Vědecký přístup k riziku a rizikový koncept vědy

BINKA, Bohuslav. Vědecký přístup k riziku a rizikový koncept vědy (The Scientific Approach to Risk and the Risk Concept of Science). Sociální pedagogika. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, vol. 3, No 1, p. 10-23. ISSN 1805-8825. doi:10.7441/soced.2015.03.01.01. 2015.

Basic information

• Original name: Vědecký přístup k riziku a rizikový koncept vědy
• Name (in English): The Scientific Approach to Risk and the Risk Concept of Science
• Authors: BINKA, Bohuslav (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: Sociální pedagogika, Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2015, 1805-8825.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: URL
• RIV identification code: RIV/00216224:14230/15:00082709
• Organization unit: Faculty of Social Studies
• Doi: http://dx.doi.org/10.7441/soced.2015.03.01.01
• Keywords (in Czech): empirismus; vědecká efektivita; teorie vědy; společenské vědy; hodnoty; sebekritika
• Keywords in English: empiricism; the effectiveness of science; the theory of science; social sciences; values; self-criticism
• Tags: Reviewed

Abstract

Práce „Vědecký přístup k riziku a rizikový koncept vědy“ se snaží analyzovat vztah mezi dvěma problematickými koncepty empirismu v současné vědě (primitivní empirismus, brutální empirismus), dvěma charakteristikami dnešního vědeckého provozu (krátkodobá efektivita vědeckého výzkumu, předstíráním záměrné racionálně-empirické jistoty svého počínání) a schopností společenských vědců tvořit a testovat komplexnější společensko-vědní teorie. Studie začíná přiblížením a rozborem tzv. primitivního a brutálního empirismu. Zatímco primitivní empirismus usiluje o znovuoživení vědeckých přístupů, které spočívají v přesvědčení, že jediné smysluplné tázání má empirickou povahu a empirické poznatky, které z takového tázání plynou, jsou svojí povahou (a mírou jistoty) diametrálně odlišné od jakéhokoliv jiného typu poznání, brutální empirismus (projevující se například v současných ekonomických disciplínách nebo sociobiologii) charakterizuje spíše snaha ochránit vlastní předpoklady před nezabezpečeným reflexivním empirismem vlastního provozu a zároveň snaha vnutit konkrétní empirickou metodologii své disciplíny ostatním (většinou sousedním) společensko-vědním teoriím. Druhá část studie přibližuje změny v provozu společensko-vědních disciplín v posledních 15 letech a snaží se dokázat, že tlak na krátkodobou efektivitu vědeckého výzkumu a snaha kontrolovat vědecké výstupy na základě shody s projektovými cíli jsou – právě v kombinaci s primitivním a brutálním empirismem – v konečném důsledku kontraproduktivní. Tlačí totiž vědce do dvou typů vědeckých výzkumů. Za prvé do metafyzických spekulací bez reálné empirické báze či za druhé do „bezpečně-mělkých“ empirických studií, které nemají schopnost testovat a nahrazovat „jádrové“ teorie vědních disciplín. Věda se tak paradoxně stává nástrojem, který dokáže zajistit bezpečí pro velkou část společensko-vědních odborníků, ovšem stává se nepoužitelným v případě analýzy skutečných problémů a rizik moderní společnosti.

Abstract (in English)

The paper “The Scientific Approach to Risk and the Risk Concept of Science” attempts to analyze the relationship between two problematic concepts of empiricism in present-day science (primitive empiricism, brutal empiricism), two characteristics of contemporary operation of science (the short-term effectiveness of scientific research, the pretense of intentional rational-empirical certainty of one’s endeavors), and the ability of social scientists to create and test more complex social science theories. The study begins by presenting and analyzing the so-called primitive and brutal empiricism. Whereas the primitive empiricism endeavors to revive scientific approaches based on the conviction that the only meaningful investigation is empirical in nature and that the empirical findings that emerge from such investigation are by nature (and based on their degree of certainty) diametrically opposed to any other type of knowledge; brutal empiricism (which is present in contemporary economic disciplines or sociobiology) is characterized more by attempts at protecting its own assumptions from its own unsafe reflexive empiricism and at the same time attempts to force the empirical methodology of a given discipline on other (usually closely related) social science theories. The second part of the study examines changes in the social sciences in the last 15 years and attempts to prove that the pressure on the short-term effectiveness of scientific research and the attempts to inspect scientific output on the basis of how well it corresponds to project goals are – in constellation with primitive and brutal empiricism – counterproductive in the end. Scientists are thus pressured into doing two types of research: either research involving metaphysical speculations without any real empirical basis or “safely shallow” empirical studies that are incapable of testing and replacing “core” theories in a given field.