Časopis zdravotnického práva a bioetiky
Journal of Medical Law and Bioethics
Vol 5, No 3 (2015), ISSN 1804-8137, http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
Přípustnost vyloučení sexuálně aktivních gayů z darování krve v Evropské unii
a v České republice jako jejím členském státu
Permissibility of exclusion of blood donation by sexually active gays in the European Union
and in the Czech Republic as its member state.
Doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D., Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Abstract: Exclusion of sexually active gays (men having sex with men) from blood donation applied in many
countries is controversial. It is challenged by human right activists in politics and in courts. Constitutional
provisions on equality and legislation prohibiting and combatting discrimination are invoked. This controversy
reached the Court of Justice of the European Union in Léger. Nevertheless, the Court refrained from human
rights activism, confirmed priority of safety for patients as blood recipients and different situation in the
member states in transfusion medicine. Czech ombudsman examined the exclusion with greater suspicion. The
paper attempts to justify the exclusion even without departure from contemporary antidiscrimination policies
despite their criticism. Specific features of blood donation as crucial component of transfusion medicine are
summarized. Block exclusion of sexually active gays from blood donation was introduced because they suffer
increasingly from HIV/AIDS and other contagious diseases. Investigation of individual sexual behaviour is hardly
feasible. Far-reaching block exclusions are applied in other cases. Voluntary (unremunerated) blood donation is
preferred for safety. International cooperation in transfusion medicine is important. Self-sufficiency is
promoted even by the World Health Organization and the Council of Europe. International exchange of blood
and blood products is limited also for practical reasons. Countries operate their own national blood services.
The European Union is supranational organization for intensive economic integration and enhanced
cooperation of its member states. Transfusion medicine, however, remains largely unaffected with this
integration for practical reasons and safety concerns despite harmonization of standards.
Key words: blood donation - transfusion medicine - exclusion of sexually active gays - Court
of Justice of the European Union
FILIP KŘEPELKA 1–44
Abstrakt: Výluka sexuálně aktivních gayů (mužů majících pohlavní styky s muži) z darování krve v mnoha
zemích je sporná. Před soudy a v parlamentech ji napadají ochránci lidských práv. Spor se v případě Léger
dostal až před Soudní dvůr Evropské unie. Soudní dvůr se nicméně vyvaroval lidskoprávního aktivismu. Potvrdil
upřednostnění ochrany pacientů jako příjemců krve a odlišné poměry transfuzní medicíny v jednotlivých
členských státech. To veřejný ochránce práv hodnotil výluku existující v České republice kritičtěji. Příspěvek se
snaží výluku ospravedlnit bez popření současné antidiskriminační politiky, přestože ji samotnou hodnotí
kriticky. Vysvětlují se zvláštnosti transfuzní medicíny a darování krve jako jejího základu. Hromadná výluka se
zavedla kvůli vysokému výskytu HIV/AIDS a dalších nakažlivých onemocnění mezi sexuálně aktivními gayi.
Zkoumání individuálního sexuálního chování by bylo obtížné. Existují další hromadné výluky se širokým
záběrem. Kvůli nezávadnosti krve se upřednostňuje bezpříspěvkové darování. Mezinárodní spolupráce
v transfuzní medicíně je důležitá. Soběstačnost se však považuje za cíl, prosazuje ji dokonce Světová
zdravotnická organizace a Rada Evropy. Mezinárodní výměna krve a krevních výrobků je omezená též
z praktických důvodů. Jednotlivé státy tak provozují nadále národní transfuzní služby. Evropská unie je
nadnárodní organizace pro všestrannou hospodářskou integraci a posílenou spolupráci členských států.
Transfuzní medicíny se ale integrace kvůli praktickým důvodům a nezávadnosti navzdory harmonizaci
standardů však víceméně netýká.
Klíčová slova: darování krve - transfuzní medicína - výluka sexuálně aktivních gayů - soudní
dvůr Evropské unie
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
2
FILIP KŘEPELKA 1–44
1. ÚVOD
1.1. Symbolika krve
Krev se odedávna považuje za nositele života. Mnohá smrt je důsledkem její ztráty. Pohané
krev - jak vlastní, tak hlavně cizí - obětovali božstvům. Judaismus a islám vůči krvi cítí bázeň.
Oběť Ježíše Krista je středobodem křesťanské teologie. Rituál eucharistie vyzdvihuje význam
krve pro život vezdejší stejně jako věčný.1
Slovo „krev“ samotné má přenesené významy, znamená mimo jiné boj, násilí, vášeň či
příbuzenství. Uvést lze úsloví jako „krev není voda“, „poteče krev“, „hádali se do krve“ či
„vaří se krev v žilách“.
Červená jako barva krve má řadu významů. Je symbolem boje (dřívější červené bojové a
nynější slavnostní uniformy), medicíny a zdravotnictví (červená barva lékařských fakult a
Červený kříž), povstání a vzpoury (barva levice), mučednictví (církevní liturgické barvy),
hněvu („vidět rudě“), lásky (červená knihovna), erotiky (červené lucerny), slávy (červený
koberec), ocenění (červený diplom), varování (červená čísla účetnictví), chyby (opravy
červenou učitelem) či naléhavého zákazu či příkazu (semafory a dopravní značky).
Men having sex with men (MSM) blood donor controversy se dotýká krve nejen ve
skutečném, ale také v přeneseném smyslu. Stejně tak se týká mnoha zmíněných významů
červené barvy. Je zde zároveň erotika, léčení, zákazy, hněv, vzpoura, boj, láska a varování.
1.2. Vyloučení a spor o něj
Možnosti darování krve sexuálně aktivními gayi se dovolávají aktivisté hnutí za práva
lesbiček, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (LGBT movement), další lidskoprávní
aktivisté a mnozí novináři. Jejich vyloučení obhajují mnozí lékaři, jejich odborné společnosti a
představitelé správy zdravotnictví. Politici nepřekvapivě váhají. Konzervativci vyjadřují pro
vyloučení pochopení, levicoví liberálové projevují snahu o uvolnění. Na jedné straně je
důrazně se prosazující politická agenda domáhající se „práva darovat krev“, na druhé
bezpečnost příjemců výrobků z darované krve.
Vyloučení zavedla řada států, protože výskyt HIV/AIDS a dalších krví přenositelných chorob
mezi sexuálně aktivními gayi byl a je výrazně vyšší než mezi dalšími lidmi. V některých
státech bylo či je vyloučení trvalé, transfuzní stanice odmítají muže, kteří měli pohlavní styk
1
V Česku je dobré zmínit, že požadavek přijímání pod obojí – nejen hostie jako těla Ježíše Krista, ale též vína
jako jeho krve - věřícími představoval zásadní věroučný požadavek husitství a na něj navazující české
reformace.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
3
FILIP KŘEPELKA 1–44
s muži od roku začátku epidemie AIDS (1977–1980). Další státy vylučují muže, kteří měli
homosexuální styk během posledních dvanácti měsíců. Jiné státy od vyloučení upustily či jej
nikdy neuplatňovaly.2
Spojené státy americké jsou velmocí, která v mnohém vytváří standardy pro ostatní. Platí to
rovněž v této záležitosti. Federální Food and Drug Agency (FDA) již přes dvacet let stanoví
„trvalý odklad“ (indefinite deferral) darování krve sexuálně aktivními gayi.3
Téma je zde
s ohledem na silné prosazování se LGBT rights citlivé. Ve velké vyspělé zemi se jakýkoli zájem
či názor dokáže organizovat. Přímo na darování se zaměřuje kampaň National Gay Blood
Drive.4
FDA v roce 2014 začala zvažovat zmírnění vyloučení na jeden rok.5
Česko nyní odmítá darování krve gayi, kteří měli homosexuální styk během posledních
dvanácti měsíců.6
Čtvrtstoletí bylo vyloučení trvalé, teprve v roce 2012 se zmírnilo.7
Ani
česká veřejnost nepřijímá vyloučení bez námitek. Odmítali a odmítají ji čeští aktivisté LBGT,
například Gay iniciativa či STUD Brno.8
Opakovaně se diskutovala v grémiích exekutivy pro
lidská práva.9
Čas od času se téma objeví v tisku a v internetových médiích.10
2
Neúplné, ne vždy aktuální a leckdy nedostatečně dokladované údaje o přístupu jednotlivých států jsou
součástí podrobného hesla „Men who have sex with men blood donor controversy“ v anglické Wikipedii. Ze
západoevropských států nevylučují sexuálně aktivní gaye Itálie či Španělsko.
3
Viz Blood Donations from Men Who Have Sex with Other Men Questions and Answers. Dostupné z:
http://www.fda.gov/BiologicsBloodVaccines/BloodBloodProducts/QuestionsaboutBlood/ucm108186.htm.
4
Viz informace dostupné z: http://www.gayblooddrive.com, akce se pořádá pravidelně 10. července. Je dobré
uznat, že obvyklý způsob protestu je ušlechtilý. Sexuálně aktivní gayové, kteří očekávají vyloučení, přicházejí
s dárcem způsobilým.
5
Viz Commissioner Margaret A. Hamburg's statement on FDA’s blood donor deferral policy for men who have
sex with men. 23. 12. 2014. Dostupné z:
http://www.fda.gov/NewsEvents/Newsroom/PressAnnouncements/ucm427843.htm.
6
Bod 3.13 – zvýšené riziko infekce – suspektní kontakt s infekcí D-PZDK-STL (podrobně níže).
7
Změna revize D-PZDK-STL ČLS JEP (níže) v roce 2012.
8
Zastřešujícími organizacemi byly v 90. letech Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO), posléze pak
Gay iniciativa, resp. Gay a lesbická liga. Ty utlumily svoji činnost se zavedením registrovaného partnerství v roce
2006. Na stránkách archivu lze najít několik vyjádření odmítajících skupinové vyloučení, viz
http://gay.iniciativa.cz/www/index.php. Odmítavý pohled lze nalézt též na stránkách brněnské organizace
STUD, viz http://www.stud.cz. Soustavná kampaň v ČR však neprobíhá.
9
Výbor pro sexuální menšiny Rady pro lidská práva Vlády ČR se problematikou opakovaně zabýval na svých
zasedáních. Podle zápisů se výbor opakovaně snažil působit na českou transfuzní medicínu ve prospěch
možnosti darovat krev sexuálně aktivními gayi.
10
Neutrálně JANÁKOVÁ, B. Homosexuálové mohou dát krev, jen když nemají jeden rok sex. 29. 9. 2015, [online].
Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/381940-homosexualove-mohou-dat-krev-jen-kdyz-nemaji-jedenrok-sex.html;
ze starších vstřícně vůči kritikům vyloučení FRIČOVÁ, M. – VOJÍŘ, A. Krev, již darují gayové, lékaři
nechtějí. Hospodářské noviny. 23. 4. 2003. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-12685610-krev-jiz-darujigayove-lekari-nechteji,
se zřetelnými sympatiemi ZAVŘELOVÁ, M. I gayové chtějí darovat krev. A ne mít
„doživotní odklad“. 11. 7. 2014. Dostupné z: http://echo24.cz/a/w95iN/i-gayove-chteji-darovat-krev-a-ne-mit-
dozivotni-odklad.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
4
FILIP KŘEPELKA 1–44
1.3. Právní zasahování
Pokud je mi známo, uvedené vyloučení neposuzovaly české soudy. Zabýval se jím nicméně
veřejný ochránce práv (ombudsman), který v roce 2011 vydal kritickou zprávu ze šetření.11
Berme tuto zprávu, přes její formální nezávaznost, vážně jako stanovisko celostátního orgánu
povolaného přispívat ke zlepšování veřejné správy a prosazování rovnosti.12
V zahraničí se tento spor k soudům již dostal. Platí to též pro nadnárodní Evropskou unii, jíž
je Česko již jedenáct let členem. Soudní dvůr poskytl v roce 2015 výklad práva Evropské unie
k vyloučení sexuálně aktivních homosexuálů (gayů) z darování krve prostřednictvím rozsudku
o otázce francouzského soudu rozhodujícího v případu Léger13
. Rozhodl opatrně. Posouzení
důvodnosti vyloučení ponechal na tázajícím se národním soudu.
1.4. Důvody pro pochybnosti o zásazích soudů
Jak Soudní dvůr, tak český ombudsman byli vůči žalobcům a stěžovatelům jako zájemcům
darovat krev zdrženliví. Zdaleka jim nevyhověli. Přesto považuji jejich počínání za nešťastné
zasahování do medicíny.
Příčinou tohoto zasahování je antidiskriminační právo. Potlačování určitého opatření veřejné
moci či počínání soukromých osob jako diskriminace podle řady hledisek v různých situacích
na základě obecné legislativy je sporné. Zjevně se při jeho zavedení nezvažovaly důsledky pro
tak svébytné případy, jakým jistě je darování krve. Přesto zkusím hledat řešení v mezích
tohoto právního rámce.
1.5. Obecnější důvod pro zvažování
Na stránkách Časopisu zdravotnického práva a bioetiky si téma zaslouží pozornost nejen kvůli
uplatnění antidiskriminačního práva na jeden svébytný zdravotnický zákrok. Uvažovat
můžeme o výskytu, možnostech a úskalí zasahování státní moci do medicíny obecně.
Právo očekává poskytování zdravotní péče na náležité odborné úrovni.14
Doktrína to
označuje za lege artis.15
Při nedodržení těchto standardů mohou nastoupit postihy. Jimi jsou
11
Zpráva o šetření – vyloučení dárce krevní plazmy pro jeho sexuální orientaci ze dne 24. 11. 2011, Sp. zn.:
75/2011/DIS/AHŘ.
12
§ 21b písm. c zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv.
13
Rozsudek o otázce C-528/13 Tribunal administratif de Strasbourg ze dne 29. 4. 2015 ke sporu Geoffrey Léger
proti Établissement français du sang a Ministre des Affaires sociales, de la Santé et des Droits des femmes,
dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.
14
§ 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
5
FILIP KŘEPELKA 1–44
především náhrada způsobené újmy stejně jako správní, kárné, trestní, popřípadě finanční
sankce.
Nelze říct, že by stát medicínu nestandardizoval. Registrují se léčivé přípravky,16
certifikují
zdravotnické prostředky17
a aprobují se též metody zdravotní péče.18
Rovněž se formalizuje
rozhodování o veřejném financování jednotlivých zákroků a zdravotnického materiálu.19
Sleduje se přitom jejich bezpečnost, účinnost a hospodárnost. Tato standardizace se děje
vesměs rozhodnutími úřadů. Jen některé medicínské standardy zakotvují právní předpisy. Ty
jsou pak vesměs podzákonné, v Česku hlavně ministerské vyhlášky.
Valná část medicínských standardů zůstává mimoprávních. Zakládají se na dlouhodobých
poznatcích a rozšiřují zdravotnickým výzkumem a odborně sledovanou a hodnocenou praxí.
Obojí zachycují mezinárodní odborné časopisy, nyní bezvýjimečně anglicky psané. Standardy
nezřídka stabilizují lékařské odborné společnosti. Jak uvidíme, takové standardy má též
transfuzní medicína. Posouzení, zda zdravotní péče byla lege artis, tak musejí před soudy či
úřady, není-li záležitost zjevná též laikovi, napomáhat lékaři povolaní jako znalci.20
Stát zakazuje, omezuje a upravuje nevratné zákroky bez přímé medicínské potřeby, jakými
jsou interrupce, kastrace či sterilizace.21
Úprava je výsledkem politického uvážení, jakkoli
vymezeného katalogy základních práv a jejich výkladem ústavními či mezinárodními soudy.
Rovněž pro tyto zákroky však existuje správná medicínská praxe.22
Ve sporu ohledně darování krve sexuálně aktivními gayi je situace svébytná. Soudy a úřady
nepovolané ke správě zdravotnictví jsou žádány, aby nutily transfuzní medicínu k praxi, která
se opakovaně prokázala být rizikovou.
15
K problematice lege artis v české zdravotnicko-právní praxi v české literatuře např. PTÁČEK, R. –BARTŮNĚK, P.
– MACH, J. Lege artis v medicíně. Praha: Grada, 2013.
16
Podrobně ve vazbě na sblížení s právem EU § 25–50 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech.
17
Stručněji též ve vazbě na právo EU § 31–41 zákona č. 268/2014., o zdravotnických prostředcích.
18
§ 33–40 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (ZSZS).
19
V ČR chybí procedura posuzování účinnosti a hospodárnosti nových, avšak leckdy nákladných zdravotních
výkonů. Inovace částečně hradí nemocnice z rezerv, zavádějí se po vyjednávání těchto nemocnic s veřejnými
zdravotními pojišťovnami a zakotvují se v každoročních úhradových vyhláškách vydávaných dle § 17 odst. 5
zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (ZVZP). Zřetelnější je rámec pro tzv. vysoce inovativní
léčivé přípravky dle § 39d ZVZP.
20
Dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v současném znění a dle § 127 občanského soudního
řádu v civilním řízení soudním, resp. § 105–111 trestního řádu.
21
Asistovaná reprodukce, sterilizace či kastrace dle § 3 a násl. ZSZS, resp. interrupce dle zákona č. 66/1986 Sb.,
o umělém přerušení těhotenství.
22
Například pro interrupce bez ohledu na právní režim stanoví medicínské standardy Clinical Practice Handbook
for Safe Abortions, jež připravila v roce 2014 Světová zdravotnická organizace (WHO), viz
http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/97415/1/9789241548717_eng.pdf?ua=1.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
6
FILIP KŘEPELKA 1–44
1.6. Role států a mezinárodních a nadnárodních organizací
Jako bych slyšel povzdech, že soudní rozhodování takového sporu dokládá úpadek Evropské
unie. Ta přece zrovna nyní čelí zásadním výzvám a hrozbám. Předlužení některých členských
států ohrožuje jednotnou měnu. Příliv běženců ukazuje neschopnost nalézt a uplatnit
společnou politiku. Kdekdo mluví o rozkladu této nadnárodní organizace a někteří si jej přejí.
Spor o darování krve sexuálně aktivními gayi je z hlediska integrace jistě nevýznamný.
Právně vzato se však Soudní dvůr vyjadřuje důvodně. Evropská unie slouží hlavně
hospodářské integraci osmadvaceti členských států. Obchod zbožím zahrnuje rovněž léčivé
přípravky či zdravotnické prostředky.23
Evropská unie tak srovnatelně sblížila předpisy
členských států týkající se krve a výrobků z ní na základě zvláštního zmocnění.24
Stejně tak
sblížila antidiskriminační politiku členských států, některým ji pak vyloženě uložila. Po
směrnicích požadujících potlačování diskriminace dle vybraných hledisek ve stanovených
situacích zobecnila antidiskriminační politiku Listina (Charta) základních práv Evropské unie
jako katalog základních práv závazný pro unijní orgány a členské státy při jejím výkonu.25
2. KREVNÍ TRANSFUZE A JEJÍ PRÁVNÍ RÁMEC
2.1. Počátky, vývoj a současnost transfuzní medicíny
Jak už jsem uvedl, lidé odedávna věděli, že krev je životodárná tekutina a že její ztráta
znamená smrt. Po tisíciletí však přetrvávaly mylné představy o významu krve a krevním
oběhu. To se projevovalo v medicíně. Za všelék se považovalo pouštění žilou, jež moderní
medicína považuje za účelné jenom ve výjimečných případech. Transfuze krve se zkoušela již
v raném novověku. Technika byla vyvinuta. Často ale končila tragicky. Ukázalo se, že lidem
nelze zavést zvířecí krev. Problémy však byly též s lidskou krví.
Bezpečné transfuze umožnilo teprve rozlišení krevních skupin systému AB0 na počátku
20. století. Technologie transfuzní medicíny ohledně testování, odběru, uchovávání, zkoušení
a podávání pacientům se rozvíjely postupně. Zásadní však byla poptávka. Jednalo se jak o
23
Nyní čl. 28–37 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), ze sekundárního práva Směrnice Evropského
parlamentu a Rady (EPaR) 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků a
Směrnice Rady 93/42/EHS o zdravotnických prostředcích, jakož také nařízení stanovující podíl EU na dozoru.
24
Nyní čl. 168 odst. 4 písm. a SFEU (dříve čl. 152 Smlouvy o založení Evropského společenství), na jejímž základě
byla přijata Směrnice EPaR 2002/98/ES, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření,
zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek, jakož také prováděcí směrnice zmíněná níže.
25
Listina (Charta) základních práv EU (LZPEU) byla přijata jako proklamace na summitu v Nice v roce 2000,
právní závaznost jí propůjčila Lisabonská smlouva sjednaná v roce 2007, jež po ratifikacích členskými státy
začala platit v roce 2009. Dle čl. 51 tento katalog zavazuje EU a členské státy při výkonu politik EU, přičemž
nerozšiřuje kompetence EU.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
7
FILIP KŘEPELKA 1–44
chirurgii, kdy krev nahrazuje ztrátu vyvolanou zraněním či operací, tak o onemocnění krve a
krvetvorby. Zavedení novinek do praxe v různých zemích si vyžádalo desetiletí.26
Podnětem pro rozvoj transfuzní medicíny byly ve 20. století války. Zmnožila se vážná zranění,
jejichž léčení si žádalo doplnění ztracené krve. Státy také vyvíjely značné úsilí při zajištění
léčby, protože zraněnými byli vojáci a další oběti bojů. Péči tak zajištovalo vojenské
zdravotnictví, jehož důležitou součástí se stala transfuzní služba.
Nutnost zajistit distribuci krve však vedla řadu států k tomu, že zřizují a provozují národní
transfuzní služby.27
Pokud tomu tak není, tak státy transfuzní medicínu běžně sledují a řídí
více než jiné obory.28
Odběr, uchování, skladování a distribuci krve provádějí zařízení transfuzní služby (lidově
transfuzní stanice). Dárci darují krev či pouze její složky, přičemž zbytek se po přístrojovém
oddělení vrací do jejich těla (plazma).
Darovaná lidská krev se nyní podává pacientům jako tzv. plná krev jenom výjimečně. Drtivá
většina lidské krve se zpracuje na transfuzní přípravky, jimiž jsou koncentráty erytrocytů
(červených krvinek) zbavených leukocytů (bílých krvinek), některých leukocytů (granulocyty),
trombocytů (krevních destiček) či krevní plazma, jakož také výrobky z těchto složek, tedy
krevní deriváty.29
Tyto a další transfuzní přípravky pacientům podávají nemocniční kliniky. Nejvíce využívá
transfuzní přípravky chirurgie, hematologie, onkologie a neonatologie. Transfuzní medicína
v širším pojetí tak propojuje několik dalších oborů medicíny.
Pro další uvažování není zanedbatelné, že moderní chirurgické technologie typu
laparoskopie, posílení tvorby vlastní krve před zákrokem, její čištění při operacích, inovativní
léčivé přípravky a náhražky umožnily během posledních desetiletí zřetelně snížit potřebu
transfuzních přípravků zejména při rozsáhlých operacích (traumata, transplantace).
Transfuzní medicína je drahá. Není zdaleka prostá rizik. Na druhé straně se více než dříve
transfuzní přípravky používají v dalších oborech medicíny.
26
Dle A brief history of blood transfusion. Institut of Biomedical Science, 2005. Dostupné z:
https://www.ibms.org/go/nm:history-blood-transfusion.
27
Například Établissement français du sang (EFS) je celostátním ústavem se 17 regiony a 143 transfuzními
stanicemi, sbírající krev též pomocí mobilních stanic se 40.000 výjezdy ročně, viz http://www.dondusang.fr.
28
Česká transfuzní medicína je ve srovnání třeba s francouzským EFS decentralizovaná. Zařízení transfuzní
služby a krevní banky jsou součástí jednotlivých nemocnic. Neexistuje celostátní organizace. Plánování
zabezpečuje ministerstvo zdravotnictví licencováním zařízení transfuzní služby, krevních bank a oddělení
nemocnic využívajících transfuzní přípravky, jakož také zdravotní pojišťovny svou smluvní politikou a úhradami.
29
Jimi jsou albumin, koagulační faktory a imunoglobuliny lidského původu.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
8
FILIP KŘEPELKA 1–44
2.2. Národní právo transfuzní medicíny
Standardy transfuzní medicíny jsou zakotvené celkem podrobně. V Česku upravuje odběr a
nakládání s krví Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech (ZL). Vedle obecných pravidel pro léčiva
stanoví několik zvláštních pravidel, definuje transfuzní přípravky, vymezuje zařízení
transfuzní služby a krevní banky.30
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a
podmínkách jejich poskytování (ZZS) zakládá registr osob vyřazených z darování krve.31
Zásady transfuzní medicíny ovšem stanoví hlavně Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických
zdravotních službách (ZSZS). Činí tak úpravou odběrů lidské krve a léčby transfuzními
přípravky.32
Podrobnosti transfuzní medicíny určuje Vyhláška č. 143/2008 Sb., o stanovení
bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o
lidské krvi – VLK).33
Dodržení standardů transfuzní medicíny zabezpečuje také patřičná specializace lékařů
(hematolog-transfuziolog),34
zdravotních sester, laborantů, techniků a dalších zdravotníků.35
Právní status krve samotné přitom může zůstávat nezřetelný. Etické a politické důvody
vedou k popírání vnímání krve jako věci.36
To se pak odráží v další úpravě transfuzní
medicíny, například prosazování odběru jako darování.
30
§ 2 odst. 2 písm. n zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech (ZL), definuje transfuzní přípravky, mezi něž řad lidskou
krev samotnou. Zvláště upravuje též krevní deriváty. Rovněž vymezuje § 4 odst. 6 a § 67 zařízení transfuzní
služby a odst. 7 a § 68 krevní banku. Licence uděluje Státní ústav pro kontrolu léčiv.
31
Příloha, bod 9 ve vazbě na § 72–73 zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (ZZS).
32
§ 31–32 ZSZS.
33
Vydaná dle § 114 odst. 1 ZL a novelizovaná 351/2010 Sb. a 96/2014 Sb., tedy pouze dvakrát.
34
Ve vazbě na zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta upřesnila specializaci
vyhláška 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech
certifikovaných kurzů a připomněla jejich předchůdce.
35
Nařízení 31/2010 o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti ve vazbě na zákon č. 96/2004
Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu
činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče, letmo vymezuje kvalifikaci zdravotnický laborant pro
klinickou hematologii a transfuzní službu, podobně se pak vytváří specializace bioanalytik. Není zvláštní
specializace pro zdravotní sestry a ošetřovatele. Údržbu přístrojů zabezpečují její dodavatelé.
36
V ČR je třeba zvážit pro krev ustanovení zákona č. 89/2012, (nového) občanského zákoníku (NOZ): § 493
„Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí.“ § 111 „(1) Člověk, jemuž byla odňata část
těla, má právo dozvědět se, jak s ní bylo naloženo. (…), (2) Odňatou část těla člověka lze za jeho života použít k
účelům zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, pokud k tomu dal souhlas. (…), (3) O tom, co má původ v
lidském těle, platí obdobně to, co o částech lidského těla“ a § 112: „Člověk může přenechat část svého těla
jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné
části lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují; ty lze
přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou.“ Srovnej TŮMA, P., komentář k §§111-112
v LAVICKÝ, P. a kol., Občanský zákoník I, Obecná část (§1-654), C. H. Beck, 2014 a TÉGL, P., komentář k §393,
Občanský zákoník – obecná část, III. Část, Leges, 2014.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
9
FILIP KŘEPELKA 1–44
Ve vyspělých zemích převládá veřejné financování zdravotnictví. Transfuzní medicína je
součástí nezbytné zdravotní péče. Spoluúčast pacientů je zanedbatelná. Tomu odpovídá
veřejnoprávní dozor nad cenami a úhradami. Ve financování transfuzní medicíny se rovněž
odráží její zvláštnosti.37
2.3. Role mezinárodních organizací
Harmonizaci Evropské unie jsem již zmínil. Je jí Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2002/98/ES, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření,
zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek (…) upřesněná směrnicemi
Evropské komise jako prováděcími předpisy. Tou je též směrnice 2004/33/ES, jejíž výklad
podává Soudní dvůr rozsudkem Léger. Zmíněné právo členských států včetně Česka je tak
hlavně provedením či zohledněním těchto směrnic. V Evropské unii patří problematika
transfuzní medicíny do agendy Generálního ředitelství Zdraví a bezpečnost potravin (DGSANCO).
Podpoře Evropské unie se těší European Blood Inspection Project (EuBIS).38
Více než na hospodářskou integraci zaměřená Evropská unie (respektive Evropské
hospodářské společenství jako její předchůdce) se transfuzní medicíně věnovala Rada
Evropy, mezinárodní organizace pro vytváření a prosazování standardu základních práv a pro
spolupráci širšího okruhu nejdříve západoevropských a posléze dalších států v řadě oblastí
včetně zdravotnictví. Klíčový je zde European Directorate for the Quality of Medicines &
HealthCare. Pro transfuzní medicínu je důležitý steering committee for blood transfusion
(CD-P-TS), v němž reprezentanti členských států či jejich národních transfuzních služeb
projednávají medicínské, organizační a etické aspekty.39
Legislativa Evropské unie a angažmá Rady Evropy se váže na celosvětovou reflexi problémů
transfuzní medicíny. Tu obstarává hlavně Světová zdravotnická organizace (WHO). Vyjadřují
rezoluce, memoranda a v případě chudších členských států programy modernizace a
stabilizace jejich transfuzní medicíny.40
37
V ČR stanoví ceny transfuzní medicíny opatření obecné povahy, které vydává Státní ústav pro kontrolu léčiv
(SÚKL) na základě § 15 odst. 5 ZVZP, § 171 správního řádu a zákona o cenách. Pro rok 2015 platilo OOP 01-15
Stanovení výše a podmínek úhrady transfuzních přípravků a autologních transfuzních přípravků, Sp. zn. sukls
457/2015 z 16. 3. 2015. Základní cena jednotky plné krve byla 1303 Kč, daleko více užívané složky krve a
výrobky z ní jako transfuzní přípravky mají násobně vyšší cenu. Transfuzní přípravky se zpravidla financují jako
zvláště účtované léčivé přípravky.
38
Informace o síti dostupné z: http://www.eubis-europe.eu/.
39
Přehled působení viz dokumenty dostupné z: https://www.edqm.eu/en.
40
Přehled dokumentů lze nalézt na: http://www.who.int/bloodsafety/publications/en/. Vyzdvihnout je třeba
zejména jednotlivé rezoluce týkající se transfuzní medicíny.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
10
FILIP KŘEPELKA 1–44
2.4. Odborné standardy a literatura
Ani podrobná právní úprava však nestačí. Odběry od dárců jsou rutinní činnost. Zařízení
transfuzní služby provádějí desítky odběrů denně. Široká paleta situací tak musí mít předem
daný postup. Na právo tak navazují kodifikace profesní. Tu českou představují jednotlivá
doporučení Společnosti pro transfuzní lékařství.41
Transfuzní medicína má jako každý jiný medicínský obor odbornou literaturu. Celosvětovou
výměnu poznatků zprostředkovávají časopisy Blood, Vox Sanguinis či Haematologica.
Řadovým českým lékařům je přibližuje Transfuze a hematologie dnes. Existují odborné
společnosti – mezinárodně působí International Society of Blood Transfusion.42
Národní
organizací je pak Společnost pro transfuzní lékařství (STL).43
Není důvod pochybovat, že poznatky šířené prostřednictvím zmíněných časopisů a
odborných společností slouží nejen formulování výše uvedených odborných standardů, ale
ovlivní také vytváření národních, nadnárodních a mezinárodních právních rámců.
2.5. Hlediska výběru dárců
Důležitými standardy transfuzní medicíny jsou dočasná a trvalá vyloučení dárců. Mezinárodní
výměna poznatků a působení mezinárodních a nadnárodních organizací a struktur
bezpochyby hraje zásadní roli. Vyloučení se však stanoví v jednotlivých státech pro jejich
národní transfuzní medicínu samostatně.
Vyloučení jsou naznačená či různou měrou upřesněná v právních předpisech. Výše uvedené
zákony požadují, aby krev, její složky a výrobky z ní byly nezávadné.44
Vyhláška o lidské krvi
jej upřesňuje na vyloučení osob s rizikovým sexuálním chováním,45
což není nic než
41
Dostupné z: http://www.trasnfuznispolecnost – Doporučené postupy. Vedle zmíněného doporučení pro
výběr dárců lze zmínit například standardy skladování a přepravu transfuzních přípravků, podání transfuzních
přípravků, poučení dárce, vyšetření před darováním, souhlas dárce a hojné laboratorní a technické standardy.
Stanovy STL ani doporučení samotné nevysvětlují postup při vytváření těchto doporučení.
42
Prezentace dostupná z: http://www.isbtweb.org.
43
STL je jedna z odborných společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Prezentace včetně
odborných časopisů je dostupná z: http://www.transfuznispolecnost.cz.
44
Konkrétně § 67 odst. 4 písm. b ZL požaduje minimalizaci rizika přenosu původců nakažlivých onemocnění. §
32 odst. 1 ZSZS pak požaduje soustavné testování kompatibility transfuzní krve s krví dárce (křížová zkouška).
45
Příloha č.3 VLK – kritéria pro výběr dárců krve a jejich složek – část B – kritéria pro trvalé vyloučení dárců
allogenních odběrů – Sexuální chování – osoby, jejichž sexuální chování je vystavuje zvýšenému riziku získání
závažných infekčních onemocnění, která mohou být přenášena krví, resp. Kritéria pro dočasné vyloučení dárců
alogenních odběrů – Osoby, jejichž chování nebo činnosti je vystavují riziku získání infekčních onemocnění,
která mohou být přenesena krví: po ukončení rizikového chování se vyloučí na období stanovené podle daného
onemocnění a podle dostupnosti vhodných testů. VLK tak připouští zkrácení z trvalého vyloučení na jednoleté.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
11
FILIP KŘEPELKA 1–44
rozvedená citace ustanovení směrnice 2004/33/ES.46
Detaily pro rutinu odběrů pak
stanovuje Doporučení STL ČLS JEP č. STL2007_03 – posuzování způsobilosti dárcovství krve a
krevních složek (dále D-PZDK-STL).47
Uvedené doporučení stanoví vyloučení sexuálně aktivních gayů takto: „muži, kteří měli
pohlavní styk s jiným mužem (…): 12 měsíců“. Takto stanovené dočasné vyloučení není
odůvodněné výhradně HIV/AIDS. Důvodem jsou též další krví přenosná nakažlivá
onemocnění (transfusion-transmitted infections – TTI, rovněž bloodborne diseases), mimo
jiné virová hepatitida (lidově infekční žloutenka) typu B (HBV) a C (HCV) nebo syfilis.
3. ANTIDISKRIMINAČNÍ POLITIKA
3.1. Formální rovnost
Rovnost lidí běžně stanovují ústavy jednotlivých států ve svých úvodních ustanoveních či
ustanoveních svých katalogů základních práv.48
Podobně ji předepisují též mezinárodní
smlouvy o základních právech a domáhají se jich též nezávazné (soft law) deklarace.
Nepřítomnost rozlišování v zákonech postačí pro zajištění rovnosti při výkonu moci. Zásadou
právního státu je totiž její výkon na základě práva (intra legem). V soukromé sféře se však
připouští cokoli, co není zakázáno (praeter legem).49
Rozdílné zacházení je tak možné.
Antidiskriminační legislativa je tak hlavně právním vyjádřením politického úsilí zmenšit či
odstranit rozdílné zacházení ze strany soukromých osob, jednotlivců stejně jako institucí,
hlavně ve vztazích pracovních či spotřebitelských.
Nežádoucími hledisky rozlišování bylo především pohlaví – ve snaze zrovnoprávnit ženy a
muže, dále pak rasa a národnost, popřípadě náboženství a světonázor – ve snaze bránit
záštím narušujícím soužití. Postupně se přidávala další hlediska. Jimi jsou nyní věk, zdravotní
stav, majetkové poměry a v neposlední řadě také sexuální orientace.
3.2. Podpora dosahování faktické rovnosti
Řada zemí přijala a posléze rozvíjela speciální antidiskriminační legislativu. Ta vymezuje
zakázaná hlediska a okruh záležitostí, ve kterých se zakazuje jejich uplatnění. Proslulým
příkladem legislativy potlačující rozlišování podle pohlaví a rasy byl v roce 1964 přijatý
46
Příloha III směrnice 2004/33/ES, bod 2.1. trvalé vyloučení: sexuální chování – Osoby, jejichž sexuální chování
je vystavuje vysokému riziku získání závažných infekčních onemocnění, která mohou být přenášena krví.
47
Doporučení týkající se způsobilosti dárcovství krve a krevních složek je ze dne 12. 4. 2007. Nyní platí ve verzi 7
z června 2014 (2014_06).
48
„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech“ ve čl. 1 Listiny základních práv a svobod (LZPS).
49
Čl. 2 odst. 2 a 3 LZPS.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
12
FILIP KŘEPELKA 1–44
americký federální The Civil Rights Act.50
Posléze řada států začala přijímat všeobecné zákony
na podporu rovnosti. Jak ještě rozvedu, ve členských státech Evropské unie se tak děje na
základě jejích požadavků. Takovou legislativou je v Česku již pět let zákon č. 198/2009 Sb., o
rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací.51
Antidiskriminační legislativa má typické právní instituty. Zakazuje se přímá diskriminace.
Potlačuje se též ta nepřímá, nedá-li se ospravedlnit. Připouští se zvýhodnění členů dosud
upozaděných skupin. Zavádějí se zvláštní nástroje pro prosazování, například převrácení
důkazního břemene, nárok na náhradu újmy na důstojnosti, popřípadě pokutování.
Postupně se etablovala metodologie výkladu antidiskriminačního práva.52
3.3. Zakotvení antidiskriminační politiky ústavami a mezinárodními smlouvami
Některé státy antidiskriminační politiku zakotvily dokonce ve svých ústavách, zpravidla ve
svých katalozích základních práv. Tato tendence je patrná též na úrovni Evropské unie.
Evropská unie získala kompetenci k vydávání harmonizačních směrnic. Posléze se tato
politika zevšeobecnila pro působení Evropské unie přijetím Listiny základních práv.
Na půdě Rady Evropy se antidiskriminační politika zavedla též v mezinárodních smlouvách
v oblasti základních práv pomocí 12. dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod.53
Antidiskriminační politika uznaná ústavami či mezinárodními smlouvami a nadnárodním
právem otevírá možnost posuzování rovněž běžných zákonů a na nich založených opatření.
3.4. Spornost antidiskriminační politiky
Antidiskriminační politika vyvolává vášně. Patrný je aktivismus části společenských elit.
Nepřehlédnutelná je však též skepse obyvatelstva. Politicky antidiskriminační agenda
charakterizuje takzvanou novou levici. Naopak soudobý populismus rád staví na pochybách
ohledně této politiky. Kriticky se vůči antidiskriminační agendě staví kvůli omezování svobod
liberalismus a kvůli zlehčování tradičních hodnot konzervativismus.
50
Pub. 88–352, 78 Stat. 241.
51
Též „antidiskriminační zákon“, dále jen ZRZ.
52
K zakotvení, vývoji antidiskriminační legislativy, její metodologii a českém provedení: BOUČKOVÁ, P. –
HAVELKOVÁ, B. – KOLDINSKÁ, K. – KÜHN, Z. – KÜHNOVÁ. E. – WHELANOVÁ, M. Antidiskriminační zákon. C. H.
Beck, 2010, či z doby před přijetím zákona v komparativní perspektivě BOBEK, M. – BOUČKOVÁ, P. – KÜHN, Z.
(eds.). Rovnost a diskriminace. C. H. Beck, 2007.
53
Zapovídá se diskriminace dle řady hledisek, sexuální orientace se výslovně neuvádí, lze ji však podřadit pod
„další status“. Protokol nicméně neratifikovala řada důležitých členských států a také Česko. Důvodem je určitě
obava z neodhadnutelného uplatnění.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
13
FILIP KŘEPELKA 1–44
Přes patrnou podporu ze strany některých politických proudů a názorových skupin je
v případě Česka antidiskriminační politika dovozem ze Západu. Česko mělo jako nový členský
stát Evropské unie zpoždění při provedení jejích antidiskriminačních směrnic. Zákon o
rovném zacházení prosazovala středopravicová vláda se zjevnou nechutí pod pohrůžkou
postihů ze strany Evropské unie. Přijat byl až po několikerém parlamentním projednávání a
přehlasování prezidentského veta.
3.5. Potlačování diskriminace podle sexuální orientace
Jedním z nyní antidiskriminačním právem potlačovaných důvodem rozlišování je sexuální
orientace.54
Jedná se o mužskou (gay) a ženskou homosexualitu (lesby), dále bisexualitu,
transsexualitu a případně též intersexualitu (pro vymezení se nejen v angličtině ujaly zkratky
LGBT(I) či jejich kombinace). Někdy se souhrnně sexuální menšiny označují jako queer (divní),
odlišující se od většiny mužů a žen s heterosexuální orientací (straight) a jednoznačnou
mužskou či ženskou pohlavní identitou.
Proměna nazírání na sexuální menšiny však současnému antidiskriminačnímu právu
předchází.55
Postupně se zmírnila tzv. heteronormativita. Tou se rozumí přesvědčení, že
normální je jen jednoznačná mužská či ženská identita a heterosexuální orientace.
Dekriminalizace konsenzuálního homosexuálního styku dospělých gayů a leseb byla zpravidla
prvním krokem. Psychologie a psychiatrie přestaly označovat homosexualitu za onemocnění.
Začaly se uznávat zvláštní obtíže a potřeby transsexuálů a intersexuálů. Důležité bylo též
uznání možnosti sdružovat se, vyjadřovat své postoje a projevovat svůj životní styl –
ztělesněné nejen mediálně vděčnými pride parades, ale také subkulturou, jakkoli se na nich
nepodílí všichni gayové a další queers.
Nyní se především usiluje o zavedení registrovaného partnerství, popřípadě o redefinici
manželství zahrnutím svazků dvou osob stejného pohlaví.56
Na toto uznání navazuje zájem
na uznání vztahů vůči dětem, možnosti osvojení a související přiblížení stejnopohlavních
svazků manželství při zdanění a sociálním zabezpečení. Přehlížet nelze rovněž připuštění
operativní změny pohlaví a jejího právního uznání, jakož také zavádění dalších pohlavních
identit vedle mužské a ženské či případné uznání bezpohlavnosti jednotlivce.
54
§ 2 odst. 3 ZRZ.
55
K vývoji nahlížení na homosexualitu během posledních staletí např. SEIDL, J. Od žaláře k oltáři: emancipace
homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti. Host, 2012.
56
V ČR se prvého dosáhlo zákonem č. 115/2006 o registrovaném partnerství. To dosud uzavřely tisíce párů.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
14
FILIP KŘEPELKA 1–44
3.6. LGBT rights
LGBT rights se prosadila zejména v západním a dílem v latinskoamerickém civilizačním
okruhu.57
Neděje se tak bez odmítání. To zaznívá zejména ze strany leckterých církví a
náboženských hnutí, které spatřují v žádané společenské akceptaci a legalizaci LGBT narušení
přirozeného řádu společnosti a ohrožení tradiční rodiny. Široké vrstvy obyvatel pak patrně
pochybují či problematice nerozumí. Kritici a skeptici jsou přesvědčení, že aktivisté lidských
práv prosazují problematickou LGBT agendu.
Naopak jen málo se LGBT rights uznávají či se vyloženě popírají v pravoslavném,
konfuciánském, šintoistickém, africkém a islámském okruhu. V případě homosexuality je
pozoruhodný přímo protikladný přístup různých států – od zavedení stejnopohlavního
manželství či dovozování práva na něj,58
až po stíhání sexuálně aktivních gayů v
blízkovýchodních a afrických státech včetně jejich věznění či dokonce poprav.
3.7. Neshoda ve světě
Za těchto okolností LGBT rights pochopitelně postrádají zakotvení v celosvětových
mezinárodních úmluvách o základních právech. Valné shromáždění a Rada pro lidská práva
Organizace spojených národů téma již několikrát projednávaly. Ukázaly se však zásadní
rozpory. Běžná byla a jsou bojová hlasování a protikladná prohlášení skupin států.59
Nelze
tvrdit, že existuje jakékoli světové minimum práv sexuálních menšin.
Uváděné Yogyakarta principles jsou tedy pouze vyjádřením představ aktivistů ohledně
výkladu základních práv v případě LGBT jednotlivců a kolektivů.60
Těší se však pouze dílčímu
uznání ze strany toliko některých států.
Jinak je tomu v případě Evropy. Kruté zacházení s příslušníky sexuálních menšin by jistě bylo
neslučitelné se základními právy. Rada Evropy stejně jako Evropská unie přijaly jak ve shodě
se členskými státy či jejich většinou, tak na základě vlastních pravomocí různá opatření na
ochranu leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů. To však neznamená shodu
57
Ohledně vymezení zmíněných civilizačních okruhů HUNTINGTON, S. Střet civilizací, boj kultur a proměna
světového řádu. Praha: Rybka publishers, 2001.
58
Rozsudek Nejvyššího soudu USA Obergefell versus Hodges ze dne 26. 6. 2015, kterým bylo těsnou většinou
vyvozené z Due process clause and Equal protection clause ústavy USA právo na stejnopohlavní manželství,
bezpochyby vejde do amerických právních dějin.
59
Přehled střetů členských států OSN týkajících se postavení sexuálních menšin po roce 2000 poskytuje heslo
„LGBT rights at the United Nations“ v anglické Wikipedii.
60
Podrobnosti dostupné z: http://www.yogyakartaprinciples.org.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
15
FILIP KŘEPELKA 1–44
evropských států ohledně všech požadavků. Evropské státy se rozcházejí třeba ohledně
uznání stejnopohlavních svazků.
4. VYHODNOCENÍ ROZSUDKU A ZPRÁVY
4.1. Závěry Soudního dvora a veřejného ochránce práv
Soudní dvůr rozsudkem Léger vyjádřil své právní závěry ve složitém souvětí (na němž by si
školáci mohli cvičit větný rozbor): „Bod 2.1 přílohy III směrnice Komise 2004/33/ES ze dne
22. března 2004, kterou se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES,
pokud jde o některé technické požadavky na krev a krevní složky, musí být vykládán v tom
smyslu, že kritérium pro trvalé vyloučení z dárcovství krve uvedené v tomto ustanovení, které
se týká sexuálního chování, platí i pro situaci, kdy členský stát stanoví s ohledem na situaci,
která v tomto státě panuje, trvalou kontraindikaci dárcovství krve platící pro muže, kteří měli
sexuální styky s jinými muži, pokud je na základě aktuálního stavu lékařských, vědeckých
a epidemiologických poznatků a údajů zjištěno, že takové sexuální chování vystavuje tyto
osoby vysokému riziku nákazy závažným infekčním onemocněním přenosným krví, a pokud
při respektování zásady proporcionality neexistují účinné postupy pro detekci těchto
infekčních onemocnění nebo – v případě neexistence takových postupů – neexistují méně
omezující metody než taková kontraindikace, aby byl zajištěn vysoký stupeň ochrany zdraví
příjemců. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda jsou v dotčeném státě tyto podmínky
splněny.“
Tuzemský veřejný ochránce práv zhodnotil ve zmíněné zprávě právní rámec takto: „Při
hodnocení vhodnosti dárce krve, resp. krevní plazmy, je nezbytné odlišovat sexuální orientaci
jednotlivce a jeho sexuální chování. Sexuální orientace nepodmiňuje rizikové sexuální
chování. Vyloučení zájemce z dárcovství krve s odkazem na jeho sexuální orientaci lze proto
považovat za přímou diskriminaci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního
zákona. Pokud ovšem pro vyloučení jednotlivce hovoří jeho objektivně rizikové sexuální
chování, jako tomu bylo v případě pana X. Y., lze jeho nepřijetí pro dárcovství krevní plazmy
vnímat jako legitimní.“
4.2. Hodnocení odpovědi
Ponechání konečného rozhodnutí na soudu členského státu není v případě řízení o
předběžné otázce překvapivé. Soudní dvůr totiž neřeší případ samotný, nýbrž podává výklad
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
16
FILIP KŘEPELKA 1–44
práva Evropské unie,61
jakkoli přitom zpravidla zohlední okolnosti příslušného případu.
Francouzskému soudu se nicméně dostalo zdůraznění hodnot, jež má prosazovat. Jím je
pochopitelně hlavně nezávadnost transfuzních přípravků. Soudní dvůr obecné vyloučení
sexuálně aktivních gayů viditelně vnímá kriticky, nicméně jej nezavrhuje.
Rozsudek Léger se tak vykládal různě. Ani jeden tábor nebyl spokojen.62
Francouzský správní
soud zatím podle dostupných informací nerozhodl. Rozsudek však zjevně padl na úrodnou
půdu. Ve Francii se vyloučení již dlouhodobě debatovalo, zejména levicoví politici požadovali
její zrušení. Vedla se živá odborná debata.63
Francouzská transfuzní služba po usilovném
vyjednávání zúčastněných právě zmírnila vyloučení na jeden rok.64
Zpráva českého veřejného ochránce práv vyzdvihla rozlišení mezi sexuální orientací, podle
níž se rozlišovat nesmí, a rizikovým sexuálním chováním. Pravděpodobná promiskuita
stěžovatele umožnila neodpovědět otázku, zda – tehdy trvalé – hromadné vyloučení
sexuálně aktivních gayů z darování krve je přípustné. Dopad zprávy samotné byl malý nejen
kvůli její formální nezávaznosti. Zmírnění vyloučení na roční sexuální zdrženlivost bylo spíše
následováním jiných států.
4.3. Vliv stanovisek účastníků na výsledek
Soudní dvůr Evropské unie během půlstoletí svého působení přijal řadu rozsudků, které se
považují za aktivistické. Rozsudek Léger bychom však za aktivismus považovat nemuseli.
Komise nesehrála obvyklou roli prosazovatele integrace a antidiskriminační agendy.
61
Dle čl. 234 SFEU. Institutu předběžné otázky neboli prejudiciálnímu řízení se věnují všechny učebnice práva
EU a rozsáhlá odborná literatura již v češtině, natožpak v dalších jazycích. Jedná se o náhražku – lacinější a
méně účinnou – přímého přístupu k soudům EU odvoláním od soudů členských států, jaká je v USA.
62
Zklamání, že Soudní dvůr netrval za všech okolností na prověřování skutečného chování možných dárců a
připojil se tak k předsudkům vůči gayům jako promiskuitní skupině, nalezneme v bleskovém komentáři
TRYFONIDOU, A. Block exclusion on blood donation by gay and bisexual men: a disappointing CJEU ruling. 30. 4.
2015. Dostupné z: http://eulawanalysis.blogspot.co.uk/2015/04/block-exclusion-on-blood-donation-by.html.
Naopak jako nebezpečné prosazování „práv“ namísto bezpečnosti pacientů orgánem bez medicínské expertízy
hodnotí rozsudek připouštějící hromadné vyloučení jenom v případech nezbytí O’MALLEY, S., France Changing
Blood Donation Law after ECJ Ruling. 3. 5. 2015. Dostupné z: http://www.europeanguardian.com/generation-
identity/78-uncategorised/europe/136-france-changing-blood-donation-law-through-ecj-ruling.
63
Centralizovaná Francie má Comité Consultatif National d’Ethique pour le Sciences de la Vie et de la Santé
(dostupné z: http://www.ccne-ethique.fr). Tato vlivná etická komise pro vědy o živé přírodě a medicínu vydala
28. 3. 2015 Avis no. 123 – Questionnement éthique et observations concernant la contre-indication permanente
du don de sang pour tout homme déclarant avoir eu une ou des relation(s) sexuelle(s) avec un ou plusieurs
homme(s), ve kterém se přihlásila k opatrné vstřícnosti a dává ke zvážení různé způsoby minimalizace rizik.
64
Podle rozhodnutí ministryně zdravotnictví ze dne 4. 11. 2015 má být od 1. 6. 2016 možné darování po
dvanáctiměsíční homosexuální abstinenci, zatímco darování krevní plazmy je možné, když se provede
dodatečné testování dárce a jeho výlučného sexuálního partnera po čtyřech měsících, viz zpráva EFS ze dne
5. 11. 2015. Dostupné z: http://www.dondusang.net/rewrite/article/6909/efs/actualites-nationales/conditions-
d-acces-au-don:ce-qui-va-changer.htm?idRubrique=899.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
17
FILIP KŘEPELKA 1–44
Vyzdvihla totiž hlavně potřebnost vysoké úrovně ochrany zdraví pacientů léčených
transfuzními přípravky. Zřetelně přitom uznává roli členských států. Svou restriktivní politiku
pak důrazně hájila Francie.
Více aktivistické je stanovisko českého veřejného ochránce práv. Možná tomu napomohla
stanoviska vyžádaná při šetření. Kancelář nechala vyjádřit pouze dotčené zařízení transfuzní
služby, nikoli ministerstvo zdravotnictví či Společnost pro transfuzní lékařství, které by
patrně poskytly podrobnější a promyšlenější argumentaci pro hromadné vyloučení.
Oba orgány nepřekvapivě vyzdvihují ochranu života a zdraví příjemců krve před nákazou jako
pochopitelný důvod pro vyloučení z darování krve. Bylo by šokující, kdyby tento veřejný
zájem popíraly. Oba přitom naznačují, že by bylo lepší, kdyby se zkoumalo sexuální chování
konkrétního gaye namísto obecného vyloučení, avšak nepřikazují to.
4.4. Vyhodnocení podřazení pod antidiskriminační právo
Na místě je nejdříve zvážení podřazení darování krve pod antidiskriminační právo. Darování
krve není zaměstnání či podnikání. Koneckonců ani placené poskytnutí krve – výraz darování
se pro ně opravdu nehodí – nemůže být s ohledem na přípustné opakování a celkový nejvyšší
počet odběrů a vyplácené částky výdělečnou činností.65
Jak ještě uvedu, řada států se
koneckonců snaží omezit placené odběry krve pro transfuzní medicínu.
Stejně tak darování krve není obvyklá zdravotní péče. Neslouží totiž ani zjištění onemocnění
či úrazu (diagnostika), ani léčení dárce (terapie), ani předcházení jeho onemocnění
(prevence), ani zmírnění jeho utrpení (paliace).66
Na tom nic nemění skutečnost, že
související vyšetření zdravotního stavu je soubor diagnostických zákroků, které může
představovat prevenci dokonce při následném odmítnutí. Stejně tak není důvod považovat
darování krve za běžnou zdravotní péči jen proto, že po odběru se podávají potraviny a
nápoje a případně léčivé přípravky vhodné pro zvládnutí zátěže, popřípadě se dárci
poskytuje zdravotní péče, pokud upadá do mdlob. Platilo by to též pro nápravu poranění
jehlou či způsobení nákazy jejím znečištěním. Ve své podstatě je to však svébytné plnění,
kterým zdraví lidé poskytují nemocným prostřednictvím zařízení transfuzní služby a
nemocničních klinik67
oddělitelnou a obnovitelnou část svého těla.68
65
§ 32 odst. 2 a 3 ZSZS (nesystematicky, záležitost spadá pod § 31) odmítá platbu za transfuzní krev a hovoří o
náhradě vynaložených nákladů do výše 5 % minimální mzdy, přičemž je možné ji v mimořádných případech
zvýšit, což se jeví být vhodné pro případ dárců krve vzácných krevních skupin čelících zvláštní zátěži.
66
Srov. § 2 odst. 4 a § 5 odst. 2 ZZS vymezení zdravotní péče.
67
Správně zákonodárce tedy zařadil transfuzní medicínu do ZSZS.
68
Rekodifikace občanského práva vyzdvihla respekt vůči tělesné integritě. Jednotlivá ustanovení nebyla
nicméně promýšlená ve vztahu ke zdravotnickým předpisům. Na transfuzní krev lze vztáhnout § 111–112 NOZ.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
18
FILIP KŘEPELKA 1–44
Na tyto zvláštnosti darování krve by se nemělo zapomínat ani tehdy, když antidiskriminační
právo předpokládá své uplatnění obecně na zdravotnictví.69
Tvůrci antidiskriminační
legislativy jistě chtěli zabránit diskriminaci pacientů. Pochybuji však, že zamýšleli uplatnění
rovného zacházení na darování krve.
Při zevšeobecnění zápovědi diskriminace však s uplatněním antidiskriminačního práva
pochybnosti nejsou. Tuto zápověd přináší na nadnárodní úrovni Listina základních práv
Evropské unie. Na zákaz rozlišování podle sexuální orientace dle této Listiny odkazuje Soudní
dvůr.70
Podřadit darování krve pod některou antidiskriminační směrnici71
se přitom nijak
nesnaží.
Veřejný ochránce práv dovodil uplatnění zákona o rovném zacházení. Ten totiž zakazoval a
zakazuje diskriminaci dle citlivých hledisek včetně sexuální orientace též ohledně zdravotní
péče a jejího poskytování.72
České antidiskriminační právo má totiž navzdory svému
obtížnému přijímání a jeho toliko částečné společenské podpoře široký záběr. Nad
zvláštnostmi darování krve se viditelně nezamýšlel. Za zkratkovité musím však považovat
prohlášení darování krve za službu ve smyslu práva Evropské unie.73
4.5. Zaměření vyloučení
Lékaři zařízení transfuzní služby pomocí dotazníků a pohovorů zkoumají pro účely zabránění
šíření HIV/AIDS a dalších nakažlivých onemocnění rizikové chování možného dárce. Otázka
tak zní, zda dárce-muž měl pohlavní styk s jiným mužem. Nezkoumá se, zda tento styk byl
projevem jeho sexuální orientace. Existují lidé, kteří sexuálně experimentují. Sexuální
orientace nemusí být vyhraněná – bisexualita. Sexuálně abstinující gay naopak vyloučen
z darování krve není. Dotaz se tedy netýká sexuální orientace, nýbrž chování možného dárce.
Je to sice obnovitelná část, nelze ji však snadno odejmout. Nezbytný je tak písemný souhlas. Žádá se zvláštní
právní úprava. NOZ tedy transfuzní medicínu neztěžuje.
69
§ 1 písm. h ve spojení s § 2 odst. 2 ZRZ.
70
Čl. 21 odst. 1 LZPEU: „Zakazuje se jakákoli diskriminace založená na (…) sexuální orientaci“.
71
Diskriminaci podle sexuální orientace žádala potlačovat Směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný
rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Zdravotní péči však výslovně pokrývá jen Směrnice Rady
2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický
původ.
72
Autoři nerozlišovali jednotlivé směrnice, jež žádají potlačení diskriminace dle různých hledisek v různých
záležitostech. ZRZ je tak příkladem bezděčného goldplating (přehnané implementace práva EU).
73
Veřejný ochránce práv propojil judikaturu Soudního dvora vymezující široce služby jako plnění, za které se
vesměs platí včetně zdravotnictví, kam neváhal na základě z kontextu vytržených citací zákona č. 20/1966 Sb., o
péči o zdraví lidu jako tehdejší legislativy pro zdravotnictví podřadit darování krve. Vymezení služby ve smyslu
práva EU totiž slouží hospodářské integraci členských států.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
19
FILIP KŘEPELKA 1–44
Musíme však připustit, že zprostředkovaně vyloučení na gaye dopadá. Ve věku, v němž je
většina lidí zdravotně způsobilá darovat krev, je totiž většina lidí sexuálně aktivních.
Nepřekvapivě mají gayové kvůli sexuální přitažlivosti pohlavní styky hlavně mezi sebou.
Je dobré zdůraznit, že se vůbec nevylučují lesby (lesbičky). Pro jejich vyloučení totiž není
medicínský důvod. Příčinou jsou odlišnosti v sexualitě gayů a leseb. Rozdíly se týkají jak
techniky pohlavního styku, tak emocionality gayů a leseb.
Pokud jde o první záležitost, tak se odkáži na popis pohlavního styku mezi muži ve vyjádření
příslušného zařízení transfuzní služby citovaný v rozhodnutí veřejného ochránce práv:
„Praktikovaná technika pohlavního styku mezi muži – anální styk – je důležitou informací, neboť
dochází ‚k nízké resistenci rektální sliznice na mechanické namáhání a s tím spojený vznik
drobných poranění, která velmi výrazně zvyšují riziko přenosu infekčních nemocí krví
přenosných’.“
Druhým rozdílem je tvrzená promiskuita gayů. Uváděné údaje se liší. Zkoumání této
záležitosti je obtížné podobně jako každé jiné intimnosti. Nadto patrně leckteří aktivisté
LGBT, stejně jako jejich kritici zejména z řad náboženských konzervativců, sledování
sexuálních aktivit homosexuálů zaměřují tak, aby se potvrdily jejich představy. Ty studie,
které se zdají být nezaujaté, nicméně potvrzují podezření naznačené statistikami výskytu
HIV/AIDS. Několik procent homosexuálů je vysoce promiskuitních. Tento podíl je zřetelně
větší než v případě srovnatelně promiskuitních heterosexuálů.74
Taková extrémní
promiskuita – desítky partnerů ročně a stovky až tisíce během sexuálního života – nemá
obdobu mezi lesbičkami. Na tom nic nemění skutečnost, že většina homosexuálů se neliší od
heterosexuálních mužů a žen, pokud jde o počty sexuálních partnerů.
Neměli bychom dále přehlížet, že vedle sexuálně aktivních gayů se vylučují též ženy mající
pohlavní styk s mužem, který měl homosexuální pohlavní styk.75
Zde je však vhodné
předpokládat, že jen část takových žen o takovém chování manžela či druha má povědomí.
Přesvědčivá není ani argumentace zastánců možnosti darování krve sexuálně aktivními gayi,
že heterosexuální promiskuita se hodnotí benevolentně. Promiskuita je totiž rovněž
důvodem pro dočasné vyloučení76
Totéž platí pro styk možného dárce-muže s prostitutkou.77
Prostitutky se pak vylučují natrvalo a stejně vyloučeni jsou též jejich stálí sexuální partneři.78
74
Pozoruhodná je rozvaha metodologické správnosti výzkumů promiskuity gayů a straights ve stálých a
nestálých vztazích v USA: FISHER, T. A Response to David Glesne, Regarding Promiscuity Statistics in the context
of his book. 2006, zveřejněná na blogu: http://timrfisher.tripod.com/dgstats.htm.
75
D-PZDK-STL, bod 3.13 – zvýšené riziko infekce – suspektní kontakt s infekcí vyloučení 12 měsíců nestanoví jen
pro muže, kteří měli pohlavní styk s mužem, ale také pro jejich partnerky.
76
Tamtéž – střídání náhodných sexuálních partnerů, skupinový sex: 6 měsíců.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
20
FILIP KŘEPELKA 1–44
4.6. Odůvodnění vyloučení sexuálně aktivních gayů
Prověřování způsobilosti dárce se opírá o jeho výpovědi v dotazníku a v pohovoru s lékařem.
Ty mohou být vědomě či bezděčně zkreslené nebo neúplné. Možný dárce nemusí mít
v paměti onemocnění a zákroky, zvláště pak ty, které prodělal a podstoupil jako dítě. Stejně
tak nemusí znát genetickou zátěž svých předků a dalších pokrevních příbuzných. Lepší
nástroj však není, takže na tato zjištění se musíme spolehnout.
Statistiky zejména v řadě zemí naznačují výrazný, běžně až řádově vyšší výskyt HIV/AIDS u
gayů. Například v Česku bylo roku 2015 evidováno celkem 2539 případů HIV pozitivních osob
a pacientů AIDS včetně již zemřelých. Mezi nimi bylo 1629, u kterých se za způsob nákazy –
podle jejich vlastního vyjádření – dovodil homosexuální styk, vedle dalších 54, v jejichž
případě je nerozlišenou příčinou homosexuální styk a nitrožilní narkomanie, při 88
nakažených bez zjištěné příčiny. 67 případů bylo zjištěných při vyšetření darované krve, mezi
nakaženými dárci pak byl zjištěn jako příčina homosexuální styk ve 39 případech.79
Při
několikaprocentním podílu homosexuálů v populaci80
to znamená až o dva řády vyšší výskyt.
Též zahraniční statistiky ukazují výrazně větší výskyt HIV/AIDS mezi homosexuály.
Není důvod pochybovat o věrohodnosti takových statistik. Pochopitelně se zakládají na
výpovědích nakažených. Nic ale nenaznačuje, že by nakažení měli sklon zamlčovat tento
stejně jako další důvody. Lékaři zabývající se HIV/AIDS si jistě uvědomují povinnou
mlčenlivost v případě tohoto stigmatizovaného onemocnění.81
Jakkoli se předpokládá –
podle některých značná – latence HIV, tak nic nenaznačuje, že nezjištěné případy mají jiné
příčiny.
Jinak tomu může být v zemích, kde jsou nakažení HIV/AIDS heterosexuálové či narkomani
užívající drogy nitrožilně. Zde se sexuálně aktivní gayové z darování krve bez dalšího
nevylučují. Pozoruhodně vstřícné je v této záležitosti Polsko, členský stát Evropské unie,
který se jinak staví vůči LGBT rights velmi zdrženlivě.82
Podobně překvapivě vstřícnou politiku
77
Tamtéž – pohlavní styk s osobou, provozující prostituci (včetně partnerů těchto jedinců, kteří měli rizikový
styk): 12 měsíců od posledního pohlavního styku.
78
Tamtéž – trvalé vyloučení – muži a ženy, kteří provozovali nebo stále provozují prostituci a jejich stálí sexuální
partneři.
79
Dle statistiky Státního zdravotního ústavu (SZÚ), kumulované údaje o HIV/AIDS ke dni 30. 9. 2015, dostupné
z: http://www.hiv-prevence.cz/fls/web/prezentace-09-2015-hlav.pdf.
80
Statistiky LGBT populace v USA cituje, shrnuje a rozebírá z hlediska metodologické správnosti GATES, G. J.
How many people are lesbian, gay, bisexual, and transgender?. The Williams Institute, 2011. Dostupné z:
http://williamsinstitute.law.ucla.edu/wp-content/uploads/Gates-How-Many-People-LGBT-Apr-2011.pdf.
81
§ 51 ZZS.
82
V Polsku se sexuálně aktivní gayové nevylučují hromadně, nýbrž se zkoumá jejich sexuální život, viz SLEZAK, K.
Narodowe Centrum Krwi: Nie będziemy dyskryminować homoseksualistów [online]. Gazeta. 9. 5. 2008.
Dostupné z: http://wiadomosci.gazeta.pl/wiadomosci/1,114873,5197854.html. Ředitelka NCK poukazuje na to,
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
21
FILIP KŘEPELKA 1–44
má Rusko, které jinak dokonce postihuje „homosexuální propagandu“. HIV/AIDS se zde totiž
rozšířila zejména mezi narkomany užívajícími drogy nitrožilně.83
V leckterých dalších takových zemích se homosexualita nejen zavrhuje či popírá, ale dokonce
postihuje. Je otázka, zda by možný dárce krve vůbec přiznal homosexuální styky. Podíl
přenosu homosexuálním stykem tak může být vyšší. Na druhou stranu odmítání
homosexuality a stíhání homosexuálů patrně brání extrémní promiskuitě. Netroufám si
hádat, jaký sexuální život vedou gayové v Iránu či v Saudské Arábii, hrozí-li jim trest smrti.
4.7. Význam modernizace testování
Šíření nakažlivých onemocnění krví se brání především laboratorními kontrolami vzorků
odebraných při odběru. Krev se testuje na HIV a další stanovená onemocnění po každém
darování.84
V případě pozitivity se darovaná krev zlikviduje. Dárce se informuje, nabízí se mu
další vyšetření a při potvrzení je poučen, sledován a při propuknutí AIDS – přinejmenším ve
vyspělých zemích – podstupuje léčbu. Transfuzní medicína rutinními testy patrně napomohla
zlepšení a zlevnění testování HIV/AIDS.
Důvodem vyloučení sexuálně aktivních gayů je vlastně především takzvané diagnostické
okno (window period). Během prvních týdnů po nakažení se nevytvoří protilátky, které se
zjistí při uvedeném testu vzorku krve odebrané při jejím darování.85
Testování darované krve na HIV a spolehlivost testů vedla řadu států ke zkrácení vyloučení
na rok od posledního homosexuálního pohlavního styku. Toto zmírnění vyloučení nicméně
zastánci práva gayů darovat krev považují za nedostatečné.86
Nepřekvapivě je totiž většina
gayů ve věku vhodném pro darování krve sexuálně aktivních. Dále se tedy jejich krev odmítá.
že gayové jsou si více vědomí nákazy HIV než ostatní Poláci. Vyjadřuje tak mínění, že v Polsku je značná latence
HIV.
83
GOLIUSOV, T. et al. Country Progress Report of the Russian Federation on the Implementation of the
Declarationof Commitment on HIV/AIDS. Adopted аt the 26thUnited Nations General Assembly Special Session,
June 2001. Report period: January 2006 – December 2007. UNAIDS. Dostupné z:
http://data.unaids.org/pub/Report/2008/russia_2008_country_progress_report_en.pdf.
84
Dle § 4 odst. 3 písm. a) bod 1 VLK ve vazbě na § 67 odst. 4 ZL se testuje na viry HIV1 a HIV2, dále pak HBV a
HCV (hepatitida typu B a typu C) a syfilis.
85
Současný stav testování HIV, žádoucí postupy v praxi a jeho jednotlivé kritické aspekty např. RABENAU, H. F.
et al. Nachweis einer Infektion mit Humanem Immundefizienzvirus (HIV): Serologisches Screening mit
nachfolgender Bestätigungsdiagnostik durch Antikörper-basierte Testsysteme und/oder durch HIVNukleinsäure-Nachweis.
Bundesgesundheitsblatt. 2015, s. 877–888.
86
TINKER, B. Celibacy compromise for gay blood donors is discriminatory (názor editora zdravotní rubriky CNN).
25. 5. 2015. Dostupné z: http://edition.cnn.com/2015/05/15/opinions/tinker-gay-blood-donors/index.html.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
22
FILIP KŘEPELKA 1–44
5. ŠIRŠÍ ÚVAHY O SELEKCI POTENCIÁLNÍCH DÁRCŮ V KONTEXTU RYSŮ TRANSFÚZNÍ
MEDICÍNY
5.1. Opatření kvůli hrozbě Creutzfeldt-Jakobovy choroby
Kritikům vyloučení sexuálně aktivních gayů z darování krve je dobré předestřít, jaká opatření
transfuzní medicína přijímá kvůli možnému přenosu Creutzfeldt-Jakobovy choroby (CJD).
Jedná se přitom o onemocnění ve srovnání s HIV/AIDS o tři řády vzácnější.
CJD87
je neurodegenerativní onemocnění projevující se rychle se prohlubující demencí.
Během několika měsíců pacient umírá. Léčba neexistuje. Za příčinu se považují priony. Tím je
vadné uspořádání jisté bílkoviny, jež odolává rozkladu (proteolýze) a mění dosud správně
uspořádané bílkoviny ve svém okolí. Prion je tak „nakažlivá bílkovina“.88
Neurony následně
odumírají. Nejčastější je sporadická forma (sCJD). Postihuje hlavně starší lidi. Příčina je
nejasná. Zvažují se kontaminace životního prostředí. Familiární forma (fCJD) je podmíněna
geneticky. Takzvaná iatrogenní forma (iCJD) se vyskytla po podání růstového hormonu
lidského původu, transplantaci rohovky či tvrdé pleny mozkové či po kontaminaci
neurochirurgických nástrojů. Konečně variantní forma (vCJD) postihující mladší pacienty se
dala do souvislosti s požíváním masa z dobytka postiženého bovinní spongiformní
encefalopatií (BSE) čili „nemocí šílených krav“ (mad cow disease) zapříčiněné přikrmováním
masokostní moučkou vyrobenou zpracováním těl ovcí trpících klusavkou (scrapie). Takové
maso jedly miliony Britů. Smrtelné onemocnění přitom propuklo jen u zlomku lidí.
Alzheimerova choroba či frontotemporální demence (zejména tzv. Pickova choroba) jsou
daleko četnější demence než CJD. Počátky onemocnění se těžko odlišují. Při podezření na
CJD se tak sledují charakteristické vlny v elektroencefalogramu (EEG) a měří se výskyt určité
molekuly v mozkomíšním moku. Odběr mozkové tkáně rozhodně není rutinní zákrok,
onemocnění koneckonců může vznikat v různých částech mozku. Potvrzení CJD tak přináší
vesměs teprve pitva zemřelého.
Od započetí degenerativních procesů k demenci může uběhnout až několik desetiletí. To
ztěžuje hledání příčin a vyhodnocování účinnosti opatření na zabránění šíření CJD. Původně
obávaná epidemie vCJD ve Velké Británii naštěstí nenastala a snad už nenastane.
87
CJD se věnuje řada článků v odborných časopisech věnovaných neurologii, geriatrii, psychiatrii a infekčním
chorobám, na které lze pouze obecně odkázat. Pro základní orientaci čtenáře jistě postačí rozpracované heslo
v anglické Wikipedii („Creutzfeldt-Jacob Disease“) a jeho obdoby v dalších verzích včetně české.
88
Koncept nakažlivé bílkoviny jako původce byl v 80. letech revoluční. Za objev byl S. Prusiner nakonec v roce
1997 oceněn Nobelovou cenou.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
23
FILIP KŘEPELKA 1–44
CJD se dokáže přenést transfuzní krví.89
To vedlo k zavedení několika vyloučení. Darovat krev
nemůže nikdo, jehož pokrevní příbuzní zemřeli na CJD, stejně jako ten, u koho byla zjištěna
genetická dispozice. Odmítají se dále lidé, jimž byla transplantovaná rohovka či kteří
dostávali růstový hormon humánního původu.
Nejvíce možných dárců však postihuje vyloučení kvůli epidemii BSE ve Velké Británii a ve
Francii. Zde se vyskytly v letech 1995–2010 stovky, respektive desítky případů vCJD, které se
dávají do souvislosti s BSE. Řada zemí tak odmítá darování krve lidmi, kteří během epidemie
BSE, tedy vesměs mezi lety 1980–1996 pobývali střednědobě – déle než šest měsíců – ve
Velké Británii, popřípadě též ve Francii.90
Ve Spojených státech se vylučují dokonce ti, kteří
pobývali roky jinde v Evropě. Američtí vojáci sloužící v Evropě a je doprovázející civilisté totiž
jedli hojně britské hovězí.91
Toto vyloučení vylučuje několik procent Američanů.
Pochopitelně se debatuje, zda je potřebné.
Opatření na ochranu před možnou nákazou CJD potvrzují, že transfuzní medicína usiluje
snížit riziko pro příjemce transfuzních přípravků odmítáním statisíců dárců, kteří
pravděpodobně přenašeči této nákazy nejsou. Tito dárci oproti sexuálně aktivním gayům
přitom vůbec nemohli snížit riziko, jestliže až nyní tušíme příčiny tohoto stále záhadného
smrtelného onemocnění.
5.2. Odrazování chudších lidí snahou o bezplatné darování krve
Chudým lidem, často špatně placeným zaměstnancům na brigádách, nezaměstnaným či
přímo bezdomovcům by odměna za darování krve – v českých poměrech to byly stokoruny –
přišla vhod více než lépe situovaným. Na darování mívají koneckonců více času než pracující.
Tito lidé však trpí často například hepatitidou (žloutenkou) či tuberkulózou. Placení by nadto
mohlo představovat pohnutku pro zapírání rizik při vyplňování dotazníku či při následném
pohovoru. Proto se za lepší považuje neplacené dobrovolné (voluntary) neboli v tuzemsku
89
LLEVELYN, C. A. et al. Possible transmission of variant Creutzfeldt-Jakob disease by blood transfusion. Lancet.
2004, č. 363, s. 417–421. Dostupné z: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-
6736(04)15486-X/abstract.
90
V Česku dle D-PZDK-STL bod 3.5. – CJD – trvalé vyloučení: v případě rodinného rizika, lze přijmout: - postižený
příbuzný měl prokázanou variantní formu, postižený rodinný příslušník nebyl geneticky příbuzný s dárcem,
jednalo se o iatrogenní příčinu, resp. dárce byl testován a je známo, že má normální genetický polymorfismus
PrPc
a dle bodu 3.13. – zvýšené riziko infekcí: suspektní kontakt s infekcí – trvalé vyloučení: osoby, které mezi
léty 1980–1996 pobývaly celkem 6 měsíců a déle ve Velké Británii a/nebo ve Francii, dále 3.20. – užívání léků –
trvalé vyloučení: přípravky z lidské hypofýzy (např. růstový hormon) a 3.28. – operace – trvalé vyloučení:
neurochirurgické operace s použitím dura mater.
91
Podrobné informace o politice FDA sloužící uchránění populace USA před rozšířením vCJD transfuzemi viz
http://www.fda.gov/downloads/BiologicsBloodVaccines/GuidanceComplianceRegulatoryInformation/Guidance
s/UCM213415.pdf.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
24
FILIP KŘEPELKA 1–44
„bezpříspěvkové“ poskytnutí krve. Světová zdravotnická organizace považuje bezplatnost za
všeobecně žádoucí.92
V Česku se stalo díky dostatečné ochotě takové darování krve výlučné.
Výjimku tvoří častěji opakovatelné poskytnutí krevní plazmy soukromým zpracovatelům.93
Vidíme tak, že transfuzní medicína se snaží odradit celou společenskou vrstvu odepřením pro
ni lákavých výhod. Darování přitom pro bezpříspěvkové dárce nebylo a není bez výhod.
V tuzemsku představuje úsporu srovnatelnou s odměnami dříve vyplácenými dárcům – a
představoval ještě více u lépe vydělávajících při progresivním zdanění – odpočet od základu
daně z příjmů.94
Volný den s náhradou mzdy95
byl a je též pro leckoho zajímavý.96
5.3. Rasa, národnost a původ jako další možné citlivé hledisko
Jak už jsem uvedl, transfuzní medicína se rozvinula během první poloviny 20. století.
Nepřekvapivě byly v mnohém první díky hospodářské úrovni a vědecké vyspělosti Spojené
státy americké. Běžná zde však byla rasová segregace, segregovala se dokonce transfuzní
medicína. Překonat se ji podařilo teprve po druhé světové válce.97
Snad vášně ohledně
vyloučení sexuálně aktivních gayů odrážejí tuto „černou“ americkou minulost.
Pozoruhodné jsou v tomto ohledu poměry v Jihoafrické republice. Tato země má totiž
obrovský výskyt HIV/AIDS, nakažených je až 15 % obyvatel. Je to však hlavně onemocnění
černošského obyvatelstva. Zdejší transfuzní služba tak prováděla racial profiling možných
dárců ještě roky po skončení apartheidu. Černošští dárci se zkoumali přísněji. Zaznívaly
argumenty pro zachování tohoto přístupu. Vyzdvihovalo se, že na místě není urážení se,
nýbrž uvědomění si promiskuity a rizik specifických sexuálních praktik (tzv. dry sex). Pro zemi
obtížně překonávající minulost se však ukázal být takový přístup politicky neúnosný. Patrně
nebylo též zvládnutelné zabezpečit potřebu krve hlavně dárci z řad bílé menšiny. Sníženou
bezpečnost krve si však mnozí uvědomují.98
92
Z novějších dokumentů osvětlujících stav a snažení jednotlivých států stejně jako WHO lze uvést publikaci
ICRC a WHO. Towards 100% Voluntary Blood Donation – a Global Plan for Action. 2010. Dostupné z:
http://www.who.int/bloodsafety/publications/9789241599696_eng.pdf?ua=1.
93
Zejména Sanaplasma s. r. o., která v ČR provozuje několik odběrových středisek. Plazmu lze poskytnout
vícekrát za měsíc. Viz http://www.sanaplasma.cz.
94
§ 15 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
95
§ 203 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v současném znění.
96
Pracovníci zařízení transfuzní služby uvádějí, že řada dárců chce darovat krev jenom zcela konkrétní den,
přičemž důvodem jsou spíše než nároky jejich zaměstnání „řemeslníci“ či „fušky“.
97
O segregaci transfuzní medicíny v USA v době před druhou světovou válkou, během ní a po ní, a to včetně
armádního zdravotnictví, viz LOVE, S. One blood: the Death and Ressurection of Charles R. Drew. 1997. Předním
lékařem-vědcem a organizátorem americké transfuzní medicíny byl přitom lékař černé pleti C. Drew
98
Dle CAROLL, L. South Africa to end racial profiling of blood donors. The Guardian. 4. 12. 2004. Dostupné z:
http://www.theguardian.com/world/2004/dec/04/southafrica.aids.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
25
FILIP KŘEPELKA 1–44
České standardy transfuzní medicíny vylučují dočasně z darování krve možné dárce, kteří
pobývali v zemích s výskytem vážných nakažlivých chorob.99
Zvláštní vyloučení podle původu
nicméně stanovené není. Přistěhovalí Ukrajinci, Rusové a Afričané – zvláště mezi posledními
je výskyt HIV/AIDS značný100
– se nyní patrně nacházejí v ekonomicko-sociálně-politické
situaci, jejíž součástí bezplatné dárcovství krve není.
Transfuzní služby jiných zemí odmítání darování krve přistěhovalci ze zemí s výrazným
výskytem HIV/AIDS – zejména ze zemí subsaharské Afriky, kde je nakažených běžně desetina
obyvatel – patrně zvažují. Vyloučení zájemce se patrně založí na základě dalších hledisek.
Podezření na rasismus tedy příliš nezaznívají.
5.4. Postoj vůči dárcům vyžadujícím zvláštní péči, například nevidomým
Odběr transfuzní krve – 450 ml plus vzorky – představuje bezpochyby zásah do tělesné
integrity. Odebírá se desetina tělesné krve. Zásah není zdravotní péčí o dárce samotného.
Naopak pro něj představuje zátěž. Nelze vyloučit komplikace. Darovat krev tak mohou
obecně pouze svéprávní dospělí.101
Odběr od nezletilých se souhlasem rodičů či osob
podrobených donucovacím opatřením je přípustný, jen je-li jejich krev nezbytná.102
Vyloučení nicméně postihují rovněž dárce, jejichž krev by sice patrně byla bezpečná, kteří
však vyžadují zvláštní pozornost při přípravě a provedení odběru, popřípadě po něm.
Na přetřes přišli v Česku nevidomí dárci.103
Některé transfuzní stanice je odmítaly, jiné je
přijímaly. Rovněž v jejich případě se kriticky vyjádřil veřejný ochránce práv.104
Problémem je
zdlouhavé předčítání dotazníku, náročné je korektní podepisování dokumentů a nezbytná je
99
D-PZDK-STL 3.13 – zvýšené riziko infekce, pobyt v exotických zemích a vypočítává jednotlivá tropická
onemocnění a dobu vyloučení. Dočasné vyloučení se též týká jednotlivců, kteří pobývali v zemích, kde je
suspektní kontakt s infekcemi přenosnými tělesnými tekutinami, přičemž se uvádí Haiti a subsaharská Afrika.
100
Podle poslední statistiky SZÚ (výše) v oddíle „HIV pozitivní cizinci – podle původu – geografické oblasti“ (s. 6)
je mezi HIV pozitivními 107 občanů zemí subsaharské Afriky a 136 občanů východní Evropy. To při řádově
tisících, respektive desetitisících přistěhovalců znamená výrazně vyšší výskyt, jenž odpovídá epidemii HIV/AIDS
v příslušných zemích.
101
§ 31 odst. 1 ZSZS a § 111 NOZ. § 31 odst. 2 ZSZS. D-PZDK-STL pak vyzdvihuje vedle souhlasu též nutnost
dobré komunikace s dárcem.
102
§ 31 odst. 2 ZSZS. Vyloučení pochopitelně nedopadá na autotransfuze. Nezletilým lze odebrat krev se
souhlasem rodičů, je-li to nezbytné. V případě mladistvých a starších dětí předpokládejme však jejich vyjádření.
Důvodem by mohla být nejen autotransfuze, ale teoreticky též krev pro sourozence či pokrevního příbuzného
jako v případě kostní dřeně. V odborné literatuře jsem si nevšiml jakékoli zmínky o tomto druhém postupu.
Napadá mě snad v případě pacienta vzácné krevní skupiny Oh (Bombay blood).
103
KOLÍNKOVÁ, E. Nemocnice odmítla nevidomou dárkyni krve. Nebere ani neslyšící [online]. iDnes. 18. 7. 2011.
Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/nemocnice-odmitla-nevidomou-darkyni-krve-nebere-ani-neslysici-pbt-
/domaci.aspx?c=A110718_1619891_brno-zpravy_dmk.
104
Zpráva o šetření – vyloučení dárkyně pro její zdravotní postižení, Sp. zn.: 161/2011/DIS/AHŘ ze dne
2. 5. 2012.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
26
FILIP KŘEPELKA 1–44
intenzivní asistence při odběru, jakož také zvýšená pozornost po něm. Zde vhodně
dotazovaná Společnost pro transfuzní lékařství však vyjádřila opatrně ochotu tyto dárce
přijímat.
Podobně je tomu v případě nevolností a kolapsů v případě darování krve. Odmítají se dárci,
kteří mají po darování opakovaně vážnou nevolnost či dokonce kolaps (mdloby).105
6. DALŠÍ VÝZNAMNÉ SOUVISLOSTI TRANSFUZNÍ MEDICÍNY
6.1. Obhajoba hromadných vyloučení
Medicína je náročná činnost. Lékaři, zdravotní sestry a další zdravotníci musejí bez přestání
sledovat řadu jevů a dějů. Kdykoli může přijít krize a nastat drama. Výsledkem je stres.
Transfuzní medicína není výjimkou. Přísné a složité požadavky se týkají odběru, zpracování,
skladování rozdělování a podávání transfuzních přípravků. Náročnost této medicínské
disciplíny může ilustrovat laikům už mnohost systémů krevních skupin. Vedle pro transfuze
zásadních systémů AB0 a Rh existují desítky dalších, z nichž leckteré v transfuzní medicíně
nelze opomíjet.106
Smyslem vyloučení celých skupin možných dárců je snížení rizik pro pacienty přijímající jejich
krev bez složitého prověřování zdravotního stavu a zvažování hrozeb jako předpokladu
nezávadnosti jimi darované krve, jsou-li ochotní dárci taková rizika nevykazující.
Za těchto okolností je přehnané požadovat ještě debatu s dárcem, jejímž smyslem by mělo
být posouzení chování nejen možného dárce samotného, nýbrž také jeho – nepřítomného –
sexuálního partnera či partnerů.
Obdobně se jeví být smysluplné odmítat dárce, kteří by při přípravě na odběr či jeho
provedení či po něm potřebovali zvláštní péči. Představuje totiž nejen pro personál
transfuzní stanice zatížení či přinejmenším zvýšenou pohotovost.
105
D-PZDK-STL 3.17 – trvalé vyloučení při opakovaných kolapsech.
106
Čtenáři znalému angličtiny lze doporučit elektronickou knihu DEAN, L., Blood Groups and Red Cell Antigens,
National Center for Biotechnology information (US), 2005, dostupné z
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK2261/?depth=2. Přehled praktických problémů v konkrétní zemi např.
MITRA, R. – MISHRA, N. – RATH, G. P. Blood groups systems. Indian Journal of Anaesthesia. 2014, č. 5, s. 524–
528. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4260296/?report=printable.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
27
FILIP KŘEPELKA 1–44
6.2. Vhodnost nepodsouvání svévole
Mnozí pacienti jsou neukáznění. Někteří se chovají nepříjemně. Měli bychom proto chápat
odstup lékařů, zdravotních sester a dalších zdravotnických pracovníků od takových pacientů.
Jsou totiž často přepracovaní. Přesto se všem těmto pacientům péče poskytuje. Odmítání
zdravotní péče není pouze protiprávní, ale ani etické.107
Považuji tak za nevhodné podezřívat, jak činí leckteří aktivisté lidských práv, ze záměrné
diskriminace právě zdravotníky. Vyloučení sexuálně aktivních gayů není svévolné.
Důvodně se leckterým lékařům vyčítá, že pacientům málo vysvětlují povahu jejich
onemocnění či úrazu a očekávání, důvody a povahu postupů, které volí. Při darování krve je
nicméně komunikace mezi možným dárcem a lékařem probíhá. Provádí se několikaminutový
pohovor.108
Nežádejme však, aby tento pohovor zahrnoval zkoumání intimního života
způsoby, který očekáváme spíš od policejních detektivů při vyšetřování zločinů.
6.3. Dvojí postoj vůči dárcům
Transfuzní medicína přistupuje vůči možným dárcům jak vstřícně, tak odmítavě. Veřejnost to
může mást. Dvojí tvář transfuzní medicíny má však své důvody.
Na jedné straně se transfuzní medicína snaží získávat nové dárce. Dárců nemusí být ve všech
obdobích roku dostatek. Zájem je zejména o krev univerzálních dárců (krevní skupina 0-).
Mnoho prvodárců odpadá, protože nenacházejí vůli a ochotu pokračovat. Pozornost se tak
věnuje podpoře opakovaného dárcovství. Někteří již nepřicházejí, protože trpěli nevolností.
Další dárci odpadávají kvůli prodělaným onemocněním či nežádoucím důsledkům odběrů.
Běžné jsou tak nejrůznější kampaně za darování krve.
Na druhé straně se mnoho dárců odmítá na základě nejen zmíněných, ale také mnoha
dalších vyloučení. Předchozí ani následné odmítnutí není příjemné. Zájemce darovat krev či
dárce po odběru se totiž dozvídá, že není či nemusí být zdravý. Jistě je vhodné vysvětlení
důvodů.
Pro dobré zdraví a ochotu se dárci krve v některých zemích hledají mezi vysokoškolskými
studenty. V kampusech se zřizují mobilní transfuzní stanice. Právě mezi svobodomyslnými
studenty však LGBT rights nalézají podporu. Na některých zahraničních univerzitách tak
107
§ 1 (2) Etického kodexu České lékařské komory (Stavovský předpis č. 10): „Úkolem lékaře je chránit zdraví a
život, mírnit utrpení, a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost,
sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.“
108
Rozhovor a poučení předpokládá § 4 odst. 1 a 2 VLK, přičemž obsah vymezuje příloha 2.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
28
FILIP KŘEPELKA 1–44
odmítání darování krve sexuálně aktivními gayi vyvolalo protesty, ba dokonce bojkoty.109
Na
místě je tedy vysvětlování tohoto vyloučení.
6.4. Nebezpečnost zapírání
Vyloučení sexuálně aktivních gayů se zakládá především na zmíněných statistikách
pravděpodobného přenosu HIV. Z povahy věci se ověřuje pohovorem se zájemcem. Zatím se
naštěstí nežádá, aby se nesbíraly údaje, jestliže naznačují rizikovost určité skupiny, protože
by se někteří členové takové skupiny mohli cítit dotčení.
Mlčení může být způsob mírnění některých společenských střetů. V případě homosexuálů
samotných byl dlouholetou politikou v amerických ozbrojených silách postup Don‘t ask,
don‘t tell.110
Při darování krve však zapírání rozhodně není na místě. Ve hře je život a zdraví.
Někdy přímo transfuzní služby zdůrazní právní odpovědnost dárce, který zamlčí důležité
skutečnosti, které by byly důvodem pro jeho vyloučení.111
Určitě nad touto odpovědností
dokáží hloubat právní vědci. Má to pochopitelně pouze omezený význam. Často by se
narazilo na nejasnou příčinnou souvislost a důkazní nouzi. 112
Ve zbývajících by se váhalo
s vyvozováním trestní odpovědnosti s ohledem na špatný zdravotní stav nezodpovědného
dárce. Podobně problematické by bylo vyvozování civilní odpovědnosti. Před soudy se tak
takové případy ve světě nedostávají.
Na každý pád je však zamlčení důležitých skutečností neetické. Dovoluji si tvrdit, že je
neetické přes jakýkoli představitelný pocit diskriminace. Hanebnou pohnutkou je pak
darování krve po zapření rizikového sexuálního chování kvůli vyšetření HIV, hepatitidy a
syfilis zadarmo v rámci kontroly odebrané krve.113
Stejně tak by však neměly transfuzní služby krev rizikových dárců přijímat a následně
likvidovat. Izrael se v 90. letech takto stavěl vůči krvi darované repatriovanými etiopskými
109
Například v roce 2006 ve Velké Británii, SHOFFMANN, M. Students protest gay donor ban. 6. 2. 2006.
Dostupné z: http://www.pinknews.co.uk/2006/02/06/students-protest-gay-donor-ban/.
110
Dřívější služební předpisy službu gayů v US Army / Navy / Air Force vylučovaly. V letech 1994–2011 se
prosadil kompromis mezi exekutivou a generalitou, viz heslo v anglické Wikipedii „Don't_ask,_don't_tell“.
111
V Česku obecně ve formulářových dotaznících transfuzních stanic například slovy: „Stvrzuji, že jsem
nezamlčel/a žádné závažné skutečnosti a všechny informace, které jsem poskytl/a, jsou dle mého nejlepšího
vědomí a svědomí pravdivé (zamlčení skutečností, které mohou ohrozit zdraví nebo život příjemce transfuze, je
zákonem postižitelné).“ Viz např. formulář Fakultní nemocnice v Plzni užívaný v roce 2012. Dostupný z:
http://www.fnplzen.cz/pracoviste/to/dotaznik_darce.pdf.
112
Dle mimobrněnského lékaře došlo k nákaze už tak těžce nemocného příjemce transfuzního přípravku
hepatitidou. Dárce krve posléze přiznal homosexuální promiskuitu. Při debatě o vyvozování právních následků
jsem připustil, že dříve či později by na radu advokáta takový dárce začal zapírat. Stěží by se podařilo nalézt
svědka. Policejní vyšetřování a jeho medializace by však mohly odradit takové zájemce o darování krve.
113
Jak jsem se dozvěděl se zděšením nejen od lékařů, ale též od lidí blízkých gay komunitě. Test HIV na žádost
totiž stojí 300-500 Kč.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
29
FILIP KŘEPELKA 1–44
Židy, kteří se považovali za rizikové kvůli výskytu HIV/AIDS v Africe. Následovaly pochopitelné
protesty.114
Odhlédneme-li od zjevné nehospodárnosti takového počínání, tak právě takový
postup by se dal považovat za neetický. Odmítnutí dárci by měli znát důvody.
7. VÝZNAM STÁTNÍCH HRANIC V TRANSFUZNÍ MEDICÍNĚ
7.1. Světové využívání zkušeností a obchod materiálem pro transfuzní medicínu
Transfuzní medicína je mezinárodní srovnatelně jako jiné medicínské obory. Poznatky se šíří
bez překážek po celém světě; nyní hlavně pomocí anglicky psaných odborných časopisů
dostupných na internetu. Výše zmíněné standardy jednotlivých států a v případě našeho
světadílu Rady Evropy a Evropské unie jsou výsledkem zohledňování těchto poznatků.
Rovněž zdravotnické prostředky a léčivé přípravky pro transfuzní medicínu se běžně
obchodují.115
Jistě tomu napomohla harmonizace technických, hygienických a organizačních
standardů jejich výroby.
7.2. Zpracování darované krve a rozdělování transfuzních přípravků
Darovaná krev se rychle kazí a možnosti jejího použití jsou omezené. Jak už jsem uvedl,
darovaná krev se zpracovává na transfuzní přípravky. Krevní destičky samotné vydrží několik
dní. Erytrocyty jsou na tom jen trochu lépe. Toliko krevní plazma se může uchovávat rok a
déle podle stupně zamražení. Zásoby transfuzních přípravků vzácných krevních skupin však
stačí běžně jen na několik dní.
Dříve se většina darované krve využívala do nemalé míry přímo v nemocnicích blízkých
transfuzní stanici. Pokud tato stanice byla součástí velké nemocnice provádějící náročné
operace a mající další obory léčící pomocí transfuze krve, tak uspokojovala především vlastní
potřebu. Dnes je tomu jinak. Darovaná krev a transfuzní přípravky se přepravují různou
měrou a na různé vzdálenosti. V České republice řada zařízení transfuzní služby zpracovává
krev sama. Transfuzními přípravky pak vesměs zásobuje především nejbližší nemocnice. Jiné
státy zpracování darované krve na transfuzní přípravky centralizovaly. Rozlišují se pak
114
Viz SCHMEMANN, S. Ethiopians in Israeli Riot over Dumping of Donated Blood. New York Times. 29. 1. 1996.
Dostupné z: http://www.nytimes.com/1996/01/29/world/ethiopian-in-israeli-riot-over-dumping-of-donated-
blood.html.
115
Například na českých zařízeních transfuzní služby se po roce 2000 používaly jednorázové vaky, které byly
vyrobené v Singapuru (osobní zkušenost).
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
30
FILIP KŘEPELKA 1–44
odběrová místa a zpracovatelské závody.116
Jestliže v Česku vyzývají k darování jednotlivá
zařízení transfuzní služby, přičemž uvádějí žádané krevní skupiny,117
tak to spíš odráží jejich
vlastní potřebu než potřebu české transfuzní medicíny jako celku.
Pochopitelně jinak je tomu v případě vzácných krevních skupin či zvláštní potřeby
jednotlivých pacientů. Totéž platí pro případy náhlé potřeby v některém místě vyvolanými
hromadnými zraněními. Pochopitelná ochota však dokáže snadno výrazně převýšit potřebu.
Darovaná krev se pak nemusí využít, jak se stalo ve Spojených státech po 11. září 2001.118
7.3. Zanedbatelná mezinárodní výměna krve
Právní předpisy počítají jak s dovozem, tak vývozem darované krve a transfuzních přípravků.
Důvodem omezení dovozu samozřejmě mohou být jakékoli pochyby o bezpečnosti.
Omezování či zákazy jsou také možné kvůli zajištění zásobování včetně omezení přebytků.
Státní zásahy koneckonců nemusejí být vůbec potřebné, pokud transfuzní medicínu
zabezpečují národní transfuzní služby.
Mezinárodní výměna transfuzní krve je na každý pád vzácná. Odborná literatura jí
přinejmenším nevěnuje jakoukoli pozornost. Soustavnější prodej přebytků by byl politicky
problematický, když se krev darovala. Dříve si některé autoritativní režimy – jako třeba
technologicky poměrně vyspělá Německá demokratická republika119
– přivydělávaly
vývozem darované krve, jejích složek a výrobků z nich. Takové obchody však zhatily zmíněné
epidemie či obavy z nich.
Připomínám, že transfuzní medicína pochopitelně nedokázala reagovat na epidemii HIV/AIDS
v 80. letech 20. století okamžitě. Nakaženi transfuzními přípravky byli zejména hemofilici.
V řadě států propukly „krevní skandály“, které si vyžádaly vyjasnění či přímo úpravu
odpovědnosti za nákazu transfuzním přípravkem.120
116
V Německu například DRK Blutpendedienst Baden-Württenberg-Hessen gemeinnützige GmBH zásobující z
jednoho zpracovatelského závodu transfuzními přípravky nemocnice dvou spolkových zemí majících 15 milionů
obyvatel, podrobnosti ohledně logistiky jsou dostupné z: http://www.drk-blutspende.de. Podobnou centralizaci
zpracování darované krve předpokládejme též ve Francii.
117
V Česku viz projekt „Krevní barometr“, podávající informace o potřebách jednotlivých tuzemských zařízení
transfuzní služby, viz http://www.krevnibarometr.cz.
118
KORCOK, M. Blood donations dwindle in US after post-Sept. 11 wastage publicized. Canadian Medical
Association Journal. 2002, č . 8, s. 907. Dostupné z. http://www.cmaj.ca/content/167/8/907.3.full.pdf+html.
119
ERICES, R. Blut für Devisen. Deutsches Ärzteblatt. 2014, roč. 111, sv. 4, s. 112–114. Dostupné z:
http://www.aerzteblatt.de/pdf/111/4/a112.pdf.
120
Zmínit lze zejména skandál ve Francii, kde se HIV kontaminované transfuzní přípravky podávaly v letech
1984-85. Rozsáhlé soudní procesy vedly ke stanovení odpovědnosti státu a centralizaci transfuzní medicíny.
Před trestním soudem skončili dokonce ministři a další vysocí státní představitelé. Podrobnosti nalezne
francouzštiny znalý čtenář v hesle „Affaire du sang contaminé“ ve francouzské Wikipedii.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
31
FILIP KŘEPELKA 1–44
Výměnu ztěžuje nedůvěra vůči cizí krvi. Neočekávejme nějaký mystický transfuzní rasismus.
Pochybuje se však ohledně nezávadnosti krve získané od jeho obyvatelstva a jejich transfuzní
službou zpracované. Jak jsem uvedl, kvůli obavě z vCJD řada států odmítá dárce, kteří žili ve
Velké Británii a ve Francii. Skrytě se patrně odmítají dárci ze států postižených epidemií
HIV/AIDS. Taková opatření by neměla smysl, kdyby se připouštěl dovoz transfuzních
přípravků z těchto zemí. Heslem se tak stala soběstačnost.121
Krev darovaná příslušníky
jiných národů navíc má odlišný fenotyp (odlišné skupiny dalších systémů krevních skupin),
což zvyšuje riziko nežádoucích reakcí.
Snad nejvýznamnější pohyb „krve“ přes hranice je tedy skrytý. Nemyslím dárce, kteří cestují
za hranice kvůli odběrům za peníze. To je patrně jev patrně již výjimečný, snaží-li se státy
dosáhnout zabezpečení transfuzní medicíny jejím dárcovstvím. Řada států koneckonců vůbec
nepřijímá krev od dárců z řad cizinců.
Standardy české transfuzní medicíny předpokládají dlouhodobý pobyt cizince a jeho
zabezpečení veřejným zdravotním pojištěním. Není přitom zřejmé, zda se myslí pouze to
české, či zda by postačovalo pojištění jiných států, přinejmenším pak ostatních členských
států Evropské unie. Za nezbytnou se pochopitelně rovněž prohlašuje možnost
komunikace.122
Na každý pád je darování krve dlouhodobě pobývajícími cizinci vzácné,
pokud se za novinku prohlašovala příležitost darování krve cizinci pomocí do angličtiny
přeloženého dotazníku dárce a možnost anglického pohovoru.123
Nejčastější tak patrně je využití transfuzní medicíny turisty, kteří utrpěli úraz a potřebovali
transfuzní přípravky při urgentní operaci či kvůli jinak vzniklé ztrátě krve. Jenom jednotlivě
jsou příjemci zahraniční transfuzní krve lidé, kteří do ciziny cestovali záměrně jako pacienti za
složitějšími operacemi. Delší cesty jsou bezpochyby složité pro pacienty, kteří potřebují
transfuzní příspěvky pravidelně, například hemofilici.
121
Resolution č. 63.12 World Health Assembly WHO ze dne 21. 5. 2010 – Availability, safety and quality of blood
products slovy: „Recognizing that achieving self-sufficiency, unless special circumstances preclude it, in the
supply of safe blood components based on voluntary, non-remunerated blood donation, and the security of that
supply are important national goals to prevent blood shortages and meet the transfusion requirements of the
patient population.“, jakož také další dokumentaci reflektující tuto politiku WHO lze nalézt na
http://www.who.int/bloodsafety/transfusion_services/self_sufficiency/en/.
122
D-PZDK-STL, bod 1.8 – ostatní kritéria: U cizinců se vyžaduje platné povolení k dlouhodobému pobytu a
platné zdravotní pojištění.
123
ČUNÁTOVÁ, B. Poprvé v historii mohou v Brně darovat krev cizinci [online]. 30. 6. 2015. Dostupné z:
http://pozitivni-zpravy.cz/poprve-v-historii-mohou-v-brne-darovat-krev-i-cizinci/. Již delší dobu však od cizinců
přijímá krev Ústřední vojenská nemocnice v Praze.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
32
FILIP KŘEPELKA 1–44
7.4. Omezená integrace v Evropské unii
Integrace transfuzní medicíny nebylo dosaženo ani v Evropské unii. Osmadvacet členských
států však dosáhlo ve světě jedinečné hospodářské integrace. Ta se začíná dotýkat rovněž
zdravotnictví. Bez větších problémů jsou prostřednictvím kooperace systémů financování
zabezpečení turisté. Pozvolna se rozvíjí pohyb pacientů, kteří získali možnost proplacení
v jiných členských státech vyhledané zdravotní péče podle domácích sazeb.124
Jen výjimečně
se to však patrně týká zákroků, které zahrnují krevní transfuzi. Rozsáhlejší hospitalizace se
vyhledávají v jiných členských státech vzácně a státy mohou odpírat proplácení.
Zmíněná unijní harmonizace standardů však spíš pouze otevírá prostor pro propojení
transfuzní medicíny členských států samotné, než že by je skutečně spojovala. Široce se
připouštějí omezení dovozu a vývozu.125
Koneckonců členským státem je Velká Británie.
Britská krev se všude ve světě považuje za rizikovou kvůli hrozbě vCJD. Také další rizika se liší
stát od státu. Za takových okolností Soudní dvůr správně ponechal posouzení důvodnosti
vyloučení na soudu členského státu.
Jinou záležitostí je pochopitelně posílená spolupráce příslušných úřadů a národních
transfuzních služeb založená na výměně informací126
zprostředkovaná orgány Evropské unie
a také Rady Evropy navazující na harmonizaci standardů a kooperaci.
8. ZÁVĚRY
8.1. Problematičnost antidiskriminační politiky a práva
Antidiskriminační politika vychází z mínění, že rozdílné zacházení je výsledkem předsudků.
Považuje se za potřebné takové předsudky potlačovat. Děje se tak omezením svobod. Leckdy
je však rozdílné zacházení pochopitelné a nakonec se vyplácí. Antidiskriminační opatření se
tak snaží dotčení obcházet. Rozšiřuje se pokrytectví.
Také nástroje antidiskriminační politiky jsou problematické. Upřednostnění skutečně či
údajně znevýhodněných se dvouznačně označuje za pozitivní diskriminaci. Převrácení
důkazního břemene si žádá uvážlivé uplatnění úřady a soudy, aby se nezvrhlo ve svévoli.
124
Pro základní orientaci čtenáře KŘEPELKA, F. Složité a zdlouhavé propojování zdravotnictví v Evropské unii.
Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2014, č. 3, s. 1–43. Dostupné z:
http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/81/79.
125
Čl. 4 Směrnice 2002/98/ES uvádí omezení dovozu kvůli podpoře bezplatnosti, pozornost se věnuje též
sledovatelnosti krve a výrobků z ní při dovozu z nečlenských států. Stejně jako lze samozřejmě možnost
omezení dovozu odůvodnit ochranou zdraví dle čl. 36 SFEU.
126
Např. GONCALVES, H. Globalization and blood donors: How to improve the blood donation in the European
Union. ISBT Science Series. 2011, č. 6, s. 142–147.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
33
FILIP KŘEPELKA 1–44
Odškodnění za újmu na důstojnosti se těžko určuje. Při vyšších částkách mnozí mohou mít
pocit, že se jím nahrazují správní či trestní postihy. Pokuty, odnímání licencí, natožpak
věznění pachatelů by se pak považovalo za přehnané.
8.2. Zvláštnosti uplatnění antidiskriminační politiky na darování krve
Uplatnění antidiskriminačního práva proti vyloučení při darování krve vyvolává jedinečné
problémy. Střetává se totiž s požadavkem co nejvyšší nezávadnosti darované krve.
Při argumentaci je dobré dodat, že sexuálně aktivní gayové nejsou totožní s aktivisty LGBT
rights. Řada gayů a příslušníků dalších sexuálních menšin nepovažuje pride parade za vhodný
projev svého životního stylu. Věřím, že bychom mezi těmito gayi našli též ty, kteří vlastní
vyloučení z darování krve chápou. Koneckonců též oni mohou být pacienti potřebující
transfuzi. Mnoho transfuzních přípravků se ostatně podává pacientům, kteří by způsobilými
dárci nebyli. Koneckonců dočasně či v některých případech dokonce trvale se nepřijímá krev
od těch, kteří dostali transfuzní přípravky.127
Mohlo by zaznít, že přívrženci práva sexuálně aktivních gayů darovat krev by měli přijímat
právě jimi darovanou krev. Pak bychom jim měli přát, aby měli při zpochybnění důvodnosti
jimi kritizovaného vyloučení pravdu. Pochopitelně se to nenavrhuje. Bylo by to nesmyslně
náročné. Především by právě toto byla neetická diskriminace, protože by štěpila medicínu
dle úrovně bezpečnosti.
8.3. Excesy antidiskriminačního aktivismu a jejich žádoucí korekce úřady a soudy
Apelovat na zdrženlivost při prosazování určitých požadavků lze vůči kolektivům. Jejich
reprezentace bývají ochotné ke kompromisům. Mezi jednotlivci se však vesměs najde někdo,
kdo své představy a požadavky prosazuje nadoraz. V takových případech je potřebné, aby
příslušné instituce a orgány rozhodovaly uvážlivě.
Soudní dvůr, který běžně prosazuje právo Evropské unie včetně integrační a
antidiskriminační politiky důrazně, považuje viditelně za nejdůležitější ochranu života a
zdraví. Naopak v případě českém mohu nejen ohledně této záležitosti potvrdit pocity
127
D-PZDK-STL, 3.37 Transfuze – podání transfuzního přípravku (s výjimkou autotransfuze): 6 měsíců, trvale:
podání transfuzního přípravku před rokem 1996 v zahraničí (v zemích s rizikem epidemické vCJD). Ve Velké
Británii jsou takto vyloučení všichni příjemci krve či transfuzních přípravků.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
34
FILIP KŘEPELKA 1–44
veřejnosti, že Kancelář veřejného ochránce práv se stává úderkou antidiskriminační
politiky.128
Můžeme se jen dohadovat, zda odlišný přístup není důsledkem skutečnosti, že v Lucemburku
rozhoduje senát složený z elitních soudců spíše vyššího věku a tomu odpovídající erudice,129
zatímco v Brně pomáhá veřejnému ochránci práv řada absolventů, kteří jsou hlavně horliví.
8.4. Smysluplnost darování
Můžeme mít pocit, že v moderní společnosti obdarovávání nehraje větší roli. Není tomu tak.
Sociologové vyzdvihují soustavné obdarovávání se venkovanů. Ale též členové nejrůznějších
dalších skupin si leccos poskytují bez přímého protiplnění. Podvědomě však očekávají
vděčnost, nastane-li příležitost či potřeba. Dokonce zákonodárce uznává, že dar pro
obdarovaného znamená požadavek určitého chování vůči dárci.130
Lidová moudrost si dobře uvědomuje význam a úskalí daru. Říká se, že „nic není zadarmo“.
Na jedné straně zaznívá výzva dary přijímat: „Darovanému koni na zuby nehleď“. Na druhé
straně se některý dar považuje za „danajský“.
Být odmítnut jako dárce krve není příjemné. Je to naznačení, že člověk není zdráv či že jej tíží
určitá rizika. Pan Léger, jak se přinejmenším vyjádřila jeho advokátka, se domáhal možnosti
darovat krev jako „gesta altruismu“.131
Právě taková pohnutka je sporná. Takový zájemce si
neuvědomuje smysl darování krve. Jím je přece záchrana života a zdraví pacientů. Darovaná
krev by neměla ohrožovat. Odběr by neměl zbytečně zatěžovat ani zdravotníky a vlastně ani
dárce samotného. Jsou další způsoby, jak pomáhat ostatním lidem. Smyslem darování krve
by nemělo být uspokojení vlastního ega.
Zde je dobré připomenout v roce 2012 plánovanou akci „Upír“ jako záměr využít možnost
darování krve pro protest profesní komunity. Čeští policisté, kteří nesmějí stávkovat,
oznámili úmysl uvolnit se ze služby kvůli darování krve. Představitelé transfuzní medicíny
vyjádřili nepochopení pro zájem několika tisíců policistů darovat krev během jediného
128
V roce 2015 např. angažmá romské „volavky“ předstírající zájem o nájem bytu, které vyústilo v odsouzení –
ovšem bez uložení odškodnění – realitní makléřky tlumočící odmítavý postoj majitelky bytu. Pro tento postup
zaštítěný KVOP stěží nacházím pravomoc.
129
Zpravodajem byl M. SAFJAN, bývalý předseda polského ústavního soudu, narozený 1949.
130
§ 2055–2078 NOZ o darování, zvláště pak § 2072 – odvolání daru pro nevděk.
131
„Mr Léger brought this case because, in a gesture of generosity, he had gone to give blood to save lives and
had been told he couldn’t because he was gay“, viz CHRISAFIS, A. France could ease ban on gay men giving
blood after ECJ ruling. Guardian. 29. 4. 2015. Dostupné z:
http://www.theguardian.com/world/2015/apr/29/european-court-of-justice-rules-against-excluding-gay-male-
blood-donors.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
35
FILIP KŘEPELKA 1–44
dne.132
Od nápadu se distancovali hasiči, kteří si patrně rychle uvědomili nevhodnost
takového počinu. Akce se nakonec neuskutečnila.
8.5. Skupinová odpovědnost
LGBT rights jsou vesměs práva jednotlivců se zvláštnosti týkající se jejich sexuality. Queers
obecně a gayové jako jejich nejvýraznější skupina se však chápou též jako skupina.
V některých zemích vznikají komunity (San Francisco). Pozoruhodná je přítomnost gayů a
leseb ve společnosti a kultuře, jejich kupní síla (pink money) a politický vliv.
Za takových okolností není zcela nemístné dovolávat se též skupinové odpovědnosti.
HIV/AIDS je nákazou, které se lze vyvarovat zodpovědným sexuálním životem. Tím je nejen
používání kondomů a dodržování dalších zásad bezpečného sexu, nýbrž také omezení
promiskuity. To koneckonců může představovat zajímavý argument pro právní uznání
stejnopohlavních svazků.
Součástí zmíněných pride parades bývají stánky nabízející nejen kondomy, ale též
zdravotnickou pomoc související se svébytnou sexualitou, mimo jiné právě vyšetření HIV.
LGBT komunita tak sama sobě přiznává, že sexuální život leckterých queers má určitá
zdravotní rizika. Bylo by lepší, kdyby domáhání se možnosti darovat krev předcházela snaha
o zodpovědnější sexualitu.133
8.6. Odmítání transfuzí jehovisty jako kontrapunkt
Při zmínce o transfuzích si leckdo vybaví odmítání přijetí krve jehovisty. Je to trvalé téma
bioetiky a zdravotnického práva. Tato náboženská sekta si široce vyložila134
starozákonní
zákaz požívání krve a jeho novozákonní zopakování.135
Svět nemá pro toto odmítání příliš
pochopení. Ve svobodné společnosti se sice uznává právo svéprávného dospělého odmítat
zdravotní péči včetně takové, která mu má zachránit život. Ignorování tohoto odmítání
v urgentních situacích se však nehodnotí přísně. Především se ale nepřipouští, aby se životně
důležitá transfuze odepírala vlastním dětem.
132
Viz BRANDEJSKÁ, A. Hromadné darování krve je problém, kritizují lékaři akci policistů [online]. 18. 7. 2012.
iDnes. Dostupné z:
http://zpravy.idnes.cz/lekari-kritizuji-akci-upir-dd0-/domaci.aspx?c=A120717_121507_domaci_abr.
133
Pohled na internetové stránky LGBT organizací není zrovna optimistický. Promiskuita jako problém jisté části
gayů se uvádí jenom výjimečně a spíše se zlehčuje.
134
Podrobný přehled podává heslo v anglické Wikipedii „Jehovah's Witnesses and blood transfusions”. Mezi
jehovisty je nicméně téma odmítání transfuzí jako často pro život nezbytného zákroku palčivé, jak dokládá
polemika Associate Jehovah's Witnesses for Reform on Blood, viz http://krev.info (též česky).
135
Leviticus 17:10-14, respektive Skutky apoštolské 15:29, český ekumenický překlad. Dostupné z:
http://www.biblenet.cz.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
36
FILIP KŘEPELKA 1–44
V technologicky vyspělých a svobodu jednotlivce široce uznávajících Spojených státech
napomohlo jehovistické odmítání transfuzí rozvoji bezkrevní medicíny (bloodless medicine),
ze kterého těží zdravotnictví též jinde ve světě. Mnou kritizované snažení zastánců LGBT
rights vymoci pro sexuálně aktivní gaye možnost darovat krev má snad také malý přínos.
Nutí nás přinejmenším promýšlet zvláštnosti darování krve a transfuzní medicíny.
Jehovisty zde lze zmínit ale též kriticky. Nadšení aktivistů bojujících za skutečná či domnělá
lidská práva někdy připomíná zanícení pouličních misionářů. Obojí dávají příliš najevo
odsudek s nimi nesouhlasících. Neměli by se divit, že vzbuzují často nechuť ostatních.
8.7. Srovnání s povinným očkováním
Část obyvatelstva odmítá povinné očkování. Vedle důvodů náboženských a světonázorových
se poukazuje na jeho škodlivost. Přívrženci různých druhů alternativní medicíny dovozují
nebezpečnost očkování běžně. Mnozí rodiče připisují povinnému očkování nejrůznější
zdravotní obtíže svých dětí. Jen zlomek se však ukáže být důsledkem očkování. Nad
očkováním konkrétní vakcínou v případě některých dětí váhají dokonce někteří lékaři.
Většina lékařů nicméně očkování považuje za potřebné.
Zde je však žádoucí dodat, že jednotlivci – vlastně hlavně děti – se nutí očkování podstoupit
kvůli ochraně veřejného zdraví. V případě „růžové krve“ se naopak nutí veřejnost, aby
připustila riziko kvůli údajné důstojnosti dárců.
Povinné očkování je nadto výsledkem rozhodnutí zákonodárce, respektive na něj
navazujících opatření výkonné moci.136
Přes veškerou slabost politiky, neúplné a leckdy
přikrášlené či naopak očerněné skutečnosti je povinné očkování výsledkem rozhodnutí
demokraticky legitimovaných politiků. Právní rámec se může změnit výměnou těchto
politiků.
V případě judikatury požadující zpřístupnění darování krve sexuálně aktivním gayům by tomu
bylo jinak. Soudy totiž nepodléhají politické kontrole – a vlastně by jí neměly podléhat. Každý
vrcholný soud bohužel vytvořil problematickou judikaturu.137
Soudci jsou lidé. Zvláště při
přetížení mohou leccos přehlédnout či zbrkle vyhodnotit. Mívají nadto sklon se při kritice
136
V Česku dle § 45–52 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a vyhlášky č. 537/2006 Sb., o
očkování proti infekčním nemocem.
137
Mám-li uvést příklady, tak v případě Nejvyššího soudu jde o judikaturu odmítající nabytí nemovitosti přes
zápis do katastru nemovitostí a dobré víry, v případě Ústavního soudu přehlížení rovnosti občanů EU při
požadování přiznání českého důchodu tzv. československým důchodcům bez ohledu na jejich vazbu k jedné a
druhé části posléze rozděleného Československa, v případě Soudního dvora EU o přístupu k univerzitnímu
vzdělání na náklady hostitelského státu a v případě Nejvyššího soudu USA rozsudek Roe v. Wade zakládající
federální základní právo na interrupci v zemi, jejíž obyvatelstvo v této citlivé otázce neshodne.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
37
FILIP KŘEPELKA 1–44
zatvrdit. Akademická kritika leckdy ke změně pohledu nestačí. Ještě jednou však zdůrazňuji,
že takto jednostranný není rozsudek Léger.
8.8. Možnosti ukončení či zmírnění vyloučení
Kritika trvalé hromadného vyloučení sexuálně aktivních gayů zaznívala během posledních let
často. Odborná literatura se tak v posledních letech mnohokrát zabývala její
odůvodněností.138
Jak na základě této literatury, tak na základě laického úsudku se jeví být přiměřené vyloučení
gayů, kteří byli sexuálně aktivní během posledního roku. Díky spolehlivým testům je trvalé
vyloučení snad zbytečné. Lékaři-vědci jistě vyvíjejí metody, jak diagnostické okénko zmenšit
či zcela „zazdít“. Pak by se potřeba vyloučení ještě více zmenšila. Ostražitost by však nadále
byla na místě. Neměli bychom si myslet, že laboratorní vyšetření poskytují stoprocentně
přesné výsledky.
Důvodem zrušení vyloučení by mohl být snad též závěr, že kvůli potřebě zajištění
transfuzních přípravků bude lepší přijímat krev sexuálně aktivních gayů, přestože jejich krev
je rizikovější než krev dalších dárců.
Na tomto místě se však musí zavrhnout argumentace některých aktivistů, že umožnění
darovat krev sexuálně aktivním gayům by zachránilo miliony životů.139
Nikdo totiž neuvádí,
že krev, jejíž darování bylo odmítnuto, se nenahradila krví dárců jiných.
Srovnání se vstřícnějším postojem vůči transplantacím od zemřelých gayů140
rovněž
pokulhává. Transplantátů je trvalý nedostatek, pacienti čekající na transplantaci často
umírají. Dárce orgánu je mrtev, takže se jej nelze ptát na jeho život, přičemž posouzení
použitelnosti jeho orgánů či tkání musí být rychlé.
138
EPSTEIN, J. – GANZ, P. R. – SEITZ, R. – JUTZI, M. – SCHAERER, C. – MICHAUD, G. – AGBANYO, F. – SMITH, G. –
PROSSER, I. – HEIDEN, M. – SAINT-MARIE, I. – OUALIKENE-GONIN, W. – HAMAGUCHI, I. – YASUDA, N. A shared
regulatory perspective on deferral from blood donation of men who have sex with men (MSM). Vox Sanguinis,
2014, s. 416–419.
139
MYASHITA, A. – GATES, G. J. Effects on lifting Blood Donation Bans on Men wh have Sex with Men. Williams
Institute, 2014. Dostupné z: http://williamsinstitute.law.ucla.edu/wp-content/uploads/Blood-Ban-update-Jan-
2015.pdf.
140
Srov. § 11 odst. 1 Zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, a bod 1
přílohy I Vyhlášky č. 114/2013 Sb., o stanovení bližších podmínek posuzování zdravotní způsobilosti a rozsahu
vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání nebo orgánů pro účely transplantací.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
38
FILIP KŘEPELKA 1–44
8.9. Řešení uvnitř antidiskriminačního diskursu a jeho možné opuštění
Obecné vyloučení sexuálně aktivních gayů lze ospravedlnit bez opuštění antidiskriminačního
diskursu. Jak už jsem uvedl, je to již při zběžném posouzení nanejvýš diskriminace
nepřímá.141
Z darování krve se vylučují muži, kteří měli pohlavní styk s jiným mužem.
Srovnatelně se vylučují nejen další lidé s rizikovým chováním, ale také lidé vystavení
následkům rizikového chování jiných. Důvod je zřejmý, ochrana zdraví a života pacientů
přijímajících transfuzní přípravky vyrobené z darované krve.142
Můžeme pochopitelně donekonečna rozjímat, zda by zkoumání sexuálního života více šetřící
důstojnost gayů jako menšiny chráněné antidiskriminačním právem bylo zvládnutelné.
Nevíme nicméně, zda by zaručilo stejnou bezpečnost transfuzních přípravků pro pacienty.
Určitě by si takové počínání však vyžádalo značné úsilí, které považuji za zbytečné.
Bylo by však lepší, kdyby se antidiskriminační právo vůbec neuplatnilo. Darování krve totiž
představuje svébytný počin ve prospěch jiných. Nemůže být povoláním. Dárce není pacient a
neměl by se jím odběrem krve ani stát. Věděli a vědí to představitelé transfuzní medicíny,
když – nejen kvůli kritice LGBT aktivistů, ale také dalších neodbytných dárců – zdůrazňovali a
zdůrazňují, že „není žádné právo darovat krev“.143
Takové chápání smyslu darování krve
potvrdila dokonce Rada Evropy ve své rezoluci o odpovědnosti dárců.144
Pro právníky znalé současného práva tento výrok lékařů zjevně neplatí.145
Lékařům a dalším
odborníkům transfuzní medicíny by však měli přes zvažování uplatnění soudobým
antidiskriminačním právem prosazované rovnosti ponechávat široký prostor pro uvážení.
141
§ 3 odst. 1 první věta ZRZ: „Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě
zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba
znevýhodněna oproti ostatním.“
142
§ 3 odst. 1 druhá věta ZRZ: „Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je
objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.“
143
Doslovně např. M. Brůčková ze SZÚ, viz FRIČOVÁ, M. – VOJÍŘ, A. Krev, již darují gayové, lékaři nechtějí.
Hospodářské noviny. 23. 4. 2003 (výše).
144
Dle bodu 4.1. Resolution CM/Res(2008)5 on donor responsibility and on limitation to donation of blood and
blood components přijaté Výborem ministrů RE 12. 3. 2008 na 1021. zasedání zástupců ministrů: „Recommends
that the governments of States Parties to the Convention (…) ensure that blood establishments are ultimately
responsible for the quality and safety of the blood (…); in particular, blood establishments should: be responsible
for the final acceptance or deferral of donors on the grounds of a risk assessment based on regularly updated
epidemiological data, and bearing in mind the right of blood recipients to the protection of their health, and the
resulting obligation to minimise the risk of transmission of infectious diseases. These rights and obligations
override any other considerations, including individuals’ willingness to donate blood (…).“ Obdobnou formulaci
využívá Doporučení výboru Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP č. STL2007_01 ze dne 12. 4. 2007 verze
4 (2012_04) – Poučení dárce krve.
145
Vlastně osvěžující je v této souvislosti názor advokáta J. Odehnala, který připomíná, že darovaný může dar
odmítnout (viz KOLÍNKOVÁ, E. (…) výše). Patrně starší advokát si viditelně nehodlá připouštět omezování
smluvní povahy darování moderním antidiskriminačním právem.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
39
FILIP KŘEPELKA 1–44
Nejsou totiž odborníky. Nestal jsem se jím pochopitelně ani já, jakkoli jsem se při psaní
tohoto textu leccos dozvěděl o tomto v mnohém výjimečném oboru medicíny.146
9. VHODNOST REKODIFIKACE PRÁVA TRANSFUZNÍ MEDICÍNY
9.1. Roztříštěná zákonná úprava a nadužívání podzákonné úpravy
V Německu transfuzní medicínu upravuje Transfusionsgesetz147
a v Polsku Ustawa o
publicznej służbie krwi.148
Zvláštní zákony o transfuzní medicíně mají též další státy. Tato
v mnohém zvláštní medicína si zaslouží samostatný zákon též v tuzemsku. Její úpravu
nalézáme v paragrafech hned několika zákonů promíšenou s úpravou jiných záležitostí.
Ministerská vyhláška pak nemá být základem právní úpravy, jestliže stanoví více než jen
technické, hygienické, dokumentační a organizační standardy.
9.2. Zásady transfuzní medicíny zasluhující zákonné zakotvení
Ocenění dárcovství krve je samozřejmostí. Zákon by však také měl zdůraznit, že smyslem
darování krve je výhradně pomoc pacientům. Mohl by vyjádřit, že neexistuje žádné právo
darovat krev. Užitečné by bylo jednoznačné zakotvení hromadných vyloučení z darování krve
na základě statistické rozvahy rizik možných dárců. Ke zvážení by bylo potvrzení
nepřezkoumatelnosti uvážení lékaře o vyloučení zájemce o darování krve.
Zákonné zakotvení zásad transfuzní medicíny by omezilo nemístné uplatnění tuzemské
antidiskriminační legislativy. Zvláštní zákon by totiž představoval lex specialis.
9.3. Upřesnění odpovědnostního režimu
Úroveň české transfuzní medicíny dokládá skutečnost, že nikdy nebyla kontaminovanými
přípravky nakažená řada pacientů. České zdravotnictví nikdy nemělo žádný „krevní skandál“.
Jednotlivé případy nákazy kontaminovanými transfuzními přípravky však už byly.149
Na místě
je tedy připomínat si odpovědnostní režimy.
146
Tuzemskou učebnicí pro mediky je ŘEHÁČEK, V., MASOPUST, J., Transfuzní lékařství. Grada. 2012.
147
Gesetz zur Regelung des Transfusionswesens, 1998, Fundstellennachweis 2121-52, BGBl. I 1998, S. 1752.
148
Dz. U. z 1997 r. Nr 106, poz. 681, z 1998 r. Nr 117, poz. 756, z 2001 r. Nr 126, poz. 1382, z 2003 r. Nr 223,
poz. 2215, z 2007 r. Nr 166, poz. 1172, z 2010 r. Nr 96, poz. 620, z 2011 r. Nr 112, poz. 654.
149
Dle výše uvedené statistiky výskytu HIV/AIDS bylo v ČR evidováno 14 případů nákazy transfuzními přípravky.
Epidemii HIV mezi hemofiliky jako pravidelnými příjemci transfuzních přípravků v 80. letech zabránil nízký
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
40
FILIP KŘEPELKA 1–44
České právo zakládá objektivní odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu na zdraví
způsobenou vadou použitého výrobku.150
Přes zvláštní status krve není důvod pochybovat,
že by se uplatnila v případě podání kontaminovaného transfuzního přípravku. Nemocnice by
pochopitelně mohla volat k odpovědnosti provozovatele zařízení transfuzní služby jako jeho
dodavatele. Řádná hemovigilance jej umožní dohledat.151
Poskytovatel zdravotní péče pochopitelně odpovídá za újmu způsobenou porušením
standardů. Typickým pochybením ve transfuzní medicíně je nezkontrolování kompatibility
krve příjemce či pochybení při něm.
Zvážit bychom mohli zajištění pacientů v případě závažné újmy způsobené neočekávanou
nežádoucí reakcí, například má-li pacient vzácnou krevní skupinu, která se rutinně netestuje.
Obdobně by to mělo platit pro dosud neznámé transfuzí přenosné nákazy. Poskytovatel ani
dodavatel již totiž nenesou odpovědnost za újmu způsobenou vlastností výrobku.
Zpřesnění si zaslouží též odpovědnost dárce krve. Na jedné straně si lze dobře představit
vyvozování jeho jak soukromoprávní, tak trestní odpovědnosti,152
pokud dárce vědomě
zapřel závažné okolnosti, které by odůvodnily jeho vyloučení. Na druhé straně by se mohla
potvrdit jeho neodpovědnost za způsobení újmy na zdraví příjemci transfuzního přípravku
vyrobeného z jím darované krve. Může být totiž nevědomým přenašečem nezjistitelné vážné
nákazy, která se u něj samotného zatím nijak neprojevila a třeba vůbec neprojeví.153
9.4. Dílčí reorganizace české transfuzní medicíny
Zvážit by se přitom mohla rovněž reorganizace české transfuzní služby. Zařízení transfuzní
služby jako místa darování krve zůstávají oproti leckterým zahraničním transfuzním službám
součástí jednotlivých nemocnic. Tuto tradici by určitě nebylo snadné měnit. Zřídit by se
nicméně alespoň mělo národní centrum transfuzní medicíny.154
V české transfuzní medicíně
chybí autorita právě při takových sporných záležitostech, jakým je právě třeba vylučování
sexuálně aktivních gayů z darování krve.
Stát, který české zdravotnictví organizuje, a veřejné zdravotní pojišťovny, které jej financují,
by ale hlavně měli zvažovat, zda zpracování darované krve na transfuzní přípravky mají
výskyt HIV/AIDS v československé populaci a patrně účinné vyloučení rizikových skupin dobře organizovanou
transfuzní službou jako součástí stoprocentně státního zdravotnictví.
150
§ 2936 NOZ.
151
Dle § 3 odst. 10 a § 67 odst. 4 ZL a VLK.
152
Vědomé zapření rizikového chování s úmyslem být přijat jako dárce krve by se dalo považovat za šíření
nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti dle § 153 ve spojení s § 16 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.).
153
Zejména obávané nyní zcela nezjistitelné šíření CJD lidskou krví a z ní vyrobených transfuzních přípravků.
154
Jako je polské Narodowe centrum krwi či ústředí Établissement francais du sang.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
41
FILIP KŘEPELKA 1–44
nadále provádět desítky malých zařízení transfuzní služby. V cizině se zpracování
centralizovalo. Racionalizovala se tím také distribuce transfuzních přípravků.155
9.5. Temné spojení krve a práva
Při zkoumání právního rámce české transfuzní služby se dříve či později dočteme o aféře
Diag Human. Váhavé řízení tohoto odvětví tuzemského zdravotnictví lze vysvětlovat rovněž
stále neuzavřeným sporem o údajně zmařené investice do její modernizace na počátku 90.
let156
mezi touto společností a Českou republikou.
Vleklý spor o miliardy ztělesněný řadou vzájemně si protiřečících rozhodčích nálezů a jejich
(ne)uznávání v tuzemsku stejně jako v zahraničí odhaluje dravost některých podnikatelů,
bezradnost a proradnost politiků, nefunkčnost státního aparátu, přehlcení médií
protichůdnými zprávami a hodnoceními, jakož také podivnosti soudobé české právní praxe.
Výsledkem nemohlo bohužel být nic jiného než všeobecný pocit nespravedlnosti. Nemělo by
nás překvapit, je-li zvláště silný mezi lékaři a dalšími pracovníky české transfuzní medicíny.
Autor má krevní skupinu A2+ a fenotyp CCE Kk. Za 20 darování krve obdržel stříbrnou medaili prof. MUDr. Jana
Jánského. Po 24 darováních mu bylo v roce 2008 doporučené přerušení darování krve pro nevolnosti a kolaps po
odběru. Následně nenašel odvahu se k darování krve vrátit.
Vděčnost autora za vysvětlení mnoha aspektů transfuzní medicíny si zasluhuje primářka transfuzního a
tkáňového oddělení Fakultní nemocnice Brno paní MUDr. Hana Lejdarová. Odborné nepřesnosti a nemístná
zjednodušení pochopitelně nadále padají na hlavu autora.
155
Což předpokládá zmapování úhrad odběru darované krve, její zpracování na transfuzní přípravky, dodávání
jiným poskytovatelům a zejména podávání pacientům stejným poskytovatelem. Zařízení transfuzní služby
představují totiž z hlediska ekonomického výrobce zdravotnického materiálu. Zkoumat by si zasloužila
hospodárnost přístrojového vybavení a jeho obsluhy.
156
Nikdo přitom neuvádí, co se vlastně na transfuzních odděleních nemocnic díky onomu modelu
mezinárodního obchodu krevní plasmy modernizovalo.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
42
FILIP KŘEPELKA 1–44
Referenční seznam:
Anonym, A brief history of blood transfusion, Institut of Biomedical Science, 2005,
https://www.ibms.org/go/nm:history-blood-transfusion
BOBEK M., BOUČKOVÁ P., KÜHN Z. (eds.), Rovnost a diskriminace, C. H. Beck, 2007.
BOUČKOVÁ P., HAVELKOVÁ B., KOLDINSKÁ K., KÜHN Z., KÜHNOVÁ, WHELANOVÁ L, Antidiskriminační
zákon, C. H. Beck, 2010.
BRANDEJSKÁ A., Hromadné darování krve je problém, kritizují lékaři akci policistů, 18. 7. 2012,
dostupné na http://zpravy.idnes.cz/lekari-kritizuji-akci-upir-dd0-
/domaci.aspx?c=A120717_121507_domaci_abr
CAROLL L., South Africa to end racial profiling of blood donors, the Guardian, 4. 12. 2004,
http://www.theguardian.com/world/2004/dec/04/southafrica.aids.
ČUNÁTOVÁ B., Poprvé v historii mohou v Brně darovat krev cizinci, 30. 6. 2015, http://pozitivni-
zpravy.cz/poprve-v-historii-mohou-v-brne-darovat-krev-i-cizinci/
EPSTEIN J., GANZ P. R., SEITZ R., JUTZI M., SCHAERER C., MICHAUD G., AGBANYO F., SMITH G.,
PROSSER I., HEIDEN M., SAINT-MARIE I., OUALIKENE-GONIN W., HAMAGUCHI I, YASUDA N., A
shared regulatory perspective on deferral from blood donation of men who have sex with men
(MSM), Vox Sanguinis, 2014, str. 416-419.
ERICES R., Blut für Devisen, Deutsches Ärzteblatt, roč. 111, sv. 4, 2014, str. 112-114,
http://www.aerzteblatt.de/pdf/111/4/a112.pdf
FISHER T., A Response to David Glesne, Regarding Promiscuity Statistics in the context of his book,
2006, zveřejněná na blogu http://timrfisher.tripod.com/dgstats.htm.
FRIČOVÁ M., VOJÍŘ A., Krev, již darují gayové, lékaři nechtějí, Hospodářské noviny, 23. 4. 2003,
http://archiv.ihned.cz/c1-12685610-krev-jiz-daruji-gayove-lekari-nechteji, se zřetelnými sympatiemi
GATES G. J., How many people are lesbian, gay, bisexual, and transgender?, 2014, the Williams
Institute, viz http://williamsinstitute.law.ucla.edu/wp-content/uploads/Gates-How-Many-People-
LGBT-Apr-2011.pdf.
GOLIUSOV T. et al., Country Progress Report of the Russian Federation on the Implementation of the
Declarationof Commitment on HIV/AIDS (Adopted аt the 26thUnited Nations General Assembly
Special Session, June 2001), Report period: January 2006 – December 2007, UNAIDS,
http://data.unaids.org/pub/Report/2008/russia_2008_country_progress_report_en.pdf.¨
GONCALVES H., Globalization and blood donors: How to improve the blood donation in the European
Union, ISBT Science Series, 2011, č. 6, str. 142–147.
HUNTINGTON, S., Střet civilizací, boj kultur a proměna světového řádu, Praha, Rybka publishers,
2001.
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
43
FILIP KŘEPELKA 1–44
CHRISAFIS A., France could ease ban on gay men giving blood after ECJ ruling, Guardian, 29. 4. 2015,
http://www.theguardian.com/world/2015/apr/29/european-court-of-justice-rules-against-excluding-
gay-male-blood-donors
JANÁKOVÁ B., Homosexuálové mohou dát krev, jen když nemají jeden rok sex, 29. 9. 2015,
http://www.novinky.cz/domaci/381940-homosexualove-mohou-dat-krev-jen-kdyz-nemaji-jeden-rok-
sex.html
KORCOK M., Blood donations dwindle in US after post-Sept. 11 wastage publicized, Canadian Medical
Association Journal, 2002, čl. 8, str. 907, http://www.cmaj.ca/content/167/8/907.3.full.pdf+html.¨
KŘEPELKA F., Složité a zdlouhavé propojování zdravotnictví v Evropské unii, Časopis zdravotnického
práva a bioetiky, AV ČR, Ústav státu a práva, 2014, č. 3, str. 1-43,
http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/81/79
LOVE S., One blood: the Death and Ressurection of Charles R. Drew, 1997
LLEVELYN CA. et al., Possible transmission of variant Creutzfeldt-Jakob disease by blood transfusion,
Lancet, 2004, č. 363, str. 417-421, http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-
6736(04)15486-X/abstract.
MITRA R., MISHRA N, RATH G. P., Blood groups systems, Indian Journal of Anaesthesia, 2014, č. 5, str.
524-528, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4260296/?report=printable.
MYASHITA A., GATES G. J., Effects on lifting Blood Donation Bans on Men wh have Sex with Men,
2014, Williams Institute, http://williamsinstitute.law.ucla.edu/wp-content/uploads/Blood-Ban-
update-Jan-2015.pdf
PTÁČEK R., BARTŮNĚK P., MACH J, Lege artis v medicíně, 1. vyd., Praha, Grada, 2013.
RABENAU H. F. et al., Nachweis einer Infektion mit Humanem Immundefizienzvirus (HIV):
Serologisches Screening mit nachfolgender Bestätigungsdiagnostik durch Antikörper-basierte
Testsysteme und/oder durch HIV-Nukleinsäure-Nachweis, Bundesgesundheitsblatt, 2015, str. 877–88.
SCHMEMANN S., Ethiopians in Israeli Riot over Dumping of Donated Blood, New York Times, 29. 1.
1996, http://www.nytimes.com/1996/01/29/world/ethiopian-in-israeli-riot-over-dumping-of-
donated-blood.html
SHOFFMANN M., Students protest gay donor ban, 6. 2. 2006,
http://www.pinknews.co.uk/2006/02/06/students-protest-gay-donor-ban/
TRYFONIDOU A, Block exclusion on blood donation by gay and bisexual men: a disappointing CJEU
ruling, 30. 4. 2015, http://eulawanalysis.blogspot.co.uk/2015/04/block-exclusion-on-blood-donation-
by.html
ZAVŘELOVÁ M., I gayové chtějí darovat krev. A ne mít „doživotní odklad“, 11. 7. 2014,
http://echo24.cz/a/w95iN/i-gayove-chteji-darovat-krev-a-ne-mit-dozivotni-odklad
ČZPaB 3/2015 | www.ilaw.cas.cz/medlawjournal
44