J 2015

Přímé versus nepřímé metody stanovení intenzity zatížení v kardiovaskulární rehabilitaci

MÍFKOVÁ, Leona, F. VÁRNAY, Pavel HOMOLKA, J. JANČÍK, Roman PANOVSKÝ et. al.

Basic information

Original name

Přímé versus nepřímé metody stanovení intenzity zatížení v kardiovaskulární rehabilitaci

Name (in English)

Direct versus indirect methods of determining the exercise intensity in cardiovascular rehabilitation

Authors

MÍFKOVÁ, Leona (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution), F. VÁRNAY (203 Czech Republic), Pavel HOMOLKA (203 Czech Republic, belonging to the institution), J. JANČÍK (203 Czech Republic), Roman PANOVSKÝ (203 Czech Republic, belonging to the institution), Petr DOBŠÁK (203 Czech Republic, belonging to the institution), Jarmila SIEGELOVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution) and Lenka ŠPINAROVÁ (203 Czech Republic, belonging to the institution)

Edition

Kardiologická revue - Interní medicína, Praha, Ambit Media, 2015, 2336-288X

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Article in a journal

Field of Study

30000 3. Medical and Health Sciences

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

is not subject to a state or trade secret

RIV identification code

RIV/00216224:14110/15:00084611

Organization unit

Faculty of Medicine

Keywords (in Czech)

trénink; spiroergometrie; ventilační prahy; kardiovaskulární rehabilitace; příjem kyslíku; srdeční frekvence

Keywords in English

Cardiovascular rehabilitation; Excercise training; Heart rate; Oxygen uptake; Spiroergometry; Ventilatory thresholds

Tags

Tags

International impact, Reviewed
Changed: 10/11/2015 14:17, Soňa Böhmová

Abstract

V originále

Cíl: Na základě spiroergometrického vyšetření stanovit oba ventilační anaerobní prahy (VT1 a VT2) u kardiologicky nemocných před zahájením kardiovaskulární rehabilitace a posoudit použitelnost nepřímých metod stanovení tréninkových parametrů u těchto pacientů. Metody: Ze 107 rampových spiroergometrických testů provedených u kardiologicky nemocných pacientů před zahájením ambulantní kardiovaskulární rehabilitace bylo vybráno 57 testů (43 mužů – věk 61,3 +/- 10,3 let a 14 žen – věk 63,4 +/- 10,9 let) se spolehlivě detekovatelným VT1 i VT2 a ukončených při dostatečném metabolickém vytížení. Pro posouzení použitelnosti nepřímých metod byla z výsledků spiroergometrického testu též vypočtena rezerva příjmu kyslíku (VO2R) a rezerva srdeční frekvence (HRR – heart rate reserve). Výsledky: Absolutní hodnoty VO2VT1 byly u žen nižší ve srovnání s muži, ale vzhledem k VO2peak je VT1 u žen lokalizovaný výše (59 % VO2peak) než u mužů (53 % VO2peak). VT1 vyjádřený jako % z VO2R a % z HRR byl u mužů na úrovni 43 % VO2R a 44 % HRR – rozdíl mezi těmito hodnotami není statisticky významný. U žen byl VT1 na úrovni 45 % VO2R a 47 % HRR – rozdíl také není statisticky významný. Korelace mezi % VO2R a % HRR byla statisticky významná u mužů (p < 0,001) i u žen (p < 0,01), ale nízký koeficient determinace (u mužů R2 = 0,32; u žen R2 = 0,44) svědčí pro nízkou sílu lineární závislosti. Při zřetelném rozptylu hodnot mohou stejné hodnotě % HRR odpovídat významně odlišné hodnoty % VO2R. U 39 % pacientů se vyskytovala chronotropní inkompetence (CTI) a maximální dosažená srdeční frekvence (SFpeak) byla nižší než 80 % SFmax odpovídající věku. Z toho vyplývá, že nepřímými metodami vypočtená tréninková SF se velmi často značně liší od správných hodnot stanovených spiroergometrickým vyšetřením. Závěr: Za jedině správnou a přesnou metodu ke stanovení tréninkové intenzity zatížení je třeba považovat spiroergometrické vyšetření. Nepřímé metody mají jistě svůj význam pro zdravou populaci, ale z pohledu kardiovaskulární rehabilitace jsou nespolehlivé, a proto nelze jejich použití doporučit.