Článek se zabývá vývojem slovosledu kondiconálového auxiliáru, který se během historického vývoje češtiny změnil v tzv. stálou příklonku. Studie se zakládá na analýze jazyka středněčeských biblí (Matoušova evangelia Bible Melantrichovy, kralické a svatováclavské). Cílem článku je zachytit všechny slovosledné pozice sledovaných auxiliárních forem ve vybraných starších biblických překladech. Analýza ukazuje, že kondicionálový auxiliár se ve sledovaných textech vyznačuje vlastnostmi stálého enklitika. Jedinou výjimku představují auxiliární formy ve funkci subjunktoru, které obsazují iniciální klauzální pozici. Analyzovaná data naznačují, že postiniciální pozice (2P) českých enklitik se ustálila jako základní (prototypická) slovosledná pozice již ve staročeském období a že kontaktní slovosled (VA) byl již v tomto období na ústupu.