místo přijetí považovat místo, kde se nachází příjemcův mailbox? Jinou situací může být, pokud si příjemce objedná nějakou pokračující službu, například předplatné elektronického časopisu. Příjemce si pak může takovou informaci opakovaně stáhnout na jakémkoliv místě a území, kde se právě nachází.572 Dle článku 10 odst. 3 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace je místem přijetí informace místo, kde má kupující místo podnikání: „an electronic communication is received at the place where the addressee has its place of business.“ Stejně tak podle Wang: „Under these circumstances, the principal place of business of the recipient should be the appropriate situs as the place of performance of contract.“573 3. Místo, se kterým je poskytovatel nebo příjemce nejúžeji spojen (closest connection) Jako další možné řešení navrhuje Wang místo podnikání, sídlo, provozovnu nebo obvyklé bydliště prodávajícího nebo kupujícího.574 Tento výklad je podle Wang podpořen článkem 63 Nařízení Brusel Ibis,575 článkem 2 směrnice o elektronickém obchodu a bodem 19 Preambule k této 569 WANG (2010) op. cit., s. 53; WANG (2010)a op. cit., s. 39. 570 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 149. 571 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 149. 572 WANG (2010) op. cit., s. 54. 573 FAWCETT et. al., s. 1302. 575 Článek 63 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis: „Pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob „bydlištěm“ rozumí místo, kde má tato osoba své a) sídlo nebo b) ústředí nebo c) hlavní provozovnu.“ Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 152 směrnici,576 článkem 31 Vídeňské úmluvy, článkem 15 odst. 4 Vzorového zákona UNCITRAL o elektronickém obchodu a články 6 a 10 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace. Všechny uvedené úpravy používají místo podnikání jako jedno z hlavních kritérií. Podle komentáře k Nařízení Brusel Ibis by oním místem poskytnutí služeb mohlo být místo bydliště poskytovatele služby. Tento výklad podporuje i článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis. Nařízení Brusel Ibis tímto kritériem klade větší důraz na činnost samotnou, než výsledek činnosti.577 Tím se takto ze své podstaty odlišuje smlouva kupní a smlouva o poskytnutí služeb. Tímto místem by mohlo také být místo polohy počítače, na který si příjemce produkt skutečně stáhl.578 4. Lex loci server. Poloha serveru, na kterém se nachází informace/ data, která jsou příjemcem stahována do počítače. Jak uvádí Hörnle, v tomto případě se nejedná o vhodné kritérium pro založení příslušnosti soudu. Může se jednat o libovolné místo bez jakéhokoliv spojení s kteroukoliv smluvní stranou. Kromě toho se může jednoduše v čase měnit. 579 Místo podnikání nebo bydliště kupujícího považuje Wang za  předvídatelnější, než kritérium založené na místě stažení dat. Důvodem pro tento závěr je, že kupující/objednatel si může produkt stáhnout v okamžiku, kdy se nachází mimo místo svého bydliště nebo místa podnikání.580 Kupující by tím mohl (zne)užít jev forum shopping a vybrat si pro něj nejvhodnější sudiště. Vyjdeme-li ze znění článku 7 odst. 1 písm. b), jeho text „…kde zboží bylo nebo mělo být… dodáno,“ míří spíše k interpretaci pomocí místa, kde si kupující program nebo data stáhl. Taková interpretace je ale v rozporu s článkem 576 Bod 19 směrnice o elektronickém obchodu: „Místo usazení poskytovatele by mělo být určeno v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž pojem usazení zahrnuje účinný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny po neurčitou dobu. Tento požadavek je splněn i v případě, že je společnost založena na dobu určitou. Místem usazení společnosti poskytující služby prostřednictvím internetových stránek na internetu není místo, kde se nachází technické zařízení, jehož prostřednictvím společnost provozuje internetové stránky, ani místo, kde jsou internetové stránky přístupné, ale místo, kde společnost vykonává svou hospodářskou činnost. V případech, kdy má poskytovatel několik míst usazení, je důležité určit, z kterého místa usazení je daná služba poskytována. V případech, kdy je obtížné určit z několika míst usazení místo, ze kterého je daná služba poskytována, je místem usazení místo, kde má poskytovatel pro danou službu středisko činnosti.“ 577 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 150. 578 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 126. 579 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 126. 580 WANG (2010) op. cit., s. 56. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 153 6 odst. 4 písm. a) Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace, který uvádí: „A location is not a place of business merely because that is where equipment and technology supporting as information systém used by a party in connection with the formation of a contract are located.“ Článek 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis je naopak v souladu s článkem 6 odst. 2 Úmluvy OSN o o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace, který uvádí: „If a party has not indicated a place of business and has more than one place of business, then the place of business for the purposes of this Convention is that which has the closest relationship [zvýrazněno TK] ot the relevant contract, having regard to the circumstances known to or contemplated by the parties at any time before or at the conclusion of the contract.“ Dle Wang by měl být článek 7 odst. 1 písm. interpretován tímto způsobem: „… should be at a recipient’s place of business indicated by the party. If the party has not indicated a place of business, or has more than one place of business, then the place of business should be the one with the closest relationship to the relevant contract or where the recipient’s principal place of business is situated. The place to which on-line business activities are directed shall be considered to be most closely connected with the contract. If there is no place of business, the place of performace shall be at a recipient’s domicile.“581 Shrnutí podkapitoly Tato podkapitola se zabývala tzv. alternativní příslušností dle článku 7 odst.  1 Nařízení Brusel Ibis. Toto ustanovení bylo zkoumáno jako z pohledu tradičního, tak vlivu elektronizace. Tato analýza byla založena na odborné literatuře a rozhodnutích Soudního dvora. Jak vyplývá z výše uvedeného, názory na možné cesty intepretace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis v  případě on-line plnění se liší. Vytváří se různé koncepty a přístupy. Podle názoru autorky publikace je však nutné vrátit se ke smyslu a účelu pravidel pro založení příslušnosti v Nařízení Brusel Ibis, a  sice k právní jistotě a předvídatelnosti řešení. Stejně tak je nutné mít na paměti systematiku alternativního pravidla v článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis. Není-li možné využít článek 7 odst. 1 písm. b), je nutné se vrátit do článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis.582 581 WANG (2010) op. cit., s. 56 – 57. 582 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 150. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 154 Tento závěr je nutné opřít o  základní smysl alternativního pravidla v  článku 7 odst. 1. Jedná se o výjimku z obecného pravidla podle článku 4, která má spor ze smluv přiblížit sudišti. Nemůže-li být místo plnění jasně určeno, je nutné se vrátit do pravidla základního žalovat dle místa bydliště žalovaného. Z provedené analýzy lze učinit následující závěr: Článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis je nutné nově interpretovat v kontextu digitálního zboží a služeb, resp. smluv plněných, zboží dodávaného a služeb poskytovaných on-line. Toto kritérium nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. 3.10 Článek 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis 3.10.1 Pravidla pro založení příslušnosti ve sporech vplývající z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny V režimu Nařízení Brusel Ibis je pro cíl publikace významný také článek 7 odsta- vec 5.583 Cílem tohoto ustanovení je opět racionalizace řízení a propojení sudiště s místem, které má úzkou vazbu k předmětu řízení (viz obecný úvod k alternativním příslušnostem v kapitole 3. 8. 2). Podle tohoto ustanovení, „osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, jedná-li se o spor vyplývající z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny, u soudu místa, kde se tyto složky nacházejí.“ Podle článku 4 Nařízení Brusel Ibis může být osoba žalována v zemi svého bydliště. Bydlištěm právnické osoby se v souladu s článkem 63584 rozumí sídlo, ústředí nebo hlavní provozovna. Alternativní pravidlo v článku 7 odst. 5 umožňuje žalovat subjekt v zemi pobočky nebo provozovny (která ovšem není hlavní provozovna), jedná-li se o spor vyplývající z provozování této pobočky, zastoupení nebo provozovny. Jak uvádí komentář k Nařízení Brusel I: „It is funded on the ratio that the 583 Článek 5 odst. 5 stávajícího Nařízení Brusel I. 584 Článek 60 stávajícího Nařízení Brusel I. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 155 defendant should be held liable where he himself voluntarily founded an establishment and thus enhanced the local reach of his own activities. Where you seek your advantage you must face the consequences even if they are adversial.“585 I zde platí, že pobočka, zastoupení nebo provozovna se musí nacházet na území některého členského státu EU. Článek 7 odst. 5 nelze použít v případě společnosti, která má pobočku v členském státě, ale sídlo mimo EU.586 587 Pro řádnou aplikaci článku 7 odst. 5 je nutné interpretovat: 1. termín pobočka, zastoupení nebo jiná provozovna; a 2. termín provozování pobočky, zastoupení a jiné provozovny. Pobočka, zastoupení nebo jiná provozovna Judikatura Soudního dvora nerozlišuje mezi pojmy pobočka, zastoupení a jiná provozovna. Tyto termíny mají stejný význam a je možné je brát jako celek.588 V této publikace je pojem pobočka používán pro označení všech tří uskupení. Pobočka je útvarem bez právní subjektivity. Pokud by měla vlastní právní subjektivitu, bylo by nutné ji posuzovat jako samostatnou právnickou osobu s vlastním sídlem.589 Pojem pobočka je nutné vykládat autonomně. Z judikatury Soudního dvora vyplývají její znaky.590 Jedná se o  útvar (obchodní místo) trvalé povahy, který je prodlouženou rukou mateřské společnosti. Má vlastní obchodní vedení a materiální zajištění, jako je například rozšíření mateřské společnosti. Je schopna samostatně obchodovat a uzavírat dohody se třetími subjekty. Smluvní partneři nemusí jednat 585 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 219. 586 JENARD, Peter. Report on the Convention on Jurisdiction and the Enforcement of Judgements in Civil and Commercial Matters (signed in Brussels, 27 September 1968) [on-line]. Official Journal of the European Communities, No C 59/8 [citováno 27. 7. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.euro- pa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:1979:059:FULL:EN:PDF. 587 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 219 a násl. 588 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 226. 589 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 210. 590 Rozsudek Soudního dvora ze dne 22.  listopadu  1978, Somafer SA proti Saar-Ferngas AG, věc 33/78. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 156 přímo s vedením (mateřskou společností), nicméně jsou si vědomi jejího spojení s pobočkou. Je předmětem kontroly a řízení ze strany mateřské společnosti.591 592 Soudní dvůr navázal na tuto interpretaci pojmu pobočka a dále ji poměrně extenzivně rozšířil.593 Článek 7 odst.  5 Nařízení Brusel Ibis se použije i  tehdy, když neexistuje nezávislá pobočka, ale subjekt (mateřská společnost) uskutečňuje své aktivity v jiném členském státě prostřednictvím nezávislé společnosti, samostatné právnické osoby, která má stejný název a vedení a která sjednává a realizuje obchody jménem tohoto subjektu a je jeho prodlouženou rukou.594 Aplikace článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis tak závisí více než na právní podstatě na vnějším dojmu. Není rozhodující pouze právní vztah mezi subjekty, ale také to, jak vystupují ve svých obchodních vztazích, tzn. vůči třetím stranám. Samostatná právnická osoba může obchodovat jménem mateřské společnosti. Tato může být tak žalována v zemi dceřiné společnosti, pokud se spor týká činnosti mateřské spo- lečnosti.595 Za pobočku naopak nemůže být považován subjekt, nezávislý obchodní agent, který si sám může volně organizovat svou práci, pracovní dobu; který nemusí přijímat pokyny od mateřské společnosti; který mohou zastupovat i jiné společnosti, které vyrábějí stejné nebo podobné výrobky; který se aktivně nepodílejí na uskutečňování transakcí, ale pouze je zprostředkovávají.596 Za pobočku ve smyslu Nařízení Brusel Ibis nelze také považovat držitele licence k výhradnímu prodeji, který není při výkonu své činnosti řízen nebo veden poskytovatelem licence.597 591 Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1976, A. De Bloos, SPRL v Société en commandite par actions Bouyer, věc 14/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 592 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 220 a násl. 593 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 210. 594 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9.  prosince  1987, SAR Schotte GmbH v Parfums Rothschild SARL, věc 218/86. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 2. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 224. 595 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 210. 596 Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. března 1981, Blanckaert&Willems PVBA v Luise Trost, věc 139/80. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 222. 597 Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1976, A. de Bloos, SPRL vs. Société en commandite par actions Bouyer, věc 14/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 29. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 157 Pobočkou ve smyslu článku 7 odst. 5 je útvar bez právní subjektivity, který splňuje znaky vymezené Soudním dvorem v  rámci jeho výše uvedených rozhodnutích. Tyto znaky splňuje i nezávislý subjekt s právní subjektivitou, pokud je ve vztahu ke třetím stranám zjevně prodlouženou rukou jiného subjektu.598 Provozování pobočky Druhým kritériem pro aplikaci článku 7 odst.  5 Nařízení Brusel Ibis je vymezení pojmu provozování pobočky. Provozování pobočky ve smyslu judikatury Soudního dvora zahrnuje:599 práva a  smluvní i  mimosmluvní povinnosti týkající se vedení pobočky (zaměstnávání pracovníků, udržování budovy, ve které pobočka sídlí apod.); činnosti, ke kterým se pobočka zavázala jménem mateřské společnosti a které musí být splněny v tom členském státě, kde má pobočka sídlo; mimosmluvní povinnosti vznikající z aktivit pobočky koná jménem mateřské společnosti na místě, kde má své sídlo.600 Poslední bod vymezení (omezení pouze na spory ze smluv, které mají být plněny ve státě sídla pobočky), byl později přehodnocen. Činnosti vykonávané pobočkou se nemusí provádět pouze území členského státu, ve kterém byla pobočka zřízena. Může se odehrávat i mimo členský stát sídla pobočky, například prostřednictvím jiné pobočky.601 Článek 7 odst. 5 nevyžaduje, aby povinnosti pobočky musely být splněny v členském státě jejího sídla. Pokud by tomu tak muselo být, článek 7 odst. 5 by byl zbytečný. Již článek 75 odst. 1 umožňuje žalovat u soudu místa plnění.602 598 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 220. 599 Rozsudek Soudního dvora ze dne 22.  listopadu  1978, Somafer SA proti Saar-Ferngas AG, věc 33/78. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 2. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 600 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 220. 601 Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. dubna  1995, Lloyd’s  of Shipping v  Société Campenon Bernard, věc C-439/93. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. V tomto případě se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi španělským žalujícím a anglickým žalovaným, o provedení činnosti byla požádána francouzská pobočka žalovaného, a činnost samotnou vykonala španělská pobočka. Soudní dvůr potvrdil příslušnost francouzských soudů. MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 220. 602 DRLIČKOVÁ (roz. SVOBODOVÁ), Klára. Konkurence obecné a alternativní pravomoci podle Nařízení Brusel I (ve srovnání s Luganskou úmluvou) [on-line]. 2008 [citováno 30. 12. 2012]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/61143/pravf_r/. s. 106. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 158 V souvislosti s článkem 7 odst. 5 se objevila v rámci judikatury Soudního dvora ještě další otázka. Žalovaný namítal, že spor nevznikl z provozování pobočky, neboť ta pouze jednala o uzavření smlouvy, která byla nakonec uzavřena mateřskou společností. Je pak otázkou, zda i taková situace spadá pod článek 7 odst. 5. V zájmu zachování právní jistoty a ochrany práv by bylo jistě nepřiměřené po třetí straně chtít, aby poté, co jednala s pobočkou o uzavření smlouvy, byla zbavena možnosti využít článek 7 odst. 5 jen proto, že se příslušná pobočka rozhodla smlouvu zaslat k podpisu mateřské společnosti nebo na jinou pobočku. Smlouva navíc nemusí být uzavřená na území státu, kde má pobočka sídlo. K tomu může dojít prostřednictvím jejích zaměstnanců kdekoliv jinde, na území jiných států. Opačný výklad by znamenalo nepřiměřené požadavky na aplikaci článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis.603 604 3.10.2 Vliv elektronizace na pravidla pro založení příslušnosti ve sporech vyplývajících z provozování pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny V on-line kontextu vzniká otázka, zda lze za pobočku, zastoupení nebo jinou provozovny považovat aktivní webovou prezentaci. Jak bylo uvedeno výše, obchodníci mohou obchodovat pouze prostřednictvím svých webových stránek, nemusí mít vlastní kamennou prodejnu nebo provozovnu. Jednou z výhod elektronického obchodu je právě tato virtualita. Jiným příkladem by mohla být situace, kdy obchodník má svůj podnik s prodejnami na území jednoho státu. Pro rozšíření svých služeb si nechal vytvořit webové stránky pod různými doménovými jmény, jejichž obsah je „šitý na míru“ tak, aby vyhověl požadavkům práva států, na které se zaměřuje. Bylo by pak možné považovat tyto webové stránky za pobočky ve smyslu Nařízení Brusel Ibis? To souvisí s otázkou, zda fakt, že je webová stránka dostupná z území některého státu, je zároveň podřízena jeho procesnímu a hmotnému právu.605 603 KAYE op. cit., s 1561 – 1566. 604 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 227 a násl. 605 KOHL (2007) op. cit., s. 36. K této problematice srov. například BOGDAN, Michael. Website Accessibility as Basis for Jurisdiction Under the Brussesl I Regulation [on-line]. Masaryk University Journal of Law and Technology. Issue 1, 2011 [citováno 6. 1. 2013]. ISSN 1802 – 5951. Dostupné z: http://mujlt.law.muni.cz/storage/1327949840_sb_01-bogdan.pdf. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 159 Tradičně se za pobočku považuje budova, podnik nacházející se na určité adrese a vlastními zaměstnanci. Aktivní webové prezentace mohou tyto funkce plnit také. Na aktivních webových stránkách je možné pomocí automatizovaných systémů uzavírat smlouvy, platit kupní cenu, zakládat a spravovat reklamace apod. Zákazníci si z těchto webových stránek mohou kupovat a stahovat programy, hudbu nebo hry.606 Příslušnost soudů by mohla být založena na základě kritérií, jako je fyzické umístění serverů, na kterých se nacházejí příslušná data nebo na základě národních domén, pod kterými jsou registrována příslušná doménová jména. Dle autorů607 podporujících tento přístup aktivní webové stránky s národní doménou první úrovně (.cz, .nl) pod rozsah „jiné provozovny“ spadají. Hlavním ukazatelem je znak relativní trvalosti a autonomie příslušné provozovny a materiální způsobilost vykonávat samostatně určitou činnost.608 Národní doménou prvního stupně je navíc vytvořen umělý vztah k příslušnému státu. Dle opačných názorů tuto extenzívní interpretaci nelze přijmout. Je poukazováno na nedostatečnou určitost kritéria fyzického nebo virtuálního umístění dat. Podle těchto autorů chybí významné (fyzické) propojení mezi webovou stránkou a příslušnou zemí.609 „Special jurisdiction is based on a close link between the court and the action or the facilitation of the sound administration of justice. Neither can be shown in such circumstances, [i.e. where „branch“ jurisdiction is based on the presence of a webserver].“610 Negativní přístup k pojetí webových stránek jako pobočky podporuje i komentář k Nařízení Brusel Ibis. Jiný výklad tohoto pravidla by podle komentáře vedl k nepříznivému závěru, že podnikatel by mohl být žalován kdekoliv na území EU, kde je jeho webová stránka dostupná.611 Za určitých okolností však může webová stránka svádět k domněnce, že podnikatel má pobočku v určité zemi (například 606 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 360. 607 POLČÁK, Radim. Introduction to ICT Law (Selected Issues). 1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2007. 185 s. ISBN 978-80-210-4302-2. S. 26 a násl. 608 Rozsudek Soudního dvora ze dne 22.  listopadu  1978, Somafer SA proti Saar-Ferngas AG, věc 33/78. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 609 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 360. 610 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 361. 611 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 221. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 160 užitím její národní domény). „But any concept of a ‚virtual branch‘ should be recognised as futile and doomed.“612 Tato interpretace je opřena i o bod 19 směrnice o elektronickém obchodu.613 Je také mít třeba na paměti, že  pravidla alternativní příslušnosti jsou výjimkou z obecné příslušnosti. Jako takové musí být interpretovány restriktivně. Shrnutí podkapitoly Tato podkapitola se zabývala tzv. alternativní příslušností dle článku 7 odst.  5 Nařízení Brusel Ibis. Toto ustanovení bylo zkoumáno jako z pohledu tradičního, tak vlivu elektronizace. Analýza byla založena na odborné literatuře a rozhodnutích Soudního dvora. Závěr k této podkapitole je nutné opřít o základní smysl alternativního pravidla v článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis. Jedná se o výjimku z  obecného pravidla podle článku 4, která má spor přiblížit sudišti. Nemůže-li být toto místo jasně určeno, je nutné se vrátit do pravidla základního a žalovat dle místa bydliště žalovaného. Z provedené analýzy lze učinit následující závěr: Článek 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis není nutné nově interpretovat v  kontextu elektronického obchodu a aktivních webových stránek. Toto kritérium zajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. 3.11 Ujednání o příslušnosti (tzv. prorogace) dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis Smlouvy mezi obchodníky obvykle obsahují jako jednu z doložek ujednání o volbě sudiště. Takové ujednání je projevem smluvní svobody stran v oblasti procesního 612 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 221. 613 Bod 19 směrnice o elektronickém obchodu: „[…] Místem usazení společnosti poskytující služby prostřednictvím internetových stránek na internet není místo, kde se nachází technické zařízení, jehož prostřednictvím společnost provozuje internetové stránky, ani místo, kde jsou internetové stránky přístupné, ale místo, kde společnost vykonává svou hospodářskou činnost. […]” 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 161 práva.614 Nařízení Brusel Ibis se vztahuje podle komentáře jak na dohody zakládající příslušnost soudu (tzv. prorogace), tak dohody vylučující příslušnost určitých soudů bez určení příslušného soudu (tzv. derogace).615 Strany si mohou zvolit soudy určitého státu pro řešení existujícího nebo v budoucnu vzniklého sporu ze smlouvy. Strany mohou ovlivnit místní příslušnost nebo mezinárodní pravomoc soudů jednoho státu a založit příslušnost nebo pravomoc soudů státu jiného. Strany se volbou sudiště mohou záměrně vyhnout pravomoci jinak příslušného soudu. Ujednání o  příslušnosti reflektuje autonomii vůle stran, ale zároveň jí stanoví jisté limity.616 Dohoda o volbě sudiště v sobě nese jak prvky procesní, tak prvky hmotněprávní.617 Důvody pro volbu soudu mohou být právní, ekonomické nebo faktické. Právním důvodem pro dohodu o volbě sudiště může být například výběr neutrálního fora, omezení jevu forum shopping (situace, kdy si strana žalující vybírá soud podle předpokládaného výsledku sporu). Volbou sudiště se strany mohou vyhnout odmítnutí žaloby z důvodu chybějící pravomoci soudů, například z důvodů litispendence nebo uplatnění námitky forum non conveniens (především ve Spojených státech). Rozehnalová uvádí tyto výhody ujednání o volbě soudu: lokalizace vztahu, pomoc pro odhad rozhodného práva, předvídavost pro dopad veřejnoprávních nebo mezinárodně kogentních norem, procesně příznivé prostředí a  zabránění změn v sudišti.618 3.11.1 Vymezení pravidel pro ujednání o příslušnosti dle Nařízení Brusel Ibis Článek 25 Nařízení Brusel Ibis,619 který upravuje tzv. prorogaci, patří k nejvýznamnějším v rámci Nařízení. Má také významné praktické dopady.620 Je také jediným ustanovením v rámci Nařízení Brusel Ibis, které výslovně zmiňuje uzavření dohody o příslušnosti elektronickými prostředky. 614 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 253. 615 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 366. 616 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 372–373. 617 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op, cit., s. 254. 618 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op, cit., s. 256 – 257. 619 Článek 23 stávajícího Nařízení Brusel I. 620 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 366. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 162 Text článku 25, resp. jeho vybraných částí, zní: 1. „Bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. 2. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody. 5. Dohoda o příslušnosti, která je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy. Platnost dohody o příslušnosti nelze zpochybnit pouze z důvodu neplatnosti smlouvy.“ Rozdíly v  právní úpravě ujednání o  příslušnosti ve stávajícím Nařízení Brusel I a novém Nařízení Brusel Ibis Příslušnost dohodnutá mezi stranami (prorogační dohoda) je ve stávajícím Nařízení Brusel I upravena v článku 23.621 Tato úprava byla považována za neúplnou. Nebylo zcela jasné, které otázky podléhají režimu Nařízení a  které národním právním řádem.622 Z  tohoto důvodu se část prací na textu nového Nařízení Brusel Ibis soustředila právě na tuto otázku. Z pohledu cílů této publikace se nejedná o zásadní změny. Spíše jen o doplnění, 621 Článek 23 stávajícího Nařízení Brusel I: „Dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. 2. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.“ 3. Uzavřou-li takovou dohodu, z nichž žádná nemá bydliště na území členského státu, nemohou soudy ostatních členských států rozhodovat, ledaže by zvolený soud nebo soudy příslušnost odmítly.“ 622 ROZEHNALOVÁ et.al. (2013), op. cit., s. 294. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 163 resp. zpřesnění jistých otázek, které byly do té doby řešeny judikaturou Soudního dvora. V  této části budou proto pouze stručně uvedeny změny mezi stávající a novou právní úpravou. Největší změnou v  novém Nařízení Brusel Ibis je rozšíření osobní působnosti prorogačních dohod v režimu Nařízení. Podle stávající právní úpravy v článku 23 je podmínkou, aby alespoň jedna ze stran měla bydliště na území členského státu EU. Procesní postavení stran není významné.623 Bydliště na území některého členského státu může mít jak žalovaný, tak žalobce. V době sjednávání prorogační dohody nemusí být známo, kdo bude žalující a kdo žalovanou stranou. Podle úpravy v článku 25 Nařízení Brusel Ibis již ani jedna ze stran nemusí mít bydliště na území EU. Podmínkou však zůstává, že je možné na základě Nařízení prorogovat pouze soud členského státu EU. Nařízení Brusel Ibis v článku 25 odst. 1 dále výslovně upravilo otázku materiální platnosti prorogačních dohod v jeho režimu: odkazuje na kolizní normy fora; prorogovaný soud rozhoduje o materiální platnosti dohody. Toto vyplývá i z bodu 20 Preambule k novému Nařízení Brusel Ibis: „Vyvstane-li otázka zda je dohoda o volbě příslušného soudu ve prospěch soudu či soudů členského státu neplatná z hlediska své věcné platnosti, je nutné o tom rozhodnout v souladu s právem členského státu soudu nebo soudů uvedených v této dohodě, včetně kolizních norem tohoto členského státu.“ V článku 25 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis je nově výslovně upraven princip autonomie prorogační dohody na smlouvě hlavní. Tato doktrína byla potvrzena v rozhodnutí C-269/95 Benincasa. Platnost dohody nelze zpochybnit pouze z důvodu neplatnosti smlouvy. Toto posílilo i již zmíněné pravidlo, že platnost nebo existence prorogační dohody se posuzuje podle národního práva prorogovaného soudu.624 Nově je také upravena problematika litispendence ve vztahu k prorogaci. Nařízení Brusel Ibis klade důraz na autonomii vůle a přednost dává ujednání mezi stranami. Dle článku 31 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis, „je-li řízení zahájeno u soudu členského státu, jemuž dohoda uvedená v článku 25 svěřuje výlučnou příslušnost, přeruší soudy jiného členského státu řízení, dokud soud, u něhož bylo zahájeno řízení na základě dohody, neprohlásí, 623 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 389. 624 Problematická by mohla být formulace v české jazykové verzi Nařízení Brusel Ibis, která výslovně hovoří o „věcné platnosti“. Toto jazykové vyjádření evokuje podle Rozehnalové spíše působnost dohody než vnitřní podmínky platnosti. ROZEHNALOVÁ et.al. (2013), op.cit., s. 295. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 164 že podle dohody není příslušný.“ Pravomoc rozhodovat o platnosti prorogační dohody přísluší soudu určenému na základě prorogační smlouvy. Tím by mělo dojít k omezení tzv. italských torpéd.625 Z hlediska formy prorogační dohody však k k zásadnímu vývoji nedochází. Prorogační dohody dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis Příslušnost dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis je koncipována jako výlučná.626 627 Výlučnost se ovšem týká pouze fáze jejího určení a respektování soudem členského státu, pokud strana podá námitku její existence. Soud, který nebyl prorogován, není v případě existence ujednání o příslušnosti povinen ex officio zastavit řízení.628 Výlučnost ujednání o příslušnosti se netýká fáze uznání a výkonu rozhodnutí. Nerespektování dohodnuté příslušnosti není důvodem pro odepření uznání a výkonu cizího rozhodnutí.629 630 Prorogovaný soud se musí nacházet na území členského státu EU.631 Článek 25 Nařízení Brusel Ibis neřeší situaci, kdy je uzavřena prorogační dohoda ve prospěch soudů třetího státu.632 Vztahy ke třetím státům řeší Haagská úmluva o  dohodách o  výběru soudu z  roku 2005. Stejně jako v  případě výlučné příslušnosti i  zde může vzniknout situace, kdy strany prorogují příslušnost soudů třetího státu, ale soud některého členského státu má příslušnost na základě Nařízení Brusel I, například článku 4 nebo 7. Striktní interpretace a kogentní povaha pravidel o příslušnosti by vedly k  závěru, že  soud členského státu je povinen přijmout příslušnost. Prorogační 625 HRNČIŘÍKOVÁ, Miluše. Právní úprava formy prorogačních doložek na pozadí požadavku písemnosti v mezinárodním právu soukromém. In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda; KYSELOVSKÁ, Tereza. K některým vývojovým otázkám mezinárodního práva soukromého. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013. 254 s. Řada teoretická, Ed. S, č. 455. ISBN 978-80-210-6455-3. 626 Ke koncepci výlučné a  nevýlučné příslušnosti, srovnání článku 25 Nařízení Brusel Ibis a Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudu srov. kapitolu 352 a především tam uvedený zdroj ORGONÍK op. cit. 627 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 426. 628 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 259. 629 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 259. 630 ROZEHNALOVÁ et.al. (2013), op.cit., s. 296. 631 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 383. 632 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 385. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 165 dohoda tak bude ignorována. I zde se objevuje teorie reflexivního účinku. Výše bylo uvedeno, že základem odmítnutí příslušnost může být pouze samotné Nařízení Brusel I, nikoli národní právo.633 Podoba ujednání o příslušnosti Jak již bylo uvedeno v úvodní části, ambicí této kapitoly není provedení vyčerpávajícího výkladu ujednání o příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis. S ohledem na cíle a strukturu publikace se podrobněji zabývá pouze některými jejími aspek- ty.634 Pro zkoumanou oblast je zajímavá především forma dohody o příslušnosti soudů. Požadavek předepsané formy prorogační dohody je splněn pouze v  případě, kdy je jasně patrný konsensus stran.635 Vzhledem k ne úplně jasné právní úpravě a rozsahu platnosti (materiální a formální) bude záviset na judikatuře Soudního dvora, který určí, jaké otázky platnosti budou zahrnuty do rozsahu termínu „věcná platnost“.636 Doložka o volbě soudu může být sjednána jako samostatný dokument mezi stranami smlouvy hlavní. V mezinárodním obchodě je však častější podoba ujednání jako doložky obsažené ve smlouvě hlavní. Tato doložka bývá obsažena nejčastěji v obchodních podmínkách.637 Nejinak je tomu i v případě smluv sjednaných on-line. Prorogační doložky mohou být součástí obchodních podmínek na webových stránkách, na které je ve smlouvě odkaz. V případě click-wrap smluv uživatel/kontrahent jednoduše v rámci procházení formuláře označí políčko „souhlasím s obchodními podmínkami,“ jejichž součástí je i prorogační doložka. 633 KRUGER op. cit., s. 234–235. 634 V této publikaci se nezabýváme problematikou vztahu článku 25 k jiným ustanovením v rámci Nařízení Brusel Ibis, otázky litispendence nebo uznání a výkonu cizího rozhodnutí. 635 HRNČIŘÍKOVÁ, op.cit., s. 210. 636 Ibid. 637 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 255. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 166 Dle judikatury Soudního dvora a  nového výslovného ustanovení v  článku 25 odst. 5 má doložka o volbě sudiště autonomní povahu ve vztahu ke smlouvě hlavní. Procesní doložka je posuzována nezávisle na smlouvě hlavní, nikoliv na základě norem mezinárodního práva soukromého.638 Forma dohody o příslušnosti je upravena v článku 25 odst. 1 Nařízení Brusel I. Pravidla pro formu ujednání musí být vykládána autonomně bez ohledu na národní právo.639 Tradiční formou uzavření prorogační doložky je písemná forma nebo ústní s písemným potvrzením (článek 25 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel Ibis). Ujednání o příslušnosti nemusí být obsaženo v jednom dokumentu. Stačí, pokud je obsažena v nabídce a jejím následném potvrzení.640 S požadavkem písemnosti je obvykle spojen i podpis. Ten je podmíněn povahou použitých elektronických prostředků, protože ne všechny umožňují vlastnoruční podpis (e-mail, objednávkový formulář na webových stránkách apod.). Jak uvádí Rozehnalová, v každém případě by mělo dojít k výměně dokumentů. Pak je ovšem otázkou, „zda se ještě jedná o otázku formy či vnitřních náležitostí“.641 Dle článku 25 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis jsou písemné formě rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody (například v mailové schránce příjemce, na USB flash disku, CD apod). V jaké podobě jsou následně reprodukovány, je z hlediska Nařízení Brusel Ibis irelevantní.642 Typickým případem je právě mailová schránka, která umožňuje uchovat zaslaný dokument, stáhnout jej do příjemcova počítače a následně třeba vytisknout.643 Toto ustanovení je v rámci Nařízení Brusel Ibis jediné, které, podle Rozehnalové „velmi elegantně,“644 výslovně reflektuje elektronickou kontraktaci. Jak uvádí Rozehnalová: „Elektronická forma může nahradit jak plnou písemnou formulaci vedenou tradičními cestami, tak i písemné potvrzení. Samozřejmě se může uplatnit […] i jako praktika zavedená mezi stranami nebo se může stát i obchodní zvyklostí.”645 638 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 3. července 1997, Francesco Benincasa vs. Dentalkit Srl, věc C-296/95. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 639 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 404. 640 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 267. 641 ROZEHNALOVÁ et.al. (2013), op. cit., s. 298. 642 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 419. 643 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 420. 644 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 270. 645 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 270. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 167 Otázkou v této souvislosti může být podpis stran na takovéto dohodě. Ne všechny elektronické prostředky komunikace umožňují podpis. Může se jednat například o  situace, kdy je prorogační dohoda uzavřena prostřednictvím mailu nebo formuláře na webových stránkách. V  každém případě bude jistě nutné, aby došlo k oboustranné výměně dokumentů, tím bylo zajištěno, že obě dvě strany se prorogační doložkou a jejím obsahem mohly seznámit, a tak a došlo ke konsensu.646 Podle komentáře k Nařízení Brusel Ibis postačuje prostý podpis – uvedení jména. Elektronický podpis647 se nevyžaduje.648 Ustanovení článku 25 odst. 2 Nařízení Brusel Ibis se ovšem nevztahuje na informace na webových stránkách, které nemohou být příjemcem staženy, a tak zůstávají ve sféře navrhovatele, který je může kdykoliv změnit. „A mere message on the screen is no equivalent to writing.“649 Podle komentáře k Nařízení Brusel Ibis pod toto ustanovení nelze podřadit ani hlasové schránky, video konference, sms zprávy apod. „Nothwistanding that they could be reproduced on paper, this is a completely unusual practice and often impossible.“650 Ujednání o příslušnosti může být uzavřeno v souladu s praktikami zavedenými mezi stranami (článek 25 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel Ibis). V této otázce je odkazováno k využití článku 9 odst. 1 Vídeňské úmluvy, který upravuje individální zvyklosti mezi stranami.651 Kromě individuálních zvyklostí může být ujednání o  příslušnosti v  mezinárodním obchodě sjednáno ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.652 V tomto ohledu přijalo Nařízení Brusel Ibis obdobnou koncepci jako článek 9 odst. 2 Vídeňské úmluvy. 646 MAGNUS, MANKOWSKI op, cit., s. 405 a 406. 647 K elektronickému podpisu v rámci elektronického obchodu srov. například WANG (2010)a op. cit., s. 77 – 87; MURRAY op. cit., s. 427 a násl. K rozdílům mezi elektronickým podpisem a elektronickou autentifikací srov. například WANG (2010)a op. cit., s. 88 – 102. 648 MAGNUS, MANKOWSKI op, cit., s. 420. 649 MAGNUS, MANKOWSKI op, cit., s. 420. 650 MAGNUS, MANKOWSKI op, cit., s. 420. 651 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 271. 652 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 414 a násl. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 168 Účinky ujednání o příslušnosti Ujednání o příslušnosti zakládá příslušnost soudu členského státu a deroguje příslušnost soudu určeného na základě pravidel v článcích 4 – 23 Nařízení Brusel Ibis.653 Ujednání o příslušnosti zavazuje smluvní strany a prorogovaný soud.654 Otázkou zde může být, jak posoudit situaci, kdy došlo k postoupení smlouvy, jejíž součástí je i ujednání o příslušnosti. Dle judikatury Soudního dvora toto hodnocení záleží na stanovisku národního práva. Tzn., zda je převod platný, a zda nástupce věděl nebo vědět měl o této dohodě.655 Vztah článku 25 Nařízení Brusel I a Haagské úmluvy o dohodách o volbě soudu V kapitole 3. 5. 2 (vybrané prameny mezinárodního původu v rámci elektronického obchodu) byla hodnocena Haagská úmluva o dohodách o volbě soudu. Na rozdíl od právní úpravy v Nařízení Brusel Ibis obsahuje přísnější požadavky na formální platnost ujednání (viz výklad v příslušné kapitole). Nařízení Brusel Ibis na rozdíl od Haagské úmluvy upravuje pouze částečně důsledky ujednání o příslušnosti. Důvody pro odepření uznání a výkonu rozhodnutí jsou v Nařízení Brusel Ibis koncipovány úžeji než v Haagské úmluvě.656 Vztah k Nařízení Brusel Ibis je v Haagské úmluvě upraven v článku 26 odst. 6. Na základě tohoto ustanovení má Nařízení Brusel I aplikační přednost v případě, kdy alespoň jedna ze stran má bydliště v členském státě EU nebo se jedná o situaci uznání a výkonu rozhodnutí mezi členskými státy EU.657 3.11.2 Vliv elektronizace na pravidla pro ujednání o příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis Jak bylo uvedeno, článek 25 Nařízení Brusel Ibis je jediným ustanovením v rámci Nařízení, které výslovně zmiňuje jednání prostřednictvím elektronických prostředků. 653 ROZEHNALOVÁ, TÝČ op. cit., s. 273 – 274. 654 MAGNUS, MANKOWSKI op, cit., s. 432 – 433. 655 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 432 a násl. 656 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 375. 657 MAGNUS, MANKOWSKI op. cit., s. 375. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 169 Příkladem uzavření dohody elektronickými prostředky umožňující trvalý záznam může být smlouva uložená v počítači jako dokument ve formátu Word (zabezpečený heslem nebo read-only dokument), ujednání uzavřené výměnou mailů, ujednání, které je součástí tzv. click-wrap smlouvy apod.658 Sjednáním prorogační dohody mohou strany vyloučit budoucí případné spory o příslušnosti soudu v případě sporu. Ujednání o příslušnosti soudu bývá typicky součástí standardizovaných obchodních podmínek. Pro to, aby se obchodní podmínky staly řádnou součástí smlouvy, je nutné zachovat určitý postup. Obchodní podmínky nestačí pouze přiložit k návrhu na uzavření smlouvy a zaslat druhé straně. Obchodní podmínky musí být včleněny tzv. včleňovaní doložkou do smlouvy a připojeny k návrhu, například přiložením nebo otištěním na zadní straně.659 Obě smluvní strany musí mít možnost se se zněním obchodních podmínek seznámit, aby byla zajištěna jejich skutečná vůle smlouvu s včleněnými obchodními podmínkami uzavřít.660 V  případě on-line kontraktace mohou být obchodní podmínky zveřejněny na webové stránce podnikatele. Ujednání o příslušnosti může být například součástí interaktivního click-wrap formuláře, jehož prostřednictvím kupující vyjádří svůj souhlas s obchodními podmínkami označením políčka „souhlasím“ („I agree“). Tyto obchodní podmínky obsahující ujednání o příslušnosti soudu musí být přístupné stranám tak, aby si je mohly přečíst a  případně samy stáhnout a  uložit. V rámci on-line kontraktace je zásadní otázkou prokázání, že se strany s obsahem obchodních podmínek skutečně seznámily a projevily svou vůli být jimi vázány. Lze vyjít ze staršího rozhodnutí Soudního dvora ve věci 24/76 Estasis Salotti,661 podle kterého je pro naplnění podmínek článku 25 Nařízení Brusel Ibis nutné, aby smlouva podepsaná oběma stranami obsahovala výslovný odkaz na všeobecné obchodní podmínky obsahující doložku s ujednáním o příslušnosti. Byly-li obchodní podmínky otištěny na zadní straně smlouvy, jsou platně sjednány pouze tehdy, obsahuje-li smlouva včleňovací doložku. 658 WANG (2010) op. cit., s. 37. 659 ROZEHNALOVÁ (2010) op. cit., s. 238. 660 K tomu srov. například MURRAY op. cit., s. 420 a násl. 661 Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 1976, Estasis Salotti di Colzani Aimo e Gianmario Colzani s.n.c. proti Rüwa Polstereimaschinen GmbH, věc 24/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex. europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 170 V on-line kontraktaci je mnohem obtížnější zjistit a dokázat skutečný konsensus stran. K uzavření smlouvy může dojít během krátké chvilky neopatrným „odkliknutím“ webového formuláře bez přečtení obchodních podmínek. K tomu, aby se tyto situace co nejvíce omezily, obsahuje směrnice o elektronickém obchodu několik ustanovení. Dle článku 10 odst. 1 písm. b) směrnice: „Vedle ostatních informačních požadavků podle práva Společenství zajistí členské státy, aby, s výjimkou odlišných ujednání stran, které nejsou spotřebitelé, poskytoval poskytovatel služby informační společnosti […] informace v jasné a jednoznačné podobě a před tím, než příjemce služby podá objednávku […] zda je smlouva po svém uzavření poskytovatelem služby archivována a zda je přístupná.“ Stejně tak podle článku 10 odst. 3 směrnice o elektronickém obchodu „smluvní ustanovení a obecné obchodní podmínky musí být příjemci poskytnuty v takové formě, aby je mohl uchovávat a reprodukovat.“ Směrnice o elektronickém obchodu však neobsahuje žádnou sankci pro případ, kdy podnikatel tyto informace smluvnímu partnerovi neposkytne. Toto ustanovení nezajišťuje ověření projevu skutečného souhlasu s obchodními podmínkami. Podobné ujednání není obsaženo ani v Úmluvě OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace. Článek 13 Úmluvy obsahuje pouze ustanovení o tom, že se nedotýká národního práva, které může obsahovat požadavek zpřístupnění druhé straně elektronickou komunikaci obsahující obchodní podmínky.662 Platnost smlouvy uzavřené on-line by měla být posuzována dle stejných kritérií jako smlouva uzavřená v papírové podobě. Elektronicky uzavřená smlouva má však jistá specifika. Na tato reaguje například článek 11 odst. 2 směrnice o elektronickém obchodu, který stanoví povinnost členských států zajistit, aby „poskytovatel služby zajistil příjemci služby odpovídající, účinné a dostupné technické prostředky, jejichž prostřednictvím bude moci rozeznat a opravit chybná vstupní data před podáním objednávky.“ 662 Článek 10 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „Nothing in this Convention affects the application of any rule of law that may require a party that negotiates some ro all of the terms of a contract through the Exchange of electronic communications to make available to the other party those electronic communications which contain the contractual terms in a particular manner, or relieves a party from the legal consequences of its failure to do so.“ 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 171 Úmluva OSN o  uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace obsahuje v článku 15 podrobnější pravidlo. Podle tohoto ustanovení může být návrh na uzavření smlouvy změněn, pokud jedna strana oznámí druhé straně, že v rámci elektronické komunikaci došlo k omylu a tento omyl v době co nejkratší zjistila.663 Shrnutí podkapitoly Tato podkapitola se zabývala ujednáním o příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis. Toto ustanovení bylo zkoumáno jako z pohledu tradičního, tak vlivu elektronizace. Analýza byla založena na odborné literatuře a rozhodnutích Soudního dvora. Z  provedené analýzy lze učinit následující závěr: Článek 25 Nařízení Brusel Ibis obsahuje dostatečnou právní úpravu pro ujednání o příslušnosti soudu v rámci elektronické kontraktace. Toto ustanovení zajišťuje právní jistotu a  předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí. 3.12 Pravidla pro založení mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů v USA 3.12.1 Úvod Tato část se věnuje zkoumání a zhodnocení přístupů k založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v teorii a judikatuře soudů USA. Výběr této země není náhodný. Právě obchodní společnosti ze Spojených států jsou světovými lídry ve vývoji nových informačních a počítačových technologií. V souvislosti s velkým objemem elektronických transakcí a elektronického obchodu roste počet soudních řízení. Teorie i praxe v USA se s problematikou mezinárodní pravomoci/příslušnosti soudů v případě vztahů vznikajících on-line vypořádává déle než v Evropě. 663 Článek 14 Úmluvy OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace: „1. Where a natural person makes an input error in an electronic communication exchanged with the automated message system of another party and the automated message system does not provide the person with an opportunity to correct the error, that person, or the party on whose behalf that person was acting, has the right to withdraw the portion of the electronic communication in which the input error was made if: a) The person, or the party on whose behalf that person was acting, notifies the other party of the error as soon as possible after having learned of the error and indicates that he or she made an error in the electronic communication; and b) The person, or the party on whose behalf that person was acting, has not used or received any material benefit or value from the goods or services, if any, received from the other party. 2. Nothing in this article affects the application of any rule of law that may govern the consequences of any error other than as provided for in paragraph 1.“ Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 172 Další důvod zaměření na Spojené státy je i problematika uznání a výkonu rozhodnutí soudů. Většina velkých internetových společností má sídla, místa podnikání nebo je založena podle práva některého ze států USA. Také jejich servery bývají lokalizovány na území USA. To v mnoha případech činí obtížným uznání a výkon rozhodnutí. Autorka publikace si je vědoma možných terminologických problémů. Stejně tak i přístupu právní teorie a praxe v USA k mezinárodnímu právu soukromému a pro- cesnímu.664 Tyto byly v textu co nejvíce omezit. Další možnou limitující okolností je, že přístupy se liší na úrovni jednotlivých států. Ve výkladu je vycházeno z přístupu na federální úrovni. Z  tohoto důvodu je možné se domnívat, že  pro výklad bude zajímavé provést srovnání přístupu doktríny a judikatury USA a EU. 3.12.2 Úvodní východiska pravidel pro založení pravomoci/příslušnosti soudů v USA (s důrazem na smlouvy mezi obchodníky) Pravidla pro založení příslušnosti soudů ve Spojených státech jsou založena na principu teritoriality. Jak uvádí Mills, tato pravidla vycházejí především z kritérií místa, kde byla smlouva uzavřena; místa, kde byla smlouva porušena.665 Výslovně teritoriálně omezena jsou pravidla pro založení pravomoci v případě nemovitých věcí nebo práv vyplývajících z duševního vlastnictví. Významným principem, který ovlivňuje a limituje pravidla pro založení pravomoci ve Spojených státech, je právo na řádný proces – due process test: „[…] jurisdictional limits ought to be based on the structural limitations of State authority, not ideas of ‚fairness‘ or individual rights.“666 Stejně jako v Evropské unii, ani ve Spojených státech neexistují speciální pravidla pro mezinárodní pravomoc, resp. příslušnost soudů pro řízení v soukromoprávních sporech vzniklých z on-line obchodní aktivity. Přístup k pravomoci soudů ve věcech občanských a obchodních ve Spojených státech je poměrně komplikovaný. Jak bude vyplývat z dalšího výkladu, je založen na řadě různých doktrín a (někdy nekonzistentních) soudních rozhodnutí. Přístup 664 Mills hovoří o tom, že se jedná o „laboratoře“ práva. MILLS (2009) op. cit. s. 125. 665 MILLS (2009) op. cit., s. 238 – 239. 666 MILLS (2009) op. cit., s. 150 a 131; EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 143. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 173 k jurisdikci je ztížen také faktem, že mezinárodní pravomoc (příslušnost) je upravena právními předpisy a vyplývá ze soudních precedentů jak na úrovni jednotlivých států USA, tak na úrovni federální.667 V základní rovině je otázka příslušnosti na federální ovlivněna Ústavou Spojených států, přesněji 14 Dodatkem k Ústavě: „Nor shall any state deprive any person of life, liberty, or property, without due proces of law.“668 Z prvních případů týkajících založení příslušnosti soudů vyplývalo, že základy pravidel pro určení příslušného soudu vycházejí z obecného mezinárodního práva.669 Z hlediska historického vývoje těchto pravidel mohly soudy ve Spojených státech vykonat pravomoc nad žalovaným, pokud mu bylo možné doručit předvolání (writ). To bylo možné v okamžiku, pokud se nacházel na území Spojených států. Pouhá přítomnost žalovaného na území Spojených států, bez ohledu na dostatečnost vazby mezi žalovaným a územím, byla dostatečná pro založení pravomoci soudů příslušného státu.670 Rozsah pojmu přítomnost žalovaného byl interpretován velmi široce, zahrnoval jeho domicil, bydliště apod.671 Tento přístup byl kritizován. Přítomnost žalovaného byla vyžadována pouze na začátku řízení, nikoliv v době, kdy nastala ona skutečnost, nebo došlo k jednání, které bylo předmětem řízení. Tento přístup byl hodnocen jako velmi pozitivistický, zakládající absolutní suverenitu státu. Její limity spočívaly pouze ve faktické možnosti pravomoc vykonat, na pouhé přítomnosti žalovaného na daném území.672 Požadavek pouhé přítomnosti žalovaného na území státu pro založení příslušnosti jeho soudů je příkladem nejsilnějšího projevu principu teritoriality. Jak k  tomu uvádí Mills: „The constitution was interpreted only as giving effect to, not modyfying, the international law rules.“673 Pravidla pro založení mezinárodní pravomoci a  příslušnosti 667 FREER, Richard. America and European Approaches to Personal Jurisdiction based upon Internet Acitivity [on-line]. Emory Uniersity School of Law, Public Law&Legal Theory Research Paper Series. Research Paper No. 07-15 [citováno 6. 1. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/ sol3/papers.cfm?abstract_id=1004887. 668 Cornell University Law School. Legal Information Institute. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/constitution/amendmentxiv. Stránka navštívena dne 14. 2. 2013. 669 MILLS (2009) op. cit., s. 147. K vybrané judikatuře soudů v USA srov. také FREER op.cit., s. 2 - 3. 670 K tomu srov. výklad například v AKEHURST op. cit., s. 177 a násl. 671 MILLS (2009)op. cit., s. 148 672 MILLS (2009)op. cit., s. 237 673 MILLS (2009)op. cit., s. 147. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 174 soudů byla interpretována na základě ústavních požadavků, resp. požadavků mezinárodního práva veřejného. Normy mezinárodního práva veřejného byly odvozovány od Storyho, jenž své učení odvozoval dále od Hubera.674 Jak uvádí Mills, kritérium přítomnosti žalovaného zdůraznilo význam mezinárodního práva soukromého. „Zdůraznilo územní limity zákonodárně pravomoci států a potvrdilo roli norem mezinárodního práva soukromého […]. […] pravomoc každého rozhodujícího orgánu je limitována pouze na území státu, na kterém se nachází.”675 Judikatura soudů USA připouštěla dva důvody pro založení pravomoci, dohodu (submission) a  fyzickou přítomnost. Požadavek přítomnosti žalovaného na území státu byl v následujících letech rozšířen o požadavek tzv. minimálního kontaktu (minimum contact test), viz dále. 3.12.3 Obecná a zvláštní pravidla pro založení pravomoci (příslušnosti) soudů Podobně jako Nařízení Brusel Ibis, i teorie a judikatura soudů v USA rozlišuje obecnou příslušnost (general jurisdiction) a zvláštní příslušnost (special jurisdiction). Obecná příslušnost je založena na možnosti vykonat pravomoc nad žalovaným bez ohledu na důvod žaloby (cause of action) a spojením žalovaného s forem; pravomoc soudů je však založena na systematické a pokračující aktivitě žalované na daném území.676 Zvláštní příslušnost je založena na určitém druhu spojení žalovaného s forem (viz dále).677 Z  § 30 Restatement (Second) of Conflict of Laws vyplývá, že  pro založení obecné příslušnosti postačuje bydliště žalovaného na území fora. To neplatí, pokud vztah žalovaného k  foru je natolik nevýznamný, že  by výkon příslušnosti byl 674 Jak uvádí Mills, nejednalo se zřejmě o správný postup, neboť dle některých autorů bylo Huberovo učení určeno pro oblast kolizních norem, nikoliv norem procesních. In: MILLS (2009) op. cit., s. 148. 675 „ [It] emphasized the territorial limits on the regulatory authority of the States and recognized the role of private international law rules in reflecting and defining this order [….]. There was a principle in general, if not universal, law that ‚the authority of every tribunal is necessarily restricted by the territorial limits of the State in which it is established.“ In: MILLS (2009) op. cit., s. 148. 676 WANG (2010) op. cit., s. 65 – 66. 677 MILLS (2009) op. cit., s. 149. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 175 neopodstatněný a nepřiměřený (unreasonable).678 V judikatuře soudů v USA existuje jen omezený počet soudních rozhodnutí, které se týkaly založení obecné příslušnosti v řízeních s přeshraničním/mezinárodním prvkem.679 Oba dva typy příslušnosti musí splňovat požadavek tzv. minimálního kontaktu žalovaného s  forem. Zásadním rozhodnutím v  tomto ohledu bylo rozhodnutí International Shoe Co. vs. Washington z roku 1945.680 Požadavek minimálního kontaktu se týkal vztahu fora a žalovaného, nikoliv fora a předmětu sporu. Cílem tohoto pravidla bylo zajištění spravedlnosti směrem k žalovanému tak, aby založení příslušnosti soudů pro něj nebylo nespravedlivé a nepřiměřené.681 Požadavek minimálního kontaktu byl interpretován jako odraz ústavního principu, a sice práva na řádný proces (due proces principle). „Due proces requires only that… [the defendant] have certain minimum contacts with [the forum State] such that the maintenance of the suit does not offend ‘traditional notions of fair play and substantial justice.”682 Jako příklad takového minimálního kontaktu lze uvést například zastoupení zahraniční společnosti na území Spojených států.683 Doktrína minimálního kontaktu byla původně vytvořena pro mezistátní kolize, dá se však aplikovat i na kolize mezinárodní. Je upravena v § 35(1) Restatement (Second) of Conflict of Laws. Tato změna přístupu reflektuje mimo jiné opuštění vlivumezinárodníhoprávaveřejnéhoa principuterritoriality,kterýjejovládá,ve prospěch mezinárodního práva soukromého a jeho pojetí také jako souboru norem ochranných (ochranných ve smyslu zohledňování spojení fora a žalovaného).684 Účinek výše uvedeného rozhodnutí a  jeho důsledky je možné vidět v  založení tzv. long-arm právních předpisů v různých státech USA. Jednotlivé státy USA rozdílným způsobem interpretují pojem minimální kontakt. Důvodem změnu z požadavku na přítomnost žalovaného na minimální kontakt žalovaného s územím státu bylo nebezpečí založení nepřiměřené (unjustified) příslušnosti, jejíž vykonání by mohlo být odmítnuto na základě doktríny forum non 678 WANG (2008) op. cit., s. 237. 679 V podrobnostech odkazujeme na relevantní judikatruru, například SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 160 – 162. 680 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 144; FREER op. cit., s. 3. 681 MILLS (2009) op. cit., s. 148. 682 MILLS (2009) op. cit., s. 149, pozn. pod čarou č. 172. 683 RYNGAERT op. cit., s. 12. 684 MILLS (2009) op. cit., s. 149. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 176 conveniens. Využití námitky forum non conveniens dává široký prostor pro vlastní uvážení soudci, kterému je spor předložen. Soudce může sám rozhodnout, zda je vhodnější, aby meritum sporu rozhodl jiný cizí soud.685 Důvody pro takové rozhodnutí soudu mohou spočívat v různých okolnostech, objektivních i subjektivních, vnitrostátních i mezinárodních. K mezinárodním faktorům (k úvaze soudu, zda je spor vůbec spojen s územím dotčeného státu) Mills řadí místo, kde k právně relevantnímu jednání nebo události došlo nebo státní příslušnost osob. Mezi národní faktory (zda soud má skutečně příslušnost k řízení) zařazuje Mills zájmy stran, zájmy příslušného státu (policy) polohu důkazních prostředků, svědků apod.686 Doktrínu forum non conveniens uvádí Mills právě jako jeden z možných argumentů pro vyloučení úvahy, že pouhá přítomnost žalovaného na území státu je dostatečná pro založení příslušnosti jeho soudů. Doktrína tím dodává pravidlům pro založení pravomoci soudů více flexibility. „The decision whether or not to stay proceedings is a mixed question of both interntional law, the question of the existence of jurisdiction, and national policy, the question of whether jurisdiction should be exercised in this case.“687 Jak velký musí být tento minimální kontakt, je interpretováno v rámci rozhodnutí jednotlivých soudů. Někdy se uvádí, že  se jedná o  „soudní vyvažování zájmů stran sporu“, že se jedná o odraz „územního omezení pravomoci Státu,“ že musí být naplněn požadavek tzv. „zaměření obchodu/činnosti“ (“stream of commerce“) a další.688 Jak je zřejmé, doktrína ve Spojených státech není v této otázce jednotná. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud USA v roce 1987 uvedl, že „great care and reserve should be exercised when extending our notions of personal jurisdiction into the international field.“689 3.12.4 Zvláštní příslušnost (special jurisdiction) pro spory vznikající z on-line smluv uzavřených mezi obchodníky Jak bylo uvedeno výše, pravidla pro založení obecné příslušnosti soudů v USA jsou založena na kritériu „dlouhodobě pokračující a systematické vazby k určitému foru“690 Pravidla pro založení obecné příslušnosti nebývají často použita ve sporech 685 Např. EDWARDS, WAELDE op. cit. 686 MILLS (2009) op. cit., s. 238. 687 MILLS (2009) op. cit., s. 238. 688 MILLS (2009) op. cit., s. 149 – 150. 689 RYNGAERT op. cit., s. 12. 690 „party’s continuous, systematic and ongoing ties to a certain forum.“ In: WANG (2010) op. cit., s. 66. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 177 týkajících se on-line obchodování. Pouhá přítomnost žalovaného a jistá míra kvalifikované aktivity na internetu nebývá podkladem pro založení obecné příslušnosti. Jednalo by se o porušení práva na řádný proces a 14. Dodatku Ústavy.691 Existuje však i judikatura dokazující opak. Dle Svantessona lze v těchto rozhodnutích vysledovat rostoucí tendenci zhodnocení, že obecná příslušnost soudů USA v řízení s mezinárodním prvkem proti zahraničnímu subjektu je dána. Důvodem tohoto trendu je, že podmínky pro založení obecné příslušnosti je snadnější splnit.692 To může mít své důsledky právě pro spory z on-line obchodování. Speciální příslušnost je již založena na charakteru řízení a určitém spojení žalovaného s forem. Pro založení této zvláštní příslušnosti se zkoumá splnění dvou podmínek: 1. zda minimální kontakt žalovaného a fora je spojen se sporem; 2. a zda tento kontakt je dostatečný.693 Pokud činnost žalovaného nevykazuje ono zvláštní spojení s forem nezbytné pro založení zvláštní příslušnosti, ale je pokračující a systematické, je podroben pravidlům pro založení obecné příslušnosti.694 Tato speciální příslušnost je označována také jako personal jurisdiction. Americké soudy na úrovni státní i federální se musely zabývat jejím konceptem právě s ohledem na on-line aktivitu subjektů (obchodníků). Jednou ze zkoumaných otázek (stejně jako v  rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie) byla povaha a  zaměřování činnosti webových stránek podnikatele na území Spojených států. Pouhá dostupnost webové stránky zahraničního podnikatele z  území USA nebyla považována za  dostatečné splnění podmínky minimálního kontaktu. Soudy USA v  těchto případech zkoumaly založení své mezinárodní pravomoci/příslušnosti nad zahraničními osobami na základě jejich úmyslného jednání, kterým žalovaný dal najevo vůli provádět obchodní činnost v daném státě; a na základě tohoto jednání mohl rozumně očekávat, že může být v tomto foru žalován. Jak bylo uvedeno výše, založení zvláštní příslušnosti muselo splňovat podmínku, že žalovaný musí mít jistý minimální kontakt s forem a „nedojde k rozporu s tradičními principy fair play a spravedlnosti“. Výše zmíněné rozhodnutí 691 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 163 a judikatura zde uvedená. 692 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 163. 693 WANG (2010) op. cit., s. 67. „The greatest difference from general jurisdiction is that, specific jurisdiction only gives tjhe court jurisdiction over the party in relation to the very question at hand, while […] general jurisdiction gives the court jurisdiction over the party in all situations.” Převzato z: SVANTESSON (2012) op. cit., s. 163. 694 WANG (2008) op. cit., s. 237. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 178 ve věci International Shoe Co vs. Washington pochází z roku 1945. Po dlouhá desetiletí základním pravidlem pro zkoumání založení mezinárodní pravomoci a  příslušnosti soudů. Vzhledem k jeho „stáří“ jej soudy, především v kontextu internetu a on-line obchodování, začaly různým způsobem interpretovat a aplikovat. Soudy začaly používat další, doplňující kritéria, na základě kterých hodnotily založení své příslušnosti. Škála Zippo Pro oblast elektronického obchodu, povahy webových stránek a založení zvláštní příslušnosti byl na základě rozhodnutí Zippo Manufacturing Company vs. Zippo Dot Com, Inc. z roku 1997 vytvořen tzv. „sliding scale“ neboli škála Zippo.695 Toto rozhodnutí je považováno za velmi významné. Jednalo se o první rozhodnutí, které obsahovalo první komplexní analýzu důvodů pro založení zvláštní příslušnosti (a mezinárodní pravomoci) na internetu, resp. zkoumání toho, zda této zvláštní příslušnosti podléhají webové stránky.696 Na základě škály Zippo se zkoumalo, zda webové stránky zajišťují onen minimální kontakt nutný pro založení zvláštní příslušnosti. Podle tohoto rozhodnutí se webové stránky rozlišovaly na pasivní, aktivní a interaktivní.697 Aktivní stránky umožnovaly uzavření smluv mezi subjekty z různých států. Podnikatel musel navíc prokázat, že zjevně vykonává obchodní činnost na internetu a uzavírá smlouvy s osobami z jiných států.698 Pasivní webové stránky pouze zprostředkovávaly informace uživatelům. Pasivní stránky umožňovaly pouhý přístup z různých zemí, nikoliv však interakci mezi jejich uživateli a provozovateli. Na pasivních webových stránkách nebylo možné například uzavírat smlouvy, tyto pouze zveřejňovaly informace. Interaktivní webové stránky, které stojí mezi uvedenými dvěma typy, umožňovaly 695 WANG (2010) op. cit., s. 68; EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 147; FREER op. cit., s. 8. 696 SVANTESSON (2012) op. cit., s. 167. 697 Tímto rozhodnutím se inspirovala i  Generální advokátka Trstenjak ve svém posudku k  rozhodnutí ve věci C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof. Jak Generální advokátka, tak Soudní dvůr ve svém rozhodnutí pracovali s rozlišením webových stránek na pasivní a interaktivní. K tomu srov. bod 61 Posudku Generální advokátky a  bod 79 rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof. 698 „The defendant enters into contracts with residents of a foreignjurisdiction that involve the repeated transmission of computer files over the Internet.“ Převzato z: WANG (2008) op. cit., s. 238. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 179 výměnu informací. Interaktivita se posuzovala například dle míry obchodní aktivity. Pravomoc soudů byla založena v případě, pokud se povaha webových stránek blížila spíše k oné aktivní straně.699 Škála Zippo však byla záhy kritizována. Hlavním důvodem byl fakt, že  většina webových stránek (a to především v oblasti elektronického obchodu a nabídky zboží a služeb) je v dnešní době svou povahou spíše interaktivní, než pasivní.700 Tzn., že pro oblast elektronického obchodu je již překonanou.701 Teorie účinků Soudy v USA kromě škály Zippo vytvořily ještě další podpůrná pravidla pro založení příslušnosti v obchodněprávních sporech plynoucích z on-line obchodování. Jedním z nich je tzv. „teorie účinků“ (effects test). Tento přístup je založen na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Calder vs. Jones.702 Příslušnost soudů je založena, pokud žalovaný úmyslně, s  vědomím škodlivých následků, škodlivě jednal vůči osobám nacházejícím se v daném foru.703 Soudy USA v těchto případech zkoumají, jaké faktické účinky má jednání subjektu nebo webová stránka na stát fora.704 Kohl shrnuje důvody, které vedly k užívání tohoto kritéria: „The general maxims of substantive justice which underlines both the [United States] ‘targeting’ and the [EU] directing test […] is simple: no gain, no pain. If a business purposefully seeks custom from a particular State and profits from that custom […] it is also fair to subject that business to the court procedure of that State.”705 699 „If the activities occuring on a defendant’s website lean more towards the passive side of the scale, personal jurisdiction will not be applied. If, however, the activity slides towards the active side of scale, personal jurisdiction will be likely to be upheld.“ In: WANG (2010) op. cit., s. 69. 700 RICE, Denis, T; GLADSTONE, Julia. An assessment of the Effects Test in Determining Personal Jurisdiction in Cyberspace [on-line]. The Business Lawyer. 2003, vol. 58, no. 2, s. 601 – 654 [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: www.jstor.org. „With the omnipresence of the Internet today, i tis unussual to fidn a company that does not maintani at least passive website. Premising personal jurisdiction on the maintenance of a website, without requiring some level of interactivity between the defendant and […] the forum state, would create almost universal personal jurisdiction because of the virtually unlimited accessibility of websites across the country.” Převzato z: SVATESSON (2012) op. cit., s. 169. 701 Podle Svantessona je však škála Zippo stále relevantní pro oblast ochrany a řízení vyplývajících z porušení práva duševního vlastnictví. In: SVATESSON (2012) op. cit., s. 168. 702 FREER op. cit., s. 4. 703 WANG (2010) op. cit., s. 70. 704 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 144. 705 KOHL (2007) op. cit., s. 78. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 180 Také teorie účinků byla podrobena rozsáhlé kritice. Především z toho důvodu, že se ze své podstaty dá aplikovat pouze pro oblast mimosmluvních závazkových vztahů a  deliktní odpovědnosti jednotlivců (fyzických osob), než obchodních společností.706 Targeting test S ohledem na kritiku škály Zippo a teorie účinků byl jako další kritérium pro založení příslušnosti soudů vytvořen koncept zaměřování činnosti (targeting test). Zaměřování činnosti je splněno v případě, kdy „žalovaný úmyslně zaměřoval svou nelegální činnost na stát bydliště poškozeného“.707 Toto kritérium zkoumá úmysl stran a kroky, které učinily k tomu, aby založily, nebo naopak vyloučily, příslušnost soudů určitého státu.708 S tímto je pak spojeno jejich rozumné očekávání a předvídatelnost, že mohou být žalovány před soudem cizího státu.709 Tento přístup byl potvrzen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci World-Wide Volkswagen: „The defendant’s conduct and connection with the forum State are such that he should reasonably anticipate being hauled into court there. The Due Process Clause, by ensuring the orderly adminitration of the laws, give a degree of predictability to the legal system that allows potential defendants to structure their primary conduct with some minimum assurance as to where that conduct will and will not render them liable to suit.“710 Současné přístupy V současné době využívají soudy v USA různou kombinaci výše uvedených kritérií. Tzn. interaktivita webových stránek a zaměřování činnosti, různé variace na škálu Zippo, teorie účinků apod. Nejčastěji používaným kritériem je pak zmíněný „targeting approach.“ V  zásadě žalovaný musí úmyslně směřovat svou aktivitu na území daného státu. Dále musí přijmout nezbytné kroky, kterými dá najevo svou vůli podřídit se, nebo naopak vyloučit příslušnost, soudů určitých států. Obchodník musí dát najevo svůj úmysl vykonávat svou obchodní činnost na území daného státu a tím cílit svou činnost 706 RICE, GLADSTONE op. cit., s. 33. 707 „The defendant is alleged to have engaged in wrongful conduct targeted at a plaintiff whom the defendant knows to be a resident of the forum state.“ In: WANG (2010) op. cit., s. 70. 708 Ibid. 709 EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 145. 710 Převzato z WANG (2010) op. cit., s. 71. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 181 na jeho občany.711 Jak uvádí Wang, s ohledem na tyto podmínky přináší kritérium zaměřování činnost nejvyšší místu právní jistoty a předvídatelnosti při určení příslušného soudu k řešení sporů vznikajících z on-line obchodněprávních vztahů. Navíc zcela nevylučuje onu „americkou vstřícnost k individualizované spravedlnosti“.712 Jak již bylo uvedeno výše, doktrína v USA je založena na preferování národního práva a využívání námitky forum non conveniens. Soudy USA při konstatování své příslušnosti v  řízeních z  on-line obchodování odkazují na ještě jeden princip, který vyplývá z obecného mezinárodního práva veřejného. A sice princip comity. Svantesson uvádí příklad významného rozhodnutí ve věci Asahi Metal Industry Co, Ltd. Vs. Superior Court of California,713 kdy soud sice výslovně neargumentoval použitím comity, ale zdůraznil: „The unique burdens placed upon one who must defend oneself in a foreign legal system should have significant weigh in assessing the reasonableness of stretching the long arm of personal jurisdiction over national borders.“714 3.13 shrnutí a srovnání pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v Nařízení Brusel Ibis a judikatuře soudů v USA Přístup Evropské unie a Spojených států se v otázce pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů ve sporech z obchodněprávních vztahů vznikajících na internetu liší. Teorie a judikatura soudů v USA používá pro založení příslušnosti soudů kombinaci škály Zippo, teorie účinků a zaměřování činnosti. Všechna kritéria jsou zároveň omezeny ústavním požadavkem na řádný a spravedlivý proces a minimální 711 WANG (2008) op. cit., s. 240. 712 „It is suggested, that this approach, as well as providing consistency and legal certainty, does not totally preclude the ‚American propensity towards individualized justice.“ In: WANG (2008) op. cit., s. 240. 713 Toto rozhodnutí se týkalo pravomoci/příslušnosti soudů ve věcech přehraniční odpovědnosti za vadu výrobku (product liability). Bylo jedním z řady rozhodnutí, které se zabývalo vytvořením kritéria tzv. stream-of-commerce v těchto případech. Toto rozhodnutí se opět dostává kritické analýzy a hodnocení v souvislosti s jiným nedávné séríí rozhodnutím Nejvyššího soudu USA. Tato oblast není předmětem zkoumání publikace, v podrobnostech proto odkazujeme na CUNIBERTI, Gilles. The Stream-of-Commerce Doctrine under McIntyre and the First Reactions of U.S. Courts to the U.S. Supreme Court’s Ruling [on-line]. Conflict of Laws.net. News and Views in Private International Law. 2012 [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://conflictofla- ws.net/2012/the-stream-of-commerce-doctrine-under-mcintyre-and-the-first-reactions-of-u-s- -courts-to-the-u-s-supreme-courts-ruling/. 714 In: SVANTESSON (2012) op. cit., s. 169; EDWARDS, WAELDE op. cit., s. 145. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 182 kontakt žalovaného s  územím USA. Doktrína minimálního kontaktu jde mnohem dále než pravidla pro založení mezinárodní pravomoci soudů v rámci EU. To může vést ke konfliktům pravomocí právě mezi soudy členských států EU a USA. Kromě toho mají soudci v USA výrazné diskreční pravomoci pro posouzení, zda se budou spornou věcí zabývat (lze připomenout doktrínu forum non conveniens). Jak uvádí Pailli,715 soudy v USA si kladou otázku „měl bych vykonat svou příslušnost v daném případě? Naproti tomu v Evropské unii je přístup odlišný. Pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů jsou pro soudce právně závazná a soudy nemají diskreční pravomoc na základě vlastní úvahy odmítnout zabývat se případem. Pravidla v Nařízení Brusel Ibis jsou založena na (zpravidla) autonomních pojmech, které musí být vykládány nikoliv ad hoc, ale v souladu s judikaturou Soudního dvora a cílí, účelem a smyslem Nařízení Brusel bis. 3.14 Informační a počítačové technologie a lokalizace (osob, jednání) 3.14.1 Úvod Třetí kapitola publikace se zabývala mezinárodním právem procesním a pravidly pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů ve sporech ze smluv mezi obchodníky s mezinárodním prvkem. Při analýze těchto pravidel a jejich kritérií byl učiněn závěr, že vliv elektronizace se v této oblasti projevuje v obtížnosti lokalizace osob a jejich jednání. To má důsledky především pro kritérium bydliště osoby (článek 4 Nařízení Brusel Ibis) a místo plnění, resp. místo dodání a místo poskytnutí služeb (článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis). Tato kapitola se bude zabývat otázkou, zda existují technologie, které by mohly otázku lokalizace osob (nejen) pro mezinárodní právo soukromé a procesní. Cílem této kapitoly není provést podrobný a odborný výklad, v tomto můžeme odkázat na jiné a povolanější zdroje, především z oblasti práva IT. Cílem je uvést tyto možnosti pro lokalizaci a zjistit, nakolik jsou využívány v rozhodnutích (především) Soudního dvora. 715 CUNIBERTI op. cit. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 183 Tato otázka může být zkoumána z pohledu různých právních situací a problémů.716 Výklad se v  této části věnuje pouze možnostem a  důsledkům pro elektronický obchod mezi podnikateli. Pro zkoumání jsou využity především prace Svantessona,717 který se této otázce dlouhodobě věnuje. Jako jeden z mála autorů ji pojímá z pohledu mezinárodního práva soukromého 3.14.2 Informační a počítačové technologie a lokalizace osob, jednání apod. Od úvodní kapitoly bylo pracováno s tezí, že internet je prostředím bez hranic mezi státy; data a  osoby se mohou svobodně virtuálně pohybovat „na síti“ po celém světě; informace a důsledky jejího zveřejnění se mohou projevit na jakémkoliv místě, kde je informace přístupná. Tato teze není zcela přesná. Čím více je internet otevřen, tím více je možné se setkat se situací, kdy některé země (především nedemokratické režimy)718 blokují přístup na zahraniční webové stránky, třeba z politických důvodů. Jak uvádí Svantesson: „The dream of a truly borderless and location-independent Cyberspace is over.“719 Je zřejmé, že jisté hranice (mimo hranic ve smyslu jazyka apod.) mohou být vytvářeny. Je otázkou, zda tyto technologie mohou být využity i pro komerční, obchodněprávní účely a pro řešení některých otázek, které s sebou přináší elektronizace.720 S počátkem komercionalizace a rozšíření internetu jsou spojeny diskuze o jeho bezhraničnosti, resp. vytváření hranic v  kyberprostoru.721 Technologie spjaté s určováním polohy uživatelů na internetu v podstatě navazují na Lessigovo učení 716 Lokalizace (osob, právního jednání a jeho účinků) je důležitá například v oblasti některých dalších smluvních závazků (spotřebitelské smlouvy) a mimosmluvních závazků (ochrana osobnostních práv a pomluva, práva duševního vlastnictví) a další. 717 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 395 – 443; SVANTESSON (2006) op. cit.; SVANTESSON (2007) op. cit.; SVANTESSON (2008) op. cit. 718 Jako typický příklad lze uvést Čínu, která pomocí svého „great China firewall“ účinně kontroluje přístup a tok informací ze zahraničí na své území. Stejně tak SVANTESSON (2006) op. cit., s. 4 – 5. 719 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 395. 720 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 395. 721 K tomu srov. již citovanou literaturu autorů Goldsmith, Johnson a Post, Lessig apod. Například JOHNSON, POST op cit., s. 1379; SVANTESSON (2012) a op. cit., s. 396. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 184 o kódu.722 Jak shrnuje Svantesson, právo, právní normy, trh a architektura internetu se navzájem ovlivňují. Vývoj v oblasti technologií ovlivňuje právní regulaci, právo se na tento vývoj snaží reagovat a tím dále posouvá technologický rozvoj.723 Jak bylo uvedeno v úvodní kapitole, právě obtížnost či nemožnost navázat jednání na internetu k území určitého státu bylo považováno za jednu z klíčových charakteristik internetu. Avšak právě v rámci elektronického obchodu, obchodních a marketingových strategií jsou čím dál tím více využívány technologie k tomu, aby dokázaly spojit uživatele webových stránek s určitým územím. Tímto mohou obchodníci zajistit, aby jejich webové stránky byly v souladu s legislativou určitých zemí, na které se zaměřují.724 Svantesson tyto technologie rozlišuje na technické (tzv. geolokační technologie)725 a netechnické povahy.726 Geolokace je metoda, která prostřednictvím různých technik zjišťuje geografickou polohu cílového objektu (například poloha počítače, mobilního telefonu, tabletu apod.). Pomocí lokalizace počítače je možné dovodit, kde se nachází uživatel využívající služby internetu. Tyto informace lze získat na základě IP adresy počítače, údajů od webového prohlížeče nebo informací k platební kartě.727 Právě masové rozšíření osobních počítačů, tabletů a „chytrých telefonů“ a GPS umožnily rozvoj 722 K tomu srov. již citovaný zdroj LESSIG (2006) op. cit. 723 „In other words, laws affects the market, the norms and the code/architecture (and thereby provide indirect regulation). But at the same time, the creation of laws takes into account of the market, of the norms and the code/architecture. Changes in the market situation may spark the creation of laws, a change in norms may lead to change in laws, and the development of code/architecture affects the law. In addition, norms affect the market and code/architecture, code/architecture affects the market and norms, and the market affects code/architecture and norms – all these four regulátory mechanisms clearly affect each other.“ In: SVANTESSON (2012) a op. cit., s. 420. 724 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 398. 725 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 397 – 425. 726 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 425 – 435. 727 Nejjednodušší příklad užití geolokační technologie v praxi je prostý. Stačí zadat nějaký hledaný termín do vyhledávače (například Google). Na vyhledávací stránce se objeví požadované informace s odkazy na příslušné webové stránky. Na pravé straně mezi sponzorovanými odkazy je možné najít reklamy na lokální produkty. Jako jiný příklad lze uvést, kdy se do vyhledávače www.google.com zadá vyhledávání hotelu auta v autorbazaru. Vyhledávač se automaticky přepne do češtiny, automaticky na prvních místech nabídne brněnské autosalony a autobazary. Při dalším vyhledávání ve vyhledávači nabízí ve sponzorovaných odkazech další stránky autobazarů. Také srov. SVANTESSON (2007) op. cit. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 185 těchto technologií.728 Z technického hlediska existují různé typy geolokačních technologií. Pro naše účely ale jejich podrobný popis není důležitý, proto odkazujeme na jiné zdroje. Jak bylo uvedeno výše, Soudní dvůr se prozatím zabýval otázkou vlivu elektronizace na pravidla pro určení příslušnosti soudů dle Nařízení Brusel Ibis pouze v několika rozhodnutích. V žádném z nich však nevzal do úvahy možnost použít pro lokalizaci osob a místa, kde má jejich jednání účinky, tyto geolokační techno- logie.729 Dle Svantessona by právě tyto geolokační technologie (i přes možné otázky spojené s jejich přesností a spolehlivostí)730 mohly být významným pomocníkem i pro interpretaci příslušných pravidel a kritérií.731 Mezi mechanismy netechnické povahy pro určení polohy osob Svantesson zařazuje tzv. disclaimers, prohlášení uvedené na webových stránkách, jejich cílem je určit nebo vymezit rozsah práv a povinností vůči ostatním subjektům. S těmito prohlášeními je spojena otázka jejich právní závaznosti. Navíc ani takovým prohlášení na webových stránkách (například „nedodáváme do České republiky“) se nezbavuje obchodník svých závazků nebo odpovědnosti.732 Jako další příklad lze uvést různé podmínky v rámci click-wrap formuláře na uzavření smlouvy, se kterými musí subjekt souhlasit, aby došlo ke vzniku smlouvy.733 Další metodou pro určení polohy osoby může být nabídka v úvodu stránek, ve které zákazník výslovně uvede, v jaké zemi se právě nachází. Na základě této volby je pak přesměrován na příslušnou jazykovou mutaci webových stránek.734 Jako poslední příklad uvádí určení polohy osoby pomocí informací z platební nebo kreditní karty užité při placení za zboží nebo služby.735 Jak shrnuje Kohl: „What all these strategies have in common is that they transfer traditional national boundaries into cyberspace – segregating cyberspace into different national cyber- spaces.“736 Tato fragmentace internetu umožňuje obchodníkům zohlednit kulturní, sociální a politické hodnoty. Všechny tyto uvedené mechanismy mají své výhody 728 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 398 a násl. 729 Bod 32 a 75 Posudku Generální advokátky ve věci C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof. 730 K tomu srov. například SVANTESSON (2008) op. cit. 731 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 424 – 426. 732 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 425 – 427. 733 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 427 – 428. 734 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 430 – 431. 735 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 433. 736 KOHL (2007) op. cit., s. 29. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 186 a nevýhody. Mezi výhody bychom mohli zařadit možnost podnikatele do jisté míry ovlivnit, do jakých zemí je jeho nabídka směřována. Tím může upravit webové stránky tak, aby odpovídaly požadavkům místní legislativy. Mezi nevýhody bychom mohli zařadit možné zneužití informací a dat,737 které jsou prostřednictvím těchto technologií shromažďovány. 3.14.3 Shrnutí podkapitoly Obchodníci mohou využít geolokační technologie pro přizpůsobení, resp. filtraci informací podle toho, na jakou zemi se zaměřují. Na základě tohoto přístupu by pak mohlo být možné usoudit, že obchodník se zaměřuje na všechny země s výjimkou těch, které výslovně/technicky vylučuje.738 Problém s geolokací a filtrací z pohledu států je v tom, že tato kontrola bude možná jen pro velké, známé a globálně působící společnosti. Drobní podnikatelé, kteří mohou snadno vytvářet různé webové stránky a přesouvat jejich obsah, se této kontrole vyhnou.739 Je zřejmé, že informační technologie mohou napomoci řešení otázek lokalizace polohy osob a jejich jednání na internetu, což může mít vliv na interpretaci aplikaci pravidel pro založení příslušnosti soudů. Dnes jsme již zvyklí na to, že se můžeme relativně svobodně pohybovat po síti. Je otázkou, kam bude tento vývoj v následujících letech směřovat. Jak uvádí Svantesson: „[…] the application of private international law must recognize the value of both geo-location technologies and non-technical geo-identification for the identification of geographical location, while at the same time recognizing that the use of such technologies entail a cost – a financial cost to content providers and the social cost of a network that is no longer open and neutral.”740 Shrneme-li výše uvedené, zdá se, že možná právě geolokační technologie mohou být nástrojem pro zajištění vyššího stupně právní jistoty a  předvídatelnosti a autonomie stran. Mohou zajistit také flexibilitu řešení, a to v zohlednění a míře 737 Tato otázka není předmětem publikace. K ochraně informací a dat v rámci elektronické komunikace a elektronického obchodu srov. například WANG (2010)a op. cit., s. 103 – 121. 738 MUIR-WATT op. cit., s. 687. 739 V tomto odkazujeme na článek SWIRE, Peter, P. Elephants and Mice Revisited: Law and Choice of Law on the Internet [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. 2004 – 2005, Vol 153, No. 1975, s. 1975 – 2001 [citováno 4.2.2013]. Dostupné z: www.heinon-line.org. “Where harm is caused by mice, hidden in crannies in the network, traditional legal enforcement is more difficult.” S. 1979. 740 SVANTESSON (2012)a op. cit., s. 443. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 187 pozornosti věnované jednotlivým krokům, které podnikatel pro zaměření činnosti učinil. Je však možné, že řešení leží někde na jejich pomezí, v oné šedé zóně, kterou Kohl odmítá. „…effective national law and uninhibited transnational on-line activity cannot co-exist in respect of the same regulatory field of a State […].“741 3.15 Dílčí závěr a ověření hypotézy č. 2 Cílem třetí kapitoly bylo na základě analýzy vymezené oblasti zkoumání a následného shrnutí poznatků ověřit (potvrdit nebo vyvrátit) druhou pracovní hypotézu, která byla stanovena v kapitole 1. 4. Druhá pracovní hypotéza se skládala z hlavní hypotézy a čtyř dílčích subhypotéz rozvíjejících hlavní hypotézu. První dílčí subhypotéza, „Kritérium bydliště žalovaného dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ nebyla potvrzena. Kritérium bydliště žalovaného, které je upravené v článku 4 Nařízení Brusel Ibis, je ovlivněno elektronizací. Vliv elektronizace však neznamená snížení právní jistoty a předvídatelnosti stran pro určení sudiště v případě právních vztahů vznikajících v on-line kontextu. Určení bydliště žalovaného a otázky spojené s jeho lokalizací nejsou per se problémem právního předpisu jako takového. Jedná se spíše o otázku technologií. Jak bylo uvedeno v kapitole 3.14, k lokalizaci osob mohou být využity již dnes existující a poměrně rozšířené technologie, geolokační technologie nebo mechanismy netechnického charakteru. Náš závěr potvrzují i argumenty z odborné literatury a právní úprava v pramenech mezinárodního a nestátního původu. I tyto prameny se jako k náhradnímu kritériu obrací k bydlišti, místu podnikání nebo sídlu subjektů. Druhá dílčí subhypotéza, „Kritéria tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis nezajišťují právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ byla potvrzena. 741 KOHL (2007) op. cit., s. 29. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 188 V  této publikaci byla provedena poměrně podrobná analýza článku 7 odst.  1 Nařízení Brusel Ibis. Tato analýza se opírala jak o odborné publikace, tak judikaturu Soudního dvora. Velký důraz byl kladen na analýzu problematiky více míst dodání, více míst poskytnutí služeb a více míst plnění. Zkoumaná problematika byla následně přenesena do kontextu internetu a plnění on-line. V  rámci internetu a  on-line dodávek digitálního zboží, digitálního poskytování služeb a  digitálního plnění je právě nejpalčivější otázkou mnohost míst plnění. Naši analýzu jsme se pokusili demonstrovat na řadě příkladů. Vzhledem k tomu, že v této otázce neexistuje dostatek odborných zdrojů a judikatury Soudního dvora, jsou závěry více teoretické a hypotetické. Jak se v publikaci ukázalo, interpretace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis je dosti obtížná a nejasná již v off-line kontextu. V případě plnění na internetu je pak ještě méně zřejmá. Při aplikaci pravidel v článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis je však třeba mít na paměti jejich alternativní povahu. V případě, že jeho kritérium nemůže být s  ohledem na právní jistotu a  předvídatelnost stran jasně určeno, je nutné se vrátit k obecnému pravidlu v článku 4 Nařízení Brusel Ibis. I v této otázce by pro navázání právního jednání k území určitého státu mohly být využity moderní technologie. Nicméně současná právní úprava a interpretace článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis není dostatečná pro aplikaci v rámci řešení sporů vyplývajících ze smluv mezi podnikateli. Nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran. Třetí dílčí subhypotéza, „Kritérium tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ nebyla potvrzena. Lze souhlasit s většinovým názorem v odborné literatuře, který nepovažuje interpretaci článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis ve smyslu aktivních webových stránek za vhodnou. Webové stránky nesplňují kritéria pro aplikaci článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis. Je nutné mít na paměti také povahu článku 7 odst. 5 jako alternativy k článku 4. 3 Elektronizace a její vliv na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů 189 Náš závěr potvrzují i prameny sekundárního práva EU a mezinárodního a nestátního původu, které nepovažují webové stránky za  dostatečný určovatel vazby k určitému státu. Je však otázkou, zda by vzhledem k rozvoji elektronického obchodu nemělo být vytvořeno speciální pravidlo, které by umožňovalo zohlednit i webové stránky. Čtvrtá dílčí subhypotéza, „Právní úprava ujednání o příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis není dostatečná z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ nebyla potvrzena. Jak bylo uvedeno, článek 25 Nařízení Brusel Ibis obsahuje výslovnou úpravu možnosti uzavřít prorogační doložku cestou elektronické komunikace. Toto ustanovení již od svého vzniku bralo do úvahy rozvoj elektronického obchodu. Text ustanovení je dostatečně abstraktní, aby mohl být aplikován v různých situacích v různém typu uzavírání smluv. Nicméně byly identifikovány některé problémy s tímto ustanovením spojené. Ty se týkají především platnosti ujednání a příslušnosti. To je však otázka částečně i hmotného práva, nejen procesního předpisu. Druhá hlavní hypotéza, „Současná právní úprava pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů dle Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ byla z výše uvedených důvodů potvrzena pouze částečně. Nařízení Brusel Ibis patří mezi nejvýznamnější sekundární právní předpisy v rámci evropského justičního prostoru. Cílem jeho pravidel je zajištění právní jistoty a předvídatelnosti stran. Tyto podmínky nejsou v rámci elektronického obchodu vždy naplněny. Je otázkou, nakolik se s těmito otázkami vypořádá rozhodovací činnost Soudního dvora, který by svými rozhodnutími mohl vnést do této problematika více světla. 191 4 Závěr Předložená publikace se zabývala vlivem elektronizace na vybrané segmenty mezinárodního práva soukromého a  procesního. Těmito vybranými segmenty byl v obecné rovině princip teritoriality, v konkrétnější rovině pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů v přeshraničních obchodněprávních sporech mezi podnikateli. Téma publikace bylo rozděleno do dvou velkých tematických částí a čtyř hlavních kapitol. První část se věnovala vlivu elektronizace na princip teritoriality, druhá část vlivu elektronizace na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudu ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových vztahů mezi podnikateli s mezinárodním prvkem. V publikaci bylo postupováno od obecných východisek ke konkrétní problematice. První kapitola se věnovala vymezení obecných tezí, které se prolínaly celou prací. Byly identifikovány základní charakteristiky internetu, elektronizace a elektronického obchodu a vymezeny základní pojmy. V první části publikace byla vymezena zkoumaná problematika, struktura publikace a pracovní hypotézy. Publikace přestavuje tzv. verifikující studii. Obě dvě tematické části byly proto založeny na ověřování dvou pracovních hypotéz. Obě tematické části byly založeny na zkoumání tuzemské i zahraniční odborné literatury. Ve třetí kapitole byla analyzována rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Předmětem zkoumání byly sekundární právní předpisy EU, především Nařízení Brusel Ibis. Druhá kapitola byla rozdělena do dvou částí. První část se věnovala vymezení principu teritoriality z hlediska jeho historického vývoje, jeho významu v rámci mezinárodního práva veřejného a mezinárodního práva soukromého. Princip teritoriality sloužil i jako výchozí bod zkoumání vztahu těchto dvou právních odvětví. Tento obecný teoretický základ byl nezbytný úvod pro druhou část. Druhá část druhé kapitoly se zabývala již vlivem elektronizace na princip teritoriality. Výzkum byl uveden přehledem vybraných přístupů k  regulaci internetu Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 192 a právních vztahů v něm vznikajících. Ač se může namítnout, že se jedná o otázky dávno vyřešené nebo překonané, v odborné literatuře se neustále objevují. A zdá se, že i dnes mohou sloužit jakou významný zdroj inspirace pro právní regulaci. V publikaci bylo zhodnoceno, že elektronizace má několik důsledků na princip teritoriality. Důsledky elektronizace se projevují v posunu vztahu a hranice mezi mezinárodním právem veřejným a mezinárodním právem soukromým. Princip teritoriality se v prostředí internetu nedá zcela bez problémů využít. Dalším důsledkem elektronizace je jistá fragmentace internetu, a to jak vertikální, tak horizontální. Pro druhou kapitolu byla stanovena první pracovní hypotéza, která byla rozvinuta pomocí dvou dílčích subhypotéz. První pracovní hypotéza, „Princip teritoriality je jedním ze základních principů mezinárodního práva soukromého, který je platný i v kontextu internetu a informačních sítí,“ byla potvrzena. • První dílčí subhypotéza, „V důsledku vlivu globalizace a elektronizace je třeba princip teritoriality nově interpretovat v  kontextu moderních komunikačních a informačních technologií,“ byla potvrzena. • Druhá dílčí subhypotéza, „V důsledku vlivu globalizace a elektronizace dochází k posunu významu principu teritoriality, a  tím ke sbližování mezinárodního práva veřejného a soukromého,“ byla potvrzena. Třetí kapitola se zabývala vlivem elektronizace na pravidla pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů ve sporech ze smluv mezi podnikateli s mezinárodním prvkem. Tato problematika byla zkoumána především z pohledu Nařízení Brusel Ibis a jeho vybraných ustanovení. Těmito ustanoveními byla pravidla obecné příslušnosti dle článku 4, pravidla tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 1 a odst. 5, a pravidla pro tzv. ujednání o příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis. Posledně jmenované ustanovení bylo zkoumáno i s ohledem na Haagskou úmluvu o dohodách o volbě soudu. Z výzkumu vyplynulo, že tato pravidla jsou elektronizací ovlivněna. Výrazný vliv elektronizace se projevuje především v článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis. Toto ustanovení patří mezi nejvýznamnější v rámci Nařízení. Smlouvy mezi obchodníky tvoří páteř mezinárodního elektronického obchodu. Je-li toto ustanovení aplikováno pro určení příslušnosti ve sporech ze smluv, které jsou plněny on-line, nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran. 4 Závěr 193 Závěr třetí kapitoly se zabýval možnostmi informačních technologií napomoci řešení některých otázek a důsledků, které má v mezinárodním právu soukromém a procesním právě elektronizace. Pro třetí kapitolu byla stanovena pracovní hypotéza, která byla rozvinuta pomocí čtyř dílčích subhypotéz. Druhá pracovní hypotéza, „Současná právní úprava pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů dle Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s  mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ byla potvrzena pouze částečně. • První dílčí subhypotéza, „Kritérium bydliště žalovaného dle článku 4 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ nebyla potvrzena. • Druhá dílčí subhypotéza, „Kritéria tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis nezajišťují právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ byla potvrzena. • Třetí dílčí subhypotéza, „Kritérium tzv. alternativní příslušnosti dle článku 7 odst. 5 Nařízení Brusel Ibis nezajišťuje právní jistotu a předvídatelnost stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ nebyla potvrzena. • Čtvrtá dílčí subhypotéza, „Právní úprava ujednání o  příslušnosti dle článku 25 Nařízení Brusel Ibis není dostatečná z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti stran pro určení příslušného soudu ve sporech ze soukromoprávních obchodněprávních vztahů s mezinárodním prvkem vznikajících v on-line prostředí,“ nebyla potvrzena. Jak vyplývá z výsledků zkoumání publikace, elektronizace má důsledky do oblasti mezinárodního práva soukromého. Některé otázky jsou prozatím řešeny více na úrovni teoretické a  doktrinální. Vzhledem k  významu mezinárodního práva Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 194 soukromého a procesního v dnešní globalizované společnosti je tyto otázky nutné zkoumat i z ryze praktických důvodů. A právě (mezinárodní) elektronický obchod a řešení sporů je tím nejlepším příkladem. Lze jen doufat, že autorka naplnila svůj skromný cíl, přispění k odborné diskuzi na toto téma. 195 5 Resumé The topic of this publication is the influence of electronization on selected issues of private international law. These selected issues are, in general, the principle of territoriality and jurisdictional rules for on-line business-to-business contracts. This publication is divided into two major thematic parts and four main chapters. In the first part we focus on the impact of electronization on the principle of territoriality, in the second part on the impact of electronization on the jurisdictional rules in disputes arising out of the contractual obligations in B2B electronic commerce. In this publication we, therefore, proceed from general principles, theories and thoughts to particular and more practical issues. In the first chapter we establish and define general issues, topics and terms that are permeated the entire thesis. In the first chapter we identify the essential characteristics of the Internet, electronization and electronic commerce and we define basic concepts of our work. We also establish working methods, structure of this thesis. The two main parts of this thesis are based on verification of two working hypotheses. In both thematic parts we drew our attention on both domestic and foreign literature. Especially in the third chapter we analyze case law of the Court of Justice of the European Union. We also analyze secondary EU legislation, in particular the Brussels I Regulation. In both parts we compare this topic from the pont of view of the EU and the U. S. law and case law. The second chapter is divided into two parts. In the first part we focus on the principle of territoriality in general, in terms of its historical development, its importance and position in both private and public international law. The principle of territoriality serves also as groundwork for study of confluence of public and private international law. In the second part of the second chapter we deal with the influence of electronization on the principle of territoriality. We introduce this topic with an overview of selected approaches to the regulation of the Internet. Although it may be argued Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 196 that this is already resolved issue, in literature it appears constantly. It seems that even today it could serve as an important source of inspiration for law and legal regulation. In the second chapter, we conclude that electronization has several implications on the principle of territoriality. These consequences are: the confluence of public and private international law, shift in the interpretation of the principle of territoriality and vertical and horizontal fragmentation of the Internet. In the second chaper we have worked with the first working hypothesis, which has been developed by using two sub-hypotheses. The first working hypothesis, „The principle of territoriality is one of the fundamental principles in private international law, which is valid even in the context of the Internet,“ has been confirmed. • The first sub-hypothesis, „One of the implications of electronization is that the principle of territoriality should be newly interpreted in the context of modern communication and information technology,“ has been confirmed. • The second sub-hypothesis, „ One of the implications of electronization is that the meaning and importance of the principle of territoriality and the relationship between international public and private law has shifted,“ has been confirmed. In the third chapter, we examine the influence and impact of electronization on the jurisdictional rules in disputes arising out of contracts between entrepreneurs. This topic was discussed from the view of the Brussels Ibis Regulation and its selected provisions. These provisions were: the rules of general jurisdiction under Article 4; the rules of special jurisdiction under Article 7 Paragraphs 1 and 5; and the rules for the prorogation of jurisdiction under Article 25. The latter provision was examined with regard to the Hague Convention on Choice of Court Agreements. Our research concludes that these rules are affected by electronization. Significant implications can be found in particular in Article 7 Paragraph 1 of the Regulation Brussels Ibis. Contracts between traders are the backbone of international electronic commerce. In on-line context, this provision does not provide for legal certainty and predictability of the parties. In the third chapter we verified the second working hypothesis, which has been developed using four sub-hypotheses. 5 Resumé 197 The second working hypothesis, „Current jurisdictional rules in the Brussels Ibis Regulation do not provide for legal certainty and predictability in the context of on-line contracts,“ was confirmed only partially. • The first sub-hypothesis, „The criterion of domicile of the defendant under Article 4 of the Brussels Ibis Regulation does not provide for legal certainty and predictability for determining court jurisdiction in disputes arising out of contractual disputes in the on-line context,“ was not confirmed. • The second sub-hypothesis, „The criteria for the special jurisdiction under Article 7 Paragraph 1 of the Brussels Ibis Regulation does not provide for legal certainty and predictability for determining jurisdiction in disputes arising out of contractual disputes in the on-line context,“ has been confirmed. • The third sub-hypothesis, „ The criterion for the special jurisdiction under Article 7 Paragraph 5 of the Brussels Ibis Regulation does not provide for legal certainty and predictability for determining jurisdiction in disputes arising out of contractual disputes in the on-line context,“ was not confirmed. • The fourth sub-hypothesis, „Criterion for the prorogation of jurisdiction under Article 25 of the Brussels Ibis Regulation does not provide for legal certainty and predictability for determining jurisdiction in disputes arising out of contractual disputes in the on-line context,“ was not confirmed. As follows from the results of our work, electronization has interesting implications in the field of private international law. Some issues are currently dealt with at more theoretical and doctrinal level. Given the importance of private international law in today’s globalized society, these issues should be examined also because of purely practical reasons. The (international) e-commerce and dispute resolution can serve as the best example. We hope that this treatise contributed to the discussion on the topic of the influence of electronization on private international law. 199 6 Literatura a další použité zdroje742 6.1 Odborné publikace, články a další Zkrácený název743 Celý název AKEHURST AKEHURST, Michael. Jurisdiction in International Law [on-line]. British Yearbook of International Law. 1972 – 1973, Vol. 46, No. 145, s. 145 – 257 [citováno 11. 10. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. BASEDOW BASEDOW, Jürgen. The Law of Open Societies – Private Ordering and Public Regulation of International Relations. General Course on Private International Law. Leiden/Boston: Martinus Nijhoff Publishers, Netherlands, 2012. 515 s. ISBN 978-90-04-25550-0. BASU BASU, Subhajit. Global Perspectives on E-commerce and Taxation Law. Burlington: Ashgate, 2007. 344 s. ISBN 978-0754647317. BELLIA et al. BELLIA, Patricia, L; BERMAN, Paul, Schiff; FRISCHMANN, Brett, M; POST, David, G. Cyberlaw. Problems of Policy and Jurisprudence in the Information Age. Fourth Edition. St. Paul: West, a Thompson Business, 2011. 903 s. ISBN 978-0-314-91753-9. BERMAN (2002) BERMAN, Paul, Schiff. The Globalization of Jurisdiction [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. 2002, Vol. 151 [citováno 12.  10.  2012]. Dostupné z  http://papers.ssrn.com/sol3/pa- pers.cfm?abstract_id=304621. 742 Citace použitých zdrojů vychází ze směrnice děkana č. 4/2012, o citaci dokumentů užívaných v pracích podávaných na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. 743 Tento způsob citací byl zvolen s ohledem na čtenáře a jeho snadnou orientaci v použitých zdrojích vzhledem k tomu, že v poznámkách pod čarou v celé publikaci jsou uváděny jejich zkrácené názvy. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 200 BERMAN (2005) BERMAN, Paul, Schiff. Towards a Cosmopolitan Vision of Conflict of Laws: Redefining Governmental Interests in a  Global Era [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. 2005, Vol. 153 [citováno 12.  10.  2012]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers. cfm?abstract_id=725221. BOGDAN (2010) BOGDAN, Michael. Private International Law as Component of the Law of the Forum. General Course on Private International Law. In Recueil des Cours. Académie de Droit International. 2010, Vol. 348. Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2011. S. 13 – 252. ISBN 978-90-04-18517-3. BOGDAN (2011) BOGDAN, Michael. Website Accessibility as Basis for Jurisdiction Under the Brussesl I Regulation [on-line]. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2011, Issue 1 [citováno 6.  1.  2013]. ISSN 1802 – 5951. Dostupné z: http://mujlt.law.muni.cz/storage/1327949840_ sb_01-bogdan.pdf. BOGUSZAK et el. BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří; GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 2. přepr. vyd. Praha : ASPI, 2004. 347 s. ISBN 80-73570-300. BONNNICI BONNICI, Jeanne, Pia, Mifsud. Self-Regulation in Cyberspace. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. 238 s. ISBN 978-90-6704-267-3. BUXBAUM BUXBAUM, Hannah, L. Territory, Territoriality, and the Resolution of Jurisdictional Conflict [on-line].IndianaUniversityMaurerSchoolof Law,Faculty Publications. Paper 132, s. 631 – 676, 2009 [citováno 20. 11. 2012]. Dostupné z: http://papers.ssrn. com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1444412. CALLIES, ZUMBANSEN CALLIES, Graf-Peter; ZUMBANSEN, Peer. Rough Consensus and Running Code: A  Theory of Transnational Private Law. Oxford: Hart Publishing, 2010. 388 s. ISBN 978-1849463546. 6 Literatura a další použité zdroje 201 CUNIBERTI CUNIBERTI, Gilles. The Stream-of-Commerce Doctrine under McIntyre and the First Reactions of U.S. Courts to the U.S. Supreme Court’s Ruling [on-line]. Conflict of Laws.net. News and Views in Private International Law. 2012 [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://conflictofla- ws.net/2012/the-stream-of-commerce-doctrine- -under-mcintyre-and-the-first-reactions-of-u-s- -courts-to-the-u-s-supreme-courts-ruling/. ČEPELKA, ŠTURMA ČEPELKA, Čestmír; ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní právo veřejné. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 840 s. ISBN 978-80-7179-728-9. DAVID et al. DAVID, Vladislav; SLADKÝ, Pavel; ZBOŘIL, František. Mezinárodní právo veřejné. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde, a.s., 2006. 447 s. ISBN 80-7201-628-8. DEKKER, WERNER DEKKER, Ige; WERNER, Wouter. Governance and International Legal Theory. Netherlands: M. Nijhoff, 2004. 384 s. ISBN 978-90041-4033-2. DINWOODIE DINWOODIE, Graeme. B. Developing a Private International Intellectual Property Law: The Demise of Territoriality [on-line]. William and Mary Law Review. 2009, Volume 81, Issue 2, s. 711 – 799 [citováno 7. 12. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. DOGAUCHI, HARTLEY DOGAUCHI, Masato; HARTLEY, Trevor. Preliminary Draft Convention on Exclusive Choice of Court Agreements [on-line]. Preliminary Document No 25 of March 2004 drawn up for the attention of the Special Commission of April 2004 on Jurisdiction, Recognition and Enforcement of Foreign Judgments in Civil and Commercial Matters [citováno 3. 2. 2013]. Dostupné z: http:// www.hcch.net/upload/wop/jdgm_pd25e.pdf. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 202 DONÁT et al. DONÁT, Josef; MAISER, Martin; POLČÁK, Radim; ŠAVELKA, Jaromír; MYŠKA, Matěj; KYSELOVSKÁ, Tereza. Software Protection – A Comparative Perspective. München: Medien und Recht, 2012. 266 s. ISBN 978-3-939438-15-1. DRLIČKOVÁ (2008) DRLIČKOVÁ (roz. SVOBODOVÁ), Klára. Konkurence obecné a alternativní pravomoci podle Nařízení Brusel I (ve srovnání s Luganskou úmluvou) [on-line]. 2008 [citováno 30. 12. 2012]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni. cz/auth/th/61143/pravf_r/. DRLIČKOVÁ, KYSELOVSKÁ DRLIČKOVÁ, Klára; KYSELOVSKÁ, Tereza. Osobní působnost Nařízení Brusel I  ve světle probíhající revize. In ŽATECKÁ, Eva; KOVÁČOVÁ, Lucia; HORECKÝ, Jan; VOMÁČKA, Vojtěch. COFOLA 2011: The Conference Proceedings [on-line]. 2011. Brno: Masarykova univerzita, 2011, od s.  526-550, 1772 s  [citováno 24.  12.  2012]. ISBN  978-80- 210-5582-7. Dostupné z: https://www.law.muni. cz/sborniky/cofola2011/files/sbornik.pdf. EDWARDS, WAELDE EDWARDS, Lilian; WAELDE, Charlotte. Law and the Internet. Third Edition. Oxford: Hart Publishing Ltd., 2009. 713 s. ISBN 978-1-84113-815-2. EHRENZWEIG EHRENZWEIG, Albert A. Contracts in the Conflict of Laws [on-line]. Columbia Law Review. 1959, Vol. 59, No. 7, s. 973 – 1025 [citováno 11. 9. 2009]. Dostupné z: www.heinon-line.org. ESCUDERO-PASCUAL, HOSEIN ESCUDERO-PASCUAL, Alberto; HOSEIN, Ian. The Hazards of Technology-Neutral Policy: Questioning Lawful Access to Traffic Data [on-line]. 2002 [citováno 2.  2.  2013]. Dostupné z: http://web.it.kth.se/~aep/PhD/docs/paper6- -acm-1905-reviewed_20021022.pdf. 6 Literatura a další použité zdroje 203 FAWCETT et al. FAWCETT, James, J; HARRIS, Jonathan, M; BRIDGE, Michael. International Sale of Goods in the Conflict of Laws. Oxford: Oxford University Press, 2005. 1458 s. ISBN 0199244693. FITZGERALD FITZGERALD, Brian. Cyberlaw. The International Library of Essays in Law&Legal Theory. Volume I and II.SecondSeries.Dartmouth:AshgatePublishing, 2006. 1206 s. ISBN 978-0-7546-2434-9. FREER FREER, Richard. America and European Approaches to Personal Jurisdiction based upon Internet Acitivity [on-line]. Emory Uniersity School of Law, Public Law&Legal Theory Research Paper Series. Research Paper No. 07-15 [citováno 6. 1. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn. com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1004887. GILLIES GILLIES, Lorna, E. Electronic Commerce and International Private Law. A  Study of Electronic Consumer Contracts. Aldershot: Ashgate Publishing Limited, 2008. ISBN 978-0-7546-4855-0. GOLDSMITH (1998) GOLDSMITH, Jack. Against Cyberanarchy [on-line]. University of Chicago Law Review. 1998, Vol. 65, No. 1199 [citováno 11. 1. 2013]. Dostupné z: http://cyber.law.harvard.edu/property00/juris- diction/cyberanarchyedit.html. GOLDSMITH (1998)a GOLDSMITH, Jack. The Internet and the Abiding Significance of Territorial Sovereignty [on-line]. Indiana Journal of Global Legal Studies. 1998, Vol. 5, Issue 2, s. 475-491 [citováno 12.  12.  2012]. Dostupné z: http://www.re- pository.law.indiana.edu/cgi/viewcontent. cgi?article=1130&context=ijgls. GOLDSMITH (2000) GOLDSMITH, Jack. Unilateral Regulation of the Internet: A Modest Defence [on-line]. European Journal of Private International Law. 2000, No. 1, Issue Vol. 11 [citováno 25. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.ejil.org/pdfs/11/1/508.pdf. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 204 GOLDSMITH, WU GOLDSMITH, Jack; WU, Tim. Who Controls the Internet? Illusions of a Borderless World. Oxford: Oxford University Press, 2006. 226 s. ISBN 0195152662. GRUSIC GRUSIC, Ugljesa. Jurisdiction in Complex Contracts Under the Brussels I Regulation [on-line]. Journal of Private International Law. 2011, Vol. 7, No. 2, s. 321 – 340, [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/pa- pers.cfm?abstract_id=1915561. HARTLEY, DOGAUCHI HARTLEY, Trevor; DOGAUCHI, Masato. Explanatory Report on the Convention of 30 June 2005 on Choice of Court Agreements [on-line]. Permanent Bureau of the Hague Conference on Private International Law, 2007 [citováno 2.  2.  2013]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/ex- pl37e.pdf. HEYER HEYER, Jiří. K problematice pravomoci a příslušnosti čs. soudů ve vztazích k cizině. Časopis pro mezinárodní právo. 1966, roč. 10, č. 3, s. 227 – 242. HÖRNLE HÖRNLE, Julia. Cross-border Internet Dispute Resolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 286 s. ISBN 978-0-521-89620-7. HRADILOVÁ HRADILOVÁ, Veronika. Kolizní problematika smluvních a mimosmluvních závazků v doktríně USA [on-line]. 2008 [citováno 15. 1. 2013]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/61167/ pravf_r/. 6 Literatura a další použité zdroje 205 HRNČIŘÍKOVÁ HRNČIŘÍKOVÁ, Miluše. Právní úprava formy prorogačních doložek na pozadí požadavku písemnosti v  mezinárodním právu soukromém. In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda; KYSELOVSKÁ, Tereza. K některým vývojovým otázkám mezinárodního práva soukromého. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013. 254 s. Řada teoretická, Ed. S, č. 455. ISBN 978-80-210-6455-3. HURDÍK et al. HURDÍK, Jan; FIALA, Josef; HRUŠÁKOVÁ, Milana. Úvod do soukromého práva. 25. vydání Brno: Masarykova univerzita, 2002. 158 s. ISBN 80-210-2976-5. JOHNSON, POST JOHNSON, David, R. POST, David. Law and Borders – The Rise of Law in Cyberspace. Od s. 1367 – 1402. In: FITZGERALD, Brian. Cyberlaw. The International Library of Essays in Law&Legal Theory. Volume I and II. Second Series. Dartmouth: Ashgate Publishing, 2006. 1206 s. ISBN 978-0-7546-2434-9. KALENSKÝ (1960) KALENSKÝ, Pavel. K předmětu a povaze mezinárodního práva soukromého a k otázce jeho místa v systému práva. Časopis pro mezinárodní právo. 1960, roč. IV, č. 2, s. 81–101. KALENSKÝ (1968) KALENSKÝ, Pavel. Mezinárodní právo soukromé a srovnávací pravověda. Časopis pro mezinárodní právo. 1968, ročník XII, č. 1, s. 20 – 28. KALENSKÝ (1968)a KALENSKÝ, Pavel. K některým soudobým aspektům mezinárodního práva soukromého jako společenského jevu. Časopis pro mezinárodní právo. 1968, roč. XII, č. 2, s. 119–131. KALENSKÝ (1969) KALENSKÝ, Pavel. Universalismus a „nacionalismus“ v doktríně mezinárodního práva soukromého. Časopis pro mezinárodní právo. 1969, roč. XII, č. 4, s. 45 – 62. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 206 KAPITAN KAPITÁN, Zdeněk. Volba sudiště v  soukromoprávních vztazích s  mezinárodním prvkem. Časopis pro právní vědu a praxi. 2004, roč. 12, č. 1, s. 18–26. ISSN 1210-9126. KAYE KAYE, Peter. Law of the European Judgment Convention. Volume Two. Chichester: Barry Rose, 1999. 670 – 1518 s. ISBN 1902681061. KNAPP KNAPP, Viktor. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. Praha: C. H. Beck, 1996. 248 s. ISBN 8071790893. KOHL (1999) KOHL, Uta. Legal Reasoning and Legal Change in the Age of the Internet – Why the Groung Rules are still Valid [on-line]. International Journal of Law and Information Technology. 1999, Vol. 7, No. 2, s. 123 – 151 [citováno 12. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. KOHL (2002) KOHL, Uta. Eggs, Jurisdiction and the Internet [on-line]. International and Comparative Law Quarterly. 2002, Vol. 51, s. 555 – 582 [citováno 12. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. KOHL (2004) KOHL, Uta. The Rule of Law, Jurisdiction and the Internet [on-line]. International Journal of Law and Information Technology. 2004, Vol. 12, No. 3, s. 365 – 376 [citováno 13. 9. 2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org. KOHL (2007) KOHL, Uta. Jurisdiction and the Internet: A Study of Regulatory Competence over On-line Activity. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 323 s. ISBN 978-0-521-8430-5. KOJECKÝ KOJECKÝ, Jiří. Význam svrchovanosti v právu mezinárodním. Časopis pro mezinárodní právo. 1969, roč. XIII, č. 1, s. 15 – 32. 6 Literatura a další použité zdroje 207 KRUGER KRUGER, T. Civil Jurisdiction Rules of the EU and their Impact on Third States. Oxford: Oxford University Press, 2008. 442 s. ISBN 978-0-19922-8577. KUČERA KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 6. vydání. Brno: Doplněk, 2004. 458 s. ISBN 1081-278-2004. KYSELOVSKÁ (2010) KYSELOVSKÁ, Tereza. Vybrané otázky arbitrability sporů a internet. In: COFOLA 2010: the Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 868-880. ISBN 978-80-210-5151-5. KYSELOVSKÁ (2011) KYSELOVSKÁ, Tereza. Electronization, Globalization and Their Influence on Private International Law. In: KUNOVÁ, V. Law as a  Unifying Factor of Europe – Jurisprudence and Practice: Harmonization and Unification of Law in the European Context. Bratislava: Comenius University in Bratislava, Faculty of Law, 2011. S. 163 – 168. ISBN 978-80-7160-307-8. KYSELOVSKÁ (2011)a KYSELOVSKÁ, Tereza. On-line rozhodčí řízení – vybrané problémy. In: KOCINA, Jan et al. Aktuální otázky rozhodčího řízení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. S. 121 – 129. ISBN 978-80-7380-349-0. KYSELOVSKÁ (2011)b KYSELOVSKÁ, Tereza. On-line spotřebitelské smlouvy a hraniční určovatel „zaměřování“ činnosti ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie. Časopis pro právní vědu a praxi. 2011, roč. 19, č. 3, s. 221 – 226. ISSN 1210-9126. KYSELOVSKÁ (2011)c KYSELOVSKÁ, Tereza. Rome I  Regulation and the Law Applicable to Internet-Related Consumer Contracts. In: SMUK, Peter. Az állam és jog alapvető értékei II. Győr : Széchenyi István Egyetem Állam–és Jogtudományi Doktori Iskola. 1. vyd. Györ: Széchenyi István Egyetem Állam–és Jogtudományi Doktori Iskola, 2011. s.  92-97. ISBN 978-963-7175-60-2. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 208 KYSELOVSKÁ (2011)d KYSELOVSKÁ, Tereza. Určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů ve sporech týkajících se porušení osobnostních práv zveřejněním informací na internetu. Revue pro právo a  technologie. 2011, roč. 2, č. 4, od s.  25-27, 2 s. ISSN 1804-5383. KYSELOVSKÁ (2012) KYSELOVSKÁ, Tereza. Interpretace článku 5 odst. 1 Nařízení Brusel I a hraničního určovatele «místo plnění» v případě B2B on-line smluv. In ŽATECKÁ, Eva; KOVÁČOVÁ, Lucia; NECHVÁTALOVÁ, Lucia; VOMÁČKA, Vojtěch. COFOLA 2012. Sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity [on-line]. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 1724 s., od s.  998-1005 [citováno 26.  12.  2012]. ISBN  978-80-210-5929-0. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborni- ky/cofola2012/sbornik-cofola-2012.pdf. KYSELOVSKÁ (2012)a KYSELOVSKÁ, Tereza. Případ Wintersteiger. Revue pro právo a  technologie. 2012, roč. 3, č. 5, od s. 19–21, 2 s. ISSN 1804-5383. LANDO LANDO, Ole. The Conflict of Laws of Contracts: General Principles. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1984, Vol. 189. Netherlands: Martinus Nijhoff Publishers, 1984. S. 227 – 447. ISBN 978-0-79230-0571. LEINER et al. LEINER, Barry M. et. al. A Brief History of the Internet. Od s. 3 – 29. In: FITZGERALD, Brian. Cyberlaw. The International Library of Essays in Law&Legal Theory. Volume I and II. Second Series. Dartmouth: Ashgate Publishing, 2006. 1206 s. ISBN 978-0-7546-2434-9. LESSIG (1994) LESSIG, Lawrence. The Path of Cyberlaw [on-line]. The Yale Law Journal. 1994 – 1995, Vol. 104, No. 1743 [citováno 11.  7.  2012]. Dostupné z: www.heinon-line.org 6 Literatura a další použité zdroje 209 LESSIG (1996) LESSIG, Lawrence. The Zones of Cyberspace [on-line]. Stanford Law Review. 1996, Vol. 48, No. 5, s. 1403 – 1411 [citováno 28.  7.  2012]. Dostupné z: http://www.jstor.org/disco- ver/10.2307/1229391?uid=3737856&ui- d=4576826447&uid=2&uid=3&uid=60&- sid=21101683010207. LESSIG (1999) LESSIG, Lawrence. The Law of the Horse: What Cyberlaw Might Teach [on-line]. Harvard Law Review. 1999, Vol 113, No. 501, s. 501 – 549 [citováno 25. 7. 2012]. Dostupné z: www.heinon- -line.org. LESSIG (2001) LESSIG, Lawrence. The Future of Ideas. The Fate of the Commons in a  Connected World. New York: Random House, 2001. 352 s. ISBN 0-375-50578-4. LESSIG (2006) LESSIG, Lawrence. Code. Version 2.  0. New York: Basic Books, 2006. 410 s. ISBN 978-0-465-03914-2. LESSIG (2008) LESSIG, Lawrence. Remix. Making Art and Commerce Thrive in the Hybrid Economy. London: Bloomsbury Publishing plc, 2008. 327 s. ISBN 978-1-4081-1393-6. MAGNUS, MANKOWSKI MAGNUS,Ulrich;MANKOWSKI,Peter.Brussels I  Regulation. München: Sellier European Law Publishers,2007.852 s.ISBN978-3-935808-32-3. MAIER MAIER, Harold, G. Extraterritorial Jurisdiction at a Crossroads: An Intersection between Public and Private International Law [on-line]. The American Journal of International Law. 1982, Vol. 72, No. 2, s. 280 – 320 [citováno 21. 1. 2013]. Dostupné z: www.jstor.org. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 210 MALENOVSKÝ MALENOVSKÝ, Jiří. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná cast a  poměr k  vnitrostátnímu právu, zvláště právu českému. 4. opravené a  doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2004. 467 s. ISBN 80-7239-160-7. MANN (1964) MANN, Frederick, Alexander. The Doctrine of Jurisdiction in International Law. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1961 I, Vol. 111. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1964. S. 9 – 162. ISBN 978-902- 8614 826. MANN (1971) MANN, Frederick, Alexander. Conflict of Laws and Public Law. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1971, Vol. 132. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1971. S. 9 – 162. ISBN 978-902- 8600-522. MANN (1984) MANN, Frederick, Alexander. The Doctrine of International Jurisdiction Revisisted after Twenty Years. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1984 III, Vol. 186. Netherlands: Martinus Nijhoff Publishers, 1985. S. 19 – 115. ISBN 97- 8902 4731 770. MAREŠ MAREŠ, David. Vybrané právní aspekty elektronického obchodu [on-line]. 2011 [citováno 26. 12. 2012]. Dizertační práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https:// is.muni.cz/auth/th/41916/pravf_d/. MENTHE MENTHE, Darrel. Jurisdiction in Cyberspace: A  Theory of International Spaces [on-line]. Michigan Telecommunications and Technology Law Review. 1998, Vol. 4, No. 69 [citováno 13. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mttlr.org/volfour/ menthe.html. 6 Literatura a další použité zdroje 211 MEESSEN MEESSEN, Karl, M. Conflicts of Jurisdiction under the New Restatement [on-line]. Law and Contemporary Problems. 1988, Vol. 50, No. 3, s. 47 – 69 [citováno 25. 7. 2012]. Dostupné z: http:// scholarship.law.duke.edu/cgi/viewcontent. cgi?article=3903&context=lcp MILLS (2006) MILLS,Alex.ThePrivateHistoryof International Law [on-line]. International and Comparative Law Quarterly. 2006, Vol. 55, No. 1, s. 1 – 49 [citováno 1. 2. 2013]. Dostupné z: www.heinon-line.org. MILLS (2009) MILLS, Alex. The Confluence of Public and Private International Law. Justice, Pluralism and Subsudiarity in the International Constitutional Ordering of Private Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. S. 395. ISBN 978-0-521-73130-0. MUIR-WATT MUIR-WATT, Horatia. Yahoo! Cyber-Collision of Cultures: Who Regulates? [on-line]. Michigan Journal of International Law. 2002 – 2003, Vol., 24, No. 673, s. 673–697 [citováno 1.  2.  2013]. Dostupné z: www.heinon-line.org. MURRAY MURRAY, Andrew. Information Technology Law. The Law and Society. Oxford: Oxford University Press, 2010. 596 s. ISBN 978-0-19-954842-2. MURRAY, FLECHTNER MURRAY, John, E.; FLECHTNER, Harry, M. Sales, Leases and Electronic Commerce. Problems and Materials on National and International Transactions. Third Edition. St. Paul: West, 2009. 505 s. ISBN 978-0-314-19595-1. NEUHAUS NEUHAUS, Paul, Heinrich. Legal Certainty Versus Equity in the Conflict of Laws [on-line]. Law and Contemporary Problems. 1963, Vol. 28 [citováno 25. 2. 2009]. Dostupné z: www.heinon- -line.org. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 212 NOVÝ NOVÝ, Zdeněk. Dobrá víra jako princip smluvního práva v mezinárodním obchodu [on-line]. 2012 [citováno 15. 10. 2012]. Dizertační práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: htt- ps://is.muni.cz/auth/th/61345/pravf_d/. NYGH NYGH, Peter, E. The Reasonable Expectations of the Parties as a  Guide to the Choice of Law in Contract and in Tort. In Recueil des Cours. Académie de Droit International, 1995, Vol. 251. Netherlands: A. W. Sitjhoff, Printing Division, Leyden, 1964. S. 269 – 400. ISBN 9789041102614. ORGONÍK ORGONÍK, Martin. Účinnost neexkluzivní a  exkluzivní prorogace z  českého pohledu. In DÁVID, Radek; NECKÁŘ, Jan; SEHNÁLEK, David. COFOLA 2009: The Conference Proceedings, 1. edition [on-line]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [citováno 26. 12. 2012]. ISBN 978-80- 210-4821-8. Dostupné z: https://www.law.muni. cz/sborniky/cofola2009/files/contributions/ Martin%20Orgonik.pdf. PAUKNEROVÁ PAUKNEROVÁ, Monika. Evropské mezinárodní právo soukromé. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 409 s. ISBN 978-8074000348. POLČÁK POLČÁK, Radim. Introduction to ICT Law (Selected Issues). 1. vydání Brno: Masarykova Univerzita, 2007. 185 s. ISBN 978-80-210-4302-2. POLČÁK (2012) POLČÁK, Radim. Internet a  proměny práva. Praha: Auditorium, 2012. 388 s. ISBN 978-8087-28422-3. POST POST,David,G.Against„AgainstCyberanarchy“ [on-line]. Berkeley Technology Law Journal. 1998, Vol. 17, No. 1, s. 1 – 23 [citováno 11. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.law.berkeley.edu/jour- nals/btlj/articles/vol17/Post.stripped.pdf. 6 Literatura a další použité zdroje 213 POTOČNÝ, ONDŘEJ POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné: Zvláštní část. 6. doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 533 s. ISBN 978-80-7400-398-1. PUNCH PUNCH, Keith. Úspěsný návrh výzkumu. 1. vydání. Praha: Portál, 2008. 230 s. ISBN 978-807367-468-7. RÁTAI RÁTAI, Balász. Understanding Lessig: Implications for European Union Cyberspace Policy [on-line]. International Review of Law, Computers&Technology. 2005, Vol. 19, No. 3, s. 277 – 286 [citováno 11.  7.  2012]. Dostupné z: http://www.tandfon-line.com/doi/ abs/10.1080/13600860500348226. REED REED, Chris. Making Laws for Cyberspace. Oxford: Oxford University Press, 2012. 249 s. ISBN 978-0-19-965760-5. RICE, GLADSTONE RICE, Denis, T; GLADSTONE, Julia. An assessment of the Effects Test in Determining Personal Jurisdiction in Cyberspace [on-line]. The Business Lawyer. 2003, Vol. 58, No. 2, s. 601 – 654 [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: www.jstor.org. ROZEHNALOVÁ, TÝČ ROZEHNALOVÁ, Naděžda; TÝČ, Vladimír. Evropský justiční prostor (v civilních otázkách). 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 401 s. ISBN 80-210-3054-2. ROZEHNALOVÁ (1999) ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Mezinárodní právo obchodní. II díl. Řešení sporů: Alternativní způsoby řešení sporů, mezinárodní obchodní arbitráž, některé otázky řízení před soudy. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 181 s. ISBN 802-102-0-415. ROZEHNALOVÁ (2008) ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. 388 s. ISBN 978-80-7357-324-9. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 214 ROZEHNALOVÁ (2010) ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. 3. aktualizované a  doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 552 s. ISBN 978-80-7357-562-5. ROZEHNALOVÁ (2012) ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Závazky ze smluv a jejich právní režim (se zvláštním zřetelem na evropskou právní úpravu). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 272 s. ISBN 978-80-210-5240-6. ROZEHNALOVÁ et al. ROZEHNALOVÁ, Naděžda; MYŠÁKOVÁ, Petra; KALIŠ, Roman. Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti evropského justičního prostoru ve věcech civilních. Část II. Právní forum. 2007, roč. 4, č. 3, s. 73 – 81. ISSN 1214-7966. ROZEHNALOVÁ et. al. (2013) ROZEHNALOVÁ, Naděžda; VALDHANS, Jiří; DRLIČKOVÁ, Klára; KYSELOVSKÁ, Tereza. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 448 s. ISBN 978-80-7478-016-5. RYNGAERT RYNGAERT, Cedric. Jurisdiction in International Law. New York: Oxford University Press, 2008. S. 241. ISBN 978-0-19-954471-4. SEHNÁLEK SEHNÁLEK, David. Mezinárodněprávní aspekty regulace e-commerce [on-line]. 2006 [citováno 12. 9. 2012]. Dizertační práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Dostupné z: https:// is.muni.cz/auth/th/13665/pravf_d/. SCHMITZ SCHMITZ, Sandra. From Where are they Casting Stones? – Determining Jurisdiction in On-line Defamation Claims. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2012, roč. 6, č. 1, s. 159–176. ISSN 1802-5951. SCHULZ (A) SCHULZ, Andrea. Legal Aspects of an E-Commerce Transactions. International Conference in The Hague, 26 and 27 October 2004. Sellier: European Law Publishers,2004.361 s.ISBN978-3-935808-71-2. 6 Literatura a další použité zdroje 215 SCHULTZ SCHULTZ, Thomas. Carving up the Internet: Jurisdiction, Legal Orders, and the Private/ Public International Law Interface [on-line]. The European Journal of International Law. 2008, Vol. 19, No. 4, s. 799 – 839 [citováno 15. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.oxfordjournals.org/ subject/law/. SMEJKAL et al. SMEJKAL, Vladimír, a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. 770 s. ISBN 807-1797-650. SMITH SMITH, Bradford, L. The Third Industrial Revolution: Law and Policy for the Internet. In: Recueil des Cours. Académie de Droit International, 2000, Vol. 282. Netherlands: Martinus Nijhoff Publishers, 2000. S. 229-464. ISBN 978-9041114-891. STAVINOHOVÁ, HLAVSA STAVINOHOVÁ, Jaruška; HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2003. 660 s. ISBN 80-7239-155-0. STORY STORY, Joseph. Commentaries on the Conflict of Laws, Foreign and Domestic, in regard to Contracts, Rights, and Remedies, and Especially in regard to Marriages, Divorces, Wills, Successions, and Judgments. Boston: Hillard, Gray and Company, 1834. 557 s. Publikace v elektronické podobě, staženo z databáze www.heinon-line.org dne 10. 10. 2008. SVANTESSON (2006) SVANTESSON, Dan Jerker B. The not so ‚borderless‘ internet: Does it still give rise to private international law issues? [on-line] Bond University Law Papers. Faculty of Law, 2006 [citováno 12.  1.  2013]. Dostupné z: http:// epublications.bond.edu.au/cgi/viewcontent. cgi?article=1095&context=law_pubs. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 216 SVANTESSON (2007) SVANTESSON, Dan Jerker B. „Imagine the- re’s  no countries…“ – Geo-identification, the law and the not so borderless Internet [on-line]. Bond University Law Papers. Faculty of Law, 2007 [citováno 12.  1.  2013]. Dostupné z: http:// epublications.bond.edu.au/cgi/viewcontent. cgi?article=1131&context=law_pubs. SVANTESSON (2008) SVANTESSON, Dan Jerker B. How Does the Accuracy of Geo-location Technologies Affect the Law? [on-line]. Masaryk University Journal of Law and Technology, 2008, Vol. 2, Isssue 1, s. 11 – 21 [citováno 11. 1. 2013]. Dostupné z: http:// mujlt.law.muni.cz/storage/1234798550_sb_02_ svantesson.pdf. SVANTESSON (2009) SVANTESSON, Dan Jerker B. The Choice of Courts Convention: How Will It Work in Relation to the Internet and E-commerce?. Journal of Private International Law. 2009, Vol. 5, No. 3, s. 517–535. ISSN 1744-1048. SVANTESSON (2010) SVANTESSON, Dan Jerker B. A Legal Method for Solving Issues of Internet Regulation; applied to the Regulation of Cross-Border Privacy Issues. EUI Working Papers. Department of Law. 2010. Law 2010/8, s. 1 – 57. ISSN 1725-6739. SVANTESSON (2012) SVANTESSON, Dan Jerker B. Celebrating 20 Years of WWW – a Reflection on the Concept of Jurisdiction. Masaryk University Journal of Law and Technology. 2012, roč. 6, č. 1, s. 177–190. ISSN 1802-5951. SVANTESSON (2012)a SVANTESSON, Dan Jerker B. Private International Law and the Internet. Second Edition. The Netherlands: Kluwer Law International, 2012. 557 s. ISBN 978-90-411-3416-5. SVANTESSON (2013) SVANTESSON, Dan Jerker B. Extraterritoriality in Data Privacy Law. Copenhagen: Ex Tuto Publishings, 2013. 240 s. ISBN 978-87-92598-26-4. 6 Literatura a další použité zdroje 217 SVANTESSON, GREENSTEIN SVANTESSON, Dan Jerker B., GREENSTEIN, Stanley (ed.). Internationalisation of Law in the Digital Information Society: Nordic Yearbook of Law and Informatics 2010-2012. First Edition. Gylling: Narayana Press, Denmark, 2013. ISBN 978-87-92598-22-6. SYMEONIDES SYMEONIDES, Symeon, C. Codification and Flexibility in Private International Law [on-line]. 45 s. [citováno 12. 1. 2013]. Dostupné z: www.heinon- -line.org. SWIRE SWIRE, Peter, P. Elephants and Mice Revisited: Law and Choice of Law on the Internet [on-line]. University of Pennsylvania Law Review. 2004 – 2005, Vol 153, No. 1975, s. 1975 – 2001 [citováno 4. 2. 2013]. Dostupné z: www.heinon-line. org. WANG (2008) WANG, Faye, Fangfei. Obstacles and Solutions to Internet Jurisdiction. A Comparative Analysis of the EU and US laws [on-line]. Journal of International Commercial Law and Technology, 2008, Vol. 3, Issue 4 [citováno 28. 11. 2012]. Dotupné z: www.heinon-line.org. WANG (2010) WANG, Faye, Fangfei. Internet Jurisdiction and Choice of Law. Legal Practices in the EU, US and China. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. s. 261. ISBN 978-0-521-19933-9. WANG (2011) WANG,Faye,Fangfei. Law of Electronic Commercial Transactions: Contemporary Issues in the EU, US and China. London: Routledge, 2011. S. 270. ISBN 978-0-415-55745-0. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 218 6.2 Soudní rozhodnutí 6.2.1 Soudní dvůr Evropské unie Zkrácený název Celý název 14/76 De Bloos Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1976, A. de Bloos, SPRL vs. Société en commandite par actions Bouyer, věc 14/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 29. 12. 2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. 12/76 Tessili Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1976, Industrie Tessili Italiana Como vs. Dunlop AG, věc 12/76. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. 24/76 Estasis Salotti Rozsudek Soudního dvora ze dne 14.  pro- since  1976, Estasis Salotti di Colzani Aimo e Gianmario Colzani s.n.c. vs. Rüwa Polstereimaschinen GmbH, věc 24/76. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 33/78 Somafer Rozsudek Soudního dvora ze dne 22.  listopa- du 1978, Somafer SA vs. Saar-Ferngas AG, věc 33/78. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. 139/80 Blanckaert Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. března 1981, Blanckaert&Willems PVBA vs. Luise Trost, věc 139/80. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur- -lex.europa.eu/. 6 Literatura a další použité zdroje 219 38/81 Effer Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4.  března  1982, Effer SpA vs. HansJoachim Kantner, věc 38/81. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. 34/82 Peters Rozsudek Soudního dvora ze dne 22.  břez- na 1983, Martin Peters Bauunternehmung GmbH vs. Zuid Nederlandse Aannemers Vereniging, věc 34/82. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-129/83 Zelger Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. června 1i984, Siegfried Zelger vs. Sebastian Salinitri, věc 129/83. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 71/83 Tilly Russ Rozsudek Soudního dvora ze dne 19.  červ- na 1984, Partenreederei ms. Tilly Russ a Ernest Russ vs. NV Haven- & Vervoerbedrijf Nova a  NV Goeminne Hout, věc 71/83. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 218/86 SAR Schotte Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. prosince 1987, SAR Schotte GmbH vs. Parfums Rothschild SARL, věc 218/86. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 2. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 266/85 Shenavai Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. ledna 1987 Shenavai vs. K. Kreischer, věc 266/85. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 220 9/87 Haviland Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 8.  března  1988, SPRL Arcado vs. SA Haviland, věc 9/87. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur- -lex.europa.eu/. C-26/91 Handte Rozsudek Soudního dvora ze dne 17.  červ- na  1992, Jakob Handte&Co. GmbH vs. Traitements Mécano-chimiques des Surfaces SA, věc C-26/91. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-68/93 Shevill Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. března 1995, Fiona Shevill, Ixora Trading Inc., Chequepoint SARL a Chequepoint International Ltd vs. Presse Alliance SA, věc C-68/93. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 1. 2013]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. C-439/93 Lloyd’s Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. dubna 1995, Lloyd’s  of Shipping vs. Société Campenon Bernard, věc C-439/93. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 3. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex. europa.eu/. C-106/95 MSG RozsudekSoudníhodvora(šestéhosenátu)ze dne 20. února 1997, Mainschiffahrts Genossenschaft eG (MSG) vs. Les Graviéres Rhénanes SARL, věc C-106/95. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-269/95 Benincasa Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 3. července 1997, Francesco Benincasa vs. Dentalkit Srl, věc C-296/95. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 31. 12. 2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. 6 Literatura a další použité zdroje 221 C-51/97 Réunion Européenne Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 27. října 1998, Réunion Européenne SA vs. Spli ethoff’s Bevrachtingskantoor BV, věc C-51/97. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-420/97 Leathertex Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 1999, Leathertex Divisione Sintetici SpA vs. Bodetex BVBA, věc C-420/97. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur- -lex.europa.eu/. C-387/98 Coreck Maritime Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 9. listopadu 2000, Coreck Maritime GmbH vs. Handelsveem BV a  dalším, věc C-387/98. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28.  12.  2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-256/00 Besix Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. února 2002, Besix SA vs. Wasserreinigun, věc C-256/00. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28.  12.  2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-334/00 Fonderie Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 2002, Fonderie Officine Meccaniche Tacconi SpA vs. Heinrich Wagner Sinto Maschinenfabrik GmbH (HWS), věc C-334/00. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 29. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur- -lex.europa.eu/. C-27/02 Engler Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20.  ledna  2005, Petra Engler vs. Janus Versand GmbH, věc C-27/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 222 C-281/02 Owusu Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. března 2005, Andrew Owusu vs. N. B. Jackson, jednajícímu pod obchodní firmou „Villa Holidays Bal-Inn Villas“, a dalším, věc C-281/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 28. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-386/05 Color Drack Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (čtvrtého senátu) ze dne 3. května 2007, Color Drack GmbH vs. Lexx International Vertriebs GmbH, věc C-386/05. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-533/07 Falco Privatstiftung Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23.  dubna  2009, Falco Privatstiftung a Thomas Rabitsch vs. Gisela Weller-Lindhorst, věc C-533/07. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-204/08 Rehder Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 9.  července  2009, Peter Rehder vs. Air Baltic Corporation, věc C-204/08. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-189/08 Zuid-Chemie BV Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16.  července  2009, Zuid-Chemie BV proti Philippo’s  Mineralenfabriek NV/SA, věc C-189/08. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. 6 Literatura a další použité zdroje 223 C-381/08 Car Trim Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 25.  února  2010 Car Trim GmbH vs. KeySafety Systems Srl, věc C-381/08. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 20. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-19/09 Wood Floor Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. března 2010, Wood Floor Solutions Andreas Domberger GmbH vs. Silva Trade SA, věc C-19/09. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-585/08, 144/09 Pammer, Alpenhof Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 7. prosince 2010, Peter Pammer vs. Reederei Karl Schlüter GmbH&Co. KG (C- 585/08) a Hotel Alpenhof GesmbH proti Oliver Heller, spojené věci C-585/08 a  C-144/09. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10.  1.  2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. C-87/10 Electrosteel Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. června 2011, Electrosteel Europe SA vs. Edil cento SpA, věc C-87/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur- -lex.europa.eu/. C-509/09, C-161/10 eDate Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. října 2011, eDate Advertising GmbH vs. X (C-509/09) a  Olivier Martinez a  Robert Martinez proti MGN Limited (C-161/10), spojené věci C-509/09 a C-161/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 224 C-292/10 de Visser Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15.  března  2012, G. vs. Cornelius de Visser, věc C-292/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://eur- -lex.europa.eu/. C-523/10 Wintersteiger Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19.  dubna  2012, Wintersteiger AG vs. Products 4U Sondermaschinenbau GmbH, věc C-523/10. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. C-190/11 Mühlleitner Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 6.  září  2012, Daniela Mühlleitner vs. Ahmad Yusufi a  Wadat Yusufi, věc C-190/11. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 6.2.2 Soudní dvůr Evropské unie – předběžné otázky C-170/12 Pinckney Žádost o  rozhodnutí o  předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie) dne 11. dub- na 2012, Peter Pinckney v. KDG médiatech AG, věc C-170/12. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 10. 1. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. 6.2.3 Další vybraná rozhodnutí průběžně citována v publikaci 2002 Gutnick vs. Dow Jones Order of High Court of Australia ze dne 10. prosince 2002 ve věci Dow Jones&Company vs. Gutnick [on-line]. HCA 56, 2002 [citováno 14.  1.  2013]. Dostupné z: http://www.kentlaw. edu/perritt/courses/civpro/Dow%20Jones%20 &%20Company%20Inc_%20v%20Gutnick%20 %5B2002%5D%20HCA%2056%20%2810%20 December%202002%29.htm. 6 Literatura a další použité zdroje 225 LICRA vs. Yahoo! Ligue Contre Le Racisme et L’Antisemitisme a L’Union Des Etudiants Juifs De Franc (LICRA) proti Yahoo!744 6.3 Právní předpisy Bruselská úmluva Úmluva ze dne 27.  září  1968 o  soudní příslušnosti a o výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a  Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky a Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/. Nařízení Brusel I Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. pro- since  2000 o  příslušnosti a  uznávání a  výkonu soudních rozhodnutí v  občanských a  obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 9. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. Nařízení Brusel Ibis Nařízení Evropského parlamentu a  Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v  občanských a  obchodních věcech. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 9. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Nařízení Řím I Nařízení Evropského parlamentu a  Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 744 V publikaci jsme neměli k dispozici plný text tohoto rozhodnutí. Části rozhodnutí a jeho text však byly podrobně citovány v řadě zdrojů, které byly v publikaci použity. K tomu srov. například BELLIA et. al. op. cit., s. 152 – 159. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 226 Nařízení Řím II Nařízení Evropského parlamentu a  Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11.  července  2007 o  právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. Newyorská úmluva Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 6. lis- topadu 1959, č. 74/1959 Sb., o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [citováno 1. 9. 2012]. Římská úmluva Úmluva o  právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. SFEU Smlouva fungování Evropské unie, konsolidované znění. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 1. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. Směrnice o elektronickém obchodu Směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad publikace Evropské unie [citováno 1. 9. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa. eu/. Vídeňská úmluva Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [citováno 1. 9. 2012]. 6 Literatura a další použité zdroje 227 ZMPSaP Zákon č. 97/1963 Sb., o  mezinárodním právu soukromém a  procesním, ve znění pozdějích předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [citováno 1. 9. 2012]. 6.4 další (elektronické) zdroje ABA Report American Bar Association. Achieving Legal and Business Order in Cyberspace: A  Report on Global Jurisdiction Issues Created by the Internet [on-line]. The Business Lawyer. 2000, Vol. 55, No. 4, s. 1801 – 1946 [citováno 12. 1. 2013]. Dostupné z: www.jstor.org. Bílá kniha o elektronickém obchodu Bílá kniha o  elektronickém obchodu [on-line]. Česká republika, 2003 [citováno 31.  12.  2012]. Dostupné z: http://www.komora.cz/Files/ Soubory/Bila-kniha-cj.pdf. European Initiative in Electronic Commerce A EuropeanInitiativeinElectronicCommerce[on-line]. Communication to the European Parliament, the Council, the Economic and Social Committee and the Committee of the Regions, 15/04/97, COM(97) 157 [citováno 1.  2.  2013]. Dostupné z: ftp://ftp.cordis.europa.eu/pub/esprit/docs/ ecomcom.pdf. Haagská úmluva o pravomoci Preliminary Draft Convention on Jurisdiction and Foreign Judgments in Civil and Commercial Matters adopted by the Special Commission and Report by Peter Nygh and Fausto Pocar [on-line]. Hague Conference on Private International Law, Prel. Doc. No 11, 2000 [citováno 20. 1. 2013]. Dostupné z: http:// www.hcch.net/upload/wop/jdgmpd11.pdf. Haagská úmluva o dohodách o volbě soudu Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní 228 Convention on Choice of Court Agreements [on-line]. 30 June 2005 [citováno 30.  1.  2013]. Dostupné z  http://www.hcch.net/upload/con- ventions/txt37en.pdf. Jenardova zpráva JENARD, Peter. Report on the Convention on Jurisdiction and the Enforcement of Judgements in Civil and Commercial Matters (signed in Brussels, 27 September 1968) [on-line]. Official Journal of the European Communities, No C 59/8 [citováno 27.  7.  2012]. Dostupné z: http:// eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ. do?uri=OJ:C:1979:059:FULL:EN:PDF. Law of the Application of Law for Foreign-Related Civil Relations of the PRC Law of the Application of Law for Foreign-Related Civil Relations of the People’s  Republic Of China [on-line]. Adopted at the 147th session of the Standing Committee of the 11th National People’s Congress on October 28, 2010 [citováno 18. 1. 2013]. Dostupné z: http://asadip.files. wordpress.com/2010/11/law-of-the-applicati- on-of-law-for-foreign-of-china-2010.pdf. Úmluva OSN o uzavírání smluv prostředky elektronické komunikace United Nations Convention on the Use of Electronic Communications in International Contracts [on-line]. UNCITRAL, 2005 [citováno 30.  12.  2012]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/eng- lish/texts/electcom/06-57452_Ebook.pdf. Vzorový zákon UNCITRAL o elektronickém obchodu UNCITRAL Model Law on Electronic Commerce 1996 with Guide to Enactment with additional articel 5 bis as adopted in 1998 [on-line]. UNCITRAL, 1996 [citováno 30. 12. 2012]. Dostupné z: http://www. uncitral.org/uncitral/uncitral_texts/electronic_ commerce/1996Model.html. Vědecká redakce MU prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc.; Ing. Radmila Droběnová, Ph.D. Mgr. Michaela Hanousková; doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D. doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.; Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. prof. PhDr. Petr Macek, CSc.; PhDr. Alena Mizerová doc. Ing. Petr Pirožek, Ph.D.; doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D. Mgr. David Povolný; Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D. prof. RNDr. David Trunec, CSc.; prof. MUDr. Anna Vašků, CSc. prof. PhDr. Marie Vítková, CSc.; Mgr. Iva Zlatušková doc. Mgr. Martin Zvonař, Ph.D. Vybrané otázky vlivu elektronizace na evropské mezinárodní právo soukromé a procesní JUDr. Tereza Kyselovská, Ph.D. Vydala Masarykova univerzita roku 2014 Spisy Právnické fakulty MU č. 487 (řada teoretická, Edice Scientia) Ediční rada: J. Kotásek (předseda), J. Bejček, V. Kratochvíl, N. Rozehnalová, P. Mrkývka, J. Hurdík, R. Polčák, J. Šabata Tisk: Point CZ, s.r.o., Milady Horákové 890/20, 602 00 Brno 1. vydání, 2014 ISBN 978-80-210-7424-8