Pravek NŘ 22, 167-256 HRNČÍŘSKÉ DÍLNY VE VIŠŇOVÉM JOSEF WILCZEK Příspěvek vyhodnocuje část sídliště z doby laténské, jež bylo zachyceno v roce 2005 při záchranném výzkumu na katastru obce Višňové (okr. Znojmo). Archeologickým výzkumem byly zachyceny celkem tři objekty, z nichž dva lze považovat za hrnčířské dílny sloužící k výrobě keramiky. Standardním zhodnocením bylo poukázáno na výskyt několika zajímavých jevů souvisejících s výrobou keramiky - presence deformované nádoby, časté stopy po dotáčení, spirálovité kladení válečků, grafitovánípovrchu nádob, „započaté" vhlazování a hlazení, stopy po struně na dnech nádob, otisky prstů, atd. Mimo keramiku byly vyhodnoceny i další artefakty (železné spony, závaží, pinzeta, skleněné náramky a prsten) a mazanice. Z komponent sídelních areálů byla, mimo rezidenční a rituální (?), věnována pozornost hlavně komponentě výrobní a komponentě získávání potravy. doba laténská, sídliště, keramika This paper deals with the Latěne settlement which were found in 2005 in Višňové (Znojmo district). Three structures were excavated, two of them may be considered as a pottery workshops. Standard evaluation of ceramic pointed out to presence of several interesting phenomena related to the production of ceramic - frequent presence of traces caused by forming of vessels, "early state" of polishing, traces of string situated on bottoms, fingerprints, existence of an deformed vessel, etc. Instead of ceramic also others artefacts (iron brooches, weight balance, tweezers; glass bracelet and ring) and ecofacts (daub) were studied as well as residential, ritual (?) and especially production and food acquisition components. Latěne period, settlement, ceramic Úvod1 Lokalita ve Višňovém byla zachycena při záchranném archeologickém výzkumu v roce 2005, krátce nato stručně zmíněna v Přehledech výzkumů (ČIŽMÁŘ Z. 2006b), ve Výzkumech (ČIŽMÁŘ - LEČBYCH 2013, 97, 110, 111, 113; GEISLEROVÁ - PARMA 2013, 300-301) a ve Výroční zprávě Ústavu archeologické památkové péče Brno, vvi. (VÝROČNÍ ZPRÁVA 2005, 31, obr. 2:3). Době laténské byly přitom přisouzeny tři zahloubené objekty, z nichž dva byly předběžně interpretovány jako dílny sloužící k výrobě keramiky. Zmínky o těchto dílnách využil také M. Hlava ve svém příspěvku 0 grafitu na Moravě (HLAVA 2008, 200, 208, 211, 212), kde však, kromě informace o blízkosti zdroje grafitu u nedalekých Mikulovic a obecné charakteris- 1 Tento příspěvek, vycházející z diplomové práce, bych rád věnoval památce Miloše Čižmáře. Odborné posudky byly provedeny Daliborem Všianským (2010; petrografické analýzy keramiky), Zdeňkem Čechem (2011; analýzy surového grafitu) a Gabrielou Dreslerovou (2010; archeozoologie). Jim, stejně jako vedoucímu práce, Jiřímu Macháčkovi, vděčím za cenné rady, kterých se mi dostávalo. 167 Josef Wilczek Obr. 1. Poloha zkoumaných objektů z doby bronzové alaténské (zdroj: www.seznam.cz; doplněno o přehledný plán přiložený v nálezové zprávě - ČIŽMÁŘ Z. 2006a). tiky objektů, neuvádí další bližší informace. Mimo laténského osídlení byla ve Višňovém zachycena i komponenta z doby bronzové, která byla v nedávné době vyhodnocena D. Parmou (2009). Jelikož se jedná o ojedinělé naleziště svého druhu na Moravě - mimo něj byly zahloubené objekty s doklady výroby nejen grafitové keramiky bezpečně doloženy, resp. publikovány zatím jen v Mohelnici (HLAVA 1997,165-166,186, tab. 28; 2008, 206, pozn. pod čarou 206, obr. 2:2), Komořanech (LUDIKOVSKÝ 1959,35, tab. 1; 1960, 70, 78; 1964, 127, obr. 1:1; 1970-1971, 69, obr. 37), Milovicích (ČIŽMÁŘ 1994a, 89, 91, Abb. 3-4; HORÁKOVÁ-JANSOVÁ 1955,171,175; LUDIKOVSKÝ 1964, 127), Sudoměřicích (ČIŽMÁŘ, M. 2006, 60; ČIŽMÁŘ - GEISLEROVÁ 2006, 278; HLAVA 2008, 208) a snad i Olomouci-Neředíně (HLOŽEK 2003, 85, 102, obr. T10) - bude tento příspěvek věnován tradičnímu vyhodnocení laténských komplexů a komponent nalezených ve zdejších výrobních objektech. Přírodní poměry Prozkoumané objekty z doby bronzové a laténské se nachází přibližně 700 m východním směrem od intravilánu obce Višňové (PARMA 2009, 274). Leží 168 Hrnčířské dílny ve Višňovém Obr. 2. Ukázka struhadlovitého drsnění. v nadmořské výšce 288-300 m n. m., na svahu orientovaném k jihovýchodu až východu. Z jihozápadní strany lokalitu vymezuje bezejmenný potok, z východu pak jeho levobřežní přítok (obr. 1). Poloha sledovaného území se na ZM ČR v měřítku 1:10 000 34-11-08 vyskytuje v okolí bodu 210 mm od západní a 253 mm od jižní sekční čáry (ČIŽMÁŘ Z. 2006a). Polohu archeologického výzkumu se podařilo potvrdit i rekognoskací terénu provedenou dne 29. června 2010 za účelem chystané geomagnetické prospekce. Severovýchodním směrem od cesty byly v poli stále patrné výtyčky určující směr výkopu kanálu vedoucí do městyse a jdoucí diagonálně k paralelní cestě nacházející se na opačné straně pole. Při pochůzce po poli bylo nalezeno několik střepů, které charakterem své hmoty odpovídaly zpracovávané keramice. Geologické podloží je podle nálezové zprávy tvořeno kvarterní spraší, jež je v nižších partiích lokality převrstvena mohutnými vrstvami nánosů splavených z výše situované části sídliště (ČIŽMÁŘ Z. 2006a). Hydrologický spadá Višňové do oblasti povodí řeky Jevišovky, která je od lokality vzdálena 6,3 km vzdušnou čarou. Nejbližší vodotečí jsou již dva zmíněné potůčky, které lokalitu vymezují z jihozápadní a východní strany. Klimatický stav dneška se od toho v mladší době železné o mnoho neliší. Doba laténská náleží do vegetačně-klimatické epochy staršího subatlantika s o něco chladnějším a vlhčím podnebím, než panovalo v předcházejícím subboreálu (KRIPPEL 1990, 35-36). Pro toto období byly také charakteristické krátké a většinou chladnější teplotní výkyvy (RYBNÍČEK - RYBNÍČKOVÁ 2001,307). Metoda a průběh výzkumu Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán stavbou kanalizace, během jejíhož hloubení byl na území obce i v jejím okolí od listopadu roku 2005 po dobu 169 Josef Wilczek Obr. 3. Nádoba s hlazenými liniemi na povrchu, které se točí ve spirále kolem jejího těla. Na dně nádoby zřetelné stopy po odříznutí z hrnčířské desky. celého dalšího roku prováděn průběžný archeologický dohled. V místech s pozitivním zjištěním pravěkých reliktů byl zahájen archeologický záchranný výzkum, jehož poslední fáze probíhaly „za poměrně náročných klimatických podmínek" (PARMA 2009, 273). Archeologicky byly dokumentovány zahloubené objekty rýsující se v profilech rýh vedených po trase kanalizace, z nichž čtyři mohly být prozkoumány plošně. Jednalo se o struktury J505 a J508 náležící komponentě doby bronzové a objekty J502 a J504 spadající do mladší doby železné. Přehled všech zaznamenaných objektů podává tabulka (tab. TI). Katalog Popis jednotlivých terénních situací byl převzat, strukturován, poupraven a doplněn z nálezové zprávy vypracované Z. Čižmářem (2006a). Do katalogové části je zařazen jen representativní výběr fragmentů a keramických jedinců, který je vyobrazen v tabulkách. Nádoby, jejichž průměr přesáhl 25 cm a šířka stěny či okraje 15mm, jsou v souladu s N. Vendovou a kol. (2008, Příloha 5) považovány za zásobnice. Pro další informace o kvantitativních a kvalita- 170 Objekt Výplň Podloží Nadloží Rozměry (v cm) Hloubka (v cm) Půdorys Orientace Stěny Dno J502 111-118, 144-147 104, 119 100A, 100B max. zj. 580x352 114 (v jamkách až 154) nepravidelně obdélný V-Z šikmé, přímé až šikmo podhloubené rovné, místy mírně zvlněné Vnitřní jáma I. (Kj. 1) 144 - - 0 70 64 kruhový - šikmé, přímé rovné Vnitřní jáma II. (Kj. 3) 145-147 - - 72x76 46 oválný - šikmé, konvexní mísovité Vnitřní jáma III. (Kj. 17) 115 - - 130x 116 16 oválný - šikmé, konvexní mísovité Vnitřní jáma IV. (Kj. 18) 115 - - 0 70 50 kruhový - šikmé mísovité Deskripce objektu J502. Josef Wilczek Hloubka (v cm) o o 00 o o Rozmery (v cm) G G G G m G LT) G G G 906 9C7 9!! 943 949 9» 1373 7126 inventární ŕíslo nädoby (A31455/...) Graf 3. Zastoupení počtu reparací na jednotlivých nádobách. 192 Hrnčířské dílny ve Višňovém N=37 J502 [N=ÍSO) □ nemožnost určení ■ modelováno v ruce □ bez mamek formování □ rýžky po papílárních liniích ■ zvlnení ■ zvlnění ä rýžky po papílárních liniích Graf 4. Zastoupení stop po formování na všech fragmentech (A) a úprava vnitřního povrchu nádob, u nichž se na vnitřní straně objevilo hlazení či vhlazování (B). s příměsí grafitu (M=907| bez příměsí grafitu □ 0-0,5 mm □ 0,5-1 mm 1-2 r >2 mm Graf 5. Zastoupení hustoty příměsí v keramické hmotě (sloupce) v závislosti na minimální velikosti příměsí (řádky). Hustota příměsí v keramické hmotě určena podle Matthew a kol. (1991), Orton a kol. (1997, Fig. A.4) a Trias a kol. (2004, 131). 193 Josef Wilczek N=279 4 T r .......i°: T D 1 4 i -............................■ 2-4% Í-S* 10-19* >K% hustota keramické hmoty Graf 6. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty na tloušťce okraje (A) a průměru nádoby (B). 0-1% Z-4% 5-9% 10-19 % >10% □ Lahve 3 2 0 1 0 □ Zásobnice 0 3 10 13 2 ■ Mísy 45 43 12 3 0 ■ Hrnce 15 SO 16 15 2 Graf 7. Závislost hustoty příměsí keramické hmoty (sloupce) na druhu nádoby (řádky). 194 Hrnčířské dílny ve Višňovém Graf 8. Zastoupení domácích zvířat ve Višňovém (srov. Tab. T7). N=S» N=901 M=9ft7 N=J4&7 M=i&l H=102S N=24S N=3fl6 h=3ůl N=«9 N=3Ů7 Graf 9. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích s více jak 100 určitelnými jedinci (srov. Tab. T7). 195 Josef Wilczek respektive nádoby opatřené na vnitřní straně vhlazovanou či hlazenou výzdobou (graf 4:B), nevěnovali povrchové úpravě jejich vnitřku velkou pozornost. Stejně tak je možno říci, že skoro veškerá keramika na sobě nesla stopy po formování na rotující podložce či hrnčířském kruhu. Rýžky po papilár-ních liniích (BUKO 1990, 118-119, ryc. 48), zvlnění stěn nádob po prstech, či kombinace těchto prvků se totiž projevila celkem v 89% určitelných případů. V moravském prostředí lze tento počet porovnat jen s chatou z Brna-Králova pole, kde byly stopy po hrnčířském kruhu rozpoznány ve 48,4% případů (ČIŽMÁŘ - HOLUB 2005,297). V Čechách se naopak setkáváme hlavně s formováním nádob v ruce, což bylo, s výjimkou předhradí oppida Závist, kde byly až na dva fragmenty všechny nádoby vyráběny na kruhu (ČIŽMÁŘ 1989, 86) a Stradonic (60,2%; VENCLOVÁ - VALENTOVÁ 2012, 53), prokázáno jak na keramice ze severozápadních Čech (SALAČ 1990, 631), tak i z jiných oblastí (VENCLOVÁ 1998, 147). Nízké zastoupení točené či dotáčené keramiky v Čechách dokládají i poznatky z oppida v Českých Lhoticích, kde bylo zaznamenáno na 72% keramiky vyráběné v ruce (DANIELISOVÁ 2008, 74; 2010, 73). Většina nádob byla podle stop dochovaných na jejich povrchu dotáčena za použití hrnčířského kruhu, čtvrtina jich byla vytáčena a jen u šesti jedinců můžeme uvažovat o tom, že byli hněteni v ruce. Otázkou je, zda za nádoby vyrobené jen v ruce nepovažovat i zásobnice, u nichž se tento druh formování předpokládá (DRDA - RYBOVÁ 2001, 324; ŠTAJNOCHR 1998, 103). K. Ludikovský svého času publikoval nálezy z Milovic, Lobodic a Lovčiček, které dokládaly lepení nádob pomocí válečků kladených do spirály (LUDIKOVSKÝ 1960, 70-71). Na jejich vnitřní straně mohl prstem vysledovat celkovou dráhu válečků, počínaje dnem prakticky až k jejich okraji. S tímto jevem jsme se u celkově dochovaných tvarů s jistotou setkali u esovité profilované mísy (tab. 18:7), nečleněného svisle rýhovaného hrnce (tab. 13:7) a stejně dekorovaného hrnce s odsazenou výdutí (tab. 14:6). Presence spirály mohla být sledována i na mnoha jiných, převážně spodních částech nádob, u nichž ovšem nebylo jisté, zda tento princip formování pokračuje dále k okraji či nikoli. Cílem řady autorů je pokusit se identifikovat aspekty výroby určitého keramického centra, popřípadě doložit mobilitu či stabilitu jednotlivých hrnčířů. Ta se interpretuje na základě výskytu stejných výrobních nebo výzdobných technik, jež značí takzvanou „ruku řemeslníka" (VENCLOVÁ 2001, 11). Několik nálezů z Višňového sice samo o sobě nemusí k tomuto tématu přinášet žádné nové poznatky, otisky „po rukou řemeslníka" v nepřeneseném slova smyslu, tedy otisky prstů vtlačené do keramického těsta ovšem obsahují (obr. 196 Hrnčířské dílny ve Višňovém 4). V souboru z Višňového byly pravděpodobně také zaznamenány i otisky po prstech umazaných od grafitové hlíny (obr. 4). Tyto fragmenty nebyly prozatím podrobeny antropologickým rozborům, které by pomohly určit pravděpodobný věk či pohlaví jedinců, kteří s keramikou manipulovali (např. KAMP a kol. 1999; KRÁLÍK - NEJMAN 2007; KRÁLÍK - NOVOTNÝ 2003). Použití podložky při formování nádob v době laténské je jev, se kterým lze jistě počítat, přesto se stopy po ní často nedochovávají, což je dáno především snahou hrnčíře tyto stopy zahladit. Hrnčíř přitom postupoval pravděpodobně tak, že po dokončení formování nádobu obrátil okrajem dolů a dno pečlivě zarovnal (LUDIKOVSKÝ 1960, 72). U nálezů z Višňového bylo takto upraveno 68,1 % dochovaných zlomků. Zbylé fragmenty nebylo z rozdílných důvodů možno určit (9,7 %), případně jejich úpravě hrnčíř nevěnoval velkou pozornost. Svou „nedbalostí" poskytl možnost sledování přítomnosti stop po odřezání strunou, jež byly ve Višňovém zaznamenány poměrně často (12,7 %), hlavně na středové části dna (obr. 5). Okrajové části spodních partií den sahající alespoň jeden centimetr směrem ke středu dna však byly vždy upraveny stejným způsobem, jako výdutě na ně navazující. Za pozornost stojí také nález deformované nádoby (obr. 5; tab. 17:3). Velice zajímavé je sledovat, jak hrnčíři při výrobě nádob kombinovali jednotlivé keramické hlíny. U keramiky, jejíž jádro bylo tvořeno mimo jiné jemně mletým grafitem, bylo ve velké řadě případů zjištěno, že na jejich vnější nebo vnitřní straně bylo naneseno negrafitové keramické těsto. Tento fenomén byl zaznamenán už dříve, u keramiky pocházející z Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003, 64), Starého Hradiska (HLAVA 2006b, 134, 260), Otrokovic (PARMA 2007, 329), či Blanska (WILCZEK 2013, 85), kde byla naopak na negrafitovou hlínu nanášena vrstvička obsahující grafit. Při analýze materiálu z Višňového nebylo vždy možno makroskopicky rozlišit, zda se opravdu jednalo o engo-bu aplikovanou na povrch keramických nádob, anebo byl tento jev podmíněn výpalem v hrnčířských pecích tak, jak to K. Ludikovský evidoval při studiu domnělé engoby keramiky jemné (LUDIKOVSKÝ 1970-1971, 93). Nanášení tenké vrstvičky jemného materiálu na různé druhy keramických hmot v době laténské bylo nicméně s jistotou rozpoznáno na několika výbrusech střepů ze severozápadních Čech, jež byly analyzovány pomocí polarizačního mikroskopu (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 111). Engoba, jinak také nazývaná nástřepí, se na povrch nádoby nanášela buďto za účelem menšího znečištění uživatele nádoby (hlavně v případě keramiky s tuhovým základem), dekorativní funkce, či pro snížení nasákavosti střepu (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 111). 197 Josef Wilczek Další indicie týkající se technologie výroby keramiky byly charakterizovány studiem keramické hmoty v závislosti na hustotě a velikosti příměsí (graf 5). V keramice jemné, za kterou je zde považována keramika se zrnitostí do jednoho procenta6, byly mimo třpytivých částeček stříbřitého muskovitu či zlatavého bi-otitu nalezeny také elementy velikosti nad 0,5mm. Keramika s hustotou 5-10% a výše už většinou neobsahuj e zrna o velikosti do 1 mm. Zdá se tedy, že pro výrobu velkého počtu nádob hrubší keramiky hrnčíři speciálně selektovali hrubozrnnější ostřivo zbavené jemnozrnných příměsí. Sledování velikosti jednotlivých příměsí a jejich hustoty v keramickém těstě dále dovolilo rozlišit nepočetnou jemnou keramiku grafitovou, stejně jako poukázat na fakt, že i velice „hustá" či hrubá keramika se v některých případech může skládat jen z menších zrn a naopak - keramika jemná či „polohrubá" může obsahovat zrna nepoměrně větší (graf 5). Údaje o kvantifikaci hustoty keramického těsta lze dále doplnit i o potvrzení zřejmé závislosti density příměsí v keramické hmotě na tloušťce okraje (graf 6:A). Závěr o tom, že existuje i jemnozrnná tlustostěnná keramika (HANKÝŘ - TICOVÁ - SALAČ 1998, 110) je také možno podpořit, přestože i zde je podmíněn otázkou, kde leží hranice mezi keramikou „tenkostennou" a „tlustostěnnou". Hustota keramického těsta patrně nesouvisí s maximálním průměrem okraje nádob (graf 6:B). V keramickém souboru lze sledovat i závislost hustoty keramické hmoty na morfologii nádob. Z určitelných tvarů je znatelný větší výskyt mís s menší hustotou keramické hmoty, které jsou mírně v opozici s výskytem zásobnic s větší densitou příměsí (graf 7). Zajímavé je, že většina hrnců (69,4 %), stejně jako několik zásobnic (tab. 12:7), je vyrobena z poměrně „řídkého" materiálu (hustota do 4 %). Při observaci nízkých tvarů je tento jev ještě markantnější - 83,8 % z nich nepřesahuje hranici 4% hustoty keramického těsta. V keramické hmotě byly mimo muskovitu a biotitu makroskopicky evidovány i příměsi červeného zbarvení, které bylo zaznamenáno na 35,7% tvarově určitelných jedinců (37% všech fragmentů) a poměrně často korelovalo i s přítomností grafitových zrn, popřípadě rozmělněného grafitu. O něco méně výrazný byl výskyt „bílého" ostřiva objevujícího se na 21,7 % nádob (24,2% všech fragmentů). Morfologický rozbor keramiky Vyšší tvary Hrnce a zásobnice, ať už s odsazeným či neodsazeným hrdlem, měly typické varianty ovalených okrajů známé z širšího moravského prostředí. Horní partie 6 Hustota příměsí byla sledována podle MATTHEW - WOODS - OLIVER 1991; ORTON - TYERS -VINCE 1997, Fig. A.4; TRIAS a kol. 2004, 131. 198 Hrnčířské dílny ve Višňovém nádob byly často upraveny hlazením a grafitováním aplikovaným buďto samostatně (tab. 7:8; 14:3, 7-8; 20:4), nebo v kombinaci se svislým rýhováním (tab. 6:3,5, 11,13; 7:6-7,10; 13:6-7; 14:2, 5; 15:2, 6-7,10; 21:1-2), jež často počínalo odjedné či více horizontálních linií (tab. 6:2,4,12,14; 7:1-3,5,12; 12:6,8; 14:2, 10-13; 15:8-9; 16:6). U nečleněných hrnců byl častěji zaznamenán výskyt horizontální plastické lišty (tab. 12:4), jež rovněž často seshora vymezovala svislé rýhování (tab. 6:7; 11:6; 12:7). To bylo někdy u nečleněných tvarů protkáno hlazeným či vhlazovaným pásem (tab. 6:8; 11:6). Vyšší nádoby s plastickou lištou v podhrdlí jsou přitom nejvíce rozšířené v LT C (ČIŽMÁŘ 1987, 221). Svisle rýhované situly se žlábkem, popřípadě žlábky se svislým rýhováním, se datují do stejného stupně (ČIŽMÁŘ 1984, 480; HLAVA 1998, 338, obr. 8:2-3, 6; 10:3, 5; 14:4; 12:1-2). Některé varianty svisle rýhovaných hrnců s ovalenými okraji mají geograficky nejbližší analogie v Bezkově (MALINA 1965, obr. 7:12), Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, obr. 5:8, 11, 14-15), Jaroměřicích nad Rokytnou (MEDUNA 1980a, Taf. 45:2), a Střelících (MEDUNA 1980a, Taf. 127:15). V souboru se také vyskytl hrnec, jehož okraj a hrdlo bylo pokryto jemnou cihlovou vrstvičkou (tab. 6:17), a hrnec s grafitovaným okrajem a hrdlem, který byl na zahlazované výduti opatřen pásem svislých rýh (tab. 13:9). Za zmínku stojí také výrazný tvar hrnce s dvojicí horizontálních rytých linií pod hrdlem, vymezujících pás výskytu šikmých rytých linií (tab. 6:10). Šikmé rýžky pod hrdlem nádob jsou známy například z Mohelnice (HLAVA 1997, 188, tab. 21:13), Držovic (MEDUNA 1980a, Taf. 34:12, 35:21), Pravčic (MEDUNA 1980a, Taf. 113:12,116:12), Jaroměřic nad Rokytnou (KOŠTUŘÍK 1986, obr. 35:1, 3, 7), Horních Dunajovic (OBŠUSTA 1996, Tab. XLIV2), Hulína (LUDIKOVSKÝ 1975, tab. 24:1-2; 25:3; 26:8), Velkých Hostěrádek (ČIŽMÁŘ 1984,476, obr. 11:7) či Klenovic na Hané (ŠIŠKA 1995, 246, obr. 7:20, 25). Malý poloměr ústí dovoloval označit několik okrajových partií nádob za lahve (tab. 10:5-6). Ojedinělý charakter vykazovala nádoba z jemného materiálu zdobená na těle dvěma žebry ohraničenými menšími prohlubněmi po jejich formování (tab. 20:2), kterou lze zařadit mezi láhev s protáhlým vejčitým tělem, a to i přesto, že srovnáním s dalšími nádobami tohoto druhu vykazuje nejširší hodnotu průměru okraje (PINGEL 1971, 19-22, Taf. 2:33, 3:41-45). Další lahve z jemného materiálu pocházejí z poměrně málo zachovaných okrajů (tab. 10:3-4), s paralelami například v Brně-Horních Heršpicích (MEDUNA 1980a, Taf. 29:2), ve Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984, 477, obr. 5:10, 9:12), nebo v keramickém materiálu z hrnčířské pece v Milovicích (MEDUNA 1980a, 83, Taf. 75:1-8). Výskyt těchto lahví lze ve shodě s J. Medunou klást do mladšího laténského období (1980a, 82-83). 199 Josef Wilczek Velmi specifický tvar mohl být určen také díky spodní části nádoby Jednalo se o nohu vázovité nádoby (tab. 12:2), jež se v moravském prostředí vyskytují převážně v LT B (ČIŽMÁŘ 1974, 470-471). Vysoce postavená maximální výduť dovolovala určit také jednu téměř zcela dochovanou situlu (tab. 15:1). Ta byla determinována i v dalším případě (tab. 12:1), přestože tento fragment může stejně dobře pocházet i z esovité profilované mísy, či například z vyšší nádoby na nožce. Nižší tvary Nižší tvary byly prezentovány hlavně variantami esovité profilovaných mís a mís s odsazeným okrajem. Tyto formy mís byly nejčastěji ukončeny variantami zesílených okrajů, z nichž některé (tab. 8:3, 6-7, 14; 9:6-11, 13) mají analogie například ve Střelících (LUDIKOVSKÝ 1983, Taf. 21:2-3, 8-9, 12; 22:1, 9), Blížkovicích (LUDIKOVSKÝ 1983, Taf. 10:8), Otrokovicích (PARMA 2007, 340, obr. 4:7, 8:6) či Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, Obr. 10:2, 12). Ve Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, Obr. 6:21) se objevila také svisle rýhovaná mísa mající podobnou profilaci okraje jako nádoba nalezená v objektu J502 (tab. 8:8). Varianta mísy s nezesíleným okrajem a hrdlem ostře odsazeným od výdutě (tab. 17:1-2, 7) má obdoby na Ostrohu u Lukova (KOVÁRNÍK 2007,7:4), ve Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984, obr. 9:14) či ve Strachotíně, kde je kladena do pozdně laténského období (ČIŽMÁŘ 1987, 221, obr. 6:1, 4; 7:1, 13). Vně vytažené okraje mís (tab. 8:9; 17:4-5) jsou podobné mísám, s nimiž se lze setkat například v Mistříně (LUDIKOVSKÝ 1986, 10:17; MEDUNA 1980a, Taf 89:3, 8), Jaroměřicích nad Rokytnou (KOŠTUŘÍK 1986, obr. 35:6) čive Velkých Hostěrádkách (ČIŽMÁŘ 1984, obr. 6:11). Z výzdobných prvků se na mísách vyskytovalo grafitování, ať už okrajů a hrdel (např. tab. 8:2, 4-5, 11-13; 9:1-3, 9, 12), či celých povrchů nádob (tab. 9:6, 13). Vhlazování se na esovitých mísách objevilo formou dvou pásů na vnitřní straně mísy se silně profilovaným hrdlem a zúženým okrajem (tab. 18:5). Na jiné míse se stejnou variantou okraje, ale se slabě profilovaným hrdlem, se objevil i pás šikmých vhlazovaných „rýžek" (tab. 19:1). Několik mís se zesíleným okrajem mělo na svém povrchu svazky několika vhlazovaných horizontálních linií (tab. 8:15; 18:3), které mohly být pravděpodobně vytvořeny surovým grafitem či grafitovým střepem. Výčet vhlazování uzavírá poslední zaznamenaný případ mísy se slabě prohnutým hrdlem, kde se mezi dvěma ze čtyř vhlazovaných linií vyskytovala vhlazovaná vlnovka (tab. 19:4). Vhlazování na mísách s odsazeným hrdlem bylo zachyceno v jednom případě, a to formou dvou horizontálních linií nacházejících se na vnější straně menší mísy (tab. 8:1). Na jedné nádobě se také vyskytovaly náznaky svislého rýhování, které 200 Hrnčířské dílny ve Višňovém však kvůli fragmentárnosti střepu nemohlo být s určitostí prokázáno (tab. 17:6). J. Meduna kladl do oblasti jihozápadní Moravy výskyt varianty esovité profilovaných mís s vně ostře vyhnutým a zesíleným okrajem, kolmým hrdlem a kónicky zataženou výdutí (MEDUNA 1980a, 90, Taf. 4:4-5, 9-10, 14-15; 8:3, 7, 13; 49:14-15, 127:5), které se ovšem ve zdejším souboru s jistotou identifikovat nepodařilo. V souboru z Višňového byly zaznamenány i dvě mísy se zataženým okrajem (tab. 20:5), jež byly formovány v ruce. Keramická kolečka, závaží a cedník V době laténské jsou všeobecně velmi rozšířena keramická kolečka, nacházející se prakticky na každém sídlišti. Ve Višňovém byl zaznamenán výskyt kotoučků vytvořených z keramických střepů z jemného (tab. 16:9,11), hrubého (tab. 16:1-2, 4-5, 8) i grafitového těsta (tab. 16:3, 10), které se interpretují budío jako přesleny (ČIŽMÁŘ 1989, 98), podložky pro vřetena (ČIŽMÁŘ 1987, 221), závaží, hrnčířské čepele, nebo (hlavně pro svou výzdobu) jako hrací střípky (KOUTECKÝ 1970, 76, obr. 15 B:12; KOUTECKÝ - VENCLOVÁ 1979, 88; VENCLOVÁ 1982, 20; WALDHAUSER 2002, 337-338). Díky jejich výskytu v hrobových celcích či v extrémnějších výškových polohách se uvažuje i o jejich symbolickém nebo kultovním účelu (WALDHAUSER 2002, 337-338). Další možné využití „přeslenu" bylo publikováno v addendě ke článku J. Waldhausera: „...předvedl RNDr. Jiří Mareš, CSc. z Geofyzikálního ústavu AV ČR využití přeslene při zažíhání ohně, a to následovně: přeslen zastoupil rotor prostřednictvím luku poháněné dřevěné tyčinky mezi dvěma plochými dřevy (podobně jako při vrtání neolitické broušené industrie). Třením vznikla během dvou až tří minut teplota okolo 200°C, čímž se po doutnání vznítila živočišná nebo rostlinná příze, upevněná na tyčince pod rotorem-přeslenem - v blízkosti jeho tření s plochým dřevem" (WALDHAUSER 2002, 346; MAREŠ -WALDHAUSER 2004,340). V literatuře koluje také antikvovaná zmínka o tom, že se u neprovrtaných kotoučků mohlo jednat o formu platidla (SKUTIL 1939 1940, 55; srov. ČIŽMÁŘ 2003, 53). V neposlední řadě mohla být kolečka ze střepů také součástí počítadel (abaků; WENDLING 2009). Malá nepravidelná kolečka s ohlazenými hranami a s průměrem nepřesahujícím 34 mm (tab. 16:15)7 můžeme považovat za artefakty sloužící k hlazení, vhlazování, v případech grafitových kousků (tab. 16:13-14) i k tuhování keramických artefaktů (ČIŽMÁŘ 2003, 52; HLAVA 1998, 340, obr. 7:10 s literaturou; VENCL 1980, 529). Tuto interpretaci mohou podporovat jak velice malé rozměry kotoučků, tak doklady grafitovaných linií vedených na nádobách, jež 7 Dalšími kolečky jsou střepy s inventárními čísly „A31455/862" a „A31455/1118". 201 Josef Wilczek Tab. 1. Višňové - zahloubený objekt J502. 202 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 2. Višňové - zahloubený objekt J504. 203 Josef Wilczek 204 Hrnčířské dílny ve Višňovém 205 fosef Wilczek Tab. 5. Višňové - kovové predmety. Obj. J502: 1-4, 7, 10-13; Obj. J504: 5-6, 8-9, 11, 14. 206 Hrnčířské dílny ve Višňovém r ¥ 3^ f 7 20 cm 0 10 ^8 s 11 12 -.3 14 15 16 17 25 cm Tab. 6. Višňové - keramika. Obj. J502. 207 Josef Wilczek 208 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 8. Višňové - keramika. Obj. J502. 209 Josef Wilczek Tab. 9. Višňové - keramika. Obj. J502. 210 Hrnčířské dílny ve Višňovém 211 Josef Wilczek Tab. 11. Višňové - keramika. Obj. J502: 7-8; Obj. J504: 1-6. 212 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 12. Višňové - keramika. Obj. J502: 1, 3-9; Obj. J504: 2. 213 Josef Wilczek Tab. 13. Višňové - keramika. Obj. J504. 214 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 14. Višňové - keramika. Obj. J504. 215 Josef Wilczek 216 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 16. Višňové - keramika. Obj. J502: 3, 5, 7-8, 13-15; Obj. J504: 1-2, 4, 6, 9-12, 16-17. 217 Josef Wilczek 218 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 18. Višňové - keramika. Obj. J504. 219 Josef Wilczek 25 cm Tab. 19. Višňové - keramika. Obj. J504. 220 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 20. Višňové - keramika. Obj. J504: 2, 4; Obj. J507: 1, 3, 5-7. 221 Josef Wilczek Tab. 21. Višňové - keramika. Obj. J504. 222 Hrnčířské dílny ve Višňovém Tab. 22. Višňové - keramika. Obj. J504. 223 Josef Wilczek 224 Hrnčířské dílny ve Višňovém 225 Josef Wilczek musely být vytvořeny buďto surovým grafitem nebo právě grafitovými střepy. K úpravě povrchu keramických nádob, případně k hlazení či broušení neke-ramických artefaktů (HLAVA 2002a, 319, tab. 17:6; 2006b, 90), mohl sloužit i okrajový fragment z grafitové hlíny, který vykazoval záměrně obroušené hrany (tab. 16:17). Podobně opotřebený, rovněž grafitový fragment opatřený navíc reparačním otvorem byl nalezen například na sídlišti v Blansku (WILCZEK 2007, 41, tab. 39:2, 44:2). Mezi nálezy bylo možno zaznamenat i jeden kus z poloviny dochovaného závaží (tab. 23:4) vertikálního tkalcovského stavu původně tvaru komolého jehlanu, v jehož horní nedochované části se původně pravděpodobně vyskytoval provrt pro zavěšení. Na laténských sídlištích se také vyskytují „cedníky", které měly mít, pro svůj sporadický výskyt, spíše magickou funkci, kdy měly sloužit jako chrastítka či vykuřovadla (RULF - SALAČ 1995, 400). Další názory počítají spíše s profánnější funkcí chráničů ohně (KOUTECKÝ - VENCLOVÁ 1979, 79), poklopů, či kuchyňských pomůcek k filtraci, resp. zpracování různých tekutin (hlavně mléka a alkoholu; další interpretace viz VALENTOVÁ - ŠUMBEROVÁ 2012). Nádoba s otvory objevená v objektu J502 se skládala ze dvou slepitelných okrajů průměru 20 cm (tab. 10:8). Dírky byly vytvořeny tyčinkou nebo dřívkem kruhového průřezu velikosti minimálně 4 mm (výpalem se mohly o něco zmenšit), a to propíchnutím zvnějšku dovnitř. Na jiných lokalitách se lze setkat i se čtvercovými otvory (DANIELISOVÁ 2008, 79, tab. 76:6), popřípadě s otvory vedenými zevnitř ven (HLAVA 1998, 339, tab. 7:5). Jelikož se z „cedníku" nezachovala více než okrajová část, lze ho považovat jen obecně za variantu b třídění J. Meduny (1980a, 96). Další cedníky anebo „pařáky" (BREZINOVÁ 2007, 312) podobné profilace lze z Moravy jmenovat například z Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003, tab. 93:9), Držovic (MEDUNA 1980a, Taf. 36:8), Pravčic (MEDUNA 1980a, Taf. 118:9) nebo z Jaroměřic nad Rokytnou (MEDUNA 1980a, Taf. 51:1). Železné artefakty Výzkum ve Višňovém přinesl relativně početnou kolekci spon či jejich zlomků, vyrobených ve všech případech ze železa. Velice výrazná byla menší, ne zcela zachovaná spona středolaténské spojené konstrukce se dvěma kuličkovi-tými vývalky/kuličkami (tab. 5:12), které mají dle názoru J. Filipa vývojově navazovat na spony s kuličkou na patce (FILIP 1956,109). Tyto spony jsou z moravského prostředí známy především z několika žárových hrobů z Ponětovic (ČIŽMÁŘ 1975, 426, obr. 8:8; ČIŽMÁŘOVÁ J. 2011, tab. 36:1, 7, 11; 38:5; 41:12,17; 44:3,13-14; 48:20; MEDUNA 1962,115, obr. 1:6; 5:1; 7:1; 16:2; 15:3- 226 Hrnčířské dílny ve Višňovém 6), čímž se chronologicky řadí do poslední fáze pohřbívání na plochých pohřebištích (MEDUNA 1980a, 113). Na sídlištích naopak jejich množství není tak výrazné - J. Meduna znal svého času jen jednu sponu tohoto typu pocházející z Křenovic (MEDUNA 1980a, 113, Tab. 63:5). Další dvě železné spony s lučíkem zalomeným na hlavici a nožce (tab. 5:9, 14) mohou být zařazeny do skupiny 18b členění R. Gebharda a datovány do LT C2 (GEBHARD 1991,18, 81). Velká železná spona s 2 + 2 vinutími (tab. 5:8) náleží ke sponám mótschwilského typu datovaným do LT C2 (ČIŽMÁŘ - KOLNÍKOVÁ 2006, 262; HLAVA 2006a, 386; MARTON 2004). K tomuto typu může přináležet i spona s vyklenutým a na nožce mírně zalomeným lučíkem (tab. 5:7). Podle třídění R. Gebharda (1991) ji lze přiřadit do skupiny 17a náležící LT C2 (GEBHARD 1991, 18, 81). Spektrum typologický určitelných spon uzavírá část spony nejspíše nauheimského typu (tab. 5:13), jež lze podle J. Meduny (1980a, 116) klást do LT Dl, podle K. Striewe siřeji do rozmezí let 120 až 40 př. Kr. (STRIEWE 1996, 147-149; srov KARASOVÁ 2002, 238). Kromě toho byly zachyceny spony, které nebylo možné s určitostí typologický přiřadit. Jednalo se o sponu s klenutým lučíkem a patrně zalomenou nožkou (tab. 5:10) a sponu se spodním vnějším vinutím o šesti závitech s částí jehly (tab. 5:5). Jehla spony se objevila i ve formě původně patrně se dvěma (tab. 5:11) či čtyřmi (tab. 5:6) závity Velká koroze znesnadnila určení původního počtu závitů u dalšího zlomku vinutí s jehlou (tab. 5:4). Z jehel spon mohly pocházet i jiné dva železné fragmenty (tab. 5:1-2) a jako kuriozitu lze označit nález jehly zachované v zachycovači díky korozi kovu (tab. 5:3). Z řetězu pocházel železný osmičkovitý článek (tab. 4:11) nalezený v objektu J502. Mohlo se jednat o fragment kovového řetězového opasku, který je znám z moravských žárových hrobů z Lednice, Mistřína či Ponětovic (MEDUNA 1962, 120, obr. 1:5, 10:4, 12:2, 21:10) a jenž se v bronzové podobě vyskytl i v hrobě č. 2 z Pustiměřských Prus (MEDUNA 1962,120; ČIŽMÁŘ 1993, obr. 262:27). Článek, popřípadě řetěz, jehož byl součástí, ovšem nemusel nutně pocházet z opasku. Naznačují to nálezy vyskytující na oppidech Staré Hradisko (MEDUNA 1961, Taf. 35:5-6), Stradonice (PÍČ 1903, tab. XL:4; XLL2-4), Závist (DRDA - RYBOVÁ 2001, 304, obr. 11:15) Plavecké Podhradí (PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, tab. VI) či Manching (JACOBI 1974, 226, Taf. 57:866). Z jiných lokalit s nálezy řetězů zmiňme namátkou alespoň Kolín (RYBOVÁ - MOTYKOVÁ 1983, Abb. 20:3). Na Manchingu se jeden nález řetězu z os-mičkovitě členěných článků na jednom konci s ohnutými tyčinkami s háčky interpretuje jako okovy (DANNHEIMER - GEBHARD 1993, 268, obr. na str. 26; srov PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, 105-106, obr. 15:2). 227 Josef Wilczek S péčí o tělo souvisí patrně železná pinzeta (tab. 4:12) mající protějšky jak na Manchingu (JACOBI 1974, 95, Taf. 29:526), tak v různém tvarovém i materiálovém provedení v oppidálním prostředí. Z příkladů výskytů pinzet lze jmenovat Stradonice (PÍČ 1903, 65-66, tab. XVII:15-21, 24-26; VENCLOVÁ - VALENTOVÁ 2012, obr. 104:597439, 105:587392), Závist (DRDA -RYBOVÁ 2001, 304, obr. 18:4), Třísov (BŘEŇ 1966,115-116) či České Lhotice (DANIELISOVÁ 2010, 65, P4 Tab. 4:4; 18:4). Pinzety z moravského laténského prostředí pochází například z náhodného nálezu z roku 1970 a z depotu z roku 1987 z Černova u Ježkovic (ČIŽMÁŘ 1990, 199, 200, 202, obr. 2:5, 5:11), na otevřeném nížinném sídlišti byla pinzeta nalezena například ve Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, 223, obr. 4:1). S pinzetami se lze sporadicky setkat i v hrobových celcích, jak dokládá nález z hrobu 25 z Jenišova Újezdu či z hrobu 43 z Kutné Hory-Karlova (VALENTOVÁ - SANKOT 2011, 328-330, 350-351, Abb. 43:9; WALDHAUSER 1978, 351, 44, Taf. 8:8430). Práci s kůží či dřevem může dokládat hrotitý předmět (tab. 4:15), který má skoro přesné analogie v Bořitově, kde se, přes svoji větší délku oproti nálezům ze Starého Hradiska (MEDUNA 1961, Taf. 23:9-18; 1970, Taf. 22:6-10, 16-25), interpretuje jako sídlo (ČIŽMÁŘ 2003, 47, tab. 36:11). Takovéto interpretaci neodporují ani nálezy z Manchingu (JACOBI 1974, 54-56, Taf. 11:182-225). Tyčinkovitý předmět s roztepaným koncem (tab. 4:14) má rovněž analogie na Manchingu, kde se jedná o špachtle, respektive o malé lopatky (JACOBI 1974, 65, Taf. 10:181). Podobné nástroje, ale v bronzovém provedení, se považují rovněž za nástroje lékařské, přesněji za lopatičky (PÍČ 1903, 69-70, tab. XXIV24, 41). Jejich využití popsal již J. L. Píč (1903, 69-70): „Vedle různých lektvarů, o kterých Plinius hojné zprávy zanechal, byly již tehdy obyčejné i mazání i přikládání náplastí, jež néjakou mastí pomocí takovéto lopatičky... natřena byla, nejčastéjsím způsobem léčeni1. Práci se dřevem ve Višňovém dokumentovalo několik nálezů skob (tab. 4:6-7, 9-10), které J.-P Guillaumet (2003, 54) považuje za truhlářské skoby spojující různé desky nábytku. Hřebík s kruhovou a rovnou hlavicí (tab. 4:5) lze přiřadit druhé, hřeb obdélníkového profilu se čtvercovou hlavicí (tab. 4:8) čtvrté skupině guillaumetovy typologie (GUILLAUMET 2003,51), jejichž účel nemůže být v tomto případě blíže specifikován. Projevy směny mohou, mimo samotných artiklů, reflektovat i nástroje, pomocí nichž byly komodity váženy. Setkáváme se většinou s dvouramennými bronzovými vážkami, které máme kovovými raménky a mističkami doloženy z řady oppid i nížinných sídlišť. Z Moravy uveďme alespoň Bořitov (ČIŽMÁŘ 2003, 46, tab. 32:5), Klentnici (MEDUNA 1980b, 131, Taf. 110:14) či Lešany 228 Hrnčířské dílny ve Višňovém na Prostejovskú (FOJTÍK 2002, 57, 64; s rov. HLAVA 2007, 107). Jinou kategorii vah tvoří váhy jednoramenné, celkově rekonstruovatelné například na základě nálezů z Plaveckého Podhradí (TOMČÍKOVÁ - PAULÍK 2004, 50, tab. 11:2, 2a; PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, 107-108, obr. 17). Zde se v depotu IV/98 vyskytovalo, mimo řady nástrojů, částí nádob a okovů, i rameno vah s kamenným závažím majícím železné ouško (PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, 107, tab. IV4)8. Jiný, vej čitý nález kamenného závaží s železným ouškem pochází také z jedné z teras Plaveckého Podhradí a byl nalezen o něco dříve (PAULÍK 1976, obr. 46:1). Z moravských pozdně laténských nálezů je kamenné závaží známo ze Starého Hradiska (ČIŽMÁŘ 1980, 642), v časně laténském kontextu pak z hradiska Černova u Ježkovic, kde mělo souviset s mechanismem zavírání dveří (ČIŽMÁŘ 1993, 385). Dalšími nížinnými lokalitami na Moravě jsou Koryčany či Šakvice (HORÁLKOVÁ 1992, 279, obr. 3:12). Nález vážící 258 g, který byl učiněn v Jámě II objektu J502, byl oproti ostatním výše zmíněným artefaktům vyroben ze železa (tab. 4:13). Skleněné artefakty Skladba skleněných artefaktů byla prezentována jen nálezy kruhového šperku formy náramku a prstenu. Z objektu J502 byl vyzvednut náramek modré kobaltové barvy se třemi žebry, z nichž to střední, šikmo žebrované, bylo dekorováno vhloubenou vlnovkou, popřípadě vlnovkami bez přítomnosti barviva, jež bylo patrné částečně jen na okrajovém žebírku (tab. 4:4). Charakterem i dekorací tento náramek odpovídá typu 8b členění T. E. Haevernickové (HAEVERNICK 1960; KARWOWSKI 2004, 26-27; VENCLOVÁ 1990, 124). Náramky tohoto typu jsou charakteristické pro hroby z LT Cl (VENCLOVÁ 1990, 124; VENCLOVÁ ed. 2008, 114, obr. 66) a na sídlišti se nacházejí i ve stupni LT C2, kdy byly stále ještě využívány (MICHÁLEK - VENCLOVÁ 1994, 566; VENCLOVÁ 1990, 124). S tím souhlasí i poznatky z východního Rakouska, kde se nálezy váží hlavně k subfázi LT Clb, přestože jejich výskyt může zasahovat do LT Cl a i později do LT C2 (KARWOWSKI 2004, 69, 73, 77-80, Abb. 25). Mladší datace náramku na přelom stupně LT C1/C2, popřípadě do LT C2 je možná i na základě srovnání šířky zdejšího exempláře (16mm) s třemi náramky tohoto typu nalezenými v objektu 1/92 v Modlešovicích. Jejich šířka pohybující se od 14 do 17mm „podle R. Gebharda (1989, s. 128, Abb. 50) charakterizuje spíše obdobíLT C2" (MICHÁLEK - VENCLOVÁ 1994, Tyto dva nálezy netvoří jedny váhy (PAULÍK - TOMČÍKOVÁ 2005, 107). 229 Josef Wilczek 566)9. Náramky tohoto typu se někdy nekladou k typům průběžně vyráběným v LT C1-C2, ale jsou datovány jen do LT Cl (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ -FRÁŇA - FIKRLE 2009, 385). Druhý náramek, tmavě modré až černé barvy, rovněž se třemi žebry, byl na tom středním částečně dekorován žlutou vlnovkou (tab. 4:3). Podle ní je náramek možné typologický přiřadit k typu 6b/2 datovanému v Čechách široce od LT C2 do LT D (VENCLOVÁ 1990, 120, 122; VENCLOVÁ -SALAČ 1990, 647), nověji pak do LTC2 (VENCLOVÁ ed. 2008,115). Tento náramek je možno spojit s „modrou" variantou náramků typu 6b/2, které se na rozdíl od varianty „mit Schleifenverzierung" (KARWOWSKI 2004, 22) vyskytují v hrobech východního Rakouska už v LT Clb a vyznívají někdy v průběhu LT C2 (KARWOWSKI 2004,77-80, Abb. 25). Nutno podotknout, že díky vlnicovému ornamentu N. Venclová spolu s V. Salačem uvažovali o typologickém začátku již v LT Cl, přestože jim nebyl znám spolehlivě datovaný celek, který by tento jev s jistotou potvrzoval (VENCLOVÁ -SALAČ 1990, 647). Datace do LT Cl, či dokonce do subfáze LT Cla se objevuje i v nejnovějším příspěvku o laténském skle na Moravě (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁŇA - FIKRLE 2009, 385, 416, 417, 418). Ať tak či onak, je prokázáno například na ukázce skladby skla z Třísova, že starší náramky mohou přetrvávat do následných období, a to v zastoupení dosahujícím až 20% (VENCLOVÁ - SALAČ 1990, 652 653). Skleněné kruhové šperky vyráběné technikou tzv. roztáčení (VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁŇA - FIKRLE 2009, 385) jsou nyní poměrně častým nálezem vyskytujícím se skoro na všech zkoumaných lokalitách a jejich kvantita poslední dobou značně narostla (MICHÁLEK - VENCLOVÁ 1994, 558) i na Moravě, hlavně díky sběrovým aktivitám probíhajícím na výrobně distribučním centru z Němčic, kde již disponujeme prozatím druhou největší kolekcí skleněných artefaktů v „keltské" Evropě (ČIŽMÁŘ - KOLNÍKOVÁ 2006, 263; VENCLOVÁ - HULÍNSKÝ - FRÁŇA - FIKRLE 2009, 385, obr. 1). Mimo náramků byl v objektu J504 zaznamenán i jiný kruhový šperk, skleněný prsten kobaltové barvy vnějšího průměru 25 mm zdobený šikmým žeb-rováním (tab. 4:2). Modrých prstenů skupiny 28, do níž tento prsten patří, zaznamenal v roce 2004 M. Karwowski z východního Rakouska kolem 50 kusů (KARWOWSKI 2004, 45), z nichž sedm pochází z Roseldorfu, který je od Višňového vzdálen přibližně 40 km. Kroužky tohoto druhu jsou datovány do LT Clb až LT C2 (KARWOWSKI 2004, 79). 9 V další pasáži článku kladou autoři skleněné náramky typů 8a, 8b a 7b do LT-C1 nebo LT-C1/C2 (MICHÁLEK - VENCLOVÁ 1994, 570). 230 Hrnčířské dílny ve Višňovém Skladbu „kruhových" nálezů doplňuje i malý korálek žluté barvy (tab. 4:1) o průměru 10 mm, který má ve skleněné podobě množící se paralely pocházející hlavně z výzkumů, u nichž bylo využíváno alespoň částečného plavení (ČIŽMÁŘ 2003, 45). Mazanice Mazanice, tedy vypálená hlína s organickými a jinými příměsemi10 využívaná k výmazu převážně dřevěných konstrukcí, představuje důležitý pramen pro studium konstrukčních a technologických aspektů dnes nedochovaných struktur, hlavně staveb, fortifikací a různých pyrotechnických zařízení (HALLER - GENTIZON - KUNA 2007, 765; VAŘEKA 1995, 59-60, 64; 2005, 257-258; VENCL 1991, 406). Sledují se na ní hlavně relikty po jednotlivých konstrukčních prvcích a jejich konfigurace, které v konfrontaci s jinými, hlavně etnografickými poznatky, napomáhají tyto struktury v některých případech interpretovat a do určité míry i rekonstruovat, přestože k provedení celkové rekonstrukce stavby vlastní mazanice většinou nestačí (VAŘEKA 1995, 59). Mimo kvalitativních aspektů by měla být mazanice sledována i kvantitativně, a to hlavně proto, že podle některých názorů ve velké míře nepodléhala postdepozičním procesům11, čímž by se, hlavně za předpokladu precizně koncipovaného archeologického výzkumu, stala velice cenným interpretačním faktem (VENCL 1991, 408, 409). Soubor mazanice z Višňového obsahoval pouhých 33 fragmentů vážících dohromady 4086g (tab. T6). Patnáct kusů přitom pochází z objektu J507, zbytek byl nalezen v objektu J504. Porovnáním zastoupení mazanice s objektem 505 z doby bronzové (PARMA 2009, 304) přitom zjistíme, že disponujeme počty diametrálně menšími. Tento stav může být způsoben buďto jiným nakládáním s odpadem, rozdílným způsobem zániku staveb, postdepozičními procesy, či selektivním výběrem mazanice při výzkumu. Pro vzájemný nepoměr mezi variabilitou otisků a početností mazanice bylo upuštěno od její typologizace12 a pozornost byla kladena jen na jednotlivé fragmenty a jejich obecnější charakteristiky. Prezentované mazanice tak budou mít spíše jen orientačně-ilustrativní charakter. 10 V kultuře s nálevkovitými poháry byly rozeznány kameny a drcená keramika (PLESLOVA-STIKOVA 1985, 115; srov. VENCL 1991, 408). 11 S. Venci připouští, že drtivá většina mazanice je nalezena „minimálně" v tercierní poloze, argumentuje však tím, že „daub as a refuse may be considered as a stationary element which moreover hardly survived long-distancepost-deposition movements on the site" (VENCL 1991, 408). 12 Nomenklatura použitá dále v textu byla přesto převzata z popisného systému P. Vařeky (1995, 2003, 2005). 231 Josef Wilczek V souboru byla často zaznamenána mazanice s jednostranně hlazeným, dočerna či doběla propáleným povrchem, a s přítomností větších kamínků ve hmotě (tab. 23:3; 24:1-2). Podobné fragmenty byly zaznamenány na dalších sídlištích (VLASATÍKOVÁ 2003, 170; WILCZEK 2013, 101), kde mohou souviset s ohništi či jinými pyrotechnickými zařízeními. Jiné fragmenty mazanice byly z jedné strany zaobleny (tab. 23:2) nebo na sobě nesly pozůstatky vyhořelých kůlů, a to buďto solitérně (tab. 24:5), anebo ve větším počtu (tab. 24:3). Vyskytl se i kus se dvěma horizontálními (či vertikálními) kůly, na něž byl z druhé strany otištěn kolmo minimálně další jeden kůl (tab. 23:6). Otisk kůlu se objevil i v kombinaci s oblým (tab. 24:6) či hrubým (tab. 23:5) zalíco-váním, které se vyskytovalo samostatně nebo se stopami proutěného výpletu (tab. 23:1; 24:7). U této varianty si nicméně nemůžeme být jisti, zda pochází z otopného zařízení nebo ze stěny domu (VAŘEKA 2005,257-258). Šířka oho-zu dřevěných konstrukcí či mocnost dochované propálené hlíny pocházející patrně z pecí či ohnišť se poté pohybovala od 20 do 58 mm. V areálu nebyl registrován jediný relikt po deskách, ani jinak upravovaném dřevu, které známe například z Bořitova (ČIŽMÁŘ 2003, 28). Stejně tomu bylo i na polykulturním sídlišti v Blansku „V Dílech", kde ani na jednom z 691 fragmentů nebyl zachován jediný otisk, který by použití jiného než „kulatého" dřeva naznačoval (WILCZEK 2013, 101). Mazanice ve své hmotě obsahovala mimo klasicky se vyskytující plevy či kamínky také menší stopy muskovitu a biotitu. Většina fragmentů byla silně vypálena do cihlových odstínů, což se odrazilo i v její kompaktnosti. Vyskytla se však i extrémně přepálená, až struskovitá mazanice, stejně jako mazanice, jež se při namočení začala velmi rychle rozpadat. Ta pocházela jen z objektu J507 a je zajímavá hlavně z hlediska sledování postdepozičních procesů. Je dosti pravděpodobné, že na povrchu nemohla takováto mazanice zůstat dlouhodobě, jelikož by se po velice krátkém čase začala působením vody rozpadat (VENCL 1991,408). Grafit V objektech J502 a J504 byla zaznamenána přítomnost surového a drceného grafitu. M. Hlava s odkazem na I. Kappelovou (1963, 1969) a další zmiňuje obdobné nálezy z německých nížinných lokalit ve Straubingu, Kůnzingu, Wallersdorfu, Beilngriesu a patrně z Gůnzburgu (HLAVA 2008, 210 s lit.). V Maďarsku byl objekt s grafitovou vrstvou ve výplni zachycen v objektu z Acse (PATAY 1959, 40, 11. Ábra; KAPPEL 1969, 185; srov HLAVA 2008, 210; KUZMOVÁ 1980, 333). Grafitová hlína se zlomky surového grafitu se 232 Hrnčířské dílny ve Višňovém na Moravě vyskytla v Milovicích (ČIŽMÁŘ 1994a, 91) a Sudoměřicích (ČIŽMÁŘ, M. 2006, 60, 278), vrstvička grafitu byla zaznamenána i v objektu č. 208 v Mohelnici (GOŠ 1973, 44; HLAVA 1997,185; 2008, 206). Surový grafit v podobě hrudek byl podle výsledků přírodovědných rozborů transportován na velmi velké vzdálenosti. Dokládá to příklad grafitové suroviny z Milovic, mající svůj původ v 175 km vzdálené oblasti Českého Krumlova (ČIŽMÁŘ 1994a, 91). Z těchto končin by měl pocházet i grafit nalezený ve slovenské Čataji, ležící dokonce až 250 km daleko (OŽĎÁNI - HEČKOVA 1987, 404; srov ČIŽMÁŘ 1994a, 91). Přestože je území jihozápadní Moravy velice bohaté na grafitické výchozy (BURKART 1953; KRUTA 1966; 1973; srov. HLAVA 2006b, 15-17, mapa 1; 2008, 237-239, mapa la; OBŠUSTA 1996, 22-28, obr. 3-4, mapa 2; WILCZEK 2010,232-238, obr. 29), specializovaný rozbor třech vzorků surového grafitu z Višňového (analýzu provedl Z. Čech) nepotvrdil jeho místní původ a ukázal spíše na jeho jihočeskou provenienci (ČECH 2011). Komponenty a aktivity Residenční komponenta Obytné aktivity dokládají ve Višňové převážně movité nálezy Jednalo se hlavně o keramické zásobnice a ostatní užitkovou keramiku, dále o předměty související s domáckou činností, jakými jsou přesleny a závaží sloužící k textilní výrobě a drtidla s žernovem, která dokládají smílání obilnin, popřípadě jiných rostlinných produktů. N. Venclová (2001, 42) považuje za pravděpodobně sídlištní větší soubory skleněných náramků, které byly ve Višňovém zaznamenány v počtu dvou kusů. Poněkud problematické je přiřazení jediných zaznamenaných nemovitých nálezů, zahloubených chat, k rezidenční komponentě. Ty se nejčastěji, hlavně pokud dosahují plochy dna do 20 m2, považují za objekty výrobní, při ploše do 10 m2 se jejich obytná funkce jeví jako nepravděpodobná (ČIŽMÁŘ 1989, 67; MEDUNA 1980a, 61). J. Čižmářová shledává pro zahloubené objekty primární funkci obytnou s tím, že v některých chatách jsou doloženy řemeslné činnosti podomácke i specializované (ČIŽMÁŘOVÁ J. 2004, 86). Obytná funkce některých menších chat s ohništěm a doklady podomácke výroby nejsou jako interpretační možnosti vyloučeny ani pro oppidum v Hrazanech (JANSOVÁ 1988, 326). K. Kuzmová dělí funkci zahloubených polozemnic podle jejich konstrukce a vnitřního vybavení. Obytné stavby by uvnitř měly mít lůžko a ohniště, které je ovšem žádoucí i ve výrobních objektech. Dle jejího soudu by i v obytných stavbách mohly probíhat podomácke práce (KUZMOVÁ 1980, 320-321). 233 Josef Wilczek Přestože byla rezidenční komponenta v objektech zaznamenána formou několika movitých nálezů, není možné obytné aktivity v objektech J502 a J504 považovat za příliš pravděpodobné, a to hlavně z důvodu výskytu reliktů přímo souvisejících s výrobou keramiky (srov níže). Výrobní komponenta Objekty J502 a J504 lze spíše označit za dílny související s produkcí keramiky. První z nich byl orientován východozápadním směrem. Dva poměrně hluboko zapuštěné kůly uvnitř kratších hran objektu naznačují umístění hlavní nosné konstrukce, pravděpodobně sedlové střechy. Svou konstelací odpovídá typu A-la třídění J. Meduny, na Moravě s celou řadou analogií (MEDUNA 1980a, 48-56, Beilage 1). S konstrukcí střechy mohly souviset i mělčeji zahloubené sloupové jámy Kj. 19 a Kj. 20. Útroby objektu byly protnuty dvěma koncentracemi malých kůlových jamek, které se považují za stopy po vnitřním zařízení. Známe je například z chaty 6/73 ze Starého Hradiska (MEDUNA 1980a, 51), objektů Z-3/1973 (LUDIKOVSKÝ 1974, 45, tab. 49) a Z-2/1972 z Bořitova, kde u druhého zmiňovaného snad některé z jamek souvisely s konstrukcí krytu ohniště (LUDIKOVSKÝ 1973a, 40, tab. 28). Dále z polozemnice č. 1 z Rajhradu, kde část kůlových jamek podle autora výzkumu rovněž souvisela s konstrukcí krbu, jiná část pak s vchodem či „nadzemní úrovní spacího zařízení" (LUDIKOVSKÝ 1973b, 42, tab. 31). Menší kůlové jamky se vyskytovaly i v dalších objektech z Komořan (chata Z-7 a Z-8; LUDIKOVSKÝ 1959, 35; 1964, obr. 1:1) či z Tvarožné (obj. Kl, K2, K3 a K4; HLAVA 2002,315, obr. 4-5). V objektu J502 se mimo jam pro sloupy vyskytovala prohlubeň s přítomností kusů surového a drceného grafitu (Jáma I; Kj. 1). Mimo ni byly v objektu patrny dvě vrstvičky grafitu - první se nacházela v Jámě II (Kj. 3), druhá při jižní delší straně objektu. Analogická situace byla zaznamenána v objektu zkoumaném roku 1977 a 1980 v Milovicích, který se nacházel přibližně 15 m jižněji od hrnčířské pece nalezené na stejné lokalitě v roce 1930 a po dlouhou dobu považované za unikátní typ horizontální hrnčířské pece. Při jedné ze stěn chaty zde byly nalezeny dvě jámy o průměru 30 a 50 cm. V jedné z nich se vyskytoval jemně rozdrcený grafit, ve druhé pak grafitická zemina. Mimo to se v objektu vyskytoval i velký plochý kámen, který patrně sloužil k rozemílání grafitu. Grafitová keramika, produkovaná v Milovicích a zachycená i formou zmetků, vykazuje specifické profilace okrajů, svislé rýhování a značky na dnech nádob ve tvaru dvou vlnovek (ČIŽMÁŘ 1994a, 89, 91, Abb. 3-4). Další analogie je známa z Mohelnice, kde byla v objektu č. 208 datovaném do LT B až LT Cl nalezena jak jáma k uskladnění grafitové suroviny, tak vel- 234 Hrnčířské dílny ve Višňovém ký plochý kámen, který mohl sloužit jako pracovní podložka k drcení tuhy (HLAVA 1997, 165-166, 186, tab. 28; 2008, 206, pozn. pod čarou, obr. 2:2). Grafitová rozmělněná hlína byla nalezena i v zahloubeném objektu z Dubu u Prachatic, který se nalézal nedaleko dvou hrnčířských pecí (HLOŽEK 2003, 102, tab. T10; HLAVA 2008, 210), či v objektu č. 16 z maďarské Acse (PATAY 1959, 40, 11. Ábra; s rov. HLAVA 2008, 210; KAPPEL 1969, 185; KUZMOVÁ 1980, 333). Vytvářecí směs byla nalezena i v cisternách č. 1 a 2 na Starém Hradisku (ČIŽMÁŘ 2002, 309; srov HLAVA 2008, 206) a také ve velkém objektu s otopným zařízením v Sudoměřicích, kde se nalézaly čtyři kruhové jámy obsahující jak zlomky grafitu, tak grafitickou hlínu (ČIŽMÁŘ, M. 2006, 60; HLAVA 2008, 208). Objekty ke zpracování grafitové keramiky byly zaznamenány patrně i v Olomouci-Neředíně, trati „Mýlina", kde se měly vyskytovat, mimo třech keramických pecí, i dva zahloubené objekty související přímo se zpracováním grafitu (HLOŽEK 2003, 85, 102, obr. T10). Dílna na zpracování (negrafitové) keramiky se nacházela i v Komořanech. Jednalo se o chatu Z-8 se dvěma kůly v kratších stranách, v jejímž jihozápadním rohu se vyskytovala j áma na míšení keramiky (LUDIKOVSKÝ 1964,127, obr. 1:1). Jáma tak byla interpretována díky výskytu žlutozeleného jemného slinu (LUDIKOVSKÝ 1959, 35, tab. 1; 1960, 70, 78; 1970-1971, 69, obr. 37). Stejně jako v chatě z Višňového se i u chaty Z-8 z Komořan v jejím středu nacházela změť kůlových jamek. Mimo jámy s grafitem se v objektu J502 objevil ještě malý výklenek v severozápadním rohu, který mohl sloužit jako sklípek. Jediným místem se stopami po ohni byla propálená vrstvička (kontext 145) nacházející se v jámě II. (Kj. 3). Plocha podlahy chaty dosahuje 20,3 m2, což ji řadí mezi robustnější zahloubené objekty, jaké známe z Němčan (objekt 2/1957 - MEDUNA 1958a, 52-54; 1980a, Abb. 11; 1980b, 213-215), Bořitova (obj. 1/87 - ČIŽMÁŘ 2003, 21), Niv u Bořitova (HLAVA 1999, 159), Klentnice (objekt 5(1/59) -MEDUNA 1980a, Beilage 1, Abb. 8), Mohelnice (objekt 145 - GOŠ 1971, 37, Taf. 22:1; HLAVA 1997, 186; 2008, 206, pozn. pod čarou 12), Šakvic (chata 2(3/1971) - LUDIKOVSKÝ 1972, 69, Taf. 111), Tvarožné (chata K-2 - HLAVA 2001, obr. 4; MEDUNA 1980a, Beilage 1) či Blanska (K503 - WILCZEK 2013, 78). Částečně prozkoumaná polozemnice J504 byla orientována směrem vý-chod-západ a v některých aspektech vykazovala podobné charakteristiky jako předchozí objekt. Odlišnost byla hlavně v tom, že stopy po nosné konstrukci střechy byly zaznamenány jen jednou kůlovou jámou zahloubenou uprostřed kratší strany objektu. Další jámu pro sloup bychom přitom očekávali stejně jako v případě předešlého objektu u protější stěny, která však nebyla archeologickým výzkumem zachycena, pročež typologický můžeme chatu obecně 235 Josef Wilczek řadit k typu A (MEDUNA 1980a, 48). Přibližně uprostřed předpokládané plochy objektu se rýsovaly další dvě mělké jámy související patrně s konstrukcí střechy. Uvnitř chaty se mimo páru malých jamek neznámé funkce nacházely minimálně další dvě větší jámy (Jáma I. a II.) podobného charakteru, jaké byly zaznamenány i u objektu J504. Grafit byl v objektu registrován jen jako zašlapaná mikrovrstvička (Jáma III.) nacházející se při západní straně objektu. Patrnou odlišností od objektu J502 by se mohl podle plánu jevit výklenek v jižní, delší straně, který se často dává do souvislosti se vchodem (MEDUNA 1980a, 53). Tento jev je ovšem patrně způsoben ilustrativní kresbou (tab. 2). Podle vedoucího výzkumu souvisela se vchodem šíje na jižní straně, na níž se vyskytovala destrukce kamenů a mazanice (ČIŽMÁŘ Z. 2006a), u níž byla patrna tendence sesunu západním směrem do jámy IV. Mazanice s kameny se zde nevyskytovala přímo na spraši, ale přibližně 20 cm nad ní. Podobná situace byla zjištěna i v Blansku, kde se vyskytovala přibližně čtvercová chata s výklenkem ve východním rohu. V blízkosti tohoto výklenku či přímo v něm se nacházela pec, která se po destrukci nejspíše sesunula směrem do objektu (DOLEŽEL - KOMORÓCZY 2002,216; KOMORÓCZY 2006). Další ohniště, jež se nacházela poblíž delší strany objektů, jsou známa z Klentnice (objekt 5 (1/59); MEDUNA 1958b, 51; 1960,72-73), Rajhradu (chata 1 (12/1972); FREITAGOVÁ 1973,81-83; LUDIKOVSKÝ 1973b, 42, tab. 31) a pravděpodobně i z Mistřína (LUDIKOVSKÝ 1986,7, Taf. 4:2). Komponenta získávání potravy Základem přežití jakýchkoli společenstev je dostatečný přísun potravy. Ta byla v době laténské, stejně jako po celý pravěk, závislá na agrární produkci, chovu, lovu a sběru pěstovaných či planě rostoucích semen, plodů a rostlin (VENCLOVÁ 2001, 50). O konzumních aktivitách nás může informovat přítomnost botanických makrozbytků. Sama přítomnost obilných zrn ještě nesvědčí o vlastním pěstování plodin v areálu, jelikož zrno mohlo být na lokalitu dováženo i z větších vzdáleností. Přímými indiciemi zemědělství nemusí být ani přítomnost žernovů dokládajících smílání obilí, ba ani prezence potenciálních bonitních půd vhodných k zemědělské činnosti nacházejících se v okolí sídelních areálů. S vlastní zemědělskou produkcí tak pravděpodobně přímo souvisí pouze nálezy zemědělských nástrojů, vyjma těch deponovaných (VENCLOVÁ 2001, 51). Ze zahloubených objektů bylo během výzkumu vyzvednuto početné množství hlíny na plavení, žádné makrozbytky ovšem ke zpracování poskytnuty nebyly. Proto se nelze vyslovit o spektru produkované rostlinné výroby, ani sběru plodů a léčivých bylin, které bylo doloženo 236 Hrnčířské dílny ve Višňovém například v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 95). Se semíláním zrna lze přesto spojit zlomek žernovu nalezený v jámě J504 (ČIŽMÁŘ Z. 2006a). Prozkoumané objekty poskytly dostatečné množství osteologických nálezů (osteologické analýzy vypracovala G. Dreslerová (2010), na jejichž bázi můžeme uvažovat o skladbě chované a lovené zvířeny Kvalita dat je ovšem stejně jako u ostatních artefaktů a ekofaktů závislá jak na (post)depozičních procesech, tak na metodice výzkumu a samotného zpracování osteologického fondu (ČIŽMÁŘ 2003, 94; NEÚSTUPNÝ 1981). Za nejčastěji se vyskytující domácí zvíře byl ve Višňovém determinován tur následovaný prasetem a drobnými přežvýkavci (graf 8). Tato triáda představuje nejčastěji se vyskytující zvířenu na řadě moravských nížinných sídlišť (graf 9; tab. T7). Většina domácích zvířat byla v době laténské chována jak pro jateční účely, tak pro získání druhotných produktů. Nejinak tomu mohlo být i u psa či koně, jejichž pojídání máme pravděpodobně doloženo na pozdně laténském sídlišti v Bořitově (ČIŽMÁŘ 2003, 94; PEŠKE 2003, 138), Medlovicích (LEČBYCH 2010, 130), Slatinkách - Močílkách (SŮVOVÁ 2007, 103), Dolní Sukolomi (ROBLÍČKOVÁ 2006, 420)13, Tvarožné (ROBLÍČKOVÁ 2002, 361) či Velkých Hostěrádkách (PEŠKE 1984, 487). Všichni psi z Višňového, stejně jako jediný, patrně desetiletý koňský jedinec, byli tohoto aktu ušetřeni, pro což svědčí absence jakýchkoli stop po řezání, sekání či vaření na jejich kosterních pozůstatcích. Psi, na rozdíl od koní, nemuseli být nutně zabíjeni pro každodenní konzumaci, ale mohli být požíváni jen příležitostně na různých banketech (MÉNIEL 2001, 16). Mimo to mohli být přidáváni jako milodar do hrobů (MÉNIEL 2001, 16), pro což nemáme z moravského prostředí žádné doklady, anebo mohli sloužit jako zdroj získávání kožešiny (MÉNIEL 1996, 311). Doba porážky se mohla u všech druhů zvířat lišit, záleželo vždy na ekonomické roli, kterou tito jednotliví jedinci hráli v chodu sídliště (MÉNIEL 1996, 313). Prasata mohla být například usmrcována v mladém věku pro výrobu pochutin, ve starším věku pro uskladnění sádla. Drobní přežvýkavci byli mimo jateční účely chováni pro vlnu, kožešiny a mléko, které poskytoval také tur, vhodný i pro jiné práce související s hospodářstvím, například pro zápřah (ROBLÍČKOVÁ 2003, 192). Mlékařství mohla indikovat absence výskytu „luxusnějších" artefaktů, o čemž svého času u jednoho z objektů hrazan-ského oppida uvažovala L. Jansová (1965, 51). Domácí ptactvo, zaznamenané ve Višňovém dvěma kostmi kura domácího, pak přinášelo svým chovatelům hlavně vejce, peří a maso. Za zmínku stojí relativně malá velikost tura v kohoutku (cca 113 cm), kterou 13 Ve Tvarožné a Slatinkách-Močílkách byl pojídán kůň, v Bořitově a Medlovicích kůň spolu se psem. 237 Josef Wilczek známe i z jiných moravských a středoevropských areálů, kupříkladu z časně laténských Polešovic (ROBLÍČKOVÁ 2003, 190; VLASATÍKOVÁ 2003, 171 s lit.), Strachotína (ČIŽMÁŘ 1987, 225), Tvarožné (ROBLÍČKOVÁ 2002, 360), Vyškova (KRATOCHVÍL 1993, 681), Slatinic (PEŠKE 2007b) a Blanska (PEŠKE 2007a; WILCZEK 2013, 101). Tažnou sílu poskytoval mimo tura i kůň, který mohl stejně tak dobře sloužit k jízdě. Jeho úloha jakožto zdroje potravy již byla zmíněna výše. Zbývá jen podotknout, že ačkoli mohl být takto konzumován (na sídlištích i ve velkém množství), nebyl podle archeologických indicií, alespoň na území Galie, nikdy pojídán při rituálních praktikách (MÉNIEL 2001, 16). Ve Višňovém byl nalezen kůň, jehož výška v kohoutku (144 cm) převyšuje řadu případů sledovaných na moravských laténských nížinných sídlištích. Výška koní byla na nížinných sídlištích sledována např. v Mistříně (118,8 - 130 cm; KRATOCHVÍL 1999,178), Bořitově (117 -125,9 cm; KRATOCHVÍL 2003,141), Slatinicích (124 a 137cm; PEŠKE 2007b) a Velkých Hostěrádkách (135, resp. 136cm; PEŠKE 1984, 487). Malý vzrůst nemusí být pro koně žádným handicapem, a to ať už při práci v záprahu nebo ve válečnictví. Dokládají to ikonografické, literární i etnografické prameny a studie, v nichž se píše, že v bojovém nasazení nezáleží ani tak na rychlosti koně, jako na jeho postavě a odolnosti, přičemž není míněna jen odolnost vůči fyzické námaze, ale například i vůči nedostatečné či špatné stravě, případně zažívacím problémům (HYLAND 1990,67,69-70,122; srov. SANZ 2004,77,85). Domácím hlídačem a pomocníkem při lovu byl bezpochyby pes (ČIŽMÁŘ 2003, 94). Lze také počítat s tím, že někteří z nich mohli mít za svého života speciální statut. Poukazuje na to například nález dospělého psa malého vzrůstu pohřbeného v sídlištní jámě nedaleko dalšího objektu s koncentrací keramiky celých tvarů na lokalitě Ferme de Jaux, či pohřbů dalších psů doprovázející žárové hroby v Acy Romance, Feurs a Roanne (MÉNIEL 1996, 311-312)14. Nutriční potřeby laténského obyvatelstva mohla doplňovat i lovná zvěř, zaznamenaná zde 2,2 %. To sice není tak stopové množství, jaké je známo z jiných oblastí jižní Moravy (Podyjí - 1,1%; Mistřín - 0,1%; Velké Hostěrádky - 0,2 %; srov. ČIŽMÁŘ 2003, 94), v žádném případě ovšem nedosahuje hodnot, jaké známe z Bořitova (6,8%; ČIŽMÁŘ 2003, 94), Brna-Slatiny (7,4%; ČIŽMÁŘOVÁ H. 2008, 56), Ptení (9,1%; ČIŽMÁŘ, I. 2008, 98, tab. XXX), Dětkovic (12,2%; ČIŽMÁŘ, I. 2008, 98, tab. XXX), Blanska (10,2%; WILCZEK 2013, 101, 104) nebo z púchovského hradiska „Požahy" u Jičiny (ČIŽMÁŘ 2003, 95). Ze zvěřiny, která byla na sídlišti rozpoznána, 14 Z pohřebiště v Soproni pochází hrob prasete, odpovídající inhumačním ritem soudobým pohřbům (BÁTORA 1988, 85; MÁRTON 1933-34, 145; srov. PIETA 1993, 54). 238 Hrnčířské dílny ve Višňovém můžeme jmenovat jen prase divoké, zajíce, lišku a blíže neurčitelného ptáka. Zajíc a liška mohli být loveni ke kožešnickým účelům, pro jejichž identifikaci nemáme v archeologických pramenech dostatečné podklady. Výjimkou může být francouzská lokalita Chambly, kde byly pospolu nalezeny kosti lišky, kočky a dalších malých srstnatců (lasička, tchoř, atd.; MÉNIEL 1996, 311). Kosti ptáka pak odráží nejen pečlivost archeologického výzkumu, ale rovněž mohou i nemusí indikovat výskyt ptačích sítí. Podobně blízkost vodního toku nabádá k myšlence o rybolovu, který je z novějších výzkumů doložen například nálezem rybích kostí ve Strachotíně (ČIŽMÁŘ 1987, 225) a šupinami získanými plavením v Medlovicích (LEČBYCH 2010,133). Komponenta rituální či sakrální Nejen v době laténské se projevuje jev ukládání lidských pozůstatků v sídlištních kontextech. Lze se setkat budto s rituálně uloženými těly, kdy byli pohřbení jedinci většinou doprovázeni milodary, nebo s nerituálnírni pohřby celých lidských pozůstatků, kdy byli nebožtíci „uloženi" v atypické poloze na břiše či ve skrčené poloze. Jedinci takto pohřbení se považují za nějakým způsobem postižené (WALDHAUSER1978; srov. ČIŽMÁŘ 2000,87). Mimoto se objevují i hroby malých dětí, provrtaná kolečka z lebek sloužící patrně jako amulety a konečně nálezy ojedinělých kostí. Posledně jmenované jsou nejčastější, ale také nejhůře interpretovatelné (ČIŽMÁŘ 2000,87-88). Mezi ně se řadí i nález vřetenní kosti levé ruky z Višňového z objektu J504 náležející dospělému, blíže neurčitelnému jedinci15. Přestože poznámkami k lidským pozůstatkům na sídlištích doby laténské v našich zemích svými poznatky přispěla řada badatelů (např. ČIŽMÁŘ 2000; MEDUNA 1980a, 45-46; MOTYKOVÁ - DRDA - RYBOVÁ 1990, 366; JANSOVÁ 1983; RULF 1996; WALDHAUSER 1993,307,315; 2010), zdejší nález svou podstatou pouze obohatí soupis sídelních areálů s pozitivními nálezy antropologického materiálu, aniž by přispěl k jakékoli možné interpretaci. Taje, podle některých, díky rozmanitosti lidského jednání prakticky nemožná (RULF 1996,119 s lit.). K tomu přispívá i fakt, že latinská komponenta nebyla jediná, která se na zkoumané ploše vyskytovala. Je proto také možné, že se vřetenní kost do laténského objektu dostala až druhotně, například z porušeného hrobu. Závěr Při záchranném výzkumu ve Višňovém byly zachyceny tři zahloubené chaty. U dvou z nich (J502, J504), jenž je podle chronologicky citlivých nálezů možno datovat do LT C2-D1, se podařilo zachytit specializovanou výrobu kerami- 15 Obvod hlavy vřetenní kosti (caput radii) odpovídal spíše ženskému jedinci. Za informace děkuji J. Kalovi. 239 Josef Wilczek ky, doloženou hlavně přítomností drceného grafitu nacházejícího se ve dnech kotlovitých zahloubenin. Dalšími nepřímými indiciemi výroby byl výskyt zlomků surového grafitu, defektní keramické mísy a snad i menších oblých střepů sloužících snad jako nástroje k výzdobě či úpravě povrchu nádob. Se specializovanou keramickou výrobou může souviset i zvýšený podíl keramiky s příměsí grafitu (61,8%) vyzvednuté z objektů. Mimo produkce keramiky nebyla ve Višňovém, patrně kvůli charakteru archeologického výzkumu, zachycena žádná jiná forma specializované výroby. Textilnictví doložené formou částí jehlancovitých závaží mělo patrně podomácky charakter. Výzkum ve Višňovém přinesl početnou kolekci keramického materiálu, jehož analýzou bylo možno sledovat řadu technologických aspektů výroby keramiky. Bylo poukázáno na častý výskyt formování nádob z válečků kladených do spirály, na použití struny při sejmutí nádob z hrnčířské desky či na otisky prstů osob manipulujících s keramickými nádobami. Často byla rovněž evidována přítomnost engoby na vnějším i vnitřním povrchu nádob, u níž se ovšem nepodařilo zjistit, zda byla vytvořena intencionálním kladením keramické hmoty, anebo se jednalo o jev, který vznikl samovolně při procesu výpalu v hrnčířských pecích. Za zmínku stojí rovněž velice časté grafitování okrajů nádob - u jedinců, kteří dosahovali od okraje alespoň po maximální výduť, byla tato dekorace, resp. povrchová úprava zaznamenána téměř ve třetině případů (30,3 %). Analýza grafitu poukázala s největší pravděpodobností na jeho jihočeský původ (analýzu vypracoval Z. Čech). Sledování distribuce některých keramických tvarů poměrně bohatého keramického souboru poté poukázalo na ekonomické vazby sídelního areálu ve Višňovém převážně s oblastí jižní a jihozápadní Moravy. Relevantnější závěry k problematice produkce „višňovské keramiky" by mohla v budoucnu osvětlit lokalizace hrnčířských pecí, případně dalších objektů souvisejících s její výrobou, jež lze očekávat někde ve větší či menší vzdálenosti od prozkoumaných výrobních objektů. Z nekeramických artefaktů byla vyhodnocena řada kovových předmětů, z nichž stojí za pozornost relativně velké množství železných spon, železný osmičkovitý článek, pinzeta a několik pracovních nástrojů. Velmi výrazným artefaktem bylo železné závaží pocházející původně pravděpodobně z jedno-ramenných vah. Ze šperků byly mimo spon vyhodnoceny i dva skleněné náramky, jeden prstýnek a malý korálek. 240 Hrnčířské dílny ve Višňovém Objekt č. Datování Poznámka 500 pr.zem bez nálezu 501 pr.zem bez nálezu 502 la.b-d chata 503 br.vel 504 la.b-d chata 505 br.vel dvojice jam 505A a 505B 506 br. vel 507 la.b-d chata 508 br.vel Tab. TI. Datace sídlištních objektů (převzato z PARMA 2009, tab. 1). Lokalita Celkem (v ks) Hrubá k. (v %) Grafitová k. (v %) Jemná k. (v %) Malovaná k. (v %) Literatúra Blansko 1 003 78,8 12,4 9,1 0,2 WILCZEK 2013, 82,tab. 2 Bořitov 2 353 69,1 15,3 15,1 0,5 ČIŽMÁR 2003, 56 Brno - Slatina 3 444 69,8 11,9 18,0 0,2 ČIŽMÁŔOVÁ, H. 2008,21, tab. IV Blažovice 2 341 35,5 43,8 20,6 0,1 POPELKA 2013, Tab. 12 Dětkovice 337 50,2 10,4 33,8 5,6 ČIŽMÁR, I. 2008, 38, tab. XIII Hulín 645 46,0 32,0 22,0 0 KOUCKÁ 2012, 21 Medlovice 4 895 28,6 19,2 28,6 0 LEČBYCH 2010, 63-64, tab. III Ohrozím* 716 54,9 18,3 20,1 6,7 ČIŽMÁR, I. 2008, 38, tab. XIII Ptení1* 900 22,4 22,5 54,5 0,7 ČIŽMÁR, I. 2006, 23-24, tab. 3 Staré Hradisko* 790 49,0 29,0 20,0 2,0 ČIŽMÁR 2008, 38, tab. XIII; 2012,91 Staré Hradisko 1990, 1993* 743 49,2 32,2 14 4,6 ČIŽMÁR 2008, 38, tab. XIII; 2012,91 Višňové 2 424 52,2 (1 265 ks) 23,1 (559ks) 24,8 (600 ks) 0 - Tab. T2. Srovnání zastoupení keramických hmot s jinými moravskými lokalitami. * - údaje pochází z celků postihnutých skartací. 241 Josef Wilczek Objekt Celkem Hrubá k. Grafitová k. Jemná k. Keramika s grafitem Ks % Ks % Ks % Ks % 502 980 478 48,78 237 24,18 265 27,04 630 64,29 504 1410 763 54,11 314 22,27 333 23,62 844 59,86 507 34 24 70,59 8 23,53 2 5,88 23 67,65 Celkem 2424 1265 52,19 559 23,06 600 24,75 1497 61,76 Tab. T3. Početní zastoupení keramických hmot v jednotlivých objektech. Objekt Celkem Hrubá k. Grafitová k. Jemná k. Keramika s grafitem Hmotnost % Hmotnost % Hmotnost % Hmotnost % 502 40493 21080 52,06 11005 27,18 8408 20,76 28704 70,89 504 80893 49266 60,90 22070 27,28 9557 11,81 60238 74,47 507 2604 1606 61,67 896 34,41 102 3,92 982 37,71 Celkem 123990 71952 58,03 33971 27,40 18067 14,57 89924 72,53 Tab. T4. Hmotnostní zastoupení keramických hmot v jednotlivých objektech. 1 mm 2 mm 3 mm 4 mm 5 mm 6 mm 8 mm Celkem Počet 53 255 310 130 47 3 1 799 Počet (v %) 6,63 31,91 38,80 16,27 5,88 0,38 0,13 100 Tab. T5. Zastoupení maximálních šířek rýh svislého rýhování. Objekt Počet (v ks) Váha (v g) Průměrná váha (vg) Višňové J504* 18 925 51,4 J507* 15 638 42,5 Blansko K502* 12 188 15,7 K503 46 976 21,2 K504 39 910 23,3 Tab. T6. Zastoupení mazanice. * - objekty nebyly prozkoumány celé. 242 Hrnčířské dílny ve Višňovém Lokalita Bos primigenius f.taurus Equusferus f.caballus Sus scrofaf. domestica Ovisl Capra Canis lupusf. familiaris Gallus gallus f. domestica Anser anser f. domestica Celkem Literatura Tur Kůň Prase Ovce/ koza Pes Kur Husa? Blansko (objekty) 42 2 12 10 1 0 0 67 PESKÉ 2007a; WILCZEK 2013, Tab.7 Bořitov 195 53 182 173 18 9 0 630 ČIŽMÁŘ 2003, 92; PEŠKE 2003, tab. 1 Bořitov -Býkovice 24 3 6 10 6 0 0 49 KRATOCHVÍL 2003, tab. 1 Brno - Královo pole 1 0 4 22 0 0 0 27 ROBLÍČKOVÁ 2005, tab. 1 Brno - Slatina 382 25 259 211 14 10 0 901 PESKÉ 2008; ČIŽMÁŘOVÁ H. 2008, tab. X Dětkovice 36 3 15 11 0 0 0 65 ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII Dolní Sukolom 11 3 8 2 3 0 0 27 ROBLICKOVA 2006, tab. 1 Lysice 12 1 11 8 0 0 0 32 KRATOCHVÍL 2003, tab. 2 Medlovice 390 91 236 236 30 4 0 987 LECBYCH 2010, tab. VIII Mistřín 727 168* 875 1685 539** 40 2 0 3497 KRATOCHVIL 1999, 179 Ohrozím 53 15 115 7 4 0 0 194 ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII Polešovice 106 10 51 68 9 1 0 245 ROBLICKOVA 2003, tab. 1 Podyjí 432 75 189 283 39 9 1 1028 ČIŽMÁŘ 2003, 92, 95 Ptení 1 146 10 134 48 8 2 0 348 ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII Slatinice 24 9 13 5 2 0 0 53 PEŠKE 2007b; SLAVIK 2007, tab. 15 Slatinky -Močílky 25 5 6 12 1 0 0 49 KALCIK 2007, tab. 5 SŮVOVÁ 2007 Staré Hradisko (1989, 1990) 30 12 17 5 1 0 0 65 ČIŽMÁŘ 2008, tab. XXVIII, XXXI Strachotín 93 21 66 101 15 5 0 301 ČIŽMÁŘ 1987, 225 Tvarožná 41 6 11 7 2 0 0 79 ROBLICKOVA 2002, tab. 1 Velké Hostěrádky 109 7 159 136 25 1 12 449 PEŠKE 1984, tab. 1; ČIŽMÁŘ 2003, 92 Vyškov - Manské 32 3 11 4 2 0 0 52 KRATOCHVIL 1993, tab. 1 Višňové 128 14 81 56 (*6) 26 2 0 307 DRESLEROVA 2010 Tab. T7. Zastoupení domácích zvířat na laténských sídlištích. * - kůň převalský (Equus prze-walskii f. caballus); **- z toho Ovis ammon f. aries; *** - z toho Capra aegagrus f. hilus. 243 Josef Wilczek Literatura BÁTORA, J. 1988: Najnovšie poznatky o pohrebnom ríte ľudu nitranskej skupiny In: Antropofagie a pohřební ritus doby bronzové. Brno, 83-90. BERG, I. 2008: Looking through pots: recent advances in ceramics X-radiography. Journal of Archaeological Science 35,1177-1188. BRAND, C. 1995: Zur eisenzeitlichen Besiedlung des Dürrnberges bei Hallein. Internationale Archäologie 19. Espelkamp. BREZINOVÁ, G. 2007: Laténske sídlisko vo Výčapoch-Opatovciach. Pravěk NŘ 16/2006, 309-324. BŘEŇ, J. 1966: Trísov - keltské oppidum v jižních Čechách. Praha. BUKO, A. 1990: Ceramika wczesnopolska. Wprowadzenie do badaň. Wroclaw - Warszawa - Krakow - Gdansk - Lódž. BURKART, E. 1953: Mährens Minerale und ihre Literatur. Brno. ČECH, Z. 2011: Charakteristika grafitové suroviny z laténských lokalit na Moravě. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na PřF MU Brno. ČIŽMÁŘ, 1.2006: Ptení. Osídlení mikroregionu v dobé laténské. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. ČIŽMÁŘ, I. 2008: Zázemí keltského oppida Staré Hradisko. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. ČIŽMÁŘ, I. 2012: Pozdně laténská chata z Dětkovic (okr. Prostějov). Acta Musei Moravie (Časopis Moravského zemského muzea) - Scientiae sociales, 97/1,85-100. ČIŽMÁŘ, I. - LEČBYCH, M. 2013: Doba laténská. In: Geislerová, K. - Parma, D. (eds.): Výzkumy - Ausgrabungen 2005-2010, Brno, 98-117. ČIŽMÁŘ, M. 1974: Malovaná keramika na moravských keltských pohřebištích. Příspěvek k otázce kulturních vlivů v moravském laténu. AR XXVI, 468-476. ČIŽMÁŘ, M. 1975: Relativní chronologie keltských pohřebišť na Moravě. PA LXVI, 417-437. ČIŽMÁŘ, M. 1980: Dva časně laténské nálezy ze středních Čech. AR XXXII, 642-643. ČIŽMÁŘ, M. 1984: Laténské sídliště z Velkých Hostěrádek, okr. Břeclav. Památky archeologické 75, 463-485. ČIŽMÁŘ, M. 1987: Laténské sídliště ze Strachotína, okr. Břeclav. PA LXXVIII, 205-230. ČIŽMÁŘ, M. 1989: Pozdně laténské osídlení předhradí Závisti. PA LXXX, 59-122. 244 Hrnčířské dílny ve Višňovém ČIŽMÁŘ, M. 1990: Časně laténské nálezy z Hradiska „Černov", obec Ježkovice, okres Vyškov. In: Čižmár, M. - Nekuda, V. - Tichý, R. - Unger, J. (eds.): Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka. Brno, 196-204. ČIŽMÁŘ, M. 1993: Keltská okupace Moravy. In: Podhorský, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy. Brno, 233-328. ČIŽMÁŘ, M. 1994a: Ein Beitrag zur Kenntnis der Herstellung der spätlatene-zeitlichen Graphitkeramik in Südmähren. Acta Musei Moraviae 79, 85-93. ČIŽMÁŘ, M. 1994b: Pozdně laténské sídliště v Dolních Břežanech. ARXLIV, 594-606. ČIŽMÁŘ, M. 1996: Laténské osídlení Hradiska u Obran (okr. Brno-město). Pravěk NŘ 4/1994, 253-270. ČIŽMÁŘ, M. 2000: Nálezy lidských kostí na moravských sídlištích doby laténské. Památky archeologické - Supplementum 13, 81-91. ČIŽMÁŘ, M. 2002: Ökonomische Struktur des Oppidums Staré Hradisko. In: Dobiat, C. - Sievers, S. - Stöllner, T. (eds.): Dürrnberg und Manching. Wirtschaftsarchäologie im ostkeltischen Raum. Kolloquien zur Vor- und Frühgeschichte - Band 7. Bonn, 297-313. ČIŽMÁŘ, M. 2003: Laténské sídliště v Bořitově. Pravěk - Supplementum 10. Brno. ČIŽMÁŘ, M. 2006: Doba laténská. In: Čižmár, M. - Geislerová, K. (eds.): Výzkumy - Ausgrabungen 1994-2004. Brno, 55-61. ČIŽMÁŘ, M. - GEISLEROVÁ, K. (eds.) 2006: Výzkumy - Ausgrabungen 1999- 2004. Brno. ČIŽMÁŘ, M. - HOLUB, P. 2005: Laténská chata z Brna - Králova pole. Pravěk NŘ 13/2003, 295-302. ČIŽMÁŘ, M. - KOLNÍKOVÁ, E. 2006: Němčíce - obchodní a industriálni centrum doby laténské na Moravě. AR LVIII, 261-283. ČIŽMÁŘ, Z. 2006a: Višňové 2005-2006. Nálezová zpráva č. j. 185/06 uložená v archivu ÚAPP Brno, v.v.i., Brno. ČIŽMÁŘ, Z. 2006b: Višňové (okr. Znojmo). PV 47, 161-162. ČIŽMÁŘ, Z. - HLAVA, M. - ŠMÍD, M. 2005: Laténská hrnčířská pec z Ptení (okr. Prostějov). Pravěk NŘ 13/2003, 279-293. ČIŽMÁŘOVÁ, H. 2008: Laténské sídliště v Brně - Slatině, poloha „Švédské valy". Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. ČIŽMÁŘOVÁ, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha. ČIŽMÁŘOVÁ, J. 2011: Keltská pohřebiště na Moravě, okresy Brno-město a Brno-venkov Brno. 245 Josef Wilczek DANIELISOVÁ, A. 2008: Oppidum České Lhotice v kontextu svého sídelního zázemí. Nepublikovaná disertační práce uložená na FF UK Praha. DANIELISOVÁ, A. 2010: Oppidum České Lhotice v kontextu svého sídelního zázemí. Archeologické Studijní Materiály 17, Praha - Pardubice. DANNHEIMER, H. - GEBHARD, R. 1993: Das keltische Jahrtausend. Mainz am Rhein. DOLEŽEL, J. - KOMORÓCZY, B. 2002: Blansko (okr. Blansko), PV 43 (2001), 213-217. DRESLEROVÁ, G. 2010: Višňové - archeozologická analýza. In: Wilczek, J.: Hrnčířské dílny ve Višňové v kontextu laténského osídlení povodí řeky Jevišovky. Magisterská diplomová práce uložená na FF MU, Brno, 300-305. DRDA, P. - RYBOVÁ, A. 1997: Keltská oppida v centru Boiohaema. PA LXXXVIII, 65-123. DRDA, P. - RYBOVÁ, A. 2001: Model vývoje velmožského dvorce 2.-1. století před Kristem. PA XCII, 284-349. ENDEROVÁ, P. 2007: Laténské nálezy z Hradiska u Kramolína. Pravěk NŘ 16/2006,97-123. FILIP, J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Monumenta Archeologica, Tomus V. Praha. FOJTÍK, P. 2002: Pravěké a raně středověké osídlení katastru obce Lešany (okr. Prostějov). Střední Morava 15, 55-84. FREITAGOVÁ, J. 1973: Sídlištní objekty z doby protohistorické na Moravě. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. GEBHARD, R. 1989: Der Glasschmuck aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart. GEBHARD, R. 1991: Die Fibeln aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart. GEISLEROVÁ, K. - PARMA, D. (eds.) 2013: Výzkumy - Ausgrabungen 2005-2010, Brno. GOŠ, V. 1971: Laténské sídliště v Mohelnici (okr. Šumperk). PV 1970, 37-38. GOŠ, V. 1973: Laténská osada v Mohelnici v roce 1972 (okr. Šumperk). PV 1972, 44-45. GUILLAUMET, J. P. 2003: Paléomanufacture métallique: méthode ďétude. Paris. HAEVERNICK, T. E. 1960: Die Glasarmringe und Ringperlen der Mittel- und Spätlatenezeit auf dem europäischen Festland. Bonn. HALLER, M. - GENTIZON, A. - KUNA, M. 2007: Mazanice z pozdní doby bronzové z Roztok, AR LIX, 765-778. 246 Hrnčířské dílny ve Višňovém HANKÝŘ, V. - TICOVÁ, E. - SALAČ, V. 1998: Chemicko-technologický průzkum laténské keramiky ze severozápadních Čech. AR L, 106-115. HLAVA, M. 1997: Využití tuhy v době laténské na Moravě. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. HLAVA, M. 1998: Laténské sídliště v Bořitově - Mezichlumí. Pravěk NŘ 7/1997,333-357. HLAVA, M. 1999: Laténská železářská pec v trati Niva u Bořitova (okr. Blansko). Pravěk NŘ 8/1998, 151-175. HLAVA, M. 2002: Laténské sídliště u Tvarožné (okr. Brno-venkov). Pokus o rekonstrukci výzkumu z roku 1943. Pravěk NŘ 11/2001, 301-354. HLAVA, M. 2006a: Laténská sídliště v Dolní Sukolomi (okr. Olomouc). Poznámky k výzkumům a historii „německého" muzea v Uničově. Pravěk NŘ 14/2004, 373-416. HLAVA, M. 2006b: Tuhová keramika z oppida Staré Hradisko a pozdně laténská tuhová keramika na Moravě. Nepublikovaná disertační práce uložená na FF MU Brno. HLAVA, M. 2007: Laténské osídlení Uničovska. Pravěk - Supplementum 17. Brno, 87-171. HLAVA, M. - VÍCH, D. 2007: Laténské osídlení Boskovická. Pravěk -Supplementum 17. Brno, 11-86. HLAVA, M. 2008: Grafit v době laténské na Moravě. PA IC, 189-258. HLOŽEK, M. 2003: Výrobní centra laténské keramiky na jižní Moravě a jejich technologická identifikace. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. HORÁKOVÁ-JANSOVÁ, L. 1955: Laténská tuhová keramika v Čechách a na Moravě. PA XLVI, 134 - 184. HORÁLKOVÁ, P. 1992: Časně laténské sídliště u Šakvic, okr. Břeclav. Pravěk NŘ 2/1992, 275-292. HYLAND, A. 1990: Equus. The Horše in the Roman World. London. JACOBI, G. 1974: Werkzeug und Gerät aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden. JANSOVÁ, L. 1964: Svědectví keramiky o pobytu Bojů na jihozápadním Slovensku a v přilehlém území. Studijné zvesti Archeologického ústavu SAV 13, 185-194. JANSOVÁ, L. 1965: Hrazany. Keltské oppidum na Sedlčansku. Památky naší minulosti 3. Praha. JANSOVÁ, L. 1983: O počátcích laténské fortifikace v Čechách. Studie Archeologického ústavu ČSAV v Brně 11-1. Praha. 247 Josef Wilczek JANSOVÁ, L. 1988: Hrazany. Das keltische Oppidum in Böhmen. Band II. Die Gehöfte in der mittleren Senkung. Fundbreicht und Katalog. Praha. KALČÍK, L. 2007: Osídlení Slatinek - Močílek v době laténské a časně slovanském období. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. KAMP, K. A. - TIMMERMAN, N. - LIND, G. - GRAYBILL, J. - NATOWSKY, I. 1999: Discovering Childhood: Using Fingerprints to Find Children in the Archaeological Record. American Antiquity 64/2, 309-315. KAPPEL, I. 1963: Zum Handel mit Graphitherde in der Fruhlatěnezeit. Germania 41, 13-18. KAPPEL, I. 1969: Die Graphittonkeramik von Manching. Die Ausgrabungen in Manching - Band 2. Wiesbaden. KARASOVÁ, Z. 2002: Spony z keltského oppida na Třísově. PA XCIII, 226-258. KARWOWSKI, M. 2004: Latěnezeitlicher Glasringschmuck aus Ostösterreich. Wien. KOMORÓCZY, B. 2006: Blansko 2006. ul. L. Danka, „V Dílech". Nálezová zpráva č.j. 3638/06 uložená v archívu AÚ AV ČR, Brno. KOŠTUŘÍK, P. 1986: Doba laténská. In: Koštuřík, P. - Kovárník, J. - Měřínský, Z. - Oliva, M. (eds.): Pravěk Třebíčska. Brno - Třebíč, 125-134. KOUCKÁ, A. 2012: Laténské sídliště a pohřebiště v Hulíně „U Isidorka". Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. KOUTECKÝ, D. 1970: Knovízské a laténské sídliště ve Veliké Vsi na Podbořansku. AR XXII, 24-77. KOUTECKÝ, D. - VENCLOVÁ, N. 1979: K problematice osídlení severozápadních Čech v době laténské a římské. Sídliště Počerady I a II. PA LXX, 42-112. KOVÁRNÍK, J. 2007: Pravěké hradiště a laténská pevnost Ostroh u Lukova, okr. Znojmo (Nový typ opevňování ostrožných lokalit). Pravěk NŘ 16/2006,373-392. KRÁLÍK, M. - NEJMAN, L. 2007: Fingerprints on artifacts and historical items: examples and comments. Journal of Ancient Fingerpints 1/1, 4- 15. KRÁLÍK, M. - NOVOTNÝ, V. 2003: Epidermal Ridge Breadth: An Indicator of Age and Sex in Paleodermatoglyphics" Variability and Evolution 11, 5- 30. KRATOCHVÍL, Z. 1993: Zvířecí kostní materiál z Vyškova - Manské. AR XLV, 681-682. 248 Hrnčířské dílny ve Višňovém KRATOCHVÍL, Z. 1999: Zvířecí kostní zbytky z laténského sídliště v Mistříně, okr. Hodonín. Pravěk NŘ 8/1998, 177-182. KRATOCHVÍL, Z. 2003: Osteologické nálezy z laténských sídlišť v Bořitově - Býkovicích a v Lysicích. In: Čižmár, M.: Laténské sídliště v Bořitově. Pravěk - Supplementum 10. Brno, 144-146. KRIPPEL, E. 1990: Vývoj životného prostredia človeka v poíadovej dobe (na základe pelových a uhlíkových analýz). Studijné zvesti Archeologického ústavu SAV 26, 31-38. KRUTA, T. 1966: Moravské nerosty a jejich literatura 1940-1965. Brno KRUTA, T. 1973: Slezské nerosty a jejich literatura. Brno. KUZMOVÁ, K. 1980: Nížinné sídliská z neskorej doby laténskej v strednom Podunajsku. SlA XXVIII, 313-340. LASCH, H. 1999: Berching-Pollanten I: Die Keramik der spätkeltischen Siedlung Berching-Pollanten, Landkreis Neumarkt in der Oberpfalz. Internationale Archäologie 60. Rahden. LEČBYCH, M. 2010: Laténské sídliště v Medlovicích. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. LUDIKOVSKÝ, K. 1959: Zpráva o výzkumu na laténském a římském sídlišti v Komořanech 1956. PV 1956, 35-38. LUDIKOVSKÝ, K. 1960: K technologii na kruhu vyráběné pravěké keramiky. AR XII, 66-78. LUDIKOVSKÝ, K. 1964: Dílnynamoravskýchkeltských sídlištích. Archelogické studijní materiály 1, 126-134. LUDIKOVSKÝ, K. 1970-1971: K problematice technologie laténské keramiky. SbČSSA 4, 89-95. LUDIKOVSKÝ, K. 1972: Laténské sídelní objekty u Šakvic (okr. Břeclav). PV 1971,69-70. LUDIKOVSKÝ, K. 1973a: Keltské sídliště v Bořitově (okr. Blansko). PV 1972, 40-42. LUDIKOVSKÝ, K. 1973b: Keltské sídliště v Rajhradě (okr. Brno-venkov). PV 1973, 42-43. LUDIKOVSKÝ, K. 1974: Výzkum keltských sídlišť v Bořitově (okr. Blansko). PV 1973, 45-50. LUDIKOVSKÝ, K. 1975: Laténská sídliště na katastru Hulína a okolí. PV 1974,35-37. LUDIKOVSKÝ, K. 1983: Blížkovice - Bojanovice - Střelíce. Latěnezeitliche Funde von F. Vildomec. Brno. LUDIKOVSKÝ, K. 1986: Mistřín. Katalog nálezů z výzkumu v letech 1966-68. FAM 21. Brno. 249 Josef Wilczek MALINA, J. 1965: Sondáž na novém laténském sídlišti v Bezkově (okr. Znojmo). SPFFBU E 10, 354-356. MANEM, S. 2008: Les fondements technologiques de la culture des Duffaits (Age du Bronze Moyen). Nepublikovaná disertační práce uložená na Université Paris X Nanterre (UMR 7055). Paris. MAREŠ, J. J. - WALD HAUSER, J. 2004: Přeslen - součást přeslice, amulet nebo zapalovač? Vesmír 83/6, 340-343. MARTINEAU, R. 2000: Poterie, techniques et sociétés. Etudes analytiques et expérimentales á Chalain et Clairvaux (Jura), entre 3200 et 2900 av. J.- C. Nepublikovaná disertační práce uložená na Université de Franche- Comté. Besancon. MARTINEAU, R. 2006: Identification of the „beater and anvil" technique in neolithic contexts: experimental approach. In: Smith, A.L. - Bosquet, D. - Martineau, R.: Acts of the XIVth UISPP Congress, University of Liege, Belgium, 2-8 September 2001. Oxford, 147-156. MARTINEAU, R. - MAIGROT, Y. 2004: Les outils en os utilises pour le faconnage des poteries néolithiques de la station 4 de Chalain (Jura, France). In: Bodu, P. - Constantin, C. (eds.): Approches fonctionnelles en Préhistoire, Congrěs préhistorique de France, Nanterre, 24-26 no-vembre 2000. Paris, 83-95. MÁRTON, L. V. 1933-34: Das Fundinventar Frühlatenegräber. In: Dolgozatok. 9/10. Budapest, 128-165. MATTHEW, A. J. - WOODS, A. J. - OLIVER, C. 1991: Spots before your eyes: new comparison charts for visual percentage estimation in archaeological material. In: Middleton, A. - Freestone, I. (eds.): Recent Developments in Ceramic Petrology, British Museum Occasional Paper 81. London, 211-264. MEDUNA, J. 1958a: Latinské sídliště v Němčanech. PV1957,52-54. MEDUNA, J. 1958b: Výzkum laténského sídliště v Klentnici (okr. Mikulov). PV 1958,51. MEDUNA, J. 1960: Druhý rok výzkumu na laténském sídlišti v Klentnici (okr. Mikulov). PV 1959, 72-73. MEDUNA, J. 1961: Staré Hradisko. Katalog der Funde im Museum der Stadt Boskovice. FAM 2. Brno. MEDUNA, J. 1962: Laténské žárové hroby na Moravě. PA LIII, 87-136. MEDUNA, J. 1970: Staré Hradisko. Katalog der Funde aus den Museen in Brno (Brünn), Praha (Prag), Olomouc, Plumlov und Prostějov. FAM 5. Brno. MEDUNA, J. 1980a: Die laténezeitlichen Siedlungen in Mähren. Praha. 250 Hrnčířské dílny ve Višňovém MEDUNA, J. 1980b: Die latěnezeitlichen Siedlungen und Gräberfelder in Mähren (Katalog). FAM XI. Brno. MÉNIEL, P. 1996: Les faunes des établissements ruraux de La Těne finále dans le Nord de la France. Revue archéologique de Picardie. Numero speciál 11/1996,309-316. MÉNIEL P. 2001: Les Gaulois et les animaux. Élevage, repas et sacrifices. Errance (collection des Hespérides), Paris. MICHÁLEK, J. - VENCLOVÁ, N. 1994: Laténské sklo ze Strakonicka. AR XLVI, 558-583. MOTYKOVÁ, K. - DRDA, P. - RYBOVÁ, A. 1990: Oppidum Závist - prostor brány A v předsunutém šíjovém opevnění. PA LXXXI, 308-433. NEÚSTUPNÝ, E. 1981: Zachování kostí z pravěkých sídlišť. AR XXXIII, 154-165. OBŠUSTA, P. 1996: Laténské osídlení jihozápadní Moravy. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. ORTON, C. - TYERS, P. - VINCE, A. 1997: La cerámica en arqueología. Barcelona. OŽĎÁNI, O. - HEČKOVA, J. 1987: The la Těne period settlement at Čataj. SlA XXXV, 391-416. PARMA, D. 2007: Laténské sídliště Otrokovice „Chmelin". Pravěk NŘ 16/2006, 325-358. PARMA, D. 2009: Višňové (okr. Znojmo). Keramický soubor z mladší doby bronzové s problematickou vypovídací schopností. Pravěk NŘ 18/2008, 273-319. PATAY, P. 1959: Késó-vaskori ház Acsán. Folia archeologica 11, 39-45. PAULÍK, J. 1976: Keltské hradisko Pohanská v Plaveckom Podhradí. Bratislava. PAULÍK, J. - TOMČÍKOVÁ, K. 2005: Ďalší hromadný nález železných predmetov v Plaveckom Podhradí. SlA LIII, 85-122. PEŠKE, L. 1984: Osteologické nálezy z laténského sídliště ve Velkých Hostěrádkách, okr. Břeclav PA LXXV, 486-488. PEŠKE, L. 2007a: Určení osteologického materiálu z Blanska (2001). In: Wilczek, J.: Laténské sídliště v Blansku - „V dílech". Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno, 94. PEŠKE, L. 2007b: Osteologické nálezy ze Slatinic (2002). In: Slavík, T: Laténské sídliště ve Slatinicích, okres Olomouc. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno, 56. PEŠKE, L. 2008: Osteologický posudek In: Čižmářová, H.: Laténské sídliště v Brně - Slatině, poloha „Švédské valy". Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno, 70. 251 Josef Wilczek PEŠKE, L. 2003: Osteologické nálezy z laténského sídliště v Bořitově. Pravěk -Supplementum 10. Brno, 138-143. PÍČ, J. L. 1903: Starožitnosti země České. Díl II. Čechy na úsvitě dějin. Svazek 2. Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Praha. PIETA, K. 1993: Stredolaténske zvieracie žiarové hroby alebo doklady kultových praktík z Nitry? SlA XLI, 41-57. PINGEL, V. 1971: Die watte Drehscheiben-Keramik von Manching. Die Ausgrabungen in Manching. Herausgegeben von Werner Krämer, Band 4. Wiesbaden. PLESLOVÁ-ŠTIKOVÁ, E. 1985: Makotřasy. A TRB Site in Bohemia. FAP 17. Praha. POPELKA, M. 2010: Laténské osídlení Kralického Háje. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. POPELKA, M. 2013: Laténské sídliště z Blažovic v kontextu pozdně laténského osídlení jižní Moravy. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. ROBLÍČKOVÁ, M. 2002: Zvířecí osteologický materiál z Tvarožné. Pravěk NŘ 11/2001,355-364. ROBLÍČKOVÁ, M. 2003: Zvířecí osteologický materiál z Polešovic. Pravěk NŘ 12/2002,187-198. ROBLÍČKOVÁ, M. 2006: Zvířecí osteologické pozůstatky z Dolní Sukolomi. Pravěk NŘ 14/2004,417-420. RULF, J. 1996: Problematika pohřbů na sídlištích v českomoravském pravěku. Studijné zvesti Archeologického ústavu SAV 32, 115-124. RULF, J. - SALAČ, V. 1995: Zpráva o laténské keramice v severozápadních Čechách. ARXLVII, 373-417. RYE.O. S. 1977:Potterymanufacturingtechniques:X-raystudies. Archeometry 19, 205-211. RYBNÍČEK, K. - RYBNÍČKOVÁ, E. 2001: Vegetace a přírodní prostředí jako pozadí archeologických kultur ČR, 28 000 - 1000 B. P. In: Podhorský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 301-310. RYBOVÁ, A. 1969: Keramika na rovinných osadách východních Čech v době laténské. PA LX, 367-442. RYBOVÁ, A. - MOTYKOVÁ, K. 1983: Die Eisendepotfund der Latěnezeit von Kolín. PALXXIV, 96-174. SALAČ, V. 1990: K poznání laténského (LT C2-D1) výrobního a distribučního centra v Lovosicích. ARXLII, 609-639. 252 Hrnčířské dílny ve Višňovém SALAČ, R. - SMRŽ, Z. 1989: Laténské sídliště u Lužice v SZ Čechách. Poznámky k sídlištní keramice stupně LT B v Podkrušnohoří a k možnosti existence oppida na vrchu Uhošti u Kadaně. AR XLI, 549-576. SANZ, F. Q. 2004: La alzada del caballo antiguo: un estado de la cuestión aplicado a la Edad del Hierro de la Península Ibérica. Cuadernos de Prehistória y Arqueología de la Universidad Autonoma de Madrid 30, 77-89. SKUTIL, J. 1939-1940: Mährische Scherbentonscheibchen und ihre Bedeutung. Sudeta - Neue Folge 1, 71-80. SLAVÍK, T. 2007: Laténské sídliště ve Slatinicích, okres Olomouc. Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. STRIEWE, K. 1996. Studien zur Nauheimer Fibel und ähnlichen Formender Spätlatenezeit. Internationale Archäologie 29. Espelkamp. SŮVOVÁ, Z. 2007: Osteologická analýza Slatinky - Močílky. In: Kalčík, L.: Osídlení Slatinek - Močílek v době laténské a časně slovanském období. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno, 100-107. ŠIŠKA, D. 1995: Nové poznatky o keltském osídlení Prostějovská (1973-1993). Předběžná zpráva. Pravěk NŘ 1993/3, 239-261. ŠTAJNOCHR, V. 1998: Archaické technologie tváření keramiky AR L, 95-105. THÉR, R. - MANGEL, T. - GREGOR, M. 2014: Produkce laténských hrnčířských pecí na Chrudimsku: příspěvek k poznání organizace hrnčířského řemesla. AR LXVI, 415-452. TOMČÍKOVÁ, K. - PAULÍK, J. 2004: Archeologický výskum na Pohanskej v Plaveckom Podhradí roku 1990. Pamiatke Leva Zachara. Zborník slovenského národného muzea 98, Archeológia 14, 43-66. TREBSCHE, P. 2003: Keramik mit Feinkammstrich aus keltischen Siedlungen im Großraum Linz. Untersuchungen zu Werkstätten, Funktion, Verbreitung und Datierung. Linzer Archäologische Forschungen 35. Linz. TRIAS, M. C. - BISQUERRA, J. F. - ROSELLÓ, J. G. - AYUSO, V. G. -VECHIERINI, E. J. - ABRAHAM, C. Q. - SIMONET, B. S. 2004: La cerámica prehistórica a mano: una respuesta para su estudio. Mallorca. VALENTOVÁ, J. - SANKOT, P 2011: Das latěnezeitliche gräberfeld Kutná hora-Karlov (okr. Kutná Hora/CZ). Jahrbuch RGZM 58, 279-401. VALENTOVÁ, J. - ŠUMBEROVÁ, R. 2012: Keramické cedníky, poklopy a trychtýře z oppida Stradonice. AR LXIV, 333-346. 253 Josef Wilczek VAŘEKA, P. 1995: Nálezy mazanice v archeologických strukturách - deskriptívni systém a databáze MAZANICE. Archeologické fórum 4, 59-64. VAŘEKA, P. a kol. 2003: Struktura sídlištního areálu z mladší doby bronzové. Výzkum sídliště knovízské kultury v Praze-Hostivaři. Závěrečná zpráva grantového projektu GAČR 404/01/1407. http://www.kar.zcu.cz/vy-zkum/Hostivar2/. VAŘEKA, P. 2005: Mazanice. In: Kuna, M. - Profantová, N. (eds.): Počátky raného středověku v Čechách. Archeologický výzkum sídlištní aglomerace kultury pražského typu v Roztokách. Praha, 250-258. VENCL, S. 1980: K poznání méně nápadných artefaktů. AR XXXII, 521-537. VENCL, S. 1991: Fragments of clay daub as a source of information on prehistorie Architecture. PA LXXXII, 406-411. VENCLOVÁ, N. 1979: Nové laténské nálezy ze středních Čech. AR XXV, 626-646. VENCLOVÁ, N. 1987: Bemerkungen zum Grenzgebiet der Latěnekultur in Norrdwestböhmen. PA LXXVIII, 449-464. VENCLOVÁ, N. 1982: Železářská výroba z časně laténského a římského období v Loděnici a ve Svatém Janu pod Skalou. AR XXXIV, 3-23. VENCLOVÁ, N. 1990: Prehistorie Glass in Bohemia. Praha. VENCLOVÁ, N. 1998: Mšecké Žehrovice in Bohemia. Archaeological backg-round to a Celtic Hero, 3rd-2nd cent. B. C. Sceaux. VENCLOVÁ, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha. VENCLOVÁ, N. (ed.) 2008: Doba laténská. Archeologie pravěkých Čech, svazek 7, Praha. VENCLOVÁ, N. a kol. 2008: Hutnický region Říčansko. Praha. VENCLOVÁ, N. - HULÍNSKÝ, V. - FRÁŇA, J. - FIKRLE, M. 2009: Němčíce a zpracování skla v laténské Evropě. AR LXI, 383-426. VENCLOVÁ, N. - SALAČ, V. 1990: Laténské sklo ze sídliště v Lovosicích. AR XLII, 640-657, 721-722. VENCLOVÁ, N. - VALENTOVÁ, J. 2012: Oppidum Stradonice - Výzkum Albína Stockého r. 1929. FAP 38, Praha. VLASATÍKOVÁ, P. 2003: Časně laténské osídlení lokality Polešovice - „Nivy" (okr. Uherské Hradiště). Pravěk NŘ 12/2002, 153-186. VŠIANSKÝ, D. 2010: Višňové - analýza keramiky. In: Wilczek, J.: Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno, 294-299. WALDAHUSER, J. 1978: Das keltische Gräberfeld bei Jenišův Üjezd in Böhmen. Archeologický výzkum v Severních Čechách 6-7. Teplice. 254 Hrnčířské dílny ve Višňovém WALD HAUSER, J. 1993: Die hallstatt- und latěnezeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen. Teplice. WALD HAUSER, J. 1996: Regionale keramische Kreise der jüngeren Latěnezeit in Böhmen: Anfange der Forschungen. In: Jerem, E. - Krenn-Leeb, A. - Neugebauer, J. W. - Urban, O. H. (eds.): Die Kelten in den Alpen und an der Donau. Akten des Internationalen Symposions St. Pölten, 14.-18. Oktober 1992. Budapest - Wien, 335-357. WALDHAUSER, J. 2002: Semin a Trosky. Problematika laténských struktur a lokalit. Archeologie ve středních Čechách 6/2002, 325-350. WALDHAUSER, J. 2010: Lidské osteologické pozůstatky v sídelních strukturách z období Ha D - LT D v Čechách a na Moravě. Živá archeologie - Supplementum 3,151-156. WENDLING, H. 2007: Zur Funktion latěnezeitlicher Scherbenrundel. In: Karl, R. -Leskovar, J.: Interpretierte Eisenzeiten. Fallstudien, Methoden, Theorie. Tagungsbericht der 3. Linzer Gespräche zur interpretativen Eisenzeitarchäologie. Studien zur Kulturgeschichte von Oberösterreich 22. Linz, 277-294. WILCZEK, J. 2007: Laténské sídliště v Blansku - „V dílech". Nepublikovaná bakalářská diplomová práce uložená na FF MU Brno. WILCZEK, J. 2010: Hrnčířské dílny ve Višňové v kontextu laténského osídlení povodí řeky Jevišovky. Nepublikovaná magisterská diplomová práce uložená na FF MU Brno. WILCZEK, J. 2013: Laténské sídliště v Blansku - „V Dílech". Časopis Moravského zemského muzea, 98/1, 75-108. L'ATELIER DE POTERIE DE VIŠŇOVÉ La fouille effectuée entre 2005 et 2006 par les chercheurs ďÚAPP Brno, a mis au jour trois structures excavées datées du second Age du fer. Deux ďentre elles (J502, J504) datées ä LT C2-D1 ont servi comme atelier de production de céramique. Ceci étant indiqué surtout par la presence de graphite moulu trouvé dans le fonds des structures. Les indicateurs indirects de la fabrication ont été la presence de fragments de graphite en tant que matiěre premiére, un bol deforme et les petits tessons qui ont servi trěs probablement comme outils pour la decoration et le trai-tement des surfaces des vases. La presence assez importante de céramique avec du graphite (61,8%) témoigne aussi de la production de céramique. A part la production de céramique, aucune autre forme de production spé-cialisée na pu étre attestée. La seule visible, le tissage, representee par le poids en terre cuite, est plutôt supposée étre une production domestique. 255 Josef Wilczek Lexcavation a Višňové a procure une grande collection de mobilier en cé-ramique. Leur analyse a permis dbbserver certains aspects technologiques de la production des vases. Ii s'agit de la creation des vases a partir de boudins mis en spirále, de i'utilisation ďune corde pour enlever les vases de la plaque ou de la table tournante, ou bien de la presence des empreintes digitales des fabricants qui ont manipulé les vases. Trěs souvent il a été observe la presence ďengobe sur les surfaces des vases, malheureusement sans pouvoir determiner si elles étaient créées intentionnellement ou s'il s'agissait ďun phénoměne fait naturellement pendant la cuisson au four. Autres faits spécifiques du mobilier, on peut noter ^application du graphite sur les bords et cols des vases - cette decoration était attestée sur presque un tiers des vases qui ont été preserves au moins du bord jusqu'au corps maximum (30,3 %). Les analyses du graphite en matiěre brute ont montré que ce materiel été importe de Bohéme Sud (les analyses ont été effectuées par Z. Čech). La distribution spatiale de certains types de céramique bien spécifiques a montré les relations trěs étroites surtout avec les regions alentours (Moravie sud et sud-ouest). On peut s'attendre a ce que la localisation precise des fours, qui doivent se trouver pas loin de ces deux ateliers, nous donne un résultat plus precis concernant la production de «ceramique de Višňové». A part la céramique, les autres mobiliers - certains fragments en verre (deux bracelets, une bague et un petit corail) ainsi que plusieurs artefacts métalliques (14 fibules, un maillon de chaine, une pincette et quelques autres outils) ont été étudiés. Un objet trěs interessant a ďailleurs été découvert - un poids en metal en forme de goutte provenant des balances. Josef Wilczek 1) ArTéHiS UMR 6298 CNRS-Université de Bourgogne Bat. Gabriel 21 000 Dijon France 2) Ustav archeologie a muzeologie MU Arna Nováka 1 602 00 Brno Česká republika wilczek@mail.muni.cz josef.wilczek@hotmail.com 256