Postoje českých psychiatrů k léčbě depotními antipsychotiky

ČEŠKOVÁ, Eva. Postoje českých psychiatrů k léčbě depotními antipsychotiky. Česká a slovenská psychiatrie. Praha: Česká lékařská společnost, 2014, roč. 110, č. 4, s. 199-204. ISSN 1212-0383.

Základní údaje

• Originální název: Postoje českých psychiatrů k léčbě depotními antipsychotiky
• Název anglicky: Attitudes of czech psychiatrists toward depot antipsychotics
• Autoři: ČEŠKOVÁ, Eva (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Česká a slovenská psychiatrie, Praha, Česká lékařská společnost, 2014, 1212-0383.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30000 3. Medical and Health Sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14740/14:00078390
• Organizační jednotka: Středoevropský technologický institut
• Klíčová slova česky: schizofrenie; nonadherence; depotní antipsychotika; postoje k depotním antipsychotikům
• Klíčová slova anglicky: schizophrenia; non-adherence depot antipsychotics; attitudes towards depot antipsychotics
• Štítky: EL OK, kontrola MP, MP, podil, rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Čéšková E. Postoje českých psychiatrů k léčbě depotními antipsychotiky Cíl: Lékaři diagnostikují a volí léčbu, proto jsou jejich postoje k léčebným možnostem velmi důležité. Materiál a metoda: Pomocí dotazníku byly zjišťovány názory českých psychiatrů na adherenci a možnosti řešení nedostatečné adherence včetně léčby depotními antipsychotiky. Výsledky: Adherenci k léčbě nejčastěji hodnotí respondenti (70,9 %) pomocí komunikace s pacientem nebo rodinnými příslušníky. Dále často užívají klinický obraz (29,1%) a psychiatrické vyšetření pacienta (22,2 %). Více než polovina psychiatrů řeší nonadherenci depotními antipsychotiky. K dalším častým způsobům řešení patří edukace pacienta, změna léčby a opět komunikace s pacientem a s jeho rodinou. Respondenti odhadují, že lze vyřešit problém s nonadherenci pomocí depotních antipsychotik u poloviny nemocných s tímto problémem (v průměru 48 %). Polovinu svých nemocných s psychózou (v průměru 51 %) léčí depotními antipsychotiky, z toho 33 % depotními antipsychotiky 1. generace a 18 % 2. generací depotů. Za největší překážku pro léčbu depotními antipsychotiky 1. generace považují dotázaní psychiatři (45 %) nežádoucí účinky, u antipsychotik 2. generace vysokou cenu (60 %). Většina respondentů (62 %) považuje za nejvhodnější čas pro nasazení depotního antipsychotika dobu před propuštěním z hospitalizace, kdy je pacient již stabilizován. Za největší výhodu považují dotázaní kontrolu léčby (36,8 %) a jistotu, že lék byl podán (29,9 %). Závěr: Pro zjišťování nonadherence užívají čeští psychiatři hlavně klasické metody, jako je komunikace, nezmiňují se o možnosti stanovení krevní hladiny. K řešení nonadherence užívají nejčastěji depotní antipsychotika a překvapivě vysoké procento svých nemocných psychotiků jimi léčí. Největší překážkou většího užití atypických depotů je cena, což by mohlo být výzvou pro osobnosti určující zdravotnickou politiku.

Anotace anglicky

Čéšková E. Attitudes of Czech psychiatrists toward depot antipsychotics Objective: The physicians diagnose and choose the treatment therefore their attitudes towards the treatment options are very important. Methods: A questionnaire-based study was performed with the aim to assess the opinions on adherence and management of non-adherence including the treatment with depot antipsychotics. Results: Most frequently psychiatrists (70.9%) evaluate the adherence to the treatment by the help of communication with the patient or family members. Further, they use the clinical picture (29.1%) and patients examination (22.2%). More than half of respondents manage the non-adherence with prescribing depot antipsychotics. Further, psychoeducation, change of the treatment and communication with the patient and family members are frequently used. The respondents estimate that the non-adherence can be solved with depot antipsychotics in half of patients with problematic adherence to treatment (48%). They treat a half of their patients suffering from psychosis with depot antipsychotics (in average 51%); 33% with the first-generation and 18% with the second-generation depot antipsychotics. The greatest obstacle for the treatment with the first-generation depot antipsychtic is considered to be (45% of respondents) side effects, and for the treatment with the second-generation a high cost (60%). Most respondents (62%) mean that the best time for treatment initiation with depot antipsychotics is the period before discharge from hospitalization when the stabilization is achieved. The greatest advantages of depot antipsychotics include the control of the treatment (36.8%) and certainty that the drug has been administered (29.9%). Conclusion: For assessment of non-adherence Czech psychiatrists use the classic methods as communication and they do not mention plasma monitoring. To address non-adherence they use most frequently depot antiipsychtoics; a surprisingly high percentage of psychotic patients is treated with depots. The greatest obstacle for prescribing depot antipsychotics is the cost. This should be a challenge for health politics makers.

Návaznosti

• ED1.1.00/02.0068, projekt VaV: Název: CEITEC - central european institute of technology