V originále
Ve svém příspěvku vycházím z hlavní a de facto jediné Srbovy knihy (Živá skutečnost), publikované před koncem jeho života, kde shrnul svůj filosofický náhled na svět. Srb byl v mnohém inspirovaný filosofií Ladislava Klímy (dále se hodně inspiroval Kantem, Bergsonem a Schopenhauerem), s nímž si dopisoval a jehož také finančně podporoval. Pro Srba byla filosofie životním postojem, nikoli předmětem chladně střízlivého akademického bádání - každá myšlenka se musí nejprve vnitřně prožít, nejen zvenčí přijmout. Kritérium pravdivosti nelze nalézt v našem rozumu, ale v iracionální hlubině naší duše. Rozum je poslušný služebník iracionálního ducha; rozum pouze dodatečně formuluje problém a nachází logické důvody, aby podepřel již hotový intuitivní soud. Tato intuitivní jistota o skutečnosti spočívá na vizi této skutečnosti, na bezprostředním prožití této skutečnosti. Svět, který člověk bezprostředně prožívá, Srb nazývá metalogickým faktem nebo také živou skutečností - je to jednoduchá totalita, která je proto rozumem nepochopitelná a nezachytitelná. Rozumové myšlení je až dodatečnou analýzou této prožívané totality - sama o sobě je ale tajemností par excellence. Ve filosofii Miloše Srba je metafyzická, gnozeologická rovina propojena s etickou - odpověď na otázku co je „toto vše“ souvisí s odpovědí na otázku, jak v životě správně jednat. Přirozeným doplňkem každé filosofické spekulace je filosoficky ukázněný život. Úkolem filosofa je uvést vlastní činný život v soulad se svým poznáním. Srbova etika, jako způsob správného jednání, je eudaimonistická. Štěstí člověka leží jen v něm samém, v tom, co může sám ovládat, nikoli ve věcech, které jsou mimo jeho moc. Já je čistá aktivita, závislost na věcech ho staví v trpný poměr, proto štěstí spočívá v nezávislosti na věcech, jak říkají i Upanišady.
In English
In my contribution I come from a de facto main single book of Miloš Srb (Live Reality), published before the end of his life, which summed up his philosophical view on the world. Srb was very much inspired by the philosophy of Ladislav Klima (further was much inspired by Kant, Bergson and Schopenhauer), with whom he corresponded and which also financially supported. For Miloš Srb philosophy was a way of life, not subject to cold sober academic research - every idea must be first spend internally, not externally accepted. Criterion of truth can be found in our reason, but in the irrational depth of our soul. Reason is obedient servant of irrational spirit; reason only additionally formulates the problem and founds logical reasons to brace already done intuitions. This intuitive certainty is based on the vision of this reality, on the immediate experience of this reality. World, which one have experienced, Srb called meta-logical fact or even a live reality - it's a simple totality, which is contrary to reason incomprehensible and elusive. Rational thinking is up to an additional analysis of the totality lived - itself is a mystery par excellence. In Miloš Srb's philosophy is metaphysical, epistemological norm connected with the ethics - the answer to the question what is "all this" depends on the answer to the question of how to act properly in life. A natural complement to any philosophical speculation is philosophically disciplined life. The task of the philosopher is to make his active life in accordance with his knowledge. Srb's ethics, as a way of righteousness, is eudaimonistic. Human happiness lies only in himself, in what he can control himself and not in things that are beyond his power. Self is pure activity, dependence on things puts him into passive affair, because happiness is freedom from things, as they say in Upanishads.