Detailed Information on Publication Record

VYHNÁNEK, Ladislav. Proporcionálně či jinak? Problém ústavního přezkumu zásahů do sociálních práv (Proportionally or not? Judicial review of social rights limitations). Časopis pro právní vědu a praxi. Masarykova univerzita, 2014, vol. 22, No 3, p. 203-221. ISSN 1210-9126.

Other formats: BibTeX LaTeX RIS

Basic information
Original name	Proporcionálně či jinak? Problém ústavního přezkumu zásahů do sociálních práv
Name (in English)	Proportionally or not? Judicial review of social rights limitations
Authors	VYHNÁNEK, Ladislav (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
Edition	Časopis pro právní vědu a praxi, Masarykova univerzita, 2014, 1210-9126.

Other information
Original language	Czech
Type of outcome	Article in a journal
Field of Study	50500 5.5 Law
Country of publisher	Czech Republic
Confidentiality degree	is not subject to a state or trade secret
WWW	Číslo časopisu online
RIV identification code	RIV/00216224:14220/14:00089039
Organization unit	Faculty of Law
Keywords in English	social rights; proportionality; judicial review; reasoning; separation of powers;
Tags	rivok
Changed by	Changed by: Mgr. Petra Georgala, učo 32967. Changed: 27/2/2017 11:34.

Abstract
Tento text se zabývá otázkou, zda test proporcionality má být používán (a též zda skutečně používán je) v oblasti základních sociálních práv. Vychází přitom z teze, že testování proporcionality ve své tradiční formě by nemělo být a priori považováno za nástroj vhodný k posuzování zásahů do všech základních práv. Tento problém je nejprve nahlížen z teoretického úhlu pohledu. V první části textu tak jsou tak definována obecná kritéria, která v oblasti sociálních práv mohou vést odmítnutí aplikace testu proporcionality či k jeho modifikaci. Tato kritéria jsou posléze využita při analýze judikatury českého a lotyšského ústavního soudu. Český ústavní soud aplikaci testu proporcionality při posuzování zásahů do sociálních práv odmítl; tento přístup je opřen zejména o ústavní text a do jisté míry i o argument dělbou moci. Jeho lotyšský protějšek naopak test proporcionality používá i v oblasti sociálních práv. Autor tohoto textu považuje za vhodnější přístup českého ústavního soudu. Bližší pohled na judikaturu českého ústavního soudu však odhaluje řadu problémů, zejména pokud jde o její vnitřní soudržnost.

Abstract

Tento text se zabývá otázkou, zda test proporcionality má být používán (a též zda skutečně používán je) v oblasti základních sociálních práv. Vychází přitom z teze, že testování proporcionality ve své tradiční formě by nemělo být a priori považováno za nástroj vhodný k posuzování zásahů do všech základních práv. Tento problém je nejprve nahlížen z teoretického úhlu pohledu. V první části textu tak jsou tak definována obecná kritéria, která v oblasti sociálních práv mohou vést odmítnutí aplikace testu proporcionality či k jeho modifikaci. Tato kritéria jsou posléze využita při analýze judikatury českého a lotyšského ústavního soudu. Český ústavní soud aplikaci testu proporcionality při posuzování zásahů do sociálních práv odmítl; tento přístup je opřen zejména o ústavní text a do jisté míry i o argument dělbou moci. Jeho lotyšský protějšek naopak test proporcionality používá i v oblasti sociálních práv. Autor tohoto textu považuje za vhodnější přístup českého ústavního soudu. Bližší pohled na judikaturu českého ústavního soudu však odhaluje řadu problémů, zejména pokud jde o její vnitřní soudržnost.

Abstract (in English)
This article takes on the question whether proportionality analysis should be (and whether it indeed is) employed in the realm of fundamental social rights. It is based on a presumption that proportionality analysis in its traditional form should not a priori be considered an appropriate tool for assessment of all fundamental rights’ limitations. This problem is first addressed from the theoretical perspective. Hence, I first defined some general criteria that could justify a rejection or a modification of the proportionality analysis in the realm of fundamental social rights. Based on these criteria, the paper goes on to analyze the case-law of the Czech and Latvian constitutional courts. The Czech constitutional court explicitly refused to apply proportionality analysis with when assessing social rights’ limitations; it based the refusal mainly on the constitutional text and – to certain extent – on the separation of powers principle (connected with an acknowledgment of the legislator’s discretion). Its Latvian counterpart, on the other hand, employs proportionality analysis even with respect to fundamental social rights. The paper argues that, generally speaking, the Czech approach is to be followed, whereas the Latvian necessarily raises some issues. On a more concrete level, however, it is obvious that the case-law of the Czech constitutional court is full of inconsistencies that make it difficult to praise its approach altogether.

Abstract (in English)

This article takes on the question whether proportionality analysis should be (and whether it indeed is) employed in the realm of fundamental social rights. It is based on a presumption that proportionality analysis in its traditional form should not a priori be considered an appropriate tool for assessment of all fundamental rights’ limitations. This problem is first addressed from the theoretical perspective. Hence, I first defined some general criteria that could justify a rejection or a modification of the proportionality analysis in the realm of fundamental social rights. Based on these criteria, the paper goes on to analyze the case-law of the Czech and Latvian constitutional courts. The Czech constitutional court explicitly refused to apply proportionality analysis with when assessing social rights’ limitations; it based the refusal mainly on the constitutional text and – to certain extent – on the separation of powers principle (connected with an acknowledgment of the legislator’s discretion). Its Latvian counterpart, on the other hand, employs proportionality analysis even with respect to fundamental social rights. The paper argues that, generally speaking, the Czech approach is to be followed, whereas the Latvian necessarily raises some issues. On a more concrete level, however, it is obvious that the case-law of the Czech constitutional court is full of inconsistencies that make it difficult to praise its approach altogether.