1 
 
Archivematica – open source systém pro digitální archivaci
RNDr. Miroslav Bartošek, CSc.
Masarykova univerzita, Ústav výpočetní techniky
Tento text vznikl v rámci řešení výzkumného projektu Fondu rozvoje CESNET č. 516R1/2014 s názvem
„Pilotní projekt pro low-barrier přístup k ochraně digitálního obsahu (LTP-pilot)“.1
Abstrakt: Článek poskytuje základní přehledovou informaci o systému Archivematica.
Tento systém je určen pro podporu dlouhodobé archivace digitálních informací v souladu
s referenčním modelem OAIS. Je vyvíjen kanadskou společností Artefactual Systems a
poskytován jako bezplatný open source software. Rostoucí počet institucí využívá nebo
plánuje využít systém Archivematica jako nízkonákladové řešení, které umožní řešit palčivé
problémy dlouhodobého uchování digitálních dat bez nutnosti masivních finančních investic
do drahých komerčních produktů.
Klíčová slova: Dlouhodobé uchování digitální informace; digitální archivace; Archivematica;
referenční model OAIS; nízkonákladová řešení.
1. Úvod
Problematika dlouhodobého uchování digitálních dat (LTP – Long-Term Preservation nebo
DP – Digital Preservation) byla až donedávna výhradní doménou velkých institucí typu
národních knihoven či národních archivů, které disponovaly potřebnými mandáty, financemi
a expertními zdroji. Tyto instituce se často zaměřily na budování velkých monolitických
systémů postavených na nákladnějších komerčních řešeních (příkladem je systém Rosetta od
firmy ExLibris). Avšak pokroky v oblasti teorie a praxe spolu s rostoucími potřebami zabývat
se digitální archivací i v menších institucích vedly k poznání, že i s omezenými zdroji lze
začít vytvářet vlastní řešení – a není nutné čekat, až co nabídnou velcí hráči. Jedním ze
systémů, které se objevily v posledních letech a podporují tento trend, je systém
Archivematica.
1.1 Představení systému
Archivematica2
je volně dostupný open source systém na podporu dlouhodobé archivace
digitálních informací. Systém je vyvíjen kanadskou společností Artefactual Systems Inc. ve
spolupráci s akademickými a paměťovými institucemi od roku 2008. Impulsem pro vznik
systému byla (a) poptávka po nízkonákladovém řešení3
dlouhodobého uchování digitálních
informací, (b) dostupnost velké škály open source nástrojů pro podporu digitální archivace,
                                                            
1
 Cílem projektu LTP‐pilot bylo prověřit možnosti, nároky a omezení systému Archivematica; ověřit jeho 
použitelnost pro logickou dlouhodobou archivaci vybraných typů dokumentů a sbírek; vytvořit základní 
dokumentaci systému pro systémové administrátory a kurátory digitálních dat. 
2
 http://www.archivematica.org  
3
 Příkladem nízkonákladového přístupu je třeba projekt POWRR – Preserving Digital Objects With Restricted 
Resources viz http://commons.lib.niu.edu/handle/10843/13610 . 
 
2 
 
kterým však chybělo propojení do uceleného systému použitelného širší komunitou
digitálních kurátorů. Deklarovaným cílem systému Archivematica je poskytnout archivářům
a knihovníkům s omezenými technickými a finančními kapacitami nástroje, metodologii a
sebedůvěru k tomu, aby mohli sami začít s archivací jejich digitálních informací.
Prototyp systému vznikl s cílem ověřit pracovní hypotézu4
, že použitelný a bezplatný LTP
systém je možné vytvořit mapováním dostupných open source nástrojů na jednotlivé procesy
funkčního modelu OAIS5
. Systém byl zpočátku vyvíjen na zakázku Archivu města Vancouver
a Archivu Mezinárodního měnového fondu, posléze se zapojily další instituce a širší komunita
uživatelů. Beta-verze systému byla uvolněna počátkem roku 2009, první produkční verze
o dva roky později. Poslední verzí zveřejněnou k datu odevzdání tohoto článku je verze
1.4 z května 2015.
Archivematica je systém, který integruje sadu volně dostupných nástrojů pro komplexní
zpracování digitálních objektů od jejich příjmu a vložení do archivu až po zpřístupnění
uživatelům dle modelu OAIS a dalších standardů a doporučení, a to s využitím specifických
formátově orientovaných ochranných postupů. Pro implementaci funkcí digitální archivace
používá Archivematica technologii tzv. mikroslužeb (micro-services): každá mikroslužba
představuje jeden dílčí krok při postupném zpracování informace určené k uchování a je
obvykle realizována zvolenými nástroji. Mikroslužby jsou řetězeny do pracovních postupů
reprezentujících příslušné funkce modelu OAIS. Celý systém je uživatelem řízen a
monitorován pomocí webové aplikace. Tím, že lze jednoduše měnit pracovní postupy a
používané nástroje (lze je např. postupně nahrazovat novými dokonalejšími nástroji, jakmile
budou k dispozici), může systém pružně reagovat na změny jak technologií pro tvorbu
digitálních informací, tak i technologií pro jejich správu a uchování.
1.2 Rizika pro digitální informaci a digitální ochrana
Na rozdíl od tištěných dokumentů, které dokáží přežít a předat autentickou informaci po
velmi dlouhou dobu bez potřeby jakéhokoliv zásahu, jsou digitální informace vystaveny řadě
rizik, která kriticky ohrožují jejich dlouhodobou dostupnost a využitelnost. Mezi hlavní rizika
patří omezená životnost záznamových médií a složitost digitálních objektů, ale především
technologický pokrok, v jehož důsledku technologie potřebné pro zpřístupnění a využití
původní digitální informace rychle zastarávají a stávají se nedostupnými. Bez aktivních
systematických opatření nelze u digitálních dokumentů zajistit jejich skutečně dlouhodobou
dostupnost, použitelnost, integritu a autentičnost.
Digitální archivace (digital preservation) zahrnuje v principu dvě různé doplňující se složky:
fyzickou ochranu, tj. potřebu uchovat původní digitální soubor (sadu bitů, proto též bit-levelpreservation),
a logickou ochranu, tj. potřebu uchovat schopnost přečíst a porozumět
informaci obsažené v digitálním záznamu.
Fyzická ochrana se týká ochrany před ztrátou samotného digitálního záznamu nebo jeho části
(samovolná degradace nosiče, úmyslné či neúmyslné smazání či změna zapsaných údajů,
                                                            
4
 VAN GARDEREN, Peter a Courtney C. MUMMA. Realizing the Archivematica vision: delivering a 
comprehensive and free OAIS implementation. In: iPRES2013: proceedings of the 10th International 
Conference on Preservation of Digital Objects, 3‐5 September 2013, Lisbon, Portugal 
5
 Open Archival Information System (OAIS) je referenční model pro dlouhodobý digitální archiv vytvořený jako 
doporučení mezinárodního fóra kosmických agentur Consultative Committee for Space Date System v roce 
1999 a standardizovaný v roce 2002 jako mezinárodní norma ISO‐14721:2003. V roce 2012 vyšla aktualizovaná 
verze ISO‐14721:2012 (český překlad této normy byl vydán v roce 2014 pod označením ČSN ISO 14721). Velmi 
kvalifikovaný čtivý přehled a zhodnocení OAIS od Briana Lavoie lze najít v [6]. 
 
3 
 
ztráta či destrukce nosiče – např. při havárii nebo katastrofě). Fyzická ochrana se zajišťuje
zejména vytvářením vícenásobných kopií souboru uložených v různých geograficky
vzdálených úložištích a pravidelnou kontrolou jejich neporušenosti.
Logická ochrana se týká ochrany před neschopností uchovaný záznam přečíst (např.
v důsledku budoucích technologických změn: není již k dispozici zařízení pro přečtení nosiče,
neexistuje již funkční program pro dekódování formátu, není již operační systém či
hardwarová platforma, na které by šlo daný program spustit), anebo porozumět jeho
informačnímu obsahu (ztratily se souvislostí, kontext aj.). Logická ochrana se zajišťuje
zejména tím, že spolu s uchovávaným digitálním objektem se uchovává také co nejvíce co
nejpřesnějších doprovodných informací – metadat, a v průběhu času bude také nutno provádět
ochranné akce, které zajistí čitelnost původní informace (jako je migrace do nového formátu,
emulace původního výpočetního prostředí aj). Při logické ochraně může docházet ke změně
sady bitů ve prospěch uchování čitelnosti a srozumitelnosti informačního obsahu.
Archivematica se zaměřuje na podporu procesů pro logickou ochranu (uchování informačního
obsahu, jeho čitelnosti a porozumění).
1.3 Funkční a informační model OAIS
Výchozím standardem používaným dnes pro implementaci systémů dlouhodobé archivace je
referenční model OAIS – Open Archival Information Standard (norma ISO 14721). Digitální
obsah, který je třeba dlouhodobě uchovat, je dle modelu OAIS6
předán tvůrcem dat správci
archivu v podobě vstupního balíčku SIP (Submission Information Package). Ten je po vložení
do archivu transformován do balíčku AIP (Archival Information Package), jenž je uložen do
bezpečného fyzického úložiště a dále je archivem dlouhodobě spravován na základě
stanovených ochranných postupů a strategií. Koncovým uživatelům je příslušný digitální
obsah zpřístupněn prostřednictvím balíčku DIP (Dissemination Information Package). Viz
základní schéma na obrázku 1.
                                                            
6
 Standard OAIS zahrnuje tři navazující modely: model prostředí (interakce archivu s jeho okolím), funkční model 
(hlavní funkce archivu) a informační model (struktura dat a doprovodných informací v archivu). Všechny entity, 
vztahy a procesy jsou ve standardu OAIS detailně rozpracovány. Zde používáme velmi zjednodušený popis, 
který je však pro účely tohoto textu postačující. 
 
4 
 
Obr. 1 Základní schéma referenčního modelu OAIS
Funkční model OAIS zahrnuje šest funkčních celků: příjem (Ingest, přijetí informací od
tvůrce a jejich příprava pro vložení do archivu), archivní uložení (Archival Storage,
dlouhodobé uložení a ochrana informací), správa dat (Data Management, databáze popisných
metadat archivovaných objektů spolu s administrativními daty pro fungování archivu a
vyhledávání), plánování uchovávání (Preservation Planning, udržování archivovaných
objektů s ohledem na permanentně probíhající změny externího prostředí a technologií),
správa archivu (Administration, koordinace a provoz archivu), zpřístupnění (Access,
zpřístupnění archivovaných objektů koncovým uživatelům).
2. Implementace modelu OAIS v systému Archivematica
Obecný funkční model OAIS byl tvůrci systému Archivematica konkretizován do podoby
uživatelských scénářů, na jejichž základě byly vytvořeny konkrétní pracovní postupy
implementované v systému Archivematica. Digitální informace prochází během zpracování
řadou transformací, při nichž je původní digitální obsah postupně modifikován a doplňován
(původní nezměněný obsah je vždy uchováván také).
Hlavní funkcí a cílem systému Archivematica je zpracovat vstupní digitální data
(v terminologii systému Archivematica se nazývají transfer) do podoby balíčků SIP
připravených pro vložení do archivu a na ně následně aplikovat formátově-orientované
postupy k vytvoření archivačních balíčků AIP určených pro dlouhodobé uložení. Souběžně
s vytvořením archivačních balíčků AIP lze zadat také vygenerování přístupových balíčků
 
5 
 
DIP. Archivematica se zaměřuje primárně na vytvoření co nejkvalitnějších balíčků AIP7
. Co
se s nimi děje dále, to již Archivematica příliš neřeší, spoléhá na využití jiných externích
systémů. Například ke zpřístupnění balíčků DIP uživatelům lze využít buď komplementárně
vyvíjený a volně nabízený systém AtoM nebo integraci s již existujícími externími systémy
dané organizace (například institucionálním repozitářem).
Obr. 2 Informační balíčky při zpracování dat v systému Archivematica8
.
2.1 Transfer
Pojem „transfer“9
je používán ve dvou různých významech: na jedné straně označuje množinu
vstupních dat a metadat (souborů a adresářů), která mají být archivována v systému
Archivematica. Vedle toho ale také znamená proces předcházející službě příjem (pre-ingest),
při němž je ze vstupních dat vytvářen balíček SIP.
Příprava a průběh procesu transfer závisí na typu digitálního obsahu a postupech zavedených
v dané konkrétní instituci. Typicky může zahrnovat roztřídění vstupních souborů do adresářů,
vytvoření metadat popisujících tyto soubory a připojení vstupní informace, která musí být
uchována spolu s vlastním digitálním obsahem – jako jsou například licenční podmínky,
dárcovské smlouvy apod. Archivematica má předdefinováno několik variant organizace
vstupních dat pro transfer, současně ale umožňuje i vlastní uspořádání (vytvořit vlastní
strukturu dat pro transfer).
Sérií postupných kroků (mikroslužeb), při nichž probíhá rozbalení zabalených souborů,
normalizace jmen, antivirová kontrola, ověření/generování kontrolních součtů, přiřazení
jednoznačných identifikátorů, identifikace formátů, extrakce metadat aj. vzniká ze vstupních
dat balíček SIP, který je připraven pro vložení do archivu. Z jedněch vstupních dat může být
při transferu vygenerován jeden nebo více balíčků SIP a naopak – jeden SIP muže zahrnovat
i více než jednu sadu vstupních dat. Systém podporuje také funkci „backlog“ (nevyřízená
práce), která umožňuje odložit rozpracované neúplné či jinak nedořešené transfery
k pozdějšímu zpracování (častý postup v archivářských komunitách).
                                                            
7
 Balíčky AIP jsou klíčovým informačním objektem pro LTP. Na kvalitě a úplnosti údajů v nich obsažených závisí 
dlouhodobé uchování a využitelnost původního obsahu. Každý balíček AIP zahrnuje nejen vlastní informaci, 
která je předmětem dlouhodobé archivace (tzv. Content Data Object), ale také celou řadu dalších nezbytných 
„podpůrných informací“: informace potřebné pro porozumění a prezentaci objektu v budoucnosti (jak na 
úrovni strukturální, tak sémantické), metadata pro podporu a dokumentování ochranných procesů – 
identifikaci, uchování kontextu, historii vzniku a změn objektu, prokázání integrity a autenticity, přístupové 
údaje a další. Struktura a obsah AIP jsou na obecné úrovni podrobně specifikovány v  informačním modelu 
standardu OAIS. Konkrétní implementace AIP v systému Archivematica je popsána v systémové a uživatelské 
dokumentaci. 
8
 Převzato z https://github.com/mjordan/archivematicaworkshop  
9
 Tento koncept není v referenčním modelu OAIS definován, Archivematica ho zavádí jako doplněk na základě 
praktických zkušeností a potřeb uživatelů. 
 
6 
 
2.2 Příjem (Ingest)
Během příjmu dat do archivu procházejí balíčky SIP dalším zpracováním – například
doplněním požadovaných metadat (popisná metadata v Dubline Core, archivační metadata
v PREMIS, výstupy procesů validace, identifikace formátů atd.), optickým rozpoznáním
znaků aj., zejména však také provedením normalizace, kdy na základě identifikace vstupního
formátu dat může být digitální obsah konvertován do vhodnějšího archivního formátu.
Současně může být generován i přístupový formát. Původní verze digitálních objektů je vždy
uchována spolu s normalizovanou verzí. Na normalizaci navazuje další zpracování zahrnující
vytvoření podrobné vstupní dokumentace, integrace všech metadat a doprovodných informací
do formátu METS (viz 3.2), indexace atd. Archivematica nabízí několik různých předem
definovaných postupů pro příjem v závislosti na typu či formě dat a úplnosti popisu
vkládaného digitálního obsahu. Administrátor může ovšem tyto postupy libovolně upravit
nebo definovat vlastní.
Proces příjmu je završen vytvořením archivačního balíčku AIP, případně též přístupového
balíčku DIP, a jejich uložením do příslušného archivačního úložiště, resp. přístupového
systému. Data, metadata a veškeré doprovodné informace tvořící balíček AIP jsou uloženy
v adresářové struktuře ve formě souborů a jsou zapouzdřeny do jednoho balíčku podle
standardu BagIt (viz 3.2).
2.3 Archivní uložení (Archival Storage)
Archivematica ukládá všechny informace a informační balíčky (transfer, SIP, AiP, DIP) ve
formě souborů do souborového systému10
. K zajištění nezávislosti na konkrétním fyzickém
uložení dat využívá samostatnou komponentu Storage Service, která poskytuje logické
rozhraní na vlastní archivní úložiště. Administrátor může nakonfigurovat Storage Service tak,
aby se data ukládala v úložišti podle potřeby organizace. Úložištěm může být lokální nebo
vzdálený souborový systém (např. NFS), sítová úložiště typu LOCKSS apod. Pro různé typy
dat lze nakonfigurovat v rámci jednoho systému současně i více různých úložišť.
Archivematica samotná neřeší bitovou ochranu, tj. zálohování, vícenásobné kopie, kontroly
neporušenosti, obnovu po nepředvídatelných či katastrofických událostech apod. –
přenechává toto na starosti úložišti.
Všechny balíčky AIP jsou v archivním uložení indexovány (využívá se vyhledávací server
ElasticSearch), takže je lze v omezené míře vyhledávat a stahovat, a to jak na úrovni celých
balíčků nebo jednotlivých objektů v nich obsažených, tak případně i na úrovni AIC (Archival
Information Collection – informační jednotky sdružující soubor logicky spolu souvisejících
balíčků AIP). V odůvodněných případech je možné balíčky AIP z archivního uložení řízeným
postupem odstranit (není ale možné odstranit jednotlivé soubory z balíčku AIP).
2.4 Plánování uchovávání (Preservation Planning)
Archivematica používá dvoucestnou ochrannou strategii – normalizaci během příjmu a
zachování původních souborů na podporu budoucích ochranných přístupů, jako jsou
formátová migrace nebo emulace. Normalizace je založena na identifikaci formátů a jejich
významných vlastností a na formátově orientovaných postupech (format policies), které pro
                                                            
10
 Tvůrci systému Archivematica odůvodňují přímé využití souborového systému jeho robustností a prověřenou 
dlouhodobou trvanlivostí v porovnání s jinými informačními systémy. Současně je to součást i jejich širší 
strategie LTP: každá vrstva a komponenta systému LTP není odolná vůči rizikům technologického zastarávání 
stejně tak jako digitální data samotná. Čím méně těchto technologicky náročných vrstev, tím lépe. 
 
7 
 
každý vstupní formát specifikují cílový formát, akce, nástroje a postupy při generování
archivační a přístupové verze zpracovávaných souborů. Cílové formáty pro normalizaci jsou
vybrány na základě takových kritérií, jako jsou aktuální doporučení komunity LTP, veřejná
dostupnost specifikace formátu a široký výběr volně dostupných open source nástrojů pro
jeho tvorbu a prezentaci, nezatíženost formátu licenčními či patentovými omezeními aj.
Administrátor dané instalace Archivematicy může ovšem kdykoliv nastavit vlastní
preferované formáty a postupy normalizace.
Součástí systému Archivematica je formátový registr FPR (Format Policy Registr), který
centrálně spravuje producent systému. Tento registr specifikuje a průběžně aktualizuje
formátově orientované postupy doporučené na základě soudobého stavu poznání a
osvědčených postupů v oblasti digitálního uchování (administrátor systému má možnost tyto
centrálně spravované postupy upravovat a doplňovat v lokální kopii registru). Registr FPR je
prostřednictvím rozhraní API dostupný a sdílený nejen všemi organizacemi používajícími
systém Archivematica, ale i dalšími zájemci a projekty. Je propojen s registrem PRONOM11
a plánuje se využití služeb i dalších formátových registrů, například UDFR (Unified Digital
Format Registry) nebo Planets Core Registry. Využívá tak poznatků a zkušeností celé
komunity LTP.
Instituce může využít registr FPR jako nástroj pro podporu a aktualizaci lokálních postupů
v rámci své širší koncepce a strategie digitální archivace. Uživatel má volnost ve stanovení
vlastních postupů vycházejících z institucionální strategie LTP či formálních nástrojů pro
plánování uchovávání, jako je např. PLATO12
. Avšak samotné vytváření obecných plánů
ochrany a jejich provádění nad archivovanými daty již Archivematica v současné verzi neřeší.
2.5 Zpřístupnění (Access)
Archivematica je navržena tak, aby využívala a podporovala integraci s externími systémy
všude tam, kde je možné využít stávajících technologií a není nutné budovat vlastní řešení –
příkladem jsou již výše zmíněné technologie pro datová úložiště anebo systémy pro správu
a zpřístupnění dat. Zákazníci tak mají možnost využívat dál jejich stávající systémy a systém
Archivematica s nimi integrovat „jen“ pro zajištění procesů dlouhodobé archivace.
Již během operace příjmu dat do archivu mohou být generovány přístupové verze digitálních
objektů zabalené spolu s dalšími informacemi do balíčku DIP. Tyto jsou následně
importovány do externího přístupového systému a jeho prostřednictvím jsou dostupné
uživatelům. Archivematica poskytuje nástroje pro základní synchronizaci metadat mezi
archivním uložením a externím přístupovým systémem. Jako standardní přístupový systém
sdružený s Archivematicou je v současnosti nabízen systém AtoM, vyvinutý tvůrci systému
Archivematica pro potřeby komunity archivářů (katalogizační archivační systém). Uživatelé
ovšem mohou připojit i jiné přístupové systémy. V rámci různých pilotních projektů bylo
ověřeno napojení systémů Archivist’s Toolkit, ContentDM, DSpace či Fedora (Islandora)13
.
                                                            
11
 PRONOM byl vytvořen a je provozován Národním archivem Velké Británie. Poskytuje databázi technických 
informací o souborových formátech a dostupných nástrojích pro ně. 
12
 PLATO – The Preservation Planning Tool, http://www.ifs.tuwien.ac.at/dp/plato/intro/  
13
 Jedním z příkladů je využití systém Archivematica jako tzv. „dark archive“ pro systém DSpace. Repozitář 
DSpace slouží uživatelům jako úložný a přístupový systém, k němuž je připojena Archivematica poskytující 
funkci dlouhodobého archivu. https://www.archivematica.org/wiki/DSpace_integration, 
https://www.archivematica.org/wiki/DSpace_exports  
 
8 
 
2.6 Správa archivu (Administration) – Dashboard
Uživatelské rozhraní pro provoz a správu systému/archivu Archivematica se nazývá
Dashboard14
. Je to webová aplikace umožňující zejména
 parametrizovat systém,
 připravovat a přijímat nový obsah do archivu,
 monitorovat a řídit postup zpracování vkládaného obsahu, obvykle formou výběru
z předem nastavených variant,
 editovat a doplňovat požadovaná metadata,
 zpracovávat požadavky uživatelů na poskytnutí balíčků AIP,
 poskytovat informace pro plánování uchovávání,
 poskytovat statistické údaje o provozu a operacích systému Archivematica (zatím jen
v omezené podobě).
Funkce systému Archivematica jsou rozděleny v souladu s modelem OAIS do služeb
popsaných výše, jimž odpovídají jednotlivé části (záložky) nástroje Dashboard – tj. Transfer,
Ingest, Archival Storage, Preservation Planning15
, Access, Administration, viz obrázek 3.
Obr. 3 Dashboard – uživatelské rozhraní pro práci s Archivematicou
Při provádění jednotlivých operací zobrazuje Dashboard seznam právě realizovaných
mikroslužeb a dle potřeby generuje upozornění tam, kde je nezbytný ruční zásah uživatele –
                                                            
14
 V původním významu „palubní deska“ nebo „řídicí panel“. 
15
 Poskytuje přístup k registru FRP. 
 
9 
 
např. volba dalšího postupu z více možných variant nebo ošetření chybového stavu. Je ovšem
možné nakonfigurovat jednotlivé procesy i tak, aby ruční zásahy byly (přinejmenším z větší
části) automatizovány.16
2.7 Dlouhodobá správa chráněného obsahu
Současná verze systému Archivematica umožňuje vytvářet kvalitní a robustní archivační
balíčky AIP, poskytuje však jen minimum nástrojů potřebných pro jejich dlouhodobou
správu. Například v delším časovém úseku může být nezbytné změnit obsah uložených
balíčků AIP v souvislosti s migrací zastaralých archivačních formátů na nové formáty, či
z důvodu aktualizace metadat uložených v AIP. Alespoň částečné vylepšení v tomto směru by
měly přinést další verze systému, kde mezi nově připravovanými funkcionalitami17
je i
vytváření verzí informačních balíčků a operace AIP-reingest. To by mělo umožnit provádět
jak drobné aktualizace AIP (například přidání souboru, který chyběl v původním balíčku SIP),
tak rozsáhlé velkoplošné změny (například periodické migrace formátů normalizovaných
souborů).
Další ze zatím nepodporovaných funkcí jsou replikace balíčků AIP do většího počtu
geograficky distribuovaných úložišť a také periodické kontroly integrity těchto balíčků18
.
Uživatelé současné verze systému Archivematica musí využít pro tyto účely externí systémy
a nástroje.
3. Další vlastnosti systému Archivematica
3.1 Software Archivematica a mikroslužby
Archivematica je naprogramována v programovacím jazyce Python. Programový kód systému
Archivematica, vývojové prostředí a dokumentace jsou volně dostupné a šířené pod licencí
AGPL 3.0 (GNU Affero General Public License) a Creative Commons. Systém je připraven
k instalaci pod operačním systémem Ubuntu. Alternativně lze připravit jeho distribuci ve
formě virtuálního zařízení (appliance) s „přibalenou“ upravenou linuxovou distribucí Xubuntu
a sadou open source softwarových nástrojů. Pomocí vhodné virtualizační aplikace (např.
Oracle VirtualBox, VMWare Player) může být toto virtuální zařízení se systémem
Archivematica provozováno na jakémkoli hardwaru a operačním systému, včetně běžných
stolních počítačů. Obraz disku použitý pro virtuální zařízení může být použit také pro
vytvoření spustitelného USB disku či DVD nebo pro přímou instalaci systému Archivematica
na fyzický hardwaru serverů a pracovních stanic.
Jak bylo uvedeno již dříve, Archivematica využívá koncepci mikroslužeb. To znamená, že
informační balíčky vložené do systému Archivematica jsou zpracovávané postupně po dílčích
krocích prostřednictvím jednotlivých mikroslužeb zřetězených tak, že výstup jedné je
vstupem následující. Každá mikroslužba představuje obvykle několik kroků (jobs) a je
implementována jako kombinace skriptů systému Archivematica a jednoho či více volně
                                                            
16
 Příklady automatizace vybraných postupů lze nalézt například v 
https://github.com/mjordan/archivematicaworkshop  
17
 Viz též https://www.archivematica.org/wiki/Development_roadmap:_Archivematica   
18
 Aktivní periodické kontroly integrity jsou plánovány pro některou z budoucích verzí systému Archivematica. 
 
10 
 
dostupných softwarových nástrojů. Každý z předem instalovaných nástrojů je možné vyměnit
relativně snadno za jiný, aniž by to ohrozilo fungování systému jako celku19
.
Při úvodních analýzách a rozpracování funkčního modelu OAIS do uživatelských scénářů
identifikovali tvůrci systému původně 24 mikroslužeb sdružených do devíti procesních
kategorií20
:
Kategorie mikroslužba
1. receiveSIP verifyChecksum
2. reviewSIP extractPackage
assignIdentifier
parseManifest
cleanFilename
3. quarantineSIP lockAccess
virusCheck
4. appraiseSIP identifyFormat
validateFormat
extractMetadata
decidePreservationAction
5. prepareAIP gatherMetadata
normalizeFiles
createPackage
6. reviewAIP decideStorageAction
7. storeAIP writePackage
replicatePackage
auditFixity
readPackage
updatePackage
8. provideDIP uploadPackage
updateMetadata
9. monitorPreservation updatePolicy
migrateFormat
Rozsah a specifikace mikroslužeb jsou během vývoje systému Archivematica neustále
rozšiřovány a upřesňovány, takže aktuální repertoár mikroslužeb je již mnohem širší a
propracovanější.
Architektura systému Archivematica využívající mikroslužeb, které jsou implementovány
s využitím volně dostupných nástrojů, je znázorněna na obrázku 4.
                                                            
19
 Například stávající mikroslužba „Scan for viruses“ používá pro antivirovou kontrolu souborů nástroj ClamAv. 
Pokud bychom ho chtěli vyměnit za jiný antivirový program, stačí adekvátně upravit příslušné skripty 
připravující vstupy pro kontrolu novým nástrojem. 
20
 VAN GARDEREN, Peter. Archivematica: Using micro‐services and open‐source software to deliver a 
comprehensive digital curation service. In: iPRES2010: 7th International Conference on Preservation of Digital 
Objects, September 19 – 24, 2010, Vienna, Austria 
 
11 
 
Obr. 4 Architektura systému Archivematica21
.
3.2 Standardy
Archivematica využívá řadu zavedených otevřených standardů pro metadatový popis,
identifikaci a integraci údajů. Mezi ty nejdůležitější patří:
BagIt22
– specifikace pro zabalení adresářů se soubory do jednoho balíčku pro dlouhodobé
uložení nebo přenos. Důležitou vlastností je generování a zaznamenání kontrolního součtu pro
každý jednotlivý soubor v balíčku, což velmi usnadňuje kontrolu integrity a neměnnosti
souborů. Archivematica ukládá ve standardu BagIt informační balíčky AIP; současně je
schopna přijímat také v tomto formátu balíčky vytvořené jinými systémy.
METS (Metadata Encoding and Transmission Standard)23
– standard v podobě XML Schema
pro zápis všech metadatatových záznamů (popisných, administrativních, strukturálních), a
také souborů tvořících digitální objekt, do jednoho XML souboru. Archivematica využívá
standard METS pro seskupení všech metadat vytvořených pro množinu souvisejících objektů
do jednoho souboru. Tento METS soubor je pak spolu s původními a normalizovanými
datovými soubory součástí informačních balíčků AIP.
PREMIS (PREservation Metadata: Implementation Strategies)24
– standard archivačních
metadat, který mimo jiné poskytuje slovník pro zachycení historie (změn) digitálního objektu
během jeho uchovávání v archivním systému. Zaznamenává události týkající se digitálního
objektu (např. příjem do systému, provedení antivirové kontroly, konverze mezi formáty,
ověřování kontrolního součtu), agenty, kteří dané změny provedli (lidé, programy,
organizace) a technické charakteristiky objektu samotného (včetně formátu souboru, velikosti,
rozlišení). Archivematica generuje metadata ve standardu PREMIS pro uchovávané objekty
a přidává je do METS souborů, které tyto objekty popisují.
UUID (Universaly Unique Identifier)25
– standard umožňující jednoznačně identifikovat
informační objekty v distribuovaných systémech bez nutnosti centrální koordinace.
                                                            
21
 Převzato z http://www.ifs.tuwien.ac.at/dp/ipres2010/papers/vanGarderen28.pdf  
22
 https://tools.ietf.org/html/draft‐kunze‐bagit‐10 
23
 http://www.loc.gov/standards/mets/  
24
 http://www.loc.gov/standards/premis/  
Pro skvělý úvodní přehled standardu PREMIS viz B. Lavoie and R. Gartner. Preservation Metadata (2nd edition). 
DPC Technology Watch Report 13‐03, May 2013 – dostupný z http://dx.doi.org/10.7207/TWR13‐03. 
25
 https://tools.ietf.org/html/rfc4122  
 
12 
 
Identifikátor UUID je 128bitová hodnota (reprezentovaná pomocí 36 alfanumerických znaků)
vygenerovaná tak, aby z praktického hlediska zaručovala jednoznačnost všech identifikátorů.
Archivematica používá UUID k identifikaci všech objektů, s nimiž pracuje, včetně souborů,
procesů či paměťových lokací.
3.3 Škálovatelnost systému
Archivematica využívá architekturu klient/server, která může být využita v různých
konfiguracích pro podporu náročných provozních procesů. Pro dosažení lepšího výkonu a
zpracování velkých objemů dat je možné distribuovat jednotlivé služby systému
Archivematica mezi více uzlů – procesorů, stejně jako lze použít různých scénářů
vícenásobné instalace systému samotného. Instituce může provozovat několik systémů
běžících současně – a to buď tak, že každý systém zpracovává jinou množinu úloh (například
z toho důvodu, aby výpočtově náročná konverze objemných grafických souborů neblokovala
provoz systému jako celku), nebo naopak všechny pracují na stejné úloze (např. při
souběžném zpracování velkého množství dat).
3.4 Udržitelnost a další vývoj
Archivematica je open source program vyvíjený a šířený bezplatně s podporou společnosti
Artefactual Systems. Zpočátku byl vývoj systému financován organizací UNESCO,
v současnosti je podporován producentem a z různých dalších zdrojů, například i tím
způsobem, že zákazníci objednají a hradí vývoj určitých specifických funkcionalit, které jsou
po dokončení dostupné bezplatně všem. Stejně tak jsou komunitou sdíleny komponenty
vyvinuté nezávislými vývojáři. Instituce, které požadují technickou podporu při instalaci a
nastavení systému, si mohou toto objednat jako volitelnou placenou službu od společnosti
Artefactual Systems.
4. Shrnutí – co Archivematica je a co není
Hlavní rysy systému Archivematica lze stručně shrnout do následujících bodů:
 Jde o bezplatný open source systém vyvíjený společností Artefactual Systems Inc. za
podpory rozvíjející se zákaznické a uživatelské komunity.
 Systém je společností Artefactual Systems aktivně rozvíjený; několikrát ročně jsou
zpřístupňovány nové verze přinášející novou funkcionalitu a opravy chyb.
 Systém nelze považovat za dokončený; některé důležité funkce zatím chybí a například
„odladění“ postupů pro hladký průběh hromadného vkládání velkých objemů dat může
být náročné.
 Uživatelé mohou ovlivňovat vývoj systému prostřednictvím sponzorování nových
funkcionalit (ty jsou pak bezplatně dostupné všem a je garantován jejich přenos do nových
verzí systému) a/nebo podáváním námětů na další vývoj (wishlist). Vzhledem
k dostupnosti otevřeného kódu může kdokoliv samozřejmě provádět i vlastní vývoj.
 Systém je flexibilní; je postaven na konceptu mikroslužeb, které využívají osvědčené
volně dostupné open source nástroje a standardy pro implementaci velké části funkcí
spojených s činností archivu a transformací svěřených digitálních dat.
 
13 
 
 Předností systému Archivematica je jeho konfigurovatelnost a přizpůsobitelnost, zejména
co se týče konfigurace nástrojů napojených na mikroslužby. Uživatelé tak mohou nastavit
systém do určité míry podle svých konkrétních požadavků a postupů. Na druhou stranu
může tato vlastnost naopak zvyšovat vstupní bariéru pro nové uživatele systému a
nováčky v oblasti digitální archivace.
 Velkou část postupů a operací lze automatizovat a omezit tak množství ruční práce při
vkládání dat do archivu.
 Základní ochrannou strategií používanou systémem je v současnosti normalizace dat (na
základě formátově orientovaných postupů) a generování kvalitně připravených
archivačních balíčků, které mohou být uloženy v nezávislých repozitářích.
 Prostřednictvím formátového registru FPR nabízí systém průběžně aktualizované
doporučené postupy vycházející z osvědčených postupů v oblasti a komunitě LTP;
současně však umožňuje i lokální konfiguraci postupů podle potřeb a požadavků dané
instituce.
 Existuje již řada pokročilých projektů nasazení a využití systému Archivematica v různém
prostředí a kontextu; je možné sdílet zkušenosti, nástroje a způsobu nasazení systému26
.
Chybí však zatím rozsáhlejší zkušenosti s velkými instalacemi a dlouhodobým provozem.
 Systém neposkytuje (alespoň ve verzi dostupné v době psaní tohoto článku) všechny
funkce dle modelu OAIS; zaměřuje se především na funkce související s příjmem dat
a jejich přípravou pro archivní uložení a částečně i zpřístupnění; využívá integraci
s externími systémy pro zajištění ostatních funkcí (zejména fyzické uložení, plánování a
provádění aktivní ochrany uložených dat, zpřístupnění archivovaných dat uživatelům).
 Systém nabízí nízkonákladové řešení dlouhodobého uchování digitálních informací – je
tak možné začít danou problematiku řešit již dnes, i když instituce nemá finanční zdroje
na nákup drahých komerčních produktů. Není to ale bez práce: úspěšné zavedení vyžaduje
netriviální úsilí a znalosti jak pro zvládnutí systému a nastavení procesů pro konkrétní
(specifické) potřeby, tak zejména pro integraci systému do širší infrastruktury pro správu a
zpřístupnění digitálních dat využívané příslušnou organizací.
 Pro ty, kteří chtějí využít systém Archivematica pro dlouhodobou ochranu svých
digitálních dat, ale nemají odborné kapacity na jeho zavedení, provoz a rozvoj, existují
placené hostované služby Arkivum27
, ArchivesDirect28
a další.
5. Závěr
Archivematica je volně dostupný open source systém pro podporu dlouhodobé archivace
digitálních dat, který je v současnosti považován mnohými za nejpokročilejší volně dostupný
nástroj svého druhu. Na rozdíl od jiných řešení, která se snaží pokrýt všechny funkce týkající
se správy, uchování a zpřístupnění dat v rámci jednoho integrovaného systému (např. systém
RODA29
), je Archivematica koncipována jako doplněk stávající infrastruktury. Soustřeďuje se
na procesy a služby dlouhodobého uchování a předpokládá integraci s dostupnými externími
systémy pro zajištění ostatních funkcí správy dat (správy sbírek, fyzické uložení dat,
                                                            
26
 Vlastní LTP řešení na bázi systému Archivematica vyvíjí například i Národní archiv ČR. 
27
 http://arkivum.com 
28
 http://www.archivesdirect.org  
29
 http://www.roda‐community.org/  
 
14 
 
zpřístupnění archivovaných dat). Cílem systému Archivematica tak není nahradit používané
systémy pro správu a zpřístupnění obsahu, ale doplnit jejich funkcionalitu v oblasti
dlouhodobé archivace.
Archivematica je relativně mladý systém vyvíjený společností Artefactual Systems Inc. od
roku 2008. Jeho vývoj není dokončen a některé funkce známé z komerčních produktů
v systému zatím scházejí. Avšak dynamický rozvoj systému, jeho flexibilita a rostoucí
uživatelská komunita z něj vytváří nadějnou alternativu zejména pro ty, kteří hledají
perspektivní otevřené řešení a/nebo disponují jen omezenými finančními zdroji. Vedle řady
zahraničních projektů a prvních provozních instalací je systém v poslední době aktivně
ověřován i v českém prostředí. Je připravováno jeho využití v Národním digitálním archivu
vyvíjeném Národním archivem ČR, proběhlo intenzivní testování systému a jeho možností
v projektu LTP-pilot podpořeném Fondem rozvoje CESNET, s využitím systému
Archivematica počítá také projekt „ARCLib – komplexní řešení pro dlouhodobou archivaci
digitálních (knihovních) sbírek“ připravený a podaný několika knihovnami do programu
Ministerstva kultury NAKI II na období 2016–202030
.
Literatura
[1] Archivematica [online]. Artefactual Systems Inc., 2015 [cit. 2015-09-28].
Dostupné z: http://www.archivematica.org/ 
[2] VAN GARDEREN, Peter a Courtney C. MUMMA. Realizing the Archivematica vision:
delivering a comprehensive and free OAIS implementation. In: iPRES2013: proceedings of
the 10th
International Conference on Preservation of Digital Objects, 3-5 September 2013,
Lisbon, Portugal [online]. Lisbon: Biblioteca Nacional de Portugal, 2013 [cit. 2015-09-28].
Dostupné z:
http://purl.pt/24107/1/iPres2013_PDF/Realizing%20the%20Archivematica%20vision%20deli
vering%20a%20comprehensive%20and%20free%20OAIS%20implementation.pdf 
[3] VAN GARDEREN, Peter. Archivematica: Using micro-services and open-source software
to deliver a comprehensive digital curation service. In: iPRES2010: 7th
International
Conference on Preservation of Digital Objects, September 19 – 24, 2010, Vienna, Austria
[online]. Vienna, iPress2010, 2010 [cit. 2015-09-28].
Dostupné z: http://www.ifs.tuwien.ac.at/dp/ipres2010/papers/vanGarderen28.pdf 
[4] JORDAN, Mark. Introduction to Archivematica : Material for a workshop on
Archivematica. In: GitHub [online]. Apr 30 2014 [cit. 2015-09-28].
Dostupné z: https://github.com/mjordan/archivematicaworkshop
[5] SCHUMACHER, Jaime et al. From Theory to Action: “Good Enough” Digital
Preservation Solutions for Under-Resourced Cultural Heritage Institutions: A Digital
POWRR White Paper for the Institute of Museum and Library Service[online]. August 2014
[cit. 2015-09-28]. Dostupné z: http://commons.lib.niu.edu/handle/10843/13610 
                                                            
30
 Výsledky veřejné soutěže NAKI II by měly být známy v závěru roku 2015. 
 
 
 
 
 
15 
 
[6] LAVOIE, Brian. The Open Archival Information System (OAIS) Reference Model:
Introductory Guide (2nd Edition): DPC Technology Watch Report 14-02 October 2014
[online]. Digital Preservation Coalition, 2014 [cit. 2015-09-28].
Dostupné z: http://dx.doi.org/10.7207/TWR14-02 
[7] ČSN ISO 14721. Systémy pro přenos dat a informací z kosmického prostoru – Otevřený
archivační informační systém – Referenční model. Praha: Úřad pro technickou normalizaci,
metrologii a státní zkušebnictví, 2014. 98 s. Třídící znak 31 9620.
[8] MITCHAM, Jenny et al. Filling the Digital Preservation Gap: A Jisc Research Data
Spring project: Phase One report – July 2015 [online]. University of York, University of
Hull, 2015. [cit. 2015-09-28]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.6084/m9.figshare.1481170