V originále
In the theoretical texts by Jiří Veltruský (1919-1994), one of the most important theatre scholars connected with Prague Linguistic Circle, the text/textual element is a crucial component in the complex interplay of material and immaterial components of the theatre production. In his essays "Dramatic text as Component of Theatre" (first version in Czech 1941, English version 1976) or "Sound Qualities of the Text and Actors Performance" (1991) and posthumous An Approach to the Semiotics of Theatre (2012), the position of the (dramatic) text might seem even overestimated from a contemporary point of view. The dramatic text has lost its prominent position - performance is often considered as an autonomous act of the director and the actors, who create their own theatrical world that also includes the text. But criticism hardly ever discusses the details of this appropriation (such as cuts, rewritings and other textual changes). The prevailing focus is on the materiality of almost any element of theatre performance. The materiality of performance is regarded as one of the key features of contemporary theatre praxis. Re-reading Veltruský's concepts shows that as early as in 1941 he saw the structure of the text as something autonomous; later he approaches its structure through the sound qualities of the text and speech. In this way, the text - however neglected - is still present in the materiality of its sound structure, which is actualized in actors' enunciation. This methodological approach opens interesting ways of applying Veltruský's concepts to contemporary performance analysis - as I will try to demonstrate on Bob Wilson's approach to the dramatic text in some of his recent theatre productions.
Česky
V teoretickém myšlení Jiřího Veltruského 1919-1994) představuje text klíčový komponent v komplexní souhře materiálních a immateriálních složek divadelní inscenace. Ve studiích "Dramatický text jako součást divadelního představení (1941) nebo "Zvukové kvality textu a herckův výkon (1991) a posmrtně vydaném An Approach to the Semiotics of Theatre (2012) může být význam textu dokonce i přeceněn - vzhledem k dnešnímu pohledu na problém. Dramatický text ztratil prominentní postavení - představení je chápáno jako autonomní počin režiséra a herců, kteří vytvářejí svůj vlastní divadelní svět, který - mimo jiné - obsahuje i text. Přisvojení textu divadelní inscenací (škrty, přepisování a další změny) je však studováno jen málo - převažuje zaměření na materialitu prvků inscenace. Je to materiálnost, která je klíčovým rysem dnešní divadelní praxe. Čteme-li znovu z dnešní perspektivy Veltruského texty, můžeme si povšimnout, že již v 1941 chápal strukturu textu jako cosi autonomního, později rozvíjel své chápání textu skrze jeho zvukové kvality. Takto nahlížený text - jakkoli může být popírána jeho dominantní role - je v představení přítomen ve své materiálnosti, kterou aktualizuje herec svým projevem. Tento metodologický přístup otevírá nové pozoruhodné možnosti aplikaci Veltruského konceptů na analýzu současného divadlo a - což se pokusím ukázat na některých aktuálních inscenací Boba Wilsona.