V originále
The paper is a sequel to an earlier project whose results were presented at previous ECER conferences (Helsinki, Berlin) which dealt with intergenerational learning in the family. This follow-up four-year project called INTERGENERATIONAL LEARNING ACROSS SOCIAL ENVIRONMENTS focuses, besides workplace and school learning also on intergenerational community learning. Our two theoretical starting points are the concept of lifelong learning and the concept of intergenerational learning, the latter of which is understood by us as "a process aiming to bring people together through purposeful, mutually beneficial activities supporting greater understanding and respect between generations which can help build community coherence" (Fischer, 2008, p. 8). It is the very environment of communities and community education, i.e. activities involving primarily various intergenerational programmes, that creates scope for non-formal and informal learning and in which people across the age continuum engage where we focus our research attention. We have categorized various community activities and arrived at three types of approaches reflecting the various themes of intergenerational programmes. The first – cultural – one focuses on diverse shared artistic and musical activities, arts workshops and learning about art through having fun. They are mainly offered by a range of cultural institutions. The second focus is social and supportive, aiming at seniors and their integration, and at families and supporting them in childcare and education. The third focus is an educational one. It includes courses such as IT fundamentals for senior people taught by students from the higher level of basic school ("Internet Connecting Generations"). As far as target groups are concerned, there are also three types of intergenerational programmes, each with a specific role of the active generation.
In Czech
Příspěvek navazuje na dřívější projekt, jehož výsledky byly prezentovány na předcházejících konferencích ECER (Helsinky, Berlín) a jenž byl věnován mezigeneračnímu učení v rodinách. V tomto navazujícím čtyřletém projektu s názvem „Mezigenerační učení v různých sociální prostředích“ se zaměřujeme kromě učení na pracovišti a ve školním prostředí také na mezigenerační učení v prostředí komunit. Teoretickými východisky jsou pro nás dva koncepty: koncept celoživotního učení a koncept mezigeneračního učení, jež chápeme jako „postup, který si klade za cíl přivést lidi dohromady cílevědomými, vzájemně prospěšnými aktivitami, které podporují větší porozumění a respekt mezi generacemi, a mohou přispět k budování soudržnosti komunit“ (Fischer, 2008, s. 8). Právě do prostředí komunit a komunitního vzdělávání, tedy aktivit, do nichž spadají především různé mezigenerační programy, jež vytvářejí prostor pro neformální a informální učení a do nichž se zapojují lidé všech věkových kategorií, soustřeďujeme svoji výzkumnou pozornost. Provedli jsme kategorizaci různých komunitních aktivit a z hlediska tematického zaměření mezigeneračních programů jsme dospěli ke třem typům přístupů. První – kulturní – je zacílený na různé společné výtvarné a hudební aktivity, praktické umělecké dílny a poznávání umění zábavnou formou. Jedná se převážně o nabídku různých kulturních institucí. Druhým zaměřením je orientace sociální a podpůrná, která směřuje k seniorům a jejich začleňování a k rodinám a jejich podpoře při výchově dětí. Třetím okruhem je potom zaměření vzdělávací. Jedná se např. o kurzy pro seniory v základním ovládání počítače, v nichž učí žáci 2. stupně základní školy („Internet spojuje generace“). Z hlediska cílových skupin je možné hovořit také o třech typech mezigeneračních programů, kde u každého lze určit specifickou roli jednotlivé zapojené generace.