k 2014

Filmová dokumentaristika jako slepé místo aplikované etiky: problém autonomie respondenta

MOTAL, Jan

Basic information

Original name

Filmová dokumentaristika jako slepé místo aplikované etiky: problém autonomie respondenta

Name in Czech

Filmová dokumentaristika jako slepé místo aplikované etiky: problém autonomie respondenta

Authors

Edition

Perspektívy profesijnej etiky: 14. Etické myslenie minulosti a súčasnosti. Inštitút etiky a bioetiky FF PU a Centrum bioetiky UNESCO, Vyšné Ružbachy, Slovensko, 2014

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Prezentace na konferencích

Field of Study

Literature, mass media, audio-visual activities

Country of publisher

Slovakia

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organization unit

Faculty of Social Studies

Tags

International impact
Změněno: 15/1/2015 11:30, doc. MgA. Jan Motal, Ph.D.

Abstract

V originále

Filmová dokumentaristika patří mezi ta místa mediální etiky jako svébytné disciplíny aplikované morální filozofie, která jsou opomíjena nejvíce. Na hranici mezi uměním a žurnalistikou je zde řešení mnohých podstatných etických otázek odsouváno jako hraniční. Tento příspěvek dokládá, že právě tato hraniční témata nám mohou pomoci projasnit hluboké problémy specializovaných disciplín aplikované etiky a prohloubit kritický potenciál současného etického diskurzu zaměřeného na roli profesí v demokracii vůbec, a to s využitím interdisciplinárního přístupu (mediální etika / bioetika). S využitím několika případových studií tento teoretický příspěvek zasazuje filmovou dokumentaristiku do modelu médií jako čtvrté moci (fourth estate) v demokracii, s akcentem na uměleckou povahu žánru jako prohlubování reflexe obecně lidského (human interest). Z tohto východiska je pak kriticky nahlédnut vztah dokumentaristů a respondentů v kontextu (pozitivní / negativní) autonomie osoby. Eticky problematické využívání respondentů k tzv. uměleckým či žurnalistickým účelům je diskutováno na této ploše respektu k člověku jako účelu o sobě s využitím východisek I. Kanta, J. S. Milla a R. Scrutona i v politickém a estetickém smyslu. Autor příspěvku navrhuje využití mechanismu informovaného souhlasu známého z bioetiky k překonání eticky problematických míst tohto vztahu.