Stélky lišejníků Xanthoria elegans, Usnea antarctica, Leptogium puberulum a kolonie Nostoc sp. byly sesbírány na ostrově Jamese Rosse (Antarktida). Vysušené byly transportovány do laboratoří MU v Brně. Před pokusy byly vlhčeny po dobu 48 h destilovanou vodou do úplné hydrace. Během rehydrace byly vystaveny tlumenému záření (20 mikromolů m-2 s-1, PAR) při 5°C. Poté byly vystaveny doplňkovému UV-B záření po dobu 7 dní. Byly použity tři různé intenzity UV-B (0,9 Wm-2, 1,4 Wm-2 a 3,0 Wm-2). Vzorky byly odebrány pro spektrofotometrickou analýzu UV-B absorbujících látek po 24, 48, 120 a 168 hodinové expozici. V týchž okamžicích byly měřeny parametry fluorescence chlorofylu pomocí Kautského kinetiky doplněné o zhášecí analýzu. Byly zjištěny mezidruhové rozdíly v časových řadách: Fv/Fm, Yield PSII, nefotochemického zhášení (NPQ) během expozice různými dávkami UV-B záření. UV-absorbující látky byly měřeny v etanolovém extraktu homogenizovaných stélek za pomoci spektrálních absorpčních křivek v oblasti vlnových délek 180-500 nm (Buffoni-Hall et al. 2002). Byly zjištěny významné mezidruhové rozdíly v kapacitě syntézy UV-B absorbujících látek. Doplňkové UV-B záření vedlo k několikanásobnému zvýšení množství v U. antarctica, zatímco X. elegans reagoval jen mírným zvýšením. Nostoc sp. vykazoval nejvyšší množství těchto látek při nejsilnější dávce (3 Wm-2), některé lišejníky vykazovaly pokles (např. X. elegans).