Staré mapy jsou hodnotným zdrojem historických informací a dat. Ve srovnání s kronikami, matrikami, adresáři či sčítáními lidu jsou mapy unikátní právě díky své prostorové složce. Tyto tištěné záznamy však mohou doplňovat atributová data znázorněná na starých mapách z téhož období a umožnit tak komplexnější pohled na danou problematiku. Například studium censu tak v kombinaci se starou mapou nabízí současně i představu o prostorové distribuci populace. Tento příspěvek se zabývá rekonstrukcí historických reálií se snahou najít souvislosti mezi dávnými událostmi a současnou situací na stejných lokacích. Jedním z nejčastějších využití starých map je právě srovnání období na mapě a dnes, přičemž jedněmi z nejčastějších analýz jsou změny využití krajiny, jakými jsou rozsahy lesů, změna říční sítě nebo růst měst. Tištěné negrafické záznamy však mohou na totéž téma zároveň nabídnout i jiný pohled. Řada map z druhé poloviny 19. a začátku 20. století je charakteristická precizní reprezentací nejrůznějších socio-ekonomických skutečností. Jedním z autorů takových map byl i Alois Chytil (1877 - 1949). Český redaktor, vydavatel adresářů a místopisů a kartograf vytvořil v roce 1906 (7) Národností mapu Moravy, která kromě samotných národností a počtů obyvatel detailně zachycuje i tehdejší školství, průmysl, zemědělství či finanční instituce. Mapa se později stala i přílohou k vyčerpávajícímu podrobnému Chytilovu místopisu Československé republiky, který vyšel poprvé v roce 1922 a nově pak i 1929. Na základě informací z Národnostní mapy byla vytvořena databáze popisující situaci na jižní Moravě na počátku 20. století. Srovnání počtů obyvatel či národností je poměrně snadné. Snahou však bylo hledat i fakta a souvislosti, které nejsou v mapě uvedeny přímo. Na základě údajů z mapy při srovnání se situací dnes jsou popsány historické reálie, jako jsou změny národnostního složení na jižní Moravě během 20. století, transformace zemědělství či rozdílná distribuce škol. Aby bylo v daném případě rozuměno, proč mapy ukazují právě to, co ukazují, je pro studium historických konsekvencí nezbytné znát historický kontext.