Cíl: Klasickým řešením infekce aortální cévní protézy je její explantace následovaná extraanatomickým (axillo-bi/femorálním) bypassem pro zajištění prokrvení dolních končetin. Z řady studií vyplývá, že výsledky nejsou uspokojivé co se týče rizika reinfekce (až 20 %), rizika okluze bypassu s následnou amputací končetiny (až 43 %) a rizika krvácení z pahýlu aorty. Rovněž další metody (in situ náhrada protézou smáčenou v rifampicinu nebo silver graftem, allogením tepenným nebo žilním štěpem či náhrada pomocí autologní vena saphena magna) jsou zatíženy vyšším rizikem rekurentní infekce (až 20 %) a amputace (až 25 %), jak vyplývá z literárních zdrojů. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo in situ náhradou pomocí autologní vena femoralis superficialis (femorální žíla). Prezentovaná studie ověřuje tyto údaje na vlastním souboru. Soubor a metodika: V období 6/2007 – 6/2014 byl graft z autologních femorálních žil použit jako tepenná náhrada v aorto-iliako-femorální pozici u 45 pacientů (35 mužů, 10 žen, průměrný věk 63,3 roků, rozmezí 30 – 79 let). 25x jako náhrada infikované cévní protézy (11x aorto-bifemorální, 4x jednostranná aorto-femorální, 1x axilo-bifemorální, 3x náhrada jednoho raménka aortobifemorální protézy, 5x iliako-femorální protéza, 1x iliako-femorální protetický zkřížený bypass). U 20 pacientů se zvýšeným rizikem infekce (mykotické AAA, gangréna, pozitivní CRP, febrilie) byla provedena tepenná rekonstrukce v aorto-iliako-femorální pozici pomocí graftu z autologních femorálních žil jako primární výkon. Pooperačně byli pacienti sledováni v intervalech 1, 3 a 6 měsíců a dále jedenkrát ročně. Výsledky: Průměrná délka sledování souboru byla 25,2 ± 25,2 měsíců, rozmezí 1 – 79 měsíců. 30denní mortalita byla 4,4 % (2 pacienti – 16. a 21. pooperační den). V průběhu sledování souboru zemřelo dalších 9 pacientů bez souvislosti s výkonem, s funkčním žilním bypassem. V jednom případě (2,2 %) byla provedena časná reoperace pro selhání rekonstrukce. Dále došlo k jednomu uzávěru rekonstrukce po 5 měsících (2,2 %). Čtyři pacienti (8,9 %) v souboru byli amputování do 3 měsíců od výkonu z důvodu progrese ischémie periferie končetiny i při zachované funkčnosti štěpu u 3 z nich. V souboru nebyla pozorována plicní embolizace, rekurentní infekce, maligní edém končetiny po odběru femorální žíly nebo aneuryzmatická dilatace či degradace žilního štěpu. Ve čtyřech případech (8,9 %) byl pozorován přechodný benigní otok odběrové končetiny, dobře kontrolovaný kompresivní punčochou. U pěti pacientů (11,1 %) bylo zaznamenáno hojení rány po odběru hluboké žíly per secundam. U tří pacientů (6,7 %) se rozvinul serom v ráně po odběru femorální žíly, který byl vyřešen punkcí. Závěr: Dosažené výsledky potvrzují superioritu metody řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou nad jinými modalitami. Riziko rekurentní infekce je minimální, dlouhodobá průchodnost graftů vynikající, obava z otoku dolní končetiny po odběru femorální žíly není opodstatněná. Ani v dlouhodobém sledování nebyla pozorována degradace štěpu.