Prezentace poukazuje možné problémy v komplementaritě politiky integrační a politiky sociálních služeb. Hledá odpověď na otázku, co v soudobém kontextu sociálních služeb v ČR brání vybraným sociálním službám poskytovat své služby migrujícím. Ve stejném období, kdy docházelo ke vzniku a postupným změnám integrační politiky, se v ČR začal nově formovat jeden z významných systémů politiky sociální – sociální služby. Poskytovatelé sociálních služeb, kteří se specializují na práci s migranty, ve většině případů určili svou cílovou skupinu z několika málo dílčích, tematicky příbuzných skupin. Za sociální služby přímo zacílené na migranty ze skupiny všech registrovaných služeb s cílovou skupinou „imigranti a azylanti“ považujeme sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a terénní programy. Ukázalo se, že potenciální dostupnost vybraných služeb je regionálně značně odlišná a neodvíjí se od početnosti migrantů v dané lokalitě. Regiony s vysokým počtem migrantů mají mnohdy méně dostupných služeb než regiony s malým počtem migrujících. Mezi další překážky sociálních služeb patří proklamativní charakter politik, systém zabezpečení a poskytování sociálních služeb přenesený převážně na NNO a expertní dezinterpretace služeb sociální prevence. Procesy institucionalizace sociální práce v kontextu sociálních služeb určených migrujícím osobám nemají zcela jasné obrysy.