§ D § D * □ § □ § iA ri. § □ § □ § □ § □ MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Teorie práva Katedra právní teorie § □ § PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Miloš Večeřa, Martina Urbanová a kolektiv § D § D □ í; □ S; § d § d § d § d § d § □ § § D § D § § 0 ü § □ § § a § d □ § □ § § D § D § ü § ACTA UNIVERSITATIS BRUNENSIS D § D § □ § D § □ § D § D a § § □ a § § d § d □ ^ □ S; § d § d d § d § d § d d § d § d § □ § § D § D § IURIDICA Editio Scientia vol. 512 □ § □ § § a § a □ § □ § § D § D § § d § d § □ § D § □ § D § D § d § d § d § □ § d § d d § d § D § D § ü § § d § d § D § D § § D § D § □ § D § □ § D § D § d § d § d § □ § § D § D § d § d § d ü § D 3 □ d d § § a § D § D § § a □ § §D§D§D§D§D§D§ § D § D § § D § D § SPISY PRÁVNICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY d § d § § d D § D § □ § § D § D § d § d § d § D § D § D § D řada teoretická, Edice Scientia svazek č. 512 § o § □ § § D § D § § D § D § § d § d § d § § d D § D □ § § D § D § d § 0 § d D § D d § d § d § § 0 § □ § 0 § d d § d § D § D § § d § D § D § D § D § D § § D § D § d § d § d § § □ § § 0 § □ § 0 § d d § d § D § D § d § D § D § D § □ □ § § □ § § D § D § § D § D § § □ § § 0 § □ § § D § D § d § § d § PRAVNI VĚDOMI V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Miloš Večeřa, Martina Urbanová a kolektiv Masarykova univerzita Brno 2015 Vzor citace: VEČEŘA, Miloš ; URBANOVÁ, Martina a kolektiv. Právní vědomí v teoreticko-empirickém pohledu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2015.194 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, řada teoretická, Edice Scientia č. 512. ISBN 978-80-210-7783-6. Katalogizace v knize - Národní knihovna ČR Večeřa, Miloš Právní vědomí v teoreticko-empirickém pohledu / Miloš Večeřa, Martina Urbanová a kolektiv. - 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. -194 stran. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, řada teoretická, Edice Scientia ; sv. č. 512. ISBN 978-80- 210-7783-6. 165.12:34* 303.025* - právní vědomí - empirický výzkum - kolektivní monografie 165-Teorie poznání. Epistemologie [5] Tato publikace vznikla na Masarykově univerzitě v rámci projektu Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu č. MUNI/A/0829/2013 podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MSMT v roce 2014. Recenzent: doc. JUDr. Jan Kysela, Ph.D. © 2015 Miloš Večeřa, Martina Urbanová, Markéta Klusoňová, Marián Kokeš, Silvia Capíková, Klára Brožovičová ©2015 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-7783-6 Obsah Kolektiv autorů...........................................................................................................................9 Předmluva....................................................................................................................................11 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu................................................17 1.1 Pojem právní vědomí.................................................................................................18 1.1.1 Evropský koncept právního vědomí.................................................................20 1.1.2 Americký přístup k právnímu vědomí..............................................................22 1.1.3 Právní gramotnost...................................................................................................23 1.2 Složky právního vědomí...........................................................................................24 1.2.1 Znalost práva.............................................................................................................25 1.2.2 Mínění o právu..........................................................................................................28 1.3 Výzkumy právního vědomí....................................................................................32 1.3.1 Ro2mach evropských vý2kumů právního vědomí od 60. let 20. století.................................................................................................33 1.3.2 Americké výzkumy právního vědomí...............................................................37 1.4 Právní socializace.........................................................................................................39 1.4.1 Kohlbergova stádia právní socializace..............................................................40 1.4.2 Genderová právní socializace..............................................................................43 1.4.3 Právní socializace v mezinárodním kontextu.................................................46 1.5 Právní norma, právní vědomí a právní jednání............................................49 1.5.1 Vztah práva a právního vědomí..........................................................................49 1.5.2 Vztah právního vědomí a právního jednání....................................................50 1.6 Modely vztahů kultury a práva.............................................................................51 1.7 Důvěra v instituce........................................................................................................56 1.7.1 Důvěra a právní vědomí........................................................................................57 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993........................................................................................63 2.1 Právne vedomie v kontexte politického vedomia.......................................64 2.2 Výskumy právneho vedomia so zameraním na špecifické subpopulácie......................................................................................71 2.2.1 Výskum „Deti o svojich právach"......................................................................72 2.2.2 Právne vedomie žien vo výkone trestu odňatia slobody.............................74 2.2.3 Právne vedomie a podnikatelia............................................................................74 2.2.4 Právne vedomie a zdravotnícki pracovníci......................................................76 2.3 Právne vedomie a sociokultúrny kontext........................................................83 2.4 Záver...................................................................................................................................84 5 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby?......................................................................................89 3.1 Stručná zpráva o stavu legislativy v ČR a jeho příčiny.............................90 3.2 Problematické aspekty zásady „neznalost zákona neomlouvá"..........95 3.3 Právní vědomí (znalost práva) a legislativní tvorba práva......................97 3.4 Legislativní proces jako zdroj legitimity.........................................................101 3.5 Závěr................................................................................................................................105 4 RIA...........................................................................................................................................107 4.1 Teoretická východiska.............................................................................................108 4.1.1 RIA v České republice..........................................................................................109 4.1.2 RIA v kontextu střední a východní Evropy..................................................111 4.1.3 Současný stav v ČR...............................................................................................111 4.1.4 V2tah mechanismu RIA k Luhmannově systémové teorii......................113 4.1.5 Dílčí závěr.................................................................................................................114 5 Prezentace soukromoprávní re kodifikace na internetu......................117 5.1 NOZ a obsah stránek obcanskyzakonik.justice.cz...................................118 5.2 Komparace....................................................................................................................120 5.2.1 Nizozemsko.............................................................................................................120 5.2.2 Litva............................................................................................................................121 5.2.3 Rusko..........................................................................................................................121 5.2.4 Rumunsko.................................................................................................................122 5.2.5 Ukrajina.....................................................................................................................122 5.2.6 Maďarsko..................................................................................................................122 5.2.7 Slovensko..................................................................................................................122 5.2.8 Quebec.......................................................................................................................123 5.3 Dílčí závěr......................................................................................................................123 6 Strategie kvalitativního a kvantitativního výzkumného přístupu a jejich využití při mapování impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny............................................................125 6.1 Využití kvalitativního přístupu ve výzkumu impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny................126 6.2 Využití kvantitativního přístupu ve výzkumu impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny................127 6 Obsah 7 Závěry a vyhodnocení kvalitativních dat: rozhovory s pracovníky OSPOD a neziskových organizací informujících o novém občanském zákoníku.............................................................................131 7.1 Metoda sběru a analýza získaných kvalitativních dat..............................131 7.2 Závěry o informovanosti a postojích k NOZ vystavěné na základě rozhovorů s pracovníky OSPOD a neziskových organizací........................................................................................131 8 Dotazníkové šetření zaměřené na znalost a postoje jednotlivců k NOZ: charakteristiky pozorovaných skupin respondentů..........139 8.1 Charakteristika cílových skupin a postupu v dotazníkovém šetření...........................................................................................139 8.2 Analýza dotazníkového šetření zaměřeného na znalost a postoje jednotlivců k NOZ...............................................................................145 8.2.1 Otá2ky úvodní: zjišťování informovanosti a znalosti nového občanského zákoníku........................................................145 8.2.2 Otázky zaměřené na znalost nového občanského zákoníku — strukturování příkladových situací do uzavřených tříbodových variant................................................................................................148 8.2.3 Otázky zaměřené na znalost nového občanského zákoníku — navození příkladových situací s nabídnutými variantami možných řešení.......................................................................................................153 8.2.4 Otázky zaměřené na postoje — baterie otázek s pětibodovou škálou............................................................................................158 9 Právní interpretace výsledků empirického výzkumu...........................161 9.1 Tvorba dotazníku.......................................................................................................161 9.2 Výsledky..........................................................................................................................162 Shrnutí..........................................................................................................................................169 Resumé........................................................................................................................................173 Literatura a další použité zdroje................................................................................177 7 Kolektiv autorů prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc. (Předmluva, kap. 1.1-1.4.1, 1.4.3, 1.5, Shrnutí) doc. PhDr. Martina Urbanová, Ph.D. (Předmluva, kap. 1.4.2, 1.6, 1.7, Shrnutí, Resumé) Mgr. Markéta Klusoňová (kap. 4, 5, 8, 9) JUDr. Marián Kokeš, Ph.D. (kap. 3) Mgr. et Mgr. Silvia Capíková, Ph.D.* (kap. 2) Mgr. et Mgr. Klára Brožovičová, Ph.D. (kap. 6, 7, 8) Ustav sociálního lékařství a lékařské etiky, Lékařská fakulta Univerzity Komenského, Bratislava, Slovenská republika 9 Předmluva Právní vědomí představuje odraz právní oblasti ve vědomí lidí. Určuje jejich právní vidění světa, jejich přístup k právu, jejich dodržování práva, jejich každodenní chování v právních vztazích. Je komplikovaným psychosociálním jevem, jehož význam není dostatečně doceňován. Spokojíme se často jen s konstatováním staré římskoprávní zásady Ignorantia legis non excusat. Ta je však už jen vyjádřením odpovědnostního vztahu v případě porušení práva bez ohledu na právní vědomí porušitele. Výstižně se v tomto ohledu vyjádřil významný český právník JUDr. Otakar Motejl: „Ipovrchní sledovatel našeho veřejného ^ivota musí být stíhán znepokojivou představou, %e právní vedomí je současným problémem pomerné nízkého pořadového čísla, a %e společnost stojí před problémem situaci polepšit. Máme nedostatky v právním vedomí a ty nedostatky nepočívají v tom, %e bychom pou^e nehnali svá práva, ale spočívají v tom, %e neznáme nebo — jesté hůře — nechceme %nát a nechceme si uvědomit své právní povinnosti. '* Oproti častým výzkumům a studiím, prováděným zejména v 60. a 70. letech minulého století, se dnes jeví potřeba analýzy právního vědomí ještě naléhavěji. Postupující (post)modernizace společnosti se stále více projevuje pluralitou normativních řádů, způsobů myšlení a jednání, hodnotových orientací a životních stylů ve společnosti, problémem se ukazuje i hypertrofie legislativy a narůstající sociotechnické snahy v právní politice. To vše aktualizuje potřebu zkoumání právního vědomí. Informační roli právního vědomí pro orientaci adresáta práva v jeho právech a povinnostech doplňují hodnotící soudy a dlouhodobě ukotvené právní postoje v právním vědomí, které ovlivňují jeho právní motivaci a faktické (protiprávní jednání. Právní vědomí tak zahrnuje nejen úroveň obecné znalosti práva ve společnosti, ale i představy o právu, jeho platnosti a oprávněnosti. Základem právního vědomí je idea práva jako představa spravedlivého práva a toho, co je „po právu", která však může být od platného práva i značně odlišná. Jak jsme na tom s úrovní právního vědomí? Medián občanské sdružení [online]. Medián občanské sdružení, 18. 4. 2011 [cit. 3. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.median-os.cz/ cs/aktuality/detail-2011 -4-18-)ak-)sme-na-tom-s-urovni-pravniho-vedomi-/. 11 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Narůstající komplexita sociálního života a nepřehlednost právního řádu, který je často nesrozumitelný a velmi rychle se měnící, se projevuje v omezených možnostech většiny občanů reflektovat stálé změny právní oblasti. Z různých statistik lze usuzovat na posun ve stavu právního vědomí společnosti. Lze konstatovat narůstají počty občanů, na které byla podána exekuce, kteří byli podvedeni při převodu nemovitosti, kteří neumí uplatnit svá práva v pracovněprávních vztazích nebo při reklamaci vadného zboží, kteří mají nevyřešené rodinné vztahové nebo vlastnické záležitosti apod.2 Každodenně se v masmédiích setkáváme s informacemi svědčícími o nedostatečném právním vědomí české společnosti. Protiprávní jednání je často vysvětlováno jako absence nebo selhání právního vědomí. Časté snahy o obcházení právních předpisů a případy beztrestnost pachatelů vedou k úvahám o faktickém stavu právního vědomí. To vše znamená umocnění potřeby studia právního vědomí české společnosti. Právní vědomí svou zpětnou vazbou spoluurčuje i kvalitu pozitivního práva a jeho efektivitu. Dosavadní empirické výzkumy právního vědomí se zaměřují spíše na znalost práva, tedy na povědomí o právu a právní informovanost, tj. faktickou obeznámeno st s právem. Opomíjeny jsou v právním vědomí jeho hodnotové složky a postoje k právu, které dohromady tvoří „právní cítění" společnosti, jež se významně podílí právě na efektivnosti práva ve smyslu dosahování cílů, které jsou s právem, resp. jednotlivou právní normou, spojovány. Autoři monografie se alespoň částečně snaží vyplnit potřebu analýzy právního vědomí zachycením dosavadních přístupů k problematice právního vědomí a poskytnutím přehledu o vybraných empirických studiích právního vědomí prováděných v zahraniční. K českým reáliím se vztahuje zejména empirická sonda mapující vnímání nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vybranými sociálními skupinami za použití kvantitativní i kvalitativní metodologie. Snahou autorů monografie je nasměrovat pozornost právnické i ostatní veřejnosti na problematiku právního vědomí společnosti a přispět tak ke zvýšení zájmu o právní vědomí a jeho empirické zachycení. Tamtéž. 12 Předmluva Pro větší přehlednost je monografie rozdělena do devíti kapitol. V první kapitole „Teoreticko-empirická východiska ^koumáníprávního vedomí v mezinárodním kontextu" jsou vysvětleny jednotlivé pojmy, teorie a přístupy ke zkoumání této problematiky od tradičních až po ty současné. Zvláštní pozornost vzhledem k dalšímu zaměření publikace je věnována výzkumům právního vědomí v Evropě i USA. Již v této části je uvedena šíře dané problematiky od chápání pojmu právního vědomí, přes právní socializaci až k tématům jako je právní kultura a důvěra v právní systém a ukázána nutnost komplexního zkoumání této problematiky, které je v zahraničí věnována podstatně větší pozornost. Vzhledem k tomu, že až do konce roku 1992 se problematika právního vědomí zkoumala v rámci tehdejšího Československa, je v druhé samostatné části publikace „Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1'993" přiblížena situace empirického výzkumu právního vědomí na Slovensku po rozpadu československé federace. Text poukazuje na pluralitu přístupů a témat, které byly na Slovensku reflektovány odbornou veřejností. Objevuje se zde problematika právního vědomí v kontextu výzkumu politické transformace, dále pak analýza některých výzkumů právního vědomí se zaměřením na specifické subkultury. Nejde sice o vyčerpávající pohled, avšak právní regulace jde v současnosti natolik do šířky, že specifické problémy právního vědomí se týkají širokého spektra adresátů právních norem a jsou reflektovány odborníky z různých oblastí. Třetí kapitola „Právní vedomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozdvojené ci spojené nádoby?'' vrací téma právního vědomí zpět do České republiky a zamýšlí se nad vztahem právního vědomí a legislativní tvorby práva. V kontextu současného (ne příliš potěšujícího) stavu zákonodárství v ČR je pak předkládána teze, že „nízká" kvalita zákonodárství a jeho výstupů má nemalý vliv na stávající úroveň poznání práva v české společnosti, její schopnosti mu porozumět a ztotožnit se s ním. Na třetí kapitolu s tématem o zákonodárném procesu navazuje čtvrtá část „RL4", která představuje mechanismus hodnocení dopadů právní regulace jako nástroje působení zákonodárce na právní vědomí společnosti. Popis 13 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU samotného fungování tohoto mechanismu je zasazen do kontextu vývoje ve střední Evropě a dále je pozornost věnována aktuálnímu stavu tohoto mechanismu v České republice. V páté kapitole „Presentace legislativy" je pozornost zaměřena na prezentaci soukromoprávní rekodifikace na internetu. Stručně je představena česká praxe v tomto ohledu a dále je dána do souvislostí s postupy jiných států za podobné situace. Vzhledem k vlivu internetové prezentace coby hlavního zdroje informací o rekodifikaci byly tyto informace následně použity i pro formulaci otázek empirického výzkumu zaměřeného na nový občanský zákoník. Tento výzkum je představen v následujících kapitolách. Obtížnost empirického zachycení právního vědomí je zřejmá z posledních tří kapitol. Šestá část „Strategie kvalitativního a kvantitativního výzkumného přístupu ajejich vyu-ZJtípň mapování impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny'' teoreticky vymezuje kvantitativní a kvalitativní přístupy a jejich možnosti při šetření impaktu nového občanského zákoníku na vybraných sociálních subkulturách. Kvalitativním přístupem je zmapována základní problematika a nejvíce frekventované oblasti dopadů nového občanského zákoníku v praxi. Kvalitativní šetření je realizováno prostřednictvím polo-strukturovaných rozhovorů s pracovníky Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPD) a vybraných neziskových organizací a je prezentováno v sedmé části „Závery a vyhodnocení kvalitativních dat: rozhovory s pracovník)! OSPOD a neziskových organizaci". V osmé kapitole „Dotazníkové setření zaměřené na znalost a postoje jednotlivců k NOZ: charakteristiky pozorovaných skupin repondentů" je uveden kvantitativní přístup reprezentovaný dotazníkovým šetřením se zaměřením na znalosti a postoje jednotlivců k NOZ. Devátá část „Právní interpretace výsledků empirického setřenť shrnuje tvorbu dotazníku a dosažené výsledky. Autoři publikace „Právní vedomí v teoreticko-empirickém pohledu" propojují obecné výklady s detailnějším pohledem na zákonodárný proces, měřením dopadů regulace, prezentací legislativy i empirickým šetřením informovanosti 14 Předmluva 0 podobě nové (zásadní) úpravy soukromého práva. Této snaze je podřízena 1 její struktura. Právě právní vědomí totiž předznamenává a následně i ovlivňuje kvalitu pozitivního práva z pohledu jeho efektivity. Nikoliv nepodstatný impuls k aktualizaci problematiky právního vědomí představuje mechanismus hodnocení dopadů právní regulace (RIA), který se v posledních letech stal frekventovaným tématem i v kontinentálním právním systému, kdy v systému angloamerické právní kultury má již tradici v řádu několika desítek let. Celkovou snahou autorů je, aby předkládaná práce zprostředkovala východiska a dosavadní informace k dnes mnohdy opomíjené problematice právního vědomí. Právo není jen světem paragrafů, ale je nutné vnímat jeho další stránky a kontexty, které předznamenávají i jeho určité limity. Pokud k tomu publikace přispěje, pak naplní svůj účel. V Brně, únor 2015 Za autorský kolektiv Martina Urbanová, Miloš Večeřa 15 1 TEORETICKO-EMPIRICKÁ VÝCHODISKA ZKOUMÁNÍ PRÁVNÍHO VĚDOMÍ V MEZINÁRODNÍM KONTEXTU Úvod Pojem právního vědomí patří k základním stavebním pojmům, se kterými pracuje právní sociologie od prvních sociologických přístupů k právu Eugena Ehrlicha, který již roku 1913 zdůraznil význam právního vědomí (Rechtsbewusstsein). Sociologické přístupy v právu ukázaly, že nelze vystačit s představou, že efektivnost práva je odvislá především od intenzity odstrašující hrozby potenciálního donucení. Významný právní sociolog polského původu Adam Podgórecki v tomto ohledu zdůrazňuje, že právo je především psycho-sociálním jevem, jeho působení se realizuje přes právní vědomí a rozhodovací činnost adresátů práva.3 Právně sociologické studie prováděné od 60. let minulého století potvrzují, že je to právě právní vědomí, které hraje důležitou roli zprostředkujícího činitele mezi objektivním právem a faktickým právním jednáním. V posledních několika desetiletích se pojem právního vědomí v evropské sociologii práva začal považovat za standardizovanou proměnnou natolik, že se teoreticko-analytické úvahy a výzkumné studie právním vědomím zabývají spíše jen v podobě všeobecných konstatování o jeho důležitosti. V našich středoevropských podmínkách je to zřejmě i důsledek určité ideo-logizace pojmu právního vědomí socialistickou právní vědou. Pojem právní vědomí však nepřestává mít svou vypovídací hodnotu a schopnost reflektovat právní oblast a stav společnosti jako právního společenství. Na důležitost právního vědomí a jeho formování u žáků základních škol a středoškolských studentů poukázala i analytická práce Michala Urbana.4 S jejím autorem se lze shodnout v obecném konstatování, že se právnímu vědomí v právní vědě ve středoevropském právním prostředí věnuje jen velmi málo pozornosti a nachází se na okraji vědeckého zájmu. 3 PODGÓRECKI, A. Law and Society. London: Routledge and Kegan Paul. 1974. p. 197 ff. 4 URBAN, M. Efektivní strategie formování právního vědomí středoškolských studentů: Případy ^praxe. Praha: Leges. 2013. 280 s. 17 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 1.1 Pojem právní vědomí Právní vědomí bývá obvykle operacionalisticky charakterizováno jako souhrn představ o právu a názorů na právo. Podle Viktora Knappa5 je právní vědomí především vědomím existence práva, aniž by to musela být znalost práva. Tím je dáno i to, že právní vědomí je na platném právu nezávislým systémem názorů. Jde jednak o názory, co je oprávněno a co je neoprávněno (zakázáno), a jednak představuje systém hodnotících soudů vztahujících se na celou právní oblast, tedy nejen platné právo, ale i lidské jednání a sociální vztahy, které navazují na požadavky práva. Právní vědomí představuje projekci právní oblasti, zejména objektivního práva jako systému právních norem, do vědomí sociálních subjektů. Důležitost právního vědomí je dána tím, že právní vědomí jako psychický projev práva tvoří zprostředkující článek mezi objektivním právem a právním chováním a jednáním. Jeden z přístupů vymezujících právo proto chápe právo jako psychického činitele sociálního života. O rozpracování konceptu práva jako psychického činitele sociálního života se zasloužil zejména uznávaný meziválečný polský právní filosof a sociolog Leon Petražycki.6 Právo podle něho představuje především psychický jev, neboť jediným reálným právem je právo, jež existuje v psychice lidí. Právně relevantní jednání podle svobodné volby toho kterého člověka je ovlivněno jeho zážitky pozitivního práva a intuitivním právem, působícím jako výsledek vnitřního přesvědčení práva, je tvořeno prožitky ovlivňovanými svědomím, hodnotovou orientací, empirickými poznatky i faktickými právními znalostmi individua.7 Petražyckého úvahy obrátily pozornost právní sociologie na význam práva jako psychického jevu, na zkoumání cest a způsobů, jimiž lidé získávají právní informace a osvojují si hodnotové soudy a právní postoje k právu. Myšlenkově tak položily základ analýzy právního vědomí a jeho formování. 5 KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C.H.BECK. 1995. s. 82. 6 BROSTL, A. Frontistenon. Bratislava: Kalligram. 2009. s. 243 ff. i Viz k tomu výklad BANAKAR, R. Sociological Jurisprudence. In: BANAKAR, R. and M. TRAVERS (eds.). An Introduction to Taw and Social Theory. Oxford: Hart Publishing. 2002. p. 37 ff. 18 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu Právní vědomí bývá v odborných studiích vyjadřováno řadou pojmů, které ale nejsou zcela identické, zdůrazňují určitý aspekt právního vědomí: • právní vědomí (legal consciousness) — dnes nejčastěji používaný termín v evropské i americké právní sociologii a teorii práva, • smysl nebo cit pro spravedlnost (sense o f justice) — zčásti se s ním setkáme v angloamerické sociologii práva, • právní cítění (legal sentiment) — zdůrazňuje emocionální rozměr právního vědomí, • morální postoje společenství (the moral attitudes of community) — vystihuje specifičnost právního vědomí určitého společenství, • intuitivní právo (intuitive law) — zdůrazňuje přirozený, předrozumový obsah právního vědomí, • KOL - znalost a mínění o právu (knowledge and opinion about law) — jde o zkratku vytvořenou a zavedenou mezinárodní výzkumnou skupinou evropských právních sociologů, kteří touto zkratkou označující výzkumy zaměřené na analýzu právního vědomí.8 V právní sociologii a teorii práva se dnes z těchto pojmů užívá nejčastěji univerzální pojem právní vědomi (legal consciousness). Pro pozitivisticky orientovanou právní vědu nebyla problematika právního vědomí pro postižení práva podstatná a normativistické přístupy k právu tuto problematiku z právní vědy často vylučovaly, neboť ji považovaly za metaprávní problematiku, noeticky do právní nauky nepatřící.9 Právně pozitivistická tradice postulovala předpoklad, že v zásadě existuje soulad mezi právními normami a navazujícím právním chováním. Tato představa souladu, označovaná norským sociologem Vilhelmem Aubertem jako „teorie společné odchylky" (co-variance theory), je v zásadě akceptována mnoha právníky z oblasti právní praxe i některými právními vědci.10 Takto mechanisticky chápaný soulad mezi požadavky právní normy a faktickým právním jednáním lze sice nalézt u právních norem platících po staletí 8 Viz sborník k výsledkům právně sociologických výzkumů právního vědomí PODGORECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about luziv. London: Martin Robertson. 1973. 138 p. 9 Tento názor zastával zejména právní normativismus. WEYR, F. Uvod do studia právnického: normativní theorie. Brno: MU. 1994 (reprint z 1946). s. 30. 10 Viz KUTCHINSKY, B. The Legal Consciousness: A Survey of Research on Knowledge and Opinion about Law. In: PODGORECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about luziv. London: Martin Robertson. 1973. p. 102. 19 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU (příznačně u obyčejového práva a právních norem upravujících klasické trestné činy). V obecné rovině však lze takový předpoklad souladnosti právních norem a právního jednání bez zprostředkující role právního vědomí stěží přijmout. Navíc v tomto případě nevíme, zda se chování přizpůsobuje normám, anebo normy chování — kodifikují zavedené chování. Tím spíše je třeba takový předpoklad relativizovat v současné pozdně moderní plura-lizující se společnosti s multicentrickým právním řádem. Tuto situaci dnes reflektují zejména právně sociologické výzkumy ve Spojených státech. Rozdílné terminologické označení právního vědomí svědčí i o rozdílnosti možných chápání právního vědomí. V literatuře věnované právnímu vědomí můžeme vydělit dva koncepčně rozdílné přístupy k právnímu vědomí: evropské právně sociologické uvažování o právním vědomí a americké empiricky zaměřené studie navazující na přístupy sociologické jurisprudence. Holandský právní sociolog Mare Hertogh vidí v tomto rozdílném evropském a americkém přístupu něco více než jen pouhé sémantické rozdílnosti. Jde podle něho o dvě koncepce právního vědomí, stejně jako lze obdobně vnímat i rozdílnost amerického a evropského chápání právního státu.11 1.1.1 Evropský koncept právního vědomí Evropské chápání právního vědomí, tak jak ho zavedl rakouský právní sociolog Eugen Ehrlich, vychází z faktického jednání právních subjektů, z „živého práva", které existuje v řadě případů zcela mimo platné právo. Toto evropské chápání právního vědomí lze podle Hertogha vyjádřit otázkou: Co lidé považují za právo? Jaké jsou jejich vlastní představy o právu a právech?12 Evropský koncept právního vědomí se promítá do okruhů studované problematiky právního vědomí. Evropské právní vědomí v sobě podle Podgóreckého zahrnuje tři okruhy témat:13 • Znalosti právních norem. • Ohodnocení platných právních norem. • Představy dobrého nebo žádoucího práva. 11 HERTOGH, M.A. 'European' Conception of Legal Consciousness: Rediscovering Eugen Ehrlich. Journal of Imw and Society. 2004. vol. 31, no. 4. p. 457. 12 Tamtéž,p. 457. 13 PODGORECKI, A. ~Laa> and Society. London: Rouledge. 1974. s. 85. 20 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu U postkomunistických zemí je navíc chápání právního vědomí komplikováno ještě ideologickými momenty. K období před rokem 1989 lze poznamenat, jak konstatuje i Viktor Knapp, že marxistická teorie práva byla ve své podstatě sociologicky orientována, zajímala se nejen o právo jako normativní systém, ale v prvé řadě o jeho společenský původ a působení.14 Je určitým paradoxem, že přes zdůrazňovaný materialistický pohled na svět a přednost bytí před vědomím věnovala socialistická právní věda otázkám právního vědomí značnou odbornou pozornost.15 Hlavním účelem tohoto zájmu bylo sledování cíle: soustavně a dlouhodobě působit na socialistické právní vědomí občanů, které má přijmout představu o odumírání práva a státu, kdy lidské jednání bude usměrňováno internalizovanými standardy provázenými společenským tlakem, nikoliv represí. Změna politického systému v roce 1989 proto nutně znamenala i posun k chápání právního vědomí bez ideologických záměrů. V kontinentálním právu je z hlediska právního vědomí věnována velká pozornost zákonu jako základnímu pramenu práva, principu legality, právního státu a zákazu retroaktivity. Zásada retroaktivity souvisí se znalostí práva jako součástí právního vědomí a se zásadou neznalost zákona neomlouvá. Zákaz retroaktivity má zabránit tomu, aby nenastala situace, kdy nové právo, a tedy i nové povinnosti, nabyly účinnosti, aniž se s nimi mohli lidé seznámit. Hans Kelsen však v této souvislosti zdůrazňuje, že ze zásady neznalost zákona neomlouvá {ignorantia iuris neminem excusat) nelze odvozovat zákaz retroaktivity, jak se často uvádí, neboť často i neretroaktivní právo není lidem známé.16 Znalost práva si ale vyžaduje naplnění povinnosti demokratického zákonodárce — zajistit řádnou publikaci právních předpisů. Lon L. Fuller ve své Morálce práva přikládá zveřejňování nebo alespoň zpřístupňování zákonů zásadní důležitost. Pochybení v tomto směru představuje jeden ze způsobů jak neuspět při tvorbě práva.17 Zároveň z této zásady vyplývá, že je věcí každého se aktivně zajímat o platné právo, neboť v duchu 14 KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C.H.BECK. 1995. s. 4. 15 Viz např. SLUNÉČKOVÁ, J. Právní vědomí: Vybrané problémy. Praha: Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. 1985. 102 s.; KNAPP, V. Filosofické problémy socialistického práva. Praha: Academia. 1967. 287 s. 16 KELSEN, H. General Theory of Taw and State. New York: Russel&Russel. 1961. p. 44. 17 FULLER, L. L. Morálka práva. Praha: OIKOYMENH. 1998. s. 37 an. 21 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU zásady neznalost zákona neomlouvá, nebude nikdo moci v budoucnu namítat, že mu daná právní povinnost nebyla známa a že si jí tedy nemohl být vědom. Tento fakt se citelně dotýká zejména cizinců, kteří se mohou nevědomky v zahraničí dopustit porušení jim neznámé právní povinnosti. Ostatně ani u toho, kdo má právnické vzdělání, nelze předpokládat úplnou znalost právního řádu. Přesto se lidé v zásadě ve většině případů ve svém každodenním životě chovají podle práva.18 Je tomu tak proto, že mají alespoň určité povědomí práva, a že se podřizují působení jiných neprávních normativních systémů, zejména požadavkům morálních norem a zásad. 1.1.2 Americký přístup k právnímu vědomí Většina studií americké provenience, které se zaměřují na právní vědomí, naproti tomu navazuje na myšlenky amerického představitele sociologické jurisprudence a zakladatele americké sociologie práva Roscoe Pounda. Vychází z konceptu práva jako sociálního inženýrství, prostředku k udržení společenské rovnováhy. Toto pragmatické chápání právního vědomí lze podle Hertogha vyjádřit otázkou: Jaké mají lidé zkušenosti s platným právem? Jak lidé vnímají (platné) právo?19 Americké chápání právního vědomí vystihuje vymezení americké právní socioložky a antropoložky Susan S. Silbey. Právní vědomí podle ní představuje koncept, který vyjadřuje analytické chápání a význam práva cirkulujícího v sociálních vztazích. Právní vědomí odkazuje na to, co lidé dělají, stejně jako co říkají o právu. Právo je třeba chápat jako součást recipročního procesu, v němž významy, které jednotlivci udělují jejich světu, se stávají vzorovými, stabilizovanými a objektivizovanými. Tyto významy takto jednou institucionalizované limitují budoucí přidělování významů. Právní vědomí nemá individuální ani ideový charakter. Je typem sociální praxe reflektující a formující sociální struktury.20 is KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C.H.BECK. 1995. s. 23. 19 HERTOGH, M.A. "European' Conception of Legal Consciousness: Rediscovering Eugen Ehrlich. Journal of Taw and Society. 2004. vol. 31, no. 4. p. 457. 20 SILBEY, S. S. Tegal Consciousness [online]. New Oxford Companion to Law, 2008 [vid. 2. 7. 2014]. Dostupné z: http://web.mit.edu/ssilbey/www/pdf/Legal_consciousness. pdf 22 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu Americké výzkumy právního vědomí se v duchu uvedeného chápání právního vědomí zaměřují na studium právního vědomí obyčejných občanů, na zkoumání toho, jak přemýšlí o právu a jak jejich chápání právních norem a právních institucí ovlivňuje jejich každodenní život.21 Podle americké socioložky Sally Engel Merry právní vědomí je „způsob, jakým lidé vnímají 'přirozené' a normální způsoby, jak zajišťovat záležitosti, habitualizované vzorce mluvení a jednání."22 1.1.3 Právní gramotnost V poslední době se můžeme setkávat také s pojmem právní gramotnost (legal literacy).23 Původně se tento pojem vztahoval k profesnímu právnímu vzdělávání, které vychovává právníky schopné číst právní texty a psát krátké právní texty, stanoviska a rozhodnutí. Postupně je tento pojem chápán siřeji a vztahován i na studenty různých oborů a stupňů vzdělání seznamované s právem během jejich studia.24 Dále jsou organizovány kurzy právní gramotnosti přispívající k integraci osob do společenství na základě získání základní orientace v právním systému, seznámení s právy a povinnostmi a možnostmi, kam se obrátit o pomoc. Jde tak o osvojení si určitého stupně právní gramotnosti pro efektivní participaci na dnešní společnosti, byť průměrný občan nemusí dosáhnout přímo profesionální úrovně „myslet a psát jako právník". Podle Kanadské advokátní komory znamená právní gramotnost „schopnost porozumět slovům použitým v právním kontextu, dovodit z nich (příslušné) závěry a následně užít tyto závěry k určitému jednání." Podle Americké advokátní komory pak právní gramotnost představuje 21 NIELSEN, L. B. Situating Legal Consciousness: Experiences and Attitudes of Ordinary Citizens about Law and Street Harassment. Eaw&Society Revieip. 2000. vol. 34, no. 4. p. 1058. 22 MERRY, S. E. Getting Justice and Getting Even: Legal Consciousness among Working-Class Americans. Chicago: The University Chicago Press. 1990. p. 5. 23 Obdobne se setkáváme i s pojmy ekonomická gramotnost, informační gramotnost apod. 24 Těmto snahám se obsáhle věnuje práce Michala Urbana zaměřující se na problematiku pěstování právního vědomí u středoškolských studenu. URBAN, M. Efektivní strategie formování právního vědomí středoškolských studentů: Případy ^praxe. Praha: Leges. 2013. 280 s. Viz také Friedel, T. Krúpová. T. Sociálněvědní gramotnost — role akademika při zvyšování vzdělanosti. Acta Universitatis Caroline — luridica. 2014, č. 1, s. 183-189. 23 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU schopnost činit kritické soudy k obsahu práva, právnímu procesu a k dostupným právních prostředkům, efektivně užít právního systému a formulovat strategie, jak ho zlepšit.25 Specifickým okruhem právního vědomí je podle některých autorů tzv. lidové právní vědomí (popu/ar legal consciousnesš). Jde o právní vědomí, které v sobě obsahuje přetvořené právní ideje způsobem, který je podstatně odlišný od platného práva a jeho profesionální právní interpretace.26 Patricia Ewick k tomu připomíná, že dle výzkumů se lidové právní vědomí často odvolává na pojmy z oblasti ideologie k vyjádření ideálů, které ospravedlňují jednání, zvláště v případech, kdy jednání zahrnuje použití síly.27 1.2 Složky právního vědomí Právní vědomí je vyjádřením vztahu subjektu k právu. Této vztahové charakteristice právního vědomí koresponduje vnitřní struktura právního vědomí. Právní vědomí obsahuje vedle sebe složky: • poznávací (kognitivní), • hodnotící, • volní. Viktor Knapp v tomto směru rozlišuje:28 • právní vědomí de lege lata - projevuje se jako znalost práva ve formě představ a informací o konkrétním právním systému a o možných způsobech jednání podle práva, • právní vědomí de lege ferenda - projevuje se ve formě racionálních a emocionálních hodnotících soudů, postojů, pocitů, emocí, nálad, představ a idejí v dimenzích správné - nesprávné právo, spravedlivé -nespravedlivé právo, dobré - zlé právo apod. 25 Viz k tomu ZARISKI, A. What is Legal Literacy? [online]. 21 December 2011 [vid. 2. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.athabascau.ca/syUabi/lgst/docs/LGST249_sam-ple.pdf. 26 COTTERRELL, R. Law's Community: Legal Theory in Sociological Perspective. Oxford: Clarendon Press. 2005. p. 312. 27 EWICK, P. and S. S. SILBEY. Common Knowledge and Ideological Critique. Law&Society Review. 1999. vol. 33, no. 4. p. 1026. 2« KNAPP, V. Leone práva. Praha: C.H.BECK 1995. s. 83. 24 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu V rámci právního vědomí tak můžeme podle britského právního sociologa Rogera Cotterrella a dalších autorů vydělit dvě základní složky právního vědomí, a to:29 • znalosti práva (knowledge about law) - obsahují prvky poznávací (kognitivní - informace, znalosti), • mínění o právu (opinion about law) — obsahují jednak prvky hodnotící (emocionální i racionální hodnotící soudy a představy), jednak prvky postojové. 1.2.1 Znalost práva Znalost práva zahrnuje názory a představy, co je podle práva (co je oprávněno) a co je naopak zakázáno (neoprávněno). Znalost práva přitom může být vztahována k jednotlivci (individuální znalost práva), k sociálnímu útvaru (skupinová znalost práva) nebo k celospolečenské úrovni (společenská znalost práva). Právní vědomí je především vědomím existence práva, aniž by to nutně musela být již znalost práva. Dánský právní sociolog Berl Kutchinsky v tomto směru účelně rozlišil dvě vrstvy znalosti práva, a to:30 • vědomí (povědomí) práva (law awareness) - vyjadřuje fakt, zda si je právní subjekt vědom či nikoli toho, že určitý druh chování je právně reglementován, • právní informovanost (law acquaintance) - tj. znalost práva ve vlastním slova smyslu, faktická obeznámeno st s právem, míra, ve které právní subjekt právo zná. Tyto dvě úrovně právní znalosti mohou být na sobě vzájemně nezávislé. Například právní subjekt si je dobře vědom, že určité chování je právem regulováno, ale může mít velmi omezené nebo zcela mylné znalosti o obsahu relevantní právní normy. Na druhé straně může mít jiný právní subjekt podrobné představy jak se chovat v určité situaci, aniž si bude jist, zda je toto chování právem upraveno, resp. jak je právem upraveno. 29 COTTERRELL, R. The Sociology of Taw: An Introduction. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press. 2005. p. 138 ff. 30 Viz KUTCHINSKY, B. The Legal Consciousness: A Survey of Research on Knowledge and Opinion about Law. In: PODGORECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about Taw. London: Martin Robertson. 1973. p. 101 ff. 25 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Tradiční právní nauka se otázkou znalosti práva v zásadě nezabývala, základní otázkou byla platnost právní normy, nikoli její účinnost (efektivnost). Působit mohou normy pouze ve vnějším světě, který ale není předmětem poznávání normativního, tj. právní vědy. Pro normativní poznávání právní vědy toho, co býti má, je lhostejno, zda představa normy v lidském mozku působí nebo nepůsobí jako příčina (motiv) jednání.31 Ve vztahu k právní normě ale mohou být účinné pouze představy norem v lidském mozku. Představy právníků, že po schválení normativního právního aktu zákonodárným sborem a po jeho publikaci dochází automaticky k šíření nezbytné znalosti jeho obsahu ve veřejnosti, empirické výzkumy právního vědomí nepotvrzují. Dřívější právní úprava naopak v právním vědomí ještě dlouho přežívá, jak to ukazují i první zkušenosti se zavedením nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2014. Výsledky reprezentativních výzkumů společenské znalosti práva opakovaně ukazují na poměrně nízkou úroveň této znalosti. Z řady výzkumů lze s určitým omezením zobecnit: • dobrá znalost práva — asi čtvrtina populace, • průměrná znalost práva — cca 50-60 % populace, • nedostatečná znalost práva — 15-20 % populace. Je ale obtížné objektivizované stanovit hranice těchto jednotlivých úrovní znalosti práva a míru konkrétnosti požadovaných odpovědí. I lidé s dobrou znalostí práva právo znají v podobě spíše obecných soudů a zásad. Při podrobnější interpretaci výsledků sociologických výzkumů společenské znalosti práva nalezneme značnou diferenciaci úrovně znalosti práva, a to zejména podle řady biosociálních a ekonomicko sociálních charakteristik adresátů práva. Berl Kutchinsky se zabýval váhou těchto jednotlivých charakteristik z hlediska znalosti práva a zdůraznil zejména význam vzdělání, pohlaví, věku, politické příslušnosti, náboženského vyznání, příslušnosti k určitým sociálním skupinám a některé další sociální proměnné.32 31 WEYR, F. Teorie práva. Brno-Praha: Orbis. 1936. s. 40. 388 s. 32 Srov. např. KUTCHINSKY, B. The Legal Consciousness: A Survey of Research on Knowledge and Opinion about Law. In: PODGÓRECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about Taw. London: Martin Robertson. 1973. p. 121-127. 26 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu Celkově lze zobecnit, že znalost práva má instrumentální charakter: dovoluje vykonávat činnosti v nových podmínkách a lepší přizpůsobení se komplikovaným sociálním strukturám a byrokratizaci sociálního života. Se složitostí sociálních činností a způsobu života se tak stává nezbytností osvojit si určitou znalost práva. Znalost práva je obecně vyšší:33 • u mužů než u žen, • u lidí v produktivním věku než u důchodců a mladých, • u lidí zabývajících se duševní prací než u dělníků a u dělníků je vyšší než u zemědělců, • je vyšší s rostoucím vzděláním, • roste se společensko-politickou angažovaností, • roste s velikostí místa bydliště. Příčinou poměrně nízké znalosti práva je nepochybně fakt, že neustále narůstá počet právních předpisů a jejich častých změn. Francouzský právní sociolog Jean Carbonnier v této souvislosti trefně poznamenal, že ,je ale zřejmým nepochopením reálného stavu poradovat po človeku, %e by mel intuitivné (tedy ani^ by to fakticky nastudoval) %nát to, co se studuje 5 let na univerzite a osvojuje 10 let vpraxi a ještéto nékdy nestačí... Mluvit o 'neznalostipráva' má smysl tam, kde je právo Zpélesnéno zvykovým právem, méné ale ji^ kdy^jde o právo pocházející %e současných %drojů".34 Někteří autoři zdůrazňují, že otázka znalosti práva se dotýká i otázky moci, neboť neznalost práva činí jedince závislým na státních úřednících, a to pokud jde o zprostředkování znalosti práva nebo pomoc při zásahu do jeho práv jiným právním subjektem. Diferenciace znalosti práva ve společnosti představuje tak i určitý aspekt mocenské diferenciace ve společnosti a tuto diferenciaci dále prohlubuje. Určité sociální skupiny tak mohou tohoto stavu zneužívat ve svůj prospěch a účelově znalost práva ve společnosti blokovat, což lze často vztáhnout i na právníky. 33 Viz k tomu VEČEŘA, M. a M. URBANOVÁ. Sociologie práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2011. s. 226 an. 34 Cit. podle COTTERRELL, R. The Sociology of Taw: An Introduction. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press. 2005. p. 140. 27 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 1.2.2 Mínění o právu Jde o další složku právního vědomí představující hodnotící soudy, v nichž se promítají zejména hodnoty, zájmy a potřeby jedince a jím sledované účely. Mínění o právu tak vyjadřuje racionálně, emocionálně i intuitivně hodnotící přístupy k právní oblasti, které můžeme dále rozdělit na: hodnotící pohled na právo - hodnotící představy a soudy o právu, postoje k právu - jako dlouhodobě zakotvené hodnotící přístupy k právu, jejichž verbalizovanou podobou jsou mínění (názory) a reálným důsledkem určitá právní jednání. 1.2.2.1 Hodnotící pohled na právo Zahrnuje hodnocení platného práva z hlediska jeho správnosti, spravedlnosti a morálních požadavků. Systém hodnotících soudů se vztahuje nejen na platné právo, ale na celou oblast práva. Hodnotící pohled na oblast práva se zaměřuje zejména na tyto objekty hodnocení: • Pozitivní (platné) právo - za předpokladu, že ho právní subjekt zná. • Právní jednání právních subjektů - dodržování, obcházení, ignorování a porušování práva, ať už jde o konkrétní právní jednání určitého právního subjektu (odsouzení spáchaného trestného činu), o jednání potencionální či o zobecněné způsoby určitého právního jednání (např. negativní hodnocení obecného překračování maximální dovolené rychlosti na dálnici). • Právní vztahy — kvalita právních vztahů v určité oblasti práva (nefunkční dodavatelsko-odběratelské vztahy apod.). • Činnost právních institucí - jde zejména o hodnocení způsobu, kvality a efektivnosti práce institucí, které se zabývají legislativní a aplikační činností v právní oblasti. • Představy o žádoucí právní úpravě - jde o představy de lege ferenda o vhodné optimální podobě právní úpravy určité oblasti sociálního života, zejména z hlediska principu spravedlnosti, účelnosti, efektivnosti, utilitarity, sociální solidarity apod. • Představy o protiprávnosti a míře postihu určitého jednání. Jde zde o otázky, zda určité sociální jednání by (ne)mělo být právem regulováno a zda sankce za porušení právního příkazu (zákazu) jsou přiměřené. 28 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu V hodnotících soudech o právu se promítá často i emoční, případně i intuitivní složka v podobě citového prožívání určitých právních situací, (proti) právního jednání, právního rozhodování apod. V tomto smyslu se často užívá i termínu právní cítění, zdůrazňující emocionální hodnotící soudy. Podgórecki v této souvislosti zdůrazňuje: „Platnéprávo, které se neshoduje s právním cítením společnosti, nejenže není účinné realizováno, ale v některých případech můzý téz pe'st k degeneraci nebo zániku tohoto cítení í65 K tomu někteří právní sociologové dovozují, že pokud právní cítění, resp. právní vědomí, není podpíráno platným právem, hrozí mu postupné vyhasínání. Můžeme ale i opačně předpokládat, že slábnoucí právní cítění může vést k obsoletnosti určité právní úpravy. Subjektem hodnotících soudů jsou jednotlivci, ale i širší společenství, které působí jako veřejné mínění oceňující nebo odsuzující určité jednání. Podgórecki tuto roli veřejného mínění charakterizoval konstatováním: „Cím silnejší je tlak veřejného mínění, tím menší je potřeba sankcí pozitivního práva a naopak: cím slabší je tlak veřejného mínění, tím vetší je potřeba právních sankcí"?1" Na celospolečenské úrovni se situačně tematicky aktualizuje veřejné mínění o právu, které vyjadřuje názory, představy a požadavky významné části společnosti (komunity, společenství apod.) ve vztahu k různým, pro daný sociální útvar důležitým otázkám sociálního života vztahujícím se k právní oblasti. Oproti hodnotícímu pohledu na právo spojujeme veřejné mínění o právu s vyvíjením tlaku veřejnosti na podporu a prosazení určitých zájmů, představ a ideálů. Názorným příkladem může být odsouzení praktik podvodných prodejců předražených výrobků (tzv „šmejdů") na předváděcích akcích pro důchodce. Iniciace veřejného mínění a hromadných sdělovacích prostředků, posílená filmem režisérky Silvie Dymákové „Šmejdi" natočeným skrytou kamerou na předváděcích akcích a uvedeným do kin v dubnu 2013, vedla k urychlené novelizaci zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, věznění pozdějších předpisů, zákonem č. 476/2013 Sb. ze dne 18. prosince 2013 s účinností 15 dnů po vyhlášení novely. Novela uložila pořadatelům předváděcích akcí řadu povinností souvisejících s konáním těchto akcí, zejména povinnost oznámit České obchodní inspekci stanovené 35 PODGÓRECKI, A. Sociologie práva. Praha: Svoboda. 1966, s. 65. 36 Tamtéž, s. 23. 29 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU údaje o konání každé takové prodejní akce 10 pracovních dnů dopředu. Neoznámení konání akce nebo nepravdivost či neúplnost podaného oznámení zákon kvalifikuje jako správní delikt se sankční pokutou až pět milionů korun. 1' .2.2.2 Postoje k právu Hodnotící pohled na právo zahrnuje nejen určité hodnotové soudy o právu. Vedle těchto často situačních a měnících se hodnocení jsou součástí mínění o právu i postoje k právu. Hodnotám a postojům obecně náleží významné místo v lidské (právní) motivaci, kdy vedle potřeb a zájmů patří hodnoty a postoje k základním vnitřním motivům lidského jednání. Postoje a hodnoty na sebe v motivaci velmi těsně navazují, je však třeba mezi nimi rozlišovat. Hodnota představuje především subjekto-objektový hodnotový vztah vyjadřující význam a smysl hodnoceného objektu. Postoj je naproti tomu spojován zejména s motivací subjektu k jednání a váže se i na potřeby a zájmy. Postoj je výsledkem psychické organizace předchozí zkušenosti, s níž jedinec přistupuje ke každé následující obdobné situaci, kdy hodnota je tím, co je schopno stát se obsahem postoje, co je v postoji vyjadřováno. Postoj je v tomto smyslu výsledkem procesu hodnocení. Současně však postoj hodnotu spoluvytváří. Oproti hodnotovým soudům, které mohou aktuálně reagovat na získanou zkušenost a míru uspokojování potřeb, jsou postoje relativně stabilní, hlouběji osobnostně ukotvené a navázané na základní hodnotové orientace (hodnotový systém) jedince. Postoje, stejně jako hodnoty, nejsou člověku vrozeny. Odrážejí sice jeho osobnostní vlastnosti, ale jedinec si je vytváří na základě sociální zkušenosti. Jedinec si své postoje formuje podle toho, jak sociální vlivy, jimž je vystaven, uspokojují jeho potřeby, jak odpovídají jeho vytvořenému hodnotovému systému i jeho osobnostním vlastnostem. Postoje jako výraz procesu sociálního učení člověk přejímá i od ostatních lidí a sociálních skupin a je vystaven sociálnímu tlaku k jejich zaujímání. Postoje představují dlouhodoběji zakotvené tendence reagovat poměrně stálým a charakteristickým způsobem na určité sociální situace, objekty, názory a podněty. Představují tak určité predispozice jedince ovlivňující jeho 30 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu vnímání, cítění, myšlení a jednání a usměrňující tak orientaci člověka v situacích, do nichž se každodenně dostává (např. postoj k hudbě, mocenským orgánům, k práci nebo k právu). Význam postojů pro jedince spočívá zejména v tom, že usnadňují orientaci v sociální realitě. Člověk tak nemusí vždy znovu a znovu řešit otázku, jak rozumět situaci a jaký zvolit způsob jednání (např. postoj k politickým stranám, k trestu smrti, hranici trestní odpovědnosti), a postoje tedy znamenají úsporu času a energie. Na druhé straně však mohou postoje vést k přílišné stereotypnosti, šablónovitosti jednání v důsledku konzervativnosti a neměnnosti postojů a vést až k nereálnému posuzování situace. Ve vztahu k právu (právní oblasti) se postoje k právu formují za předpokladu, že jedinec má určité znalosti, zkušenosti a představy o právu. Postoj k právu lze pak vymezit jako sociálně naučenou, dlouhodobou tendenci právního subjektu reagovat určitým relativně ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na požadavky právní normy a na vytvořenou právní situaci. Postoje (i postoje k právu) lze empiricky zjišťovat a měřit, k čemuž se využívají v rámci kvantitativních technik postojové škály. Rozložení postojů odpovídá Gaussově křivce s předpokládanou nejčetnější hodnotou přibližně v polovině kladné postojové škály, přičemž extrémní postoje do plusu a minusu se nacházejí na obou koncích postojové škály a jsou co do četnosti výskytu méně početné. Pro měření postojů k právu lze škálu postojů k právu rozdělit celkem na devět stupňů:37 1. právní étos, 2. legalismus, 3. právní konformismus, 4. právní pragmatismus, 5. oportunismus, 6. deliktní utilitarismus, 7. právní nonkonformismus, 8. právní deviace, 9. právní anarchismus. 37 Podrobný výklad k jednotlivým stupňům škály postojů k právu viz VEČERA, M. a M. URBANOVÁ. Sociologie práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2011. s. 235 an. 31 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU První čtyři právní postoje (1.-4. položka) vyjadřují akceptaci platného práva a tendenci k plnění právních povinností a využívání subjektivních práv. Střed postojové škály (5. položka) představuje neutrální, indiferentní postoj. Poslední čtyři postoje k právu představují negativní postoje (6. - 9. položka), tj. vyjadřují nepřijímání právních norem nebo jejich přímé odmítnutí a tendenci k nesplnění uložených právních povinností. 1.3 Výzkumy právního vědomí Empirické výzkumy zaměřené na právní vědomí patří k nejčastěji prováděným výzkumům v rámci právně sociologických výzkumů. Jejich relativně dlouhá tradice se postupně utvářela v některých zemích kontinentální Evropy, zvláště v Polsku a ve Skandinávii. V anglosaských zemích se tyto výzkumy realizovaly až od 70. let minulého století a zaměřovaly se zejména na některé psychologické aspekty právního vědomí. Roman Tomasic se ztotožňuje s pěti oblastmi výzkumů právního vědomí, tak jak je formuloval velký evropský iniciátor výzkumů právního vědomí Adam Podgórecki:38 • Analýza vztahu mezi intuitivním právem a platným právem. • Studium obecných vztahů mezi právem a morálkou. • Studium efektivity působení práva. • Určování patologických jevů v právu. • Studium postojů k právu ve vztahu k faktickému chování regulovanému právem. Podle významného britského právního sociologa Rogera Cotterrella stojí v pozadí výzkumů právního vědomí i moment legitimity práva. Právo je nálepka vztahující se k určitému aspektu společnosti, k určité oblasti sociální interakce. Porozumět právu znamená porozumět procesu interakce související s ideou práva. Tento proces interakce má svou podobu a vyjádření v právním vědomí běžných občanů. Právně sociologické studie se proto pokoušejí analyzovat komplikované mnohodimenzionální a často kontra-diktorní nebo dvojznačné charakteristiky právního vědomí a zkušenosti 38 TOMASIC, R. The Sociology of Taw. London: Sage Publications. 1985. p. 117. 32 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu běžných občanů. Cotterrell proto v tomto směru rozšiřuje oblast výzkumů právního vědomí navíc ještě o tyto další okruhy:39 • sledování nastavení sociální interakce ze strany soudů, advokátních kanceláří, sociálních agentur a místních komunit, • rozhovory k odhalení subjektivních zkušeností jedinců se soudy, jak smýšlí o soudech a jaké používají způsoby k prosazení svých práv, • jak lidé předpokládají, že vyřeší své nesnáze a spory v jejich sociálním prostředí, • podobu ujednání vytvořených, formulovaných nebo přeformulovaných v jejich kontaktu s advokáty, soudními úředníky a státními úřady. Uvedená zaměření výzkumů právního vědomí představují podle Cotterrella důležitý přínos k empirickému studiu práva a společnosti. 1.3.1 Rozmach evropských výzkumů právního vědomí od 60. let 20. století K velkému rozmachu výzkumů právního vědomí dochází v 60. a 70. letech minulého století, což bylo obecně období velkého rozvoje sociologie a sociologických výzkumů v Evropě. Velkým organizátorem a propagátorem právně sociologických výzkumů byl právní sociolog polského původu Adam Podgórecki. Sborník redigovaný Adamem Podgóreckým Knowledge and Opinion about Tawm poskytuje přehlednou informaci o právně sociologických výzkumech z oblasti právního vědomí realizovaných na přelomu 60. a 70. let minulého století. K významným právně sociologickým výzkumům v tomto období patřil reprezentativní výzkum akceptace právních norem provedený komparativní metodou v Nizozemí a Belgii.41 Výzkum ukázal, že se míra akceptace u jednotlivých oblastí právních norem velmi liší. Pouze právní normy vztahující se k zanedbání důležitých povinností byly univerzálně akceptovány. Právní normy dotýkající se morálních soudů, ačkoliv vycházely z tradice, se netěšily 39 COTTERRELL, R. The Sociology of Taw: An Introduction. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press. 2005. p. 146-148. 40 PODGÓRECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about Taw. London: Martin Robertson. 1973. 138 p. 41 Viz HOUTTE, J. and P. VINKE. Attitudes Governing the Acceptance of Legislation among Various Sociál Groups. In: PODGÓRECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about Taw. London: Martin. Robertson. 1973. p. 13. 33 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU obecnému sociálnímu přijetí. Dalo by se dokonce říci, že velká část populace se na případy porušení těchto právních norem „bez oběti" dívá tak, že jen zčásti by tyto měly být záležitostí, kterou by se měly zabývat státní orgány. Lze v tom spatřovat projev kulturního posunu ve směru větší svobody, anebo důsledek pluralističtější kultury? Využití faktorové analýzy při interpretaci výsledků výzkumu ukázalo, že zejména daňové právní normy představují specifickou kategorii právních norem, u níž je velká rozdílnost názorů, pokud jde o (ne)souhlas s postihy uloženými v jednotlivých případech porušení daňových povinností. Ze série studií k právnímu vědomí dovodili britští výzkumníci Walker a Argyle, že vliv téže sociální vrstvy (peer influence) je pro právní jednání více důležitý než samotná znalost práva. Výzkumníci se v daných studiích zaměřili na otestování předem daného tvrzení označovaného jako tzv deklarované tvrzení, jež často užívají lidé, kteří vystupují proti liberalizaci práva a argumentují, že právní zákaz působí odstrašujícím způsobem a jeho zrušení by vedlo k dojmu, že takové chování už není společností považováno za morálně špatné.42 Výzkumníci předložili vzorku 308 mladých mužů a žen řadu způsobů jednání s tím, aby je ohodnotili na šestibodové škále od velmi špatného po velmi správné jednání. Byly vybrány způsoby chování, u nichž si jen málo respondentů bylo jisto správnou odpovědí: např. jednání jako provedení potratu z různých důvodů, nezáměrné upuštění odpadků na veřejnosti, veřejné opilství, obscénní řeči na veřejnosti apod. Polovině osob přitom bylo předem řečeno, že jde o jednání představující kriminální jednání a druhé polovině, že jde o jednání, které není právem zakázané. V hodnocení uvedených jednání na uvedené škále nebyl mezi osobami, jimž bylo řečeno, že jde o kriminální jednání, a osobami s informací, že jde o právem nezakázané jednání, statisticky významný rozdíl.43 Rada výzkumů se v šedesátých a sedmdesátých letech zaměřila na faktory, které ovlivňují úroveň znalosti práva v populaci. Ověření těchto faktorů nutně vyžaduje mnoho zobecnění z dílčích výzkumů a větší dokumentaci. 42 WALKER, N. and M. ARGYLE. Does the Law Affect Moral Judgement. The British Journal of Criminology. 1964. vol. 4, no. 4. p. 570. 43 Tamtéž, p. 575 ff 34 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu Dánský právní sociolog Berl Kutchinsky vypočítává z řady studií faktory, které se ukázaly jako významné.44 Patří sem především faktor pohlaví, věku, sociálního statusu, faktor urbanizace, manželský stav a další. Badatelský étos uvedených výzkumníků šedesátých a sedmdesátých let analyzujících právní vědomí je vedl k přesvědčení, že se podaří identifikovat právní vědomí běžného člověka (common man). Největší očekávání spojená s těmito výzkumy právního vědomí spočívala ve snaze nalézt způsob využití těchto výzkumných technik k predikci kriminálního chování. Tato očekávání se ale nepodařilo naplnit.45 Neukázal se ani jednoznačný vztah mezi znalostí práva a postoji k právu na jedné straně a dodržením práva na straně druhé. Nicméně Kutchinsky vyjádřil přesvědčení, že další studie posunou poznání fungování právního vědomí na další, vyšší úroveň a Podgórecki vyjádřil přesvědčení, že výzkumy KOL umožní teoretická zobecnění, která usnadní vytváření „optimálních racionálních legislativních programů".46 Přes kladná hodnocení přínosů výzkumů KOL se vyskytují i některé kritické názory. Britští právní teoretici Zenon Bankowski a Geoff Mungham poukázali na to, že studie KOL se zaměřují na obsah a ne na formu práv, přičemž ze studií vztahujících se k dílčím zákonům činí závěry pro právo jako celek. Výzkumy KOL jsou tak podle jejich názoru snahou legitimizovat působení práva ve společnosti, kdy širší strukturní problémy ve společnosti převádí na užší a snadněji zvládnutelné problémy komunikace. Poukazují tak na populistický základ výzkumů KOL.47 Metodologicky zajímavou studií z posledních let je výzkum rozděleného právního vědomí ve východní a západní části Spolkové republiky Německo po jejich historickém spojení v roce 1989. Německá socioložka Elisabeth Noelle-Neumann na základě tohoto výzkumu provedeného v 90. letech minulého století konstatovala, že 68 % všech Němců se ztotožňuje s názorem, že v jejich zemi neexistuje shoda o tom, co stanoví právo a spravedlnost. 44 Viz KUTCHINSKY, B. The Legal Consciousness: A Survey of Research on Knowledge and Opinion about Law. In: PODGÓRECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about Taw. London: Martin Robertson. 1973. p. 121 ff. 45 Tamtéž,p 133. 46 PODGÓRECKI, A. Public Opinion on Law. In: PODGÓRECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about Taw. London: Martin Robertson. 1973. p. 66 ff. 47 Srov. k tomu TOMASIC, R. The Sociology of Taw. London: Sage Publications. 1985. s. 118. 35 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Projevilo se to výrazně např. u položené otázky, co respondentům přijde jako první na mysl, když pomyslí na lidská práva. Lidé na Západě uvedli svobodu projevu (32 %), rovnost (18 %) a právo na život (15 %) jako ta nejdůle-žitější lidská práva. Naproti tomu lidé na Východě preferovali právo na práci (35 %), svobodu slova (19 %) a právo na řádné bydlení (17 %).48 Britský právní sociolog Dave Cowan se v inspiraci metodologickými přístupy amerických výzkumů právního vědomí zaměřil na výzkum bezdomovců žádajících o sociální dávky stanovené právními předpisy. Zaměřil se na subjektivní zkušenosti bezdomovců se získáním sociálních dávek, a jak vnímají postup při vyřizování jejich žádostí o ubytování. Získané poznatky umožnily Cowanovi reagovat na kritiku uváděnou správními úředníky ve vztahu k bezdomovcům. Celkově Cowan spatřuje přínos uvedeného výzkumu právního vědomí v tom, že zprostředkoval kontakt mezi Poundovým „právem v knihách" {law in bookš) a „právem v činnosti" {law in adion).49 I když se zdá, že výzkumy právního vědomí nepřinášejí očekávané efekty, např. pokud jde o možnost předvídání kriminálního jednání, jsou jejich výsledky přínosné z hlediska možnosti celospolečenského působení na obsahovou stránku právního vědomí, tj. na přetváření právního vědomí a dosahování větší obecné akceptace práva ve společnosti. K tomu by měla přispět i legislativní činnost. V posledních několika desetiletích poklesl v evropských zemích počet prováděných výzkumů právního vědomí. V současnosti jsme nicméně svědky narůstajícího zájmu o otázky právního vědomí, k čemuž přispívá postmo-derní společenská situace. Podněty nevycházejí jen z akademických kruhů, ale i ze společenských a politických diskusí, často v souvislosti s ideou právního státu.50 Odborné studie jsou však orientovány spíše do oblasti právně filosofických, právně sociologických a právně politických úvah než na provádění empirických výzkumů. 48 Cit. podle HERTOGH, M.A. "European' Conception of Legal Consciousness: Rediscovering Eugen Ehrlich. Journal of Taw and Society. 2004. vol. 31, no. 4. p. 458. 49 COWAN, D. Legal Consciousness: Some Observations. The Modern Taw Review. 2004. vol. 67, no. 6. p. 958. 50 HERTOGH, M.A. "European' Conception of Legal Consciousness: Rediscovering Eugen Ehrlich. Journal of Taw and Society. 2004. vol. 31, no. 4. p. 458. 36 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu 1.3.2 Americké výzkumy právního vědomí Oproti evropské sociologii práva, která se v posledním období zaměřila zejména na otázky evropeizace a globalizace práva, vzrůstá ve Spojených státech počet provedených empirických studií právního vědomí. Metodologické přístupy k sociologickoprávní problematice jsou ovlivněny zejména inter-pretativními přístupy v sociálních vědách. Prováděné výzkumy se tak zaměřují na působení práva v každodenním životě jedinců, jejich zkušenosti s právem, na jejich rozhodnutí týkající se právních otázek, dodržování práva (legal compliance) apod. Studium právního vědomí se spíše než na studium práva jako takového a jeho působení na společnost zaměřuje na společnost a fungování jednotlivce v ní. Výzkumy se snaží zachytit a pochopit rutinní zkušenosti lidí s právem a jejich vnímání práva v každodenním životě.51 Ze současných amerických studií právního vědomí lze uvést tři reprezentativní empirické práce, které mohou být i určitým vzorem pro další výzkumy právního vědomí v Evropě. Americká profesorka práv a sociologie Sally Engle Merry v práci „Stále ješté dosahování spravedlnosti: Právní vedomí me^i příslušník)! americké dělnické třídy' zachycuje výsledky provedeného výzkumu zaměřeného na analýzu sporů a mediací mezi americkými příslušníky dělnické třídy dvou amerických měst. Merry analyzuje způsoby, kterými lidé řeší své osobní problémy u soudu, jak rozumějí právu a jak soudy řeší jejich problémy. Podle výsledků studie měli respondenti na počátku svých sporů pocit, že jejich problémy týkající se jejich rodin, sousedů a přátel, by měly být řešeny soudy. Soudci a soudní úředníci ale považovali naopak jejich problémy za případy, které k soudu nepatří, nejsou fakticky právními případy, ale jen právním „odpadem". Dané kauzy považovali za komplikované, nepříjemné a často frivolní. Z výzkumu vyplynulo, že se soudy snaží tyto případy „vyřešit" jejich delegováním jiné instituci, přičemž se o těchto případech vyjadřují v pojmech morálních nebo terapeutických, zatímco žalobci prosazují jejich právní povahu.52 51 Viz k tomu podrobne COWAN, D. Legal Consciousness: Some Observations. The Modern Taw Review. 2004. vol. 67, no. 6. p. 928-958. 52 MERRY, S. E. Getting Justice and Getting Tven: Tegal Consciousness among Working-Class Americans. Chicago: The University Chicago Press. 1990. 227 p. 37 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Americké socioložky Patricia Ewick a Susan S. Silbey se v práci Společné místo práva: Příběhy každodenního života53 pokusily, na základě 430 hloubkových rozhovorů, vystihnout právní vědomí obyvatel New Jersey. Pokládaly jim obecné otázky vztahující se k jejich životu a problémům, se kterými se setkávají ve školách, pracovištích a společenstvích, a respondentům umožnily vyjádřit se, zda a jak smýšlí o roli práva v uvedených oblastech života. Ewick a Silbey identifikovaly u respondentů tři vyhraňující typy právního vědomí. Jejich právní vědomí je svou povahou: • před právem — jsou přesvědčeni o své „majestátnosti" a o své legitimitě, • s právem — využívají práva jako prostředku a obecně berou právo jako hru, • proti právu — staví se cynicky k legitimitě práva a nemají důvěru v jeho efektivní uplatnění. Americká profesorka práva a sociologie Laura Beth Nielsen ve své práci Situování právního vědomí: Zkušenosti a postoje obyčejných lidí k právu a uličnímu obtě%ovánříSA zkoumala právní vědomí obyčejných občanů ve vztahu k urážlivým řečem na veřejnosti. V práci popisuje svá pozorování z veřejných prostor v rámci třech společenství v Kalifornii a provedené hloubkové rozhovory s lidmi z těchto společenství. Výzkumem chtěla zjistit napříč rasami a pohlavími rozdíly v postojích těchto lidí k urážkám proneseným na veřejnosti, a zda by se jimi měl podle jejich názoru zabývat zákon. Respondenti se obecně stavěli proti právní regulaci těchto slovních urážek pronesených na veřejnosti a pro svá stanoviska uváděli rozdílné argumenty. Nielsen dospívá v práci k závěru, že právní vědomí obyčejných občanů není jednotné. Je třeba ho situovat ve vztahu k jednotlivým oblastem práva a hledisku etnicky a pohlaví (gender). 53 EWICK, P. and S. S. SILBEY. The Common Place of Taw: Storiesfrom Everyday Tife. Chicago: University of Chicago Press. 1998. 318 p. 54 NIELSEN, L. B. Situating Legal Consciousness: Experiences and Attitudes of Ordinary Citizens about Law and Street Harassment. Taw&Society Review. 2000. vol. 34, no. 4. p. 1055-1090. 38 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu 1.4 Právní socializace Člověk je živočich ^avěšený v síti významů, kterou si sám upletla Max Weber Právní socializace je prostředkem působení na každodenní život společnosti, pěstování ukotveného hodnotového právního vědomí a působení na hodnotový rozměr rozlišování správného a nesprávného, dovoleného a nedovoleného od raného dětství. Právní vědomí se ustaluje v procesu právní socializace, jehož základem je vytváření představy řádu a spravedlnosti. Friedrich Hayek ve své teorii spontánního řádu přikládá právě právu a spravedlnosti klíčovou roli pro jejich podíl na konstruování sociální reality jedince.56 Spravedlnost a právo představují určité metainstituce sloužící k řešení problémů sociálního života tím, že zprostředkovávají nástroje, které umožňují se orientovat ve vnějším světě a napomáhají ke snižování orientační nejistoty. Výstižně to vyjádřil německý právník a sociolog Niklas Luhmann.57 Právo podle něho sehrává významnou roli při redukování složitosti voleb jednání tím, že představuje pomocný mechanismus selekce možných variant výběru a poskytuje kompenzaci možných zklamání. Právo je tak zárukou určité společenské stability. Spravedlnost jako určitý řád, řád věcí a vztahů, je již pro dítě základem vnímání organizace sociálního života. Právní socializaci je třeba spojovat s formováním pocitu jedince „být v právu". Tento pocit sám je transcendentní a rodí se z konfliktu nároků provázejících soužití s druhými a argumentovaným uplatňováním pravidel hry při rozsouzení sporu. Od dětských let tak jedinec uplatňuje svou osobu: 1) vznášením svých nároků vůči druhým, 2) vzdorováním požadavkům druhých vůči sobě odůvodněných tím, že je to závazek nebo povinnost, 3) posuzováním neoprávněných nepříjemností jemu způsobovaných druhými. Pocit být v právu je tak formou argumentace dovolávající se spravedlnosti a je i formou nalézání vlastní autonomie a vztahu ke světu.58 55 Man is an animal suspended in webs of significance he himself has spun. 56 HAYEK, E A. Právo, zákonodárství a svoboda: Pravidla a řád. Praha: Academia. 1991. s. 47 an. 57 LUHMANN, N. A Sociological Theory of Lan1. London: Routledge and Kegan Paul. 1985. p. 78 an. 58 KABELE, J. Přerody:principy sociálního konstruování. Praha: Karolinum. 1998. s. 253 an. 39 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Právní socializaci je třeba vnímat jako funkcionální nezbytnost pro existenci práva jako oblasti sociálního života. Smyslem právní socializace je reprodukovat zejména znalost právních norem a způsobů jednání v právních vztazích a právních situacích, schémata právní motivace a hodnoty a postoje ve vztahu k právu. 1.4.1 Kohlbergova stádia právní socializace Významný vklad pro analýzu právní socializace znamenal kognitivně vývojový přístup amerického sociálního psychologa Lawrence Kohlberga, který zdůraznil úzkou provázanost kognitivního, morálního a právního vývoje jedince. Kohlberg tak promítl stádia morálního vývoje do formování vztahu jedince k právním normám a dovodil jednotlivá vývojová stádia právní socializace, jež jsou těsně navázána i na dozrávání kognitivních schopností a rozvoje sociální zkušenosti jedince.59 Kohlbergova stádia morálního a právního vývoje se stala součástí vědeckého diskursu řady vědních oborů: právní sociologie, sociální psychologie, psychologie a dalších.60 Kohlberg formuloval tři základní úrovně právní socializace, která se dále dělí vždy na dva dílčí kvalitativní stupně:61 I. Předkonvenční úroveň - jedinec nezakládá své chování na právních a morálních normách a na ohledu k jiným osobám, nevnímá normy jako sociální konvence. 1. stupeň (1. stádium): jedinec je veden pouze snahou, aby se vyhnul potrestání nebo aby získal odměnu. 2. stupeň (2. stádium): instrumentálně-relativistická orientace, jedinec jedná účelově k uspokojení zejména vlastních potřeb, mezilidské vztahy vnímá jako vztahy tržní; zásady slušnosti, vzájemnosti a spravedlnosti jsou sice přítomny, jsou však stále interpretovány hmotně a účelově. II. Konvenční úroveň - jedinec zakládá své chování na dodržování konvenčního řádu a toho, co očekávají druzí. 59 HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál. 1997. s. 70 an. 60 COTTERRELL, R. The Sociology of Taw. An Introduction. London: Butterworths. 1992. s. 141-142. 61 KOHLBERG, L. The Development of Children's Orientations Toward a Moral Order. Human Development. 2008. vol. 51, no. 1. p. 8-20. 40 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu 3. stupeň (3. stádium): jedinec je veden vysokou mírou konformity, vnímá souhlas okolí, správné je to, co se líbí ostatním. 4. stupeň (4. stádium): orientace jedince na právo a pořádek, správné je konat svou povinnost, respektovat autoritu a v jejím zájmu hájit dané sociální uspořádání. III. Postkonvenční úroveň - jedinec zakládá své chování na hodnotách a principech, které jsou platné a použitelné nezávisle na autoritě sociálního okolí a na vlastní identifikaci s tímto okolím. 5. stupeň (5. stádium): orientace na zákonné chování a sociální úmluvy, jedinec postupuje podle všeobecných individuálních práv a standardů, které po kritickém přezkoumání přijímá celá společnost; je si vědom relativity hodnotových postojů a názorů a vně zákonem stanoveného okruhu povinnosti zakládá své vztahy na volné dohodě s druhou stranou, klade důraz na pravidla jednání směřující k nalezení konsenzu. 6. stupeň (6. stádium): orientace na všeobecně platné etické principy, jedinec si právo definuje jako vědomé rozhodnutí ve shodě se zvolenými etickými principy s odvoláním na logické extenze, univerzalitu a konzistenci; v jádru se jedná o univerzální principy spravedlnosti, vzájemnosti a rovnosti lidských práv a respektování důstojnosti člověka. Lawrence Kohlberg ve svých úvahách dospívá k závěru, že jednotlivci procházejí stupni právní socializace vždy postupně a v daném pořadí. Každý stupeň vychází ze stupně předešlého a je základem stupně nejblíže vyššího. Jednotlivé stupně nelze přeskočit, vývoj ale může postupovat u rozdílných jedinců různě rychle, anebo se na některém stupni zastavit. Rozdíly mezi stupni neodpovídají ani tak rostoucímu vědomí právních a morálních norem, jako spíše kvalitativně odlišnému způsobu uvažování o morálních problémech. Kognitivní vyzrálost je nutným, ale ne dostačujícím předpokladem vyzrálosti morálního usuzování. Zdaleka ne každý ovšem dosáhne nejvyšších stádií, které mu velí případně i porušit právní normu, jež by byla v rozporu s „vyšším principem mravním". Kohlberg také ukázal, jak významnou roli v úrovni právní socializace hraje hledisko vnímání smyslu pro spravedlnost. 41 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Uvedená stádia právní socializace vhodně ukazují permanentnost právní socializace, kdy jedinec zakotví většinou svých právních a morálních postojů v určitém stádiu právní socializace. Může ovšem dojít k postupné progresi nebo regresi těchto úrovní, může dojít i k zásadnímu zvratu dosavadní socializace, včetně právní socializace. Kohlberg do úrovní právní socializace začlenil koncept morálního vývoje, což je některými teoretiky kritizováno jako neúměrné zvýrazňování vlivu morálky, která má tento dosah pouze v západních sociokulturních systémech. Proti Kohlbergově koncepci právní socializace někteří autoři namítají, že ji lze vztáhnout pouze k imperativním právním normám, tj. k zákazům a příkazům, ale nikoliv k dispozitivním právním normám. Další námitka se týká faktu, že stádia právní socializace jsou stavěna genderově. Je vypracována na základě zobecnění výsledků získaných na vzorku mužského chování a mužům poskytuje větší možnost růstu v rámci daných vývojových stádií.62 Postmoderní situace obecně komplikuje proces socializace a tím spíše i proces právní socializace. Jednotlivá stádia právní socializace vystihují posun od osobního přes neosobní k nadosobnímu nebo jinak řečeno od egoistického přístupu přes sociální k přístupu univerzálnímu. Postmoderní situace však vede k posunům axiologického a normativního ukotvení jednotlivce a k divergenci způsobů myšlení, cítění a jednání. Podle Edgewortha by právě využití poststrukturalistické techniky dekonstrukce mělo a mohlo přispět k analýze stavu etických a politických idejí společnosti.63 Kohlberg formuloval jednotlivá stádia nezávisle na jejich konkrétním obsahu, přičemž vycházel ze zřejmosti těchto obsahů: co je dobré, správné, spravedlivé a žádoucí. Jaké parametry jsou kladeny na lidské chování. Postmoderní situace však tyto výchozí předpoklady relativizuje, případně zpochybňuje. K sociálně diferencovaným obsahům dobra a zla, správného a nesprávného, spravedlivého a nespravedlivého a dalších polárních obsahů 62 Srov. k tomu KOURILSKY — AUGEVEN, Ch. Legal Socialisation: from compliance to familiarisation permeation [online]. European Journal of Legal Studies. 2007 [cit. 2. 7. 2014]. Dostupne z: http://www.ejls.eu/l/13UK.pdf. 63 EDGEWORTH, B. Law, modernity, Postmodernity: Legal Change in the Contracting State. Hampshire: Ashgate. 2003. p. 223 ff. 42 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu je obtížné jednoznačně přiřadit dosažená stádia právní socializace, neboť daným situacím přisuzuje daný jedince často jinou váhu těchto obsahů (dobra, správnosti, loajality apod.) než jiný jedinec, společnost nebo právo. 1.4.2 Genderová právní socializace V návaznosti na genderovou problematiku se právní socializací zabývá Chantal Kourilsky — Augeven.64 Podle této autorky se u právní socializace jedná o proces obdobný procesu socializace, na který nahlížíme ze sociologického hlediska. Jde tedy o proces seznamování se s pravidly a jejich inte-riorizaci. V případě právní socializace se jedná především o přejímání právních pravidel. Chantal Kourilsky — Augeven zmiňuje i výše užívané rozdělení stádií právní socializace podle tzv Kohlbergových stádií morálního vývoje, která úzce souvisí právě s interiorizací a přístupem k právním normám dané společnosti. Autorka však zpochybňuje Kohlbergova stádia o způsobu přijímání pravidel, jelikož tato stádia byla zpracována pouze na mužích. Sama upozorňuje na odlišnosti ve vývoji u obou pohlaví. Na rozdíl od mužů, kteří se dostanou až ke Kohlbergovu postkonvenčnímu stádiu, ženy se ve svém vývoji zastaví spíše u stadia konvenčního. V praxi se to projevuje tak, že se snaží řešit spory nekonfliktně a obecně jsou více konformní s pravidly, která se naučily. Muži oproti tomu za cenu ochrany individuálních práv, v případě že nabydou dojmu, že jsou tato práva poškozena, se nezdráhají vstoupit do konfliktu a obecně k pravidlům přistupují a hodnotí je více kriticky. Myšlenky Chantal Kourilsky — Augeven navazují na teorie sociálních rolí, které kladou důraz na odlišnou výchovu dívek a chlapců v prostředí rodiny. U chlapců je důležité, aby se dobře připravili na život ve společnosti, aby se v životě uměli uplatnit a snažili se získat vedoucí postavení. Výchova dívek se zaměřuje už od raného dětství na učení se toleranci a altruismu, jsou vedeny jednak k roli matek, jednak k podřizování svých zájmů rodině a svým nejbližším, mají být starostlivými, pečovatelskými, poddajnými, krásnými a milujícími bytostmi. 64 KOURILSKY — AUGEVEN, Ch. Inegal Socialisation: from compliance to familiarisation permeation [online]. European Journal of Legal Studies. 2007 [cit. 25. 12. 2013]. Dostupne z: http: //www. ejls.eu/1 /13UK.pdf. 43 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Tato rozdílná výchova obou pohlaví způsobuje, že se i v dospělosti muži a ženy chovají odlišným způsobem. Sociální role jsou již dlouho zafixované a přenášejí se z generace na generaci. Specifická výchova dívek sice nevylučuje, ale podstatně omezuje jejich protiprávní jednání. Socializace do stereotypem pohlaví určené specifické role má přispívat k tomu, že si ženy vytvářejí méně agresivní a méně akční vzory chování. Existují poznatky o tom, že dívky jsou vystaveny silnější sociální kontrole, zvláště v rámci rodiny je na ně více dohlíženo, a že ve srovnání s chlapci mají méně prostoru ke společenským experimentům. Zena tak prochází specifickou socializací a učí se již od narození typickým způsobům chování, motivům a postojům. Požadavky, očekávání a odměňování se řídí od počátku podle pohlaví a určují repertoár chování žen, jakož i formální a neformální kontrolní mechanismy vůči ženskému chování, zejména v reakci na deviantní chování. Dívky jsou intenzivněji kontrolovány, učí se typickým ženským dovednostem a mají mimo jiné v raném věku větší kontakt s osobami ženského pohlaví.65 Chantal Kourilsky — Augeven ve svém výzkumu provedeném ve Francii a Rusku (v komparaci s výzkumem provedeným v USA) také upozornila na dva odlišné způsoby právní socializace, a to socializaci explicitní (skutečné formální právo) a socializaci implicitní (každodenní činnost upravovaná právem, kterou ale osoby s právem přímo nespojují). V případě implicitní socializace se pak jedná spíše o přejímání vzorců chování, nevědomém si osvojení toho „jak věci jsou". Socializace člověka, a to platí i pro socializaci práva, je především implicitní. Právo mají lidé ve svém vědomí, jedná se o pravidla, která znají a akceptují a mají je internalizována často díky spojení práva s ostatními normativními systémy. Vytváří se tak důsledný systém vnitřní sociální kontroly. Seznamování se se skutečným formálním právem je spojeno se sociální výchovou a vzděláváním, s vlastní motivací každého jedince. Ve své studii autorka porovnávala odlišné způsoby socializace ve výše zmíněných státech, ale ve všech případech došla závěru, že na pozdější právní chování, postoje k právu i mínění o právu má vskutku významný vliv právě způsob, jakým se s právem seznamujeme v dětství. Stěžejními roky jsou 13-14, které jsou považovány za určitý předěl, protože v tomto věku se obvykle mění způsob uvažování. 65 URBANOVÁ, M. Systémy sociální kontroly a právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, s. 129-133. 44 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu Človek v průběhu svého ^ivota vstupuje do rozličných společenských rolí, vytváří si kulturní návyky, osvojuje si sociální postoje a mínění, integruje se s jinými lidmi, institucemi i idejemi, vytváří si složitý systém sociálních vztahů a tyto změny bouřlivě prožívá zejména v době dospívání. Na základě sociální skutečnosti se vytváří u člověka určitý hierarchický systém hodnot, jeho chování ztrácí původně animální impulsivní charakter. Mění se i charakter rozhodování člověka. Mezi podnět a reakci vstupuje sociální zkušeností podmíněná úvaha o vhodných prostředcích k dosažení cíle a o možných následcích jednotlivých způsobů chování, rozvíjí se vnitřní kontrola. Výsledkem socializace je vytvoření plnohodnotné osobnosti, tj. osobnosti, která přijala za své (inte-riorizovala) specifické hodnoty a vytvořila si morální odpovědnost. Dosažení a vytvoření systému vnitřních zábran je jedním z hlavních cílů socializačního procesu. Cílem je internalizace sociálně aprobovaných hodnot a norem, které by se tak měly stát neoddělitelnou součástí osobní identity. Socializací v nejobecnější podobě rozumíme proces včleňování jedince do společnosti a současně proces přijímání jedince společností (jedná se o oboustranný vztah). Hledání a nacházení rovnováhy mezi individuálním prosazováním (symbolizujícím kreativitu) a sociální kontrolou společnosti (vyjádřenou především v obecně přijatelných hodnotách a normách chování) je vlastním obsahem socializace a ukazuje se, že ve vztahu k protiprávnímu jednání jsou ženy jednoznačně efektivněji socializovány, což dokládají i charakteristické znaky ženské kriminality, v níž převažuje méně závažná majetková trestná činnost. Konkrétně nejčastějšími trestnými činy jsou trestné činy krádeže, zpronevěry a podvodu, zanedbání povinné výživy, porušování domovní svobody, výtržnictví, podílnictví, ublížení na zdraví, útok na státní orgán a veřejného činitele.66 K dalším znakům kriminality žen patří nižší výskyt recidivy. Jestliže k ní v některých případech dochází, pak se často nejedná o specializaci na jediný druh trestné činnosti. Zeny se také na rozdíl od mužů jen zřídka organizují do různých gangů a skupin a většinou se dopouštějí trestné činnosti jednotlivě. Ve srovnání s muži, kteří se snaží vystupovat aktivně, jsou ženy opatrnější, pasivnější, vystupují třeba jen jako pomocnice při trestné činnosti mužů. 66 URBANOVÁ, M, VEČEŘA, M a kol. Ženská delikvence. Teoreticko - empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. l.vyd. Brno: Masarykova Univerzita. 2004, s. 40-45. 45 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU V rámci grantu GA ČR byl na Katedře právní teorie Právnické fakulty MU v Brně realizován v letech 2001-2004 výzkumný projekt „Právnípostoje a hodnotové orientace delikventních í^en", který se zaměřil především na problematiku hodnot, postojů a právního vědomí delikventních žen a poukázal na rozdílnou socializaci a s ní spojené vytváření hodnotových žebříčků a postojů k právu. Výsledky empirického zkoumání, které také zahrnovalo problematiku právního vědomí za využití kvantitativních a kvalitativních metod, jsou shrnuty v publikaci Ženská delikvence. Teoreticko — empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 67 1.4.3 Právní socializace v mezinárodním kontextu Američtí právní sociologové stále více usilují o komparativní pohled v kontaktu rozdílných právních kultur, jimiž je ovlivňováno to, co si lidé myslí o právu a jejich hodnotové orientace. Tyto hodnotové orientace, promítající se do právního vědomí, pak mají co do činění s tím, jak lidé právně jednají, a má to i důsledky na politický a právní systém. James L. Gibson a Gregory A. Caldeira se proto zaměřili na studium právních kultur v zemích Evropské unie. Zkoumali postoje lidí k různým stránkám práva, zejména míru jejich podpory právního státu, jejich vnímání toho, zda je/není právo neutrální, míru podpory svobodě jednotlivce, vnímání represivnosti práva apod. Jejich analýza se zaměřila na národní odlišnosti a na rozdíly v názorech podle socioekonomických vrstev v rámci daného státu. Výzkum potvrdil, že v rámci právních kultur jsou důležité tři hodnotové soubory:68 • právní vědomí — zahrnuje hodnoty a konkrétní právní postoje k právním otázkám a právním institucím, • právní hodnoty - obecnej ší hodnoty relevantní pro daný právní systému, • obecnější kulturní hodnoty — jako např. preference individualismu před kolektivismem, důvěra v lidi apod. V souvislosti s právní socializací se stále více stává aktuálním problém jak působit na právní vědomí přistěhovalců z jiných zemí, zejména těch, kteří přicházejí z jiných kultur a jsou často jiného náboženského vyznání, což 67 Srov. URBANOVÁ, M, VEČERA, M a kol. Ženská delikvence. Teoreticko - empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. l.vyd. Brno: Masarykova Univerzita. 2004. ISBN 80-210-3608-7. 68 GIBSON, J. L. and G A. CALDEIRA. The Legal Cultures of Europe. lum&Society Revieip. 1996. vol. 30, no. 1. p. 59. 46 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu je zejména problémem u muslimů. Jde o problematiku související s konceptem právního pluralismu, který vychází z existence více právních řádů na daném území, z nichž jen jedním je národní právo. Globalizace práva a evropeizace práva přinášejí paralelní koexistenci národního práva s právem mezinárodním a evropským, případně zde mohou působit a působí i další právní nebo kvaziprávní normativní systémy, zejména náboženské právní normy a spontánně se formující právní systémy globálního charakteru (např. lex mercatoria). Sally Engel Merry v práci Právní pluralismus69 připomíná, že právní pluralismus znamená rekonceptualizaci vztahu práva a společnosti, což se dotýká i problematiky právního vědomí a právní socializace. Právo představuje symbolický a ideologický systém. Merry si v této souvislosti zároveň položila otázku, do jaké míry lze působit na právní vědomí imigrantů. Výzkumy z 80. let provedené V USA ukázaly způsoby, kterými právo státu proniká do nestátních normativních systémů etablujících se na území státu, a jak se je právo snaží restrukturalizovat prostřednictvím symbolů a přímého donucení. Zároveň výzkumy naznačily i cesty, jimiž nestátní normativní řády odolávají tomuto tlaku a brání se penetraci práva daného státu a dokonce v některých případech získávají tyto normativní řády symbolický kapitál státního práva. Jedna z cest, kterou se nestátní normativní řády prosazují do polohy státního práva, vede přes soudní spory, často i široce medializované. Italský politolog a filosof Giovanni Sartori v česky vydané knize Pluralismus, multikulturaHsmus a přistěhovalectví poukazuje na rozdílnost imigrace do USA a Evropy co do míry ochoty imigrantů osvojit si standardy dosud ještě většinové společnosti. U imigrantů je třeba vnímat rozdílnost askriptiv-ních skupin imigrantů a imigrantů s teokratickou kulturou. Stávající multikulturaHsmus nepředstavuje podle Sartoriho pokračování ani rozšíření pluralismu, ale jeho převrácení. Poukazuje kriticky na rozpor mezi dobrými úmysly a špatnými výsledky, jak o tom svědčí terorismus islámského původu. Stah jsme se příliš normativními, kdy „závazné bytí" příliš předstihuje bytí ve skutečném světě, a také emotivními, neboť pocity převládly nad naším ratiem.10 69 MERRY, S. E. Legal Pluralism. lum&Soáety Review. 1988. vol. 22, no. 5. p. 880-881. 70 SARTORI, G. Pluralismus, multikulturaHsmus a přistěhovalectví: Esej o multietnickě společnosti. Praha: Dokořán, 2005, s. 75 an. 47 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Formování právního vědomí je dlouhodobý a komplikovaný proces, jak ukazují studie prováděné ve státech, kde dochází k podstatným změnám právního řádu. Americká socioložka Mary E. Gallagher takto studovala změny v právním vědomí v Cíně. V práci Mobilizace práva v Cíne: „informovaná deziluze" a rozvoj právního vědomí11 seznamuje s výsledky výzkumu, kdy po dobu 16 měsíců zkoumala na základě 50 hloubkových rozhovorů se žalobci velkého centra pro právní pomoc v Šanghaji vývoj jejich právního vědomí. Žalobci začínali svou pracovní dráhu s vysokými očekáváními o možnostech ochrany práv klientů na základě nové právní úpravy. Vývoj jejich „právní mobilizace" vedl postupně ke změně jejich právního vědomí ve dvou směrech. Bud' došlo ke změně pocitů, pokud jde o vlastní účinnost práce a kompetentnost tváří v tvář zákonu, anebo se změnilo vnímání a hodnocení právního systému, který nesplnil jejich očekávání. První přístup vedl k otázce: Jak dobře mohu pracovat s právem? Druhý přístup k otázce: Jak dobře může právo pracovat? Studie ukázala, že rozčarování z nesplnění velkých očekávání od změny právního řádu nemusí nutně vést k malomyslnosti, ale i k větší kritičnosti a k cílevědomějšímu studiu. Výzkum podtrhl důležitost postojové a hodnotové složky právního vědomí. Zajímavý výzkum právního vědomí zaměřený na otázku, jak se v právním vědomí promítá jeho ovlivnění procesem globalizace, provedl americký právník David M. Engel v Thajsku. Své výsledky publikoval v práci Globalizace a úpadek právního vědomí: delikty, duchové a karma v Thajsku?1 Zaměřil se na odškodňovaní úrazů v oblasti severního Thajska, kde se v posledních 20 letech výrazně projevil vliv globalizace ekonomiky a kulturní změna. V nara-tivních rozhovorech obyčejní Thajci popisovali újmy, které utrpěli, jejich příčiny, problém odpovědnosti a jak vnímali roli práva. Z výzkumu vyplynulo, že důsledky globalizace vedly ke změně právního vědomí v Thajsku, ale ne směrem, který bychom očekávali. Spíše než ve směru liberální zákonnosti nebo koncepčního řešení vzniklých křivd v termínech práva inklinují poškození Thajci na místo vnímaní jejich situace v právních pojmech ke spolé- 71 GALLAGHER, M. E. Mobilizing the Law in China: „Informed Disenchantment" and the Development of Legal Consciousness. luiw<&Society Review. 2006. vol. 40, no. 4. pp. 783-816. 72 ENGEL, D. M. Globalization and the Decline of Legal Consciousness: Torts, Ghosts, and Karma in Thailand. luiw&SoäalInquiry. 2005. vol. 30, no. 3. pp. 469-514. 48 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu haní na nové formy náboženského přístupu. Obrací se k budhistickým přikázáním, která ospravedlňují jejich rozhodnutí nevymáhat kompenzaci za vzniklou škodu. Globalizace tak posouvá právní vědomí ve směru religiozity spíše než k právu. 1.5 Právní norma, právní vědomí a právní jednání Působení práva neodpovídá jednoduchým modelům předpokládajícím přímočaré působení práva na společenské vztahy a společnost. Regulativní působení práva je těsně navázáno na volní charakter práva, tedy na skutečnost, že k působení právní normy (její efektivnosti) je nezbytný projev vůle adresáta práva související s jeho právním vědomím. Aby právo působilo na rozhodovací proces jedince, musí právo naplňovat funkci: • informační - nese informace o existenci a požadavcích právních norem, • motivační — promítá se do motivace jedinců, • akční (regulativní) — právo hraje určitou roli ve faktickém chování jedinců. Uvedené funkce práva se vzájemně podmiňují. Bez právní informovanosti nelze mluvit o motivační funkci práva a bez fungování práva v procesu motivace nelze mluvit o regulativní funkci práva. Právo neplnící regulativní funkci pouze sankcionuje případy porušení práva a nereguluje do budoucna jednání šířením povědomí o tom, za jaký druh jednání následuje sankce. Uvedené funkce práva jsou zprostředkovávány právním vědomím a právní vědomí tak tvoří spojující článek mezi objektivním právem (systémem právních norem) a právním chováním, a to jak ve směru od práva k právnímu chování (přes úroveň znalosti práva, hodnotící pohled na právo a postoje k právu adresátů práva), tak i zpětně v podobě zpětné vazby. 1.5.1 Vztah práva a právního vědomí V posloupnosti: právo - právní vědomí - právní chování jsou podstatné dvě otázky: • V jakém rozsahu je daná právní úprava určité oblasti právních vztahů akceptována právním vědomím jednotlivců, sociálních skupin a společnosti? 49 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU • V jaké míře se právní kvalifikace závažnosti právního jednání (např. deliktu) a výše právní sankce vyjádřená v právní normě (resp. soudním či správním rozhodnutí) shodují s hodnocením této závažnosti a míry postihu ze strany jedinců, sociálních skupin a společnosti? Na první otázku se pokusilo odpovědět několik empirických studií. Výzkumy ukázaly větší nebo menší rozdíly v akceptaci právní úpravy veřejností, a to i u trestných činů majetkových a násilných, kde bychom očekávali jednoznačnou shodu. Příčiny, proč část veřejnosti u některých způsobů jednání nepovažuje za nezbytné tato jednání právem označit za jednání v rozporu s právem (tj. např. že určité jednání by nemělo být uvedeno v trestním zákoníku jako trestný čin) spatřuje na základě provedených výzkumů Berl Kutchinsky ve třech možných skutečnostech:73 • právo se stalo obsoletním vzhledem k tomu, že právní vědomí se stalo liberálnějším (např. posun v pohledu na pornografii), • prahová hodnota pro určení trestnosti jednání je stanovena nesprávně (např. v Dánsku je za krádež považováno odcizení věci od hodnoty jedné koruny), • právní úprava je příliš nová a ještě se nedostala do právního vědomí (např. změna limitu povoleného množství držení drog). Rovněž odpověď na druhou otázku, jak ukázala řada provedených výzkumů, není zcela jednoznačná. Při posuzování závažnosti trestného činu pro společnost se může lišit už obsah platného práva a soudní judikatura, jak ukázala americká studie (A. M. Rose, A. E. Prell).74 Většího souladu při posuzování míry postihu za protiprávní jednání platným právem je podle očekávání dosahováno v trestněprávní oblasti než v dalších právních odvětvích, kde se projevují větší diference mezi právní úpravou postihu a právním vědomím veřejnosti. 1.5.2 Vztah právního vědomí a právního jednání Ve vztahu právního vědomí a právního jednání jde o to, do jaké míry právo vstupuje jako vnější motivační činitel (incentiva) do procesu lidské motivace 73 Viz KUTCHINSKY, B. The Legal Consciousness: A Survey of Research on Knowledge and Opinion about Law. In: PODGÓRECKI, A. (ed.). Knowledge and Opinion about'Law. London: Martin Robertson. 1973. p. 109. 74 Viz k tomu podrobný výklad - tamtéž, s. 110 an. 50 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu prostřednictvím právního vědomí. Několik výzkumných studií se pokusilo nalézt vztah mezi úrovní znalosti práva a faktickým jednáním v souladu s právem. Norský právní sociolog Vilhelm Aubert75 se ve dnes již legendárním výzkumu snažil ověřit vztah znalosti nově přijatého zákona o pracovních poměrech služebných a faktického právního jednání služebných a majitelek bytu či domu. Po roční účinnosti zákona nenalezl signifikantní vztah mezi znalostí práva a faktickým právním jednáním. Při opakované studii po 6 letech však již Aubert statisticky významný vztah mezi znalostí práva a právním chováním hospodyň ve vztahu ke služebným nalezl. Aubert nicméně varuje před tím, abychom vztah mezi znalostí práva a následným právu odpovídajícím jednáním chápali jako vztah kauzální. Obecná zkušenost i výsledky empirických studií umožňují učinit závěr, že znalost práva není ani nutnou ani dostatečnou podmínkou pro dodržení práva. Často se totiž dopouštějí porušování práva nebo jeho obcházení či ignorování právě právní subjekty s dobrou znalostí práva (i profesionální právníci, recidivisté, kverulanti apod.). Na druhé straně se a con-trario nemusí nutně dopustit porušení práva lidé právem v podstatě nedotčeni, tedy adresáti práva, kteří se s právem v zásadě nepotkali a nezajímají se o ně. Z hlediska působení práva ve společnosti však je třeba konstatovat, že pro působení právní normy je její znalost předpokladem nezbytným. U právních norem, které by nebyly známé, nelze vlastně mluvit o jejich regulativní funkci a jejich efektivnosti. K významu právního vědomí lze shrnout známou myšlenku britského filosofa a sociologa Bertranda Russella, že„... právo je bezmocné, neopírá-li se o právní cítení, jak to bylo mo^no pozorovat ve Spojených státech v dobéprohibice... právo jakožto působící síla více ^ávisí na mínéní a podpoře veřejnosti ne^ na policejní moci.ííl() 1.6 Modely vztahů kultury a práva V rámci sociologie práva existuje několik modelů vztahů kultury a práva a tím i vztahu k právnímu vědomí. K poměrně známým patří koncept Emila 75 AUBERT, V. Sociology of Law. Middlesex: Pinguin Books. 1969. p. 116 ff. 76 Cit. podle PODGÓRECKI, A. Sociologie práva. Praha: Svoboda. 1966. s. 62. 193 s. 51 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Durkheima, který v díle O společenské dělbě práce (1893) 11, popisuje dva typy společnosti a jim odpovídající typy solidarity. Tou první je solidarita vládnoucí v nerozvinutých archaických společnostech, tzv mechanická?* Solidarita v takových společnostech je určována shodou a podobností individuí, která ji tvoří, totožností společenských funkcí, které tato individua plní, a nerozvinutostí individuálních rysů. Mechanická solidarita je možná proto, že individuum je pohlceno kolektivem. Normativní systémy působí v souladu. Dürkheim nachází objektivní ukazatel solidarity v právu. Pro mechanickou solidaritu je charakteristické represivní právo, v němž je vyjádřena síla kolektivního vědomí a jehož úkolem je přísně trestat jedince, kteří porušili zvyk nebo zákon. Právní vědomí zde není diferencováno a odpovídá síle kolektivního vědomí. Dalším typem je solidarita v rozvinuté společnosti, tzv. organická. 79 Každé individuum je zde osobností. Organické solidaritě odpovídá tzv. restituční (obnovující) právo, jehož funkcí je „obnovení dřívějšího stavu věcí", návrat narušených vztahů do jejich normální formy. Kolektivní vědomí se s rozvojem dělby práce stává slabším a neurčitějším, mění se jeho obsah - stává se světským a racionálním. Dochází k diferenciaci normativních systémů a tím i diferenciaci právního vědomí. Samotnou dělbu práce považuje Dürkheim za základní faktor vytvářející společenskou solidaritu, tj. společnost. Podle Durkheima tedy čím více se jedná o primitivnější společnost, tím více jsou si jedinci navzájem podobni. Hlavní společenskou silou je kolektivní vědomí, jež reglementuje celý život lidských individuí. Osobnost je pohlcena kolektivem. Pevnou jednotu mezi lidmi vytváří jejich podobnost, totožnost jejich vědomí s vědomím kolektivu. V evolučním vývoji pak dochází k rozvoji a diferenciaci dělby práce a společenských vztahů. Rozvíjí se individuální vlastnosti. V důsledku tohoto procesu ztrácí kolektivní vědomí svou sílu. Jednota je nyní založena 77 Česky DÜRKHEIM, E. Společenská dělba práce. Brno. Centrum pro studium demokracie a kultury. 2004. 375 s. 78 Podle analogie s tou vazbou, která existuje mezi molekulami anorganické látky, v níž jsou všechny molekuly spojené čistě mechanicky. 79 Připomínající organismus s jeho různými orgány, kde každé individuum plní v souladu s dělbou práce jednu určitou speciální funkci. 52 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu na tom, že každý dělá pouze zvláštní druh práce a nemůže existovat bez spolupráce s ostatními. Rozvíjející se dělba práce vyzvedla autonomii jednotlivce, důstojnost náležející každému, lidská práva a rovnost. V koncepci Durkheima se setkáváme s termínem sociální fakt, pro který je typická schopnost vnějšího tlaku na jedince a jistá existenční nezávislost na individuu. Sociální fakt má mnohdy i charakter jakési vyšší moci, ideje, něčeho neodvratného. Kolektivní ráz těchto faktů je zakotven v kolektivním vědomí.80 Právě takovým sociálním faktem je i právo. Počínaje středověkem zaznamenává Evropa nezadržitelný tlak svobody a rovnosti, který podporuje individualismus, ale vede také k jistému vyrovnávání šancí. Přitom právo odpovídá historickému prožitku, ale nesleduje pouze logickou následnost účinků a příčin. V právu se objevuje i nadvláda ideje nad dějinami a není tak pouze následkem vývoje politických a sociálních a dalších okolností, které jen jeho vývoj spíše urychlují či zpomalují.81 Další pokus o klasifikaci etap vývoje uskutečnil Ferdinand Tönnies, který hovořil o vývoji od pospolitosti ke společnosti.82 Pospolitosti (venkovského typu) byly málo diferencované, silně integrované, se společně sdílenými mravy, s kolektivní vůlí a cítěním. Ve společnosti pak převažuje sdružování na bázi soukromých zájmů a vlastnictví, styky mají převážně účelnou neosobní povahu, existuje mnoho skupin s různými zájmy, integrace je volná. Tyto základní myšlenky vyjádřil Ferdinand Tönnies ve svém nej významnějším díle vydaném v roce 1887 Gemeinschaft und Gesellschaft. Základním obsahem této práce byl protiklad dvou typů sociálních vazeb, tj. pospolitostních (gemeinschaftliche) a společenských (gesellschaftliche). Vztahy prvního typu se zakládají na emocích, sympatiích a duševní náklonnosti, které jsou uchovány, jak uvědoměle díky tradici, tak neuvědoměle v důsledku emocionálních vazeb a sjednocujícího působení jazyka. Základem vztahů druhého typu, tj. společenských vztahů, je racionální výměna, směna vlastněných věcí. Tyto vztahy mají tedy věcnou povahu a jsou charakterizovány protikladnými snahami účastníků, mají racionální strukturu. 80 DÜRKHEIM, E. Pravidla sociologické metody. Praha: Vysoká škola politická. 1969. 174 s. 81 Někteří autoři přichází s tvrzení, že Evropa by urazila stejnou cestu i bez revolucí, zejména Velké francouzské, srov. FURET, E Promýšlet francouzskou revoluci. Brno. Atlantis. 1994. 207 s. 82 TONNIES, E Gemeinschaft und Gesellschaft. Leipzig: H. Buske. 1935. 258 s. 53 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Pro Ferdinanda Tonniese existovaly v průběhu dějin dva systémy práva. V jednom jsou lidé pojímáni jako přirození členové určité části či celku, v druhém jsou vnímáni jako nezávislé individuality. Pro první je charakteristické rodinné právo, pro druhé právo smluvníP Pro člověka tradiční pospolitosti je nepředstavitelné, že by neměl pevné místo ve společenské struktuře. Rodinné právo umožňuje velmi snadnou identifikaci tohoto místa. Úprava jiných vztahů není třeba, nej důležitější vztahy se týkají krve, půdy a přátelství. 84 Smluvní společnost je naopak charakteristická právem kontraktním. Důležité je upravit měnící se vztahy mezi lidmi. Nad držbou začíná převládat vlastnictví, začínají se rozmáhat peníze. Díky tomu musí mít lidé jistotu, aby mohly mezi nimi fungovat vztahy, které nejsou na úrovni osobních vztahů, ale vychází z anonymní a abstraktní podstaty peněz. K výkladu k právnímu vědomí je dodnes inspirativní i typologie Pitirima Sorokina, který ve svém díle Kri%e našeho věku85 rozděluje kulturu na ideační, idealistickou a senzitivní. Autor se zejména věnuje dvou typům tj. ideační a senzitivní kultuře. Kultuře pak odpovídá i právo. Na ideační právní soustavu 86 je nahlíženo jako na danou od Boha či absolutna, kdy tyto normy nejsou zaměřeny na smyslové štěstí, rozkoš či užitek. Mají být následovány bez odporu jakožto příkazy vševědoucího, vždycky spravedlivého absolutna. Právní vědomí ideační společnosti je pevných obrysů, není v něm pochyb a nepřipouští otázek ani kritik. Do podrobností ztělesňuje hlavní princip ideačního myšlení. K ideačnímu právu nepatří úvahy o užitečnosti, zisku, výhodnosti a smyslovém blahobytu, vše je podřízeno ideačním právním normám a připuštěno jen do té míry, do jaké to neodporuje ideačním hodnotám. Naproti tomu senzitivní právo 87 související se senzitivní kulturou se na právo dívá jako na výtvor lidský. Jeho poslání je výlučně utilitární: bezpečnost lidského života, bezpečnost majetku a vlastnictví, mír a pořádek, štěstí a blahobyt bud' společnosti vůbec, anebo její vládnoucí části, jež uvádí v život 83 TONNIES, E Community and society. Michigan U.S.A: The Michigan State Universtiy Press. 1957. s. 171-175. 84 Tamtéž, s. 192. 85 SOROKIN, P A. Krize našeho věku. Praha: Tiskař. 1968. 86 Tamtéž, s. 119-120. 87 Tamtéž, s. 120. 54 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu a platnost toto senzitivní právo. Normy senzitivního práva jsou relativní, pozměnitelné a podmíněné. Pravidla jsou podrobena neustálé změně. Ideační a senzitivní právo se v historii střídalo, idealistické právo je pak jakýmsi průměrem ideačního a senzitivního práva. Dle Sorokinova schématu se v současné době nacházíme ve stádiu senzitivním. Člověk nesměřuje k hodnotám nadčasovým, o kterých již antičtí myslitelé mluvili jako o nej důležitější v životě člověka, ale mnohem častěji a raději tíhneme k hodnotám dočasným, materiálním. Zygmunt Bauman uvádí, že naše civilizace rezignovala na hledání duchovní hodnot. Člověk začal považovat hmotný svět za jedinou možnou úroveň bytí a tento svůj lidský život za jediný, který má možnost žít, protože po smrti už nic neexistuje.88 Právě tyto tendence mohou být patrné i z měření postojů k právu, kde se často setkáváme s právním pragmatismem, oportu-nismem až deliktním utilitarismem. Pro empirické výzkumy dokládající tyto tendence je velmi významné zvolení vhodné metodologie. Je třeba si uvědomit, že rozlišujeme kultury ideální, spočívající v normách a hodnotách, ke kterým se lidé oficiálně hlásí, např. hodnoty křesťanské civilizace, středoevropské hodnoty apod. (tzv všelidské hodnoty jsou pak dokonce zachyceny v právních normách). Dále rozlišujme reálné kultury, podle kterých lidé jednají a považují je ještě za sociálně přijatelné.89 Hlásíme se tedy k monogamním svazkům, ale naše kultura je plna rozvodů a manželské nevěry. Neuvažujeme o krádeži v obchodě, ale nepovažujeme za prohřešek odnést si nějakou „drobnost" z našeho pracoviště. Lidé se totiž mnohdy hlásí spíše k hodnotám patřícím do sféry ideální kultury než kultury reálné. (Snaha dělat se lepšími než jsou, eventuálně ve výzkumu odpovídat tak, jak si myslí, že očekává výzkumník). To je patrné z výzkumu korupce Romana Džambazoviče90, který dokládá rozpor mezi tím, jak respondenti reálně jednají, a tím jaké názory a postoje veřejně zastávají. Džambazovič uvádí, že korupce je na jednu stranu považována za velký společenský problém a podle mínění lidí není možné ji omluvit, na druhé 88 BAUMAN, Z. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá Fronta. 2005. 290 s. S9 VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. 90 DŽAMBAZOVIČ, Rv Korupcie a jej vnímanie vo verejnej mienke. In: LUBELCOVÁ, G., DŽAMBAZOVIC, R. Sociálna patológia optikou sociologického skúmania. Bratislava: Stimul, 2013, s. 123-141. 55 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU straně se však ukazuje malá ochota vzepřít se žádosti o úplatek, či podávat stížnosti na takové jednání. Lidé ve výzkumech provedených na Slovensku často dávali najevo, že korupci nelze ospravedlnit, ale přesto docházelo k tomu, že často je korupce racionalizována vlivem společenského tlaku. Můžeme zde tedy mluvit o existenci korupčního klimatu, což Džambazovič pokládá za jednu z hlavních příčin korupce, která je považována jako součást každodenního života většiny lidí. Společnost tedy toleruje a přijímá korupční jednání, což přispívá k existenci korupčního klimatu. Díky tomu vznikají tendence k zlehčování či legitimizaci korupčního jednání a k ospravedlňování osob zapletených do korupčních transakcí. Objevuje se zde i jev vzájemného posilování, což znamená, že mnoho lidí je přesvědčeno o zkorumpováno sti těch druhých. Použiji tedy korupci k dosažení cíle, protože si myslím, že takto jednají ostatní. Dle statistického pojetí normality se tak deviace stává jakousi normou, jednám tak jak jednají ostatní. S kulturou a právem úzce souvisí i otázka důvěry v instituce. 1.7 Důvěra v instituce Američtí politologové Gibson, Caldeira, Baird91 se v USA zabývali otázkou legitimity nejvýšších justičních institucí a vztahu této legitimity k právnímu vědomí. Původní hypotéza, která se v rámci šetření potvrdila, zněla: „Cím více je člověk znalý práva, tím více kladný postoj zaujímá k institucím samotným a k jejich činnosti." Obdobný výzkum byl proveden v 90. letech minulého století v 18 zemích Evropy včetně Ruska. Průzkum měl za hlavní cíl otestovat hypotézu použitou při výzkumu legitimity amerického Nejvyššího soudu. Z důvodu jiného politického uspořádání evropských zemí (členských i nečlenských EU) se testovala legitimita nejvyšších soudů a také legitimita Evropského soudního dvora (nyní Soudní dvůr Evropské unie). Studie se zabývala nejprve povědomím o nejvyšších soudech. Úvodní hypotéza zněla: „Cím delší je politická existence instituce, tím větší povědomí by o ní občané státu měli mít." Výzkumné šetření však prokázalo, že politický 91 GIBSON, J. L., CALDEIRA, G. A., BAIRD, V A. On the Legitimacy of National High Courts. American Political Science Review. Vol. 92, No. 2. June 1998. pp. 343 — 358. 56 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu věk instituce nemá na míru povědomí občanů zásadní vliv. Objevila se však korelace mezi věkem instituce a spokojenosti s její činností. To platilo zejména pro soudy: Cím starší soud je, tím je spokojenost s jeho činností větší. Vztah právního vědomí a podpora instituce je však napříč Evropou velmi proměnný. Velmi specifickým příkladem z celého výzkumu je Rusko, které se velmi lišilo v mnoha údajích. Zejména však v tom, že právní vědomí a podpora instituce zde nemají téměř žádnou korelaci.92 Činnost institucí, včetně soudů, potřebuje pro svou závaznost nejen schopnost vynucení, ale také legitimitu, kterou mu přisuzují jak zákonodárci, tak sami občané. Bez takovéto legitimity by potom soudy mohly jen obtížně efektivně působit. Aleš Gerloch uvádí tři kritéria legitimity. První je legitimita legalitou, která je spojena zejména s právním pozitivismem (co je legální, je i legitimní), druhé je legitimita vůlí lidu (prostřednictvím zástupců zvolených na základě svobodných voleb). V posledním třetím případě jsou kritéria legitimity společenské hodnoty, lidská práva apod., tedy svoboda, spravedlnost, rovnost atd.93 Za legitimní je možné pokládat takovou moc, jejíž organizace, funkce a osobní složení mocenských orgánů jsou schvalovány většinou občanů, a to jako oprávněné, zákonné, ústavní, spravedlivé atd. a mají důvěru občanů daného právního společenství. 1.7.1 Důvěra a právní vědomí Důvěru lze považovat za základní podmínku sociálního soužití, ať již jde o tradiční, moderní či postmoderní společnost. Přestože princip důvěry zůstává stejný, její formy se mění s charakterem společnosti.94 Ať již se jednalo ve smyslu Durkheima o tzv. organickou solidaritu, Tônniese společnost, či Sorokinovu senzitivní kulturu, vždy se již začíná v tomto rozvinutějším stádiu objevovat důvěra v nepříbuzenské vztahy. Teorie moderních sociálních systémů jsou založeny na vysoké dělbě práce a předpokládají pro svoje fungování důvěru v druhé. Věříme, že lékař nás 92 Pravým opakem Ruska je potom USA, kde je tento vztah velmi jasně prokázán a je podstatně výraznější. 93 GERLOCH, A. Teorieftmva.. 4 upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 288. 94 SEDLÁČKOVÁ, M. Důvěra a demokracie. Praha: Sociologické nakladatelství. 2012. 57 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU bude léčit, učitel učit, advokát hájit naše zájmy a soudce postupovat v zájmu spravedlnosti. Věříme, že moderní sociální systémy jsou založeny na racionálních základech s cílem vytvářet harmonickou demokratickou společnost a odstraňovat největší sociální nerovnosti. V současné době nabývá význam práva nové dimenze ve spojitosti s rozpadem jednotného kulturně normativního systému a zvyšující se četnosti parciálních normativních řádů. Právě právo umožňuje zajistit relativně spolehlivé mechanismy kontroly společnosti, neboť představuje onen systém normativní úpravy, který je nejsilněji formalizován, racionálně vytvořen a vykazuje vysoký stupeň dělby práce a účelové orientace.95 Důvěra v právní systém je spojena s právním vědomím. Zatímco znalost práva obsahuje prvky poznávací, tj. informace a znalosti. Mínění o právu je složeno z prvků hodnotících, emocionálně hodnotících soudů a prvků postojových. Důvěra v právní instituce předpokládá tedy nejen znalost, ale především mínění o těchto institucích.96 Jak uvádí Sedláčková: „Pň %kou-mání důvěry je třeba si nejprve uvědomit, %e důvěra je v^dy vztahem, který je utvářen dvěma stranami. V našem případě tedy míra důvěry v instituce ^ávisí na jedné straně na důvěryhodnosti samotných institucí - najejich pověsti a výkonu, na straně druhé na obecné ochotě lidí důvěřovat."91 Adamusová98 na základě dostupných výzkumů Evropské komise (Standard Eurobarometr, European Values Study) uvádí, že důvěra v soudy/právní systém v České republice nejvyššího bodu dosáhla v roce 1991, kdy byla 44,2 %, z toho 13,3 % velmi vysoká a 30,9 % značná. Poté zaznamenala propad a od roku 2004 se drží mezi 33 % až 39 % kromě roku 2009, kdy bylo v 6. měsíci naměřena důvěra 41,2 % a následně vil. měsíci 29,9 %. Výše uvedené kvantitativní výzkumy mají hodnotu spíše deskriptívni a možná 95 Srov. PŘIBÁŇ, J. Několik poznámek k sociologii práva. In: Sociologický časopis. 1992. vol. 28, č. 6. s. 770 - 781. a URBANOVÁ, M. Systémy sociálni kontroly a právo. Plzeň: Aleš Čeněk 2006. 96 Bezesporu mají zde velký vliv na utváření mínění o právu média, názoroví vůdci a skupiny, ve kterých se člověk pohybuje. V ochotě důvěřovat pak hraje významnou roli socializace, jejíž složkou je i právní socializace. 9? SEDLÁČKOVÁ, M. Důvěra v instituce [online], [cit. 1. 6. 2014]. Dostupné z: http://www. socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw= 103&lst=106. 98 ADAMUSOVÁ, M. Hodnoty a právo. Diplomová práce. Brno: Právnická fakulta, Katedra právní teorie. 2014. 58 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu vysvětlení se nabízí pouze ve srovnání se situací ve společnosti, zejména různými mediálně známými kauzami. (Např. na jaře 2009 Poslanecká sněmovna vyslovila nedůvěru druhé vládě Mirka Topolánka a po pádu vlády se jednalo o řešení vládní krize, došlo k dohodě na úřednické vládě v čele s Janem Fischerem). Důvěra v parlament stejně jako u právního systému byla nejvyšší v roce 1991 (37,6 %, z toho 9,6 % velmi vysoká a 28 % značná) a stejně tak zaznamenala následně výrazný pokles. Od roku 2004 více méně klesá, nejvýše se vyšplhala ve 4. měsíci 2006 na 22,7 %, nejnižší naměřená byla 9,2 % v 5. i 11. měsíci 2012. Důvěra v policii v čase spíše roste, nejvyšší hodnota 46,9 % byla dosažena v roce 2010. Jak vysvětluje Adamusová, pokles důvěry k právnímu systému a parlamentu by mohl být způsobený tím, že těsně po revoluci bylo společenské nadšení pro právní stát a demokracii. Záhy však přišlo vystřízlivění a narůstající nespokojenost. Naopak u policie se takový pokles neudal. Jako možné vysvětlení je špatná pověst policie v období komunismu a pomalé budování důvěry v tuto instituci." Důvěra v soudy/právní systém byla v České republice naměřena 34 %, což je o 13 % bodů méně než je průměr Evropské unie. Česká republika je 9. země s nejmenší důvěrou k právnímu systému ze zkoumaných zemí. Menší důvěru v soudy/právní systém má pouze Bulharsko (16 %), Chorvatsko (20 %), Litva, Slovinsko, Rumunsko, Portugalsko a Slovensko. Naopak největší důvěru v soudy/právní systém mají Dánové (84 %), Finové (77%) a Švédi (73%). Důvěra Čechů v policii je 45 %, průměr Evropské unie 64 %, tedy o 19 % více. Česká republika je tak 6. nejméně důvěřivá země k policii. Menší důvěru v policii ze zemí Evropské unie má Rumunsko (37 %), Bulharsko (41 %), Chorvatsko a Litva, stejně jako Česká republika má Lotyšsko. Nejvíce důvěry v policii je na Islandu (92 %), ve Finsku (91 %) a v Dánsku (89 %).100 99 Tamtéž. íoo EVROPSKÁ KOMISE. Table of results. Standard Turobarometer 74 [online]. Standard Eurobarometer, 2010 [cit. 3. 2. 2015]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/ archives/eb/eb74/eb74_anx_full_fr.pdf. 59 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Při mezinárodním srovnání se ukázalo, že v roce 2010 nižší důvěru v soudy/ právní systém a policii vykazovaly především postkomunistické země, především Bulharsko, Chorvatsko, Makedonie, Rumunsko, o něco méně nedůvěry pak měla Česká republika. V parlament v roce 2013 nejméně důvěřovalo Slovinsko, Španělsko, Řecko a v Evropský soudní dvůr Španělsko, Itálie, Kypr, což jsou vše země, které prošly dluhovou krizí. Dluhová krize mohla způsobit nedůvěru k institucím obecně. Vina za veřejný dluh ústící v pokles ekonomiky a zvyšující se nezaměstnanost může být připisovaná právě některým z institucí. Především parlamentu, který schvaluje veřejný rozpočet, to je jeden z možných důvodů poklesu důvěry. Také důvěru v instituce Evropské unie mohla postihnout krize v zemích eurozóny, důvěry v Evropskou unii obecně a tím i jejich institucí. Ne j větší důvěru v právní systém a instituce mají severské země, Dánsko, Finsko, Švédsko a Island. Tedy země s nejvyšší kvalitou života.101 Z výzkumů veřejného mínění v České republice sice vyplývá, že důvěra v soudy se zvyšuje, ale existuje rozdíl mezi názory jednotlivých sociálních vrstev. U lidí s vyššími příjmy a vyděláním stoupá důvěra v soudy, více spokojeni jsou také pravicoví voliči. Nejméně jsou spokojeni důchodci, nezaměstnaní, dělníci a lidé bez maturity. Empirické výzkumy102 poukazují na skeptický pohled české veřejnosti na právo. Z výzkumu agentury SC&C, Survey, Consulting&Care vyplynulo, že v Česku sice lidé nepociťují významnější problém s vyhledáváním právních předpisů a v případě potřeby ví, kde příslušný zákon nalézt (46 % respondentů). Stejně jako občané Slovenské republikyjsou však s existujícím právním systémem spíše nespokojeni. V Česku to představuje 51 % zcela nebo spíše ne-spokojených, spokojených pak je pouze 8 % respondentů. Zákony jako spravedlivé vnímá pou^e 13% české populace, 45 % respondentů je považuje za nespravedlivé. Převážnou většinu zákonů považuje za užitečné pouze 24 % respondentů. Právnímu systému v CRplné důvěřuje pou^e 14 % populace a jen 10 % respondentů si myslí, %e ^ákony méří každému stejným metrem. Naproti tomu 101 Http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb74/eb74_publ_en.pdf [online], [cit. 3. 2. 2015], s. 28 an. 102 Průzkum agentury STEM [cit. 10. 9. 2013]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/duve-ra-v-soudy-stoupa-bohati-vzdelani-a-spokojeni- voliči- veri-v-praci-justice-lxl-/domaci. aspx?c=A101006_160020_domaci_iky a průzkum Analýza přístupu veřejnosti k regulaci v České republice 1/2008 [cit.10.9.20013] dostupné z http://www.mvcr.cz/clanek/ analyza-pristupu-verejnosti-k-regulaci-v-ceske-republice.aspx. 60 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu 65 % respondentů uvádí, že domoci se svých práv je v CR složité a stejné procento uvedlo, že je matoucí. Za spravedlivé považuje regulace pouze 11-13 % občanů České republiky, avšak za nespravedlivé téměř polovina dotázaných (45-48 %). Podobných hodnot dosáhlo hodnocení důvěry v právní systém České republiky, kdy mu plně důvěřuje pouze okolo 15 % lidí v ČR a naopak nedůvěřuje více než polovina (53-55 %). Jak již bylo uvedeno výše, důvěra je sociálně diferenciovaná. Nedůvěru zažívají především sociálně slabší vrstvy, na které nejvíce doléhá neurčitost a nestálost dnešní společnosti. Přitom důvěra je bytostní podmínkou uznání plné identity objektů a osob. Když tato důvěra není rozvinutá nebo obsahuje vnitřní ambivalence, je výsledkem trvalá existencionální úzkost. Jak upozorňuje Gabriela Lubelcová na příkladu Slovenska, kde je individualismus spojený s růstem nejistoty životní pozice a životních perspektiv. Projevuje se pokles zájmu o věci veřejné, pokles důvěry ve státní a politické instituce.103 Juraj Schenk104 popisuje současnou společnost, jako společnost ano-mickou.105 Mezi projevy anomie zařazuje zejména absenci norem, akceptaci společensky nepřijatelných norem nebo hodnot, nefunkčnost institucí, jednání v rozporu s normami nebo hodnotami resp. bez sankcí za jejich porušení, bez východiskové perspektivy společnosti a reflexe anomie populací ve smyslu akceptace anomického stavu jako stavu normálního, běžného. Juraj Schenk nachází faktory, ve kterých zdařile na základě empirických výzkumů vysvětluje růst projevů anomického chování na Slovensku a které mají platnost i v dalších zemích jako je Česká republika. Jedná se o rozvrat institucí a lidského chování, bezperspektivnost vývoje neřízené společnosti, kriminalitu, nejistotu, nedůvěru, akceptaci amorálnosti, bezohlednosti, korupce a uznání práva na sebezáchovu za každou cenu. 103 LUBELCOVÁ, G. Kriminalita ako spoločenský fenomén. Bratislava: Veda. 2009. s. 184 an. 104 SCHENK, J. Anómia na Slovensku: pokus o meranie. In: Sociológia 36, č. 2, 2004, pp. 107 - 136. 105 Podle E.Durkheima sociální a individuální rovnováha člověka závisí na míře jeho identifikace s určitým prostředím. „Sociálnť je podle něj oblastí hodnot, norem, vzorů a pravidel, které člověku předepisují jeho sociální a životní orientaci. „Individuálnť je charakterizováno subjektivními zájmy a potřebami, které mohou být optimálně uspokojovány jedině v souladu s normativně stanovenými požadavky společnosti. Jestliže hodnoty a normy nejsou přesně stanoveny a dodržovány, nastává chaos, zmatek, stav anomie, který vede k pocitu osamocenosti, strachu, k odchylnému jednání. 61 2 OTÁZKY SKÚMANIA PRÁVNEHO VEDOMIA NA SLOVENSKU PO ROKU 1993 Úvod Koncept právneho vedomia má svoju históriu a za približne 100 rokov svojej existencie sa stal súčasťou inventára sociológie práva, kde nájdeme rôzne prístupy106 k jeho vymedzeniu a kvantifikácii. Toto jeho cizelovanie podľa nás znamená, že vedecká komunita ho až do dnešných dní pokladá za veľmi užitočný nástroj, ktorý umožňuje lepšie uchopiť spoločenské bytie práva. V spoločnosti, ktorá je politicky organizovaná na princípoch demokracie a fungujúcej na princípoch právneho štátu, je podľa nás vitálnou potrebou kritické a systematické skúmanie celého spektra právnych javov, do ktorého patrí tiež právne vedomie. Zároveň hodnotu spravodlivosti pokladáme za univerzálnu antropologickú konštantu a potrebu, ktorá prepožičiava legitimitu sociálnemu a právnemu poriadku. V ďalšom texte chceme predstaviť niektoré prístupy ku skúmaniu právneho vedomia, resp. jeho jednotlivých aspektov a zložiek, ktoré boli realizované v Slovenskej republike (v ďalšom texte iba „SR") po roku 1993. Zameriame sa na výskumy ktoré neboli realizované na právnických fakultách ani výskumných pracoviskách špecificky právnického zamerania. Účelom tejto časti monografie je poukázať na pluralitu prístupov a tém ktoré boli v SR reflektované odbornou verejnosťou. Hoci v porovnaní s krajinami ako je napr. Poľsko či Nemecko sa v SR otázke právneho vedomia venuje podstatne menej pozornosti v odborných kruhoch, taktiež právna sociológia je skôr marginalizovaná v porovnaní s inými krajinami, predsa sú právne javy aj právne vedomie v určitej podobe skúmané aj v súčasnosti.107 V prvej časti sa zameriame na problematiku právneho vedomia v kontexte politickej 106 K tomu podrobný výklad v kapitole 1 Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu. 107 Na pôde Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV sa uskutočnili v tomto miléniu dva odborné interdisciplinárne semináre — „Sociológia práva dnes: témy a osobnosti" (2003) a „Právne vedomie ako právny a sociálny fenomén" (2004), a časopis Sociológia vydal monotematické číslo k problematike sociológie práva — 2005, Vol. 37, No 1. (hosťujúci editori G. Lubelcová a S. Capíková). 63 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU transformácie. V ďalšej časti priblížime niektoré výskumy právneho vedomia so zameraním na špecifické subpopulácie. V závere sa pokúsime o sumari-záciu odporúčaní. 2.1 Právne vedomie v kontexte politického vedomia Obdobie po páde „železnej opony" bolo v krajinách prechádzajúcich post--socialistickou tranzíciou vhodnou príležitosťou na výskum právneho vedomia. V Maďarsku napríklad bol v rokoch 1997-1998 na vzorke 219 osôb realizovaný výskum zameraný na zmeny v právnom vedomí populácie, A. Kormány v porovnaní s obdobným výskumom z roku 1965 konštatuje viaceré zmeny v kvalitatívnej štruktúre právneho vedomia.108 Nie je nám známe, že by bol na Slovensku realizovaný od roku 1993 celospoločenský výskum verejnej mienky ktorého predmetom by bolo právne vedomie. Výskumy od 90. rokov 20. storočia109 boli v SR zamerané prevažne na politické vedomie — fenomén, ktorý mohol byť po prvý raz po dlhom čase totalitnej vlády110 slobodne skúmaný, a veľmi frekventované boli výskumy verejnej mienky. 108 KORMÁNY, A. Jogismeret és jogtudat a mai magyar társadalomban' [Legal Knowledge and Legal Consciousness in Modem Hungarian Society], De Jure. Marchl999. Citované podľa: DIRNÓCZI T., ŽUPAN M., ERCSEY Z., VINKOVIČ M. (eds.): Contemporary Legal Challenges: EU — Hungary — Croatia. Pécs — Osijek. 2012. s.18 [online] Dostupné z: http://sunicop.eunicop.eu/sunicop/publications/category/2-the-conference-book html [cit.25. 10. 2014]. 109 y porovnaní s inými krajinami, špecifická je v tejto oblasti situácia v Poľsku, ktoré si udržiava svoju výskumnú tradíciu v sociológii práva (etablovala sa od politického odmäku, ktorý nastal už roku 1956). Až do súčasnosti sú realizované rozsiahle empirické výskumy so zameraním na právo a právne vedomie, napr. TURSKA A., LOJKO E., CYWINSKI Z., KOJ 1)1.R A. Spolec^ne m^erunkiprawa. Z badan: Jakiegoprawa Polacypotr-Zebujq?Warszawa: Wyd. UW 1999. Predmetom výskumov verejnej mienky boli napríklad poslanci - KURCZEWSKI, J. Poslowie a Opinia Public^na. Warsaw: Instytut Stosowanych Nauk Spolecznych. Uniwersytet Warszawski. 1999. Neskoršie známejšie výskumy zamerané na hodnotenie práva boli realizované medzi podnikateľmi, napr. SKAPSKA, G. Kultura prawna w procesie tworzenia wolnej gospodarki. Pp. 97—128 in Skajpska, G. (ed.): Buddenbrookowie c%ypiraä? Kraków: Universitas. 2002. 110 Obmedzenia výskumov verejnej mienky a vôbec sociologických výskumov v predošlom historickom období, najmä v čase normalizácie (\9 68-19 89), sú analyzované viacerými štúdiami in LAIFEROVÁ, E., MISTRÍKOVA, Ľ. (eds.) Sociológia v ére normalizácie — program, funkcie, perspektívy, [elektronický zdroj], Bratislava: STIMUL, 2014 [CD-ROM]. 64 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 V tejto súvislosti by sme chceli vyzdvihnúť názor maďarského právneho sociológa A. Saj ó, že „akceptácia právnych noriemje v prvom rade dôsledkom akceptácie politického systému" naopak to však neplatí: dodržiavanie práva neznamená automaticky, že politický systém je akceptovaný.111 Pokladáme preto aj túto oblasť za relevantnú z hľadiska problematiky právneho vedomia. K pojmovým znakom práva patrí jeho tvorba či uznanie, ako aj garancia jeho zachovávania štátom ako politickou organizáciou a politickou mocou. Koncepcia politického sprostredkovania potrieb a záujmov v interpretácii E. Bárányho implikuje, že všetky vplyvy, ekonomické, sociálne, kultúrne a pod., teda vplyvy okolitých spoločenských subsystémov, sa do právneho poriadku premietajú prostredníctvom politiky. Súlad politických rozhodnutí i spôsobov ich presadzovania s právom je zdrojom ich legitimity najmä v prípade, že presadzovanie či realizácia rozhodnutí nie je v súlade so záujmami a vôľou dotknutej skupiny alebo jednotlivcov. Právo pôsobí ako nástroj i ako vedľajší zdroj politickej moci.112 V tejto súvislosti je metodologicky relevantné, že výskum či prieskum napr. dôveryhodnosti súdov, vlády alebo parlamentu formou výskumu verejnej mienky je výskumom orgánov tvorby práva — právnych inštitúcií, ale zároveň sú tieto vrcholnými politickými orgánmi a inštitúciami, reprezentujúcimi trojdelenie štátnej moci. Nazdávame sa, že hodnotenie jednotlivých orgánov verejnej moci vrátane orgánov verejnej správy je hodnotením inštitúcií, ktoré patria do právneho systému a podieľajú sa na sociálnej kontrole v spoločnosti tým, že vydávajú formou práva záväzné pravidlá správania sa (právne predpisy) alebo tým že garantujú ich dodržiavanie svojou rozhodovacou činnosťou. Autorita a efektívnosť práva sa v literatúre z oblasti sociológie práva uvádza v úzkej súvislosti s dôverou k týmto orgánom.113 Netreba opomenúť, že verejnosť vníma politiku aj prostredníctvom legislatívy (a jej kvality), keďže tá jednak ukladá povinnosti, jednak rámcuje možnosti voľby prostriedkov na dosiahnutie individuálnych cieľov. G. Lubelcová pri hodnotení pôsobenia práva v oblasti spoločenskej kontroly kriminality na Slovensku konštatovala: „Ambivalentný výklad práva (vrátane 111 SAJO, A. Conformity and Legal Change. Pp. 85—91 in Skajpska, G. (ed.): Praipo w ^mieni- ajacym sie spolec^enstwie. Kraków: Jagiellonian University Publishing. 1992. s.86. "2 BARANY, E. Právo a poktika. Právny ob^or. 731990 (4): 289-301. n3 K tomu napr. KOJDER, A. Godnošc i silaprawa. Warszawa: Oficyna naukowa. 2001. 65 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU najvyššieho ^ákona — ústavy) a jeho prehlbovanie na poradí politického boja ^ni^uje v očiach verejnosti autoritu práva a obmedzuje jeho regulatívnu funkciu."114 Nekvalitná tvorba a aplikácia práva znižuje dôveryhodnosť orgánu, ktorý reprezentujú. Podľa F. Fukuyamu, absencia dôvery v spoločnosti musí byť kompenzovaná zložitým systémom pravidiel a regulatívov, ktoré podliehajú vyjednávaniu a odsúhlaseniu, o ktoré sa vedú spory, a niekedy musia byť vynucované.115 Vývoj dôveryhodnosti politických inštitúcií v SR v % v rokoch 2002 — 2004 podľa výskumov Odboru mediálneho výskumu Slovenského Rozhlasu (OMV SRo) poukazuje na všeobecne nízku mieru dôvery a korešpondujúcu extrémne vysokú mieru nedôvery voči súdom a prokuratúre, ktorých skóre sa však v troch po sebe idúcich meraniach zlepšovalo. Nízka dôvera a vysoká nedôvera voči parlamentu a vláde SR mali skôr stúpajúcu tendenciu. Tabuľka: Vývoj dôveryhodnosti politických inštitúcií v SR v % v rokoch 2002 - 2004116 Vývoj dôveryhodnosti inštitúcií SR v % (máj 2004 - november 2002) Dôvera* Nedôvera** Máj 2004 Máj 2003 November 2002 Máj 2004 Máj 2003 November 2002 Armáda SR 62,0 57,0 56,5 32,1 35,4 36,4 Cirkvi 50,6 47,4 53,4 41,9 43,8 39,6 Miestna samospráva 48,7 48,1 50,9 44,7 42,9 40,9 Pre2ident SR 40,8 34,6 38,3 56,4 63,4 59,9 Policajný zbor SR 40,6 22,8 22,3 56,8 74,7 75,9 Samospráva VÚC 33,1 30,7 30,2 49,7 47,1 47,1 Odbory 27,9 29,5 26,8 58,0 54,9 56,2 Súdy, prokuratúra 21,1 15,1 16,6 73,7 78,7 78,7 NR SR (parlament) 21,0 24,7 30,6 76,6 72,4 65,4 Vláda SR 20,8 23,3 32,4 75,0 Nedostupné 114 LUBELCOVA, G. Základné trendy a riziká vývoja kriminality na Slovensku v rokoch 1989-1999. Sociológia. 1999 Vol. 31, No. 5: 497-501. s.: 499. 115 FUKUYAMA, E Trust: The Social Virtues and the Creation of Prosperity. New York: Free Press. 1995. 116 CAPIKOVA, S. Medzi poriadkom a chaosom: právo v období post-komunistickej transformácie na Slovensku. Sociologický časopis/C^ech Sociological Review. 2005. Vol. 41, No. 4. s. 627. 66 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 * Údaj „dôvera" vznikol zlúčením odpovedí „plne dôveruje" a „viac dôveruje ako nedôveruje" ** Údaj „nedôvera" vznikol zlúčením odpovedí „vôbec nedôveruje" a „viac nedôveruje ako dôveruje" Dopočet do 100 % tvoria odpovede „nevie" Vlastné spracovanie podľa: Odbor mediálneho výskumu Slovenského rozhlasu (OMV SRo), www.rozhlas.sk Výskumy verejnej mienky v SR realizovalo po roku 1993 viacero verejnoprávnych subjektov, napr. Odbor mediálneho výskumu Slovenského roz-hlasu, alebo Ustav pre výskum verejnej mienky pri Štatistickom úrade SR.117 Postupne vznikali organizácie 3. sektora (think-tanky) ktoré realizovali skôr politologické analýzy — spomeňme napr. Inštitút pre verejné otázky (IVO) alebo Transparency International Slovakia (TIS), v súčasnosti ich existuje omnoho viac. Paralelne vznikali a etablovali sa výskumné agentúry fungujúce na komerčnom základe, so zameraním na marketingový výskum, ale realizovali rozmanité zákazky. Politická transformácia bola vďačnou výskumnou témou, predmetom výskumu boh názory obyvateľov na privatizáciu, korupciu a iné problémy verejného života, popularitu politických subjektov i konkrétnych pohtikov, dôveryhodnosť a pod. V súčasnosti je SR zapojená do rôznych medzinárodných komparatívnych výskumov verej-nej mienky (napr. ISSP) na ktorých sa podieľa najmä Sociologický Ustav Slovenskej akadémie vied, často v spolupráci s inými akademickými sociologickými pracoviskami v SR. „Revolúcia v roku 1989 priniesla novú ví^iu cieľového stavu spoločenského vývoja, vedúcou ideou pri jej presadzovaní sa stal model právneho státu a deetati^ácie spoločnosti. Nové politické elity sa v tomto „ponovembrovom" období namerali predovšetkým na právne ukotvenie %meny politického režimu a polozenie nákladov pre resuscitáciu občianskej spoločnosti, hlásajúc novú ideológiu étosu občianskej kultúry. Po vzniku samostatnej Slovenskej republiky v roku 1993 došlo k rekonfigurácii ústavného systému, ukotveniu ,pravidiel hry "pre slobodnú súťa^po litický ch aj ekonomických síl a právnemu "7 Ústav bol v roku 2009 zrušený. Bkzšie: MARCHEVSKÝ, P. Spomienka na ÚWM. [online] Dostupné z http://www.ietotak.sk/editorial/spomienka-na-uvvm [cit. 20. 10. 2014]. Pre porovnanie, v Českej republike nebolo obdobné pracovisko zrušené, ale bolo presunuté zo štátneho orgánu na akademickú pôdu. 67 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU ukotveniu %áruk nákladných ľudských a politických práv spojených s ich inštitucionálnym zabezpečením. Pádom %ele%nej opony sa ekonomika aj kultúra (aprávny systém) otvorili v smere k okolitému prostrediu a boli s ním priamo konfrontované."118 Rozvíjať sa začali právne odvetvia, ktoré do roku 1989 mali marginálny význam (napr. právo životného prostredia, duševného vlastníctva, počítačové právo, právo ľudských práv). Vstup do Európskej únie priniesol viaceré zmeny v právnej oblasti a požiadavku na harmonizáciu vnútroštátneho práva s právom EU a implementáciu potrebných zmien. Dôvera k politickým inštitúciám sa v odbornej literatúre pokladá za dôležitý ukazovateľ nálad obyvateľstva. Je tiež pokladaná za predpoklad akceptovania určitých politických rozhodnutí a opatrení decíznej sféry a politických aktérov (individuálnych rovnako ako inštitucionálnych) zo strany verejnosti. V súčasnosti široko medializovaných pravidelných prieskumoch Eurobarometer (Standard Eurobarometer) sa objavuje aj hodnotenie dôvery k Európskej únii a k vybraným európskym a „domácim" národne špecifickým inštitúciám a médiám. Dáta sú zbierané prostredníctvom štandardizovaných rozhovorov, zber dát zabezpečuje zvyčajne spoločnosť Taylor Nelson Sofres. „Eurobarometer" je séria prieskumov verejnej mienky, ktoré zadáva sekcia Analýz verejnej mienky Európskej komisie od roku 1973. V rámci prieskumov sú pravidelne vydávané správy o verejnej mienke v rôznych oblastiach týkajúcich sa Európskej únie. Prieskumy sa realizujú vo všetkých členských krajinách EU a v poslednom čase aj v kandidátskych krajinách. Výsledky Eurobarometra sú publikované Generálnym riaditeľstvom pre tlač a komunikáciu Európskej komisie. Pôvodne bol koncipovaný ako spôsob zlepšenia informačnej a komunikačnej stratégie Európskej únie. Prieskumy verejnej mienky a trendov v členských a kandidátskych krajinách skúmajú názory občanov na rôzne témy, napríklad rozširovanie, spoločenská situácia, zdravotníctvo, informačné technológie, kultúra, životné prostredie, euro, obrana atď. Pre Európsku komisiu je dôležitým nástrojom získavania informácií, názory širokej verejnosti sú brané do úvahy pri príprave legislatívnych 118 CAPIKOVÁ, S. Medzi poriadkom a chaosom: právo v období post-komunistickej transformácie na Slovensku. Sociologický časopis/ C^ech Sociological Review. 2005. Vol. 41, No. 4: 617-640. s.620. 68 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 návrhov, prijímaní rozhodnutí a hodnotení jej práce. Od roku 2001 sa prieskumy Eurobarometer uskutočňujú v kandidátskych krajinách (CCEB), nahradil dovtedy používaný Eurobarometer v strednej a východnej Európe (CEEB) s frekvenciou jednej správy ročne.119 Výsledky prieskumov Eurobarometer z rokov 2009 a 2010 boli sprevádzané vlnou údivu zo strany laickej i odbornej verejnosti, ako o tom informovali pomerne početné komentáre najmä v denníkoch, blogoch aj v iných typoch masmédií. Podľa týchto prieskumov, obyvatelia Slovenska zahraničným inštitúciám dôverovali výrazne viac než inštitúciám domácim, a zároveň sa v týchto ukazovateľoch výrazne líšili od priemeru EU. Spomedzi niekoľkých ponúknutých položiek, najnižšiu mieru dôvery respondenti vyjadrovali k položke „súdny a právny systém." Vyberáme zo slovenskej mutácie správy Eurobarometer 74: „Ako na Slovensku, tak aj v európskom priemere prevaľuje nedôvera nad dôverou k domácim inštitúciám. Národnej vláde dôveruje iba 36 % slovenských občanov (28 % v HU27) a národnému parlamentu dôveruje 37 % občanov (31 % v EU27). Najväčší rozdiel v dôvere k inštitúciám med^i Slovenskom a európskom priemeromje v prípade súdneho a právneho systému, ktorému na Slovensku dôveruje iba 32 % a nedôveruje 65 % občanov, ^atiaľ čo v EU27 mu dôveruje 47 % a nedôveruje 48 % občanov. Z hľadiska trendov sme na jeseň 2010 v porovnaní s jeseňou 2009 nepozorovali Riadnu významnú %menu a to napriek tomu, %e v období med^i týmito dvomi prieskumami sa konali parlamentné voľby po ktorých sa k moci dostala nová vláda %lo%ená %o strán, ktoré v minulom volebnom období boli v opozícii a strany bývalej vládnej koalície sa dostali do opozície. O čo menej dôverujú slovenskí občania (aj v porovnaní s priemerom EU) domácemu súdnemu a právnemu systému, o to viac (aj v porovnaní s priemerom EU) dôverujú Európskej únii. Kým v európskom prie-mere je viac občanov, ktorí EU nedôverujú (45 %), ako tých, ktorí jej dôverujú (43 %), na Slovensku Európskej únii dôveruje 71 % občanov a nedôveruje iba 24 % občanov. Slovenská republika je tak krajinou s najvyššou mierou dôvery k Európskej únii spomedzi členských krajín únie."120 Podľa výsledkov Eurobarometra č. 81 (v SR zber dát prebiehal v období 31. 5. — 10. 6. 2014 na vzorke 1.024 respondentov), vláde SR skôr dôveruje 119 [online] Dostupné z: http://www.europskaunia.sk/eurobarometer. 120 EUROBAROMETER 74. Verejná mienka v Európskej únii. Jeseň 2010. Národná správa. Slovenská republika. Brusel: Európska komisia, [online] . s.10. [cit.26. 3. 2012]. 69 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 20 %, skôr nedôveruje 76 % a nevedelo sa vyjadriť 4 % opýtaných, parlamentu skôr dôveruje 19 %, skôr nedôveruje 77 % a nevedelo sa vyjadriť 4 % opýtaných, čo je menej než priemerné hodnoty obyvateľov EU.121 V porovnaní s predošlými prieskumami Eurobarometra, tento trend nízkej dôvery nevykazuje výrazné odchýlky. V porovnaní napr. s predošlými výskumami realizovanými OMV SRo v rokoch 2002 — 2004 (viď tabuľka s.66), súčasné nízke hodnoty dôvery k vláde, parlamentu či súdom nie sú prekvapujúce. Vo výskumoch verejnej mienky a v prieskumoch dôvery k politickým inštitúciám, ktoré u nás po dlhé roky realizujú rozmanité subjekty122 a výskumné agentúry, pravidelne vychádzajú nízke hodnoty dôvery k inštitúciám zákonodarnej, výkonnej i súdnej moci, a to napriek použitiu odlišných metodík, a odlišnej zostave hodnotených položiek (inštitúcií).123 Z nízkej hodnoty dôvery k orgánom tvorby práva však nemožno urobiť automatické závery ohľadom právneho vedomia alebo vyvodiť nízku ochotu riadiť sa právom ako normatívnou štruktúrou, nazdávame sa že je vhodnejšie vnímať tieto zistenia ako rizikové faktory akceptácie práva, alebo ako rizikové faktory postojov k právu, čo si však vyžaduje empirickú verifikáciu. Je potrebné verifikovať, či akceptácia práva je podmienená vnímaním korektnosti zákonodarného procesu v očiach verejnosti. Nízku mieru dôvery k súdom (súdnictvu) by bolo vhodné verifikovať v súvislosti s hodnotením vymožiteľnosti práva, ktorú pokladáme za hierarchicky vyššiu úroveň v súvislosti s právnym vedomím a najmä mienkou o práve. Osobitnú pozornosť by bolo potrebné venovať súvislostiam mienky o práve a fenoménov korupcie a klientelizmu. 121 EUROPEAN COMISSION: Standard Eurobarometer 81. The Kej Indicators. Results for Slovakia. 2014 [elektronický zdroj] [videné 20. 10. 2014]. 122 Pre úplnosť treba doplniť, že sporadicky sa otázky vzťahujúce sa na niektoré právne javy, napr. punitívne postoje verejnosti, hodnotenie práva alebo niektorého zo štátnych orgánov a pod. objavujú v medzinárodných prieskumoch v rámci programov ISSP alebo Výskum európskych hodnôt (EVS). Z hľadiska výskumu právneho vedomia tieto výskumy prinášajú skôr fragmentárne poznatky, nakoľko ich tematické zameranie je odlišné. 123 CAPÍKOVÁ, S., HERMANOVA, D., LUHA, J. Dôvera k inštitúciám medzi poslucháčmi LF UK v Bratislave - výsledky sondy S.92-104 in: MATULNÍK, J., KOLLÁROVA, M., FERO, M. (eds.) Slovenská politika po roku 1993 v sociologickej reflexii. Zborník referátov z Výročnej konferencie Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV, ktorá sa konala dňa 13. apríla 2012. 1. Vyd. [CD ROM] Bratislava: Slovenská sociologická spoločnosť pri Slovenskej akadémii vied. 2013. s.95. 70 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 Jednou zo zložiek právneho vedomia je jeho hodnotový obsah. Hodnotiť je možné rozmanité objekty z oblasti práva a takisto je možné vyjadriť sa ku kvalitatívne rozmanitým atribútom objektu. Metodologicky oprávnenou požiadavkou kvality výskumu právneho vedomia je podľa nás voľba objektov a atribútov hodnotenia, ich operacionalizácia, voľba vhodného meracieho nástroja a oslovenie relevantnej populácie. Keďže orgány verejnej moci a správy sú zároveň orgánmi tvorby a aplikácie práva, ich hodnotenie zo strany obyvateľov by malo byť jednou z dimenzií výskumov právneho vedomia. Z uvedených dôvodov, a s určitými výhradami, si dovoľujeme povedať že indikátorom právneho vedomia v spoločnosti môžu byť tiež reprezentatívne prieskumy dôveryhodnosti politických inštitúcií, avšak samy osebe podľa nás nemajú dostatočnú explikačnú validitu, sú iba čriepkom mozaiky. 2.2 Výskumy právneho vedomia so zameraním na špecifické subpopulácie V závislosti od rozsahu a kvality sa v literatúre rozoznáva právne vedomie laické, profesijné a expertné. Laické právne vedomie sa utvára spontánne. Profesijné, týka sa znalosti a hodnotenia práva regulujúceho výkon určitej profesie, povolania (vychovávateľ, vedec, zdravotník, farmaceut, pôrodná asistentka a pod.). Expertné právne vedomie majú právnici a právni experti, je výsledkom profesijnej špecializácie v oblasti práva (sudcovia, prokurátori, advokáti a pod.).124 Hoci sa všeobecne konštatuje na Slovensku nízka úroveň právneho vedomia obyvateľov, nachádzame v odbornej literatúre skôr parciálne výskumy. Prezentované výskumy poukazujú na to, že rovnako významné ako výskum societálneho právneho vedomia je zameriavať sa na špecifických adresátov právnych noriem. Spoločnosť nie je homogénnou masou ľudí, hoci platí postulát rovnosti pred zákonom. 124 Porovn. HOUBOVÁ, D. Právní výchova a formovaní vztahu k právu. Pp.9-24 in: Výchova k právu. Sborník ^ vědeckého semináře. Brno: Masarykova Univerzita. 1994. VEČERA, M., URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Aleš Čeněk. 2011. 71 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 2.2.1 Výskum „Deti o svojich právach" Deti patria medzi veľmi zraniteľné skupiny obyvateľstva. Monitorovanie práv detí uskutočňujú v SR niektoré mimovládne organizácie,125 ale tiež ďalšie subjekty pod gesciou Slovenského výboru UNICEF. Dohovor o právach dieťaťa bol prijatý 20. novembra 1989 na pôde Valného zhromaždenia OSN. Mnohé ustanovenia boli postupne premietnuté aj do konkrétnych zákonov v SR. Článok 19 a čl. 37 Dohovoru vyjadrujú právo dieťaťa na bezpečnosť (ochrana dieťaťa pred násilím, zanedbávaním, zneužívaním, týraním). Článok 29 Dohovoru ukladá signatárom povinnosť zabezpečiť deťom výchovu zameranú na rešpektovanie práv iných ľudí a svojho okolia. Základnú povinnosť vzdelávať v tejto oblasti nesú školy, najmä základné školy. Prieskum Slovenského výboru UNICEF Deti o svojich právach126 priniesol viacero podnetov. Veľkosť výberovej vzorky podľa autorov záverečnej správy umožňuje zovšeobecniť základné výsledky prieskumu na populáciu detí vo veku 13 — 15 rokov s maximálnou odchýlkou + 4,9 %. Zadávateľom výskumu bol Slovenský výbor pre UNICEF, ktorý spolu s P. Guráňom a J. Filadelfiovou pripravil aj otázky do dotazníka. Otázky boli vzhľadom na 20. výročie „Dohovoru o právach dieťaťa" cielené na všeobecné poznatky o informovanosti detí o ľudských právach a právach dieťaťa a hodnotenie aktuálnej situácie na Slovensku v ich uplatňovaní. Vzhľadom na prebiehajúcu kampaň Rady Európy za úplný zákaz fyzických trestov detí bolo viacero otázok špecificky smerovaných i k tejto téme. Prvé dve kapitoly záverečnej správy približujú povedomie detí o ľudských právach (ďalej iba ĽP) a právach detí, zdroje informácií o ĽP a právach detí, znalosť konkrétnych práv, názor detí na dodržiavanie ĽP a práv detí v SR. Tretia kapitola nazvaná „Práva dieťaťa v praxi" bola zameraná na znalosť Dohovoru OSN o právach dieťaťa, názor či sú konkrétne práva garantované v zákonoch SR a návrhy na zlepšenie dodržiavania práv dieťaťa na Slovensku. Použité boli otázky uzatvorené, polootvorené aj otvorené. 125 Napr. Nadácia pre deti Slovenska, alebo Amnesty International a pod. 126 GURÁŇ, P., FILADELFIOVÁ, J. Deti o svojich právach - Slovensko 2009. Záverečná správa z výskumu. Bratislava: IUVENTA a Slovenský výbor UNICEF, 2009. [online] In Dataarchív výskumu mládeže. Dostupné na [cit. 15. 10. 2014]. 72 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 Otvorená otázka, čo by sa malo na Slovensku v dodržiavaní práv dieťaťa zlepšiť, priniesla množstvo zaujímavých návrhov, ktoré autori rozdelili do 10 okruhov, najširším okruhom boli návrhy týkajúce sa násilia na deťoch. Deti navštevujúce posledné tri ročníky výkladnej školy poukazovali na rô^ne formy násilia, ci us? to bolo týranie, telesné tresty, fyzické cipsychické násilie alebo šikanovanie. Ak sa vo výrokoch konkretizovalo prostredie, smerovalo prevažne k dvom ^ nich — k násiliu v rámci rodiny a v školskom prostredí.^11 Voľné odpovede detí ukázali, že majú pomerne silnú predstavu o tom, čo by sa malo v oblasti práv dieťaťa zlepšiť, konštatuje správa. Najviac návrhov vzťahovali deti k zastaveniu násilia, vrátane odstránenia telesných trestov. Veľkú pozornosť venovali tiež právu na vzdelanie a rovnosti práv všetkých detí (aj rómskych, detí so zdravotným postihnutím a detí žijúcich mimo svojho rodinného prostredia). Často spomínali rodičov a rodičovskú starostlivosť, kde by pridali viac času pre deti a zlepšenie prístupu a starostlivosti o deti u mnohých z nich. Viaceré z detí videli cestu k zlepšeniu situácie na Slovensku konkrétne v zlepšení informovanosti o detských právach — prostredníctvom médií i prostredníctvom vyučovania v školách. Ako informačný zdroj vystupuje do popredia škola. Analýza empirických údajov vypovedá o rôznej úrovni pozornosti venovanej detským právam na jednotlivých základných školách v SR, ako aj o rôznej úrovni výučby — viac alebo menej prispôsobenej predstavám žiakov a žiačok. Súčasťou zisťovania sa stala aj otázka, akú pozitívnu zmenu v uplatňovaní práv detí vedia deti z posledných troch ročníkov základnej školy uviesť ako dobrý príklad. Iba necelých 15 % skúmaných detí sa priklonilo k stanovisku, že zaregistrovalo na svojej škole za posledné tri roky pozitívnu zmenu súvisiacu s právami dieťaťa. Najpočetnejšiu skupinu predstavovali zmeny dotýkajúce sa násilia — konkrétne jeho eliminácie z výchovno-vzdelávacieho systému na svojej škole (násilia všeobecne, ale aj telesných trestov učiteľov voči deťom alebo šikany medzi spolužiakmi).128 127 GURÁŇ, P., FILADELFIOVÁ, J. Deti o svojich právach - Slovensko 2009. Záverečná správa z výskumu. Bratislava: IUVENTA a Slovenský výbor UNICEF, 2009. [online] In Dataarchív výskumu mládeže. Dostupné na [cit. 15. 10. 2014], s. 23. 128 Tamtiež, s. 33-34. 73 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Výskum bol navrhnutý veľmi komplexne, priniesol konkrétne poznatky o procesoch právnej komunikácie a socializácie, o efektívnosti jednotlivých komunikačných kanálov, aj o potrebách detí. 2.2.2 Právne vedomie žien vo výkone trestu odňatia slobody V roku 2003 pracovníci129 Katedry sociológie Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave uskutočnili empirický výskum právneho vedomia žien vo výkone trestu odňatia slobody prostredníctvom štandardizovaného dotazníka, v spolupráci s Katedrou právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brne. Dotazník bol distribuovaný v jedinom zariadení na výkon trestu odňatia slobody v SR určenom pre ženy: v zariadení Nitra — Chrenová. Výsledkom spolupráce je monografia130, konferenčný zborník131 a vedecké štúdie k problematike špecifík ženskej kriminality.132 2.2.3 Právne vedomie a podnikatelia Špecifickou zložkou spoločnosti sú podnikatelia. V západných krajinách je pomerne rozšírené, že obchodné a priemyselné komory a iné záujmové združenia či zväzy podnikateľov realizujú pre svoje interné potreby prieskumy kvality podnikateľského prostredia, do ktorého sú zaraďované tiež skúsenosti a hodnotenia právneho prostredia z hľadiska potrieb podnikateľských subjektov. Tieto výskumy sa snažia poukázať na bariéry podnikania a často sa zameriavajú sa na širokú škálu právnych otázok. Otázky právnych prekážok podnikania, a otázky právnych nástrojov ehminácie prekážok neprávneho charakteru, priťahujú pozornosť výskumníkov z rôznych oblastí. Zaujímavým príspevkom k skúmaniu právneho vedomia v SR z pohľadu psychológie je sonda pro f. M. Szarkovej. Szarková vymedzuje právne vedomie nasledovne: „Obsahom právneho vedomia sú ^nalosti ^ákonov a právnych noriem, 129 Pod vedením doc. PhDr. Gabriely Lubelcovej, CSc, participovali Roman Džambazovič a Silvia Capíková. 130 URBANOVA, M., VEČERA, M. A. kol. Ženská delikvence. Teoreticko — empirická studie k problému právních postoju a hodnotových orientací delikventních %en. Brno: Masarykova Univerzita. 2004. 131 URBANOVÁ, M., VEČERA, M.A. kol. Ženská delikvence jako sociální jev. Brno: Masarykova Univerzita. 2004. 132 Napr. LUBELCOVÁ, Gabriela; DŽAMBAZOVIČ, Roman. Kriminalita žien a ženy vo väzení na Slovensku. Sociológia-Slovak Sociological Revieip, 2006, 2, s. 103-126. 74 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 procedurálne informácie ^ oblasti právnych vied, vedomosti a skúsenosti ^ ich konkrétneho uplatňovaniaIuplatnenia v prostredí/spoločnosti, v ktorom človek %ije, vrátane sankcií prípade ich porušenia, konkrétne pozitívne lebo negatívne %á%itky (emocionálne obsahy) ^pre^itých situácii, ktoré vyžadovali použitie právnych vrúcnosti, mýty a sekundárne informácie napríklad o celkovej atmosfére v spoločnosti, verejnej mienke a podobne. Okrem informácií sú v právnom vedomí reflektované aj právne vzťahy, ktoré predstavujú samostatnú entitu a tvoria samostatné a osobité vzorce v mozaike spoločenských vzťahov. Tieto vzorce ^ároveň tvoria štrukturálne časti právneho vedomia každej spoločnosti/ komunity a sú komunikované a prenášané na jej nových členov prostredníctvom nástrojov sociálneho a psychologického tlaku a procesov právnej výchovy. Okrem ^nalostí a vedomostí obsah právneho vedomia tvoria aj postojejednotlivcov/ skupín k právu ako takému. Tieto sú ovplyvňované tak emocionálnymi, ako aj racionálnymi a vôľovými faktormi."133 Prieskum sa realizoval na vzorke 165 náhodne vybraných študentov denného štúdia prvého ročníka ekonomicky zameraných vysokých škôl v Bratislave, z ktorých nikto reálne ešte nepodnikal. Hlavným cieľom bolo „exploracnými metódami ^istiťa opísať jednotlivé komponenty, ktoré tvoria obsah a štruktúru právneho vedomia. V rámci čiastkových cieľov bolo okrem iného cieľom prieskumu identifikovať činitele/faktory, ktoré aktívne alebo pasívne vstupujú do formatívno- regulačných procesov tvorby právneho vedomia a fixujú sa vjeho obsahu. Východiskom pri formulovaní nákladných cieľov a hypote\ boli v súčasnosti v SR široko diskutované problémy, ktoré ú^ko súvisia s právnym vedomím: stav plnenia daňových povinností, stabilita a jednoznačnosť ^ákonov, vymo^iteľnosťpráva prostredníctvom súdov, miera korupcie."™ V realizácii prieskumu bol uplatnený nasledujúci metodologický postup: prvá bola použitá metóda mentálnych máp, potom respondenti vyplnili dotazník A. V časovom odstupe dvoch týždňov (14 dní) dostali respondenti na vyplnenie dotazník B. Po vyplnení dotazníka B bol realizovaný skupinový štruktúrovaný rozhovor (skupiny respondentov v počte 15 boli tvorené náhodným výberom). Metóda zúčastneného pozorovania sa realizovala počas celého prieskumu.135 133 SZARKOVÁ, M. Právne vedomie ako faktor podnikateľského prostredia. Auspiáa. 2011. Vol. 8, No. 2. s. 65. 134 Tamtiež, s. 66. 135 Tamtiež, s.66. 75 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 2.2.4 Právne vedomie a zdravotnícki pracovníci Právna regulácia výkonu povolania je súčasťou profesijných identít základných zdravotníckych profesií. Zdravotnícke povolania, ktorých obsah sa spontánne historicky formoval v podobe sociálnych rolí, sú dnes formalizovane a vo veľkej miere inštitucionalizované prostredníctvom práva. V tomto prípade je právo nástrojom tzv sekundárnej inštitucionalizácie, keď sa sociálna rola normotvorným aktom transformuje do podoby právneho statusu. Pozícia aktérov (právnych subjektov s určitým právnym statusom) v sociálnej interakcii sa mení na formalizovaný vzťah, právny vzťah, ktorého obsahom sú sankcionovateľné a štátnou mocou vynútiteľné oprávnenia a povinnosti, a ktorý vzniká, mení sa a zaniká za právnou normou špecifikovaných okolností -právnych skutočností. V priebehu 20. storočia, u nás najmä v jeho poslednej dekáde, nastala zmena modelu interakcie lekár — pacient. Pôvodne principalistický (paternalistický) vzťah s dominujúcim postavením lekára bol zatláčaný zdôrazňovaním autonómie vôle pacienta a je nahrádzaný modelom partnerským (kde je pacient emancipovaný z pozície objektu liečby na subjekt liečby ktorý sa môže aktívne spolu-podieľať na voľbe diagnostických a terapeutických alternatív). V niektorých krajinách došlo k presunu asymetrie v prospech modelu spotrebiteľ — poskytovatel' zdravotnej služby. Tieto zmeny korešpondujú so zmenami v oblasti právnej regulácie postavenia lekára a zdravotnej sestry a pôrodnej asistentky a s kodifikáciou práv pacientov, so špecifikáciou právneho statusu pacienta. Profesijné právne vedomie sa stalo neoddeliteľnou súčasťou odborného profilu lekára. Lekár potrebuje poznať nielen svoje oprávnenia a povinnosti, ale celý komplex právnych vzťahov a právne významných skutočností, ktoré vymedzujú zdravotnícky systém, jeho financovanie a zodpovednostné vzťahy. „Súčasťou lekárovej odbornosti je okrem medicínskych ^nalostí tie^ špecifický rozsah ^nalostipráva (t%v. rolové minimum), ktoré zohľadňuje špecifickú náplň činnosti príslušníkov lekárskej profesie a jeho obsahom je najmä prialosť právneho postavenia lekára ako subjektu právnych vzťahov pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti."™ 136 CAPÍKOVÁ, S., HERMANOVÁ, D., CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V, LUHA, J. Úskalia realizácie práv pacientov: vybrané problémy vzťahu lekár-pacient v perspektivě prieskumu názorov poslucháčov LF UK. ss. 4-12 In: Pacient v zdravotnom systéme a spoločnosti. Zborník referátov ^ medzinárodnej vedeckej konferencie konanej dňa 14. decembra 2012 v Bratislave. Sekcia sociológie zdravotníctva Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV: Bratislava 2014 [CD ROM], s.7. 76 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 Právna regulácia spoločenských vzťahov v zdravotníctve a medicíne pokrýva veľmi širokú oblasť a je systemizovaná do viacerých právnych odvetví. Predmetom právnej úpravy je oblasť, ktorá zahŕňa základné ľudské práva a slobody, zodpovednostné právne vzťahy, dohľad nad poskytovaním zdravotnej starostlivosti, reklamácie v zdravotníctve, lekárenskú starostlivosť, súčinnosť s justičnými orgánmi a orgánmi činnými v trestnom konaní, financovanie zdravotníctva, vzťahy medzi poskytovateľmi zdravotnej starostlivosti a zdravotnými poisťovňami, výkon zdravotníckeho povolania, vzdelávanie zdravotníckych pracovníkov, vydávanie licencií na výkon zdravotníckeho povolania, génové inžinierstvo, odber a uchovávanie biologického materiálu ľudského pôvodu a iné. Okrem vnútroštátnych predpisov do právneho poriadku SR patria aj medzištátne zmluvy a acquis communitaire. Súčasťou výkonu zdravotníckych profesií je popri odborných medicínských vedomostiach i znalosť legislatívnych pravidiel limitujúcich zdravotnícku prax. Tieto sú často špecifické v závislosti od konkrétnej odbornej špecializácie, najmä u lekárov. Ojedinelé sondy do problematiky naznačujú, že lekári nemajú dostatočné vedomosti o právnych predpisoch upravujúcich poskytovanie zdravotnej starostlivosti.137 Právnici a lekári venujúci sa medicínskemu právu konštatovali potrebu systematického a kontinuálneho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov v tejto oblasti.138 137 TOTH, K. „Právne vedomie zdravotníckych pracovníkov v procese transformácie zdravotníctva v Slovenskej republike." Medicínsky monitor. 1999 (6)5: 18 — 22. 138 REMIŠOVÁ, M., KOKAVEC, M. Právna výchova pre medikov. Bratislava: LF UK. 1988.; REMIŠOVÁ, M., OZOROVSKÝ, V., CHANDOGOVÁ, E., GAŽI, G, KELČÍKOVÁ, S.: História a súčasnosť v informovaní chorého lekárom. In Medzinárodné sympózium k dejinám medicíny a farmácie. Bratislava: Slovenská lekárska spoločnosť. 1994. s. 85-87; REMIŠOVÁ, M., CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V Niektoré aspekty informovania chorého o jeho zdravotnom stave. S.87-91 In: Súčasné trendy v sociológii zdravia a choroby. Bratislava: Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV. 1999.; TÓTH, K. „Právne vedomie zdravotníckych pracovníkov v procese transformácie zdravotníctva v Slovenskej republike." Medicínsky monitor. 1999 (6)5: 18 - 22.; TÓTH,K, KOVÁČ, P „Význam medicínskeho práva vo výučbe študentov medicíny." [online] Verejné zdravotníctvo. 2004. č. 1. Dostupné z: [videné 21. 08. 2011]; CAPÍKOVÁ, S., CHANDOGOVÁ, E., HERMANOVÁ, D, OZOROVSKÝ, V Formovanie profesijného právneho vedomia poslucháčov medicíny, ss. 346-353. In: Životné podmienky a zdravie. Zborník vedeckých prác. [elektronický zdroj]. Bratislava: Úrad verejného zdravotníctva SR. 2012.[CD-ROM]; CAPÍKOVÁ, S., HERMANOVÁ, D, CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V, LUHA, J. Úskalia realizácie práv pacientov: vybrané problémy vzťahu lekár-pacient v perspektíve prieskumu názorov poslucháčov LF UK. ss. 4-12. In: Pacient v zdravotnom systéme a spoločnosti. Zborník referátov z medzinárodnej vedeckej konferencie konanej dňa 14. decembra 2012 v Bratislave. Sekcia sociológie zdravotníctva Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV. Bratislava 2014 [CD ROM]. 77 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Špecifickým problémom je informovanie chorého a jeho rodinných príslušníkov.139 Európska medicína sa veľmi dlho riadila hippokratovským krédom, zásadou starostlivého mlčania v situácii, keď sa mala poskytnúť informácia o infaustnom ochorení. Táto zásada sa začala prelamovať medzi 1. a 2. svetovou vojnou najmä v Nemecku, a neskôr, v 60. rokoch 20. storočia najmä v USA. Úprava postupu lekára v tejto situácii bola na Slovensku po prvý raz zapracovaná sekundárnym právnym predpisom „Prevádzkový poriadok ústavov národného zdravia", ktorý vydalo ministerstvo zdravotníctva v roku 1952.140 Nahradený bol právnou úpravou — zákonom o zdraví ľudu (č. 20/1966 Zb.), neskôr zákonom č. 277/1994 Z. z. a v súčasnosti je upravený zákonom č. 576/2004 Z. z. Právna úprava postupne menila rozsah a spôsob poučenia a menil sa aj okruh povinných a oprávnených subjektov poučenia. Na Ústave sociálneho lekárstva LF UK v Bratislave boli približne od polovice 70. rokov 20. storočia realizované výskumy subpopulácie poslucháčov medicíny LF UK, tematicky zamerané na problematiku informovania pacienta. Právo pacienta na informácie sa prekrýva s právom, ale aj s princípmi medicínskej etiky ako regulačnej štruktúry, ktorá je popri odbornosti významným zdrojom profesijnej identity a stavovskej príslušnosti lekára.141 Začiatkom 90. rokov 20. storočia M. Remišová a kol. realizovala sondu prostredníctvom rozhovorov s náhodne vybranými pracovníkmi rôznych odborov medicíny z fakultných nemocníc v Bratislave a Martine a v Národnom onkologickom ústave. V rozhovore boli experti oboznámení s tým, že ide o prieskum problému, na ktorý sa vyskytujú rôzne názory. Na otázku, ako 139 Právno-teoreticky, právno-sociologicky a axiologicky je uvedená problematika analyzovaná v štúdii: CAPIKOVA, S. Právne súvislosti zdravotnej starostlivosti o pacienta s postihnutím sluchu, s. 90-170 In: BEŇO, P, TARCSIOVÁ, D., CAPÍKOVÁ, S. Komunikácia so sluchovo postihnutými v zdravotníctve a sociálnej práci. Druhé, rozšírené a prepracovanévyd. Trnava: Typi Universitatis Tyrnaviensis. 2014. 140 Viac o tom in REMIŠOVÁ, M., OZOROVSKÝ, V, CHANDOGOVÁ, E., GAŽI, G, KELCIKOVA, S. História a súčasnosť v informovaní chorého lekárom. In Medzinárodné sympózium k dejinám medicíny a farmácie. Bratislava: Slovenská lekárska spoločnosť. 1994. s. 85-87. 141 Leví podiel na realizácii výskumov mala najmä doc. JUDr. Miluše Remišová, CSc. Výskumy v danej problematike sa začali realizovať najprv v rámci Výskumnej úlohy odb. plánu Ministerstva zdravotníctva SSR, č. X-l-3/16 „Právne aspekty a problémy zdravotníckych služieb" z ktorého „Záverečná správa" pochádza z roku 1974." Bližšie pozri: REMIŠOVÁ, M., CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V Niektoré aspekty informovania chorého o jeho zdravotnom stave. s. 87-91. In: Súčasné trendy v sociológii zdravia a choroby. Bratislava: Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV. 1999. 78 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 v praxi konkrétne postupujú pri podávaní informácií o zdravotnom stave pacientovi s infaustnou prognózou, tretina z nich odpovedala, že v každej situácii poskytujú informácie, zvyšné dve tretiny informácie selektovali i za cenu podávania nepravdivých informácií, aby chránili psychiku chorého. Autori konštatovali, že tak ako postupuje vedúci pracoviska, postupujú i jeho podriadení — čiže prax na pracoviskách bola začiatkom 90. rokov veľmi rôzna.142 Uvedená problematika je stále aktuálna, aj s ohľadom na prípadnú právnu zodpovednosť za „príliš otvorené" informovanie chorého a negatívny dopad na zmenu jeho psychického stavu. Právo zohráva v medicíne čoraz významnejšiu úlohu, do takej miery, že sa dá hovoriť o juridizácii medicíny.143 V období marec — máj 2011 sme v Bratislave na Ústave sociálneho lekárstva a lekárskej etiky realizovali prieskum vybraných charakteristík právneho vedomia poslucháčov LF UK. Použili sme dotazník vlastnej konštrukcie, s rôznymi typmi otázok, ktorý sa obsahovo zameriaval na rôzne problémové oblasti. Patrila medzi ne problematika dôveryhodnosti inštitúcií, právnej informovanosti medikov, vzdelávacích potrieb medikov, právnej komunikácie, práv pacienta a pod. Primárne dáta boli analyzované pomocou software SPSS 12. 0. 1. Na tomto mieste chceme prezentovať parciálne zistenia prieskumu názorov budúcich lekárov na vybrané problémy realizácie práv pacientov, ktoré podľa nás ilustrujú potrebu zohľadňovať rozdiely v obsahu profesijného právneho vedomia, v porovnaní napr. s výskumom práv detí pri konštrukcii teoretických modelov právneho vedomia a meracích nástrojov. Zo skúmaného súboru — poslucháčov pregraduálneho štúdia odboru všeobecné lekárstvo, sme sa zamerali na poslucháčov vyššieho ročníka, ktorí už majú skúsenosti s praktickým vyučovaním pri lôžku pacienta (stáže). Vzorku tvorilo 250 poslucháčov 4. ročníka odboru všeobecné lekárstvo na LF UK v Bratislave, vo veku 21-32 rokov, najviac ich bolo vo veku 21-25 rokov (94 %). Väčšie zastúpenie 177 (70,8 %) mali ženy než muži (73 - 29,2 %). 142 REMIŠOVÁ, M., CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V. Niektoré aspekty informovania chorého o jeho zdravotnom stave. s.87-91. In: Súčasné trendy v sociológii zdravia a choroby. Bratislava: Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV. 1999. s.89. 143 K juridizácii medicíny podrobnejšie in: CAPIKOVÁ^ S. Juridizácia medicíny a trendy v oblasti biomedicínskeho práva. s. 61-70. In JÁNOŠÍKOVA, L., OSTRO, N. (eds.): Human Rights Fórum 2012 - Medicínske právo interdisciplinárne. Bratislava: EURO KÓDEX. 2012. 79 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Zisťovali sme uzavretou otázkou, z akého zdroja sa dozvedajú najviac informácií z medicínskeho práva. Spomedzi informačných kanálov boli respon-dentami najlepšie hodnotené položky „z prednášok a cvičení" a „na stáži." Rodina ako zdroj právnych informácií nevystupovala výrazne, väčšina opýtaných sa vôbec nedozvedá informácie z oblasti medicínskeho práva v rodine (41,6 %), resp. dozvedá sa málo (38,4 %), kým veľa sa dozvedá iba 14,4 % opýtaných, pričom sa jednoznačne nepotvrdil vplyv prítomnosti právnika alebo lekára v širšom alebo užšom rodinnom okruhu. Z hľadiska formovania právneho vedomia je dôležitá vlastná skúsenosť človeka, či už sa týka dopravného priestupku, rozvodu rodičov alebo čohokoľvek iného. Pýtali sme sa preto, či respondenti majú osobnú skúsenosť so súdmi alebo políciou, ako svedok alebo účastník konania. Kladne sa vyjadrilo 53 (21,2 %), záporne sa vyjadrilo 196 (78,4 %) respondentov. Ďalším významným faktorom môže byť rodinné prostredie. Na otázku „Máte vo svojom širšom alebo užšom rodinnom okruhu lekára", 122 (48,8 %) odpovedalo kladne. O niečo menej respondentov deklarovalo, že má vo svojom širšom alebo užšom rodinnom okruhu právnika — 77 (30,8 %). Testovali sme, či existuje štatisticky významná závislosť medzi preferenciou zdroja právnych informácií a sociálno-demograŕickými znakmi. Nepreukázala sa závislosť medzi faktormi vzdelanie rodičov, prítomnosť právnika či lekára v príbuzenskom okruhu, vek respondenta. Môžeme konštatovať, že oslovení študenti si uvedomovali že právo tvorí neoddeliteľnú súčasť výkonu profesie lekára, a deklarovali najmä potrebu zakomponovať právne informácie do praktického vyučovania klinických predmetov (stáží), s preferovanou metódou kazuistík. Mieru spokojnosti respondentov s vybranými problémami zdravotníctva vrátane práva sme zisťovali otázkou „Vyjadrite sa prosím, do akej miery ste spokojný so situáciou v nasledovných oblastiach na Slovensku." Respondentom sme predložili 12 položiek (1. Vymožiteľnosť práva vo všeobecnosti, 2. Dostupnosť informácií zo zdravotníckej legislatívy, 3. Systém zdravotnej starostlivosti, 4. Vymožiteľnosť práva v zdravotníctve, 5. Financovanie zdravotníctva, 6. Dodržiavanie práv pacientov v zdravotníckej praxi, 7. Právne záruky práv pacientov, 8. Právna ochrana výkonu povolania lekára, 9. Zneužívanie zdravotnej starostlivosti pacientmi, 10. Dostupnosť 80 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 zdravotnej starostlivosti, 11. Požiadavky kladené na výkon povolania lekára, 12. Pregraduálna príprava lekárov). Mieru spokojnosti so situáciou mali vyjadriť pomocou 5-bodovej škály: 1'-veľmi spokojný, 2-skôr spokojný, 3-skôr nespokojný, 4 — úplne nespokojný, 5 — neviem. Porovnávali sme priemerné hodnoty - čím vyššia je priemerná hodnota, tým menej sú respondenti spokojní. Najviac spokojnosti prejavili respondenti pri položkách: Dostupnosť informácií zo zdravotníckej legislatívy, Dodržiavanie práv pacientov v zdravotníckej praxi, Právne záruky práv pacientov, Dostupnosť zdravotnej starostlivosti. Výrazne najmenšiu spokojnosť prejavili v položke Financovanie zdravotníctva, s odstupom nasledovali položky Požiadavky kladené na výkon povolania lekára a Vymožiteľnosť práva vo všeobecnosti. Distribúciu odpovedí podľa pohlavia znázorňuje nasledovný graf. Vplyv pohlavia sa prejavil iba pri troch položkách: Financovanie zdravotníctva (P 0,011), Pregraduálna príprava lekárov (P 0,021), Vymožiteľnosť práva vo všeobecnosti (P 0,042). f f f f / / f f f/ f / \y <>/ <>>/ w / ftp/ k^/ Q/ &y &y &y &' &' &' Na otázku „Aký je Váš názor na dodržiavanie práv pacientov v zdravotníckych zariadeniach na Slovensku?" (merané pomocou 5-bodovej Likertovej škály) sa takmer trojnásobne viac respondentov vyjadrilo pozitívne než negatívne. Zaradili sme i kontrolnú otázku „Umožňuje spôsob fungovania zdravotníckych zariadení na Slovensku dodržiavanie práv pacientov?" Na uvedenú otázku takmer polovica opýtaných odpovedalo kladne, avšak takmer štvrtina sa nevedela vyjadriť (variant „Sú skôr dodržiavané" zvolilo 173 - 69,2 %, opačný variant 58 - 23,2 %). 81 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU V prieskume sme použili kvôli možnosti komparácie aj niektoré otázky z dotazníka, ktorý bol použitý kolektívom riešiteľov z USLLE LF UK v akademickom roku 1997/1998.144 Otázky sa zameriavali na vybrané aspekty informovania pacienta. Na uzavretú otázku s dvoma variantmi „Informujú lekári v dostatočnom rozsahu pacientov o ich zdravotnom stave?" iba 40 % (100) opýtaných odpovedalo „áno", kým 58 % (145) odpovedalo „nie" (5 bez odpovede). V citovanom výskume Remišovej a kol. bola distribúcia kladných odpovedi 31,3 % a záporných až 67,7 %, pričom sa uvádza, že koncom sedemdesiatych rokov viac ako 80 % opýtaných medikov sa stotožňovalo s hippokratovskou požiadavkou chrániť psychiku chorého a neoznamovať mu tie informácie, ktoré by jeho psychiku narušili.145 Prieskumy M. Remišovej s kolektívom146 realizované na vzorke poslucháčov odboru všeobecné lekárstvo LF UK pomocou dotazníka, rovnako ako dotazníkový prieskum S. Capíkovej a kol. z posledného obdobia, poukazujú na potrebu konvergencie etických a právnych štandardov v oblasti regulácie vzťahu lekár — pacient. Keďže legislatíva upravujúca vzťahy v oblasti zdravotníctva sa dynamicky mení, otázky právneho vedomia zdravotníckych pracovníkov predstavujú zásobáreň podnetov pre výskumy s veľmi praktickým využitím. 144 REMIŠOVÁ, M., CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V. Niektoré aspekty informovania chorého o jeho zdravotnom stave. s. 87-91. In: Súčasné trendy v sociológii zdravia a choroby. Bratislava: Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV. 1999. 145 Tamtiež, s.89. 146 REMIŠOVÁ, M., OZOROVSKÝ, V, CHANDOGOVÁ, E., GAŽI, G, KELČÍKOVÁ, S. História a súčasnosť v informovaní chorého lekárom. In Medzinárodné sympózium k dejinám medicíny a farmácie, Bratislava: Slovenská lekárska spoločnosť. 1994 s. 85-87 s; CAPÍKOVÁ, S., CHANDOGOVÁ, E., HEŘMANOVA, D, OZOROVSKÝ, V. Formovanie profesijného právneho vedomia poslucháčov medicíny, ss. 346-353 In Životné podmínky a zdravie. Zborník vedeckých prác. [elektronický zdroj]. Bratislava: Urad verejného zdravotníctva SR, 2012.[CD-ROM]; CAPÍKOVÁ, S., HERMANOVÁ, D, CHANDOGOVÁ, E., OZOROVSKÝ, V, LUHA, J. Úskalia realizácie práv pacientov: vybrané problémy vzťahu lekár-pacient v perspektíve prieskumu názorov poslucháčov LF UK. ss. 4-12. In: Pacient v zdravotnom systéme a spoločnosti. Zborník referátov z medzinárodnej vedeckej konferencie konanej dňa 14. decembra 2012 v Bratislave. Sekcia sociológie zdravotníctva Slovenskej sociologickej spoločnosti pri SAV: Bratislava. 2014 [CD ROM]. 82 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 2.3 Právne vedomie a sociokultúrny kontext Nazdávame sa, že právne vedomie ako sociálny jav je vhodné situovať do referenčného rámca právnej kultúry.147 Právno-sociologický koncept právnej kultúry v podstate vychádza z tézy, že právna kultúra spoločnosti nemôže byť stotožnená iba so systémom pozitívneho, objektívneho práva. Obsahuje tiež mimoprávne normy, ak sú adresátmi noriem chápané ako záväzné. Ako píše Zavacká, týka sa obsahu práva i jeho rešpektovania a „^ahŕňa v sebe širokú škálu vnímania práva od najvyšších orgánov štátnej moci a správy a^k jednotlivcovi — občanovi." 148 G. Skapska vymedzuje právnu kultúru ako „potrebupráva v spojení s jeho miestom v individuálnej hierarchii hodnôt, a ^ároveň systém mimoprávnych hodnôt a noriem, ktoré podporujú pôsobenie práva."149 Právnu kultúru teda tvorí taký systém mimoprávnych hodnôt, noriem a vzorcov konania, ktoré podporujú právne konformné postoje a konanie a napomáhajú pôsobeniu práva v spoločnosti, dosahovaniu cieľov inkorporovaných v právnych normách právne dovolenými spôsobmi.150 Podľa J. Schenka, v SR ako osobitne naliehavá sa objavuje „potreba dlhodobejšieho a systematickejšieho monitoringu stavu spoločnosti v takej podobe, aby koncepčne prekračoval úroveň a mocnosti výskumov verejnej mienky, ktoré sa na tento účel spravidla využívajú." Podľa jeho názoru by uvedenú funkciu mohol plniť aj výskum societálnej anómie.151 prof. J. Schenk v SR realizoval dva reprezentatívne výskumy societálnej anómie, a to v roku 2001 a 2008. Tieto empirické výskumy priniesli informácie, že slovenská spoločnosť bola v sledovanom období anomická vo vysokom stupni, čo podľa nás ešte zvyšuje potrebu skúmania právneho vedomia. „Stav anómie a nárast sociálnej patológie, a to nie len !47 Literatúra je bohatá na definície - napr. DIRNÓCZI T., ŽUPAN M., ERCSEY Z., VÍNKOVIC M. (eds.) Contemporary Eegal Chalknges: EU — Hungary — Croatia. Pécs — Osijek. 2012. s.18. [online] Dostupné z: [cit.25. 10. 2014]. 148 ZAVACKÁ, K. Právna kultúra v medzivojnovom Československu. Právny ob^or. 2004. Vol. 87, Nol.p. 73. 149 SKAPSKA, G. Kultura prawna w procesie tworzenia wolnej gospodarki. Pp. 97—128 in SKAPSKA, G. (ed.) Buddenbrookome aypiraci? Kraków: Universitas. 2002. s. 103. 150 Porovn. CAPIKOVÁ, S. Medzi poriadkom a chaosom: právo v období post-komunis-tickej transformácie na Slovensku. Sociologický časopis/C^ech Sociological Revieip. 2005. Vol. 41, No. 4: 617-640. s.620. 151 SCHENK, J. Anómia na Slovensku v r. 2001 a 2008: porovnanie a niektoré metodologické problémy. Sociológia. 2010. Vol. 42, No. 4. s. 287. 83 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU kriminality, je jedným z veľmi zreteľných indikátorov dysfunkčnosti práva. Vyjadruje sklamanie sociálnych očakávaní kladených na právo i oslabenie motivačného pôsobenia práva."152 2.4 Záver Ak chceme exaktne spoznať pôsobenie práva v spoločnosti, môžeme sledovať 1. správanie sa ľudí vo vzťahu k právu alebo 2. právne vedomie, resp. reflexiu práva na rovine motivačných a kognitívnych štruktúr jednotlivca. Z hľadiska pôsobenia práva je potrebné zohľadniť potreby adresátov právnych noriem ako osoby s rozdielnymi právnymi statusmi, ktoré nadobúdajú tým že získavajú sociálne charakteristiky alebo vykonávajú sociálne roly. Rozdielnym spôsobom bude pravdepodobne hodnotiť napr. právnu úpravu zmenky pracovník banky v porovnaní s vyšetrovateľom, alebo učiteľom. Taktiež práva dieťaťa zrejme inak vníma rodič, učiteľ, sociálny kurátor, dieťa. Nazdávame sa, že prakticky využiteľné môžu byť výskumy právneho vedomia, zamerané na špecifiká právnej regulácie v rámci jednotlivých právnych odvetví, resp. na funkčnosť právnych inštitútov. Tieto sa v SR našťastie, realizujú i keď zostávajú v tieni populárnejších výskumných tém. Sociológia práva v súčasnosti berie ako nemennú tézu, že pomocou práva dochádza k tzv sekundárnej inštitucionalizácii, že sociálne vzťahy a roly sú na jednej strane regulované právom, na druhej strane mimoprávnymi normami (napr. krádež, rodičovstvo a pod.). Právne inštitúty podľa nášho názoru sú formalizovaným, kodifikovaným vyjadrením sociálnych vzťahov. Niektoré sociálne vzťahy sú viac upravené právom (dedenie, dane a pod.), iné zasa menej - najmä tie ktoré sa týkajú súkromného života. Právny status je právnou formou petrifikovaný a záväzne definovaný normatívny obsah sociálnych rolí. Ak má právo pôsobiť ako regulátor individuálneho konania, tak právne vedomie je sprostredkujúca premenná, čo má význam najmä pri tých činnostiach a tých povolaniach ktoré sú veľmi regulované, ako napr. zdravotná starostlivosť (lekári a iní zdravotnícki pracovníci), ochrana verejného 152 CAPIKOVÁ, S. Medzi poriadkom a chaosom: právo v období post-komunistickej transformácie na Slovensku. Sociologický časopis I C^ech Sociological Revieip. 2005. Vol. 41, No. 4: 617-640. s.635. 84 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 poriadku (pracovníci polície), bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci, podnikanie a pod. U lekárov navyše oproti iným povolaniam je silný vplyv tradičnej regulačnej štruktúry — medicínskej etiky, čo pravdepodobne nahrádza znalosť práva najmä v interakcii s pacientom a jeho rodinnými príslušníkmi. Právne vedomie a hodnotenie práva je dôležité skúmať nie len teoreticky, ale aj empiricky, aby bolo možné identifikovať do akej miery právna úprava zodpovedá očakávaniam adresátov sociálnych noriem. Právne vedomie ako sociálny jav je štruktúrovanou entitou. Právne vedomie predstavuje aj premietnutie práva ako systému sociálnej kontroly sui generis do kognitívnych a motivačných štruktúr človeka. V kontexte hodnotenia kvality právneho systému (resp. právneho prostredia), právne vedomie pokladáme za dôležitú zložku, ktorá by mala byť vhodným spôsobom, popri objektívnych indikátoroch kvality právneho systému, začlenená do pravidelnej výskumnej agendy. Materiálny právny štát vychádzajúci z princípov humanity a demokracie sa pokladá za ideálny stav, nestačí ak je formálne garantovaný v právnych predpisoch. Právne vedomie sa tradične spája s tvorbou právnej politiky — činnosťou de lége ferenda. Výsledky by mali byť zohľadňované aj pri tvorbe parciálnych politík (sociálnej, hospodárskej a pod.) nakoľko nie každý problém ktorý prináša reálny život sa dá vyriešiť tvorbou práva. Politické rozhodnutia a legislatívne iniciatívy by mali zodpovedať objektívne verifikovaným „spoločenským požiadavkám" o potrebe právnej regulácie, a nemali by byť motivované hlasnosťou argumentov parciálnych záujmových skupín, alebo pre-pašované do právneho poriadku formou právnych transplantátov s odôvodnením „lebo taký je trend vo vyspelej cudzine." Rovnako by mal byť výskum právneho vedomia pravidelnou súčasťou evalvačných (dopadových) štúdií. Výskumy preferencií adresátov právnych noriem by mali byť organickou súčasťou procesu tvorby práva bez čakania na krízové situácie spojené s dopadmi sociotechnicky alebo legislatívne-technicky nesprávnych zákonov. Výskumy pritom nemusia byť vždy realizované formou výskumov verejnej mienky. Dovoľujeme si povedať, že orientačným indikátorom právneho vedomia v spoločnosti môžu byť tiež reprezentatívne prieskumy dôveryhodnosti politických inštitúcií v spojení s hodnotením práva, avšak samy osebe podľa nás nemajú dostatočnú explikačnú validitu. Preto by 85 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU výskumy právneho vedomia mali byť realizované so zameraním skôr na parciálne právne problémy, oblasti právnej úpravy alebo konkrétne spoločenské a právne vzťahy a im prislúchajúce inštitúcie a normy. Právne vedomie z aspektu jednotlivca je súčasťou jeho kognitívnej mapy, pomáha mu orientovať sa v sociálnom svete a riešiť právne významné situácie.153 Štruktúra právneho vedomia podľa niektorých súčasných autorov zahŕňa dve hlavné zložky — znalosť práva a mienku o práve, ktoré sa ďalej vnútorne členia. Ako môžeme vidieť na príklade výskumu „Deti o svojich právach," právna informovanosť ak je skúmaná citlivo vypovedá veľa najmä o kvalite právnej komunikácie a socializácie. Hoci súhlasíme že právna informovanosťsi zaslúži aj samostatné skúmanie vo vzťahu k parciálnym otázkam právnej úpravy, nazdávame sa, že vyčerpávajúce zisťova-nie právnej informovanosti (t.j. rozsah a hĺbku právnych znalostí z oblasti práva hmotného a procesného) by vo výskume právneho vedomia nemalo byť dominantnou oblasťou vo forme vedomostného testu. Za významný aspekt právneho vedomia pokladáme mienku o práve, hodnotiacu dimenziu154 právneho vedomia a ochotu ľudí riadiť sa právom. Veľkú pozornosť treba venovať voľbe objektov a atribútov hodnotenia, formulácii položiek, v prípade kvantitatívneho výskumu voľbe vhodného meracieho nástroja a oslovenie relevantnej populácie. Pokladáme za užitočné konceptualizo-vať právo ako nástroj sociálnej kontroly155 a zohľadniť vo výskume zložku 1. normatívnu (aké správanie je právne ne/žiadúce), t.j. hodnotenie právneho poriadku, práva, konkrétnej právnej úpravy a pod., a 2. inštitucionálnu (kto a ako vyvodzuje zodpovednosť za porušenie práva). Existuje pluralita výskumných metód a techník, ktoré prichádzajú do úvahy. V prípade 153 CAPIKOVA, S. Medzi poriadkom a chaosom: právo v období post-komunistickej transformácie na Slovensku. Sociologický časopis I C^ech Sociological Review. 2005. Vol. 41, No. 4: 617-640. s.625. 154 I keď s hodnotením sú spojené určité problémy. Mnohé výskumy v SR napr. opakovane potvrdzujú že hodnota manželstva a rodiny patrí k najviac preferovaným, čomu však nezodpovedá reálne správanie ľudí o ktorom vypovedajú štandardizované ukazovatele rutinných štatistík ako napr. rozvodovosť, sobášnosť, potratovosť, počet detí narodených mimo manželstva. Podobne vysoké preferencie v SR má hodnota zdravia, avšak počet fajčiarov, alkoholikov a užívateľov drog v epidemiologických zistenach nemá klesajúci trend. 155 Porovn. K problematike sociálnej kontroly URBANOVA, M. Systémy sociálni kontroly a právo. Plzeň: Aleš Čeněk. 2006; tiež ONDREJKOVIC, P. a kol. Sociálna patológia. Tretie, prepracované a aktualizované vydanie. Bratislava: VEDA. 2009. 86 2 Otázky skúmania právneho vedomia na Slovensku po roku 1993 špecifických právnych inštitútov, ako je napr. informovaný súhlas pacienta, biomedicínsky výskum, procesné práva obetí kriminality, a pod. by bolo vhodné komplementárne využívať kvantitatívne aj kvalitatívne metódy a realizáciu napr. expertných rozhovorov s ohľadom na diverzitu cieľovej skupiny a ekvivalenciu záujmov účastníkov právnych vzťahov. Koncept právneho vedomia pokladáme stále za potrebný pre poznanie spoločnosti aj „sociálneho bytia" práva. Deklarovať význam právneho vedomia nestačí. Pokladáme za potrebné realizovať empirické výskumy, s vedomím Hmitácií tohto konceptu. Za vhodný referenčný rámec, ako východisko budúcich výskumov, pokladáme zastrešujúci koncept právnej kultúry. 87 3 PRÁVNÍ VĚDOMÍ A LEGISLATIVNÍ TVORBA PRÁVA V ČESKÉ REPUBLICE: ROZPOJENÉ SPOJENÉ NÁDOBY? Úvod156 Prezident V. Havel v jednom ze svých posledních rozhovorů157 vyslovil tezi, že jedna z klíčových vlastností zákona a kritériem, které by mělo být při jeho přijímání zvažováno, je jeho srozumitelnost, neboť „kolik lidí rozumí řeči %ákonů, souvisí s civilizačním stavem společnosti.'''' Nepřímo tak poukázal na jeden z klíčových aspektů právního vědomí (Rechtsbewusstsein; legal consciousness), které lze zjednodušeně řečeno definovat jako souhrn názorů a představ (jednotlivců, skupin či společnosti jako celku), co je podle práva a co je naopak zakázáno. Uvedený aspekt pak představuje jeden ze základních pojmů právní sociologie, skrze něhož je zkoumána schopnost jednotlivců (adresátů právních norem) a společnosti jako celku poznávat, porozumět a reflektovat právní oblast a tedy v konečném důsledku hodnotit stav společnosti jako právní společenství. Vyjdeme-li z této teze, při hodnocení současného stavu legislativy a obecněji právního řádu v CR bychom museli konstatovat, že civilizační stav české společnosti či česká společnost jako právní společenství se z hlediska jejího porozumění právním předpisům a celkové úrovně srozumitelnosti a přehlednosti právního řádu nenachází zrovna na vysoké úrovni. Současný stav legislativy a obecně právního řádu CR zdaleka neodpovídá požadavkům na tvorbu souladného, srozumitelného a přehledného práva. Uvedené hodnocení je o to více alarmující, vezmeme-li v úvahu, že fungování společnosti je v poslední době stále více podřízeno právní regulaci, kdy je legislativními akty normována v podstatě každodenní činnost jednotlivců ve společnosti a soudy jsou tak zahlceny povinností je donekonečna 156 Kapitola vychází z textu dizertační práce autora na téma: „Vybrané nedostatky zákonodárného procesu zpohledu teorie zákonodárství a judikatury Ústavního soudu CR", obhájené v roce 2014 na Právnické fakultě MU. 157 Srov. Ví vůbec někdo, kolik zákonů máme?, rozhovor V. Havla s T. Němečkem a B. Minksovou. Lidové noviny. 24. 1. 2011. 89 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU interpretovat a nacházet v nich původní úmysl jeho tvůrce. Slovy soudce NS USA A. Scalii158 se tak nacházíme v „době legislativní" (Age of Legislation). 3.1 Stručná zpráva o stavu legislativy v ČR a jeho příčiny Jak již bylo v úvodu naznačeno, současný stav legislativy159 a obecně právního řádu CR zdaleka neodpovídá požadavkům na tvorbu souladného, srozumitelného a přehledného práva. Za stěžejní výtky vůči němu, které je ovšem současně možné označit za jeho nynější charakteristické vlastnosti, lze označit: • hypertrofii {legislativě inflation, Normenfiut, inflacja praipa)160, tj. nadměrný počet právních předpisů (různých tvůrců i právní síly), které jej tvoří.161 Dlužno dodat, že se nejedná pouze o ryze české specifikum, neboť kritice stran enormně narůstající kvantity a současně snižující se kvality legislativních aktů dlouhodobě čelí i právní řády, resp. legislativní tvorba práva v nemalém množství států v Evropě i ve světě. Zcela trefně to vystihuje citát Z. Sempricha162, popisující situaci v sousedním Polsku: „ V polském parlamentu je nový %ákon schválen ka^dý den, právní předpis exekutivy každou hodinu a nová stránka do Sbírky ^ákonů je vytisknuta každých sedm minut. Tomu se neříká legislativní tvorba práva, ale legislativní ^áplava (^alewowego)." Na druhou stranu je ovšem třeba zdůraznit, že se, zejména v posledních letech, nejedná o pověstnou „legislativní smršť", když z komparativní (z hlediska jednotlivých právních odvětví) a kvantitativní analýzy legislativy v CR163 lze 158 SCALIA, A. A Matter of Interpretation: Federal Courts and the Law. New Jersey: Princeston University Press. 1997. 159 Latinský původ slova „legislativa" lze vystopovat ve spojení slov „leges" (zákony) a ,ýero" (přinášet, poskytovat, dávat). Pokud bychom však použili jeho příčestí přítomné, tj. ,ýe-rens", není zcela bez zajímavosti, že jej lze překládat nejen ve smyslu zákony přinášející, nýbrž i ve smyslu trpící, což lze pohledem adresátů u některých zákonodárcem vyprodukovaných legislativních aktů považovat za příznačné. 160 Obecně k těmto pojmům i možným jeho příčinám srov. EICHENBERGER, K.; NOVÁK, R; KLOEPFER, M. Geset^gebungím Rechtstaat. Berlin: de Gruyter. 1982. s. 13 -18, nebo GOETZ, K. H.; ZUBEK, R. Stanowienieprawa w Polsce — reguly legislacyjne a ja-košc ustawodawstwa. Warzsawa: Ernst&Young. 2005. 161 Ke konkrétním údajům srov. kvantitativní analýzu legislativy v CR v dlouhodobém časovém horizontu - NOVÁK, F. Legislativa v CR v roce 2012: analytický i komparativní pohled. 152 Právník 11. 2013. s. 1132 - 1149. 162 SEMPRICH, Z. Cora^gors^eprawo. Rzeczpospolita. 19. 11. 2003. 163 Srov. NOVÁK, F. Legislativa CR v roce 2012 — analýza vybraných chronologických souvislostí. 153 Právník 5. 2014. s. 396 - 410. 90 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? poukázat spíše na trend jistého „zklidnění", kdy sice i nadále dochází k nárůstu počtu platných právních předpisů, nicméně tento nárůst je spíše pozvolný (1,5 %).164 Proto uvedenou vlastnost současného právního řádu v CR v podobě existence nadměrného počtu právních předpisů (hypertrofie) je třeba vnímat a negativně hodnotit jak ve spojení s dalšími, níže uvedeným vlastnostmi, tak i z hlediska celkového přístupu příslušných aktérů k legislativní tvorbě práva jako takové, která se projevuje zejména v téměř „permanentní" a vždy „vysoce aktuální" potřebě přijímat novou právní regulaci vybraného aspektu života společnosti; nestabilitu, tj. neustálé či velmi časté změny stávajících platných právních předpisů, kdy kupříkladu již v době bezprostředně po vyhlášení a vstupu zákona v účinnost se polemizuje či dokonce připravuje jeho nezbytná novelizace (ojedinělými ovšem nejsou případy, kdy se tak děje ještě před nabytím účinnosti daného zákona)165; nekoncepčnost a vnitřní rozpornost, tj. změny právního řádu jsou činěny izolovaně, jednorázově, často automaticky v důsledku změny vládnoucí garnitury {„měníme, protone jsme v programu slíbili zpiený0), ovšem bez ucelenější legislativní koncepce.166 V rámci exekutivy mezi jednotlivými ministerstvy (a jejich odbory) se zřetelně projevující rivalita o to být tím dominantním aktérem, který bude mít k dané problematice a podobě její právní regulace poslední slovo, vytvoření jednotné legislativní koncepce rozhodně nenapomáhá, neboť každý rezort si vytváří legislativní koncepci vlastní, přičemž případné připomínky ze strany ostatních rezortů či přicházející z Legislativní rady vlády a jiných připomínkových míst jsou leckdy považovány za překážky plnění vládního programu, které je třeba překonat politickou silou; 164 Nadto je třeba přihlédnout k tomu, že velký vliv na celková čísla mělo i přijetí nového občanského zákoníku a s tím související potřeba přijetí řady doprovodných a prováděcích právních předpisů. 165 Zmíněný F. Novák ve své analýze za jeden z indikátorů úrovně legislativy v CR označil právě míru novelizace, tj. počet novelizujících právních předpisů ve vztahu k celkovému počtu právních předpisů, kdy se i nadále projevuje vysoká a stále se zvyšující míra novelizace. Srov. NOVÁK, F. Tamtej. 166 Ve snaze odstranit tento nedostatek kupříkladu T. Richter předkládá návrh na systémovou „pro-koncepční" změnu stávajícího procesu, kterého provází zřetelná „koncepční bezradnosť, přičemž si lze stěží představit „nesmyslnější konfiguraci procesu, jehož výsledkem by měl být kvalitní a přehledný právní řádc, srov. RICHTER, T. Jak (nejpomoci legislativnímu procesu, 15 Právní rozhledy 3. 2007. s. 105 - 109. 91 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU • obsahové nedostatky {legislative deflation), neboť ruku v ruce s kvantitativním nárůstem dochází k poklesu kvality zákonů, které trpí zásadními obsahově-formálními nedostatky, jako nesrozumitelnost, nejasnost právních norem, jazykově často založených na právnickém „ptydepe" atp. T. Richter v této souvislosti zásadní nedostatky spatřuje zejména ve vzdělávání samotných „legislativců" na příslušných ministerstvech a odborech, a proto již samotné návrhy (paragrafovaná znění) zákonů trpí řadou legis-lativně-technických vad, jazykových nedostatků, použité termíny a větné konstrukce na straně jedné příliš složité, na straně druhé pak nedostatečně určité. Přidáme-li pak k tomu i legislativní choutky jednotlivých zákonodárců v průběhu zákonodárného procesu, které leckdy změní tento původní návrh k nepoznání, nelze se skutečně divit, že jedna z prvních kritických výtek směřujících vůči zcela nové právní úpravě ze strany laické i odborné veřejnosti, cílí na její nesrozumitelnost, mezerovitost či jiné nedostatky, jež od samého počátku vyvolávají problémy při její interpretaci a aplikaci v praxi. Za jakési „univerzální" příčiny všech těchto negativních jevů, které jsou ve větší míře použitelné i na české prostředí, pak U. Karpen167 jmenuje: a) rozvoj sociálního státu, v němž se projevuje ochranný aspekt „sociálních" základních práv vyžadující po státu aktivní přístup k jejich prosazování a ochraně, a také s dynamickým (technologickým a vědeckým) vývojem společnosti, kterému se právo snaží čelit vyšší mírou regulace a dotýká se tak oblastí, které byly právu dosud zcela neznámé; b) paradoxně žádoucí proces „prozařování" základních práv a svobod právním řádem, jenž mimo jiné spočívá na základním požadavku existence výslovné zákonné (a legitimní a proporcionální) opory (či „výhrady zákona") v případě přijetí právní regulace konkretizující, zasahující či omezující základní práva jednotlivců. A vzhledem k tomu, že je v současné době právně regulováno stále více aspektů běžného života jednotlivce i společnosti, existence uvedeného požadavku fakticky vede i ke zvýšené zákonné produkci; a c) aktuální podobu politického systému a úroveň politické kultury či celkovou mírou konsenzu v politice, neboť za situace, kdy je zákonodárný orgán fakticky ovládán vládní většinou, která prostřednictvím zákonů a dalších legislativních aktů zavádí do praxe svůj 167 Srov. KARPEN, U. Germany - national report. In: KARPEN, U. (ed.). legislation in European Countries. Baden-Baden: Nomos Verlagsgesellschaft. 1996. s. 197 — 201. 92 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? politický (vládní) program, pravidelné střídání vlád s odlišnou či dokonce protichůdnou politickou koncepcí (ideologií) má za následek i pravidelné otočení „politického kormidla" jiným, ne-li opačným směrem, což je logicky doprovázeno i příslušnou právní úpravou (kupříkladu daňové subjekty by mohly dlouze vyprávět o „stabilitě" a „předvídatelnosti" daňového systému u nás). Přidat lze k tomu i další příčinu v podobě d) působení vnějších vlivů, tj. evropské a mezinárodní právo, které spolu s národním právním řádem vytváří určité paralelní, ale prolínající se právní řády k řádům národnímu.168 Jiné příčiny, konkretizované již výhradně pro CR, předkládá J. Vedral169, který mezi ně řadí: a) transformaci právního řádu po roce 1989; b) vliv mezinárodního a evropského práva; c) důsledky složité (post)moderní společnosti; d) převládající přístup k právu, jímž je ^ákonný po^itivismus kombinovaný s legislativním optimismem; a e) neexistenci sjednocujícího činitele pň tvorbe práva na centrální úrovni. Z hlediska požadavku na tvorbu souladného, předvídatelného a srozumitelného práva má pro jednotlivce coby adresáty těchto právních norem Míčový důsledek zejména ona snižující se míra obsahové kvality přijímaných a vydávaných právních předpisů (legislativních aktů). Pokusme se krátce pozastavit nad konkrétními příčinami této snižující se kvality legislativních aktů, zejména pak zákonů. Švédský právní teoretik S. Eng ve svých analýzách, zkoumajících vzájemnou provázanost výše uvedených výtek ve vztahu k nízké úrovni (kvalitě) zákonů, dospěl k závěru, že ona legislativní inflace může být do značné míry způsobena právě přijímáním obsahově nekvalitních zákonů, což leckdy vzbuzuje i naléhavou a zbrklou potřebu je nahradit novými, což se zase ovšem často odráží znovu na jejich kvalitě.170 V českém parlamentním prostředí jsme byli 168 Z právně teoretického pohledu tak nastává posun ve vnímání struktury právního řádu, když vedle nabourávání tradičního právního řádu s hierarchickou strukturou, rovněž dochází i k rozrušování tradičního souboru kontinentálních pramenů práva pronikáním prvků „zvenčí". Srov KYSELA, J. Měnící se struktura právního řádu ajeho atributy, Eric Stein Working Paper Nr. 1. 2009. Dostupné na: http://www.ericsteinpapers.eu/; či AVBELJ, M.; KOMÁREK, J. (eds.) Four Visions of Constitutional Vluralism. EUI Working Papers LawNr. 21. 2008. 169 VEDRAL, J. K příčinám nynějšího stavu právního řádu a k možnostem vlády při jeho (re)formování. In: GERLOCH, A.; KYSELA, J. (eds.) Tvorba práva v České republice po vstupu do Evropské unie. Praha: ASPI, 2007. s. 87 — 103. 170 ENG, S. Legislatíve Inflation and the Quality of Law In: WINTGENS, L. J. (ed). Tegisprudence: A Neip Theoretical Approach to Tegislation. Oxford: Hart Publishing. 2002. s. 65 - 80. 93 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU svědky bezpočtu takových situací, kdy zákonodárci přijali dokonce zákony, o jejichž obsahu a zejména dopadech na praxi leckdy neměli ponětí.171 Výše zmíněný U. Karpen172 za příčiny snižující se kvality legislativních aktů, zejména pak zákonů obecně řadí: a) specializaci a přemíru (vědecké, technické) odbornosti projektované do samotného obsahu zákonů, když je přijímáno nemalé množství ryze oborových, specifických, dílčích zákonů, technických předpisů, jejichž obsah (často i nesprávný), slovy klasika, „odborníka vysloveně dráždí, nicméně laik si jich ani nevšimne", a to zejména proto, že jim nerozumí.; b) absenci výuky legislativní tvorby práva, která by díky cílenému vzdělávání legislativců pro všechny oblasti veřejné správy mohla zmírnit výskyt nekvalitně připravených návrhů a nedocházelo by tak k přijímání formálně i obsahově vadných legislativních aktů; c) pokles celkové úrovně jazyka, jeho znalosti a vhodných způsobů použití, což lze klást za vinu současnému „zkratkovitému" komunikačnímu prostoru, kdy je důraz kladen na stručný, ale ryze aktuální obsah sdělovaných informací, nikoliv však na způsob sdělení a jejich samotnou srozumitelnost (např. mediální headlines, sms, chat atp.). K tomu lze dodat další příčinu, kterou jsou d) „legislativně-kutilské" choutkyjednotlivých aktérů (zákonodárců) a celková úroveň legislativního procesu, což platí především pro zákonodárný proces, v němž vystupuje množství aktérů odlišných od samotných navrhovatelů, nicméně rovněž významně zasahujících do výsledné podoby zákona. Jinými slovy, nejen podoba návrhu a proces předcházející jeho předložení, ale i úroveň samotného legislativního procesu determinuje kvalitu podoby výsledného legislativního produktu (viz níže). V souhrnu výše uvedeného tak můžeme skutečně hovořit o postupné de konstrukci právního řádu113 CR, kterou lze zčásti dát za vinu působení objektivních vlivů (např. zmíněné vnější vlivy; dále plynutí času a s tím spojená potřeba cestou novelizace reagovat na dynamický společenský vývoj, přinášející řadu nových jevů a skutečností; potřeba čelit neočekávaným krizovým situacím ekonomické či politické povahy atp.), zčásti je však na vině i působení subjektivních vlivů, spočívajících v přístupu příslušných orgánů k tvorbě práva, především pak přístup zákonodárce k tvorbě zákonů. 171 Srov. např. KOKEŠ, M. Soudcovské platy 2013 aneb prozatímní vrchol českého zákonodárného kutilství v kontextu judikatury Ústavního soudu. Jurisprudence 3. 2013. s. 3 - 9. 172 KARPEN, U. Tamtéž s. 199 - 200. 173 y prostředí common law tradice se pak hovoří o postupné dekonstrukci stěžejního principu „rule of law" (vláda práva) na princip „rule by lawu (vláda právem). 94 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? 3.2 Problematické aspekty zásady „neznalost zákona neomlouvá" V důsledku výše zmíněné hypertrofie legislativních aktů, přijímaných velmi překotně a často ve velmi nízké obsahové kvalitě, se tak orientace jednotlivců jako adresátů právních norem v právním řádu CR stává takřka nemožnou a bez použití internetu, specializovaných počítačových programů či odborné rady kvalifikované osoby se téměř neobejdou, což bohužel platí nejen v rámci vedení soudních sporů, ale i při řešení situací každodenního života, při jednání s úřady atp. Jedna ze zásad římského práva „ignorantia juris neminem excusat" platná i v současnosti coby nutná podmínka efektivity systému platného práva a právní fikce stojící u samotných základů právního řádu, je tak značně problematizována. Proto se v právní teorii objevují již i názory, které se absolutní platnost této zásady právě s ohledem na výše uvedené nedostatky právních řádů snaží modifikovat. T. Smejkalová ve svém článku174 mimo jiné zprostředkovává tyto názory, jež vycházejí z premisy, že nelze předpokládat, že běžný občan bude číst právní předpisy přímo z jejich právních zdrojů. „V linii této představy proto existují nábory, podle kterých právní texty nejsou vůbec primárně adresovány běsným občanům, proto není rozumné předpokládat ani očekávat u těchto druhů textů takovou úroveň srozumitelnosti, která by odpovídala průměrně vydělanému subjektu daného právního systému."115 Odkazuje při tom kupříkladu na závěry D. Stevensona, který dovozuje, že primárními adresáty jsou stát a jeho instituce (policie, soudy státní správa, atp.), jejichž úkolem je právo realizovat a aplikovat ve společnosti. „Pokud %ná občan právo, tak je to právě díky těmto nepřímým formám komunikace realizovaným především prostřednictvím médií, která informují ne přímo o platném právu, ale právě o jeho realizaci a aplikaci." V této souvislosti lze učinit ovšem několik kritických poznámek. Předně D. Stevenson dosti marginalizuje úroveň soukromoprávní regulace a její schopnosti regulovat mezilidské vztahy ve společnosti bez přispění závazného právního názoru příslušného orgánu. Naopak přeceňuje schopnosti 174 SMEJKALOVÁ, T. Srozumitelnost práva. 152 Právník 5. 2013. s. 447 - 472. 175 Tamtéž, s. 449. 95 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU zákonodárců i aplikujících orgánů (včetně soudů) vykládat a interpretovat některé právní normy, tj. činit srozumitelným to, co je od samého počátku nesrozumitelné. Nadto teze o „nepřímýchformách komunikace realizovaných především prostřednictvím médií", jež by měly pomáhat občanům činit právo seznatel-ným, je výrazně oslabena při pohledu na současnou úroveň české publicistiky a její schopnosti objektivně či alespoň bez závažných chyb informovat veřejnost o právu. Výše předestřené teze tak dle našeho názoru odvrací pozornost od několika zásadních problematických aspektů, které se v současnosti pojí s legislativní tvorbou práva. Budeme-li i nadále hovořit o formách komunikace, smutným a zcela alarmujícím budiž konstatování, že i tak základní povinnost veřejné moci, která je se zásadou „neznalost zákona neomlouvá" spojena, tj. publikační povinnost a tedy povinnost učinit Sbírku zákonů všeobecně dostupnou, a to i v její internetové podobě176, se v českém prostředí vyčerpává pouhou publikací jednotlivých částek Sbírky zákonů, obsahující velké množství novelizujících zákonů, aniž by současně došlo ke zveřejnění aktuálního znění takto novelizovaného zákona. Adresáti se tak velmi často uchylují k internetu a jednotlivým serverům, které zpřístupňují texty zákonů, nicméně se nejedná o autentické a leckdy ani aktualizované znění. T. Smejkalová pak z této zásady vedle rozměru srozumitelnosti práva dovozuje ještě rozměr efektivní komunikace (tzv komunikační přístupnosti), která mj. souvisí i s použitými komunikačními kanály, čímž cílí především na podobu Sbírky zákonů (v tištěné i elektronické verzi) a na schopnost běžného občana orientovat ' 1 77 se v ni. Nicméně sestupme zpět o úroveň níže, tj. do procesu tvorby práva, neboť ani sebelepší „komunikační kanál" nedokáže zhojit prostou nesrozumitelnost samotného textu právního předpisu. V této souvislosti lze uvést citaci z rozhodnutí rakouského Verfassungsgerichtshof '(VfGH)178, který dovodil, že „právní předpis je každopádně v rozporu s principem právního státu, pokud ke zjištění jeho 176 Viz ustanovení § 12 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv 177 SMEJKALOVÁ, T. Tamtej pozn. č. 58. 178 Rozhodnutí z roku 1994, G 135/93 VfGH (Denksporterkenntnis). Citace jepřevzata z FILIP, J. Ústavní soud a problémy legislativy v ČR. In: VOSTRÁ, L.; ČERMÁKOVÁ, J. (eds.). Otázky tvorby práva v České republice, Volské republice a Slovenské republice. Plzeň: Aleš Čeněk 2005. s. 114, pozn. č. 38. 96 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? smyslujsou potřeba subtilní ústavněprávní znalosti, kvalifikovaná právnická způsobilost a zkušenost, stejně tak i archivárska píle, popř je k jeho pochopení potřeba mimořádných metodických schopností a určitého potěšení z luštění hlavolamů. " Proto uvedenou zásadu „neznalost zákona neomlouvá" )\í nelze nadále vykládat pouze toliko k tíži adresátů práva (zejména v trestním a přestupkovém právu), jak často činí i normativní právní věda, ale je třeba ji vnímat i jako závazek veřejné moci vůbec učinit právo nejen dostupným, ale i seznatel-ným, srozumitelným, protože jen s takovým právem se jednotlivci mohou bez obtíží seznámit, porozumět mu a v konečném důsledku se jím řídit, vnitřně jej akceptovat a ztotožnit se s ním, stát se součástí právního vědomí jednotlivců či společnosti jako celku. 3.3 Právní vědomí (znalost práva) a legislativní tvorba práva Jak totiž zdůrazňuje v předchozí kapitole M. Večeřa179, evropské (kontinentální) chápání konceptu právního vědomí v právní sociologii, vycházející z poznatků E. Ehrlicha, v jeho rámci vyděluje dvě základní složky, a to: a) Znalost práva, obsahující prvky poznávací (kognitivní), a b) mínění o právu, obsahující jednak prvky hodnotící, jednak prvky postojové. Jak dále M. Večeřa zmiňuje, samotná znalost práva pak v sobě rovněž zahrnuje dvě vrstvy, a to: a) vědomí (povědomí)práva, které vyjadřuje fakt, zda si je právní subjekt vědom či nikoli toho, že určitý druh chování je právně reglementován, a b) právní informovanost, tj. znalost práva ve vlastním slova smyslu, faktická obeznáme-nost s právem, míra, ve které právní subjekt právo zná. Přestože tyto dvě vrstvy právní znalosti mohou být na sobě nezávislé (ve smyslu „vím, zý je to nějak regulováno, ale přesně nevím, jak konkrétně'), jedno mají společné, a to je skutečnost, že jejich úroveň je nutně a vždy podmíněna kvalitou procesu tvorby práva a jejího výsledného produktu, s nímž se mají právní subjekty seznámit. Zjednodušeně řečeno, předpokladem znalosti práva je jednak schopnost právu porozumět, jednak se v právním řádu orientovat (tzn. vědět, kde právní regulaci hledat). Jako zcela mylnou je třeba odmítnout představu, že míra naplnění těchto předpokladů je ovlivněna pouze toliko schopnostmi 179 Blíže k tomu srov. kapitolu Teoreticko-empirická východiska zkoumání právního vědomí v mezinárodním kontextu. 97 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU samotných právních subjektů seznámit se s právními předpisy a porozumět jim (jakási „právní gramotnost"), bez ohledu na formální a obsahovou kvalitu samotného práva (právní normy). Naopak, tyto faktory mají zcela významný či dokonce přímo zásadní vliv na úroveň znalosti práva. Proces tvorby práva a kvalita jeho výsledného produktu tak zcela zásadně ovlivňuje úroveň znalosti práva jednotlivců či společnosti jako celku a v konečném důsledku i úroveň právního vědomí ve společnosti. Jsou tedy vzájemně podmíněny, jedná se o určité „spojené nádoby", neboť i ten nejvíce erudovaný znalec práva bude obtížně vykládat smysl obsahově zcela nesrozumitelného, obsahově si odporujícího právního předpisu. Proto je také legislativní technika (legistika) ve smyslu „umění tvorby práva" historicky180 nejvíce tradiční oblastí výzkumného zájmu právní teorie o tvorbu práva, v níž je kladen důraz na technické otázky tvorby právních norem (legistika), formálních vlastnosti samotného výsledného produktu a jeho vnější stránku (struktura, systematika, jazyk) a také na požadavky na jeho kvalitu (srozumitelnost, určitost, bezrozpornost atp.). Postupem doby se nicméně právní teorie nespokojovala pouze s vymezením formálních (technických) požadavků na podobu konkrétního právního předpisu či právní normy. Zejména v důsledku enormního nárůstu kvantity legislativní tvorby vyvstala potřeba vymezení stabilnějších požadavků, principů, které se soustředily především na kvalitu celého právního řádu a zajištění vyšší míry jeho uznání ze strany společnosti. Podstatou těchto úvah bylo poznání, že podmínkou efektivního působení práva je jeho vytváření podřízené určitým principům181, které mají odolávat i případným atakům zákonodárce, tj. mají jej zavazovat. 180 Tvorba práva jako „umění psát dobré zákony" se okrajově objevuje již v dílech T. Hobbese, J. Locka, Ch. Montesquieu, J. J. Rousseau, I. Kanta, J. Benthama, J. A. Bergka či K. F. von Savigny. Posledně jmenovaní dokonce pojem „legislativa" vetkli do názvu svých děl — ,^An Introduction to the Principles of Morals and Legislation" z roku 1789 a „The Theory of Legislation" z roku 1802 odj. Benthama; „Die Theorie der Gesetzgebung" z roku 1802 od J. A. Bergka a „ Vom Beruf unserer Zeitfür Gesetzgebung und Rechtswissenschaft' od K. F. von Savigny z roku 1814. Na ně pak v 19. století navazuje v německém prostředí např. R. von Mohl a na počátku 20. století v americkém prostředí R. Pound, H. S. Maine aj. 181 Z. Sín hovoří o tzv legislativně politických principech tvorby práva. Srov. SIN, Z. Tvorba práva: Pravidla, metodika, technika. Praha: C. H. Beck. 2003. s. 3 — 9. 98 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? Tvorba práva tak musí reflektovat i příslušný hodnotový, sociální a politický kontext. „Vzásadě jde o to, co je obsahem právní regulace, jakjm hodnotám a účelům sloupí, jak na ni působí politické procesy (volební programy, lobbyisté apod), resp. jak ona sama tyto procesy ovlivňuje, s jakou mírou akceptace ve společnosti mů^e počítat, ať uz proto, zý existuje náyk právo dodržovat, nebo proto, zý konkrétní legislativní opatření odpovídá tomu, co je povahováno %a správné, anebo naopak (kontrafaktické normy), potažmo je to společnostíspontánnezjté apod."182 Kupříkladu H. Baňouch183 zdůrazňuje především sociální kontext tvorby práva, dle něhož by při tvorbě právních předpisů měly být vzaty v úvahu tyto základní faktory: a) sociální rozměr navrhované právní úpravy a dynamika změn v sociální oblasti, jíž se navrhovaná právní úprava bude dotýkat; b) intensita sociálního konfliktu, který může být přijetím návrhu právního předpisu bud' urychlen, nebo naopak zbrzděn; c) cílem právní úpravy by mělo být minimalizování konfliktů mezi adresáty právních norem a nastavenímediačníchpostupů tak, aby byly eliminovány rozporné tendence ve vnímání a akceptaci právní úpravy jako takové; d) maximálně konkrétně vymetený okruh adresátů právního předpisu, a to jasným a nerozporným nastavením charakteristik a vlastností osob, na něž právní předpis dopadá; a e) za^mn^'nezbytného prostoru pro rozhodování'kompetentních orgánů a prostor pro případné správní nebo soudní uvážení, neboť právní norma musí mít své pevně nastavené meze pro hledání spravedlivého řešení při rozhodování o konkrétních sporech. Za průkopníka výše zmíněného konceptu můžeme označit L. L. Fullera184, jenž hovoří o zásadách „vnitřní morálky práva", mezí které (původně negativně vymezené, tedy jak by právo vypadat nemělo) řadí: 1) nemožnost rozhodování všeho ad hoc vede k potřebě vytvoření obecných pravidel; 2) pravidla musejí být zpřístupněna těm, jichž se týkají; 3) právo působí do budoucna; 4) právo musí být srozumitelné, jinak je není možné následovat; 5) z téhož 182 KYSELA, J.; WINTR, J. K čemu je praxi teorie? Nástin základních témat teorie tvorby práva. In: Kol. autorů. Legislativní proces (teorie a praxe). Praha: Tiskárna MV CR. 2011. s. 33 - 58. 183 BANOUCH, H. Vymezení funkčních domén práva a politiky a efektivnost práva. In: POSPÍŠIL, I.; WAGNEROVA, E. (eds.). Vladimír Klokočka liber amicorum. In memoriam emeritního soudce Ústavního soudu. Praha: Linde. 2009, s. 15 — 42. 184 FULLER, L. L. Morálka práva, Praha: Oikoymenh, 1998. K jejich projekci do požadavku dodržování principů a pravidel zákonodárného procesu, vycházejícího z rule of law, srov. WALDRON, J. The Rule of Taw andthe Importance of Proceduře. NYU School of Law. Public Law Research Paper. 2010. s. 10-73. 99 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU důvodu nesmí být právo vnitřně rozporné, neboť nelze současně požadovat plnění „A" a „non A"; 6) právo musí vyžadovat jen to, co je přirozeně možné; 7) nadměrné měnění pravidel vede ke ztrátě orientace, a tím i respektu k právu; a 8) musí existovat vztah korespondence mezi vyhlášenými pravidly a jejich uplatňováním v praxi. Jedná se o tzv. formální hodnoty práva, které sice neurčují obsah právních předpisů, mají však právu zajistit existenci, akceptaci ze strany společnosti a aplikovatelnost: hodnoty řádu, předvídatelnosti, svobody od arbitrárnosti, právní rovnosti či právní jistoty.185 Stávají se tak nedílnou složkou „správného" nebo „dobrého" práva. Za příklady z českého prostředí, které zřetelně znázorňují, v jaké míře výše zmíněné Fullerovy principy „vnitřní morálky práva" (konkrétně srozumitelnost práva a stabilita práva, kdy nadměrné měnění pravidel vede ke ztrátě orientace adresátů) nachází odraz v praxi, lze uvést dva z několika stěžejních právních předpisů pro každodenní činnost a fungování společnosti u nás.186 Prvním z nich je bezesporu nový občanský zákoník.187 Ačkoliv jako klíčový kodex civilněprávní úpravy normuje ty nejvíce běžné situace a události každodenního života jednotlivců, a proto je i jeho srozumitelnost a seznatelnost zásadní, zahrnuje v sobě celkem 3081 paragrafů (!), přičemž již v době těsně po vstupu v účinnost se polemizuje o jeho nezbytných změnách cestou přijetí „technické" novely. Za kapitolu samu o sobě lze pak označit okolnosti jeho přípravy a přijímání, a to včetně k němu doprovodných právních předpisů, což ve svém souhrnu nejen, že zcela nekoresponduje s požadavkem existence ucelené koncepce legislativy, ale snižuje i samotný význam přijetí nového občanského kodexu pro společnost. 185 SUMMERS, R. S. Essays in Eegal Theory, Dordrecht/London: Kluwer Publishing. 2000. s. 30n. 186 Další příklady nabízí přehled judikatury Ústavního soudu ve vztahu k problematice ústavnosti zákonodárného procesu. K podrobnějšímu přehledu judikatury Ústavního soudu k této problematice srov. např. FILIP, J. Legislativní technika a judikatura Ústavního soudu. 13 Časopis pro právní vědu a praxi 3. 2005. s. 236 — 246; WINTR, J. Aktuální ústavní problémy tvorby zákonů. In: HAMUĽÁK, O. (ed.). Debaty mladých právníků 2007. Sborník ^ konference. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 2007. s. 217 — 220; či KYSELA, J. Vliv Ústavního soudu na pravidla zákonodárného procesu. 5 Správní právo. Legislativní příloha II-III. 2013. 187 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014. 100 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? Druhým z nich je pak občanský soudní řád188, který jako stěžejní procesní předpis civilního práva a tedy pomyslný „návod" pro jednotlivce, jak soudní cestou řešit své spory, byl do dnešního dne jednotlivými zákony novelizován více než 100x (!)? přičemž, jak při uvedení obdobného příkladu konstatuje A. Gerloch189, argument, že se jedná o zákon starý přes 50 let, není zcela přiléhavý, když jen za posledních 8 let byl novelizován více než 30x, tj. v průměru čtyřikrát za rok. Stěží tak lze konstatovat, že se jedná o právní předpis srozumitelný a jasný. Naopak při pohledu na úpravu řízení o výkonu rozhodnutí a zde uvedené ustanovení § 338mb (právní moc usnesení podle ustanovení § 338ma) či ustanovení § 338zqa (výkon rozhodnutí prodejem rodinného závodu) se dotčený adresát právní normy, pokud se chce v dané právní úpravě orientovat a dokonce ji pochopit, chtě nechtě musí stát milovníkem luštitelských hlavolamů. 3.4 Legislativní proces jako zdroj legitimity Zatímco předchozí kritika legislativní tvorby práva se soustředila především na otázky tvorby souladného, předvídatelného a srozumitelného práva, která u české veřejnosti coby adresátů právních norem logicky převládá, nyní se pro úplnost výkladu krátce pozastavíme ještě nad procedurálním aspektem legislativní tvorby práva. Legislativní (zákonodárný) proces, jako významné složky procesu legislativní tvorby práva a tedy součást téhož kontinua (tvorba práva, jeho interpretace a aplikace), představuje komplexní (fázovitý) proces transformace sociálních zájmů a potřeb v právo, který je specifický co do charakteristických (formálních) vlastností, užívaných metod, povahy zainteresovaných orgánů a aktérů a koneckonců i co do samotného výsledku, včetně jeho publikace a dopadů do společnosti. Samotné procedury ve smyslu forem jednání parlamentu nebo dělby práce mezi jeho orgány, pak mají garantovat demokracii, legitimizaci autority, racionalitu zákonodárství, procedurální spravedlnost (slyšení stran, debatu) apod. 188 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 189 GERLOCH, A. K možnostem stabilizace právního řádu České republiky a zvýšení efektivnosti legislativního procesu. In: GERLOCH, A.; KYSELA, J., (eds.). Tvorba práva v České republice po vstupu do Evropské unie. Praha: ASPI. 2007. s. 20. 101 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Procedurální aspekt legislativní tvorby práva totiž úzce souvisí s úrovní legitimity práva (zákonů), efektivitou jejich působení na normovanou oblast a v konečném důsledku tedy s úrovní jejich akceptace ve společnosti, čehož by mělo být docíleno mimo jiné i větším důrazem na „čistotu", „správnost" či racionalitu procesu vedoucích k jejich přijetí. „Správnéprávo neznamená nic jiného, nezpropojení obsahu s vécné a funkčné příslušným ro^hodovatelem a náležitým procesem."190 Zcela zásadní význam „čistotě" procesu tvorby práva pak přisuzuje i V. Knapp, dle něhož „nezákonným způsobem zákon a ani jiný právní předpis vzniknout nemůzfíin, čij. Kysela v ústavně relevantnější verzi Knappova dieta, že „z neústavníhopostupu nemůže vzejít ústavné konformní akt. "192 O potřebě dodržování procedurálních pravidel při samotném parlamentním jednání hovořil již T. Jefferson v úvodu svého ,^4 Manuál of Parliamentary Practice" z roku 1801: „Nic netenduje více k usurpaci moci vlády a parlamentní většiny v House of Commons, nez obcházení ci opoušténíprocedurálních pravidel. Tato pravidla představují nástroj dozpru a kontroly jednání vétšiny a v mnoha případech poskytují jediný úkryt a ochranu menšinépřed mocenskými ataky vétšiny."193 Zákonodárný proces proto musí být mimo jiné nazírán jako jedna z podmínek legitimity zákonů, odvozené právě od procedur. Jinými slovy, „bezvadný" zákonodárný proces je nazírán jako prostředek k přijímání „bezvadných" či „dobrých zákonů", tedy jako podmínky racionálního zákonodárství, jehož přijetí je ospravedlněno a odůvodněno díky řádné proceduře (deliberace, argumentace, diskurz). Naopak „neřádný" (nikoHv však s intenzitou protiústavnosti) legislativní proces do značné míry „stigmatizuje" v něm přijatý legislativní akt, který fakticky výrazně oslabuje jeho legitimitu a v konečném důsledku i úroveň jeho akceptability ve společnosti, neboť vždy při jeho aplikaci v praxi bude zpochybňována či alespoň připomínána problematická cesta (proces), která vedla k jeho přijetí. Za příklad může posloužit kupříkladu služební zákon či zákon o církevních restitucích. 190 KYSELA, J. Zákonodárství be^parlamentů. Delegace a substituce zákonodárné pravomoci. Praha: PrF UK, 2006. s. 26 - 29. "i KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C.H. Beck. 1995. s. 107. 192 KYSELA, J. Stykový %ákon jako popření, nebo naplnění Ústavy?. 4 Právní zpravodaj 9. 2008. 193 Cit. dle DUNN, CH. W. Playing by the Rules: The Need for Constitutions To Define the Boundaries of the Legislativě Game with a One-Subject Rule. University of WestTos Angeles Taw Revieip. 2003. vol. 35. p. 129 - 197. 102 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? J. Kysela194 v této souvislosti vymezuje dvě dimenze (stránky kvality) prá-votvorného procesu: materiální a formální Podstatou formální dimense je ctění legislativně-politických principů, o nichž byla zmínka výše (tzv formální hodnoty práva), které jsou hlavní náplní legislativně technického aspektu tvorby práva. Materiální dimense se netýká obsahové kvality zákona, nýbrž se jedná o prvek procedurální, který vytváří rámec, v němž by měly být slyšeny, váženy a zohledňovány zájmy a potřeby jednotlivců či skupin osob (adresátů). Klíčový význam v tomto směru nabývá veřejný argumentativní diskurz, proces deliberace}93 Zákon jako výsledek parlamentní deliberace je kompromisem mezi zájmy, do něhož se projektuje společenský konsenzus, který je třeba považovat za kritérium akceptace zákona. Náležitým je pouze takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových. Zákonodárná procedura se v této optice stává „skutečným ^drojem legitimity ^ákona". Při projednávání návrhů zákonů, které mají celospolečenský dopad či jsou pro společnost určitým způsobem kontroverzní proto již samotné sledování tohoto diskurzu a pouhá možnost seznámení se s jednotlivými argumenty v něm vznesenými, příp. i následné porozumění jim ze strany veřejnosti mohou v určitém ohledu ovlivnit i míru jejich následné (po nabytí jejich účinnosti) akceptace a ztotožnění se s nimi. Z opačného úhlu pohledu, do značné míry „pokřivený" proces schvalování takových zákonů může představovat jisté stigma, které si takové zákony, byť sebelépe sepsané či míněné, ponesou i v období jejich aplikace v praxi. Z tohoto pohledu se kupříkladu za zcela nežádoucí jeví praxe zkracování parlamentních procedur v průběhu projednávání zákona či návrhy na změny jednacích řádů, leckdy se uchylujících i tímto směrem. Na první pohled, bez bližšího zkoumání skutečných dopadů na zákonodárný proces, se tak jeví snaha „zbrzdit" dřívější kvapíkové tempo projednávání návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně, a to prodloužením lhůt mezi druhým a třetím 194 KYSELA, J. Uvedení do teorie legislativní tvorby práva aneb pokus o „právní politologii"?. 146 Právník 12, 2007. s. 1257- 1289. 195 Uvedené teze jsou odrazem vlivu politických teorií (deliberativní obrat v demokratických teoriích)) na právně teoretický výzkum legislativní tvorby práva či na obecnou právní teorii. Na pomyslném piedestálu se nachází zejména dílo J. Habermase, který ovlivnil řadu právních teoretiků, v čele s R. Alexym a jeho teorii právního diskurzu. Srov. k tomu např. KUHN, Z. Aplikace práva ve složitých případech: k úlo%e právních principů v judikatuře. Praha: Karolinum. 2002. s. 56 — 64. 103 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU čtením, jež nalezla odraz v aktuální změně JŔPS. Na druhou stranu je ovšem třeba zdůraznit, že ani sebepomalejší tempo nemůže nahradit ostatní nedostatky a deficity parlamentní kultury196, odrážející se i v obsahové kvalitě a úrovni parlamentní procedury, paradoxně může leckdy vést i k jejich časovému prodloužení. Za významného hybatele (nikoliv pouze) směrem k dodržování výše uve-děných principů lze bezesporu označit judikaturu Ústavního soudu k nále-žitostem ústavně konformního zákonodárného procesu. Ustavní soud se v minulosti ve své judikatuře zabýval celou řadou ústavních aspektů, které musí zákonodárce, případně další ústavní orgány, dodržet v různých fázích legislativního procesu. V nálezu sp. zn. Pl. US 5/02 Ustavní soud poprvé v ucelenejší podobe vyložil zásady, pro které — mimo jiné též jako požadavek plynoucí z konceptu právního státu — je respekt k procesním (procedurálním) pravidlům nezbytný: „jen v procesně bezchybném procesu (ústavně souladném řícení) l^e dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku (rozhodnutí), a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu (řícení) je nezbytné věnovat zjýsenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu. Jestliže takto pňpomenuté zásady vztahují se k ústavnosti řízení před orgány veřejné moci a k jejich v něm vydaným rozhodnutím (ke stanovenému postupu ve smyslu cl. 36 odst. 1 Ustiny základních práv a svobod), není nijakého rozumného důvodu se od těchto zásad odchýlit ve věcech kontroly zákonodárného procesu a v něm pňjatých aktů (právních norem), neboť, byť se rozhodovací proces v zákonodárné činnosti do jisté míry liší od rozhodovacích procesů v řízeních předjinými orgány veřejné moci — a v tomto smyslu jej lze chápatjako rozhodovací proces suigeneris — vůdci zásady rozhodování, v němž se dospěje ke konečnému výsledku, jsou v obou případech identické; nadto nelze zír^cet ze ^č/č/č, Ze důsledky plynoucí ze z^kúnodárných aktů jsou pro svůj celospolečenský dopad zajisté významnější nezje tomu v případech jednotlivých (vadných) rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci. Vystupuje tedy — v zákonodárném procesu — do popředí požadavek stálosti, přesvědčivosti a nezbytnosti právních aktů, na nichzprávní stát, a souvztažně také život občanů v něm, spočívá; takovýchto aktů, a také dosazení potřebné autority zákonodárných sborů nelze však do sici jinak, nez respektem k pravidlům (zásadám legislativní činnosti), které si ostatně Poslanecká sněmovnajako významný nositel zákonodárné moci pro tuto svou činnost zákonem sama stanovila." 196 V této souvislosti je nezbytné zmínit, co do svého obsahu zcela ojedinělou monografii -WINTR,J. Česká parlamentní kultura. Praha: Auditorium. 2010. 104 3 Právní vědomí a legislativní tvorba práva v České republice: rozpojené spojené nádoby? Zásadní ústavněprávní východiska parlamentních a legislativních procedur pak Ustavní soud zformuloval zejména v nálezech sp. zn. Pl. US 77/06 (Přílepkový nálepy91 a sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (Legislativní nou^e a práva parlamentní opozice)1"1, kde Ústavní soud opětovně zdůraznil nutnost dodržování pravidel legislativního procesu, neboť elementárním požadavkem i jen formálně chápaného právního státu je vyloučení libovůle z rozhodování orgánů veřejné moci, kdy nedodržení pravidel může vést nejen ke zpochybnění legitimity přijatého rozhodnutí (zákona), nýbrž i jeho legality, což v daném případě skutečně vedlo ke zrušení napadených ustanovení zákona, a to pro rozpor procedury jejich přijetí s ústavními zásadami demokratického právního státu. „Dodržování procedurálních pravidel obsazených v uvedených pramenech práva je třeba vyžadovat proto, %e ač adresátem těchto norem nejsou soukromé osoby, jejich nedodržení se v konečném důsledku mů^e významně dotknoutjejich nákladních práv." Vedle derogačních nálezů Ústavního soudu, který je i veřejností často stylizován do role vnějšího „kultivátora" zákonodárného procesu a parlamentní praxe, významnou roli v tomto kultivačním procesu musí sehrávat i vnitro-parlamentní mechanismy a mezi nimi pak parlamentní kultura, jejíž úroveň ovlivňuje mj. i míru respektu a ochotu zákonodárce respektovat stanovená pravidla a ctít výše vymezené principy, tzv formální hodnoty práva, což je ovšem otázka zdaleka přesahující šíři tohoto příspěvku i publikace, a při pohledu na některé praktiky českého zákonodárce leckdy bohužel i samotné lidské chápání... 3.5 Závěr Výchozí tezí této kapitoly bylo, že proces legislativní tvorby práva a kvalita jeho výsledného produktu zcela zásadně ovlivňuje úroveň znalosti práva jednotlivců či společnosti jako celku a v konečném důsledku má tedy vliv i na úroveň právního vědomí ve společnosti. Pokud jsme tento vztah charakterizovali jako vzájemně podmíněny, kdy se jedná o určité „spojené nádoby", pak v kontrastu s popsanou praxí legislativní tvorby práva, která trpí celou řadou nedostatků, nelze než konstatovat, že se tyto spojené nádoby postupně, ale setrvale rozpojují. Dlužno dodat, že se nejedná o jev nový 197 Nález sp. zn. Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.). 198 Nález sp zn. Pl. ÚS 55/10 ze dne 1. 3. 2011 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.). 105 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU a aktuální, neboť proces legislativní tvorby práva a obecně právní řád ČR kritice stran jeho nesrozumitelnosti, nepředvídatelnosti, vzájemné rozporuplnosti a v neposlední řadě i přílišné zahlcenosti čelí již dlouhodobě. O to budiž smutnějším konstatování, že cesta k nápravě nebyla v podstatě ani započata, a stále tak přetrvává, dle našeho v současnosti již stěží udržitelný názor (výše prezentovaný již M. Večeřou), že po přijetí příslušného legislativního aktu a jeho publikaci jaksi mimoděk a automaticky dochází k šíření nezbytné znalosti jeho obsahu ve veřejnosti, což se ovšem míjí s realitou. Proto lze v závěru vznést do jisté míry provokativní otázku, zda je výše několikrát zmíněná zásada „neznalost zákona neomlouvá" skutečně v praxi ještě platná, příp. právně vynutitelná? 106 4 RIA Úvod Následující kapitola se zabývá otázkou posuzování dopadů právní regulace.199 Jejím tématem je mechanismus RIA (zkratka pro „regulation impact assesement"), který je v současnosti uplatňován v České republice k posuzování dopadů právní regulace, jakožto prostředek pro kontrolu potřebnosti a odůvodnění vznikající právní úpravy, a tím i jako zcela zásadní nástroj působení zákonodárce na právní vědomí společnosti. Pokud totiž zákonodárce již předem hodnotí možné dopady přijímané legislativy a vůči veřejnosti prezentuje stanovisko, že se snaží o dosažení těch nejlepších možných výsledků a dopadů, lze právě proces hodnocení dopadů právní regulace považovat za jeho prohlášení o kvalitě jeho normotvorby, a tím i signál pro vědomí práva ve společnosti. Proti tomuto chápání přínosu mechanismu RIA lze namítnout, že takový vliv je možný jen za předpokladu seznámení veřejnosti s existencí takového mechanismu. Přesto, i pokud by taková znalost chyběla, stále lze spatřovat i druhou možnost působení hodnocení dopadů právní regulace na právní vědomí. Touto druhou možností je samotná úvaha zákonodárce o případných dopadech nové regulace na život společnosti a z nich pramenícího přijetí takové úpravy. Struktura právního vědomí zahrnuje jak složku znalostní, tak hodnotící. Na obojí by přitom měl zákonodárce brát zřetel a cíleně na posílení těchto složek pracovat. Nabízí se mu tak dvě varianty, dva okamžiky, kdy je jeho aktivní zásah do celého procesu vytváření právního vědomí možný. Bud' může zvolit přístup zaměřený na moment tvorby normativních právních aktů, tedy bude usilovat o co nejlepší úroveň materiálních náležitostí normotvorby a jako takové je i veřejnosti odprezentuje, nebo bude klást důraz na proces aplikace práva, kdy se projeví provázanost intepretace a argumentace s právním vědomím. V prvním případě se zákonodárce už předem 199 Text vychází z článku autorky publikovaného v Časopise pro právní vědu a praxi KLUSONOVÁ, Markéta. Posuzování nutnosti právní regulace. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Masarykova univerzita. 2014. roč. 22, č. 1. s. 62-68. 107 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU připravuje na možné problémy v realizaci nové právní úpravy a snaží se jim předejít, v druhém případě zpětně koriguje již existující úpravu v závislosti na společenské praxi jejího používání, případně v rámci působení judikatury i do budoucna. Obě tato období „života" právní úpravy jsou z hlediska působení na právní vědomí důležitá, tudíž nelze ani říci, že by jedno z nich mělo mít navrch. Znamená to, že zákonodárce musí věnovat pozornost oběma a ani jednu z možností zlepšení společenského přijetí právní úpravy nezanedbat. Otázkám právního vědomí relevantním pro právní interpretaci a argumentaci v rámci aplikace práva jsou věnovány kapitoly 6. — 9. této publikace. S otázkou působení na právní vědomí během legislativním procesu souvisí kapitola 2. v obecné rovině a v konkrétní otázce institucionálního zakotvení nutnosti zohlednění stavu řešené problematiky ve společnosti jakožto faktografické znalosti zákonodárce, přímo ovHvňující i pozdější přijetí úpravy společností, ji doplňuje tato kapitola. Ta je zaměřena na stávající situaci hodnocení dopadů právní regulace v České republice, přičemž jako potřebný kontext slouží informace o teoretických základech, historii a zahraničním použití mechanismu RIA. Vedle Legislativních pravidel vlády a usnesení vlády, kterými byla RIA v CR zavedena a měněna, a s nimi souvisejících předpisů, byly proto jako prameny použily odborné články zabývající se tímto tématem i v jiných státech, aby bylo možné i srovnání se zahraniční situací. 4.1 Teoretická východiska RIA je součástí tzv. evidence-based polky, tedy postupů přijímání právní úpravy na základě zkoumání skutečného stavu problematiky.200 V českém právním prostředí je definován tak, že „BIA ^ahrnuje soustavu analytických metod směřujících k systematickému hodnocení negativních a positivních dopadů navrhovaných či existujících předpisů."201 Je jedním z nástrojů Lisabonské strategie EU s cílem vytvořit z EU konkurenceschopnou společnost postavenou 200 RADAELLI, C. M. Evidence Based Policy and Political Control: What Does Regulatory Impact Assessment Tell Us [online] In: Workshop on The Politics of Evidence-Based Policy. 2008. Jcit. 9. 1. 2015]. 201 POTŮČEK, M. (ed.). Capacities of governance in the C^ech Republic. Praha: Matfyzpress. 2008. s. 28. 108 4 RIA na znalostech a dovednostech.202 RIA je i součástí tzv regulatorní reformy, která je OECD podporována již od r. 1995.203 RIA je soubor metod prováděných ex-ante, během nebo ex-post přijetí právní úpravy. Zpravidla obsahuje identifikaci problému, shrnutí možností řešení, konzultace s adresáty případných nových norem, vyčíslení nákladů a přínosů vybraných řešení a v závěru i plán zpětného monitorování a kontroly. Evropská komise, OECD i Světová banka tak mechanismus RIA prosazují jako racionální a efektivní nástroj vytváření právní regulace.204 RIA má meta-politický charakter, ale i tak se její uplatnění v různých systémech liší a její samotná existence v daném státě nic neznamená, protože jde jen o obal, jehož obsah je nejasný.205 4.1.1 RIA v České republice RIA je v evropském kontextu především výsledkem snah Evropské unie o „lepší legislativu."206 Navzdory tomu je v mnoha státech pouze politickou proklamací bez konkrétního obsahu v praxi a bez širší podpory veřejnosti.207 Nasnadě je tak otázka její legitimity v takovém případě.208 Česká republika v tomto není výjimkou. V České republice je v Legislativních pravidlech vlády v čl. 2, Obecných požadavcích na tvorbu právní úpravy, stanoveno, že před samotnou přípravou nové legislativy je nutná podrobná analýza právního a skutkového stavu a že musí být hodnocena i celková nezbytnost změny právní úpravy. Dopady takové změněné právní úpravy přitom musí vycházet z Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace, což není nic jiného než právě RIA,209 202 RADAELLI, C. M. What does regulatory impact assessment mean in Europe [online]. AEI-Brookings Joint Center for Regulatory Studies. 2005. [cit. 9. 1. 2015]. 203 ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT COUNCIL. Recommendation of the Council of the OECD on improving the quality of government regulation: OECD working papers. Paris: Organisation for Economic Cooperation and Development. 1995. 22 s. 204 RADAELLI. 2008. op cit., s. 4-5. 205 RADAELLI. 2005. op cit., s. 2. RADAELLI. 2005. op cit., s. 1. RADAELLI. 2005. op cit., s. 3 - 6. RADAELLI. 2005. op cit., s. 18-19. Legislativní pravidla Vlády schválená usnesením vlády č. 188/1998, ve znění pozdějších předpisů. CODEXIS ONLINE [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 19. 5. 2014]. 206 207 208 209 109 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU upravená Usnesením vlády ze dne 14. prosince 2011 č. 922 o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace (RIA) a o změně Legislativních pravidel vlády a Jednacího řádu vlády,210 ve znění usnesení vlády ze dne 8. ledna 2014, č. 26, k návrhu změn Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA).211 RIA je závazná pro ústřední orgány státní správy, vztahuje se na přípravu všech návrhů vypracovaných podle Legislativních pravidel vlády a použije se i při přípravě nelegislativních materiálů obsahujících legislativní řešení s možnými věcnými dopady pod podmínkou, že jsou v souladu s Jednacím řádem vlády. To, co se zpracovává ve všech případech, je přehled dopadů, na kterém záleží, zda se RIA bude či nebude zpracovávat. Zpravidla se zpracovává v případě vlivu na veřejné rozpočty, na administrativní zátěž veřejné správy, na finanční náklady pro občany, na konkurenceschopnost nebo na ekonomické a právní vztahy a u věcného záměru zákona. O provedení pak rozhoduje vláda České republiky na základě doporučení pracovní komise Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů regulace (dále jen „Komise") nebo předseda Legislativní rady vlády. Závěrečná zpráva RIA je součástí návrhu právního předpisu a kontrola kvality výstupů je zajišťována pracovní komisí ve dvou úrovních a na Úřadu vlády - Oddělením pro koordinaci procesu hodnocení dopadů regulace (RIA).212 Formální úprava hodnocení dopadů nové právní úpravy je tedy dostatečná, usnesením vlády je i jasně stanoveno, jak by měl být mechanismus realizován. Zdá se tedy, že v České republice je mechanismus RIA funkční. Sice byl zaveden až se vstupem ČR do EU, ale nejeví se, že by tím měla být jeho legitimita nějak významně ohrožena. 210 Usnesení vlády ze dne 14. prosince 2011 č. 922 o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace (RIA) a o změně Legislativních pravidel vlády a Jednacího řádu vlády [online]. In: Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 211 Usnesení vlády ze dne 8. ledna 2014 č. 26 k návrhu změn Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) [online]. In: Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 212 Legislativní pravidla Vlády schválená usnesením vlády č. 188/1998, ve znění pozdějších předpisů. CODEXIS ONLINE [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 19. 5. 2014]. 110 4 RIA 4.1.2 RIA v kontextu střední a východní Evropy Běžným předpokladem je, že RIA zlepšuje kvalitu vytváření legislativy a legitimizuje (i v návaznosti na působení na právní vědomí) takto vytvořené předpisy i politiku, ze které vycházejí.213 Kvalita mechanismu RIA je však nutně závislá na jeho organizačním zakotvení v systému státní správy. Např. v Estonsku byl k plnění tohoto úkolu vyčleněn speciální správní orgán, zatímco v Maďarsku bylo provádění mechanismu RIA odpovědností ministerstva spravedlnosti, ale není zde zajištěna dostatečná podpora vlády. Ve Slovinsku a na Slovensku pak tento úkol náležel zase jen některým ministerstvům.214 V České republice pak byla od 1. listopadu 2011 zřízena Pracovní komise Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů regulace. V minulosti byla efektivita RIA v České republice nedostatečná, a to i navzdory poměrně propracovanému nastavení v Legislativních pravidlech vlády ČR. Ze srovnání vybraných států střední a východní Evropy vyplývá, že Česká republika se svým postojem k RIA nijak nevymyká, tím spíš, že v této oblasti došlo v poslední době k dalšímu posunu. 4.1.3 Současný stav v CR Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace, vypracované Pracovní komisí Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů regulace, které s účinností od 1. ledna 2012 nahradily původní metodiku RIA, vláda schválila dne 14. prosince 2011 usnesením č. 922,215 přičemž tyto zásady byly dále změněny usnesením vlády ze dne 8. ledna 2014, č. 26, k návrhu změn Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA).216 Snaha o zkvalitnění mechanismu RIA je spojena i s projektem Vytvoření podmínek pro systematické zkvalitňování procesu hodnocení dopadů regulace (RIA), který má řešit dosavadní praktické problémy, zjištěné 213 STARONOVÁ, K. Regulatory Impact Assessment: Formal Institutionalization and Practice. Journal of Public Policy. 2010. vol. 30, no. 01. 214 STARONOVÁ, op cit, s. 119-123. 215 Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace [online]. Vláda České republiky, ©2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 216 Usnesení vlády ze dne 8. ledna 2014 č. 26 k návrhu změn Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) [online]. Vláda České republiky, ©2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 111 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU mimo jiné i empirickým výzkumem.217 Za stejným účelem byla v r. 2013 pro účely dílčího hodnocení přidána Metodika měření a přeměřování administrativní zátěže podnikatelů, která byla schválena usnesením vlády ze dne 9. srpna 2013 č. 595.218<219 Výsledky této snahy shrnula závěrečná zpráva z Analýzy implementace a efektivnosti stávajícího nastavení procesu RIA v CR220 s tím, že hlavními se jeví závěr o nutnosti zavedení systematické evaluace procesu RIA, úpravě mechanismu RIA v jednacích řádech obou komor Parlamentu CR a o zavedení povinného přezkumu účinnosti regulace po jejím vstupu v účinnost.221 Toto se promítlo do Zprávy o účinnosti Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), která byla vládou projednána dne 16. října 2013222 (usnesení č. 774223) a která byla v oblasti i zde navrhnutých řešení podkladem změn Obecných zásad RIA.224'225 Tyto změny byly schváleny vládou dne 8. ledna 2014 usnesením č. 26, k návrhu změn Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA),226 jako součást materiálu „Návrh změny Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA)".227 217 Zahájení nového projektu ke zkvalitňování procesu RIAfonline]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 218 Usnesení vlády ze dne 9. srpna 2013 č. 595 Metodika měření a přeměřování administrativní zátěže podnikatelů [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 219 Doprovodné metodiky procesu RIA [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 220 Závěrečná zpráva z evaluace účinnosti RIA [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 221 Závěrečná zpráva z evaluace účinnosti RIA [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 222 Zpráva o účinnosti Obecných zásad RIA [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 223 Usnesení vlády ze dne 16. října 2013 č. 774 Zpráva o účinnosti Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 224 Obecné zásady pro hodnocení dopadu regulace [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 225 Zpráva o účinnosti obecných zásad RIA [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 226 Usnesení vlády ze dne 8. ledna 2014 č. 26 k návrhu změn Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) [online]. Vláda České republiky,© 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 227 Novela Obecných zásad RIA schválenafonline]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 112 4 RIA 4.1.4 Vztah mechanismu RIA k Luhmannově systémové teorii228 Vysvětlení důvodů použití mechanismu RIA a jeho vztahu k právnímu vědomí nabízí Luhmannův autopoietický systém. Ten je sebe-referenční, tedy jde o systém, který produkuje prvky, ze kterých je sám vytvořen, a jimi zpětně definuje a legitimizuje sám sebe. V tomto smyslu je tedy právní vědomí veličinou, kterou není třeba zohlednit. Dochází tu totiž ke kruhovému procesu, v němž systém odvozuje svoji existenci od něčeho, co přitom na základě tohoto odvození teprve vzniká. Vnější okolnosti včetně dopadu legislativy na právní vědomí veřejnosti jsou proto irelevantní.229 Tak, jak byl mechanismus RIA původně uplatňován, zapadá zcela do tohoto Luhmannova pojetí systému. Zákonodárce tu sice hodnotí dopady právní regulace i mimo samotný právní systém, ale opět jen v rámci své vlastní právní normou předepsané procedury. Formalistický pojatá RIA nevychází z reálných poznatků o nutnosti právní regulace, ale stojí na proceduře požadované jinou právní normou. Jako jediný podklad legitimity určila legalitu. V právu chápaném jako autopoietický systém se sice objevují vnější vlivy, ale přímo neovlivňují jeho platnost. To podle Luhmanna veškerému právu bez výjimky zajišťuje i právě dnes tolik vyžadovanou legalitu, aniž by byl jakkoliv omezen dynamismus práva, které se musí neustále proměňovat v návaznosti na vývoj situace.230 Pokud ale právo upravuje, jak právně uchopit neprávni vlivy, nutně se zpomaluje. Jednotu systému však nelze vždy upřednostnit na úkor jeho dynamismu. Toto upřednostnění má spočívat v chápání práva jako systému normativně uzavřeného vnějším vlivům, ale kognitivně otevřeného, ale i taková možnost autonomní existence práva je diskutabilní, jelikož je subsystémem velkého sociálního systému a právo nelze odtrhnout od reálných individuí.231 Současná RIA přesto zrcadlí pojetí 228 LUHMANN, N. Law as a social system. Northwestern University Law Review. 1988. vol. 83, s. 136. 229 LUHMANN, N. The third question: The creative use of paradoxes in law and legal history. Journal of law and society [online]. 1988. vol. 15, no. 2. s. 153. 230 JACOBSON, A. J. Autopoietic Law: The New Science of Niklas Luhmann. Michigan Law Review. 1989. vol. 87, no. 6. s. 1648. 231 JACOBSON, op. cit, s. 1649-1653. 113 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU práva jako autopoietického systému bez sociologických vlivů, čímž dochází k odtržení právních norem od sociální reality, která přitom měla být vždy předmětem hodnocení mechanismem RIA. 4.1.5 Dílčí závěr Máme-li se na základě dosud uvedených informací dobrat k závěru o tom, jaká je současná podoba mechanismu RIA v České republice a jak zohledňuje možné působení na právní vědomí, musíme se lépe podívat na údaje v závěrečných zprávách Komise. Dne 17. 3. 2014 zveřejnila Komise RIA výroční zprávu232 ze své činnosti za rok 2013.233 Již v úvodu tu předseda Komise konstatuje, že se „stále nedaň zpěnit chápání tvorby legislativy veřejností"™ V r. 2013 totiž Komise vracela k přepracování 3A zpráv tak jako v předchozím období, ale ani předchozí zkušenost nevedla ke zlepšení kvality dalších zpráv. Opět se tu také vyskytla praxe obcházení povinnosti zpracovat RIA cestou poslaneckých iniciativ. Uvažujeme-li o tomto postupu v teoreticko-právní rovině z hlediska efektivity právních norem, sám stát tím porušuje podmínku obecného dodržování norem a chování státu při jejich vynucování. De facto tím zcela podrývá autoritu mechanismu RIA a dává tím najevo, že je naprosto zbytečný. V r. 2013 bylo Komisí posuzováno celkem 176 vládních návrhů, z toho 98 mimo předem schválený Plán a 102 se zpracovanou zprávou RIA (69 z nich posuzovala Komise). Souběžně s nimi Parlament projednával 91 návrhů právních předpisů, které vzešly z poslaneckých iniciativ, a tudíž neměly zpracovanou zprávu RIA. Z toho vyplývá, že pouze u 37 % všech těchto návrhů byla zpracována RIA.235 Z toho 63 návrhů bylo schváleno, 24 návrhů byla udělena výjimka a 6 návrhů získalo negativní stanovisko. Z toho 1 návrh byl kvůli nedostatkům stažen, 3 návrhy nebyly vládě předloženy k výslednému schválení a ve 2 případech byl návrh vládou schválen i přes nedoporučující stanovisko Komise RIA.236 Pokud ani samotná vláda vlastní úpravu 232 Výroční zpráva Komise RIA za rok 2013 [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 233 Komise RIA zveřejnila výroční zprávu ze své činnosti za rok 2013 [online]. Vláda České republiky, © 2009-2014 [cit. 19. 5. 2014]. 234 Tamtéž, s. 3. 235 Tamtéž, s. 12. 236 Tamtéž, s. 7. 114 4 RIA nerespektuje, vysílá stát směrem k občanům signál, že mu na dopadech právní regulace jednoduše nesejde. Z hlediska právní informovanosti a právních hodnot je to přirozeně velice nebezpečné sdělení. V jeho důsledku totiž dochází k oslabování, ne-li k úplnému popření legitimity mechanismu RIA. RIA se v důsledku výše uvedeného jeví jako velmi vhodný prostředek na působení na právní vědomí společnosti, ať už z hlediska vytváření skutečně potřebné legislativy, jejíž přijetí na hodnotové úrovni i na úrovni právní informovanosti by bylo snazší a efektivnější než u jiné legislativy, nebo z hlediska informování veřejnosti o již přijaté právní úpravě, jejích důvodech, dopadech a zpětně i přínosech. Nutným předpokladem pro takové využití je však kvalita provádění mechanismu RIA, neomezující se na pouhé formální splnění požadavků procedury nastavené v úzce chápaném sebe-refe-renčním systému. 115 5 PREZENTACE SOUKROMOPRÁVNÍ REKODIFIKACE NA INTERNETU To, že zákonodárce nevyužívá možností působení RIA v celém rozsahu, je patrné i z příkladu současné soukromoprávní rekodifíkace. Zde RIA vůbec zpracována nebyla a i když zdůvodnění má svoji logiku, ve vztahu k působení na právní vědomí se jeví nedostatečná. Nezbylo tak, než hledat jiné cesty k posílení právního vědomí veřejnosti ve vztahu k nové úpravě. O jejich úspěšnosti pojednávají kapitoly 6. až 9., věnované empirickému výzkumu, proto se v následujícím textu zaměříme na další z možností, jak může zákonodárce a stát na právní vědomí více či méně cíleně působit a jak to v případě NOZ i učinil. V posledních letech proběhla soukromoprávní rekodifíkace hned v několika evropských zemích. Ze srovnání průběhu jednotlivých re kodifikací s ohledem na jejich vazbu na právní vědomí adresátů práva lze vyvodit poznatky o obecném trendu v přístupu státu k informování jeho obyvatelstva o nově vytvářené právní úpravě. Významnou roli zde nepřekvapivě hraje internet a zejména webové stránky jednotlivých státních institucí. V první části této kapitoly je proto provedena analýza obsahu webových stránek Ministerstva spravedlnosti CR. Následuje komparace rekodifíkace ve vybraných státech (evropských, asijských i ze Severní Ameriky), a to převážně na základě analýzy financované z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu CR, kterou zpracovala Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a která je rovněž součásti stránek ministerstva spravedlnosti. V následující kapitole bude představen vliv takto poskytovaných informací o nové právní úpravě na právní vědomí ve společnosti. Cílem této kapitoly je identifikovat význam, který státy přikládají internetu při působení na právni vedomí verejnosti pri sireni mrormaci o nove právni úprave. 237 Text byl prezentován a publikován jako KLUSOŇOVÁ, M. Recodification and Legal Consciousness. The Macrotheme Review. Spojené státy americké. 2014. roč. 3, č. 8. s. 115-120. 117 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 5.1 NOZ a obsah stránek obcanskyzakonik.justice.cz Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „NOZ"),238 jena stránkách http://obcanskyzakonik.justice.cz/ prezentován jako „Zákon pro život, zákon inspirovaný životem."239 Zákoník byl vyhlášen dne 22. 3. 2012 a je účinný od 1. 1. 2014, přesto lze vzhledem k často kladeným otázkám ze strany odborné i laické veřejnosti pochybovat o opodstatněnosti tohoto tvrzení. Ministerstvo spravedlnosti CR na svých stránkách, jejichž je provozovatelem a které jsou financovány z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu CR v rámci projektu Nové soukromé právo, reg. č. CZ.1.04/4. 1. 00/80.00003, poskytuje veřejnosti informace o nově přijaté právní úpravě soukromého práva, tudíž kromě informací o NOZ i o z. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „KOZ"); z. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „NZMPS")240 a dalších souvisejících předpisech. Vedle samotného textu právních předpisů zde lze nalézt důvodové zprávy k přijímané úpravě, články z médií, odpovědi na často kladené otázky a také stanoviska KANCL. Ministerstvo spravedlnosti tak poskytuje výklad, který není možné považovat za závazný, jelikož o autentický nebo legální výklad se nejedná a rovněž výklad oficiální v tomto případě nepřipadá v úvahu. Přesto se v okamžiku, kdy byla nová právní úprava přijata v podobě, která často nenavazuje na dosavadní stav a logicky dosud neexistuje ani téměř žádná nová judikaturní praxe, kterou by bylo možné použít jako vodítko při výkladu, stává právě tento výklad pro adresáta práva tím nej dostupnějším, a to právě i vzhledem k původu tohoto výkladu. Z hlediska právní jistoty, která je dle Radbrucha jedním z třech účelů práva,241 se lze totiž nejspíše spolehnout 238 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer CR [cit. 9. 1. 2015]. 239 O Novém občanském zákoníku. Nový občanský %ákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, © 2103-2015 [cit. 9. 1. 2015]. 240 Zákon č. 91/2012 Sb, o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer CR [cit. 9. 1. 2015]. 241 RADBRUCH, G. O napětí me^i účely práva. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. 2012. 118 5 Prezentace soukromoprávní rekodifikace na internetu na výklad poskytovaný státem, byť ne samotným zákonodárcem nebo aplikační praxi z pozice institucionálního výkladu. Ministerstvo spravedlnosti tedy veřejnosti za účelem zvýšení její právní informovanosti (byť ne exphcitně), která je nutnou součástí právního vědomí, předkládá kromě textů samotných právních norem a přímo jejich výkladu i informace o proběhnuvším a v některých případech ještě probíhajícím legislativním procesu, a to včetně návrhů zákonů v jednotlivých stádiích legislativního procesu, důvodových zpráv, připomínek veřejnosti, posudku Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, informací o složení expertních skupin, řídícího výboru a rekodinkačních komisí. Součástí je i důvodová zpráva k NOZ,242 stejně jako věcný záměr a předklá-dací zpráva. Chybí zpráva RIA, která však pro NOZ a související předpisy nebyla ani vypracovávána.243 Tyto prameny mají ulehčit pochopení úmyslu zákonodárce při přijímání nové úpravy, mohou tedy být cenným zdrojem informací užitečných při aplikaci práva. Další pomůckou při výkladu, prezentovanou veřejnosti Ministerstvem spravedlnosti CR, mají být výkladová stanoviska Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy, která od září 2012 působí při Ministerstvu spravedlnosti jako stálý poradní orgán ministra spravedlnosti, a to pro oblast nového soukromého práva. Informace o fungování, složení a úkolech jsou na stránkách o NOZ zveřejňovány stejně jako již vzniklá stanoviska. Stanoviska se týkají celé šíře nové rekodifikace od problematiky bytů přes úpravu společností až k oblasti rodinných vztahů. Rovněž jsou tu poskytovány informace o dosavadním průběhu legislativního procesu rekodinkačních předpisů, což nejen laikovi pomůže v orientaci v platnosti a účinnosti, souvislostech a provázanosti jednotlivých předpisů, které se ve spleti mnoha procesů ztrácí. Navíc tu stát prezentuje i analýzu procesu implementace nového soukromého práva v zahraničí.244 Analýza v delší i kratší verzi přesvědčuje čtenáře, že postup rekodifikace tak, jak byl 242 Důvodová zpráva (konsolidovaná verze). Nový občanský ^ákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, © 2013-2015 [cit. 9. 1. 2015]. 243 Důvodová zpráva (konsolidovaná verze). Nový občanský ^ákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, © 2013-2015 [cit. 9. 1. 2015], s. 25 244 Analýza zkušeností s implementací nového soukromého práva v zahraničí [online]. Nový občanský ^ákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti CR, © 2103-2015 [cit. 9. 1. 2015]. 119 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU proveden v ČR, je z komparačního hlediska ve všech ohledech zcela standardní. Mimo jiné je jedním ze znaků, společných všem porovnávaným rekodiŕikacím, i zřízení webové stránky (zpravidla ministerstva spravedlnosti) informující o změnách regulace a poskytující výkladová vodítka. Ministerstvo dále na stránkách reflektuje aktuality v dané problematice a vybrané zprávy z médií (od kterých se však distancuje s tím, že se nejedná o názor Ministerstva spravedlnosti ČR), poskytuje stručné odpovědi na časté dotazy, které lze volně pokládat prostřednictví přímo na stránce přístupného elektronického formuláře, a především zpřístupňuje informační brožury a další publikace o jednotlivých oblastech rekodiŕikace k volnému stažení. Vzhledem k výše uvedenému je tento zdroj informací poskytovaný Ministerstvem spravedlnosti ČR v tuto chvíli nejpřístupnějším pramenem pro neprávni veřejnost, na jehož základě lze relativně spolehlivě určit oblasti ne j významnějších změn právní úpravy, které přinesla rekodiŕikace soukromého práva, ve vztahu k právnímu vědomí a konkrétně právní informovanosti. Jedná se totiž o informace, jejichž autorem je správní orgán, potažmo stát. Z obsahu i pojetí předmětné webové stránky i dokumentů, které zpřístupňuje, přitom vyplývá úmysl výkonné moci zpřístupnit informace o reko-difikaci veřejnosti v nej větší možné míře, a to včetně výkladových pomůcek. Zprostředkování znalosti pozitivního práva coby součásti právního vědomí je tedy jasným účelem tohoto postupu ze strany státu. Otázkou však je, zda bude ten samý stát také trvat na autoritě této „pomůcky" a bude očekávat výklad práva, který s ní bude v souladu. Následující část kapitoly proto slouží pro srovnání české situace s postupem dalších států ohledně prezentace rekodiŕikace na internetu. 5.2 Komparace 5.2.1 Nizozemsko V Nizozemsku je nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 1992 a nahradil občanský zákoník účinný od roku 1838. Proces přeměny byl dlouhodobý, spíše kodifikačního než modifikačního charakteru a důraz byl kladen na informování společnosti o nadcházejících změnách. Jeho součástí bylo i zřízení internetové stránky a infolinky známé jako („Postbus51"), 120 5 Prezentace soukromoprávní rekodifikace na internetu ale oproti jiným státům vynikl ve vazbě na posílení právního vědomí především týdenní povinný národní kurz pro soudce. Role internetu se však projevila a stále projevuje v zapojení odborné veřejnosti do diskuse o změnách právní úpravy. 5.2.2 Litva Nový občanský zákoník je v Litvě účinný od r. 2001. Ministerstvo spravedlnosti zřídilo webové stránky, kde byly pravidelně uveřejňovány tiskové zprávy o nové právní úpravě. K posílení právní informovanosti vytvořilo ministerstvo spravedlnosti také letáky a videokazety s praktickými radami a byly vysílány edukativní televizní programy. Jako nej efektivnější lze hodnotit službu poskytování odpovědí na e-maily adresované ministerstvu spravedlnosti, přičemž tyto odpovědi jsou dostupné i obecně na internetové adrese: http://www.min.tm.lt/nck.asp. Právě tyto odpovědi zpočátku sloužily i jako zdroj informací o výkladu sporných norem.246 Právě kreativní přístup státu k informování odborné i laické veřejnosti je hodnocen jako největší klad litevského přístupu k rekodiŕikaci.247 Informační kampaň probíhala v prvních letech především formou seminářů pro odbornou veřejnost a zprávami v médiích pro laickou veřejnost. Internet nebyl pro svoji malou rozšířenost příliš využíván, to se však v současnosti změnilo a na webových stránkách ministerstva spravedlnosti a jiných resortů jsou publikovány návrhy změn úpravy.248 5.2.3 Rusko Reforma soukromého práva v Rusku vyvrcholila v letech 2008 a 2012. Odborné veřejnosti byla představena cestou odborných seminářů a odborných školení. Rovněž byla zřízena webová stránka pro informování veřejnosti (http://zakon.ru/). Hodnocení kvality nové úpravy z hlediska 245 Hrušáková, M., a kol. Zkušenosti s implementací nového soukromého práva v zahraničí. Nový občanský %ákomk [online]. Ministerstvo spravedlnosti CR, © 2013—2015 [cit. 9. 1. 2015]. s. 11. 246 Tamtéž, s. 16. 24? Tamtéž, s. 20. 248 Tamtéž, s. 26. 121 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU veřejnosti nebylo dosud podloženo žádnými sociologickými výzkumy a obecně lze říci, že stát nekladl zvláštní důraz na podporu právní informovanosti ve společnosti.249 5.2.4 Rumunsko Rumunsko přijalo novou soukromoprávní úpravu s účinností od r. 2011. Je postavena na ideji kontinuity s dosavadní úpravou a spojuje veškerou soukromoprávní úpravu v jednom komplexním kodexu. Vedle klasických metod informování veřejnosti byly připraveny i internetové stránky s názvem Nový občanský zákoník — výklad pro všechny (http://noulcodcivil.just.ro). Tyto stránky obsahovaly vysvětlení legislativních změn a výklad základních institutů. Dopad na veřejnost nebyl dosud zkoumán v žádné sociologické studii.250 5.2.5 Ukrajina Ukrajina během rekodifikace občanského práva na péči o právní informovanost společnosti rezignovala. Přijetí nového občanského zákoníku nebylo medializováno ani nebyly vytvořeny žádné specializované webové stránky.251 5.2.6 Maďarsko Při přijímání nového občanského zákoníku v Maďarsku se stát zaměřil na informování veřejnosti prostřednictvím webových stránek (např. www. ptk2013.hu), ale silnou roli hrála i nezávislá média.252 5.2.7 Slovensko Na Slovensku se nový občanský zákoník právě připravuje. Na informovanost široké veřejnosti o novém kodexu je kladen silný důkaz. Probíhá proto informační kampaň, do které jsou zapojeny vysoké školy i média. Dostupné materiály jsou rovněž zveřejněny na webových stránkách slovenského ministerstva spravedlnosti (http://www.justice.gov.sk/Stranky/Nase-sluzby/ Nase-projekty/Obciansky-zakonnik/ Obciansky-zakonnik.aspx).253 249 Tamtéž, s. 27 - 31. 250 Tamtéž, s. 32-33. 251 Tamtéž, s. 45. 252 Tamtéž, s. 53. 253 Tamtéž, s. 57. 122 5 Prezentace soukromoprávní rekodifikace na internetu 5.2.8 Quebec V Quebecu v Kanadě je nový občanský zákoník až na výjimky účinný ode dne 1. 1. 1994, kdy nahradil občanský zákoník z roku 1865. Pro zajištění právní informovanosti veřejnosti byla využita média jako televize, rozhlas a tisk. Webové stránky založeny nebyly.254 5.3 Dílčí závěr Je zřejmé, že ve většině států, kde v posledních letech proběhla rekodifikace soukromého práva, byl alespoň teoreticky kladen důraz na seznámení veřejnosti s obsahem nové úpravy. Jednotlivé státy se spolehly na různé kombinace nástrojů zahrnujících vše od videokazet přes informační letáky až k webovým stránkám. V tomto příspěvku je důraz kladen na webovou prezentaci rekodifikace. Ta byla využita většinou států, většinou ve formě specializovaných stránek ministerstva spravedlnosti. Pokud z komparace zároveň vyplývá, že v Quebecu tato cesta nebyla využita, lze to připsat spíše době rekodifikace než cílenému opomenutí využití internetu coby informačního zdroje. Dá se tedy usuzovat, že prezentace změn právní úpravy na internetu je trend, který je třeba brát v úvahu. Nahrává tomu i stále silnější pozice internetu jakožto informačního kanálu vedoucího k právním informacím.255 Otázkou však je, zda má nebo vůbec může mít taková prezentace právní úpravy význam i pro interpretaci právní úpravy, nakolik je relevantní, jak vážně ji musí brát soudy při své aplikaci práva z úhlu legitimního očekávání. Z teoretického hlediska nikoliv, jelikož nezapadá do žádné z kategorií právně závazného výkladu právních norem, navíc se tu nabízí analogie k relevanci poznámek pod čarou v právním předpise.256 Na druhou stranu tyto kategorie mohou být přizpůsobeny „informačnímu věku", jak se právo i technologie vyvíjejí.257 Je však třeba si uvědomit rizika, která by tento přístup přinesl. 254 Tamtéž;s. 41. 255 POLCÁK, R. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium. 2012. 256 Viz Usnesení krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 29 Ca 347/97. In: ASVl [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2015]. 257 CASTELLS, M. The rise of the network society: The information age: Economy, society, and culture. John Wiley&Sons. 2011. 656 s. 123 6 STRATEGIE KVALITATIVNÍHO A KVANTITATIVNÍHO VÝZKUMNÉHO PŘÍSTUPU A JEJICH VYUŽITÍ PŘI MAPOVÁNÍ IMPAKTU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU NA VYBRANÉ SOCIÁLNÍ SKUPINY V průzkumu aplikace nového občanského zákoníku do praxe jsme se rozhodli udělat předvýzkum, který by objasnil aktuální sociální dopady platnosti NOZ. Průzkum slouží jako ilustrativní zaměřený na konkrétní výseč problematiky, neklade si za cíl zmapovat celou populaci. Výzkum byl sestavován s plánem na budoucí rozsáhlejší bádání, přičemž výsledky stávajícího průzkumu by měly sloužit jako datový „odrazový můstek" a základní přehled v dané problematice.258 Pro bádání byly zvoleny dvě paralelní linie, přičemž byly využity dva rozdílné přístupy. Prvním přístupem výzkumu bylo kvalitativní získávání a zpracování dat, v našem případě vedení polo-strukturovaných rozhovorů. Druhým paralelním přístupem bylo kvantitativní získávání dat, v námi vedeném průzkumu zastoupený dotazníkovým šetřením. Kombinace obou přístupů je výhodná vzhledem k tomu, že získáváme rozdílným způsobem odlišné datové soubory, které se ale navzájem doplňují. V následujících řádcích se podívejme na hlavní charakteristiky obou přístupů — kvalitativního i kvantitativního — výhody, které jsou využitelné pro účely našeho průzkumu. 258 Výzkum byl vystavěn jako pilotáž, kdy nám šlo zejména o ověření výzkumných postupů. Sběr materiálu probíhal v období září — listopad 2014; kvalitativní a kvantitativní sekce výzkumu se souhrnně zúčastnilo více než sedmdesát respondentů. Jak z pilotního výzkumu vyplynulo, problematickým faktorem je pro výzkum obtížná dosažitelnost sociálně ohrožených respondentů. Dále pak výsledky výzkumu u této skupiny vykazují vysoký podíl chybějících hodnot vyplývajících z nedostatečného vyplnění dotazníků. 125 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU 6.1 Využití kvalitativního přístupu ve výzkumu impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny Kvalitativní přístup vychází komplexně z více metodologických tradic napříč obory, způsob získávání dat není striktně daný. Může se jednat o analýzu relevantních textů, analýzu vizuálních dat, zúčastněné pozorování, kdy výzkumník sleduje přímo jednání v přirozeném prostředí až po pro tuto metodu typické vedení interview s respondenty. V našem průzkumu se konkrétně jednalo o vedení rozhovoru podle předem dané struktury otázek, přičemž tato struktura byla doplňována o další otázky podle průběhu rozhovoru. Kvalitativní přístup je zaměřen na popis a detailní zjištění získané přímo tzv. v terénu, tedy výzkumník pracuje přímo s respondenty v prostředí, které je jim přirozené. Cílem kvalitativního výzkumu je vytvoření komplexního uceleného obrazu zkoumaného jevu.259 Kromě možných kombinací výzkumných nástrojů kvalitativní výzkum nabízí sběr dat bez předběžné podrobné znalosti zkoumané problematiky a bez prvotně vystavěné hypotézy.260 KvaHtativní výzkum tak může velmi dobře posloužit jako předvýzkum pro kvantitativní sběr dat nebo v prvních fázích výzkumu, kdy se výzkumník potřebuje v problematice zorientovat. Tuto strategii jsme taktéž využili v našem projektu, kdy jsme výzkum započali kvaHtativním výzkumem, tedy vedením interview s pracovníky neziskových organizací a OSPOD. Data získaná z rozhovorů napomohla k zorientování se v problematice a k sestavení dotazníku, tedy nástroje navazujícího kvantitativního výzkumu. V kvalitativním přístupu je nutno počítat s tím, že výzkumník je současně také nástrojem sběru dat.261 Data pocházející z kvalitativního výzkumu mohou mít různou formu, lze analyzovat obrazy, objekty, ve většině případů mají data textuální podobu. V našem případě jsme postupovali podobně, rozhovory byly doslovně přepsány, takže jsme získali data ve formě psaného textu. Dále byla provedena obsahová analýza těchto textů v software Atlas.ti262, kdy jsme srovnávali jedno tlivé pasáže napříč rozhovory. Úseky 259 Srov. CRESWELL, J. W. Qualitative inquiry and research design: choosing among five traditions. Thousand Oaks: SAGE Publications. 1998. p. 42. 260 Srov. MILES, B. M., HUBERMAN, M. Qualitative data analysis: an expanded sourcebook. Thousand Oaks: SAGE. 1994. s. 40. 261 Srov. Tamtéž. 262 Friese, S. Qualitative data analysis with ATLAS'.ti. Los Angeles: Sage. 2014. 126 6 Strategie kvalitativního a kvantitativního výzkumného přístupu a jejich využití výpovědí, které se obsahem shodovaly nebo podporovaly, jsme pak použili pro generalizovaní průběžných výsledků kvalitativního výzkumu. Vzhledem k tomu, že v kvalitativní analýze používáme jako klíč pro rozbor slovo — heslo (někdy nazývané jako kód), je potřeba počítat s těsným provázáním interpretace a vlastní analýzy textu.263 Vzhledem k tomu, že pracujeme s poměrně malým výzkumným vzorkem, není ve většině případů možné výsledky kvalitativního výzkumu generali-zovat na celou populaci. Cílem kvalitativního výzkumu je získání podrobných a současně rozmanitých deskriptivních dat, která jsou sice specifická, ale umožňují přesné porozumění zkoumaného jevu v původním kontextu.264 6.2 Využití kvantitativního přístupu ve výzkumu impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny Kvantitativní výzkum můžeme řadit do kategorie empirických, popř. statistických přístupů, přičemž tento způsob bádání patřil v minulosti v sociálních vědách mezi mainstreamové způsoby získávání dat.265 Kvantitativní sběr a zpracování dat vychází z metodologie přírodních věd, kdy jsou sbírána množstevní data, která jsou následně statisticky zpracovávána. Hlavním nástrojem pro sběr dat je v tomto případě dotazník, sběr i analýza dat probíhá prostřednictvím apriorních operacionálních a standardizovaných definic. Zásadním bodem v kvantitativním výzkumu je stanovení hypotézy ještě před samotným sběrem dat. V kvantitativním výzkumu tedy musíme mít již před zkoumáním samotným takové penzum znalostí o problematice, abychom byli schopni sestavit kvalitní nástroj — dotazník, který nám umožní získat požadovaná data. Kvantitativní přístup tedy od výzkumníka vyžaduje apriorní znalost a zacílení na obsah požadovaného ve výsledku bádání, což může být při nedostatečné znalosti problematiky komplikací.266 263 Viz GLASER, B. G., STRAUSS, A. L. The discovery of grounded theory: strategies for qualitative research. Chicago: Aldine. 1967. 264 Více viz HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualizované vydání, Praha: Portál. 2008. s. 57. 265 Newman L, Benz C. R. Qualitative-quantitative Research Methodology: Exploring the Interactive Continuum. SIU Press. 1998. s. 10. 266 viz HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualizované vydání. Praha: Portál. 2008. s. 50—63. Tab. 2. 3. Přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu a Tab. 2. 5. Přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu. 127 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU Kvantitativní výzkum pracuje ve většině případů s velkým objemem respondentů, v řádu desítek až tisíců, čímž je tedy možné získávat výsledky zobec-nitelné na celou populaci. Výhodou tohoto přístupu tedy je, že lze objasnit obecně rozšířené sociální jevy prostřednictvím generalizace kvantitativních dat. Nebezpečím ovšem mohou být příliš obecné závěry plynoucí z tohoto přístupu, kdy nejsme schopni zachytit specifika chování některých sociálních skupin. Dalším veskrze praktickým úskalím kvantitativních výzkumů je jejich robustnost, z čehož vyplývá časová i ekonomická nákladnost. Nej častější strategií, jak snížit náklady na kvantitativní průzkum, je zacílení na menší vzorky populace nesoucí charakteristiky, které nás zajímají. Tímto způsobem se lze dopracovat k požadovaným závěrům, ovšem s omezenou možností generalizace na obecnou populaci. V našem případě jsme zvolili menší zástupné vzorky populace, kdy jsme se cíleně zaměřili na skupinu respondentů, kteří se v současné době potýkají s ekonomickými a sociálními komplikacemi, přičemž byly zvoleny dvě doplňující sociálně odlišné skupiny. Obě kontrolní skupiny byly diferenciovaný podle stupně vzdělání respondentů, čímž nám bylo umožněno sledovat nejenom sociální a ekonomické faktory, ale také vliv vzdělání na postoje respondentů k novému občanskému zákoníku. Mezi další výhody kvantitativního přístupu lze počítat i relativní nezávislost sběru dat na výzkumníkovi, který není při dotazování přítomen a tedy nemůže respondenta ovlivňovat. Na druhou stranu, využití dotazníku jako nástroje sběru dat a distance sběru informací od výzkumníka s sebou nese riziko dekontextualizace dat, kdy hrozí dezinterpretace získaných údajů.267 Častým úskalím kvantitativního výzkumu je v tomto směru taktéž nízká návratnost dotazníků, s čímž jsme se setkali zejména u skupiny respondentů ohrožených sociálním vyloučením, které tedy můžeme oprávněně považovat za „hard to reach sociál group".268 Je značně obtížné získat požadovaný vzorek této sociální skupiny nejen kvůli špatné fyzické dostupnosti 267 Viz HENDL, J. Kvalitativní výzkum: nákladní teorie, metody a aplikace. 2. aktualizované vydání Praha: Portál. 2008. s. 50—63. Tab. 2. 3. Přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu a Tab. 2. 5. Přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu. 268 viz McCORNICK T. H., ZHENG, T. Surveying hard-to-reach groups through sampled respondents in a social network. A comparison of two survey strategies, [online] Dostupné z: http:// www.stat.washington.edu/~tylermc/mccormick_nested.pdf [citováno k 27. 12. 2014]. 128 6 Strategie kvalitativního a kvantitativního výzkumného přístupu a jejich využití respondentů, ale také vzhledem k nízké návratnosti dotazníků a vysokému podílu chybějících hodnot, tzn. množství nezodpovězených částí dotazníků. V tomto směru můžeme pokládat získaná data za ojedinělá. Při plánování výzkumu impaktu nového občanského zákoníku na vybrané sociální skupiny jsme zvažovali obě zmíněné strategie (kvalitativní versus kvantitativní), jejich výhody a rizika. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně speciální oblast bádání, využili jsme obou možností. Jako startovní byl zvolen kvalitativní přístup, kdy jsme očekávali základní zmapování problematiky a nejvíce frekventovaných oblastí dopadů NOZ v praxi. Protože původní kvalitativní data nelze více generalizovat z důvodu jejich rozličnosti, navázali jsme při sledování znalostí a postojů jednotlivců vůči NOZ kvantitativním výzkumem (dotazníkovým šetřením), tedy získáváním množstevních strukturovaných dat od tří cílových skupin. Lze konstatovat, že oba přístupy se v průběhu výzkumu vhodně doplnily a v konečném důsledku jsme získali data, která problematiku objasňují z více úhlů a prostřednictvím dvou typů dat. Výsledky kvalitativního i navazujícího kvantitativního průzkumu jsou prezentovány v následujících kapitolách. 129 7 ZÁVERY A VYHODNOCENI KVALITATIVNÍCH DAT: ROZHOVORY S PRACOVNÍKY OSPOD A NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ INFORMUJÍCÍCH O NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU 7.1 Metoda sběru a analýza získaných kvalitativních dat Výzkum dopadů nového občanského zákoníku v praxi byl proveden dvoufázově a za pomocí dvou různých přístupů. V první fázi jsme se zaměřili na sběr dat kvalitativním přístupem, kdy byly vedeny polo-strukturovaná interview s pracovníky Orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále uváděn jako OSPOD) a neziskových organizací, které své klienty informují o NOZ, popř. poskytují právní poradenství. Cílem rozhovorů bylo zjistit informační toky a způsoby proškolení dotázaných pracovníků a nej častější oblasti, které jsou s klienty v závislosti na platnost NOZ řešeny. Výhodou kvalitativních dat, potažmo interview bylo ponechání možnosti volného projevu respondentům, tedy struktura a způsob odpovědí vychází z praktické zkušenosti pracovníků a vyjadřuje přesně jejich názor. Podklady získané z rozhovorů s pracovníky neziskových organizací a OSPOD byly následně použity k finalizování otázek určených pro dotazníkové šetření. Jednalo se zejména o oblasti NOZ, které pracovníci v interview zmiňovali jako frekventované a které byly cíleně zakomponovány do dotazníku tak, aby kvalitativní data i hromadná dotazníková data korespondovala. 7.2 Závěry o informovanosti a postojích k NOZ vystavěné na základě rozhovorů s pracovníky OSPOD a neziskových organizací Úvodní dotazy v rozhovorech vždy směřovaly na předchozí proškolení pracovníků o novém občanském zákoníku, na školící instituce a oblasti, ve kterých byli dotázaní proškoleni. Ve všech zkoumaných organizacích 131 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU proběhlo školení v období podzimu 2013 až po jarní termíny v roce 2014. Skolení bylo převážně na dobrovolné bázi, v případě OSPOD organizováno Magistrátem města Brna. Neziskové organizace své pracovníky školily v externích institucích, zmíněna byla Masarykova univerzita — právnická fakulta; kancelář veřejného ochránce práv, soukromé agentury aj. Tematicky se školení zabývala zejména rodinným právem, doplňkově spotřebitelskými smlouvami, dědictvím, viz následující komentáře: • . 1 potom v souvislosti s tím rodinným právem v rámci občanského zákoníkujsme pak měli ještě asi %e dvě školení na zákon o zvláštních řízeních soudních, který s tím souvisí, sice jakoby takhle vzdáleně, ale procesně se to týká z^ela 100% taky toho rodinného práva a reaguje ten zákon o zvláštních řízeních soudních právě i na zpiěny, které vyplynuly z toho nového občanského zákoníku, takzý tady na tom jsme taky byli, myslím na jednom, nebo na dvou školeních, tady na tenhle ten zákon. • Tak my jsme absolvovali několik školení, tedkom úplně přehled, zý bych vám to takhle vysypala to né, ale byli j sme i na právnické fakultě, jak tam byly nějaké ty bezplatné semináře, jsme měli myslím dvakrát. TLmm, jinak asociace občanských poraden pořádá dvakrát do roka školení, takže určitě minimálně dvakrát tam bylo téma nějaké, nějaké oblasti toho nového občanského zákoníku. • [...] tak ty témata těch školení, tak na právnické fakultě, to se dá dohledat, byla tam nějaká náhrada škody, pak vlastně rodinný právo, zý jo, 366§, a to naše školení od tj asociace, tak to byly smlouvy spotřebitelský, zý jo, reklamace a takovýhle ty věci, pak tam bylo právě to dědictví a pak tam bylo právě taky to bydlení, nájemníci z toho.269 V dalším kroku byli respondenti dotazováni na jejich postoj, popř. obavy spojené se zavedením nového občanského zákoníku do praxe. Všichni pracovníci NGO, stejně tak jako OSPOD vyjádřili obavy vyplývající z nově vzniklé situace. Pracovníci se obávají zejména nedostatečné znalosti právní úpravy a následků z této situace vzniklých. Dále pak nejisté postavení 269 Výpověď pracovníků neziskové organizace, rozhovory byly pořízeny v září 2014. Rozhovory byly přepisovány z důvodu kvalitativní analýzy doslovně a text tedy odráží charakter mluveného slova. 132 7 Závěry a vyhodnocení kvalitativních dat: rozhovory s pracovníky OSPOD a neziskových organizací pracovníků podle výpovědí vyplývá z nedostatků zkušeností s aplikací NOZ v současné praxi. • Tamjsou prosté nejaký %mény, kterým my nerozumíme, se toho logický obáváme, co topňnese.210 • Jako soudce musí, nebo pokud například kolegové tady podávali návrh napře-místéní détí s ochrannou výchovou, i ten soudce musel nastudovat a upozornit ho, Zý jako to nelze, protone ten NOZ nemyslí na to, zý tyto déti se budou tímto způsobem přemisťovat. Není to tam zakotveno. Tak%e,jsou to takové véd, které se musí vychytat %a pochodu asi v situaci, kdy ten konkrétní pracovník, nebo náš odbor, na takovou životní situaci narazí.211 Pro výzkum bylo zásadní volné sdělení respondentů jejich zkušeností s NOZ a výpověď o konkrétních oblastech zákoníku, se kterými se ve své praxi potýkají. Ze změn, které NOZ přinesl do praxe, pracovníci NGO a OSPOD zmiňují zrušení zákona o rodině, a to v zhruba v jedné polovině ze všech sebraných citací. Respondenti zmiňují úpravy ve věci určování otcovství, dále pak změny v úpravě náhradního mateřství, ústavní výchovy, sociálně-právní ochrany dítěte, rozlišení termínů rodičovské odpovědnosti a zodpovědnosti, viz následující citace: • Pro nás to ^namená hodné velkou fasádní %ménu v tom, zý nám zrušili %ákon o rodiné, který vlastné jakoby natáhli do toho nového občanského zákoníku a paragrafové i obsahové to ^ménili, tak^e pro nás to melo dopad na sociálné-právní ochranu, rodinné vztahy, ochranu rodiny, velký. • . 1/' uz třeba například určení, popření otcovství, kde samozřejmé tam se ménily lhůty. Samozřejmé jsou tady ve vztahu k osvojení, který my konkrétné jakoby neprovádíme, protone osvojení v rámci magistrátního mésta Brna provádí Magistrát mésta Brna, my máme teda jen úsek jakoby ne té náhradní rodinné péce, ale jenom ve vztahu výkonu péče o díté. Samozřejmé, zý jsou to ve vztahu k ústavním výchovám. 270 Výpověď pracovníků neziskové organizace, rozhovory byly pořízeny v září 2014. Rozhovory byly přepisovány z důvodu kvalitativní analýzy doslovně a text tedy odráží charakter mluveného slova. 271 Výpověď pracovníků OSPOD, rozhovory byly pořízeny v září 2014. Rozhovory byly přepisovány z důvodu kvalitativní analýzy doslovně a text tedy odráží charakter mluveného slova. 133 PRÁVNÍ VĚDOMÍ V TEORETICKO-EMPIRICKÉM POHLEDU • Ž