Tři české lingvodidaktické publikace pro výuku srbochorvatštiny z druhé poloviny 20. století ve světle sociolingvistické analýzy

KREJČÍ, Pavel. Tři české lingvodidaktické publikace pro výuku srbochorvatštiny z druhé poloviny 20. století ve světle sociolingvistické analýzy. In Krejčová, Elena; Krejčí, Pavel. Výuka jihoslovanských jazyků a literatur v dnešní Evropě. 1. vyd. Brno: Porta Balkanica, 2014. s. 507-513. ISBN 978-80-904846-7-2.

Základní údaje

• Originální název: Tři české lingvodidaktické publikace pro výuku srbochorvatštiny z druhé poloviny 20. století ve světle sociolingvistické analýzy
• Název anglicky: Three Czech Textbooks of Serbo-Croatian from the second half of the 20th Century in the light of Sociolinguistic Analysis
• Autoři: KREJČÍ, Pavel (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 1. vyd. Brno, Výuka jihoslovanských jazyků a literatur v dnešní Evropě, od s. 507-513, 7 s. 2014.
• Nakladatel: Porta Balkanica

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/14:00077543
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-904846-7-2
• Klíčová slova česky: srbochorvatština; učebnice srbochorvatštiny
• Klíčová slova anglicky: Serbo-Croatian; textbooks of Serbo-Croatian
• Štítky: RIV - zkontrolováno, rivok, Teaching of Serbo-Croatian
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Článek analyzuje postoje k srbochorvatštině a reflexi sociolingvistické jazykové reality v socialistické Jugoslávii na materiálu tří českých učebnic srbochorvatštiny. Sleduje explicitně vyjádřený postoj k sociolingvistické situaci srbochorvatštiny a jejímu polycentrickému charakteru, volbu té které varianty jako primární pro didaktické účely, samotný obsah příruček ve světle variantnosti srbochorvatštiny, která byla deklarovaná tzv. novosadskou dohodou z roku 1954, a dále poměr k latince a cyrilici, opět s ohledem na didaktické účely. Všechny tři sledované publikace se opírají o latinku, tedy oficiální písmo západní varianty, ekavštinu, tedy fonetickou podobu východní varianty, a nezpochybňují srbochorvatštinu jako jeden, byť polycentrický spisovný jazyk.

Anotace anglicky

This article analyzes the attitudes towards Serbo-Croatian language and the reflection of the sociolinguistic reality in socialist Yugoslavia based on material from three Czech textbooks of Serbo-Croatian. The paper follows the explicitly expressed attitude to the sociolinguistic situation of Serbo-Croatian and its polycentric character, then selection of that option as a primary for educational purposes, the actual content of the textbooks in the light of the variability Serbo-Croatian, which was declared the Novi Sad Agreement of 1954, and the ratio of the Latin alphabet and Cyrillic again with regard to educational purposes. All three publications are based on the Latin alphabet, a Western official graphic system, "ekavski", an Eastern phonetic form, and do not confront the Serbo-Croatian as one standard language, though polycentric.